ELPIS - řečtina
ELPIS (ἐλπίζω)


→ ŘECKÉ SLOVO ELPIS
Strongovo číslo: 1680
Původní změní: ἐλπίς, ίδος, ἡ (elpis)
Zařazení: podstatné jméno, rod ženský
Význam: naděje, očekávání něčeho, předvídat
Překlad (GRAFÉ): naděje(53x)
Stručná definice: Naděje, očekávání něčeho, předvídání (až vítání) budoucí události, v NZ ve spojitosti hlavně s Božím královstvím



Podstatné jméno ἐλπίς (elpis), v překladu: naděje, od toho je odvozeno sloveso ἐλπίζω (mít naději, doufat).





Obsáhlá definice:
Naděje, očekávání něčeho, předvídání (až vítání) budoucí události, v NZ ve spojitosti hlavně s Božím královstvím
Více info viz ἐλπίζω (mít naději, doufat).




Použití v Bibli (53x v Bibli):
„Kvůli tomu se Moje mysl zaradovala a Můj jazyk se rozveselil, avšak také Moje tělo bude mít příbytek v NADĚJI“ (Sk 2,26)
„Když její páni viděli, že jim ušla NADĚJE na zisk, zmocnili se Pavla a Sílase a táhli je na místo veřejného shromáždění před vládce.“ (Sk 16,19)
„Pavel s vědomím, že je v sanhedrinu jedna část saduceů a druhá část farizeů, zvolal: „Muži bratři, já jsem farizeus, syn farizeů. Jsem zde souzen ohledně NADĚJE a zmrtvýchvstání!“ (Sk 23,6)
„Mám NADĚJI v Bohu, kterou také oni sami očekávají, totiž že má být zmrtvýchvstání mrtvých – spravedlivých i nespravedlivých lidí.“ (Sk 24,15)
„A nyní zde stojím a jsem souzen pro NADĚJI v zaslíbení, které se stalo od Boha našim otcům.“ (Sk 26,6)
„Dvanáct našich kmenů doufá v to, že tohoto zaslíbení dosáhne ve vroucí službě Bohu dnem i nocí. Králi, kvůli této NADĚJI jsem od Židů obžalován.“ (Sk 26,7)
„Když se po mnoho dní neukázalo slunce ani hvězdy a dorážela na nás nemalá bouře, již jsme ztráceli všechen zbytek NADĚJE na naši záchranu.“ (Sk 27,20)
„Kvůli tomu tedy, z toho důvodu, jsem vás svolal, abych vás uviděl a mluvil s vámi – neboť je na mě zavěšen tento řetěz kvůli NADĚJI Izraele.“ (Sk 28,20)
„Ten Abraham uvěřil (navzdory za jeho života nesplněné NADĚJI) na základě NADĚJE, aby se stal otcem mnoha národů podle toho, co bylo řečeno: ‚Tak bude tvoje potomstvo.‘“ (Ř 4,18)
„jehož prostřednictvím také máme přístup vírou k této milosti, ve které stojíme a chlubíme se NADĚJÍ Boží slávy.“ (Ř 5,2)
„vytrvalost působí osvědčenost a osvědčenost působí NADĚJI.“ (Ř 5,4)
„A NADĚJE nezahanbuje, protože Boží láska je rozlita v našich myslích prostřednictvím Ducha svatého, který nám byl dán.“ (Ř 5,5)
„Stvoření je podřízeno marnosti, a to nedobrovolně, ale prostřednictvím toho, který to stvoření podřídil. Kvůli tomu je NADĚJE“ (Ř 8,20-21)
„Vždyť jsme spaseni NADĚJÍ. Avšak NADĚJI, kterou můžeme vidět, není NADĚJE. Neboť když někdo něco vidí – proč by v této věci ještě měl naději?“ (Ř 8,24)
„Radujte se z NADĚJE, v utrpení buďte trpěliví, setrvávejte na modlitbě“ (Ř 12,12)
„Neboť všechno, co bylo dříve napsáno, bylo napsáno k našemu naučení, abychom mohli mít NADĚJI skrze vytrvalost a povzbuzení z Písma.“ (Ř 15,4)
„Bůh NADĚJE ať vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, abyste se rozhojnili v NADĚJI a v moci Ducha svatého.“ (Ř 15,13)
„Stará se Bůh jen o voly, nebo to říká také celkově kvůli nám? Vždyť je to psáno kvůli nám – protože ten, kdo orá pole, má orat v NADĚJI; také ten, kdo mlátí obilí, má mlátit obilí v naději na podíl.“ (1. Kor 9,10)
„Nyní však zůstávají tyto tři: víra, NADĚJE a láska, avšak největší z nich je láska.“ (1. Kor 13,13) „A naše NADĚJE je vůči vám pevná, když víme, že jako jste účastníci utrpení, tak jste také účastníci povzbuzení.“ (2. Kor 1,7)
„Když tedy máme takovou NADĚJI, jednejme se smělou důvěrou.“ (2. Kor 3,12)
„Nechlubíme se bez míry cizí namáhavou prací. Avšak máme NADĚJI, že se při růstu vaší víry prodlouží naše oblast působnosti mezi vámi do nadměrné velikosti“ (2. Kor 10,15)
„Neboť my Duchem z víry toužebně očekáváme NADĚJI spravedlnosti.“ (Gal 5,5)
„Tak budou osvíceny oči vaší mysli, abyste věděli, jaká je NADĚJE v Jeho povolání, jaké je bohatství slávy Jeho dědictví ve svatých“ (Ef 1,18)
„Pamatujte, že jste v tom čase byli odděleni od Krista, odděleni od občanů Izraele a cizinci vůči smlouvám zaslíbení. Neměli jste NADĚJI a byli jste na světě bez Boha.“ (Ef 2,12)
„Je jedno tělo a jeden Duch, stejně jako jste byli povoláni v jedné NADĚJI svého povolání.“ (Ef 4,4)
„Toužebně vyhlížím a mám NADĚJI, že se nebudu v ničem stydět, ale že ve vší otevřenosti (jako vždy, tak i nyní) bude Kristus na mém těle zveleben, ať skrze život, či skrze smrt.“ (Fil 1,20)
„kvůli NADĚJI, jež je pro vás uložena v nebesích, a o které jste dříve slyšeli ve slově pravdy – totiž evangelia.“ (Kol 1,5)
„pokud ovšem zůstáváte ve víře, položili jste základy, pevně stojíte a nepohnete se z NADĚJE evangelia, kterou jste slyšeli a která byla kázána celému stvoření pod nebem. V této naději jsem se já, Pavel, stal diakonem.“ (Kol 1,23)
„Jim si Bůh přál oznámit bohatství slavného tajemství mezi pohany, což jest: ‚Kristus ve vás, NADĚJE slávy.‘“ (Kol 1,27)
„Nepřetržitě vzpomínám na dílo vaší víry, namáhavou práci lásky a vytrvalost NADĚJE našeho Pána Ježíše Krista před naším Bohem a Otcem.“ (1. Tes 1,3)
„Vždyť kdo je naší NADĚJÍ, radostí či věncem chlouby před naším Pánem Ježíšem při Jeho příchodu, ne-li právě vy?“ (1. Tim 2,19)
„Nechci vás však nechat v nevědomosti ohledně těch, kteří zesnuli, abyste nebyli velmi smutní jako ti ostatní, kteří nemají NADĚJI.“ (1. Tes 4,13)
„Ale my jsme synové dne. Buďte střízliví a oblečeni do hrudního pancíře víry a lásky a přilby NADĚJE spasení.“ (1. Tes 5,8)
„On, náš Pán Ježíš Kristus, a náš Bůh Otec (který si nás zamiloval a v milosti nám daroval věčnou útěchu a dobrou NADĚJI),“ (2. Tes 2,16)
„Pavel, apoštol Ježíše Krista podle příkazu Spasitele, našeho Boha a Pána Ježíše Krista, naší NADĚJE,“ (1. Tim 1,1)
„jež je založeno na NADĚJI věčného života. To slíbil před věčnými věky pravdomluvný Bůh.“ (Tit 1,2)
„v očekávání blahoslavené NADĚJE a v očekávání toho, že se ukáže sláva velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista.“ (Tit 2,13)
„Tak můžeme být ospravedlněni Jeho milostí a stát se dědici NADĚJE věčného života.“ (Tit 3,7)
„Avšak Kristus jako Syn je nad Svým domem; Jeho domem jsme my; pokud se ovšem budeme pevně držet našeho odhodlání a chlouby NADĚJE až do konce.“ (žid 3,6)
„Avšak toužíme, aby každý z vás projevoval stejnou snahu k získání plné jistoty NADĚJE, která bude až do konce,“ (žid 6,11)
„abychom prostřednictvím těch dvou nezměnitelných záležitostí (ve kterých je nemožné, aby Bůh lhal) měli pevné povzbuzení. My, kteří jsme uprchli do bezpečí, abychom pevně uchopili předloženou NADĚJI,“ (žid 6,18)
„Vždyť zákon nic nepřivedl k dokonalosti, uvádí však lepší NADĚJI, skrze kterou se přibližujeme k Bohu.“ (žid 7,19)
„Držme se neochvějně a pevně vyznání své NADĚJE, neboť věrný je Ten, který slibuje.“ (žid 10,23) „Požehnaný je Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista. Ten nás podle Svého velkého milosrdenství znovuzrodil do živé NADĚJE skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých“ (1. Pt 1,3)
„kteří skrze Něj věříte v Boha, jenž Ho vzkřísil z mrtvých a dal Mu slávu, aby tak vaše víra a NADĚJE byla v Bohu.“ (1. Pt 1,21)
„Ale Pána Krista posvěcujte ve svých myslích. Buďte vždy připraveni se ústně obhájit vůči každému, kdo by vás žádal, abyste vydali počet ohledně NADĚJE, která je ve vás – dělejte to s mírností a posvátným strachem.“ (1. Pt 3,15)
„A každý, kdo v Něm má tuto NADĚJI, se posvěcuje tak, jako je On svatý.“ (1. Jan 3,3)





Slovník (Novotný):
Naděje: t. j. pevné očekávání budoucích věcí a živá touha po jejich uskutečnění, znázorňovaná odedávna obrazem kotvy, udržující lodičku života na rozbouřeném moři, znamenala ve SZ často víru nebo důvěru v Boží vedení a ochranu [Jr 17:7; Ž 40:5 ; Ž 91:2 sr. J 5:45], takže ne nadarmo byla označena za »čekající víru«. Někdy je totéž hebr. slovo tikvá překládáno slovem naděje [Jb 5:16; Ž 71:5; Př 23:18 ; Př 24:14; Oz 2:15 a j.], jindy stč. slovem *čáka [Jr 31:17], očekávání [Př 11:23; Ž 62:6 a j.]. Jiné hebr. slovo pro naději bittáhón je překládáno do češtiny buď n. [Kaz 9:4] nebo doufání [2Kr 18:19; Iz 36:4]. Jindy totéž slovo, označující n. [kislá Jb 4:6] je překládáno bláznovství [Ž 85:9]. Jiné hebr. slovo pro n., seber [Ž 146:5] je překládáno také očekávání [Ž 119:116]. To všecko ukazuje jednak na bohatost tohoto pojmu, jednak na jeho charakter. Souhrnem lze říci, že sz n. je očekávání dobrého, spojené s důvěrou a trpělivým vyhlížením na Hospodina. Má-li kdo n., znamená to pro sz pisatele, že to s ním je v pořádku. V n. je síla [Pl 3:18], v beznaději je smrt [Ez 37:11]. Kde ovšem podkladem n. není Bůh, tam se dostaví Boží soud [Am 6:1; Ž 52:9; Jb 31:24; Ez 33:13; Jr 17:5 ; Jr 7:4 ; Jr 48:13; Abk 2:18; Iz 31:1; 2Kr 18:24].
Důvodem sz naděje jest tedy Bůh, který je výslovně nazýván nadějí Izraelovou [Jr 14:8 ; Jr 17:7 , Jr 17:13 ; Jr 50:7; Ž 14:6; sr. Ž 71:5 ; Ž 130:5 , Ž 130:7], nebo jeho milosrdenství [Ž 52:10; sr. Ž 13:6 ; Ž 33:18] či jméno [Ž 33:21].
Předmětem sz naděje jsou většinou věci, patřící k pozemskému království Božímu [Iz 55:60n; Ž 72:96 - Ž 72:98]. Je příznačné, že čím byly horší sociální a politické poměry, tím živější a fantastičtější byla n. Izraelova na příchod Božího království. Z této živé naděje vyrostla víra v mesiášské království [Iz 9:6n ; Iz 11:1 - Iz 11:9] s plností nadpřirozených sil a víra ve vzkříšení z mrtvých [Iz 25:8 ; Iz 26:19; Da 12:2; Ž 16:8 - Ž 16:11 ; Ž 17:15]. Vrcholu dosáhla tato naděje v t. zv. apokalyptické literatuře, dochované mimo SZ.
Důvodem nz naděje je zmrtvýchvstání Ježíšovo, které je jednak naplněním sz nadějí, jednak důkazem, že se Bůh k lidstvu sklonil v nekonečné lásce [1P 1:3, sr. Sk 2:22 - Sk 2:36; 1K 15:12 - 1K 15:26; 1Tm 1:1]. Vzkříšení Kristovo je Boží nejmocnější čin, který vyvolal víru. Vzkříšení Kristovo je středem, jádrem spasitelných dějů Božích a zároveň předobrazem našeho konečného cíle a údělu a proto základem naší n. [Ř 5:1 - Ř 5:5]. Proto může Pavel říci, že »nadějí spaseni jsme« [Ř 8:24], neboť naše konečná spása je zatím trpělivě očekávána. V tomto životě máme jen závdavek konečné spásy [2K 5:5], t. j. svědectví Ducha sv. o Kristu, Kristus v nás [Ko 1:27]. V NZ je n. rozlišována od víry: víra se vztahuje na spasitelné skutky Boží v minulosti a v přítomnosti, naděje na budoucí skutečnosti království Božího v slávě. Někde je slovo n. přímo označením obsahu toho, co je očekáváno: Ga 5:5; Ko 1:5; Tit 2:13; Žd 6:18. Pavel se označuje za služebníka naděje evangelia [Ko 1:23]. Kořenem nz naděje je Duch sv. [Ř. 15,13]. Předmětem nz naděje je sláva Boží [Ř 5:2; 1Te 2:12], t. j. plné uskutečnění spásy lidstva a příchod Božího království v moci. Ježíš Kristus bude uznán jako Pán [Fp 2:9n; 1K 15:24 - 1K 15:28], svatí Jeho budou oslaveni [Ř 8:17 - Ř 8:25; 2Te 1:1 On; 1K 15:35 - 1K 15:49], mrtví vstanou z mrtvých [Sk 24:15; 1Te 4:16; 1K 15:12 - 1K 15:23] a vyvolení se budou těšiti z obecenství s Kristem [L 20:35n; Mt 5:8; J 14:2n ; J 17:24; Zj 7:14 - Zj 7:17], který se podle zaslíbení vrátí [Mt 24:30; Sk 1:11 ; Sk 3:18 - Sk 3:21; Zj 11:15 - Zj 11:18], aby se ujal panství nad světem [Tit 2:13]. Heslem prvních křesťanů bylo Maranatha [Pán přichází]: 1K 16:22; Zj 22:20.
Tato naděje umožňovala prvním křesťanům snášeti protivenství i pronásledování. Byla to kotva jejich duše, zachycená o trůn živého a oslaveného Ježíše ve »vnitřku za oponou« [Žd 6:18n]: Ř 5:2 - Ř 5:5 ; Ř 8:18 - Ř 8:25; 2K 4:14 - 2K 4:18 ; 2K 5:8; Fp 1:20; Žd 10:32 - Žd 10:36; Zj 7:13 - Zj 7:17. Při čtení těchto míst a vůbec při nz slově o příchodu Ježíšově na tento svět nesmíme zapomínat, že je v nich obsažena i naděje na proměnu řádu tohoto světa, založená arci v moci a lásce Boží, nikoli v síle lidské. Tato naděje byla křesťanům zdrojem chlouby, radosti, sdílnosti a vzájemné lásky [Ř 12:12nn] a čistoty [1J 3:3; 1P 3:15nn], nejen potěšením v utrpeních a zármutcích, zdrojem síly, pevnosti a stálosti. Křesťané doby nz se lišili od pohanů tím, že žili nadějí, jež byla jejich nejpříznačnější známkou [Ř 15:4; 2K 3:12; Ef 2:12; 1Te 4:13]. Tato n., založená na vykupitelském činu Kristově, je také předjímkou konečné spásy [Ef 1:13n] právě tak jako Duch sv. [Ř 8:23; 2K 1:22 ; 2K 5:5]. Viz *Doufání, doufati.