Výskyty v Bibli (19x):
„Když byly ty sváteční dny DOKONÁNY a vraceli se domů, Chlapec Ježíš zůstal v Jeruzalémě, ale Jeho rodiče to nevěděli.“ (Lk 2,43)
„Řekl jim: „Jděte a řekněte té lišce: ‚Hle: Vyháním démony a léčím dnes i zítra; a třetího dne DOKONÁM Své dílo.“ (Lk 13,32)
„Ježíš jim řekl: „Mým jídlem je, abych konal vůli Toho, který Mě poslal, a abych DOKONAL Jeho dílo.“ (Jan 4,34)
„Ale Já mám větší svědectví, než měl Jan. Neboť skutky, které Mi dal Otec, abych je DOKONAL – to jsou skutky, které konám.“ (Jan 5,36)
„Já jsem Tě oslavil na zemi: DOKONAL jsem dílo, které jsi Mi dal, abych ho vykonal.“ (Jan 17,4)
„Já v nich a Ty ve mně, aby BYLI v DOKONALÉ jednotě a aby svět poznával, že jsi Mě poslal Ty a miluješ je tak, jako miluješ Mě.“ (Jan 17,23)
„Potom Ježíš poznal, že je již všechno DOKONÁNO tak, aby bylo dokonáno Písmo. Řekl: „Žízním.“ (Jan 19,28)
„Ale v žádném ohledu nedělám svou duši drahou vůči sobě víc, než abych DOKONAL svoji závodní dráhu a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše – totiž slavnostně dosvědčovat evangelium Boží milosti.“ (Sk 20,24)
„Ne že bych toho nějak dosáhl či bych se už STAL DOKONALÝM, ale vyvíjím úsilí, abych se zmocnil toho tak, jak se mě zmocnil Ježíš Kristus.“ (Fil 3,12)
„Neboť je vhodné na Toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, když přivedl do slávy mnoho synů, aby skrze utrpení BYL DOKONALÝM Původcem jejich spasení.“ (žid 2,10)
„A tak DOSÁHL dokonalého postavení a stal se všem, kteří Ho poslouchají, příčinou věčné spásy“ (žid 5,9)
„Vždyť zákon nic nePŘIVEDL K dokonalosti, uvádí však lepší naději, skrze kterou se přibližujeme k Bohu.“ (žid 7,19)
„Neboť zákon ustanovuje za velekněze lidi, kteří mají slabost, avšak slovo přísahy, které bylo po zákoně, ustanovuje za velekněze Syna, který se STAL DOKONALÝM na věky.“ (žid 7,28)
„který je podobenstvím pro přítomný čas, ve kterém jsou obětovány dary a oběti, jež nemohou ve svědomí PŘIVÉST K DOKONALOSTI ty, kdo vykonávají posvátnou službu ve svatyni“ (žid 9,9)
„Protože má zákon pouze stín přicházejícího dobra a nemá samotný obraz těch skutečností, nemůže každý rok stejnými oběťmi (jež jsou neustále obětovány) UDĚLAT DOKONALÉ ty, kteří s nimi přistupují.“ (žid 10,1)
„Neboť jedinou obětí UDĚLAL DOKONALÉ navěky ty, kteří jsou posvěcováni.“ (žid 10,14)
„neboť Bůh pro ně předvídal něco lepšího, aby neDOSÁHLI DOKONALOSTI bez nás.“ (žid 11,40)
„k církvi prvorozených (kteří jsou zapsáni v nebesích), k Bohu (Soudci všech lidí), k duchům spravedlivých (kteří jsou UDĚLÁNI dokonalými)“ (žid 12,23)
„Vidíš, že jeho víra spolupracovala s jeho skutky a že ze skutků byla jeho víra PŘIVEDENA K DOKONALOSTI.“ (Jak 2,22)
„Avšak kdo Jeho slovo zachovává, v tom se skutečně Boží láska STALA DOKONALOU.“ (1. Jan 2,5)
„Boha nikdo nikdy neviděl, pokud se však navzájem milujeme, Bůh v nás zůstává a Jeho láska v nás JE DOKONALÁ.“ (1. Jan 4,12)
„V tom JE u nás láska DOKONALÁ, že máme smělou důvěru ve dni soudu. Neboť jaký je On, takoví jsme i my v tomto světě. V lásce není strach, ale dokonalá láska strach odhazuje pryč, protože strach má trest. Ten však, kdo má strach, nedošel DOKONALOSTI v lásce.“ (1. Jan 4,17-18)
Slovník (-):
Dokonalost, dokonalý: mají v bibli různý význam a původní pojmy hebr. a řecké jsou různě překládány. Mohou znamenat na př. celost, plnost [»srdce celé k Hospodinu« 1Kr 8:61 ; 1Kr 15:3], upřímnost [2Pa 25:2], sprostnost [Jb 1:1]. Dokonalý je ovšem Bůh [Mt 5:48], jeho cesta [Ž 18:31], skutkové [Dt 32:4; Jb 37:15], jeho zákon [Ž 19:8], jeho vůle [Ř 12:2; Jk 1:25], jeho dary [Jk 1:17]. Může však být dokonalý člověk?
Starý Zákon mluví o relativní dokonalosti člověka. O Noemovi čteme, že byl »muž spravedlivý a dokonalý za svého věku« [Gn 6:9]. Výraz spravedlivý je vzat z právního světa [Dt 25:1]. Označuje člověka sice obviněného, avšak prohlášeného [Bohem] za spravedlivého [1Kr 8:32]. Opakem spravedlivého je bezbožný, na jehož hlavu Bůh »obrací skutky jeho« [Ex 23:7]. Spravedlivý je ten, jehož nevina vůči určitému obvinění je prokázána.
Pojem »dokonalý« je vzat z praktického hodnocení. Dokonalé je to, co je neporušené, celé, co odpovídá určení, co vyhovuje požadavkům. Ovšem, jen Bůh může určit, co vyhovuje požadavkům. Dokonalý je pouze člověk, o němž to prohlásí Bůh. Takovými lidmi byli Enoch [Gn 5:24], Noe [Gn 6:9], Daniel a Job [Ez 14:14 , Ez 14:20]. To neznamená, že jde o bezhříšné lidi [Ž 130:3; Jb 15:14 - Jb 15:15]. Spravedlnost a dokonalost je spíš měřena na nespravedlnosti a bezbožnosti současníků [Gn 6:9 ; Gn 18:23n; Iz 3:10 - Iz 3:11; Abk 1:3]. Vždy jde o srovnávání, které ovšem v posledu činí Bůh. Dokonalými jsou ti, kteří chodí ustavičně s Bohem [Gn 17:1], jsou upřímného a sprostného srdce [Jb 1:1 , Jb 1:8 ; Jb 2:3; Př 2:21]. To však nikterak neznamená, že to jsou lidé bez hříchu. Bojí se však Hospodina [Mal 3:18 ; Mal 4:2]. Jen o jednom mluví i SZ jako o bezhříšném [Iz 53:9].
Teprve v době mezi SZ a NZ se vyvinula farizejská zbožnost, která usilovala o dokonalost z vlastních sil a podle vlastních předpisů [Mt 5:20n].
Nový Zákon. Ježíš vyzývá své učedníky: »Buďtež vy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý jest« [Mt 5:48; sr. Lv 19:2]. A tuto dokonalost vidí nikoli v zachovávání určitých příkazů [Mt 5:17 - Mt 5:43], nýbrž v lásce [Mt 5:44 - Mt 5:47]. Ne nadarmo v paralele L 6:36 čteme »buďte milosrdní.« Bohatému mládenci, který chtěl mít věčný život, ukazuje, v čem pozůstává dokonalost [a tedy »věčný život« a účast v království Božím Mt 19:21]: zbavit se bohatství ve prospěch chudých a spolehnout pouze na Boha v následování Ježíše Krista [Mk 10:17 - Mk 10:31; L 18:18 - L 18:30].
Pavel navazuje na slovo Ježíšovo z Mt 5:48 v Ef 5:1, a mimoděk je i vykládá zdůrazněním lásky [Ř 12:9 ; Ř 13:8 - Ř 13:10; 1K 13], jež je svazkem, vížícím všecky křesťanské ctnosti v dokonalost [Ko 3:14]. Pavel často v řeckém výrazu pro dokonalost zdůrazňuje zralost, dospělost ve srovnání s duchovním dětstvím [1K 2:6 ; 1K 14:20; 2K 13:9; Ef 4:13 - Ef 4:15; Ko 1:28 ; Ko 4:12. Podobně je tomu i v Žd 5:11 - Žd 6:1]. Pavel si byl vědom, že sám ještě nedosáhl posledního cíle [Fp 3:12]; dokonalost křesťanova spočívá právě v tom, že běží k cíli. — Apoštol věděl také o sborech, kterým psal, že nedosáhly dokonalosti — ale jeho víra v neochvějnost a moc Boží předjímala někdy dokonalost, k níž křesťan z určení Božího spěje [Fp 1:6 ; Fp 2:13]. Ani epištola Jakubova [1,4] se tu neliší od Pavla.
V Žd se mluví o dokonalosti Kristově, které dosáhl naprostou poslušností a pokorou [5,8-9; 7,28], aby věřící v něho mohli dosáhnout dokonalosti [10,14; 12,23], jíž nebylo možno dosáhnouti pod Zákonem [7,11-19; 9,9; 11,40].
-