V překladu: pátek (tj. den přípravy před sobotním dnem).
Židé počítali dny v týdnu podle soboty: první den po sobotě (Mk 28,1; Lk 24,1 ...), druhý den po sobotě, třetí den po sobotě a apod. a šestý den nazývali 'den přípravy' (řecky παρασκευή (paraskeué).
O tomto způsobu počítání se dočteme i v Didaché (dokument z 1. století popisující poapoštolskou dobu): "Ať vaše posty nejsou jako posty pokrytců. Ti se totiž postí druhý [den po] sobotě a pátý. Vy se postěte čtvrtý [den po sobotě] a pátý [den po sobotě]." (Didaché 8,1-2; srovnej s Lk 18,12).

„Další den, který byl po DNI PŘÍPRAV, se u Piláta sešli přední kněží a farizeové a řekli mu:“ (Mt 27,62)
„Když již nastal večer (byl DEN PŘÍPRAV, tj. den před sobotou)“ (Mk 15,42)
„Byl DEN PŘÍPRAV a nastávala sobota.“ (Lk 23,54)
„A byl DEN PŘÍPRAV před pesachem, kolem dvanácté polední hodiny.“ (Jan 19,14)
„Byl DEN PŘÍPRAV. Aby těla nezůstala na kříži přes sobotu (neboť v tom dni byla veliká sobota), Židé prosili Piláta, aby byly nohy těch ukřižovaných zlámány a aby byli sundáni z křížů.“ (Jan 19,31)
„Položili tam Ježíše, protože byl židovský DEN PŘÍPRAV a ta hrobka byla blízko.“ (Jan 19,42)

Připravování: Židé podle rabínských předpisů nesměli v sobotu rozdělati oheň. Museli si tedy jídlo připravovati v pátek večer. Pátek se stal dnem p. [Mk 15:42; L 23:54; J 19:31 , J 19:42] v širším slova smyslu. Pátek před velikonoční sobotou byl pokládán za zvlášť slavnostní [J 19:14 , J 19:31].