Z předpony εὖ (dobrý) a slova σπλάγχνα (pozitivní emoce, pocit), tedy dobro-pocitný, být pozitivního pocitu vůči někomu. Pro hlubší studium viz: σπλάγχνα (splangchnon).

„Ale buďte k sobě navzájem dobrotiví, DOBROPOCITNÍ a odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“ (Ef 4,32)
„Nakonec: Všichni buďte jednomyslní, soucitní, bratromilující, DOBROPOCITNÍ, vnitřně pokorní…“ (1. Pt 3,8)

Útroby [střeva] byly pokládány za sídlo citů a soucitu. Jr 4:19 cítí hlodající úzkost ve svých s-ách. Iz 16:11 praví o sobě, že mu s. znějí soucitem nad osudem Moábovým, jako když někdo uhodí do strun harfy. Kral. často místo s. říkají vnitřnosti. Nevěsta v Pís 5:4 říká, že se jí pohnuly vnitřnosti nad blízkostí ženichovou [sr. Pl 1:20; »mé vnitřnosti jsou bez ustání ve varu«, Jb 30:27 v překladu Hrozného]. »Pohnula se s. její nad synem« [1Kr 3:26] = byla jata lítostí [sr. Iz 49:15]. Praví-li žalmista, že zákon Hospodinův je uprostřed jeho vnitřností [hebr. střev], naznačuje, že se zákon Hospodinův těší jeho naprosté oddanosti.

Podobně je tomu v NZ-ě »Skrze s. milosrdenství Boha našeho« [L 1:78] = ze srdečného slitování našeho Boha. »Souženi jste v s-ách svých« [2K 6:12] = jste stísněni v svém nitru. »Po vás toužím v s-ách Ježíše Krista« [Fp 1:8] = po vás toužím láskou Ježíše Krista. »Jsou-li která s. a slitování« [Fp 2:1] = je-li nějaký cit a milosrdenství [Boží]. »Oblectež se v s. milosrdenství« [Ko 3:12] = oblectež se v srdečné milosrdenství [a tak napodobujte Boha]. »S. svatých občerstvena jsou« [Fm 1:7] = srdce svatých byla občerstvena. »Ty jej, totiž s. má, přijmi« [Fm 1:12] = ty ho přijmi jako mé srdce [Žilka: »V něm jako bych ti posílal vlastní srdce«]. »Očerstviž s-a má v Pánu« [Fm 1:20] = občerstvi mé srdce v Pánu. »Zavříti s.« [1J 3:17] = zavříti srdce.