Řecké slovo stocheion má hlavně dva významy:
a) Základy, základní prvky/elementy. V tomto smyslu je používá apoštol Petr, když mluví o tom, jak se při Kristově druhém příchodu země od základů roztaví (2. Pt 3,10.12).Také pisatel židům použil toto slovo pro základní nauky Božího slova (žid 5,12), i když v žid 5,12 se může taktéž jednat o druhý význam tohoto slova popsaný níže.

b) Podle historických dokumentů (zvláště gnostických) tak lidí označovali entity (obecné zákonitosti, duchovní bytosti (Kol 2,8), resp. „něco“, co je mezi nebem a zemí a ovlivňuje nějak lidský život. Jako třeba:
Filosofie (Kol 2,8; 20-23). Filosofové se zabývali různými psychologickými, společenskými a náboženskými zákonitostmi, které ovlivňují myšlení a chování všech lidí.
Duchovní bytosti. Ať už andělé, bohové nebo démoni (srov. 1. Kor 10,20) ovlivňují lidské životy na této zemi (Gal 4,8-9).

Lidé podle těchto stocheion také jednají, snad i proto odvozené sloveso stoicheó (στοιχέω) znamená v překladu následovat, jít podle... (viz Sk 21,24; Ř 4,12; Fil 3,16, nebo také v Galatským (Gal 5,25; 6,16). Buď tedy chodíme (stocheion) podle Ducha (Gal 5,25) a toho, co nám Bůh zjevil (Gal 6,16), nebo podle světských a pohanských stocheia (Gal 4,3.9). Pro více pochopení viz sloveso στοιχέω.

„Tak i my, když jsme byli nezletilí, byli jsme zotročeni pod ZÁKONITOSTMI systémů tohoto světa.“ (Gal 4,3)
„Nyní jste však Boha poznali, nebo lépe řečeno: Byli jste od Boha poznáni. Jak to, že se navracíte zpět k těm slabým bezmocným ZÁKONITOSTEM, kterými chcete znovu a nanovo otročit?“ (Gal 4,9)
„Dávejte si pozor, aby vás snad někdo neukořistil prostřednictvím filosofie a prázdného klamu podle lidské tradice, ZÁKONITOSTÍ světa, a ne podle Krista.“ (Kol 2,8)
„Pokud jste s Kristem zemřeli od ZÁKONITOSTÍ světa, proč podléháte ustanovením světa, jako byste stále žili ve světě?“ (Kol 2,20)
„Vždyť jste dlužníky: Máte být skrze uplynulý čas dávno učiteli, ale opět se potřebujete učit počátečním ZÁKLADNÍM PRINCIPŮM Božích výroků. Stali jste se těmi, kteří potřebují mléko, a ne hutný pokrm.“ (žid 5,12)
„Avšak Pánův den přijde jako zloděj v noci. V něm nebesa s rachotem pominou, PRVKY se spalujícím žárem rozplynou a země a její skutky nebudou nalezeny.“ (2. Pt 3,10)
„kteří očekáváte a urychlujete příchod Božího dne! Kvůli němu se nebesa rozplynou v hoření a PRVKY budou hořet spalujícím žárem a roztaví se.“ (2. Pt 3,12)

Živel: stč. == živočich, živý tvor, ale častěji t. zv. živly přírodní, oheň, vzduch, země a voda, z nichž podle Platona se skládá svět, řecky stoicheion [= člen v řadě, písmeno, v množ. čísle »základní znalosti, základní látky, prvky«]. Podle 2P 3:10 , 2P 3:12 ž-y světa se v požáru rozplynou spolu s nebem a zemí při příchodu Kristově, ale bude stvořeno nové nebe a nová země. Snad se tu výrazem ž-y myslí na hvězdy nebo souhvězdí zvěrokruhu, čemuž by nasvědčovalo, že ž-y jsou jmenovány mezi nebem a zemí. Někteří nz badatelé [Spitta, Knopf, Soden] však mají za to, že jde o velké andělské mocnosti, které vládnou nad přírodou, zvl. nad hvězdami, větrem, deštěm, bleskem, krupobitím a pod. Ale tomuto pojetí se zdá odporovat v. 7 [sr. Mt 24:29]. Řecký výraz však označuje také první počátky, základní prvky vědění. V tom smyslu je toho výrazu užito v Žd 5:12. Luther překládá: »První hlásky Božích slov«, tedy abeceda Božích slov.
Nesnadný je výklad Ga 4:3 , Ga 4:9 a Ko 2:8 , Ko 2:20. Škrabal tu chápe řecké stoicheia jako počátek, abecedu světa a myslí na nedokonalý náboženský život před Kristovým příchodem. Sz náboženství nepřineslo jednotlivci zdokonalení, protože mu neslibovalo leč jen pozemskou odměnu, a vlastně spíše celku, národu. Tak svátky byly vázány na běh přírody. Pohané pak daleko více byli zaujati kultem zbožštěné přírody. Ta doba naháněla duši spíše strach, a tak ji zotročovala, místo aby ji vedla k lásce k Bohu. »Abeceda světa« [Ko 2:8 , Ko 2:20] je podle Škrabala vše, co připravovalo na dokonalé nz náboženství, ať už to byl mojžíšský Zákon u Židů, nebo přirozené poznání Boha rozumem, jak tomu mohlo být u pohanů. Falešní učitelé v těchto počátcích utkvěli jako v něčem [podle jejich mínění] dokonalém. Tím ovšem vylučovali Krista, zprostředkovatele dokonalého zjevení. Kdyby se k této »abecedě« [prvouce] náboženské měli Kolosané vracet, vzdali by se věci dokonalé pro věc již velmi nedostatečnou. Novější vykladači však [u nás J. B. Souček] rozumějí moudrostí [v řeckém textu filosofií] podle lidských tradic [Kral. »ustanovení«] a ž-ů světa tajné gnostické nauky, k nimž byly přimíšeny prvky přejaté z židovství [sr. Ko 2:16]. »Ž-y světa« jsou prý nadsmyslné, démonské bytosti. »Má-li se člověk uchránit škodlivého vlivu těchto bytostí, po př. osvoboditi se od otročení jim, musí je podle představ oné gnóse znát a naučit se ovládat je kultickým, po př. magickým způsobem« [J. B. Souček, Výklad Ko, str. 50nn]. Křesťané v Kolosách upadli v pokušení domnívat se, že snad je potřebí svrchované a postačitelné dílo Kristovo nějak doplnit tajemnou filosofií. Pavel zdůrazňuje, že »Kristus je naprostým protikladem tradice lidské a živlů světa jakožto cesta k Bohu a k poslední pravdě« [J. B. Souček]. V Ga 4:3 , Ga 4:9 ztotožňuje Pavel Zákon se »ž-y světa«. Myslí tu na samospravedlivost zákonického skutkařství, která je v podstatě totožná se sebevědomím svémocné lidské moudrosti a gnostického kultu; ano, Pavel tímto výrokem dokonce staví návrat k izraelskému Zákonu na jednu úroveň s návratem k pohanským představám, což ovšem pro židovské uši muselo znít jako rouhání. — Křesťané zemřeli nejen Zákonu [Ř 7:4nn], ale i živlům světa [Ko 2:20 - Ko 2:23], jež předpisují všelijaká svémocná asketická pravidla. Podle Gremera-Kögela však jde o propadnutí hmotařství, o otročení hmotným prvkům, jako jsou posty, askese a pod., jež byly předpisovány jak v židovství, tak v pohanství v souvislosti s oběhem měsíce a hvězd [sr. Ga 4:10].