Vnitřnosti, střeva - přeneseně: pocity, city, soucit (střeva jsou v Bibli centrem emocí).
V hebrejském myšlení jsou vnitřnosti/střeva centrem emocí, potažmo nitra člověka. Hebrejská slova (např. qereb, meeh) označují nejen střeva/vnitřnosti (např. Lv 1,9), ale také emoce, pocity (Jer 4,14; Pís 5,4; Iz 16,11; Jer 4,19(2x), a někdy obecně 'nitro' člověka (Jer 9,7; Přísl 6,24). Více ve slovníku.
Tak stejně to vidíme i v NZ, kdy je řecké slovo σπλάγχνα (splangchnon) přeloženo nejen jako vnitřnosti, ale také jako pocity:
„On získal pozemek ze mzdy nespravedlnosti, a když spadl střemhlav, jeho tělo se rozervalo a všechny jeho VNITŘNOSTI vyhřezly.“ (Sk 1,18)
„Kdo má však živobytí tohoto světa a vidí, že jeho bratr či sestra má nouzi, a zavře před ním svoje POCITY – jak v něm může zůstávat Boží láska?“ (1. Jan 3,17)
„Proto si oblečte jako Boží vyvolení, svatí a milovaní toto: LÁSKYPLNÉ CITY soucitu, dobrotivost, vnitřní pokoru, mírnost, trpělivost…“ (Kol 3,12)
„A jeho LÁSKYPLNÉ POCITY jsou vůči vám mnohem větší, připomínajíce si poslušnost vás všech a to, jak jste ho se strachem a třesením přijali.“ (2. Kor 7,15)

V NZ je toto slovo použito pro vyjádření vnitřností (Sk 1,18), nebo (pozitivních, resp. láskyplných) citů/pocitů, nejčastěji ve spojení s Bohem ve smyslu: soucitu, slitování.

V kralickém překladu se toto slovo obvykle překládá jako 'střeva' i na místech, kde by se to dalo přeložit i jinak:
"Protož ty jej, totiž střeva má, přijmi." (Filemon 1,12 kral. překlad)
„Posílám ti ho zpět – on je mojí CITOVOU záležitostí, přijmi ho.“ (Filemon 12)

„skrze láskyplný CIT milosrdenství našeho Boha, ve kterém nás z výšin navštívil Východ slunce,“ (Lk 1,78)
„On získal pozemek ze mzdy nespravedlnosti, a když spadl střemhlav, jeho tělo se rozervalo a všechny jeho VNITŘNOSTI vyhřezly.“ (Sk 1,18)
„Nejste v nás tísněni, jste však tísněni ve vašich POCITECH.“ (2. Kor 6,12)
„A jeho láskyplné POCITY jsou vůči vám mnohem větší, připomínajíce si poslušnost vás všech a to, jak jste ho se strachem a třesením přijali.“ (2. Kor 7,15)
„Bůh je můj svědek, jak po vás všech toužím v láskyplných CITECH Ježíše Krista.“ (Fil 1,8)
„Pokud je nějaké povzbuzení v Kristu, pokud je nějaká útěcha lásky, pokud je nějaké společenství Ducha, pokud jsou nějaké láskyplné POCITY a nějaký soucit“ (Fil 2,1)
„Proto si oblečte jako Boží vyvolení, svatí a milovaní toto: láskyplné city soucitu, dobrotivost, vnitřní pokoru, mírnost, trpělivost…“ (Kol 3,12)
„Máme velikou radost a povzbuzení z vaší lásky, protože skrze tebe, bratře, bylo dáno odpočinutí POCITŮM svatých lidí.“ (Filemon 7)
„Posílám ti ho zpět – on je mojí CITOVOU záležitostí.“ (Filemon 12)
„Ano, bratře: Mám od tebe v Pánu výhodu. Dej tedy v Kristu odpočinutí mým POCITŮM.“ (Filemon 20)
„Kdo má však živobytí tohoto světa a vidí, že jeho bratr či sestra má nouzi, a zavře před ním svoje POCITY – jak v něm může zůstávat Boží láska?“ (1. Jan 3,17)

Útroby [střeva] byly pokládány za sídlo citů a soucitu. Jr 4:19 cítí hlodající úzkost ve svých s-ách. Iz 16:11 praví o sobě, že mu s. znějí soucitem nad osudem Moábovým, jako když někdo uhodí do strun harfy. Kral. často místo s. říkají vnitřnosti. Nevěsta v Pís 5:4 říká, že se jí pohnuly vnitřnosti nad blízkostí ženichovou [sr. Pl 1:20; »mé vnitřnosti jsou bez ustání ve varu«, Jb 30:27 v překladu Hrozného]. »Pohnula se s. její nad synem« [1Kr 3:26] = byla jata lítostí [sr. Iz 49:15]. Praví-li žalmista, že zákon Hospodinův je uprostřed jeho vnitřností [hebr. střev], naznačuje, že se zákon Hospodinův těší jeho naprosté oddanosti.

Podobně je tomu v NZ-ě »Skrze s. milosrdenství Boha našeho« [L 1:78] = ze srdečného slitování našeho Boha. »Souženi jste v s-ách svých« [2K 6:12] = jste stísněni v svém nitru. »Po vás toužím v s-ách Ježíše Krista« [Fp 1:8] = po vás toužím láskou Ježíše Krista. »Jsou-li která s. a slitování« [Fp 2:1] = je-li nějaký cit a milosrdenství [Boží]. »Oblectež se v s. milosrdenství« [Ko 3:12] = oblectež se v srdečné milosrdenství [a tak napodobujte Boha]. »S. svatých občerstvena jsou« [Fm 1:7] = srdce svatých byla občerstvena. »Ty jej, totiž s. má, přijmi« [Fm 1:12] = ty ho přijmi jako mé srdce [Žilka: »V něm jako bych ti posílal vlastní srdce«]. »Očerstviž s-a má v Pánu« [Fm 1:20] = občerstvi mé srdce v Pánu. »Zavříti s.« [1J 3:17] = zavříti srdce.