Od slova sós (bezpečí, dobro). Spasitel (Zachránce, Vysvoboditel), v NZ se toto slovo vztahuje výlučně na Krista - na to, který dává spasení/zachranu (σῴζω) z našich hříchů.

„a můj duch se veselí v Bohu, mém SPASITELI,“ (Lk 1,47)
„Dnes se vám totiž v Městě Davidově narodil SPASITEL, kterým je Kristus Pán.“ (Lk 2,11)
„Té ženě řekli: „Již nevěříme kvůli tvojí řeči, neboť jsme Ho sami slyšeli, a víme, že tento Ježíš je skutečně SPASITEL světa, totiž Kristus.“ (Jan 4,42)
„Jeho Bůh jakožto Vedoucí a SPASITEL Svou pravicí vyvýšil, aby dal Izraeli změnu myšlení v lítosti a odpuštění hříchů.“ (Sk 5,31)
„Podle zaslíbení Bůh z jeho potomstva přivedl Izraeli SPASITELE – Ježíše.“ (Sk 13,23)
„Protože muž je hlavou ženy, jako je i Kristus hlavou církve; On je SPASITELEM těla.“ (Ef 5,23)
„Ale naše občanství je v nebesích, odkud i toužebně očekáváme SPASITELE – Pána Ježíše Krista.“ (Fil 3,20)
„Pavel, apoštol Ježíše Krista podle příkazu SPASITELE , našeho Boha a Pána Ježíše Krista, naší naděje“ (1. Tim 1,1)
„To je dobré a vítané před SPASITELEM, naším Bohem“ (1. Tim 2,3)
„Vždyť proto namáhavě pracujeme a usilovně zápasíme, že máme naději v živém Bohu, který je SPASITEL všech lidí, hlavně věřících.“ (1. Tim 4,10)
„a která se nyní ukázala zjevením našeho SPASITELE Ježíše Krista.“ (2. Tim 1,10)
„Ve Svém čase zjevil Své slovo v kázání, které mi bylo svěřeno podle příkazu našeho Boha SPASITELE. Píši Titovi, mému legitimnímu dítěti podle společné víry: Milost a pokoj od Boha Otce a našeho SPASITELE Pána Ježíše Krista.“ (Tit 1,3)
„Ať si nedávají tajně peníze stranou, ale projevují ve všem dobrou věrnost, aby vyučování našeho Boha SPASITELE bylo tím vším ozdobeno.“ (Tit 2,10)
„v očekávání blahoslavené naděje a v očekávání toho, že se ukáže sláva velikého Boha a našeho SPASITELE Ježíše Krista.“ (Tit 2,13)
„Když se však zjevila dobrota a lidumilnost našeho Boha SPASITELE, spasil nás“ (Tit 3,4)
„jehož na nás bohatě vylil skrze našeho SPASITELE Ježíše Krista.“ (Tit 3,6)
„Šimon Petr, otrok a apoštol Ježíše Krista, píše těm, kteří obdrželi spravedlností našeho Boha a SPASITELE Ježíše Krista stejně hodnotnou víru jako my“ (2. Pt 1,1)
„Neboť takto vám bude bohatě poskytnut vstup do věčného království našeho Pána a SPASITELE Ježíše Krista.“ (2. Pt 1,11)
„Pokud totiž ti, kteří utekli od nečistot tohoto světa ve známosti našeho Pána a SPASITELE Ježíše Krista, se do nich znovu zapletou a podlehnou jim, stanou se jejich poslední věci horší než první.“ (2. Pt 2,20)
„abyste pamatovali na slova, jež byla předpovězena svatými proroky, a na příkaz Pána a SPASITELE, předaný vašimi apoštoly.“ (2. Pt 3,2)
„Vyzývám vás, abyste rostli v milosti a poznání našeho Pána a SPASITELE Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti.“ (2. Pt 3,18)
„A my jsme viděli a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, SPASITELE světa.“ (1. Jan 4,14)
„jedinému moudrému Bohu, našemu SPASITELI skrze Ježíše Krista, našeho Pána, buď sláva, velebnost, nadvláda i moc před veškerým věkem i nyní a po všechny věky. Amen.“ (Jud 25)

hebr. môšîa‘ = pomocník, vysvoboditel. Je to titul, který byl ve SZ přikládán úspěšným vojevůdcům [Sd 3:9 , Sd 3:15, Kral.: vysvoboditel], králům [2Kr 13:5, Kral. vysvoboditel] a vůdcům a osvoboditelům lidu izraelského vůbec [Neh 9:27, Kral.: vysvoboditel]. Poněvadž tito vysvoboditelé byli vzbuzováni Bohem v dobách nejvyšší nouze, přešel tento titul na Boha. Bůh je pro Izraelce především Bůh silný, spasitel, který je vysvobodil z Egypta [Ž 106:21; Iz 43:3 , Iz 43:11. U Iz 60:16; Jr 14:8; Oz 13:4 překládají Kral. vysvoboditel], a znovu a znovu vysvobozuje [Ž 24:5; Iz 45:15 , Iz 45:21 ; Iz 49:26 ; Iz 62:11 ; Iz 63:8]. David nazývá Boha svým s-em, který ho vysvobozuje od násilí [2S 22:3; Ž 25:5 ; Ž 51:16]. Také Mesiáš měl ve SZ titul s. [Iz 19:20 ; Iz 62:11].
Řecké sótér [= zachránce, vysvoboditel] bylo častým přívlastkem řeckých božstev, zvláště nejvyššího boha Dia, který prozřetelně řídil svět. Dioskurové, Kastor a Polydeukés, synové Dia a Ledy, byli považováni za s-e [ochránce] vojáků a plavců. Nil byl s-em Egypta. Někdy také panovníci, jako Ptolemeus a Demetrius I., přivlastňovali si titul sótér. V NZ se vyskytuje výraz sótér čtyřiadvacetkrát. Je jistě příznačné, že deset z těchto výskytů je soustředěno na tzv. pastorální epištoly [1Tm 1:1 ; 1Tm 2:3; 2Tm 1:10; Tit 1:3 , Tit 1:4 ; Tit 2:10 , Tit 2:13 ; Tit 3:4 , Tit 3:6 a 1Tm 4:10, kde Kral. překládají: ochránce], pravděpodobně jako polemika proti císařskému kultu. Neboť i o císařích se zvláště v době vzniku pastorálních epištol užívalo titulu sótér = spasitel. V lukášovských spisech se vyskytuje tento výraz pouze čtyřkrát [L 1:47 ; L 2:11; Sk 5:31 ; Sk 13:23], přičemž první z citovaných míst se vztahuje na Boha [právě tak jako v 1Tm 1:1 ; 1Tm 2:3 ; 1Tm 4:10; Tit 1:3 ; Tit 2:10 ; Tit 3:4; Ju 1:25], kdežto ostatní tři na Ježíše Krista jako většina nz výskytů. Pavel [kromě zmíněných pastorálních epištol] užil tohoto výrazu jen dvakrát [Ef 5:23; Fp 3:20] a dvakrát je ho užito v janovských spisech [J 4:42; 1J 4:14]. Tato poměrná řídkost výskytů je někdy vysvětlována tím, že přívlastek s. byl dáván Diovi, kdežto v pastorálních epištolách mělo být zdůrazněno, že nikoli césar, ale Ježíš je S-em. J 4:42; 1J 4:14 jej nazývá s-em světa; Sk 5:31 »knížetem a s-em«, doslovně »vůdcem [vládcem] a s-em«, aby dal příležitost Izraelovi k pokání a tím i k odpuštění hříchů [sr. Sk 13:23n]. Ježíš [= Hospodin je spása] je S-em [L 2:11] proto, že vysvobozuje z hříchů [Mt 1:21, sr. 1Tm 1:15], zbavuje zahynutí [L 19:10], zahlazuje smrt [2Tm 1:10], převádí do života [2Tm 1:10], oroduje za ty, kdo skrze něho přistupují k Bohu [Žd 7:25]. Počátky a závdavek této spásy okoušejí věřící už za svého pozemského života [Ef 1:3 , Ef 1:13], ale spása bude plně dokonána, až Ježíš Kristus znovu přijde a přetvoří i tělo našeho ponížení v tělo slávy [Fp 3:20n; sr. Ef 5:23]. Právě proto má věřící žíti střízlivě, spravedlivě a pobožně [Tit 2:13; sr. 2P 1:10n ; 2P 2:20]. Kristus se stal S-em skrze své utrpení, smrt a zmrtvýchvstání [Sk 5:30n; Žd 2:10 ; Žd 5:9, sr. Ř 5:8nn]. Podle Ju 1:25 je Bůh naším S-em jen »skrze Ježíše Krista, našeho Pána« [sr. Sk 4:12]. V některých textech toto »skrze Ježíše Krista« chybí.