Strongovo číslo:
7585
Původní změní:
שְׁאוֹל (ŠEOL)
Zařazení:
podstatné jméno, rod ženský
Význam:
šeol, smrt, hrob
Překlad (GRAFÉ):
šeol
Stručná definice:
Šeol označuje obecně smrt (někdy s obrazným vyjádřením), hlubinu, hrob, jámu (do hrobu)
Obsáhlá definice:
Hebrejské slovo šeol má mnoho významů – většinou se tyto významy točí kolem tématu smrti – někdy se přímo používá jako synonymum pro smrt (tabulka 1). Šeol však v sobě nese myšlenku, že se po smrti člověk dostává dolů do země – tedy do hrobu – kde je pochován; proto se šeol také dá přeložit jako hrob (tabulka 2). Podle Písma člověk po smrti nic neví a „spí“ věčným spánkem, dokud ho Bůh nevzkřísí k soudu: „Tak i muž ulehl a nevstane až do zániku nebes. Neprocitnou a neprobudí se ze svého spánku. Kéž se stane, že mě schováš v šeolu, skryješ mě, než se odvrátí tvůj hněv; určíš pro mě lhůtu a pak se na mě rozpomeneš.“ (Job 14,12-13).
Protože se hrob nachází dole v nějaké jámě, tak je šeol spojován i s (hrobní) jámou, ve které je žrán červy (tabulka 3). Toto slovo v sobě nese myšlenku něčeho hodně dole (tabulka 4).
Z těchto závěrů vychází i další používání slova šeol, které je jinak v Bibli spíše v negativním smyslu. Je dáno jako protiklad života, které podporuje život: „Pro rozumného vede stezka života nahoru, aby se vyhnul podsvětí dole.“ (Př 15,24). „Neodpírej chlapci kázeň; když mu nabiješ holí, nezemře. Ty mu nabiješ holí a jeho duši vysvobodíš z podsvětí.“ (Př 23,13-14).
Šeol (tedy smrt) je někdy představen na některých místech jako nějaký prostor (např. Lk 16,23 - zde použito ř. hades, ekvivalent h. šeol), kam přichází mrtví lidé po smrti: „Padnou uprostřed pobitých mečem. Meč byl předán. Odtáhli jej a všechny jeho davy. Mocní hrdinové s jeho pomocníky k němu promluví zprostřed podsvětí: Sestoupili, ulehli neobřezanci pobití mečem. Je tam Asýrie a celé její shromáždění, okolo ní její hroby; jsou to samí pobití, padlí mečem, kterým byly dány její hroby na odlehlých stranách jámy, a její shromáždění bylo okolo jejího hrobu; jsou to samí pobití, padlí mečem, kteří působili děs v zemi živých. …Neulehnou však s padlými hrdiny z neobřezanců, kteří sestoupili do podsvětí ve své válečné zbroji a pod své hlavy si dali meče. Jejich zvrácenosti zůstaly na jejich kostech, protože v zemi živých šel z těch hrdinů děs.“ (Ez 32,20-23.27). Jedná se pouze o symbolické vyjádření, jinak by to odporovalo jiným částem Písma (např. Job 14,12-13).
Je pravdou, jakoby některé texty naznačovaly, že se jedná o skutečný prostor, do kterého člověk půjde po své smrti- v Bibli je několikrát naznačeno, že člověk může sestoupit „zaživa“ do šeolu“ (Ž 55,16; Př 1,12). To ale odkazuje spíše na náhlou smrt (stejná fráze je použita i v případě Kórachovců, kteří byli v okamžiku zabiti a přikryti zemí (Nu 16,30. 32-33).
Tohle je tedy význam hebrejského slova šeol – smrt, hrob, jáma, hlubiny, protiklad života, atd. Všechny tyto významy se navzájem doplňují: „…protože všechny byly vydány na smrt, do útrob země mezi lidské syny, k těm, kdo sestupují do jámy. Toto praví Panovník Hospodin: V den, kdy sestoupil do šeolu, dal jsem popud k truchlení, zakryl jsem nad ním hlubinu, zadržel jsem její řeky a hojné vody byly zastaveny, nechal jsem nad ním zachmuřit Libanon a všechny polní stromy jsou kvůli němu vysílené. Zvukem jeho pádu jsem otřásl národy, když jsem jej přiváděl do šeolu s těmi, kdo sestupují do jámy, a v útrobách země byly potěšeny všechny stromy Edenu, to nejlepší a skvělé z Libanonu, všechny stromy zavlažované vodami. Také oni s ním sestoupili do šeolu k pobitým mečem, i ti, kdo byli jeho paží a pobývali v jeho stínu uprostřed národů.“ (Ez 31,14-17)
Protože se hrob nachází dole v nějaké jámě, tak je šeol spojován i s (hrobní) jámou, ve které je žrán červy (tabulka 3). Toto slovo v sobě nese myšlenku něčeho hodně dole (tabulka 4).
Z těchto závěrů vychází i další používání slova šeol, které je jinak v Bibli spíše v negativním smyslu. Je dáno jako protiklad života, které podporuje život: „Pro rozumného vede stezka života nahoru, aby se vyhnul podsvětí dole.“ (Př 15,24). „Neodpírej chlapci kázeň; když mu nabiješ holí, nezemře. Ty mu nabiješ holí a jeho duši vysvobodíš z podsvětí.“ (Př 23,13-14).
Šeol (tedy smrt) je někdy představen na některých místech jako nějaký prostor (např. Lk 16,23 - zde použito ř. hades, ekvivalent h. šeol), kam přichází mrtví lidé po smrti: „Padnou uprostřed pobitých mečem. Meč byl předán. Odtáhli jej a všechny jeho davy. Mocní hrdinové s jeho pomocníky k němu promluví zprostřed podsvětí: Sestoupili, ulehli neobřezanci pobití mečem. Je tam Asýrie a celé její shromáždění, okolo ní její hroby; jsou to samí pobití, padlí mečem, kterým byly dány její hroby na odlehlých stranách jámy, a její shromáždění bylo okolo jejího hrobu; jsou to samí pobití, padlí mečem, kteří působili děs v zemi živých. …Neulehnou však s padlými hrdiny z neobřezanců, kteří sestoupili do podsvětí ve své válečné zbroji a pod své hlavy si dali meče. Jejich zvrácenosti zůstaly na jejich kostech, protože v zemi živých šel z těch hrdinů děs.“ (Ez 32,20-23.27). Jedná se pouze o symbolické vyjádření, jinak by to odporovalo jiným částem Písma (např. Job 14,12-13).
Je pravdou, jakoby některé texty naznačovaly, že se jedná o skutečný prostor, do kterého člověk půjde po své smrti- v Bibli je několikrát naznačeno, že člověk může sestoupit „zaživa“ do šeolu“ (Ž 55,16; Př 1,12). To ale odkazuje spíše na náhlou smrt (stejná fráze je použita i v případě Kórachovců, kteří byli v okamžiku zabiti a přikryti zemí (Nu 16,30. 32-33).
Tohle je tedy význam hebrejského slova šeol – smrt, hrob, jáma, hlubiny, protiklad života, atd. Všechny tyto významy se navzájem doplňují: „…protože všechny byly vydány na smrt, do útrob země mezi lidské syny, k těm, kdo sestupují do jámy. Toto praví Panovník Hospodin: V den, kdy sestoupil do šeolu, dal jsem popud k truchlení, zakryl jsem nad ním hlubinu, zadržel jsem její řeky a hojné vody byly zastaveny, nechal jsem nad ním zachmuřit Libanon a všechny polní stromy jsou kvůli němu vysílené. Zvukem jeho pádu jsem otřásl národy, když jsem jej přiváděl do šeolu s těmi, kdo sestupují do jámy, a v útrobách země byly potěšeny všechny stromy Edenu, to nejlepší a skvělé z Libanonu, všechny stromy zavlažované vodami. Také oni s ním sestoupili do šeolu k pobitým mečem, i ti, kdo byli jeho paží a pobývali v jeho stínu uprostřed národů.“ (Ez 31,14-17)
Výskyty v Bibli (ČSP):
(1) Smrt:
„Hospodin usmrcuje i oživuje, přivádí do podsvětí i vyvádí z něj.“ (1. Sam 2,6)
„Pamatuj, že můj život je jen vítr; mé oko neuvidí znovu blaho. … Pominul oblak a zmizel; tak ani ten, kdo sestupuje do podsvětí, už nevyjde.“ (Job 7,7.9)
„Kéž se stane, že mě schováš v podsvětí, skryješ mě, než se odvrátí tvůj hněv; určíš pro mě lhůtu a pak se na mě rozpomeneš. Zemře-li muž, ožije snad opět?“ (Job 14,13-14)
„Podsvětí je před ním nahé, není přikrývky pro záhubu.“ (Job 26,6 – záhuba – h. slovo abbadon znamená „záhuba“)
„Mezi mrtvými na tebe nikdo nevzpomíná! Kdo by ti vzdával chválu v podsvětí?“ (Ž 6,6)
„Ničemové se vrátí do podsvětí — všechny národy zapomínající na Boha.“ (Ž 9,18)
„Omotaly mě provazy smrti, zachvátily mě proudy Beliálovy. Ovinuly mě provazy podsvětí, v ústrety mi vyšly léčky smrti.“ (Ž 18,5-6)
„Do podsvětí směřují jako ovce, smrt je pase, přímí je opanují hned za jitra. Jejich výtvory pohltí podsvětí, daleko od jejich příbytků. Bůh jistě vykoupí mou duši z moci podsvětí — vždyť mě přijme! Sela.“ (Ž 49,15-16)
„Ať je převeze smrt, ať zaživa sestoupí do podsvětí, protože se v jejich nitru uhostilo zlo.“ (Ž 55,16)
„Který člověk kdy žil a nespatřil smrt? Kdo zachránil svou duši z moci podsvětí? Sela.“ (Ž 89,49)
„Omotaly mě provazy smrti, dolehla na mě tíseň podsvětí, postihlo mě soužení a žal.“ (Ž 116,3)
„Její nohy sestupují ke smrti, do podsvětí její kroky směřují.“ (Př 5,5)
„Její dům — toť cesty do podsvětí, vedoucí dolů do kobek smrti.“ (Př 7,27)
„On však neví, že jsou tam nebožtíci, že ti, které pozvala, jsou v hlubinách podsvětí.“ (Př 9,18)
„Před Hospodinem je podsvětí a záhuba, tím spíše srdce lidských synů.“ (Př 15,11– záhuba – h. slovo abbadon znamená „záhuba“)
„Jako se nenasytí podsvětí a záhuba, tak se nenasytí oči člověka.“ (Př 27,20 – záhuba – h. slovo abbadon znamená „záhuba“)
„Všechno, co se ti naskytne udělat, dělej celou svou silou, protože není žádná činnost ani úmysl ani poznání ani moudrost v podsvětí, kam odcházíš.“ (Kaz 9,10)
„Podsvětí dole se třese na tebe, vstříc tvému příchodu; zburcovalo kvůli tobě nebožtíky — všechny vůdce země — ze svých trůnů dalo povstat všem králům národů. Ti všichni promluví a řeknou ti: I ty jsi zbaven síly jako my? Stal ses nám podobným! Do podsvětí je svržena tvá vznešenost, hudba tvých harf; pod tebou jsou rozprostřeny larvy a červi jsou tvou přikrývkou.“ (Iz 14,9-11)
„Protože jste řekli: Uzavřeli jsme smlouvu se smrtí a s podsvětím jsme udělali ujednání…Protože jste řekli: Uzavřeli jsme smlouvu se smrtí a s podsvětím jsme udělali ujednání.“ (Iz 28,15.18)
„Zápis judského krále Chizkijáše o jeho nemoci a o tom, jak se ze své nemoci zotavil: Řekl jsem: Uprostřed svých dnů mám jít do bran podsvětí! Jsem připraven o zbytek svých let. …Protože podsvětí ti nebude vzdávat chválu, smrt tě nebude chválit;“ (Iz 38,9-10.18)
„Mám je vyplatit z moci podsvětí? Mám je vykoupit ze smrti? Smrti, kde je tvá morová rána? Podsvětí, kde je tvůj osten?“ (Oz 13,14)
„Ano, víno podvede pyšného muže, nemá stání; otvírá svůj chřtán jako podsvětí, je nenasytný jako smrt…“ (Abk 2,5)
„Proto podsvětí rozevřelo svůj chřtán a bezmezně otevřelo svá ústa a důstojnost Jeruzaléma i jeho dav, jeho hukot i jásání do něho sestoupí.“ (Př 5,14)
Další verše (kde je naznačena smrt): „Truchlící sestoupím ke svému synovi do podsvětí. Tak nad ním plakal jeho otec.“ (Gn 37,35)
„Kdyby ho potkalo neštěstí na cestě, kterou půjdete, s žalem byste přivedli mé šediny dolů do podsvětí.“ (Gn 42,38)
„Potká-li ho neštěstí, se zármutkem přivedete mé šediny dolů do podsvětí. …Tak tvoji otroci přivedou šediny tvého otroka, našeho otce, s žalem dolů do podsvětí.“ (Gn 44,29.31)
„Učiň podle své moudrosti a nenech sestoupit jeho šediny v pokoji do podsvětí. … Nech sestoupit jeho šediny do podsvětí v krvi.“ (2. Král 2,6.9)
„Své dny dovrší v blahobytu, v okamžiku se pohrouží do podsvětí.“ (Job 21,13)
„Kéž jsou zahanbeni ničemové, kéž zmlknou v podsvětí!“ (Ž 31,18)
„Má duše se sytí trápením, můj život spěje do podsvětí.“ (Ž 88,4)
„Podsvětí, neplodné lůno, země, která se nenasytí vodou, a oheň, jenž neřekne: Dost!“ (Př 30,16)
(2) Hrob:
„Vyprahlá země i žár pohlcují vodu ze sněhu, podsvětí ty, kdo zhřešili. Zapomene na něho matčino lůno, larvám se stal sladkým, už nebude připomínán.“ (Job 24,19-20)
„Jako když se země převrací a poltí, naše kosti se válejí u chřtánu podsvětí.“ (Ž 141,7)
(3) Jáma:
„I kdybych doufal, podsvětí je mým domovem, své lože jsem si ustlal v temnotě, jámě jsem vyhlásil: Jsi můj otec, larvě: Má matko, má sestro. …Závory podsvětí klesnou, až se spolu budeme děsit v prachu. „ (Job 17,13-14.16)
„Hospodine, vyvedl jsi mou duši z podsvětí, obživil jsi mě, abych nesestoupil do jámy.“ (Ž 30,4)
„neboť mou duši nepřenecháš podsvětí; nedáš svému věrnému spatřit jámu.“ (Ž 16,10)
„jako podsvětí je pohltíme zaživa, muže v plné síle jako ty, kdo sestupují do jámy.“ (Př 1,12)
(4) Hlubiny:
„Vyšší než nebesa — co s tím uděláš? Hlubší než podsvětí — co o tom zjistíš?“ (Job 11,8)
„Mou duši jsi vysvobodil z nejhlubšího podsvětí.“ (Ž 86,13)
„Vystoupím-li na nebesa, tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí, jsi i tam.“ (Ž 139,8)
„Vystoupím na výsosti oblaku, vyrovnám se Nejvyššímu. Jenže jsi svržen do podsvětí, do největších hlubin jámy.“ (Iz 14,14-15; srov. 14,9.11)
„…ponížila ses až do podsvětí.“ (Iz 57,9)
„I kdyby se prokopali do podsvětí, má ruka je odtamtud vezme. I kdyby vystoupili na nebesa, svrhnu je odtamtud.“ (Am 9,2)
„Mým hněvem byl zanícen oheň, plane až do nejhlubšího podsvětí a stráví zemi i její úrodu, spálí základy hor.“ (Dt 32,22)
„Volal jsem ze svého soužení k Hospodinu, a odpověděl mi, z lůna podsvětí jsem křičel o pomoc, a uslyšel jsi můj hlas. Uvrhl jsi mě do hlubiny…“ (Jon 2,3)
„Hospodin usmrcuje i oživuje, přivádí do podsvětí i vyvádí z něj.“ (1. Sam 2,6)
„Pamatuj, že můj život je jen vítr; mé oko neuvidí znovu blaho. … Pominul oblak a zmizel; tak ani ten, kdo sestupuje do podsvětí, už nevyjde.“ (Job 7,7.9)
„Kéž se stane, že mě schováš v podsvětí, skryješ mě, než se odvrátí tvůj hněv; určíš pro mě lhůtu a pak se na mě rozpomeneš. Zemře-li muž, ožije snad opět?“ (Job 14,13-14)
„Podsvětí je před ním nahé, není přikrývky pro záhubu.“ (Job 26,6 – záhuba – h. slovo abbadon znamená „záhuba“)
„Mezi mrtvými na tebe nikdo nevzpomíná! Kdo by ti vzdával chválu v podsvětí?“ (Ž 6,6)
„Ničemové se vrátí do podsvětí — všechny národy zapomínající na Boha.“ (Ž 9,18)
„Omotaly mě provazy smrti, zachvátily mě proudy Beliálovy. Ovinuly mě provazy podsvětí, v ústrety mi vyšly léčky smrti.“ (Ž 18,5-6)
„Do podsvětí směřují jako ovce, smrt je pase, přímí je opanují hned za jitra. Jejich výtvory pohltí podsvětí, daleko od jejich příbytků. Bůh jistě vykoupí mou duši z moci podsvětí — vždyť mě přijme! Sela.“ (Ž 49,15-16)
„Ať je převeze smrt, ať zaživa sestoupí do podsvětí, protože se v jejich nitru uhostilo zlo.“ (Ž 55,16)
„Který člověk kdy žil a nespatřil smrt? Kdo zachránil svou duši z moci podsvětí? Sela.“ (Ž 89,49)
„Omotaly mě provazy smrti, dolehla na mě tíseň podsvětí, postihlo mě soužení a žal.“ (Ž 116,3)
„Její nohy sestupují ke smrti, do podsvětí její kroky směřují.“ (Př 5,5)
„Její dům — toť cesty do podsvětí, vedoucí dolů do kobek smrti.“ (Př 7,27)
„On však neví, že jsou tam nebožtíci, že ti, které pozvala, jsou v hlubinách podsvětí.“ (Př 9,18)
„Před Hospodinem je podsvětí a záhuba, tím spíše srdce lidských synů.“ (Př 15,11– záhuba – h. slovo abbadon znamená „záhuba“)
„Jako se nenasytí podsvětí a záhuba, tak se nenasytí oči člověka.“ (Př 27,20 – záhuba – h. slovo abbadon znamená „záhuba“)
„Všechno, co se ti naskytne udělat, dělej celou svou silou, protože není žádná činnost ani úmysl ani poznání ani moudrost v podsvětí, kam odcházíš.“ (Kaz 9,10)
„Podsvětí dole se třese na tebe, vstříc tvému příchodu; zburcovalo kvůli tobě nebožtíky — všechny vůdce země — ze svých trůnů dalo povstat všem králům národů. Ti všichni promluví a řeknou ti: I ty jsi zbaven síly jako my? Stal ses nám podobným! Do podsvětí je svržena tvá vznešenost, hudba tvých harf; pod tebou jsou rozprostřeny larvy a červi jsou tvou přikrývkou.“ (Iz 14,9-11)
„Protože jste řekli: Uzavřeli jsme smlouvu se smrtí a s podsvětím jsme udělali ujednání…Protože jste řekli: Uzavřeli jsme smlouvu se smrtí a s podsvětím jsme udělali ujednání.“ (Iz 28,15.18)
„Zápis judského krále Chizkijáše o jeho nemoci a o tom, jak se ze své nemoci zotavil: Řekl jsem: Uprostřed svých dnů mám jít do bran podsvětí! Jsem připraven o zbytek svých let. …Protože podsvětí ti nebude vzdávat chválu, smrt tě nebude chválit;“ (Iz 38,9-10.18)
„Mám je vyplatit z moci podsvětí? Mám je vykoupit ze smrti? Smrti, kde je tvá morová rána? Podsvětí, kde je tvůj osten?“ (Oz 13,14)
„Ano, víno podvede pyšného muže, nemá stání; otvírá svůj chřtán jako podsvětí, je nenasytný jako smrt…“ (Abk 2,5)
„Proto podsvětí rozevřelo svůj chřtán a bezmezně otevřelo svá ústa a důstojnost Jeruzaléma i jeho dav, jeho hukot i jásání do něho sestoupí.“ (Př 5,14)
Další verše (kde je naznačena smrt): „Truchlící sestoupím ke svému synovi do podsvětí. Tak nad ním plakal jeho otec.“ (Gn 37,35)
„Kdyby ho potkalo neštěstí na cestě, kterou půjdete, s žalem byste přivedli mé šediny dolů do podsvětí.“ (Gn 42,38)
„Potká-li ho neštěstí, se zármutkem přivedete mé šediny dolů do podsvětí. …Tak tvoji otroci přivedou šediny tvého otroka, našeho otce, s žalem dolů do podsvětí.“ (Gn 44,29.31)
„Učiň podle své moudrosti a nenech sestoupit jeho šediny v pokoji do podsvětí. … Nech sestoupit jeho šediny do podsvětí v krvi.“ (2. Král 2,6.9)
„Své dny dovrší v blahobytu, v okamžiku se pohrouží do podsvětí.“ (Job 21,13)
„Kéž jsou zahanbeni ničemové, kéž zmlknou v podsvětí!“ (Ž 31,18)
„Má duše se sytí trápením, můj život spěje do podsvětí.“ (Ž 88,4)
„Podsvětí, neplodné lůno, země, která se nenasytí vodou, a oheň, jenž neřekne: Dost!“ (Př 30,16)
(2) Hrob:
„Vyprahlá země i žár pohlcují vodu ze sněhu, podsvětí ty, kdo zhřešili. Zapomene na něho matčino lůno, larvám se stal sladkým, už nebude připomínán.“ (Job 24,19-20)
„Jako když se země převrací a poltí, naše kosti se válejí u chřtánu podsvětí.“ (Ž 141,7)
(3) Jáma:
„I kdybych doufal, podsvětí je mým domovem, své lože jsem si ustlal v temnotě, jámě jsem vyhlásil: Jsi můj otec, larvě: Má matko, má sestro. …Závory podsvětí klesnou, až se spolu budeme děsit v prachu. „ (Job 17,13-14.16)
„Hospodine, vyvedl jsi mou duši z podsvětí, obživil jsi mě, abych nesestoupil do jámy.“ (Ž 30,4)
„neboť mou duši nepřenecháš podsvětí; nedáš svému věrnému spatřit jámu.“ (Ž 16,10)
„jako podsvětí je pohltíme zaživa, muže v plné síle jako ty, kdo sestupují do jámy.“ (Př 1,12)
(4) Hlubiny:
„Vyšší než nebesa — co s tím uděláš? Hlubší než podsvětí — co o tom zjistíš?“ (Job 11,8)
„Mou duši jsi vysvobodil z nejhlubšího podsvětí.“ (Ž 86,13)
„Vystoupím-li na nebesa, tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí, jsi i tam.“ (Ž 139,8)
„Vystoupím na výsosti oblaku, vyrovnám se Nejvyššímu. Jenže jsi svržen do podsvětí, do největších hlubin jámy.“ (Iz 14,14-15; srov. 14,9.11)
„…ponížila ses až do podsvětí.“ (Iz 57,9)
„I kdyby se prokopali do podsvětí, má ruka je odtamtud vezme. I kdyby vystoupili na nebesa, svrhnu je odtamtud.“ (Am 9,2)
„Mým hněvem byl zanícen oheň, plane až do nejhlubšího podsvětí a stráví zemi i její úrodu, spálí základy hor.“ (Dt 32,22)
„Volal jsem ze svého soužení k Hospodinu, a odpověděl mi, z lůna podsvětí jsem křičel o pomoc, a uslyšel jsi můj hlas. Uvrhl jsi mě do hlubiny…“ (Jon 2,3)