Pozn. ZDE klikni pro studium frází V ZÁKONĚ, POD ZÁKONEM, BEZ ZÁKONA... apod.

Zákon má v Bibli více významů. Může se jednat o:
a) Pět knih Mojžíšových (fráze „Zákon a Proroci“ odkazuje na Pět knih Mojžíšových a výroky proroků). Výskyty v Mt 5,17-18; 7,12; 11,13; Lk 16,16-17; 24,44; Jan 1,46; Sk 13,15; 23,3; 24,14; 28,23). Jindy je myšlen Mojžíšův zákon, přestože zde není fráze Zákon a Proroci. Tak nařp. Mt 12,5; 22,36.40; Lk 22,22-24; Jan 1,17; 7,19; 7,23; 8,5.17; 19,7; Sk 13,39…atd. atd.)
b) Jindy se slovo zákon používalo i pro výroky Starého zákona, které jsou např. v žalmech (Jan 10,34; 15,25; 1. Kor 14,21).
c) Někdy se může jednat o jeden z „paragrafů“ Mojžíšova zákona (Ř 7,2 – zákon ohledně manželství; žid 7,12.16 – zákon ohledně levitského rodu)
d) Někdy může zákon odkazovat na desatero (Ř 7,7; Jak 2,8-12)
e) V několika případech může zákon znamenat ‚princip‘ (Ř 3,27-28; Ř 7,21-23.25; Ř 8,2-4; možná i v Gal 6,2 („Kristův princip")

ZÁKON (Pět knih Mojžíšových, fráze „ZÁKON A PROROCI“):
„Nedomnívejte se, že jsem přišel zničit ZÁKON nebo Proroky, nepřišel jsem je zničit, ale naplnit. Ano, zajisté vám říkám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ze ZÁKONA jediné písmenko či čárečka, dokud se všechno nestane.“ (Mt 5,17-18)
„Proto všechno, co byste chtěli, aby vám lidé dělali, to i vy dělejte jim – vždyť to je ZÁKON a Proroci.“ (Mt 7,12)
„Vždyť celý ZÁKON a Proroci až do doby Jana prorokovali.“ (Mt 11,13)
„ZÁKON a Proroci až do Jana – od tehdy se káže evangelium Božího království a každý si do něj usilovně razí cestu. Snadněji však pomine nebe a země, než aby padla jediná čárečka ZÁKONA.“ (Lk 16,16-17)
„Řekl jim: „Toto jsou slova, která jsem vám říkal, když jsem byl ještě s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o Mně psáno v Mojžíšově ZÁKONĚ, v Prorocích a v Žalmech.“ (Lk 24,44)
„Filip také našel Natanaela. A řekl mu: „Našli jsme Ježíše, syna Josefova z Nazareta, o kterém psal Mojžíš v ZÁKONĚ a Proroci.““ (Jan 1,46)
„Po veřejném předčítání ZÁKONA a Proroků pro ně správcové synagogy poslali a řekli: „Muži bratři, pokud je mezi vámi nějaké slovo povzbuzení vůči lidem, mluvte.““ (Sk 13,15)
„Tehdy mu Pavel řekl: „Tebe bude bít Bůh, ty obílená stěno. Ty sedíš, soudíš mě podle ZÁKONA – a protizákonně přikazuješ, aby mě bili?“ (Sk 23,3)
„Vyznávám však před vámi to, že podle Cesty, kterou nazývají ‚náboženskou skupinou‘, takto sloužím Bohu svých otců a věřím všemu podle ZÁKONA a tomu, co je napsáno v Prorocích.“ (Sk 24,14)
„Určili mu tedy den. Přišlo k němu do jeho ubytování mnoho lidí, kterým vysvětloval a slavnostně dosvědčoval Boží království. Od brzkého rána do večera je přesvědčoval o Ježíšovi z Mojžíšova ZÁKONA a Proroků.“ (Sk 28,23)

PRINCIP:
„Kde je tedy nějaké chlubení? Bylo vyloučeno! Prostřednictvím jakého PRINCIPU? PRINCIPU skutků? Ne, ale prostřednictvím PRINCIPU víry. Proto počítáme s tím, že je člověk ospravedlněn vírou oddělenou od skutků ZÁKONA.“ (Ř 3,27-28)
„Nacházím proto ZÁKONITOST: chci dělat dobro, nicméně je při mně přítomno jen zlo. Vždyť podle vnitřního člověka mám spolupotěšení s Božím ZÁKONEM. Vidím ve svých orgánech jinou ZÁKONITOST, která vede boj proti zákonu mojí mysli a která mě uvádí do zajetí v ZÁKONITOSTI hříchu, který je v mých orgánech. … Děkuji Bohu skrze našeho Pána Ježíše Krista! Tak tedy: Myslí otročím Božímu ZÁKONU, avšak tělem ZÁKONITOSTI hříchu.“ (Ř 7,21-23.25)
„Vždyť zákonitost Ducha života v Kristu Ježíši mě vysvobodila od zákonitosti hříchu a smrti. Kvůli bezmocnosti zákona a jeho slabosti skrze tělo, Bůh poslal Svého syna v podobnosti těla hříchu jako oběť za hřích; a tak odsoudil hřích v těle, aby byla naplněna spravedlnost zákona v nás, kteří nechodíme podle těla, ale chodíme podle Ducha.“ (Ř 8,2-4)
„Neste tíhu života jedni druhých, a tak zcela naplníte Kristův PRINCIP.“ (Gal 6,2)

PARAGRAF:
„Neboť pokud nastala změna kněžství, je nutné, aby nastala také změna ZÁKONA.“ (žid 7,12)
„který není učiněn podle ZÁKONA tělesného přikázání, ale podle moci nezničitelného života.“ (žid 7,16)
„Vždyť provdaná žena je vázána k živému muži ZÁKONEM. Pokud by však její muž zemřel, je zproštěna od ZÁKONA manželství.“ (Ř 7,2)

DESATERO:
„Neboť bych neznal chtíč, pokud by ZÁKON neřekl: ‚Nebudeš chtivý...“ (Ř 7,7)
„Kdo však nahlédl do dokonalého ZÁKONA svobody a zůstává v něm – takže není zapomnětlivý posluchač, ale je vykonavatel skutků – ten bude ve svém konání blahoslavený.“ (Jak 1,25)
„Nicméně: Pokud naplňujete královský ZÁKON, podle Písma: ‚Miluj svého bližního jako sebe‘ – dobře děláte. Pokud však přijímáte osoby podle postavení, děláte hřích a ZÁKON tě usvědčuje jako přestupníka. Vždyť kdo by zachoval celý ZÁKON, ale v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem. Vždyť Ten, kdo řekl: ‚Nezcizoložíš,‘ řekl také: ‚Nezavraždíš.‘ Pokud tedy necizoložíš, ale vraždíš, stáváš se přestupníkem ZÁKONA. Proto mluvte a jednejte jako ti, kteří budou souzeni prostřednictvím ZÁKONA svobody.“ (Jak 2,8-12)

VÝROKY STARÉHO ZÁKONA (ne Mojžíšovy knihy):
„Ježíš jim odpověděl: „Není snad psáno ve vašem ZÁKONĚ: ‚Já jsem řekl: Bohové jste.‘?“ (Jan 10,34) Zástup Mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze ZÁKONA, že Kristus zůstává na věčnost. Jak můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?“ „Takže se naplnilo slovo, které je napsáno v jejich ZÁKONĚ: ‚Nenáviděli Mě bez příčiny.‘“ (Jan 15,25)
„V ZÁKONĚ je psáno: ‚Jinými jazyky a rty cizinců budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak Mi nebudou naslouchat,‘ říká Pán.“ (1. Kor 14,21)

MOJŽÍŠOVY KNIHY
„Anebo: Nečetli jste v zákoně, že kněží v sobotu v chrámě znesvěcují sobotu – a jsou nevinní?“ (Mt 12,5)
„Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“ …Na těchto dvou přikázáních je zavěšen celý Zákon a Proroci.“ (Mt 22,36.40)
„Když se naplnily dny jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli Ho do Jeruzaléma, aby Ho postavili před Pána, jak je psáno v Pánově zákoně: ‚Každý člověk mužského pohlaví, který otevírá dělohu ženy, bude nazván: Svatý Pánu.‘ A také chtěli dát oběť podle toho, co bylo řečeno v Pánově zákoně: pár hrdliček nebo dvě mladé holubice. …Přišel v Duchu do chrámu. Když rodiče přinesli Dítě Ježíše, aby pro Něj vykonali to, co je potřeba podle zvyku zákona. …Když Ježíšovi rodiče dokončili všechno podle Pánova zákona, vrátili se do Galileje, do svého města Nazareta. “ (Lk 2,22-24.27.39)
„Řekl mu: „Co je napsáno v zákoně? Jak to tam čteš?“ (Lk 10,26)
„Neboť zákon byl dán skrze Mojžíše, ale milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.“ (Jan 1,17) „Nedal vám snad Mojžíš zákon? A nikdo z vás zákon nečiní. Proč se Mě snažíte zavraždit?““ (Jan 7,19) „Pokud tedy člověk přijímá obřízku v sobotu – takže není porušen Mojžíšův zákon – proč jste na Mě naštvaní, když jsem uzdravil v sobotu celého člověka?“ (Jan 7,23)
„V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co tedy říkáš Ty?“ (Jan 8,5)
„Ve vašem zákoně je napsáno: ‚Svědectví dvou lidí je spolehlivé.‘“ (Jan 8,17)
Atd. atd. atd. atd.

„Nedomnívejte se, že jsem přišel zničit ZÁKON nebo Proroky, nepřišel jsem je zničit, ale naplnit.“ (Mt 5,17)
„Ano, zajisté vám říkám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ze ZÁKONA jediné písmenko či čárečka, dokud se všechno nestane.“ (Mt 5,18)
„Proto všechno, co byste chtěli, aby vám lidé dělali, to i vy dělejte jim – vždyť to je ZÁKON a Proroci.“ (Mt 7,12)
„Vždyť celý ZÁKON a Proroci až do doby Jana prorokovali.“ (Mt 11,13)
„Anebo: Nečetli jste v zákoně, že kněží v sobotu v chrámě znesvěcují sobotu – a jsou nevinní?“ (Mt 12,5)
„Mistře, které přikázání je v ZÁKONĚ největší?“ …Na těchto dvou přikázáních je zavěšen celý ZÁKON a Proroci.“ (Mt 22,36.40)
„Běda vám, učitelé ZÁKONA a farizeové – pokrytci! Protože platíte desátky z máty, kopru a kmínu, ale dáváte stranou stěžejní věci ZÁKONA: soud, milosrdenství a víru.“ (Mt 23,23)
„Když se naplnily dny jejich očišťování podle Mojžíšova ZÁKONA, přinesli Ho do Jeruzaléma, aby Ho postavili před Pána, jak je psáno v Pánově ZÁKONĚ: ‚Každý člověk mužského pohlaví, který otevírá dělohu ženy, bude nazván: Svatý Pánu.‘ A také chtěli dát oběť podle toho, co bylo řečeno v Pánově ZÁKONĚ: pár hrdliček nebo dvě mladé holubice. …Přišel v Duchu do chrámu. Když rodiče přinesli Dítě Ježíše, aby pro Něj vykonali to, co je potřeba podle zvyku ZÁKONA. …Když Ježíšovi rodiče dokončili všechno podle Pánova ZÁKONA, vrátili se do Galileje, do svého města Nazareta. “ (Lk 2,22-24.27.39)
„Řekl mu: „Co je napsáno v ZÁKONĚ? Jak to tam čteš?“ (Lk 10,26)
„ZÁKON a Proroci až do Jana – od tehdy se káže evangelium Božího království a každý si do něj usilovně razí cestu. Snadněji však pomine nebe a země, než aby padla jediná čárečka ZÁKONA.“ (Lk 16,16-17)
„Řekl jim: „Toto jsou slova, která jsem vám říkal, když jsem byl ještě s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o Mně psáno v Mojžíšově ZÁKONĚ, v Prorocích a v Žalmech.“ (Lk 24,44)
„Neboť zákon byl dán skrze Mojžíše, ale milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.“ (Jan 1,17)
„Filip také našel Natanaela. A řekl mu: „Našli jsme Ježíše, syna Josefova z Nazareta, o kterém psal Mojžíš v ZÁKONĚ a Proroci.““ (Jan 1,46)
„Nedal vám snad Mojžíš ZÁKON? A nikdo z vás ZÁKON nečiní. Proč se Mě snažíte zavraždit?““ (Jan 7,19) „Pokud tedy člověk přijímá obřízku v sobotu – takže není porušen Mojžíšův ZÁKON – proč jste na Mě naštvaní, když jsem uzdravil v sobotu celého člověka?“ (Jan 7,23)
„Jen ten zástup, který nezná ZÁKON. Jsou prokleti.“ (Jan 7,49)
„Soudí snad náš ZÁKON člověka předtím, než toho člověka vyslechne a dozví se, co udělal?“ (Jan 7,51)
„V ZÁKONĚ nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co tedy říkáš Ty?“ (Jan 8,5)
„Ve vašem ZÁKONĚ je napsáno: ‚Svědectví dvou lidí je spolehlivé.‘“ (Jan 8,17)
„Ježíš jim odpověděl: „Není snad psáno ve vašem ZÁKONĚ: ‚Já jsem řekl: Bohové jste.‘?“ (Jan 10,34)
„Zástup Mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze ZÁKONA, že Kristus zůstává na věčnost. Jak můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?““ (Jan 12,34)
„Takže se naplnilo slovo, které je napsáno v jejich ZÁKONĚ: ‚Nenáviděli Mě bez příčiny.‘“ (Jan 15,25)
„Pilát jim tedy řekl: „Vezměte si Ho a suďte Ho podle vašeho ZÁKONA.“ Židé mu řekli: „Nám není dovoleno nikoho odsoudit ke smrti.““ (Jan 18,31)
„Židé mu odpověděli: „My máme ZÁKON a podle toho zákona má zemřít, protože ze Sebe dělal Božího Syna.““ (Jan 19,7)
„Postavili lživé svědky, kteří říkali: „Tento člověk nepřestává mluvit výroky proti tomuto svatému místu a proti ZÁKONU.“ (Sk 6,13)
„Vy jste nařízením andělů přijali ZÁKON. A nezachováváte ho.“ (Sk 7,53)
„Po veřejném předčítání ZÁKONA a Proroků pro ně správcové synagogy poslali a řekli: „Muži bratři, pokud je mezi vámi nějaké slovo povzbuzení vůči lidem, mluvte.““ (Sk 13,15)
„A od všeho, od čeho jste nemohli být ospravedlněni v Mojžíšově ZÁKONĚ – od toho je v Něm ospravedlňován každý, kdo věří.“ (Sk 13,39)
„Povstali však někteří lidé ze skupiny farizeů, kteří uvěřili, a říkali: „Musí se dát obřezat; nařídit jim, aby zachovali Mojžíšův ZÁKON.“ (Sk 15,5)
„Doslechli jsme se, že nějací lidé, kteří od nás vyšli, vás rozrušili slovy a zmátli vaše duše, [když říkali: ‚Obřežte se a zachovejte ZÁKON.‘] – kterým jsme to nepřikázali.“ (Sk 15,24)
„Tento člověk přesvědčuje lidi, aby uctívali Boha v rozporu se ZÁKONEM.“ (Sk 18,13)
„Pokud jsou to však otázky ohledně slov, jmen a ZÁKONA podle vašich záležitostí, podívejte se na to vy sami. Já v tom nechci být soudcem.“ (Sk 18,15)
„Když to uslyšeli, oslavovali Boha a řekli mu: „Vidíš, bratře, kolik desetitisíců lidí mezi Židy uvěřilo – a všichni jsou aktivní vůči ZÁKONU.“ (Sk 21,20)
„Ty muže vezmi, nech se s nimi očistit a utrať za ně peníze, aby si oholili hlavu. A všichni budou vědět, že to, co se o tobě doslechli, není ničím, ale že i ty sám pochoduješ v zachovávání ZÁKONA.“ (Sk 21,24)
„Izraelští muži, pomozte! Toto je ten člověk, který všude učí proti těmto lidem, ZÁKONU a tomuto místu! Mimo to přivedl do chrámu Řeky a poskvrnil toto svaté místo!“ (Sk 21,28)
„Já jsem muž Žid, narozený v Tarsu v Kilikii, avšak starali se o mě v tomto městě u Gamalielových nohou. Byl jsem vychován podle svědomitosti otcovskému ZÁKONU, přitom jsem byl velmi aktivní pro Boha – stejně jako dnes vy všichni.“ (Sk 22,3)
„Nějaký muž jménem Ananiáš, zbožný podle ZÁKONA, měl dobré svědectví od všech Židů, kteří tam bydleli.“ (Sk 22,12)
„Tehdy mu Pavel řekl: „Tebe bude bít Bůh, ty obílená stěno. Ty sedíš, soudíš mě podle ZÁKONA – a protizákonně přikazuješ, aby mě bili?“ (Sk 23,3)
„Shledal jsem, že ho obžalovávají ohledně otázek týkajících se jejich ZÁKONa. Nemají důvod k obžalobě a není hoden smrti či pout.“ (Sk 23,29)
„On se také pokusil znesvětit chrám. Chopili jsme se ho a chtěli jsme ho soudit podle našeho ZÁKONA.“ (Sk 24,6)
„Vyznávám však před vámi to, že podle Cesty, kterou nazývají ‚náboženskou skupinou‘, takto sloužím Bohu svých otců a věřím všemu podle ZÁKONA a tomu, co je napsáno v Prorocích.“ (Sk 24,14)
„Pavel se obhajoval: „Nijak jsem se neprohřešil proti židovskému ZÁKONU, chrámu ani proti císaři.“ (Sk 25,8)
„Určili mu tedy den. Přišlo k němu do jeho ubytování mnoho lidí, kterým vysvětloval a slavnostně dosvědčoval Boží království. Od brzkého rána do večera je přesvědčoval o Ježíšovi z Mojžíšova ZÁKONA a Proroků.“ (Sk 28,23)
„Neboť ti, kdo protizákonně zhřešili, protizákonně také zahynou; a kdo v ZÁKONĚ zhřešili, budou prostřednictvím zákona souzeni. Vždyť před Bohem nejsou spravedliví posluchači ZÁKONA, ale vykonavatelé ZÁKONA. Neboť když pohané nemají ZÁKON, a přirozeně konají to, co požaduje ZÁKON – ti nemají ZÁKON a přitom jsou sami sobě ZÁKONEM. Tito lidé jasně ukazují dílo ZÁKONA, které mají napsané ve svých myslích. Jejich svědomí bude spolusvědčit s jejich přemýšlením (které se navzájem mezi sebou usvědčují nebo obhajují)“ (Řím 2,12-15)
„Pokud se však nazýváš Židem, spoléháš na zákon, chlubíš se v Bohu, znáš Jeho vůli a rozpoznáváš, na čem záleží, jsi ústně vyučen ze zákona, … vychovatelem krátkozrakých, učitelem neznalých, který má v zákoně ztělesnění poznání a pravdy“ (Ř 2,17-18.20)
„Ty se chlubíš v ZÁKONĚ – a prostřednictvím přestoupení ZÁKONA znevažuješ Boha?“ (Ř 2,23) „Vždyť obřízka prospívá, pokud budeš konat ZÁKON. Pokud jsi ale přestupníkem ZÁKONA, tvoje obřízka se stane neobřízkou. Pokud tedy neobřezaný člověk zachovává spravedlivé ustanovení ZÁKONA, nebude mu snad jeho neobřízka počítána za obřízku? Od těch přirozeně neobřezaných lidí, kteří naplňují zákon, budeš souzen ty, který jsi skrze písemnosti a skrze obřízku přestupníkem ZÁKONA.“ (Ř 2,25-27)
„Víme však, že co říká ZÁKON, říká těm, kteří jsou v ZÁKONĚ, aby byla umlčena všechna ústa a aby byl celý svět přiveden pod soud vůči Bohu. Proto před Ním nebude ze skutků ZÁKONA ospravedlněno žádné tělo. Vždyť prostřednictvím ZÁKONA je poznání hříchu. Nyní je však zjevena Boží spravedlnost oddělená od ZÁKONA, dosvědčená ZÁKONEM i proroky…“ (Ř 3,19-21)
„Kde je tedy nějaké chlubení? Bylo vyloučeno! Prostřednictvím jakého PRINCIPU? PRINCIPU skutků? Ne, ale prostřednictvím PRINCIPU víry. Proto počítáme s tím, že je člověk ospravedlněn vírou oddělenou od skutků ZÁKONA.“ (Ř 3,27-28)
„rušíme tedy ZÁKON skrze víru? Naprosto ne! Ale ZÁKON potvrzujeme.“ (Ř 3,31)
„Vždyť Abrahamovi a jeho potomkům se nedostalo zaslíbení, že bude dědicem světa skrze ZÁKON, ale skrze spravedlnost víry. Neboť pokud jsou dědici ti ze ZÁKONA, potom je víra vyprázdněna a zaslíbení je zrušeno. ZÁKON způsobuje Boží hněv, neboť kde není ZÁKON, není ani přestupek. Proto je to dědictví z víry, aby bylo podle milosti, a také aby bylo to zaslíbení pevné pro celé potomstvo – nejen těm ze ZÁKONA, ale také těm z víry Abrahama, který je otcem nás všech,“ (Ř 4,13-16)
„Vždyť hřích byl na světě až do vydání ZÁKONA. Hřích se sice nezapočítává, když není ZÁKON,“ (Ř 5,13)
„Avšak do toho všeho vstoupil zákon, aby se rozrostlo přestoupení. Kde se však rozrostl hřích, tam se také nadmíru rozrostla milost“ (Ř 5,20)
„vždyť již nad vámi nebude panovat hřích, neboť nejste pod ZÁKONEM, ale pod milostí. … Co tedy? Budeme hřešit, protože nejsme pod ZÁKONEM, ale jsme pod milostí? Naprosto ne!“ (Ř 6,14-15)
„Nebo nevíte, bratři a sestry (mluvím k vám totiž jako k těm, kteří znají ZÁKON), že ZÁKON panuje nad člověkem, dokud žije? Vždyť provdaná žena je vázána k živému muži ZÁKONEM. Pokud by však její muž zemřel, je zproštěna od ZÁKONA manželství. Proto tedy, pokud žije její muž, bude nazvána cizoložnicí, pokud bude s jiným mužem. Pokud by však její muž zemřel, je od toho ZÁKONA svobodná; takže nebude cizoložnicí, když bude s jiným mužem. Moji bratři, právě tak jste i vy vydáni na smrt ZÁKONU, a to prostřednictvím Kristova těla, abyste byli oddáni Jinému (Tomu, který byl vzkříšen z mrtvých) a abyste nesli ovoce Bohu.
Vždyť když jste byli v těle, chtíče hříchu působily prostřednictvím ZÁKONA ve vašich orgánech k tomu, abyste nesli ovoce smrti. Nyní však jsme zproštěni účinku od ZÁKONA, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli pevně drženi. To proto, abyste otročili v novosti ducha a neotročili ve starobě písemnosti.
Co tedy řekneme? Že je ZÁKON hříchem? Naprosto ne! Ale nepoznal bych hřích jinak, než skrze ZÁKON. Neboť bych neznal chtíč, pokud by ZÁKON neřekl: ‚Nebudeš chtivý...‘ Hřích se však skrze toto přikázání chopil příležitosti a způsobil ve mně veškerý chtíč (vždyť bez ZÁKONA je hřích mrtvý). Já jsem však kdysi žil bez ZÁKONA, když však přišlo přikázání, hřích znovu ožil, avšak já jsem zemřel.“ (Ř 7,1-9)
„Takže ZÁKON je vskutku svatý a přikázání je svaté, spravedlivé a dobré. … Vždyť víme, že ZÁKON je duchovní, ale já jsem tělesný, jsem prodán pod hřích. … Pokud však dělám to, co nechci, tak souhlasím se ZÁKONEM, že je dobrý.“ (Ř 7,12.14.16)
„Nacházím proto ZÁKONITOST: chci dělat dobro, nicméně je při mně přítomno jen zlo. Vždyť podle vnitřního člověka mám spolupotěšení s Božím ZÁKONEM. Vidím ve svých orgánech jinou ZÁKONITOST, která vede boj proti ZÁKONU mojí mysli a která mě uvádí do zajetí v ZÁKONITOSTI hříchu, který je v mých orgánech. … Děkuji Bohu skrze našeho Pána Ježíše Krista! Tak tedy: Myslí otročím Božímu ZÁKONU, avšak tělem ZÁKONITOSTI hříchu.“ (Ř 7,21-23.25)
„Vždyť ZÁKONITOST Ducha života v Kristu Ježíši mě vysvobodila od ZÁKONITOSTI hříchu a smrti. Kvůli bezmocnosti ZÁKON a jeho slabosti skrze tělo, Bůh poslal Svého syna v podobnosti těla hříchu jako oběť za hřích; a tak odsoudil hřích v těle, aby byla naplněna spravedlnost ZÁKONA v nás, kteří nechodíme podle těla, ale chodíme podle Ducha.“ (Ř 8,2-4)
„Přemýšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť není podřízeno Božímu ZÁKONU, vždyť mu ani podřízeno být nemůže.“ (Ř 8,7)
„avšak Izrael, který následoval ZÁKON spravedlnosti, k ZÁKONU nedorazil?“ (Ř 9,31)
„Vždyť cílem ZÁKONA je Kristus, aby byl spravedlivý každý, kdo věří. Neboť Mojžíš píše o spravedlnosti ze ZÁKONA: ‚Člověk, který ty věci bude dělat, bude v nich žít.‘“ (Ř 10,4-5)
„Nikomu nic nedlužte, kromě toho, abyste se navzájem milovali. Vždyť kdo miluje druhého člověka, naplnil ZÁKON. … Láska neudělá bližnímu nic zlého, proto je láska plností ZÁKONA.“ (Ř 13,10)
„Mluvím snad jen podle lidského? Anebo: neříká to i ZÁKON? Vždyť v Mojžíšově ZÁKONĚ je psáno: ‚Nenasadíš náhubek volu, který mlátí obilí.‘ “ (1.Kor 9,8-9)
„Židům jsem se stal jakoby Židem, abych získal Židy. Těm pod ZÁKONEM jsem se stal jakoby pod ZÁKONEM (sám však nejsem pod ZÁKONEM), abych získal ty, kteří jsou pod ZÁKONEM.“ (1. Kor 9,20)
„V ZÁKONĚ je psáno: ‚Jinými jazyky a rty cizinců budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak Mi nebudou naslouchat,‘ říká Pán.“ (1. Kor 14,21)
„Ženy ať jsou ve shromážděních ticho. Vždyť jim není dovoleno mluvit, ale mají se podřizovat, jak to říká i ZÁKON.“ (1. Kor 14,34)
„Ostnem smrti je hřích a mocí hříchu je ZÁKON.“ (1. Kor 15,56)
„avšak víme, že člověk není ospravedlňován ze skutků ZÁKONA, ale pouze prostřednictvím Kristovy víry. Také my jsme v Ježíši Kristu uvěřili, abychom byli ospravedlněni z Kristovy víry a ne ze skutků ZÁKONA – protože ze skutků ZÁKONA nebude ospravedlněno žádné tělo.“ (Gal 2,16)
„Vždyť já jsem prostřednictvím ZÁKONA zemřel zákonu, abych žil Bohu.“ (Gal 2,19)
„Neodmítám Boží milost, vždyť pokud je spravedlnost prostřednictvím ZÁKONA, potom Kristus zemřel bezúčelně.“ (Gal 2,21)
„Toto jediné chci od vás zjistit: Obdrželi jste Ducha ze skutků ZÁKONA, nebo ze slyšení víry? …Ten, kdo vám hojně poskytuje Ducha a koná mezi vámi zázraky – koná tak ze skutků ZÁKONA, nebo ze slyšení víry?“ (Gal 3,2.5)
„Vždyť ti, kdo jsou ze skutků ZÁKONA, jsou pod prokletím, neboť je psáno: ‚Prokletý je každý, kdo nesetrvává ve všem, co bylo napsáno v knize ZÁKONA, aby to dělal.‘ Neboť v ZÁKONĚ není nikdo ospravedlněn před Bohem. To je evidentní, protože: ‚spravedlivý bude žít z víry.‘ Avšak ZÁKON není z víry, ale: ‚Kdo koná ty věci, bude v nich žít.‘ Kristus nás vykoupil z prokletí ZÁKONA tím, že se stal za nás prokletím, vždyť je psáno: ‚Prokletý je každý, kdo visí na dřevě.‘“ (Gal 3,10-13)
„Toto však říkám: Smlouva, dříve potvrzena od Boha, vztahující se ke Kristu, není po čtyři sta třiceti letech odvolána ZÁKONEM, ani to nevedlo ke zrušení zaslíbení. Vždyť pokud je dědictví ze ZÁKONA, již není ze zaslíbení, ale Bůh to dědictví daroval Abrahamovi prostřednictvím zaslíbení. K čemu tedy ZÁKON? Byl přidán kvůli přestupkům, dokud by nepřišel ten potomek, jehož se týkal slib. ZÁKON byl přikázán prostřednictvím andělů – a to rukou prostředníka.“ (Gal 3,17-19)
„Je tedy ZÁKON proti Božím zaslíbením? Naprosto ne! Neboť pokud by byl dán ZÁKON, který by byl schopen oživit, potom by byla skutečně spravedlnost ze ZÁKONA.“ (Gal 3,21)
„Než však přišla víra, byli jsme střeženi pod ZÁKONEM, uzavření do příchodu Víry, která byla zjevena. Takže se ZÁKON stal naším vychovatelem do příchodu Krista, abychom byli ospravedlněni z víry.“ (Gal 3,23-24)
„Když však přišla plnost času, Bůh vyslal svého Syna. Ten byl narozen z ženy a narozen pod ZÁKONEM, aby vykoupil ty, kteří jsou narozeni pod ZÁKONEM, abychom mohli obdržet adoptování za syny.“ (Gal 4,4-5)
„Řekněte mi vy, kteří chcete být pod ZÁKONEM: Neslyšíte zákon?“ (Gal 4,21)
„Neboť znovu dosvědčuji každému obřezanému člověku, že je dlužníkem celého ZÁKONA k vykonání. Oddělili jste se od Krista vy všichni, kteří jste ospravedlňováni v ZÁKONĚ, vypadli jste z milosti!“ (Gal 5,3-4)
„Neboť celý ZÁKON je naplněn v jednom prohlášení: ‚Miluj svého bližního jako sebe.‘“ (Gal 5,14)
„Pokud jste však vedeni Duchem, nejste pod ZÁKONEM.“ (Gal 5,18)
„…mírnost, sebezapření… proti takovým není ZÁKON.“ (Gal 5,23)
„Neste tíhu života jedni druhých, a tak zcela naplníte Kristův PRINCIP.“ (Gal 6,2)
„Vždyť dokonce ti, kteří jsou obřezáni, sami ZÁKON nezachovávají, ale chtějí vás nechat obřezat, aby se mohli pochlubit vaším tělem.“ (Gal 6,13)
„Zničil ve Svém těle nepřátelství. Tak způsobil neúčinnost ZÁKONA přikázání v ustanoveních, aby ti dva – Žid i pohan – mohli být v Něm stvořeni do jednoho nového člověka.“ (Ef 2,15)
„Jsem obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z kmene Benjamín, Hebrej z Hebrejů, podle ZÁKONA jsem farizeus, podle aktivního úsilí pronásledovatel církve, podle spravedlnosti – která je v ZÁKONĚ – jsem byl neporušený…“ (Fil 3,5-6)
„Byl jsem v Něm shledán jako ten, kdo nemá svou vlastní spravedlnost, která je ze ZÁKONA, ale spravedlnost, která je skrze Kristovu víru – tu Boží spravedlnost založenou na víře.“ (Fil 3,9)
„Víme však, že ZÁKON je dobrý, pokud ho někdo používá zákonně s vědomím, že ZÁKON není předložen spravedlivému člověku, ale protizákonným, nepoddajným, bezbožným, hříšným, nesvatým, světským, otcovrahům, matkovrahům, lidovrahům,“ (1.Kor 1,8-9)
„A vskutku ti ze synů Léviho, kteří přijímají kněžský úřad, mají podle ZÁKONA přikázáno brát desátky od lidí, tj. od svých bratrů, ačkoliv i oni vyšli z Abrahamových beder.“ (žid 7,5)
„Neboť pokud nastala změna kněžství, je nutné, aby nastala také změna ZÁKONA.“ (žid 7,12)
„který není učiněn podle ZÁKONA tělesného přikázání, ale podle moci nezničitelného života.“ (žid 7,16) „Vždyť ZÁKON nic nepřivedl k dokonalosti, uvádí však lepší naději, skrze kterou se přibližujeme k Bohu.“ (žid 7,19)
„Neboť ZÁKON ustanovuje za velekněze lidi, kteří mají slabost, avšak slovo přísahy, které bylo po ZÁKONĚ, ustanovuje za velekněze Syna, který se stal dokonalým na věky.“ (žid 7,28)
„Kdyby byl na zemi, ani by nebyl knězem, protože na zemi jsou ti, kteří přináší dary podle ZÁKONA.“ (žid 8,4)
„‚Protože toto je smlouva, kterou smluvím s domem izraelským po těch dnech,‘ říká Pán: ‚Moje ZÁKONY dám do jejich myslí a napíši jim je do jejich přemýšlení. A budu jim Bohem a oni budou Mým lidem.“ (žid 8,10)
„Neboť když Mojžíš řekl celému lidu přikázání podle ZÁKONA, vzal krev telat a kozlů s vodou, šarlatovou vlnou a yzop a pokropil samotnou knihu ZÁKONA i celý lid se slovy:“ (žid 9,19)
„A téměř všechno se podle ZÁKONA očišťuje v krvi; a bez prolití krve není odpuštění.“ (žid 9,22)
„Protože má ZÁKON pouze stín přicházejícího dobra a nemá samotný obraz těch skutečností, nemůže každý rok stejnými oběťmi (jež jsou neustále obětovány) učinit dokonalé ty, kteří s nimi přistupují.“ (žid 10,1)
„Když napřed říká: ‚Obětní dary, oběti, celopaly a oběti za hřích jsi nechtěl, ani jsi v nich nenašel zalíbení‘ – tedy ty, které se obětují podle ZÁKONA.“ (žid 10,8)
„‚Toto je smlouva, kterou s nimi smluvím po těch dnech, říká Pán: Moje ZÁKONY dám do jejich myslí a napíši jim je do jejich přemýšlení,‘“ (žid 10,16) „Pokud někdo odmítá Mojžíšův ZÁKON, umírá bez soucitu na základě dvou nebo tří svědků.“ (žid 10,28)
„Kdo však nahlédl do dokonalého ZÁKONA svobody a zůstává v něm – takže není zapomnětlivý posluchač, ale je vykonavatel skutků – ten bude ve svém konání blahoslavený.“ (Jak 1,25)
„Nicméně: Pokud naplňujete královský ZÁKON, podle Písma: ‚Miluj svého bližního jako sebe‘ – dobře děláte. Pokud však přijímáte osoby podle postavení, děláte hřích a ZÁKON tě usvědčuje jako přestupníka. Vždyť kdo by zachoval celý ZÁKON, ale v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem. Vždyť Ten, kdo řekl: ‚Nezcizoložíš,‘ řekl také: ‚Nezavraždíš.‘ Pokud tedy necizoložíš, ale vraždíš, stáváš se přestupníkem ZÁKONA. Proto mluvte a jednejte jako ti, kteří budou souzeni prostřednictvím ZÁKONA svobody.“ (Jak 2,8-12)
„Nemluvte špatně jeden o druhém. Ten, kdo mluví špatně o bratrovi či soudí svého bratra, mluví špatně o ZÁKONU a soudí ZÁKON. Pokud však soudíš ZÁKON, nejsi vykonavatel ZÁKONA, ale soudce.“ (Jak 4,11)