Sloveso od podstatného jména 'naděje' (tedy něco ve smyslu: 'nadějovat', mít naději), kdy se člověk na něco do jisté míry spoléhá - více, či méně, v češtině jsou různé výrazy pro různou intenzitu spoléhání se na to, co se stane (v překladu GRAFÉ: Doufat(17x), mít naději(11x), očekávat(2x), spoléhat(1x), v řečtině se používá tento obecný výraz.

Tento výraz může znamenat OČEKÁVAT, tedy plně se spoléhat na něco:
„A pokud budete půjčovat těm, od kterých OČEKÁVÁTE, že obdržíte peníze zpět – co je na tom milostivého? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby obdrželi stejné peníze zpátky.“ (Lk 6,34)
„A udělali to nejen tak, jak jsme OČEKÁVALI, ale nabídli sami sebe nejprve Pánu, a pak se skrze Boží vůli nabídli také nám.“ (2. Kor 8,5)

V mnoha případech se ale překládá jako DOUFAT:
„Když Herodes uviděl Ježíše, velmi se zaradoval, neboť si Ho už dlouhý čas přál vidět, protože toho o Něm mnoho slyšel a DOUFAL, že od Něj uvidí nějaké znamení.“ (Lk 6,38)
„Avšak DOUFÁM, že vás brzy uvidím a budu s vámi mluvit od úst k ústům“ (3. Jan 14)

Tento výraz je častokrát použit vůči Bohu (tedy doufat v Boha). Pavel vnímá limity toho, když člověk má naději a doufá v Boha a Boží království, přestože je zde limit toho, že tyto věci nejsou viditelné:
„Vždyť jsme spaseni nadějí. Avšak naděje, kterou můžeme vidět, není naděje. Neboť když někdo něco vidí – proč by v této věci ještě MĚL NADĚJI? Pokud však něco nevidíme, MÁME ohledně toho NADĚJI a skrze vytrvalost to toužebně očekáváme.“ (Ř 8,24-25)

„A národy budou MÍT NADĚJI v Jeho jménu.‘“ (Mt 12,21)
„A pokud budete půjčovat těm, od kterých OČEKÁVÁTE, že obdržíte peníze zpět – co je na tom milostivého? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby obdrželi stejné peníze zpátky.“ (Lk 6,34)
„Když Herodes uviděl Ježíše, velmi se zaradoval, neboť si Ho už dlouhý čas přál vidět, protože toho o Něm mnoho slyšel a DOUFAL, že od Něj uvidí nějaké znamení.“ (Lk 23,8)
„My jsme však DOUFALI, že On je Ten, který má vykoupit zaplacením výkupného izraelský lid. Ale nyní je tomu všemu již třetí den od toho, kdy se to stalo.“ (Lk 24,21)
„Nemyslete si, že vás před Otcem obžaluji Já, vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož DOUFÁTE.“ (Jan 5,45)
„Zároveň také DOUFAL, že od Pavla dostane nějaké peníze, aby ho propustil. Kvůli tomu pro něj často posílal a mluvil s ním.“ (Sk 24,26)
„Dvanáct našich kmenů MÁ NADĚJI v to, že tohoto zaslíbení dosáhne ve vroucí službě Bohu dnem i nocí. Králi, kvůli této naději jsem od Židů obžalován.“ (Sk 26,7)
„Vždyť jsme spaseni nadějí. Avšak naděje, kterou můžeme vidět, není naděje. Neboť když někdo něco vidí – proč by v této věci ještě MĚL NADĚJI? Pokud však něco nevidíme, MÁME ohledně toho NADĚJI a skrze vytrvalost to toužebně očekáváme.“ (Ř 8,24-25)
„A znovu; Izaiáš říká: ‚Bude kořen Jišajův a Ten povstávající bude vládnout nad pohany; v Něm budou MÍT NADĚJI pohané.‘“ (Ř 15,12)
„Vždyť DOUFÁM, že až tudy budu procházet, uvidím vás a vypravíte mě tam, ale nejprve si při setkání s vámi částečně naplníme svoji radost.“ (Ř 15,24)
„Všechno snáší, všemu věří, vždy MÁ NADĚJI, vždy vytrvá.“ (1. Kor 13,7)
„Pokud MÁME NADĚJI v Kristu pouze v tomto životě, jsme nežalostnější ze všech lidí.“ (1. Kor 15,19)
„Vždyť vás nechci vidět jen krátce, neboť DOUFÁM, že u vás na nějaký čas zůstanu, pokud to Pán dovolí“ (1. Kor 16,7)
„Ten nás z tak velikého nebezpečí smrti vysvobodil; a ještě vysvobodí. V Něm MÁM NADĚJI, že nás vždy vysvobodí,“ (2. Kor 1,10)
„A DOUFÁM, že to nakonec pochopíte, jako jste nás již i zčásti pochopili, protože jsme vaší chloubou, stejně jako budete i vy naší chloubou v den našeho Pána Ježíše.“ (2. Kor 1,14)
„Protože tedy známe posvátnou úctu před Pánem, přesvědčujeme lidi a jsme známí Bohu. A DOUFÁM, že jsme známí i ve vašem svědomí.“ (2. Kor 5,11)
„A udělali to nejen tak, jak jsme OČEKÁVALI, ale nabídli sami sebe nejprve Pánu, a pak se skrze Boží vůli nabídli také nám.“ (2. Kor 8,5)
„DOUFÁM však, že poznáte, že my nejsme neosvědčení.“ (2. Kor 13,6)
„DOUFÁM v Pánu Ježíši, že ke mně bude brzy poslán Timoteus, abych i já byl dobré duše, až se dozvím, co je s vámi.“ (Fil 2,19)
„Jeho tedy, DOUFÁM, ihned pošlu, až uvidím, co bude se mnou“ (Fil 2,23)
„Toto ti píši a DOUFÁM, že k tobě brzy přijdu.“ (1. Tim 3,14)
„Vždyť proto namáhavě pracujeme a usilovně zápasíme, že MÁME NADĚJI v živém Bohu, který je Spasitel všech lidí, hlavně věřících.“ (1. Tim 4,10)
„Vdova, která je skutečně opuštěná, MÁ NADĚJI v Bohu a dnem i nocí zůstává na prosbách a modlitbách.“ (1. Tim 5,5)
„Bohatým lidem v tomto současném věku přikazuj: ‚Nemějte povýšenecké myšlení, ani NEDOUFEJTE v nejisté bohatství, ale v Boha, který nám všechno bohatě poskytuje k požitku.‘“ (1. Tim 6,17)
„Zároveň mi však připrav ubytování. DOUFÁM, že skrze vaše modlitby vám budu navrácen.“ (Filemon 22)
„Neboť víra je SPOLÉHÁNÍ na reálné záležitosti; je důkazem, který poukazuje na to, co nevidíme.“ (žid 11,1)
„Proto si dejte opasek na bedra vašeho přemýšlení, buďte střízliví a dokonale MĚJTE NADĚJI vůči milosti, která je vám přinášena ve zjevení Ježíše Krista.“ (1. Pt 1,13) „Vždyť takto se kdysi zdobily také svaté ženy, které MĚLY NADĚJI v Bohu, podřizujíce se svým mužům“ (1. Pt 3,5)
„Mám vám ještě mnoho co psát, nechci to však dělat prostřednictvím papíru a inkoustu, ale DOUFÁM, že k vám přijdu a budu s vámi mluvit od úst k ústům, aby naše radost byla naplněna.“ (2. Jan 12)
„Avšak DOUFÁM, že vás brzy uvidím a budu s vámi mluvit od úst k ústům“ (3. Jan 14)

Naděje: t. j. pevné očekávání budoucích věcí a živá touha po jejich uskutečnění, znázorňovaná odedávna obrazem kotvy, udržující lodičku života na rozbouřeném moři, znamenala ve SZ často víru nebo důvěru v Boží vedení a ochranu [Jr 17:7; Ž 40:5 ; Ž 91:2 sr. J 5:45], takže ne nadarmo byla označena za »čekající víru«. Někdy je totéž hebr. slovo tikvá překládáno slovem naděje [Jb 5:16; Ž 71:5; Př 23:18 ; Př 24:14; Oz 2:15 a j.], jindy stč. slovem *čáka [Jr 31:17], očekávání [Př 11:23; Ž 62:6 a j.]. Jiné hebr. slovo pro naději bittáhón je překládáno do češtiny buď n. [Kaz 9:4] nebo doufání [2Kr 18:19; Iz 36:4]. Jindy totéž slovo, označující n. [kislá Jb 4:6] je překládáno bláznovství [Ž 85:9]. Jiné hebr. slovo pro n., seber [Ž 146:5] je překládáno také očekávání [Ž 119:116]. To všecko ukazuje jednak na bohatost tohoto pojmu, jednak na jeho charakter. Souhrnem lze říci, že sz n. je očekávání dobrého, spojené s důvěrou a trpělivým vyhlížením na Hospodina. Má-li kdo n., znamená to pro sz pisatele, že to s ním je v pořádku. V n. je síla [Pl 3:18], v beznaději je smrt [Ez 37:11]. Kde ovšem podkladem n. není Bůh, tam se dostaví Boží soud [Am 6:1; Ž 52:9; Jb 31:24; Ez 33:13; Jr 17:5 ; Jr 7:4 ; Jr 48:13; Abk 2:18; Iz 31:1; 2Kr 18:24].
Důvodem sz naděje jest tedy Bůh, který je výslovně nazýván nadějí Izraelovou [Jr 14:8 ; Jr 17:7 , Jr 17:13 ; Jr 50:7; Ž 14:6; sr. Ž 71:5 ; Ž 130:5 , Ž 130:7], nebo jeho milosrdenství [Ž 52:10; sr. Ž 13:6 ; Ž 33:18] či jméno [Ž 33:21].
Předmětem sz naděje jsou většinou věci, patřící k pozemskému království Božímu [Iz 55:60n; Ž 72:96 - Ž 72:98]. Je příznačné, že čím byly horší sociální a politické poměry, tím živější a fantastičtější byla n. Izraelova na příchod Božího království. Z této živé naděje vyrostla víra v mesiášské království [Iz 9:6n ; Iz 11:1 - Iz 11:9] s plností nadpřirozených sil a víra ve vzkříšení z mrtvých [Iz 25:8 ; Iz 26:19; Da 12:2; Ž 16:8 - Ž 16:11 ; Ž 17:15]. Vrcholu dosáhla tato naděje v t. zv. apokalyptické literatuře, dochované mimo SZ.
Důvodem nz naděje je zmrtvýchvstání Ježíšovo, které je jednak naplněním sz nadějí, jednak důkazem, že se Bůh k lidstvu sklonil v nekonečné lásce [1P 1:3, sr. Sk 2:22 - Sk 2:36; 1K 15:12 - 1K 15:26; 1Tm 1:1]. Vzkříšení Kristovo je Boží nejmocnější čin, který vyvolal víru. Vzkříšení Kristovo je středem, jádrem spasitelných dějů Božích a zároveň předobrazem našeho konečného cíle a údělu a proto základem naší n. [Ř 5:1 - Ř 5:5]. Proto může Pavel říci, že »nadějí spaseni jsme« [Ř 8:24], neboť naše konečná spása je zatím trpělivě očekávána. V tomto životě máme jen závdavek konečné spásy [2K 5:5], t. j. svědectví Ducha sv. o Kristu, Kristus v nás [Ko 1:27]. V NZ je n. rozlišována od víry: víra se vztahuje na spasitelné skutky Boží v minulosti a v přítomnosti, naděje na budoucí skutečnosti království Božího v slávě. Někde je slovo n. přímo označením obsahu toho, co je očekáváno: Ga 5:5; Ko 1:5; Tit 2:13; Žd 6:18. Pavel se označuje za služebníka naděje evangelia [Ko 1:23]. Kořenem nz naděje je Duch sv. [Ř. 15,13]. Předmětem nz naděje je sláva Boží [Ř 5:2; 1Te 2:12], t. j. plné uskutečnění spásy lidstva a příchod Božího království v moci. Ježíš Kristus bude uznán jako Pán [Fp 2:9n; 1K 15:24 - 1K 15:28], svatí Jeho budou oslaveni [Ř 8:17 - Ř 8:25; 2Te 1:1 On; 1K 15:35 - 1K 15:49], mrtví vstanou z mrtvých [Sk 24:15; 1Te 4:16; 1K 15:12 - 1K 15:23] a vyvolení se budou těšiti z obecenství s Kristem [L 20:35n; Mt 5:8; J 14:2n ; J 17:24; Zj 7:14 - Zj 7:17], který se podle zaslíbení vrátí [Mt 24:30; Sk 1:11 ; Sk 3:18 - Sk 3:21; Zj 11:15 - Zj 11:18], aby se ujal panství nad světem [Tit 2:13]. Heslem prvních křesťanů bylo Maranatha [Pán přichází]: 1K 16:22; Zj 22:20.
Tato naděje umožňovala prvním křesťanům snášeti protivenství i pronásledování. Byla to kotva jejich duše, zachycená o trůn živého a oslaveného Ježíše ve »vnitřku za oponou« [Žd 6:18n]: Ř 5:2 - Ř 5:5 ; Ř 8:18 - Ř 8:25; 2K 4:14 - 2K 4:18 ; 2K 5:8; Fp 1:20; Žd 10:32 - Žd 10:36; Zj 7:13 - Zj 7:17. Při čtení těchto míst a vůbec při nz slově o příchodu Ježíšově na tento svět nesmíme zapomínat, že je v nich obsažena i naděje na proměnu řádu tohoto světa, založená arci v moci a lásce Boží, nikoli v síle lidské. Tato naděje byla křesťanům zdrojem chlouby, radosti, sdílnosti a vzájemné lásky [Ř 12:12nn] a čistoty [1J 3:3; 1P 3:15nn], nejen potěšením v utrpeních a zármutcích, zdrojem síly, pevnosti a stálosti. Křesťané doby nz se lišili od pohanů tím, že žili nadějí, jež byla jejich nejpříznačnější známkou [Ř 15:4; 2K 3:12; Ef 2:12; 1Te 4:13]. Tato n., založená na vykupitelském činu Kristově, je také předjímkou konečné spásy [Ef 1:13n] právě tak jako Duch sv. [Ř 8:23; 2K 1:22 ; 2K 5:5]. Viz *Doufání, doufati.