Dosl. ten vroucí (horlivec, nadšenec), původně slovo odkazuje na var vody, přeneseně označuje člověka, který je pro něco zapálený. Pro hlubší studium viz ζηλόω (horlit, být aktivní, závidět)

„Matouše, Tomáše, Jakuba (syna Alfeova), Šimona (zvaného ‚NADŠENEC‘)“ (Lk 6,15)
„Když vstoupili do města, vystoupili do horní místnosti, kde pobývali Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip, Tomáš, Bartoloměj, Matouš, Jakub (syn Alfeův), Šimon (‚NADŠENEC ‘) a Juda (syn Jakuba)“ (Sk 1,13)
„Když to uslyšeli, oslavovali Boha a řekli mu: „Vidíš, bratře, kolik desetitisíců lidí mezi Židy uvěřilo – a všichni jsou AKTIVNÍ vůči zákonu.“ (Sk 21,20)
„„Já jsem muž Žid, narozený v Tarsu v Kilikii, avšak starali se o mě v tomto městě u Gamalielových nohou. Byl jsem vychován podle svědomitosti otcovskému zákonu, přitom jsem byl velmi AKTIVNÍ pro Boha – stejně jako dnes vy všichni.“ (Sk 22,3)
„Tak i vy: Protože jste AKTIVNÍ ohledně duchovních darů, usilujte o to, abyste se v nich rozhojňovali k budování církve.“ (1. Kor 14,12)
„dělal jsem pokrok v judaismu větší, než mnoho vrstevníků v mém rodě. Byl jsem mimořádně AKTIVNÍ vůči mým předkům, totiž vůči jejich tradicím.“ (Gal 1,14)
„Ten dal sám Sebe za nás, aby nás zaplacením výkupného vykoupil od veškeré protizákonnosti a očistil Svůj vyvolený lid, který je AKTIVNÍ v dobrých skutcích.“ (Tit 2,14)
„Vždyť kdo s vámi bude špatně zacházet, pokud se stanete AKTIVNÍMI stoupenci dobra?“ (1. Pt 3,13)

Zelótes: [L 6:15; Sk 1:13], přívlastek, který dal Lukáš apoštolu Šimonovi na rozlišení od Simona Petra. Mk 3:18 a Mt 10:4 ho jmenují Šimonem *Kananitským [aram. kanná‘á, kan-naj == horlivec, řecky zélótés; anebo aram. kánánaj = z Kány]. Byl snad kdysi členem sekty zelótů, která existovala vedle farizeů a Essenů a navazovala na lidové hnutí odporu, započaté r. 6 po Kr. jakýmsi Judou z Galileje [sr. Sk 5:34nn] a bývalým farizeem Zadukem [Sádochem] proti římské vládě za sčítání lidu, jež bylo nařízeno za Quirinia [bibl. *Cyrenia]. Zdá se však, že už otec Judův Hizkiáš byl náčelníkem vlastenecké sekty, kterou Josephus Flavius označuje výrazem ‘loupežná rota‘,což je vysvětlitelné z přátelství Flaviova k Římanům. Farizeové pokládali za prototyp zelótství Fínesa, syna Eleazarova [Nu 25:5nn]. Snad také Židé, kteří se zapřisáhli, že zabijí Pavla, patřili k z-ům [Sk 23:12nn]. Někteří vykladači vztahují i Mt 11:12 na revoluční úsilí z-ů. Přirozeně, že z-i odmítali placení daní římskému státu [sr. Mk 12:13 - Mk 12:17]. I když mezi učedníky Ježíšovými snad někteří sympatisovali se z-óty a jejich metodami [sr. Mk 3:17; L 9:54], museli se brzy přesvědčit, že Ježíšovo přikázání lásky i k nepřátelům [Mt 5:43n] a výzva k trpělivosti [Mt 5:38nn] jsou v podstatě proti z-ismu. *Horlivost. Z-ótům přičítá Josephus Flavius vinu na pádu židovského státu. Očekávali jako farizeové příchod království Mesiášova, ale na rozdíl od nich nechtěli čekat na jeho uskutečnění. Ozbrojeným odporem, při němž se spoléhali na zázračné zasažení Boží, chtěli uspíšit splnění izraelských nadějí. Po vyvrácení Jerusalema za Tita [r. 70-73 po Kr.] se dostaly hloučky z-ů z Palestiny do Egypta a po nové porážce a následujícím zničení tamní svatyně ustoupily dále na západ. Snad se tehdy dostala jedna jejich skupina až do Borionu při Velké Syrtě [Bič II., 56].