Řecké slovo σάββατον označuje sobotu, sedmý den týdne (žid 4,4.9). Židé počítali dny v týdnu podle soboty: první den po sobotě (Mk 28,1; Lk 24,1 ...), druhý den po sobotě, třetí den po sobotě a apod. a šestý den nazývali 'den přípravy' (řecky παρασκευή (paraskeué), v překladu: den přípravy (před sobotu, tj. pátek).
O tomto způsobu počítání se dočteme i v Didaché (dokument z 1. století popisující poapoštolskou dobu): "Ať vaše posty nejsou jako posty pokrytců. Ti se totiž postí druhý [den po] sobotě a pátý. Vy se postěte čtvrtý [den po sobotě] a pátý [den po sobotě]." (Didaché 8,1-2; srovnej s Lk 18,12).
Někdy se také slovo sabbaton vztahuje na týden jako takový (Lk 18,12).

„V ten čas šel Ježíš v SOBOTU skrze obilné pole a Jeho učedníci hladověli. Začali trhat klasy a jíst je. Když to viděli farizeové, řekli Mu: „Hle: Tvoji učedníci dělají to, co není dovoleno dělat v SOBOTU.“ (Mt 12,1-2)
„Anebo: Nečetli jste v zákoně, že kněží v SOBOTU v chrámě znesvěcují SOBOTU – a jsou nevinní?“ (Mt 12,5)
„Vždyť Syn člověka je Pánem SOBOTY.“ (Mt 12,8)
„A hle: Byl tam člověk, který měl ochrnutou ruku. Ptali se Ho: „Je dovoleno v SOBOTU uzdravovat?“ – aby Ho mohli obžalovat. On jim řekl: „Kdo z vás je takový člověk, který když by měl jednu ovci, a ta spadla v SOBOTU do jámy, tak by ji pevně neuchopil a nevytáhl? Oč hodnotnější je člověk, než ovce! Proto je dovoleno v SOBOTU dělat dobro.“ (Mt 12,10-12)
„Proto se modlete, aby neprobíhal váš útěk v zimě ani v SOBOTU.“ (Mt 24,20)
„Později, po SOBOTĚ, když už svítalo na první den po SOBOTĚ, přišla Marie z Magdaly a ta druhá Marie, aby se podívaly na hrobku.“ (Mt 28,1)
„Vešli do Kafarnaum. Hned v SOBOTU Ježíš vešel do synagogy a vyučoval.“ (Mk 1,21)
„Když Ježíš v SOBOTU procházel skrze obilné pole, stalo se, že Jeho učedníci začali cestou trhat klasy. Farizeové Mu řekli: „Podívej se: Dělají v SOBOTU to, co není dovoleno.“ (Mk 2,23-24)
„Řekl jim: „SOBOTA je učiněna kvůli člověku, a ne člověk kvůli SOBOTĚ. Proto je Syn člověka Pánem také SOBOTY.“ (Mk 2,27-28)
„Pozorně Ho sledovali, zda ho uzdraví v SOBOTU, aby Ho mohli obžalovat.“ (Mk 3,2)
„Řekl jim: „Je v SOBOTU dovoleno dělat dobré věci, nebo dělat špatné věci? Život spasit, nebo někoho zavraždit?“ Oni ale mlčeli.“ (Mk 3,4)
„Když přišla SOBOTA, začal vyučovat v synagoze. Mnoho lidí Ho slyšelo a byli ohromeni.“ (Mk 6,2)
„Když uplynula SOBOTA, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné látky, aby přišly k hrobce a pomazaly Ježíše. Velmi brzy ráno (ještě za východu slunce), první den po SOBOTĚ, přicházely k hrobce.“ (Mk 16,1-2)
„Brzy ráno (první den TÝDNE, kdy Ježíš vstal z mrtvých), ukázal se nejprve Marii z Magadaly, ze které vyhnal sedm démonů.“ (Mk 16,9)
„A přišel do Nazareta, kde byl vychován. Vešel podle Svého zvyku v SOBOTNÍ den do synagogy a tam vstal, aby četl.“ (Lk 4,16)
„A sestoupil do Kafarnaum, galilejského města, a tam je v SOBOTY vyučoval.“ (Lk 4,31)
„V SOBOTU se stalo, že Ježíš procházel skrze obilné pole a Jeho učedníci trhali a jedli klasy, které mnuli rukama. Tehdy někteří farizeové řekli: „Proč děláte to, co není dovoleno dělat v SOBOTU?“ (Lk 6,1-2)
„A řekl jim: „Syn člověka je Pánem SOBOTY.“ Stalo se jinou SOBOTU: Ježíš vešel do synagogy a vyučoval. A byl tam člověk, jehož pravá ruka byla ochrnutá. Učitelé zákona a farizeové Ho pozorně sledovali, zda bude v SOBOTU uzdravovat – aby našli něco, za co by Ho obžalovali.“ (Lk 6,5-7)
„Ježíš jim řekl: „Zeptám se vás: Je dovoleno v SOBOTU dělat dobré věci, nebo dělat špatné věci? Duši spasit, nebo zničit?““ (Lk 6,9)
„V SOBOTU vyučoval v jedné synagoze.“ (Lk 13,10)
„Reagoval na to správce synagogy; naštval se, protože Ježíš tu ženu uzdravil v SOBOTU. Řekl zástupu: „Je šest dní, ve kterých je potřeba pracovat. Proto v těch dnech přicházejte k uzdravení, ale ne v SOBOTNÍ den.“ Pán mu odpověděl: „Pokrytče. Neodvazuje snad každý z vás v SOBOTU svého vola či osla od koryta pro krmení a nevede ho napájet? A tato Abrahamova dcera, kterou hle: satan svazoval osmnáct let – není snad potřeba, aby byla rozvázána z tohoto pouta v SOBOTNÍ den?““ (Lk 13,14-16)
„Když Ježíš v SOBOTU vešel do domu jednoho z předních farizeů jíst chléb, stalo se, že Ho pozorně sledovali.“ (Lk 14,1)
„Ježíš na to reagoval; řekl znalcům zákona a farizeům: „Je dovoleno v SOBOTU uzdravovat, nebo ne?“ (Lk 14,3)
„Řekl: „Komu z vás by spadl do studny syn nebo vůl – a nevytáhl by ho hned v SOBOTNÍ den?“ (Lk 14,5)
„Postím se dvakrát za TÝDEN a platím desátky ze všeho, co získávám.‘“ (Lk 18,12)
„Byl den přípravy a nastávala SOBOTA.“ (Lk 23,54)
„Pak se vrátily a připravily vonné látky a vonné oleje, ale v SOBOTU podle přikázání odpočinuly.“ (Lk 23,56)
„První den po SOBOTĚ, velmi brzy ráno, ženy přišly k hrobu a nesly vonné látky, které připravily. Bylo s nimi několik dalších žen.“ (Lk 24,1)
„A ten člověk se hned stal zdravým. Vzal své lůžko a šel. V ten den však byla SOBOTA. Židé tedy tomu uzdravenému řekli: „Je SOBOTA, není ti dovoleno zvednout tvoje lůžko.“ (Jan 5,9-10)
„Kvůli tomu Židé Ježíše pronásledovali a snažili se ho zavraždit, protože to udělal v SOBOTU.“ (Jan 5,16)
„Kvůli tomu se ho tedy Židé ještě více snažili zavraždit, protože nejenom že rušil SOBOTU, ale také Boha nazýval Svým Otcem, čímž se dělal rovným Bohu.“ (Jan 5,18)
„Mojžíš vám dal obřízku – ne že by byla od Mojžíše, ale od předků – a v SOBOTU obřezáváte člověka. Pokud tedy člověk přijímá obřízku v SOBOTU – takže není porušen Mojžíšův zákon – proč jste na Mě naštvaní, když jsem uzdravil v SOBOTU celého člověka?“ (Jan 7,22-23)
„Ten den byla SOBOTA (když Ježíš udělal bláto a otevřel jeho oči).“ (Jan 9,14)
„Někteří z farizeů tedy řekli: „Tento člověk není z Boha, protože nezachovává SOBOTU.“ Jiní však říkali: „Jak může hříšný člověk dělat taková znamení?“ A byla mezi nimi roztržka.“ (Jan 9,16)
„Byl den přípravy. Aby těla nezůstala na kříži přes SOBOTU (neboť v tom dni byla veliká SOBOTA), Židé prosili Piláta, aby byly nohy těch ukřižovaných zlámány a aby byli sundáni z křížů.“ (Jan 19,31)
„První den po SOBOTĚ (brzy ráno, když ještě byla tma) přišla k hrobce Marie z Magdaly a uviděla kámen odvalený od hrobu“ (Jan 20,1)
„Když bylo toho dne večer, první den po SOBOTĚ, učedníci byli ze strachu z Židů shromážděni za zavřenými dveřmi. Přišel tam Ježíš, postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ (Jan 20,19)
„Tehdy se vrátili do Jeruzaléma z hory, která je blízko Jeruzaléma a která se nazývá Olivová. Drželi se délky cesty, která se může ujít v SOBOTU.“ (Sk 1,12)
„Z Pergy šli dál do Pisidské Antiochie. V SOBOTNÍ den vešli do synagogy a posadili se.“ (Sk 13,14)
„Neboť ti, kteří bydlí v Jeruzalémě a jejich vládci Ho nepoznali a odsoudili Ho – a tak naplnili hlasy proroků, která se čtou každou SOBOTU.“ (Sk 13,27)
„Když z té židovské synagogy vycházeli, pohané je vybídli, aby k nim ty výroky promluvili také příští SOBOTU.“ (Sk 13,42)
„Další SOBOTU se shromáždili lidé téměř z celého města, aby slyšeli Pánovo slovo.“ (Sk 13,44)
„Vždyť Mojžíš má od dávných generací v každém městě hlasatele v synagogách, kde bývá čten každou SOBOTU.“ (Sk 15,21)
„V den SOBOTY jsme vyšli mimo městské brány podél řeky; domnívali jsme se, že tam bude místo k modlitbě. Posadili jsme se a mluvili k ženám, které se tam sešly.“ (Sk 16,13)
„Podle svého zvyku k nim Pavel vešel a po tři SOBOTY jim kázal z Písem.“ (Sk 17,2)
„Každou SOBOTU diskutoval v synagoze a přesvědčoval Židy a Řeky.“ (Sk 18,4)
„V první den po SOBOTĚ jsme se sešli k lámání chleba a Pavel jim kázal. Protože měl další den odejít, protáhl svoji řeč až do půlnoci.“ (Sk 20,7)
„První den po SOBOTĚ ať si každý z vás uloží u sebe to, co nashromáždil, podle svého prospívání, aby sbírky neprobíhaly teprve až když přijdu.“ (1. Kor 16,2)
„Proto ať vás žádní lidé neposuzují v jídle, nápoji, nebo ohledně účasti na svátcích, novoluních či SOBOTÁCH“ (Kol 2,16)