Dokonalost, dokonalý: mají v bibli různý význam a původní pojmy hebr. a řecké jsou různě překládány. Mohou znamenat na př. celost, plnost [»srdce celé k Hospodinu« 1Kr 8:61 ; 1Kr 15:3], upřímnost [2Pa 25:2], sprostnost [Jb 1:1]. Dokonalý je ovšem Bůh [Mt 5:48], jeho cesta [Ž 18:31], skutkové [Dt 32:4; Jb 37:15], jeho zákon [Ž 19:8], jeho vůle [Ř 12:2; Jk 1:25], jeho dary [Jk 1:17]. Může však být dokonalý člověk?

Starý Zákon mluví o relativní dokonalosti člověka. O Noemovi čteme, že byl »muž spravedlivý a dokonalý za svého věku« [Gn 6:9]. Výraz spravedlivý je vzat z právního světa [Dt 25:1]. Označuje člověka sice obviněného, avšak prohlášeného [Bohem] za spravedlivého [1Kr 8:32]. Opakem spravedlivého je bezbožný, na jehož hlavu Bůh »obrací skutky jeho« [Ex 23:7]. Spravedlivý je ten, jehož nevina vůči určitému obvinění je prokázána.

Pojem »dokonalý« je vzat z praktického hodnocení. Dokonalé je to, co je neporušené, celé, co odpovídá určení, co vyhovuje požadavkům. Ovšem, jen Bůh může určit, co vyhovuje požadavkům. Dokonalý je pouze člověk, o němž to prohlásí Bůh. Takovými lidmi byli Enoch [Gn 5:24], Noe [Gn 6:9], Daniel a Job [Ez 14:14 , Ez 14:20]. To neznamená, že jde o bezhříšné lidi [Ž 130:3; Jb 15:14 - Jb 15:15]. Spravedlnost a dokonalost je spíš měřena na nespravedlnosti a bezbožnosti současníků [Gn 6:9 ; Gn 18:23n; Iz 3:10 - Iz 3:11; Abk 1:3]. Vždy jde o srovnávání, které ovšem v posledu činí Bůh. Dokonalými jsou ti, kteří chodí ustavičně s Bohem [Gn 17:1], jsou upřímného a sprostného srdce [Jb 1:1 , Jb 1:8 ; Jb 2:3; Př 2:21]. To však nikterak neznamená, že to jsou lidé bez hříchu. Bojí se však Hospodina [Mal 3:18 ; Mal 4:2]. Jen o jednom mluví i SZ jako o bezhříšném [Iz 53:9].

Teprve v době mezi SZ a NZ se vyvinula farizejská zbožnost, která usilovala o dokonalost z vlastních sil a podle vlastních předpisů [Mt 5:20n].

Nový Zákon. Ježíš vyzývá své učedníky: »Buďtež vy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý jest« [Mt 5:48; sr. Lv 19:2]. A tuto dokonalost vidí nikoli v zachovávání určitých příkazů [Mt 5:17 - Mt 5:43], nýbrž v lásce [Mt 5:44 - Mt 5:47]. Ne nadarmo v paralele L 6:36 čteme »buďte milosrdní.« Bohatému mládenci, který chtěl mít věčný život, ukazuje, v čem pozůstává dokonalost [a tedy »věčný život« a účast v království Božím Mt 19:21]: zbavit se bohatství ve prospěch chudých a spolehnout pouze na Boha v následování Ježíše Krista [Mk 10:17 - Mk 10:31; L 18:18 - L 18:30].

Pavel navazuje na slovo Ježíšovo z Mt 5:48 v Ef 5:1, a mimoděk je i vykládá zdůrazněním lásky [Ř 12:9 ; Ř 13:8 - Ř 13:10; 1K 13], jež je svazkem, vížícím všecky křesťanské ctnosti v dokonalost [Ko 3:14]. Pavel často v řeckém výrazu pro dokonalost zdůrazňuje zralost, dospělost ve srovnání s duchovním dětstvím [1K 2:6 ; 1K 14:20; 2K 13:9; Ef 4:13 - Ef 4:15; Ko 1:28 ; Ko 4:12. Podobně je tomu i v Žd 5:11 - Žd 6:1]. Pavel si byl vědom, že sám ještě nedosáhl posledního cíle [Fp 3:12]; dokonalost křesťanova spočívá právě v tom, že běží k cíli. — Apoštol věděl také o sborech, kterým psal, že nedosáhly dokonalosti — ale jeho víra v neochvějnost a moc Boží předjímala někdy dokonalost, k níž křesťan z určení Božího spěje [Fp 1:6 ; Fp 2:13]. Ani epištola Jakubova [1,4] se tu neliší od Pavla.

V Žd se mluví o dokonalosti Kristově, které dosáhl naprostou poslušností a pokorou [5,8-9; 7,28], aby věřící v něho mohli dosáhnout dokonalosti [10,14; 12,23], jíž nebylo možno dosáhnouti pod Zákonem [7,11-19; 9,9; 11,40].