Konec, cíl, konečně (nakonec), skončení určitého limitu

„A budete všemi lidmi nenáviděni kvůli Mému jménu, ale kdo vytrvá až do KONCE, bude spasen.“ (Mt 10,22)
„On řekl: „Ano, platí je.“ A když vešel do domu, Ježíš ho předběhl v řeči: „Co myslíš, Šimone: Od koho vybírají králové země CLO a daně – od svých synů, anebo od cizích lidí?““ (Mt 17,25)
„Budete slyšet války a zprávy o válkách. Hle: Nebuďte vystrašeni, vždyť se to musí stát. Ale to ještě nebude KONEC.“ (Mt 24,6)
„Ale kdo vytrvá až do KONCE, bude spasen. A toto evangelium království bude kázáno po celém obydleném světě na svědectví všem národům; a tehdy přijde KONEC.“ (Mt 24,13-14)
„Ale Petr Ho zpovzdálí následoval až k nádvoří velekněze. Vstoupil dovnitř a seděl se služebníky, aby uviděl KONEC toho všeho.“ (Mt 26,58)
„A pokud satan povstal k boji sám proti sobě a je rozdělený – nemůže obstát, ale je s ním KONEC.“ (Mk 3,26)
„Když uslyšíte války a zvěsti o válkách, nebuďte vystrašeni. Musí to nastat, ale to ještě nebude KONEC.“ (Mk 13,7)
„A budete u všech lidí v nenávisti kvůli Mému jménu, ale kdo vytrvá až do KONCE, bude spasen.“ (Mk 13,13)
„A na věky bude kralovat nad Jákobovým domem a Jeho království nebude mít KONEC.“ (Lk 1,33)
„ale sjednám jí spravedlnost, protože mě otravuje, aby mě NAKONEC nepřišla udeřit.‘“ (Lk 18,5)
„Nelekejte se, když uslyšíte o válkách a politických otřesech. Neboť nejprve musí nastat tyto věci; avšak KONEC nebude hned.“ (Lk 21,9)
„Neboť vám říkám, že se na Mně musí dokončit to, co je psáno: ‚A byl započten mezi protizákonné lidi.‘ Neboť to, co se Mě týká, směřuje ke KONCI.“ (Lk 22,37)
„Bylo před svátkem pesach. Ježíš věděl, že přišla Jeho chvíle, aby odešel z tohoto světa k Otci. Miloval Své, kteří byli ve světě, miloval je až do KONCE.“ (Jan 13,1)
„Jaký jste tedy měli tehdy užitek z toho, za co se nyní stydíte? Vždyť KONEC toho všeho je smrt. Nyní však, když jste vysvobozeni z hříchu a stali jste se otroky Boha, máte svůj užitek vedoucí k posvěcení a vaším CÍLEM je věčný život.“ (Ř 6,21-22)
„Vždyť CÍLEM zákona je Kristus, aby byl spravedlivý každý, kdo věří.“ (Ř 10,4)
„Každému vracejte jejich dluhy: Komu daň, tomu daň, komu CLO, tomu CLO, komu strach, tomu strach, komu čest, tomu čest…“ (Ř 13,7)
„On vás také bude utvrzovat až do KONCE, abyste byli bez viny ve dni našeho Pána Ježíše Krista.“ (1. Kor 1,8)
„Všechny tyto události se jim staly jako vzory pro nás. Byly napsány jako varování nám, kteří jsme dosáhli konců věků“ (1. Kor 10,11)
„a potom bude KONEC, až Kristus předá království Bohu a Otci a zruší každou vládu, každou autoritu i moc.“ (1. Kor 15,24)
„A doufám, že to NAKONEC pochopíte, jako jste nás již i zčásti pochopili, protože jsme vaší chloubou, stejně jako budete i vy naší chloubou v den našeho Pána Ježíše.“ (2. Kor 1,14)
„Nejednejme jako Mojžíš, který si dával na svou tvář závoj, aby synové Izraele nehleděli na KONEC té pomíjející slávy.“ (2. Kor 3,13)
„Proto to není tak veliká věc, pokud i jeho služebníci proměňují svůj zevnějšek, aby vypadali jako služebníci spravedlnosti. Jejich KONEC bude podle jejich skutků.“ (2. Kor 11,15)
„Jejich KONCEM je zatracení, jejich bohem je žaludek a svou slávu mají ve své hanbě.“ (Fil 3,19)
„Brání nám mluvit k pohanům, aby mohli být spaseni – tím neustále zcela naplňují své hříchy. Ale přišel na ně hněv až do KRAJNOSTI.“ (1. Tes 2,16)
„ÚČEL našich nařízení je láska z čisté mysli, z dobrého svědomí a z víry bez přetvářky.“ (1. Tim 1,5)
„Avšak Kristus jako Syn je nad Svým domem; Jeho domem jsme my; pokud se ovšem budeme pevně držet našeho odhodlání a chlouby naděje až do KONCE.“ (žid 3,6)
„Neboť jsme se stali účastníky Krista, pokud ovšem to původní ujištění zachováme pevné až do KONCE.“ (žid 3,14)
„Když však přináší trní a bodláčí, je neosvědčená a má blízko k prokletí. Jejím KONCEM je spálení.“ (žid 6,8)
„Avšak toužíme, aby každý z vás projevoval stejnou snahu k získání plné jistoty naděje, která bude až do KONCE“ (žid 6,11)
„Bez otce, bez matky, bez rodokmenu a nemající ani počátek dnů ani KONCEC života – je připodobněn Božímu Synu a zůstává knězem navěky.“ (žid 7,3)
„Hle: Blahoslavíme ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o vytrvalosti Jóba a viděli jste, jaký KONEC mu Pán dal. Neboť Pán má silné láskyplné cítění a je soucitný.“ (Jak 5,11)
„Tak docházejte do CÍLE vaší víry, což je spása vašich duší.“ (1. Pt 1,9)
„NAKONEC: Všichni buďte jednomyslní, soucitní, bratromilující, dobropocitní, vnitřně pokorní…“ (1. Pt 3,8)
„Přiblížil se KONEC všeho. Buďte zdravé mysli a střízliví k modlitbám.“ (1. Pt 4,7)
„Protože je čas, aby začal soud od Božího domu. Pokud však začíná soud nejprve od nás, jaký potom bude KONEC těch, kteří neposlouchají Boží evangelium?“ (1. Pt 4,17)
„Tomu, kdo dobývá vítězství a zachová Moje skutky až do KONCE, dám moc nad národy.“ (Zj 2,26)
„Řekl mi: „Stalo se. JÁ JSEM Alfa i Omega, počátek i KONEC. Já dám napít zadarmo žíznícím lidem z pramene vody života.“ (Zj 21,6)
„JÁ JSEM Alfa a Omega, První a Poslední, Počátek a KONEC.“ (Zj 22,13)

Konec: V bibli se mluví o k. buď v dnešním slova smyslu [2Kr 10:21; Ž 63:3; Kaz 3:11 ; Kaz 12:12; Da 4:19; 1Tm 1:4 a j.] nebo ve smyslu více méně přeneseném. Stč. k. znamenalo cíl, účel, úmysl, závěr, záměr. Ve smyslu závěr, výsledek, skončení máme toto slovo u Mt 26:58; 1P 4:7 , 1P 4:17. Až do konce = až do vyvrcholení něčeho, úplně [Lv 26:44; J 13:1; sr. Mt 10:22 ; Mt 24:13]. »Já jsem počátek a konec« [Zj 21:6 ; Zj 22:13] označuje Krista jako princip, počátek i cíl všeho spasitelného dění. V Kristu bude ukončeno to, co začalo v Genesi. K. ve smyslu cíl, smysl, jehož má býti dosaženo anebo bude dosaženo [Jb 6:11; Ž 39:5]: Tak k. života bez Krista je smrt [Ř 6:21; 2K 11:15; Fp 3:19; Žd 6:8], k. víry je spasení duší [1P 1:9], k. přikázání láska. [1Tm 1:5; sr. Ř 13:10]; k. zákona Kristus [Ř 10:4]. *Konec světa.

Konec: světa [1K 10:11], t. j. tohoto údobí, aeonu, v němž žijeme, dostaví se nenadále, ale ne bez předzvěstí a znamení. *Apokalyptika snažila se »den Páně« stanoviti přesným výpočtem. Znamení blížícího se konce světa byla spatřována v nápadných přírodních a historických událostech. Ježíš však zřetelně prohlásil, že o tom dni žádný neví, ani andělé, ani Syn [Mk 13:32], a tím postavil hráz apokalyptickým výpočtům. V tomto světle nabývají i nz výroky, přejímající apokalyptické obrazy o konci světa, jiného smyslu, než sloužiti za podklad výpočtů: jsou to naléhavé výzvy, upozorňující, že stojíme v bezprostřední a ovšem nevypočitatelné blízkosti Božího soudu. Tak Zj vypočítává před koncem světa sedmero běd a útrap. Podle Mk 13 nastanou války, zemětřesení, hladové a bude kázáno evangelium ve všech národech. Potom dostaví se podle Daniele »ohavnost spuštění na svatém místě« [Da 11:31; 2Te 2]. Po těchto příznacích začne se starý svět hroutiti, slunce a měsíc se zatmí, hvězdy budou padati s nebe; moci nebeské budou se pohybovati [Jl 2:10] a vyšinou se ze svého řádu. V prvokřesťanství lidé viděli na všech stranách tyto předzvěsti konce, neboť žili pod mocným tlakem bezprostřední přítomnosti Boží. Vyvolávalo to u nich radostnou naději blízkého vykoupení, která bývá vyjadřována velmi konkrétními představami: Kristus přijde ve vší slávě a moci [Mt 16:27 ; Mt 24:26 , Mt 24:30 , Mt 24:37 - Mt 24:41; Zj 3:3 ; Zj 16:15; 2P 3:10] nenadále k soudu světa, před nímž se sice všichni musíme ukázat [J 5:28], odsouzeni budou však jen ti, kdož neuvěřili [J 3:18]. Vzkříšení z mrtvých stane se jako vzkříšení Lazara mocným zavoláním a zvukem trouby [1Te 4:16; 1K 15:22]. Potom bude konec [1K 15:24]. Z některých míst Nového Zákona, vychází však najevo, že »koncem světa« se nemyslí pouze vnější a čistě budoucí zánik všeho tělesného při posledním soudu, nýbrž také přítomná skutečnost, vzniklá tím, že do tohoto světa vešel Kristus. Kristus v těle přišlý znamenal Pavlovi konec starého řádu a počátek řádu nového se všemi spasitelnými dary [Ř 10:4; 2K 5:17]. Starý svět nemá na křesťany žádného práva [Ko 2:20]. Žijí už na okraji nového světa [1K 7:31 ; 1K 10:11]. *