ABYS – řecké slovo složené
z předpony ἄλφα (ne, proti, bez) a βυθός (hloubka), etymologicky tedy označuje bezmeznou propast. Hebrejský
ekvivalent tehom označuje hloubku (většinou hloubku moře), nebo stav planety země před Božím zásahem stvoření (Gn 1,2). Označuje tedy
něco prázdného a neurčitého tvaru, místo bez Božího působení.
Toto slovo se v Bibli nachází na několika místech. Jedno z nich je toto:
„Avšak spravedlnost z víry mluví takto: ‚Neříkej ve své mysli: ‚Kdo vystoupí do nebe?‘ - tj. přivést Krista dolů; anebo: ‚Kdo sestoupí do hlubin abysu?‘ - tj. přivést Krista nahoru, totiž z mrtvých.“ (Ř 10,6-7)
Jedná se tedy o
jakýsi „opak nebe“, ale nemůžeme si představovat, že by to bylo nějaké peklo, kde přebývají démoni nebo satan. Podle dalších Biblických textů je tomu právě naopak. Nejen že satan nesídlí v abysu, ale ani démoni – dokonce se tam bojí jít. Když Ježíš uzdravoval posedlého, démoni ho prosili, aby je neposílal do abysu:
„Prosili ho, aby jim nerozkazoval odejít do abysu.“ (Lk 8,31; viz pozn.1)
Z toho vyplývá, že tito démoni mohli odejít do nějakého abysu (prostoru pro démony, kde je mohl Bůh poslat), čehož se hodně obávali. To znamená, že tam nesídlí, a naopak se tam bojí jít. Podle 2. Pt 2,4 Bůh drží anděly svázané v řetězech v hluboké mrákotě v tartaru – tak se zdá, že
tartaros (viz odkaz ZDE) je synonymum slova abys:
„Neboť Bůh neušetřil ani anděly, kteří zhřešili, ale svázané v řetězech hluboké mrákoty je svrhl do tartaru, aby byli střeženi k soudu.“ (2. Pt 2,4)
Je tedy možné, že
Bůh drží démony (neposlušné démony) na určitém místě až do dne soudu a má právo je tam posílat. Toto místo démonů bude, jak se zdá,
jednou otevřeno a zástupy démonů se projeví v plné síle:
„Zatroubil pátý anděl a uviděl jsem hvězdu spadlou z nebe na zem. A byl ji dán klíč od jámy ‚abysu‘.Otevřel jámu abysu a z jámy vystoupil kouř (jakoby kouř z veliké pece) a tím kouřem se zatmělo slunce a veškerý vzduch. … Mají nad sebou krále, anděla abysu.“ (Zj 9,1-2.11)
„Ale když dokončí své svědectví, šelma vystupující z abysu s nimi povede válku, přemůže je a zabije je.“ (Zj 11,7)
„Šelma, kterou jsi viděl, byla a není, a má vystoupit z abysu a jít do zatracení.“ (Zj 17,8)
Zjevení tedy popisuje abys jako doupě démonů, místo zla, které jednou bude otevřeno. Samozřejmě se nemusí jednat o doslovné místo (prostor), ale o obrazné vyjádření, jak je to ve Zjevení zvykem, ale Lk 8,31 a 2. Pt 2,4 nás vedou k závěru, že se skutečně může jednat o reálné místo.
Na konci zjevení čteme:
„A uviděl jsem anděla sestupujícího z nebe, který měl ve své ruce klíč od abysu a veliký řetěz. Zmocnil se draka, toho starodávného hada, který je ďábel a satan, a svázal ho na tisíc let. A hodil ho do abysu, zamkl ho tam a zapečetil ji nad ním, aby již nesváděl na scestí národy, dokud nebude dokončeno těch tisíc let. Potom má být na krátký čas propuštěn.“ (Zj 20,1-3)
Odpadlý anděl (spadlá hvězda) tedy otevře ἄβυσσος a rozpoutá na zemi hotové peklo. Zdá se, že po působení těchto bytostí se celá země, zdevastovaná posledními ranami a posetá mrtvolami bezbožných, stane jedním velkým abysem (Zj 20,1-3). A jiný anděl - nebeský - odpadlého anděla sváže a abys klíčem zavře (Zj 20,1-3).
Hebrejským ekvivalentem řeckého abys je tehom, což v překladu znamená propast, hlubina, moře – a označuje se tím také pustá a beztvará země před Božím zásahem stvoření (Gn 2,1; Př 8,24; viz pozn. 2)
Poznámky:
(1) Paralelní text zní takto: „A velice ho prosil, aby je neposlal pryč z toho kraje.“ (Mk 5,9). V tomto verši je místo abys použito řecké slovo χώρα, které se dá přeložit jako ‚oblast.‘
(2) Hebrejským ekvivalentem slova abysoss je tehom, které znamená doslova propast, hlubiny, prázdnota. Podle hebrejského chápání Bůh učinil zemi na vodách (Ž 24,2), resp. nad vodami (Ž 136,6) - a právě v těchto podzemních vodách, které jsou opakem země, je „umístěn“ tehom (Ž 77,16; 78,15; 106,9; Iz 51,10; Am 7,4). Jedná se o místo Božího popření, místo bez Stvořitele (země před stvořitelskou činností je v Gn 1,2 popisována jako tehom), kde žije mýtické stvoření livjátan, Boží nepřítel (Iz 51,9; Ž 74,13). V době mezi SZ a NZ jej židé vnímali jako příbytek padlých andělů (Enoch 18,12-16; 19,1-2).