Řecké slovo μεθύω se dá přeložit nejen jako „opít se“, ale také jako „zavlažit“ nebo „přepít se.“ Způsob překladu závisí na kontextu (a někdy do jisté míry na názoru překladatele). Význam tohoto slova lze vcelku zřetelně určit z textů LXX.

ŘECKÉ SLOVO METHUÓ V SEPTUAGINTĚ
Toto slovo obecně znamená, že NĚKDO/NĚCO PŘIJÍMÁ HODNĚ TEKUTINY (vody, krve…):
„OPIJI své šípy krví, když můj meč bude požírat maso, krví pobitých a zajatců, vlasatých vůdců nepřítele.“ (Dt 32,42)
„Připravuješ mi stůl před zraky mých nepřátel, mažeš mi hlavu olejem, můj kalich PŘETÉKÁ.“ (Ž 23,5)
„Navštěvuješ zemi, ZAHRNUJEŠ ji hojností, činíš ji velmi bohatou.“ (Ž 65,10)
„Neboť na nebesích se NAPOJÍ můj meč; hle, sestoupí na Edóm, na lid, na nějž jsem uvalil klatbu, aby zjednal právo.“ (Iz 34,5)
„S nimi klesnou divocí tuři i býčci s hřebci, a jejich země bude NAPOJENA krví a prach bude prosycen tukem“ (Iz 34,7)
„Tento den patří Panovníku, Hospodinu zástupů, je dnem pomsty, aby se pomstil nad svými protivníky. Meč bude požírat, nasytí a NAPOJÍ se jejich krví, neboť Panovník, Hospodin zástupů, má obětní hod v severní zemi, u řeky Eufratu.“ (Jer 46,10)

Jako ZAVLAŽIT se překládá na těchto místech:
„NAPÁJÍŠ její brázdy, urovnáváš její hroudy, zvláčňuješ ji hojnými dešti, žehnáš tomu, co na ní vzchází.“ (Ž 65,11)
„Tak jako déšť či sníh padá z nebe a nevrací se tam zpět, nýbrž ZAVLAŽUJE zemi a činí ji plodnou a úrodnou — dává zrno tomu, kdo rozsévá, a chléb tomu, kdo jí“ (Iz 55,10)
„A Hospodin tě povede ustavičně, nasytí tvou duši i na vyprahlých místech a dodá svěžesti tvým kostem. Budeš jako ZAVLAŽOVANÁ zahrada a jako vodní zdroj, jehož voda nebude vysychat.“ (Iz 58,11)
„Obyvatelé se navrátí do jeho stínu, znovu budou ZAVLAŽOVAT obilí, pokvetou jako réva, jejíž jméno bude slavné jako jméno libanonského vína“ (Oz 18,4)

Jako OPÍT SE (ve smyslu být opitý alkoholem) se dá toto slovo přeložit např. na těchto místech:

„Jednou pil víno, OPIL se a obnažil se uprostřed svého stanu.“ (Gn 9,21)
„Chana mluvila ve svém srdci, jenom její rty se pohybovaly, ale její hlas slyšet nebylo. Proto si o ní Élí myslel, že je OPILÁ. Élí jí řekl: Jak dlouho budeš OPILÁ?“ (1.Sam 1,13-14)
„Tápou temnotou bez světla, nechal je bloudit jako opilce.“ (Job 12,25)
„Řekni jim: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Pijte, OPIJTE se a zvracejte, padněte a nevstanete kvůli meči, který mezi vás posílám.“ (Jer 25,27)

Někdy se toto slovo překládá spíše jako PŘEPÍT SE, HOJNĚ SE NAPÍT:
„Tvé utiskovatele nakrmím jejich vlastním masem a PŘEPIJÍ se vlastní krví jako sladkým vínem(1), a pozná veškeré tělo, že já jsem Hospodin, tvůj zachránce a vykupitel, Mocný Jákobův.“ (Iz 49,26)
(1) je zde použito hebrejské slovo asis, překládané jako SLADKÉ VÍNO, DŽUS
„Duši kněží NAPOJÍM tukem a můj lid se nasytí mojí dobrotou, je Hospodinův výrok.“ (Jer 31,14)
„SYTÍ se tučností tvého domu, napájíš je proudem svých rozkoší.“ (Ž 36,9)
„Vždyť NAPOJÍM vyčerpanou duši a každou ochablou duši naplním.“ (Jer 31,25)
„Nasytil mě hořkostí, NAPOJIL mě pelyňkem.“ (Pláč 3,15)

Někdy je to sporné:
„Nechal jim od sebe nosit čestné porce a Benjamínova porce byla pětkrát větší než porce jich všech; a pili s ním, až se OPILI/HODNĚ NAPILI/PŘEPILI.“ (Gn 43,34)
„Vytáhli za poledne, zatímco se Ben-hadad s třiceti dvěma králi, které měl na pomoc, ve stanech OPOÍJELI/POPÍJELI.“ (1. Král 20,16)
„Svou myrhu i své balzámy natrhal jsem, ze své plástve se svým medem pojedl jsem, víno své i se svým mlékem popíjel jsem. Jen jezte, milí, pijte, OPIJTE/PŘEPIJTE se milováním.“ (Pís 5,1)


ŘECKÉ SLOVO METHUÓ V NOVÉM ZÁKONĚ
V NZ je toto slovo použito na několika místech, vesměs označuje někoho, kdo do velké míry pije alkoholické víno (pijan, tesp. "ten pijící"):
„Vždyť tito lidé nejsou OPILÍ vínem, jak předpokládáte, vždyť je devět hodin ráno.“ (Sk 2,15)
„Vždyť ti, kdo spí, spí v noci; a ti, kdo se opíjí, JSOU OPILÍ v noci.“ (1. Tim 5,7)
„A uviděl jsem ženu, která byla OPILÁ z krve svatých lidí a z krve Ježíšových svědků. Když jsem ji uviděl, divil jsem se velikým údivem.“ (Zj 17,6)

Jindy toto slovo odkazuje na přepitého člověka:
„Každý člověk nejprve dává dobrý hroznový nápoj, a když už se ho lidé PŘEPIJÍ, tehdy podává hostům to horší. Ale ty jsi zachoval dobré víno až doposud“ (Jan 2,10)(Jan 2,10 - viz studium níže!)

Jindy je použití tohoto výrazu sporné (opíjeli se křesťané z Korintu, nebo jen byli dostatečně napití?):
„Vždyť když jíte, každý si napřed vezme svou večeři, a pak jeden hladoví a jiný se HODNĚ NAPIJE.“ (1. Kor 11,21)


OPILI SE LIDÉ NA SVATBĚ V KÁNĚ GALILEJSKÉ?
Většina překladů naznačuje, že Ježíš neposkytl hostům v Káně Galilejské víno k tomu, aby se tam lidé opili. Proto překlad verše Jan 2,10 naznačuje spíše to, že se lidé dostatečně napili: „dostatečně napijí“ (ČSP),“řádně napijí“ (PMP), „hojně napili“ (BK), „napijí“ (ČEP). Naproti tomu z hlavních překladů pouze Bible21 a Jeruzalémská Bible uvádí překlad: „opilí.“

Proč některé překlady překládají μεθύω opít se?
1) Řecké slovo μεθύω, znamená opít se. Podle LXX se ale toto slovo vztahuje obecně na přepití (nebo dostatečné napití), viz výše.
2) Předpokládá se, že lidé v Ježíšově době neuměli udržet čerstvě vylisovanou hroznovou šťávu bez alkoholu příliš dlouho. Opak je ale pravdou, ve starověku znali hned několik metod uchování hroznové šťávy ve stavu, kdy nedocházelo k fermentaci:
a) Převařením hroznového moštu (asi při teplotě 70-85C). Vergilius napsal: „Převařená ohněm, vlkost sladkého moštu a listmi vytváří vlnitou pěnu z bublajícího kotle." (Virgil, Georgics 1, 295–296). Columellov spis se také zabývá touto metodou: "Mělo by se dbát na to, aby mošt zůstal čerství, anebo za každou cenu vydržel, dokud se neprodá." (Columella, On Agriculture 12, 19, 1)
b) Uskladněním v chaldu: "Aby šťávala zůstala tak sladká, jakoby byla čerstvě vytlačená, postupuje se následovně: Před vložením hroznovým šlupek pod lis, vyberte z kádě co možná nejčersvětjší mošt a vložte ho donového vinného džbánu, potom ho namaže živicí a důkladně uzavřete uzávěrem tak, aby se dovnitř nedostala voda. Potom celý džbán ponořte do nádrže s chladnou čerstvou vodu tak, aby ani kousek nevyčníval nad hladinu. Po 40 dnech ho vyberte z vody. Šťáva potom zůsane čerstvá až na jeden rok." (Columella, On Agriculture 12, 29, 1)
c) Konzervace šťávy za použití výparů oxidu siřičitého (Horace, Carminum Liber 3, 8, 6. 9–12, 27)

Naopak je zde několik argumentů, které se uvádí ve prospěch toho, že Ježíš neposkytl lidem na svatbě alkoholické víno k opití:
a) Ježíš přišel na svatbu „zjevit svoji slávu“ (Jan 2,11), kterou měl od Otce (Jan 1,14). Je těžké i představit, že by Ježíš poskytl kolem 600 litrů alkoholu (dle Jan 2,6) lidem na svatě a potom by byl nepřímo zodpovědný i za to, co by lidé v podnapilosti udělali. Naopak Bůh se k pití alkoholu staví dost negativně (Př 20,1) a abstinenci hodnotí velmi pozitivně (Lv 10,8-11; Nu 6,1-5). Je tedy nepravděpodobné až nemožné, že by Ježíš poskytl lidem tolik alkoholu i přesto, co je napsáno ve SZ.
b) Řecké slovo překládané jako „víno“ je oinos, ale toto slovo může odkazovat také na hroznovou šťávu (mošt) v nefermentovaném stavu. Studium viz ZDE.
c) Podle židovských tradic bylo zakázáno na veřejných oslavách (např. svatbách) pít alkohol (Sotah 48a; Mishna Sotah 9, 11)

Slova o „dobrém“ víně v Jan 2,10 spíše odkazují na víno k požehnání, nezkažené kvašením (srov. Iz 65,8); je zde použito řecké slovo καλός, které se dá přeložit jako: dobré, vznešené, hodnotné, kvalitní. Jen těžko si lze představit, že by Bůh hodnotil to KVALITNĚJŠÍ, LEPŠÍ víno podle toho, kolik v něm bylo alkoholu. Spíše se zdá, že se tedy podávalo kvalitnější víno (resp. hroznový nápoj, viz výše), později méně kvalitní.