Výraz, který se jen v novém zákoně objevuje přibližně 159x. Výraz καρδία se samozřejmě vztahuje na srdce jakožto orgán těla (např. 2. Sam 18,14).

V drtivé většině výskytů tohoto slova se o srdci mluví jako o orgánu, kterým člověk přemýšlí (Ž 4,5; 10,6; Iz 14,13; Mt 15,19; Lk 1,51; Sk 7,23! atd.). Proto je v tomto překladu místo slova ‚srdce‘ použít výraz ‚mysl.‘

Je ale pravdou, že slovo „srdce“ se může (byť méně často) vztahovat na osobu jako takovou – na jeho fyzickou i psychickou stránku (Ž 101,5; Jak 5,5), tedy nejedná se pouze o jeho mysl. Jak říká Písmo o člověku: „vždyť jak v duchu uvažuje, takový opravdu je.“ (Př 23,7). A tak ani výraz ‚mysl‘ není dostatečný, ale domnívám se, že je daleko blíže významu, než slovo ‚srdce,‘ které v naší kultuře spojujeme spíše s pocity a emocemi, než s přemýšlením.

Pouze na dvou místech je slovo καρδία přeloženo jako mysl:
a) V Mt 12,40. Protože srdce leží přibližně uprostřed člověka, je tento výraz také použit v přeneseném významu slova ‚uprostřed.‘
b) V 2. Kor 3,3. Na tomto místě se mluví o srdci jako vnitřním orgánu (ale zároveň v přeneseném významu jako o naší mysli, na které je vepsán Boží zákon)

Tento výraz se objevuje v NZ přibližně 108x a primárně znamená: zachránit. Používá se pro záchranu (spasení) člověka z hříchu a od Božího hněvu (např. Mt 1,21; Ř 5,9)

Používá se ale také obecně pro uzdravení člověka (Mk 6,56). Někdy se tyto dva významy prolínají – Kristus uzdravuje tělo (či ducha) a zároveň se jeho zázrak stává obrazem duchovního spasení člověka (např. Mt 9,22; Mk 10,52). Aby tato myšlenka záchrany těla a spasení duše vyvstala čtenáři na mysl, rozhodl jsem se tento výraz vždy překládat slovem ‚spasit.‘

Tento výraz se skládá z předpony ἀ (v překladu: ‚proti, ne‘)b> a slova νόμος (zákon)b>. V českých překladech se používají výrazy jako: ‚nepravost, špatnost atd.‘ Ovšem řecký výraz v sobě nese myšlenku porušení zákona, ne páchání (obecné) nepravosti či špatnosti.

V Žid 10,17 je napsáno, že Bůh na naše hříchy a ‚bezzákonosti‘ nebude pamatovat. O něco dále je ta samá věta řečena s drobnou odchylkou, kde je místo slovoa ‚bezzákonost‘ (ἀνομία) použito ‚nespravedlnost‘ (ἀδικία). Ostatní překlady na tom nejsou s konkordantností o moc lépe - klikni ZDE

Na několika místech ČSP je tento výraz přeložen jako ‚bezzákonost‘ (ale ne na všech), což je také varianta překladu, na druhou stranu ‚bezzákonost‘ v nás vyvolává dojem anarchie (tj. žádný zákon neexistuje), ale výraz ‚protizákonnost‘ jasně naznačuje, že zákon existuje a je přestupován.

Řecké slovo φόβος je obvykle překládáno dnes již běžně nepoužívaným slovem ‚bázeň.‘ Je velkou otázkou, jak toto slovo překládat. Na jednu stranu je v NZ toto slovo spojováno s naším postojem vůči Bohu – tedy mít (posvátný) strach vůči Jeho velikosti. Na druhou stranu se na jiných místech NZ zase paradoxně píše, že bychom neměli mít strach (φόβος) k Bohu (Ř 8,15; 1. Jan 4,18(2x).

Překládal jsem tedy toto slovo dvojím způsobem, podle kontextu: jako ‚strach‘ (či ‚posvátný strach‘), nebo jako ‚úcta‘ (či ‚posvátná úcta‘):

Strach (posvátný strach) – Mt 14,26; 28,4.8; Mk 4,41; Lk 1,12.65; 2,9; 5,26; 7,16; 8,37; 21,26; Jan 7,13; 19,38; 20,19; Sk 5,5.11; Ř 8,15; 13,3.7(2x); 1. Kor 2,3; 2. Kor 7,1.5.11.15; Ef 6,5; Fil 2,12; 1. Pt 3,14.15; 1. Jan 4,18(2x); Zj 18,10.15;
Úcta (popsvátná úcta) - Sk 2,43; 9,31; 19,17; Ř 3,18; 2. Kor 5,11; Ef 5,21; 1. Tim 5,20; Žid 2,15; 1. Pt 1,17; 2,18; 3,2; Jud 23

Někdy bylo vskutku těžké zvolit správné slovo, protože oba dva významy se navzájem prolínají, čehož autoři NZ někdy využívali (např. Sk 5,5 srov. Sk 5,11; 1. Pt 3,14 srov. 1. Pt 3,15 (16)