Ukřížování - jednalo se o římský způsob popravy (hebrejově věšeli na kůl, viz Dt 21,22-23; Joz 8,29), kdy byl odsouzený pověšen hřeby na kůl jako trest za zvláště závažný zločin. Zločinci viseli pro hanbu a výstrahu na kříží bez šatů (Jan 19,24; možná dokonce úplně nazí) i několik dní (Mk 14,44), drženi hřeby na rukou (resp. zápěstí) a nohou (Lk 24,39). Ukřižovaný se tak stal předmětem opovržení a odporu (přenesený význam: Gal 5,24).
Je pravděpodobné, že příčnou část kříže (trám) si odsouzený nesl sám nakopec, kde byl připevněn na (svislý) kůl, spojením tedy vznikl kříž. Abych upozornil na tuto skutečnost, někdy je v překladu grafé řecké slovo σταυρός přeloženo jako [trám z] kříže.

„Kdo nebere svůj KŘÍŽ a nenásleduje Mě, není Mě hoden.“ (Mt 10,38)
„Tehdy Ježíš řekl Svým učedníkům: „Pokud někdo chce jít za Mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj KŘÍŽ a následuje Mě.“ (Mk 16,24)
„Když vycházeli z města, našli člověka z Kyrény jménem Šimon. Přinutili ho, aby zvedl Jeho trám na KŘÍŽ a nesl ho.“ (Mk 27,32)
„Ty, který zničíš Boží chrám a ve třech dnech ho postavíš – spas sám Sebe! Pokud jsi Božím Synem, sestup z KŘÍŽE!“ (Mt 27,40)
„Říkali: „Jiné spasil, ale Sebe spasit nedokáže. Je izraelským králem – tak ať nyní sestoupí z KŘÍŽE a uvěříme v Něho.“ (Mt 27,42)
„Svolal zástup spolu se Svými učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít za Mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj KŘÍŽ a následuje Mě.“ (Mk 8,34)
„A přinutili jednoho člověka, který procházel kolem, Šimona z Kyrény (otce Alexandra a Rufa), aby vzal Jeho trám na KŘÍŽ.“ (Mk 15,21)
„spas Sebe a sestup z KŘÍŽE!“ (Mk 15,30)
„Ať nyní ten Kristus, král Izraele, sestoupí z KŘÍŽE, abychom to uviděli a uvěřili.“ A ti, kteří s Ním byli ukřižováni, Ho také uráželi.“ (Mk 15,32)
„Všem řekl: „Kdo chce přijít za Mnou, zapři sám sebe, vezmi každý den svůj KŘÍŽ a následuj Mě.“ (Lk 9,23)
„A musí nést svůj KŘÍŽ a jít za Mnou – jinak nemůže být Mým učedníkem.“ (Lk 14,27)
„Když Ho odváděli, chytili nějakého Šimona z Kyrény, který šel z pole. Vložili na něj trám na KŘÍŽ, aby jej nesl za Ježíšem.“ (Lk 23,26)
„A nesl Svůj trám na KŘÍŽ. Přišel k místu zvané ‚Místo lebky‘, hebrejsky: ‚Golgota‘.“ (Jan 19,17)
„Pilát nechal napsat nápis a umístil jej na KŘÍŽ. Bylo tam napsáno: ‚JEŽÍŠ NAZARETSKÝ, KRÁL ŽIDŮ.‘“ (Jan 19,19)
„U Ježíšova KŘÍŽE stály Jeho matka, sestra Jeho matky, Marie (Kleofášova manželka) a Marie z Magdaly.“ (Jan 19,25)
„Byl den přípravy. Aby těla nezůstala na KŘÍŽI přes sobotu (neboť v tom dni byla veliká sobota), Židé prosili Piláta, aby byly nohy těch ukřižovaných zlámány a aby byli sundáni z křížů.“ (Jan 19,31)
„Vždyť Kristus mě neposlal křtít, ale kázat evangelium, a to ne v moudrosti slov, aby nebyl vyprázdněn Kristův KŘÍŽ.“ (1. Kor 1,17)
„Neboť slovo KŘÍŽE je vskutku bláznovstvím těm, kteří hynou, ale nám, spaseným, je Boží mocí.“ (1. Kor 1,18)
„Já však, bratři a sestry, pokud stále kážu obřízku: Proč jsem stále pronásledován? Vždyť potom by přestal být KŘÍŽ kamenem úrazu.“ (Gal 5,11)
„Ti, kteří chtějí vypadat dobře v těle, ti na vás naléhají, abyste se dali obřezat – jenom proto, aby nebyli pronásledováni pro KŘÍŽ Ježíše Krista.“ (Gal 6,12)
„Avšak ohledně mě: Kéž se nestane, abych se chlubil, leda v KŘÍŽI našeho Pána Ježíše Krista, skrze který je pro mě svět ukřižován, a já jsem ukřižován pro svět.“ (Gal 6,14)
„Tím způsobil pokoj a zcela smířil vůči Bohu oba druhy lidí v jednom těle – prostřednictvím KŘÍŽE, v němž to nepřátelství zabil.“ (Ef 2,16)
„a ve vnější podobě byl shledán jako člověk. Ponížil se a stal se poslušným až do smrti – a to do smrti na KŘÍŽI.“ (Fil 2,8)
„Avšak mnoho lidí – o kterých jsem vám často říkal, a nyní to říkám s pláčem – chodí životem jako nepřátelé Kristova KŘÍŽE.“ (Fil 3,18)
„A skrze Něho zcela smířil všechno se Sebou, čímž způsobil pokoj skrze krev Jeho KŘÍŽE, aby skrze Něj zcela smířil jak to na zemi, tak i to v nebesích.“ (Kol 1,20)
„Vymazal dluhopis, to ustanovení, které bylo proti nám; bylo v odporu vůči nám. A odejmul to z našeho středu tím, že to přibil na KŘÍŽ.“ (Kol 2,14)
„přitom se upřeně dívejme na Ježíše, Původce a Dokončovatele naší víry, který pro radost, jež byla před Ním předložena, vytrpěl KŘÍŽ, když povrhnul hanbou. Usedl po pravici Božího trůnu.“ (žid 12,2)

Ukřižování, ukřižovaný, ukřižovati: *Kříž. *Křižovati. Přivázání a přibití na kříž bylo obvyklým způsobem popravy u Římanů, kteří tak trestali zejména nebezpečné politické provinilce a sprosté zločince. »Nikdy však nebyli křižováni občané římští, nýbrž toliko otroci a příslušníci poddaných národů. Byla to poprava nad pomyšlení krutá: odsouzenec, na zemi za ruce přibitý na příčné břevno a potom s tímto břevnem pověšený na kůl kříže, k němuž byly přivázány jeho nohy, vlekle a obyčejně dlouho umíral za strašných muk, spíše vysílením, úžehem, srdeční slabostí než vykrvácením. Římané tímto strašným a lidství ponižujícím trestem nikterak nešetřili. Všechny jejich provincie byly křížů plny. Když r. 71 př. Kr. bylo potlačeno velké povstání otroků v Itálii, vedené Spartakem, bylo při silnicích kolem Říma ukřižováno na 6000 schytaných povstalců. I v Palestině docházelo ke křižování často« [J. B. Souček, Utrpení Páně, str. 187nn]. Odsouzenec měl na hrdle tabulku s popisem viny a obyčejně i s udáním jména [J 19:20]. Jeho osobní majetek, zvláště pak oděv, z něhož byl před popravou svlečen, patřil žoldnéřům [Mt 27:35]. K zmírnění bolesti byl podáván odsouzencům omamný nápoj [Mt 27:34; Mk 15:23]. J. B. Souček spojuje skutečnost, že Ježíš odmítl přijmouti tento omamný prostředek [víno s *mirrou], s Př 31:4 - Př 31:7, podle něhož omamný nápoj potřebuje na zapomenutí vlastního utrpení sice ubožák, nikoli však král, a s Mk 14:25. Když se u odsouzenců dlouho nedostavovala smrt, byla uspíšena bodnutím nebo zlámáním noh v kloubech.
,Kristus ukřižovaný‘ [1K 1:23 ; 1K 2:2; Ga 3:1, sr. Mt 28:5; Mk 16:6] je základním obsahem apoštolské zvěsti. Přirozenému člověku nepochopitelná skutečnost, že ,Pán slávy‘ byl ukřižován [1K 2:8], stala se východiskem spásonosné víry, že tento pro nás, v náš prospěch a za nás ukřižovaný [sr. 1K 1:13] vstal z mrtvých a žije z moci Boží [2K 13:4] pro naše *ospravedlnění [Ř 4:25].
V přeneseném smyslu ti, kteří jsou Kristovi, t. j. kteří přijali vírou jeho spasitelný čin a žijí s ním v obecenství, ukřižovali své tělo s vášněmi a žádostmi [Ga 5:24, sr. Ř 6:6]. *Tělo, jež je určující mocí v životě člověka, u věřících, kteří žijí duchem [Ga 5:25], stalo se něčím, co patří minulosti. Pro věřící v Krista je v jeho kříži i *svět ukřižován právě tak, jako věřící světu [Ga 6:14]. ,Světem‘ zde myslí Pavel především na vše, co souviselo s ceremoniálním Zákonem Mojžíšovým [sr. Ga 2:19n ; Ga 3:13 ; Ga 4:3; Ko 2:20] a co jen prohlubovalo vědomí odcizenosti od Boha. Tento ,svět‘ je mu nejen mrtev, takže ho přestal zajímat, ale i potupen a znehodnocen. A obráceně: Pavel se stal ,světu‘ něčím, co vzbuzuje pohrdání a posměch. Čím se dřív chlubil [Fp 3:5n], pokládá nyní za škodu ve srovnání s tím, co získal v ukřižovaném a zmrtvýchvstalém Kristu [Fp 3:8].
,Křižovat Syna Božího‘ v Žd 6:6 znamená vydávat jej v pohrdání, jak to činili ti, kdo ho ukřižovali na Golgotě. Řecké anastaurûn, kterého je zde užito, patrně neznamená znovu ukřižovat, i když to tak chápali staří církevní Otcové, nýbrž vyzdvihnout na kříž, tedy prostě ukřižovat. Ti, kteří po přijetí daru Ducha sv. a okoušení moci Božího slova a charismat odpadli, nejen prohlašují Krista pro sebe za mrtvého, nýbrž vydávají ho posměchu světa, jak to učinili kdysi Židé křížem Kristovým. Pro ně je pak vyloučena i možnost pokání [sr. Mt 12:31; Mk 3:28; L 12:10; 1J 5:16].