Evangelista: všeobecně »zvěstovatel dobrého poselství«, zvláště o příchodu Ježíše Krista jako Mesiáše a Spasitele. [*Evangelium.]. V NZ se vyskytuje toto jméno třikrát:
Sk 21:8 je označen Filip, jeden ze sedmi diákonů [Sk 6:1 - Sk 6:6], jako evangelista, protože po smrti Štěpánově »evangelisoval«, t.j. kázal evangelium v Samaří, na poušti i na pobřeží Středozemního moře z Azotu až do Cesaree [Sk 8:4 - Sk 8:5 , Sk 8:12 , Sk 8:25 - Sk 8:25 , Sk 8:35 , Sk 8:40]. Evangelista byl tedy především cestujícím kazatelem, který zvěstoval evangelium »o království Božím a o jménu Ježíše Krista« [Sk 8:12] na prvním místě těm, kteří o něm dosud neslyšeli.
Ef 4:11 jsou evangelisté jmenováni mezi apoštoly a proroky se strany jedné a pastýři a učiteli se strany druhé, jako ti, kteří obdrželi od Boha zvláštní dary »pro spořádání svatých k dílu služebnosti, pro vzdělání těla Kristova« [Ef 4:12]. Pravděpodobně se v době apoštolské tyto tituly nevztahovaly na zvláštní úřady v církvi pevně ustanovené; označovaly spíše druhy činnosti než úřady. Apoštol Pavel, ač apoštol, byl jistě králem mezi evangelisty a největším z křesťanských učitelů. Evangelistou byl každý, kdo měl poslání zvěstovati evangelium těm, kteří o Kristu ještě neslyšeli. Každý apoštol byl evangelistou, ale ne každý evangelista byl apoštolem, neboť k apoštolství náleželo bezprostřední povolání vzkříšeným Kristem. [*Apoštol.]. Evangelisté podléhali apoštolům. Je to patrno i z toho, že jsou zde jmenováni až po apoštolech.
2Tm 4:5, kde Kral. »kazatel« je překladem řeckého »evangelista«, ukazuje nejen na to, že evangelista nebyl zvláštním nějakým úředníkem v církvi [Timoteus byl nejen evangelistou, ale i učitelem a kazatelem 1Te 3:2; Fp 2:22 , Fp 2:23], nýbrž i na to, že evangelisování mělo býti konáno od místních kazatelů na získání těch, kteří dosud o Kristu neslyšeli, ano i na utvrzení a probuzení údů církve. Timoteus byl evangelistou cestujícím, když doprovázel Pavla [Sk 16:1n ; Sk 19:22 atd.], evangelistou místním, když spravoval sbor a hleděl získati nové členy [2Tm 4:2]. Ve staré církvi byli evangelisté pokládáni za nástupce apoštolů.
Asi ve 3. století po Kr. vyskytuje se název evangelista pro pisatele evangelií.