1.Tesalonickým 4





STUDIJNÍ VERZE
GRAFÉ
GRAFÉ










«
»
1.Tesalonickým 4



Ježíšův rodokmen

1Kniha narození Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova.2Abrahamovi se narodil Izák, Izákovi se narodil Jákob, Jákobovi se narodil Juda a jeho bratři,3Judovi se narodil Fares a Zára z jeho ženy Támary, Faresovi se narodil Chesróm, Chesrómovi se narodil Aram.4Aramovi se narodil Amínadab, Amínadabovi se narodil Nason, Nasonovi se narodil Salmón,5Salmónovi se narodil Bóaz z Rachaby, Bóazovi se narodil Obéd z Rút, Obédovi se narodil Isaj,6Isajovi se narodil král David. Davidovi se narodil Šalamoun z Uriášovy ženy, 7Šalamounovi se narodil Roboám, Roboámovi se narodil Abiu, Abiovi se narodil Asaf,8Asafovi se narodil Jóšafat, Jóšafatovi se narodil Jóram, Jóramovi se narodil Uziáš,9Uziášovi se narodil Jótam, Jótamovi se narodil Achaz, Achazovi se narodil Ezechiáš, 10Ezechiášovi se narodil Manases, Manasesovi se narodil Amos, Amosovi se narodil Joziáš, 11Joziášovi se narodil Jechoniáš a jeho bratři za dob babylónského zajetí. 12Po babylónském zajetí se Jechoniášovi narodil Salathiel, Salathielovi se narodil Zorobabel, 13Zorobabelovi se narodil Abiud, Abiudovi se narodil Eliakim, Eliakimovi se narodil Azór. 14Azórovi se narodil Sádok, Sádokovi se narodil Achim, Achimovi se narodil Eliud, 15Eliudovi se narodil Eleazar, Eleazarovi se narodil Mattan, Mattanovi se narodil Jákob. 16Jákobovi se narodil Jozef, což byl muž dívky jménem Marie, z níž se narodil JEŽÍŠ, kterému se říkalo: ‚Kristus.‘
17Takže všech generací od Abrahama po Davida bylo čtrnáct generací, a všech generací od Davida po babylónské zajetí bylo čtrnáct. A všech generací od babylónského zajetí po Krista bylo čtrnáct.

Ježíšovo narození

18Ježíšovo narození se stalo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena s Josefem. Předtím, než se sešli, shledalo se, že je těhotná z Ducha svatého. 19Ale její muž Josef byl spravedlivý a nepřál si ji vystavit na odiv k hanbě, ale chtěl ji propustit potají. 20Když však o tom přemýšlel, hle: Ukázal se mu ve snu Pánův anděl a řekl: „Josefe, Davidův synu, neboj se přijmout Marii, tu svou ženu. To, co se z ní narodí, je z Ducha svatého. 21Porodíš syna a nazveš ho jménem: ‚Ježíš‘. On spasí Svůj lid z jeho hříchů." 22Toto všechno se stalo, takže se naplnilo to, co bylo řečeno Pánem prostřednictvím proroka: 23 ‚Hle: Panna bude mít těhotenství a porodí syna, a nazvou Ho jménem: ‚Immanuel‘, což se překládá: ‚Bůh s námi‘.
24Pak se Josef probudil ze spánku a udělal to podle nařízení Pánova anděla. A přijal svou ženu Marii, 25ale nepoznával ji, dokud neporodila svého prvorozeného syna. A nazval Ho jménem: ‚Ježíš‘.
Ježíš v Betlémě

1Ježíš se narodil v judském Betlémě ve dnech krále Heroda Velikého. Hle: Do Jeruzaléma dorazili mudrci z východu.2Řekli: „Kde je ten narozený judský král? Uviděli jsme Jeho hvězdu na východě a přišli jsme se Mu poklonit.“3Když to uslyšel král Herodes, rozrušil se a s ním celý Jeruzalém.4Proto svolal všechny přední kněze a učitele zákona, kteří učili lid, a zeptal se jich, kde by se měl Kristus narodit.5Oni mu řekli: „V judském Betlémě. Neboť je psáno skrze proroka:

6 ‚A ty, Betléme, v judské zemi,
vůbec nejsi nejmenší mezi judskými guvernéry,
neboť z tebe přijde vedoucí,
který bude pást Můj izraelský lid.‘“


7Pak Herodes potají povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na období, kdy se ukázala hvězda.8Když je posílal do Betléma, řekl: „Jděte a důkladně se vyptávejte na to Dítě. A když Ho najdete, podejte mi zprávu, abych se Mu i já mohl přijít poklonit.“9Když vyslechli krále, odešli. A hle: Ta hvězda, kterou viděli na východě, je předcházela, až se zastavila tam, kde bylo to Dítě. 10Když uviděli tu hvězdu, zaradovali se velmi velikou radostí.
11A vešli do domu, kde našli Dítě s Jeho matkou Marií, padli na zem a poklonili se Mu. Otevřeli svoje poklady a obětovali Mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. 12Byli ve snu varováni, aby se nevraceli k Herodovi. Vrátili se tedy do svojí krajiny skrze jinou cestu. 13Když se vraceli, hle: Pánův anděl se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Probuď se, vezmi Dítě a Jeho matku, uteč do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu. Neboť Herodes hledá Dítě, aby Ho zavraždil.“ 14On se v noci probudil, vzal Dítě a Jeho matku a odešel s nimi do Egypta. 15A byl tam až do doby, než Herodes zemřel, takže se naplnilo to, co bylo řečeno Pánem skrze proroka: ‚Z Egypta jsem povolal Svého syna.‘ 16Když Herodes viděl, že ho ti mudrci znevážili, velmi se rozhněval a poslal vojáky, aby povraždili všechny malé chlapce, kteří byli v Betlémě a v celé jeho krajině od dvouletých níže podle období, které se dověděl, když se podrobně vyptával mudrců. 17Tehdy se naplnilo, co bylo řečeno prorokem Jeremiášem:

18 ‚Byl slyšen hlas v Ráma:
Nářek a velké bědování.
Ráchel pláče kvůli svým dětem
a nenechá se uklidnit,
protože již nejsou naživu.‘


19Když Herodes zemřel, hle: Pánův anděl se v Egyptě ukázal Josefovi ve snu a řekl mu: 20 „Probuď se, vezmi Dítě a Jeho matku a jdi do izraelské země, neboť již zemřeli ti, kdo usilovali o smrt duše Dítěte.“ 21Josef se probudil, vzal Dítě a Jeho matku a šel do izraelské země. 22Ale uslyšel, že v Judsku místo svého otce Heroda kraluje Herodes Archelaos; a bál se tam jít. Byl však varován ve snu, a tak odešel na území Galileje. 23A když tam přišel, pobýval ve městě zvaném Nazaret, čímž se naplnila řeč pronesená skrze proroky, totiž že bude nazván ‚Nazaretský.‘




Poznámky:
2,16 znevážili – var. zesměšnili. Herodes to vyhodnotil (v ř. dosl. ‚tehdy Herodes vida, že (je) znevážen mudrci') jako znevážení/zesměšnění/oklamaní svojí osoby/autority krále.
2,16 malé chlapce – označuje malé chlapce, malá děvčátka, nebo malé děti obecně
2,1.7.16(2x) mudrci – var. astrologové


Kázání:
Jan křtitel

1V těch dnech se objevil Jan Křtitel, který kázal v judské pustině: 2V lítosti změňte myšlení, vždyť se přiblížilo nebeské království.3Tento je vskutku Ten, o kterém mluví prorok Izaiáš:

‚Hlas volajícího v pustině:
Připravte Pánovu cestu,
udělejte přímé Jeho stezky!‘"


4Jan měl oděv ze srsti velblouda a kolem svých beder měl kožený opasek. Jídlo pro něj byly kobylky a med divokých včel. 5Tehdy k němu přicházeli obyvatelé Jeruzaléma, celého Judska i všichni z okolí Jordánu, 6a byli jím křtem ponořováni v řece Jordán, vyznávajíce svoje hříchy. 7Uviděl však, jak se k němu přichází pokřtít mnoho farizeů a saduceů. Řekl jim: „Potomci zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct od přicházejícího hněvu? 8Proto neste ovoce, které je hodné toho, že v lítosti nastala změna myšlení.9A nemyslete si, že si můžete sami u sebe říkat: ‚Máme otce Abrahama.‘ Neboť vám říkám, že Bůh je schopen z těchto kamenů probudit k životu Abrahamovy syny. 10Sekera je již přiložena ke kořenům stromů. Proto každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a vhozen do ohně. 11Já vás křtím ponořením ve vodě 8Proto neste ovoce, které je hodné toho, že v lítosti nastala změna myšlení. 9A nemyslete si, že si můžete sami u sebe říkat: ‚Máme otce Abrahama.‘ Neboť vám říkám, že Bůh je schopen z těchto kamenů probudit k životu Abrahamovy syny. 10Sekera je již přiložena ke kořenům stromů. Proto každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a vhozen do ohně. 11Já vás křtím ponořením ve vodě ke změně myšlení v lítosti, ale po mě přichází Silnější, než já. Jemu nejsem hoden ani odnést sandály. On vás křtem ponoří v Duchu svatém a v ohni. 12V Jeho ruce je lopata na mlácení obilí. Důkladně pročistí Svou podlahu stodoly na mlat a shromáždí pšenici do sýpky, avšak plevy úplně spálí neuhasitelným ohněm.”
Ježíšův křest


13Tehdy přišel Ježíš z Galileje za Janem k Jordánu, aby byl od něj pokřtěn. 14Avšak Jan Mu v tom velmi bránil: „Já mám být od Tebe pokřtěn, a Ty jdeš ke mně?” 15Ježíš mu však odpověděl: „Připusť to nyní, neboť tak je to pro nás vhodné, abychom naplnili všechnu spravedlnost.“ On Mu tedy nebránil a Ježíš byl pokřtěn. 16Jakmile vystoupil z vody, hle: Otevřela se Mu nebesa a uviděl Božího Ducha sestupujícího jako holubice a přicházejícího na Něj.17 A hle: Hlas z nebe: „Toto je Můj milovaný Syn, ve kterém jsem našel zalíbení.”



Poznámky:
3,3 tento - dosl. 'toto' (je ten...)
Pokušení na poušti

1Tehdy byl Ježíš vyveden Duchem do pustiny, aby byl pokoušen od ďábla.2Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí a pak vyhladověl.
3Přistoupil k němu pokušitel a řekl Mu: „Pokud jsi Božím Synem, řekni, aby se tyto kameny staly chleby.”4Avšak On odpověděl: „Je psáno: ‚Člověk nežije pouze chlebem, ale každým slovem vycházejícím skrze Boží ústa.‘“ 5Pak Ho ďábel vzal do svatého města a postavil Ho na vrcholek chrámu.6Řekl Mu: „Pokud jsi Božím Synem, vrhni se dolů. Vždyť je psáno:

‚Svým andělům přikáže o tobě,
a na rukou tě ponesou,
abys nenarazil Svou nohou o kámen.‘“

7Ježíš mu zase řekl: „Je psáno: ‚Nebudeš nadpokoušet svého Pána Boha.‘“ 8Ďábel Ho znovu vzal, tentokrát na velmi vysokou horu, a ukázal Mu všechna království světa i jejich slávu.9A řekl Mu: „Toto všechno Ti dám, pokud padneš na zem a budeš se mi klanět.” 10Pak mu Ježíš řekl: „Odejdi, satane! Vždyť je psáno: ‚Svému Pánu Bohu se budeš klanět a Jeho jediného uctívat.‘“ 11Pak Ho ďábel opustil a hle: Přistoupili k Němu andělé a pomáhali Mu.

Začátek Ježíšovy služby

12Když Ježíš uslyšel, že byl Jan vsazen do vězení, vrátil se do Galileje. 13Opustil Nazaret, odešel a pobýval v Kafarnaum, které je u moře v krajině Zabulón a Neftalí, 14takže se naplnil výrok řečený skrze proroka Izaiáše:

‚Země Zabulón a země Neftalí,
cesta moře, za Jordánem,
Galilea pohanů:
16 Lid sedící v temnotě
uviděl velké světlo,
a těm, kteří sedí v krajině a ve stínu smrti,
vyšlo světlo.‘

17Od té doby začal Ježíš kázat: V lítosti změňte myšlení, vždyť se přiblížilo nebeské království.“ 18Ježíš chodil podél Galilejského moře. Uviděl dva bratry: Šimona (zvaného Petr) a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají do moře rybářskou síť. Byli totiž rybáři. 19Řekl jim: „Pojďte za Mnou! A udělám z vás rybáře lidí.“ 20A hned opustili sítě a následovali Ho. 21Když odtud odešel, uviděl jiné dva bratry: Jakuba (syna Zebedeova) a jeho bratra Jana, jak se svým otcem Zebedeem v lodi spravují sítě. A povolal je. 22Oni hned opustili loď a svého otce a následovali Ho. 23A Ježíš procházel skrze celou Galileu, vyučoval v synagogách, kázal evangelium království a uzdravoval každé chronické onemocnění a každou nemoc v lidu 24a pověst o Něm se roznesla po celé Sýrii. Přinášeli k Němu všechny nemocné, kteří byli sužováni rozmanitými chronickými onemocněními, trápeními, ty, kteří byli posedlí démony, pomatené a ochrnuté. A uzdravil je. 25A následovaly Ho početné zástupy z Galileje, Dekapole, Jeruzaléma, Judska a Zajordání.




Poznámky:
4,7 dosl. z(předložka)+pokoušet, tedy nadměrně pokoušet
4,24 pomatené var. epileptiky, náměsíčné, dosl. ten, kdo je ovlivňován měsícem (spíše než rozumem)
Kázání na hoře

1Ježíš uviděl zástupy a vstoupil na horu. Když se posadil, přistoupili k Němu Jeho učedníci. 2Otevřel Svoje ústa a vyučoval je:

3Blahoslavení chudí duchem,
neboť jejich je nebeské království.
4Blahoslavení naříkající,
neboť oni budou povzbuzeni.
5Blahoslavení pokorní,
neboť oni zdědí zemi.
6Blahoslavení ti, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti,
neboť oni budou nasyceni.
7Blahoslavení milosrdní,
neboť oni dojdou milosrdenství.
8Blahoslavení čisté mysli,
neboť oni uvidí Boha.
9Blahoslavení mírotvůrci,
neboť oni budou nazváni Božími syny.
10Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni kvůli spravedlnosti,
neboť jejich je nebeské království.


11 Blahoslavení jste, když vás budou kvůli Mně urážet, pronásledovat a mluvit všechno zlé proti vám a přitom budou lhát. 12Radujte se a veselte se, neboť máte velkou odměnu v nebesích. Vždyť tak pronásledovali i proroky, kteří zde byli před vámi. 13Vy jste sůl země. Pokud se však sůl stane neslanou, čím bude osolena? Již se na nic nehodí, než aby byla vyhozena ven a lidé po ní šlapali. 14Vy jste světlo světa. Nemůže být skryto město, které leží na hoře. 15Ani nikdo nerozsvěcuje lampu a nestaví ji pod nádobu, ale staví ji na svícen a svítí všem v domě. 16Tak ať zazáří vaše světlo před lidmi, aby mohli vidět vaše dobré skutky a oslavovali vašeho Otce v nebesích. 17Nedomnívejte se, že jsem přišel zničit Zákon nebo Proroky, nepřišel jsem je zničit, ale naplnit. 18Ano, zajisté vám říkám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ze Zákona jediné písmenko či i jen jediná čárečka - ano, nepomine dokud se neuskuteční celý zákon. 19Pokud by někdo zrušil jedno z těch nejmenších přikázání a vyučoval tak lidi, v nebeském království bude nazván nejmenším. Kdo by však konal i vyučoval ta přikázání, ten bude v nebeském království nazván velikým. 20Neboť vám říkám: Pokud nebude vaše spravedlnost hojnější, než učitelů zákona a farizeů, nevejdete do nebeského království.
21Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‚Nezavraždíš.‘ ‚Kdo by zavraždil, propadne soudu.‘ 22Já vám však říkám, že každý, kdo se [zbytečně] hněvá na svého bratra, propadne soudu. Kdo by svému bratru řekl: ‚Blázne‘, propadne sanhedrinu. Kdo by řekl bratru: ‚Hlupáku‘, propadne ohni gehenny. 23Proto pokud bys obětoval svůj obětní dar na oltáři, a tam sis vzpomněl, že tvůj bratr má něco proti tobě, 24zanech tam svůj dar před oltářem a odejdi. Nejprve se smiř se svým bratrem, a pak přijď a obětuj svůj obětní dar. 25Buď rychlý k dobrému smýšlení vůči svému oponentovi, dokud jsi s ním na cestě. Jinak tě tvůj oponent vydá soudci, soudce tě vydá příslušnému úředníku a ten tě vsadí do vězení. 26Amen, říkám ti: Nevyjdeš odsud, dokud nezaplatíš poslední kvadrans.
27Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‚Nezcizoložíš.‘ 28Já vám však říkám, že každý, kdo se dívá na ženu tak, že po ní zatouží, již s ní zcizoložil ve svojí mysli. 29Pokud tě svádí tvoje pravé oko, vydloubni je a odhoď od sebe, neboť je pro tebe lepší, aby zahynul jeden z tvých orgánů, a nebylo celé tvoje tělo odhozeno do gehenny. 30A pokud svádí tvoje pravá ruka, usekni ji od sebe a odhoď pryč, neboť je pro tebe lepší, aby zahynul jeden z tvých orgánů a celé tvoje tělo neodešlo do gehenny. 31Bylo také řečeno: ‚Kdo by se rozvedl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.‘ 32Já vám však říkám, že každý, kdo se rozvádí se svou ženou, kromě případu smilstva, navádí ji k cizoložství. A kdo by se s rozvedenou oženil, cizoloží.
33Znovu: Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‚Nebudeš křivě přísahat, ale svoje přísahy vrátíš zpět Pánu.‘ 34Já vám však říkám: Nepřísahejte vůbec. 35Ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože je to rohož Jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velkého Krále. 36Ani nepřísahejte při svojí hlavě, protože nejste schopni jediný vlas udělat bílým nebo černým. 37Ať je vaše řeč: ‚ano, ano‘ a ‚ne, ne‘. Co je nad to, to je od Zlého.
38Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ 39Já vám však říkám: Nestavte se na odpor zlým lidem. Kdo ti dá facku na pravou stranu čelisti, obrať k němu i tu druhou. 40Kdo se chce s tebou soudit a vzít ti tvoji tuniku, zanech mu i svůj plášť. 41A kdo by tě nutil jít jednu míli, jdi s ním dvě. 42Kdo tě prosí, tomu dáš a kdo by si chtěl od tebe půjčit, od toho se neodvracej.
43Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Budeš milovat svého bližního a nenávidět svého nepřítele.‘ 44Ale já vám říkám: Neustále milujte svoje nepřátele, modlete se za ty, kdo vás pronásledují, žehnejte těm, kdo vás proklínají a konejte dobro těm, kdo vám nadávají a nenávidí vás, 45abyste se stali syny Otce, který je v nebesích. Neboť Jeho slunce svítí na zlé i dobré lidi a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. 46Pokud však milujete ty, kteří vás milují – jakou máte odměnu? Nedělají totéž i výběrčí daní? 47A pokud zdravíte jen svoje bratry co děláte navíc? Nedělají totéž i pohané? 48Budete tedy tak dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.




Poznámky:
5,3 chudí - žebrák
5,13 stane neslanou - var. stane bláznem, neužitečným, zkazí se (stejné ř. slovo v Ř 1,22; 1. Kor 1,20)
5,15 dosl. hořet, tedy rozhořet lampu
5,17 (2x) zničit - var. zbořit, strhnout
5,18 Dosl. dokud se ἂν [tj. teoreticky – řecká částice ἂν, vyjadřující teoretickou/hypotetickou myšlenku, obvykle se nepřekládá] všechno nestane. Dokud se ale nestane co všechno?
Možná za a) pominutí nebe a země (všechno v zákoně platí, dokud nepomine nebe a země), nebo za b) uskutečnění všechno, co je v zákoně (tj. všech písmenek a čáreček), tedy zákon zde bude kompletně platit až do doby, než se celý (najednou) uskuteční, čímž je patrně myšlen čas Božího království. Tedy až do konce času má zákon svoji platnost (viz např. Mt 5,23; Ř 12,1)
5,21 blázen - dosl. (ty) prázdný, hloupý (nadávka)
5,26 kvadrans - nejmenší římská mince
5,32 navádí – dosl. působí (na ni, aby se dopustila cizoložství)
5,39 dá facku – uhodí dlaní, nebo holí (ř. slovo zde a v Mt 26,67)
5,43 výrok esénů
5,44 neustále milujte – v ř. použitý přítomný čas, signalizující potřebu pokračující činnosti
Kázání na hoře II.

1Dávejte si pozor, abyste svou spravedlnost nedávali před lidmi na odiv, jinak nebudete mít odplatu u svého Otce, který je v nebesích.2Proto když děláš milosrdný skutek, nevytrubuj to před sebou, jak to dělají pokrytci v synagogách a na ulicích, aby byli chváleni od lidí. Amen, říkám vám: Mají svou odplatu.3Když však děláš milosrdný skutek ty, ať levá ruka neví, co dělá pravá ruka, aby byl tvůj milosrdný skutek ukryt.4A tvůj Otec, který vidí to, co je ukryto, ti [viditelně] odplatí.5A když se modlíš, nebuď jako pokrytci, neboť oni rádi stojí a modlí se v synagogách a na rozích ulic, aby je lidé viděli. Amen, říkám vám: Mají svou odplatu.6Když se však modlíš ty, vejdi do svého pokoje, zamkni dveře a ukrytý se modli ke svému Otci. A Otec, který vidí to, co je ukryto, ti [viditelně] odplatí.7Když se však modlíte, neopakujte slova naprázdno jako pohané, neboť oni si myslí, že budou vyslyšeni pro mnohomluvnost.8Nebuďte jim proto podobní, vždyť váš Bůh Otec ví, jaké máte potřeby ještě předtím, než se Ho zeptáte.9Proto se modlete takto:

Náš Otče, který jsi v nebesích,
buď posvěceno Tvoje jméno.
10Přijď Tvoje království,
staň se Tvoje vůle,
jako v nebi, tak i na zemi.
11Náš chléb pro zítřek dej nám dnes,
12a odpusť nám naše dluhy,
jako i my odpouštíme našim dlužníkům.
13A nenechej nás napospas pokušení,
ale vysvoboď nás od zlého.
Neboť Tvoje je království, moc a sláva na věky.
Amen.


14Neboť pokud odpustíte lidem jejich přestoupení, odpustí i vám váš nebeský Otec. 15Pokud však neodpustíte lidem jejich přestoupení, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení. 16Když se postíte, nebuďte jako pokrytci, kteří vypadají smutně a ničí si svůj obličej vráskami, aby lidé viděli, že se postí. Amen, říkám vám: Mají svou odplatu. 17Když se však postíš ty, pomaž svou hlavu olejem a umyj si svou tvář, 18aby půst nebyl viditelný lidem, ale tvému Otci, který je v skrytu. A tvůj Otec, který vidí, co je v skrytu, ti [viditelně] odplatí.
19Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. 20Ale ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají ani nekradou. 21Vždyť kde je tvůj poklad, tam bude i tvoje mysl.
22Lampou těla jsou oči. Pokud jsou tvoje oči čisté, bude celé tvoje tělo osvětlené. 23Pokud je však tvoje oko zlé, celé tvoje tělo bude potemnělé. Pokud je však světlo v tobě temnotou, jak velká ta temnota v tobě potom je!
24Nikdo nemůže otročit dvěma pánům, neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat. Nebo jinak: jednoho se bude pevně držet a druhým opovrhne. Nemůžete otročit Bohu a mamonu. 25Kvůli tomu vám říkám: Neznepokojujte se ohledně svojí duše: co budete jíst a co pít. Ani se neznepokojujte ohledně svého těla: co si oblečete. Není duše víc, než jídlo, a tělo více, než oděv? 26Pozorujte ptáky na nebi, jak nerozsévají, nesklízí ani neshromažďují do sýpek – a váš nebeský Otec je krmí. Nejste snad mnohem hodnotnější, než oni? 27Ale kdo z vás, lidí, co se znepokojují, je schopen přidat k vašemu životu i jen jediný loket? 28A o oděv – proč se jím znepokojujete? Důkladně přemýšlejte ohledně polních lilií, jak rostou a nevykonávají namáhavou práci ani nepředou. 29Ale říkám vám: Ani Šalamoun v celé svojí slávě nebyl oblečen jako jediná z nich. 30Pokud však Bůh takto obléká polní trávu – která tu dnes je, a zítra bude vhozena do pece – neobleče tím více vás, malověrní? 31Proto se neznepokojujte a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ Nebo: ‚Co budeme pít?‘ Nebo: ‚Co si oblečeme?‘ 32Neboť to všechno usilovně hledají pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. 33Hledejte však nejprve Boží království a Jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. 34Proto se neznepokojujte ohledně zítřejších záležitostí. Vždyť zítřek je znepokojivý sám o sobě. Ten den má dost svého vlastního zla.




Poznámky:
6,1 spravedlnost nedávali před lidmi na odiv – dosl. tu spravedlnost svou nedělali před těmi lidmi pro vidění jich
6,1 jiné rukopisy používají místo slova spravedlnost ř. slovo, které znamená: příspěvek pro chudé (almužna)
6,2.3.4 milosrdný skutek – var. příspěvek pro chudé (almužna)
6,2 vytrubovat – ve smyslu: troubit na polnici
6,6 zamkni – dveře se zevnitř zajistily
6,7 neopakovat slova naprázdno – opakovat (bezvýznamně) slova, kupit na hromady (srovnej vzorovou modlitbu Otče náš (Mt 6,9-13), kde je výslovně řečeno „Vy se modlete TAKTO“ (tímto způsobem), a nikoli „Vy se modlete TOTO“ (tento text).
6,12 dluhy – jde o vinu jako morální dluh vůči lidem i Bohu či požadavkům Jeho zákona
6,13 nenechej nás napospas – dosl. a ne přiveď/doveď/dones nás do pokušení
6,22 čisté – dosl. jednoduché, neporušené
6,27 loket – jednotka délky
6,34 znepokojivý – var. bude se starat sám (o sebe)
6,4 zla – neštěstí v podobě pokušení (k neřesti). Zlo (ř. κακία) – jméno řecké bohyně neřesti a mravní zkaženosti, která se nestydí porušovat zákony. Je opakem bohyně ctnosti – Arete (mravního dobra). Byla ztělesněním Zla (vrozené zlo jako princip) a byla popsána jako arogantní, smyslná, prsatá žena kypré postavy, velmi zmalovaná tlustým nánosem make-upu a v oblečení, které mnohé odhalovalo (spoře oděná). Snažila se pokoušet – svádět velké množství lidí, aby se stali zlí. (Heraklovi řekla: „Přátelé mne nazývají Štěstí, ale ti, kteří mne nenávidí, mne nazývají Kakia (Zlo, Neštěstí).“
Kázání na hoře III.
1Nesuďte, abyste nebyli souzeni.2Vždyť v jakém soudu soudíte, tak budete souzeni. A v jaké míře měříte, tak bude vyměřeno vám.3Proč tedy hledíš na třísku, která je v oku tvého bratra, a nevnímáš ve svém vlastním oku trám?4Anebo: Jak to, že říkáš svému bratru: ‚Dovol, abych ti vyjmul třísku z tvého oka.‘ – a hle: Trám ve tvém oku!5Pokrytče! Nejprve vyjmi ze svého oka tram, a pak začneš zřetelně vidět, abys vyjmul třísku z oka svého bratra.6Nedávejte psům to, co je svaté. Ani neházejte perly před prasata, jinak se stane, že je svýma nohama pošlapou, obrátí se proti vám a roztrhají vás.
7Proste, a bude vám dáno. Hledejte, a najdete. Tlučte, a bude vám otevřeno.8Vždyť každý, kdo prosí, dostává, kdo hledá, nachází a kdo tluče, tomu bude otevřeno.9Neboť kdo z vás je takový člověk, kterého když prosí jeho syn o chleba, tak mu dá kámen? 10Nebo také když ho prosí o rybu – tak mu dá hada? 11Pokud tedy vy, třebaže jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, oč víc váš Otec, který je v nebesích, dává dobré dary těm, kdo Ho prosí! 12Proto všechno, co byste chtěli, aby vám lidé dělali, to i vy dělejte jim – vždyť to je Zákon a Proroci.
13Vcházejte skrze úzkou bránu. Široká je brána a prostorná cesta, která vede k zatracení a mnoho lidí skrze ni prochází. 14Neboť úzká je brána a těsná je cesta, která vede k životu, a málo je těch, kdo ji nachází. 15Dávejte si pozor na falešné proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím svrchním oděvu, avšak uvnitř jsou loupeživí vlci. 16Rozpoznáte je podle jejich ovoce. Sbírají se snad z trnitých keřů trsy hroznů nebo z bodláčí fíky? 17Tak i každý dobrý strom vytváří dobré ovoce, ale špatný strom vytváří špatné ovoce. 18Dobrý strom nemůže vytvářet špatné ovoce ani špatný strom nemůže vytvářet dobré ovoce. 19Každý strom, který nevytváří dobré ovoce, bývá vyťat a hozen na oheň. 20Takže je poznáte po jejich ovoci.
21Ne každý, kdo Mi říká: ‚Pane, Pane‘, vstoupí do nebeského království, ale ten konající vůli Mého Otce, který je v nebesích. 22Mnoho lidí Mi v onen den řekne: ‚Pane, Pane, copak jsme ve Tvém jménu neprorokovali a ve Tvém jménu nevyháněli démony a ve Tvém jménu neudělali mnoho zázraků?‘ 23A tehdy vůči nim veřejně prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode Mě vy, kteří děláte protizákonnost.‘ 24Proto každý, kdo slyší tato Moje slova a koná je, je podobný moudrému muži, který postavil svůj dům na skále. 25Spustil se déšť, přihnaly se řeky, přivály větry a udeřily na ten dům – a nespadl, neboť měl základy položené na skále. 26A každý, kdo slyší tato Moje slova a nekoná je, je podobný hloupému muži, který postavil svůj dům na písku. 27Spustil se déšť, přihnaly se řeky, přivály větry a narazily na ten dům – a spadl a jeho pád byl veliký.“
28Když Ježíš dokončil tato slova, stalo se, že zástupy byly ohromeny nad Jeho vyučováním, 29neboť je vyučoval jako Mající autoritu, a ne jako učitelé zákona.




Poznámky:
7,2 vyměřeno – jiné překlady používají slovo: ‚vyměřit-zpět‘, tedy vyměřit jako odplatu
7,15 loupeživý – var. dravý, drsný, drzý, vyděračský, od ř. slova harpazó, které znamená: popadnout, uchopit, chytnout
7,17.18 špatný – dosl. shnilý, zkažený, nekvalitní (strom, ovoce, člověk)
Ježíš uzdravuje

1Když sestupoval z hory, následovaly Ho početné zástupy lidí. 2A hle: Přišel malomocný člověk, poklonil se Mu a řekl: „Pokud si to přeješ, můžeš mě očistit.“3Ježíš natáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Přeji si to. Buď čistý.“ A hned bylo jeho malomocenství očištěno.4Ježíš mu řekl: „Hleď, abys to nikomu neřekl. Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který nařídil Mojžíš – jim na svědectví.“
5Když vcházel do Kafarnaum, přišel za ním setník a vyzval Ho:6„Pane, můj služebník leží v domě ochrnutý a intenzivně se trápí."7Řekl mu: „Přijdu a uzdravím ho.“ 8Setník Mu však odpověděl: „Pane, nejsem hoden, abys přišel pod moji střechu, ale řekni jen slovo a můj služebník bude uzdraven.9Neboť také já jsem člověk, který podléhá autoritě. Mám pod sebou přidělené vojáky, a když někomu řeknu: ‚Jdi!‘, on jde, nebo řeknu jinému: ‚Přijď!‘ a on přijde. A když řeknu svému otroku: ‚Udělej to!‘, on to udělá.“ 10Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo Ho následovali: „Amen, říkám vám: Ani v Izraeli jsem nenašel tak velkou víru. 11Říkám vám, že mnoho lidí přijde od východu i od západu a budou sedět u stolu s Abrahamem, Izákem a Jákobem v nebeském království, 12avšak synové království budou vhozeni do nejzazší temnoty. Tam bude nářek a skřípění zubů.“ 13A Ježíš řekl setníkovi: „Jdi, a jak jsi uvěřil, tak ať se ti stane.“ A v tu chvíli byl jeho služebník uzdraven.
14Když Ježíš přišel do Petrova domu, uviděl tam jeho tchyni, jak leží nemocná a horečku. 15Dotkl se její ruky a horečka ji opustila. A vstala a obsluhovala je. 16Když nastal večer, přinášeli k Němu mnoho lidí, kteří byli posedlí démony, a On ty duchy vyháněl Svým slovem. A uzdravil všechny, kteří měli nemoc, 17takže se naplnila řeč pronesená prorokem Izaiášem: ‚On na sebe vzal naše slabosti a nesl naše onemocnění.‘
18Když Ježíš viděl kolem sebe početný zástup, přikázal učedníkům, aby se s Ním přepravili na druhou stranu. 19A přistoupil k Němu jeden učitel zákona. Řekl Mu: „Mistře, budu Tě následovat, kamkoli půjdeš.“ 20Ježíš mu řekl: „Lišky mají svoje nory a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by složil hlavu.“ 21Jiný [Jeho] učedník Mu řekl: „Pane, dovol mi nejprve odejít a pohřbít svého otce.“ 22Avšak Ježíš mu řekl: „Následuj Mě, a nech mrtvé, ať pohřbí svoje mrtvé.“ 23A když Ježíš vstoupil do lodi, následovali Ho i Jeho učedníci. 24A hle: Na moři nastala veliká bouře, takže loď přikrývaly mořské vlny. On však spal. 25Oni k Němu přistoupili, vzbudili Ho a řekli: „Pane, spas nás, vždyť zahyneme!“ 26Řekl jim: „Proč jste ustrašení, malověrní?“ Pak vstal, pohrozil větrům a moři a nastal úplný klid. 27Lidé nad tím žasli a říkali: „Kdo to jen je, že Ho poslouchají větry i moře?“
28A když se přeplavil na druhou stranu do krajiny Gedarenských, potkali se s Ním dva lidé, kteří byli posedlí démony. Vyšli z hrobů. Chovali se velmi krutě, a to až tak, že nikdo neměl sílu touto cestou projít. 29A hle: Vykřikli: „Co je Ti do nás, Ježíši, Boží Synu? Přišel jsi sem, abys nás trápil před stanoveným časem!?“ 30Daleko od nich se páslo stádo mnoha prasat. 31A démoni Ho vyzvali: „Pokud nás vyháníš, pošli nás do toho stáda prasat.“ 32On řekl: „Odejděte.“ Oni vyšli a odešli do toho stáda prasat. A hle: Celé stádo se hnalo ze strmého srázu do moře. A ta prasata utonula ve vodě. 33Ale pastevci utekli, přišli do města a podali zprávu všem lidem ohledně toho všeho, co se stalo těm, kteří byli posedlí démony. 34A hle: Lidé z celého města vyšli, aby se setkali s Ježíšem. A když Ho uviděli, vyzvali Ho, aby z jejich krajiny odešel.




Poznámky:
8,6.8.13 služebník – var. chlapec, otrok. Zde myšlen otrok (srovnej Lk 7,3).
8,16 přinášet – ř. slovo se používá také jako ‚přinést jako oběť‘ (obětovat)
8,17 onemocnění – chronické onemocnění
8,28 krutý – var. drsný, tvrdý
8,29 co je ti do nás – dosl. co nám a tobě
8,32 odejděte – ř. slovo ve smyslu: ‚vést pryč pod něčí autoritou‘
Uzdravení ochrnutého

1A vstoupil do lodi, přeplavil se a přišel do Svého města.2A hle: Přináší Mu ochrnutého, který leží na posteli. Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, buď dobré mysli. Jsou ti odpuštěny tvoje hříchy.“ 3A hle: Někteří učitelé zákona si řekli sami u sebe: „Ten člověk se rouhá.“ 4Ježíš si byl vědom jejich přemýšlení a řekl: „Proč tak zle uvažujete ve svých myslích?5Vždyť co je snadnější? Říct: ‚Jsou ti odpuštěny tvoje hříchy‘, nebo říct: ‚Vstaň a choď‘?6Abyste však věděli, že Syn člověka má autoritu na zemi odpouštět hříchy tehdy řekl tomu ochrnutému člověku: „Vstaň, vezmi svou postel a jdi do svého domu.“ 7A on vstal a odešel do svého domu.8Když to viděly zástupy, divily se a chválily Boha, který dal lidem takovou autoritu.
Povolání Matouše

9Když odsud Ježíš odešel, uviděl člověka jménem Matouš, jak sedí na celnici. Řekl mu: „Následuj Mě.“ On vstal a následoval Ho. 10Když ležel u stolu v jeho domě, stalo se, hle: Přišlo mnoho výběrčích daní a hříšníků a stolovali s Ježíšem a Jeho učedníky. 11Uviděli to farizeové a řekli Jeho učedníkům: „Proč váš Mistr jí s výběrčími daní a hříšníky?“ 12On to uslyšel a řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. 13Avšak jděte a učte se, co znamená: ‚Chci milosrdenství, a ne oběť.‘ Vždyť jsem nepřišel povolat [ke změně myšlení v lítosti] lidi spravedlivé, ale hříšné.“
Spor o půst

14Tehdy k Němu přistoupili Janovi učedníci a řekli: „Proč se my a farizeové často postíme, avšak tvoji učedníci se nepostí?“ 15Ježíš jim řekl: „Mohou snad spolusvatebčané naříkat, dokud je s nimi ženich? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich odejmut, a tehdy se budou postit. 16Nikdo zajisté nepřišívá na starý plášť záplatu z nového kusu látky, protože by se ta výplň odtrhla od pláště a trhlina by se stala ještě horší. 17Ani nikdo nelije čerstvý hroznový nápoj do starých měchů, jinak se měchy rozervou, hroznový nápoj se vylije a měchy se zkazí. Ale čerstvý hroznový nápoj lidé vlívají do nových měchů, a tak bývá zachováno obojí – nápoj i měchy.“

Ježíšovo uzdravování

18Když jim to říkal, hle: Přišel k Němu jeden představený synagogy, klaněl se Mu a řekl: „Moje dcera právě zemřela. Ale pojď, polož na ni Svou ruku a bude žít.“ 19Ježíš vstal a Jeho učedníci Ho následovali. 20A hle: Nějaká žena, která trpěla nadměrnou menstruací dvanáct let, přistoupila zezadu a dotkla se třásní na okraji Jeho pláště. 21Neboť si řekla: „Pokud se jen dotknu Jeho pláště, budu spasena.“ 22Ježíš se obrátil, uviděl ji a řekl: „Dcero, buď dobré mysli. Tvoje víra tě spasila.“ A od té chvíle byla ta žena spasena. 23A Ježíš přišel do domu představeného synagogy a uviděl tam smuteční hudebníky a hlučný zástup lidí. 24Řekl jim: „Odejděte, neboť ta dívka nezemřela, ale spí.“ Oni se Mu kvůli tomu posmívali. 25Když byl ten zástup lidí vyhnán, vešel tam, pevně ji uchopil za ruku a ta dívka vstala. 26A po celé zemi se o tom roznesla pověst.
27Když odsud Ježíš odešel, následovali Ho dva slepí lidé. Křičeli: „Davidův Synu, smiluj se nad námi!“ 28Když vešel do domu, přistoupili k Němu ti slepci a Ježíš jim řekl: „Věříte, že to mohu udělat?“ Řekli Mu: „Ano, Pane.“ 29Dotkl se jejich očí a řekl: se stane podle vaší víry.“ 30A jejich oči byly otevřeny. Ježíš jim však rozhořčeně řekl: „Hleďte, ať se to nikdo nedozví!“ 31Ale oni vyšli a rozšiřovali to po celé té zemi.
32Když odcházeli, hle: Přivedli k Němu němého člověka, který byl posedlý démonem. 33A když toho démona vyhnal, němý opět mluvil. A zástupy se divily a říkaly: „V Izraeli jsme ještě nikdy nic takového neviděli!“ 34Farizeové však říkali: „Vyhání démony v moci vládce démonů.“
35A Ježíš procházel skrze všechny vesnice i města, vyučoval v synagogách, kázal evangelium království a uzdravoval všechna chronická onemocnění i všechny jiné nemoci. 36Když pohleděl na zástupy lidí, byl kvůli nim pohnut soucitem, protože oni měli potíže a byli rozptýleni jako ovce bez pastýře. 37Tehdy řekl Svým učedníkům: „Sklizeň je velká, ale pracovníků je málo. 38Proste proto Pána sklizně, aby na Svou sklizeň vyslal pracovníky.“




Poznámky:
9,12 nemocný – var. špatný
9,13 učit se – učit se jako učedník, var. zjistit
9,15 spolusvatebčané – dosl. synové svatební komůrky
9,18 představený synagogy – dosl. vládce (stejné slovo v Mt 9,34); jedná se o představeného synagogy (srovnej s Lk 8,41)
9,20 nadměrná menstruace – ř. slovo znamenající dosl. ‚tečení krve‘. Patrně se jedná o nadměrnou menstruaci (nebo hemeroidy).
9,25 pevně uchopit – ne uchopit, ale dosl. držet pevně (v řečtině důraz na sílu, přeneseně na nadvládu)
9,35 nemoci – onemocnění
9,36 rozptýleni – dosl. (jen tak) pohození/zahození
Vyslání učedníků

1Svolal si Svých dvanáct učedníků a dal jim autoritu nad nečistými duchy, aby je vyháněli a aby uzdravovali všechna chronická onemocnění i všechny další nemoci.2Toto jsou jména dvanácti apoštolů: první Šimon (zvaný Petr), jeho bratr Ondřej, Jakub (syn Zebedea) a jeho bratr Jan,3Filip, Bartoloměj, Tomáš, Matouš (výběrčí daní), Jakub (syn Alfeův) a Lebbeus (zvaný Tadeáš),4Šimon Kanánský a Juda z Kerijótu, který Ho pak vydal na smrt. 5Ježíš vyslal těchto dvanáct učedníků a dal jim tyto instrukce: „Nechoďte na cestu pohanů a nevstupujte do samařských měst.6Raději jděte k zahynulým ovcím izraelského domu.7Jděte a kažte: ‚Přiblížilo se nebeské království.‘8Uzdravujte nemocné, očišťujte malomocné, u mrtvých způsobujte vzkříšení a u posedlých vyhánějte démony. Zadarmo jste obdrželi, zadarmo dejte.9Neopatřujte si do svých opasků zlato, stříbro, ani měděné mince.
10Na cestu si neberte koženou brašnu, dvě tuniky, sandály či hůl – neboť pracovník je hoden svojí obživy. 11A do jakéhokoli města či vesnice byste vstoupili, vyptávejte se místních lidí, kdo je v něm hoden. A tam zůstaňte, dokud neodejdete. 12A když budete vcházet do domu, pozdravte ten dům. 13Pokud toho bude ten dům hoden, ať na něm spočine váš pokoj. Pokud však toho ten dům není hoden, ať se váš pokoj vrátí zpět k vám. 14A kdokoli by vás nepřijal a neuposlechli by vaše slova, vyjděte z toho domu či z toho města a vytřepejte prach z vašich nohou. 15Amen, říkám vám: V den soudu bude snesitelněji sodomské a gomorské zemi, než tomu městu.
16Hle: Posílám vás jako ovce v prostředku území vlků. Buďte proto moudří jako hadi a nevinní jako holubice. 17Dávejte si však pozor na lidi! Neboť vás budou vydávat k soudu před sanhedriny a do synagog, kde vás budou bičovat. 18A kvůli Mně budete vedeni před guvernéry a před krále – na svědectví jim i pohanům. 19Když vás vydají k soudu, nebuďte znepokojeni ohledně toho, jak a co byste měli mluvit. V tu chvíli vám bude dáno to, co byste měli mluvit. 20Vždyť to nejste vy, kdo mluví, ale Duch vašeho Otce mluví ve vás. 21Vydá na smrt bratr svého bratra a otec své dítě. A děti povstanou proti rodičům a vydají je na smrt. 22A budete všemi lidmi nenáviděni kvůli Mému jménu, ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. 23Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného. Amen, říkám vám: Nedokončíte všechna izraelská města, než přijde Syn člověka. 24Učedník není nad svého mistra, ani otrok nad svého pána. 25Je dostatečné, když se služebník stane jako jeho mistr a otrok bude jako jeho pán. Pokud hospodáře nazvali belzebubem, čím více budou nazývat belzebubem členy jeho domácnosti? 26Proto se jich nebojte. Neboť není nic přikrytého, co by nemělo být odhaleno, ani nic tajného, co by nemělo být uvedeno ve známost. 27Co vám říkám ve tmě, říkejte ve světle. A co slyšíte šeptem do ucha, kažte ze střech! 28A nebojte se těch, kdo zabíjí tělo, ale nemohou zabít duši. Spíše se bojte toho, který může duši i tělo zničit v gehenně. 29Neprodávají se dva vrabci za assarion? A ani jediný z nich nespadne na zem bez vašeho Otce. 30Všechny vaše vlasy na hlavě jsou sečteny. 31Proto se nebojte; jste hodnotnější, než mnoho vrabců.
32Proto kdo Mě vyzná před lidmi, toho vyznám i Já před Svým Otcem, který je v nebesích. 33Ale kdo by Mě zapřel před lidmi, toho i Já zapřu před Svým Otcem, který je v nebesích. 34Nedomnívejte se, že jsem přišel uvrhnout na zem pokoj. Nepřišel jsem, abych na zem uvrhl pokoj, ale meč. 35Přišel jsem, abych rozdělil člověka proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchyni. 36A nepřáteli člověka budou členové jeho domácnosti.
37Kdo má rád otce či matku nade Mě, není Mě hoden. Kdo má rád syna či dceru nade Mě, není Mě hoden. 38Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje Mě, není Mě hoden. 39Kdo najde svou duši, ztratí ji; a kdo ztratí svou duši kvůli Mně, najde ji. 40Kdo přijímá vás, přijímá Mě; a kdo přijímá Mě, přijímá Toho, který Mě poslal. 41Kdo přijímá proroka ve jménu proroka, obdrží odměnu proroka; a kdo přijímá spravedlivého člověka ve jménu spravedlivého člověka, obdrží odměnu spravedlivého člověka. 42Kdokoli by dal napít jednomu z těchto nejmenších byť jen kalich studené vody – jenom proto, že to udělal ve jménu učedníka – amen, říkám vám: Nepřijde o svou odměnu.“




Poznámky:
10,1 nemoci – onemocnění
10,29 assarion – nejmenší římská mince
10,35 snacha – dosl. nevěsta
Jan křtitel

1Ježíš dokončil svou řeč, kterou mluvil; dal Svým dvanácti učedníkům příkazy. Když to udělal, stalo se, že z toho místa odešel, aby vyučoval a kázal v jejich městech.2Jan ve vězení uslyšel o Kristových skutcích a vyslal dva svoje učedníky. 3Ti Mu řekli: „Jsi Ten přicházející, nebo máme čekat na jiného?“ 4Ježíš jim odpověděl: „Jděte a podejte zprávu Janovi o tom, co slyšíte a vidíte: 5‚Slepí prohlédli, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají z mrtvých a žebrákům je kázáno evangelium.‘6A blahoslavený je ten, kdo ve Mně nemá kámen úrazu.“ 7Když odešli, začal Ježíš říkat zástupům ohledně Jana toto: Na co jste se vyšli podívat do pouště? Na rákos třesoucí se ve větru?8Anebo na co jste se vyšli podívat? Na člověka oblečeného jemným rouchem? Hle: Ti, kteří jsou oblečení jemným rouchem, jsou v královských domech.9Anebo na co jste se vyšli podívat – na proroka? Ano, říkám vám, na více, než proroka. 10Toto je ten, o kterém bylo psáno: ‚Hle, posílám Svého posla před Tvojí Tváří, který Ti před Tebou připraví Tvoji cestu.‘ 11Amen, říkám vám: Mezi lidmi narozenými z ženy není nikdo větší, než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší, než on. 12Avšak ode dnů Jana Křtitele až dosud je nebeské království vystavováno usilovnému draní, a ti, kteří se do něj usilovně derou, se ho zmocní. 13Vždyť celý Zákon a Proroci až do doby Jana prorokovali. 14A pokud to chce někdo přijmout: On je Eliášem, který má přijít. 15Kdo má uši k slyšení, slyš!
16Ale ke komu připodobním tuto generaci? Je podobná malým dětem, které sedí na tržištích a volají na ostatní: 17‚Pískali jsme vám na flétnu, a netancovali jste. Naříkali jsme a nebili jste se do prsou.‘ 18Vždyť přišel Jan, nejí ani nepije – a oni řeknou: ‚Má démona!‘ 19Přišel Syn člověka, jí a pije – a oni řeknou: ‚Hle: Člověk žrout a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků!‘ Ale moudrost je ospravedlněna jejími skutky.“

Soud nad judskými městy
20Tehdy začal hanobit města, ve kterých se stalo mnoho zázraků, protože zeměnila v lítosti myšlení myšlení: 21„Běda tobě Chorazin, běda tobě Betsaido! Vždyť pokud by se v Týru a Sidónu staly takové zázraky, které se staly mezi vámi, dávno by jejich obyvatelé v žíněném rouchu a v popelu v lítosti změnili myšlení. 22Nicméně vám říkám: Týru a Sidónu bude v den soudu snesitelněji než vám. 23A ty, Kafarnaum, které jsi vyvýšeno k nebi – sestoupíš do hádesu! Vždyť pokud by se v Sodomě staly takové zázraky, které se staly mezi vámi, tak by zůstala dodnes. 24Ale říkám vám: Sodomské zemi bude v den soudu snesitelněji, než tobě.“
25V ten čas na to Ježíš reagoval takto: „Vyznávám Tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi tyto věci ukryl před moudrými a učenými lidmi a odhalil jsi je neučeným lidem. 26Ano, Otče, neboť to je dobrá vůle před Tebou. 27Všechno je Mi dáno od Mého Otce. A nikdo nezná Syna, pouze Otec, ani nikdo nezná Otce, pouze Syn a ten, komu by Ho chtěl Syn odhalit. 28Pojďte ke Mně všichni, kteří namáhavě pracujete a jste zatěžováni – a Já vám dám odpočinutí. 29Vezměte na sebe Moje jho a učte se ode Mě, neboť jsem pokorný a mám skromnou mysl – a najdete pro vaše duše odpočinek. 30Vždyť Moje jho je příjemné a Můj náklad je lehký.“




Poznámky:
11,6 kámen úrazu – var. příčinu pádu
11,12 usilují zmocnit – ř. slovo pouze v Mt 11,12 a Lk 16,16. Ve smyslu: používat sílu (až násilí), něco silově (až násilně) popadnout, a tak se toho zmocnit.
11,20 hanobit – var. urážet
11,25 neučený – var. malé dítě, prostý (neznalý) člověk
11,29 skromný – var. ponížený , pokorný
11,30 příjemný – var. užitečný, dobrý , ve smyslu: vhodný, užitečný
Spor o sobotu

1V ten čas šel Ježíš v sobotu skrze obilné pole a Jeho učedníci hladověli. Začali trhat klasy a jíst je. 2Když to viděli farizeové, řekli Mu: „Hle: Tvoji učedníci dělají to, co není dovoleno dělat v sobotu.“3On jim řekl: „Nečetli jste, co udělal David, když hladověl on i ti, kteří byli s ním?4Jak vstoupil do Božího domu a jedl chleby předložení, které nejsou dovoleny jíst jemu ani těm, kteří byli s ním – ale pouze kněžím? 5Anebo: Nečetli jste v zákoně, že kněží v sobotu v chrámě znesvěcují sobotu – a jsou nevinní?6Ale říkám vám: Zde je Někdo větší než chrám. 7Pokud byste však věděli, co je to: ‚Chci milosrdenství, a ne oběti‘ – neodsuzovali byste nevinné. 8Vždyť Syn člověka je Pánem soboty.“
9A když odsud odešel, přišel do jejich synagogy. 10A hle: Byl tam člověk, který měl ochrnutou ruku. Ptali se Ho: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat?“ – aby Ho mohli obžalovat. 11On jim řekl: „Kdo z vás je takový člověk, který když by měl jednu ovci, a ta spadla v sobotu do jámy, tak by ji pevně neuchopil a nevytáhl? 12Oč hodnotnější je člověk, než ovce! Proto je dovoleno v sobotu dělat dobro.“ 13Tehdy řekl tomu člověku: „Natáhni svou ruku.“ Když ji natáhl, byla uzdravena. Byla zdravá jako druhá ruka. 14Ale farizeové vyšli a radili se proti Němu, jak by Ho zavraždili.
15Ježíš se to dozvěděl a šel odsud pryč. Následovaly Ho početné zástupy a On je všechny uzdravoval. 16A napomínal je, aby Ho nezviditelňovali. 17Takže se naplnilo to, co bylo řečeno prorokem Izaiášem: 18 ‚Hle: Můj služebník, kterého jsem vyvolil, Můj Milovaný, ve kterém našla Moje duše zalíbení. Položím na Něj Svého Ducha a podá zprávu národům ohledně soudu. 19Nebude se přít, křičet, ani nikdo neuslyší v ulicích Jeho hlas. 20Nalomený rákos nezlomí, doutnající lněný knot neuhasí, dokud nedovede soud do vítězství. 21A národy budou mít naději v Jeho jménu.‘

Uzdravení posedlého člověka
22Tehdy byl k Němu přiveden člověk, který byl posedlý démonem; byl slepý a němý. On ho uzdravil, takže ten němý člověk mluvil a viděl. 23Všechny zástupy žasly a lidé říkali: „Může snad být tento Ježíš Davidův syn?“ 24Ale když to farizeové uslyšeli, řekli: „Tento Ježíš nevyhání démony jinak, než v belzebubovi, vládci démonů.“
25Ježíš však znal jejich přemýšlení a řekl jim: „Pustne každé království, které je samo proti sobě rozděleno. A neobstojí žádný dům či město, které je samo proti sobě rozděleno. 26Pokud satan vyhání satana, je sám proti sobě rozdělen. Jak potom jeho království obstojí? 27A pokud vyháním démony v belzebubovi, v kom ho vyhání vaši synové? Kvůli tomu budou oni vašimi soudci. 28Pokud však vyháním démony v Božím Duchu, potom vás již předešlo Boží království.
29 Anebo: Jak může kdokoli vstoupit do domu silného muže a pobrat jeho věci, pokud nejprve toho silného muže nesváže? Teprve potom vykrade jeho dům. 30Kdo není se Mnou, je proti Mně; a kdo se Mnou neshromažďuje, rozptyluje.
31 Kvůli tomu vám říkám: Lidem bude odpuštěn každý hřích i rouhání, ale rouhání proti Duchu lidem odpuštěno nebude. 32Pokud by někdo řekl slovo proti Synu člověka – bude mu odpuštěno. Ale kdo by mluvil proti Duchu svatému – tomu nebude odpuštěno v tomto období ani v budoucím. 33Proto vysaďte dobrý strom a jeho ovoce bude dobré, nebo vysaďte špatný strom a jeho ovoce bude špatné. Neboť strom poznáte podle ovoce. 34Potomci zmijí, jak můžete mluvit dobré věci a přitom být zlí? Neboť ústa mluví z toho, v čem má mysl nadbytek. 35Dobrý člověk vynáší dobré z toho dobrého, co nashromáždil v mysli. A zlý člověk vynáší zlo z toho zlého, co nashromáždil v mysli. 36Říkám vám: Z každého neúčinného slova, které budou lidé mluvit, složí účty v den soudu. 37Neboť ze svých slov budeš ospravedlněn a ze svých slov budeš odsouzen.“
38Tehdy na to reagovali někteří učitelé zákona a farizeové takto: „Mistře, chceme od tebe vidět znamení.“ 39On jim odpověděl: „Zlá a cizoložná generace usilovně hledá znamení, ale znamení jí nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše. 40Neboť jako byl Jonáš v břiše velryby tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka v srdci země tři dny a tři noci. 41Muži z Ninive povstanou na soudu s touto generací a odsoudí ji, protože oni na Jonášovo kázání v lítosti změnili myšlení. A hle: Zde je Někdo větší než Jonáš. 42Královna z jihu povstane na soudu s touto generací a odsoudí ji, protože přišla z dalekých končin země, aby slyšela Šalamounovu moudrost. A hle: Zde je Někdo větší než Šalamoun. 43Když z člověka vyjde nečistý duch, prochází se po pustých místech a hledá odpočinek, ale nenajde ho. 44Tak řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ A když přijde, najde ten dům prázdný, vymetený a pěkně uspořádaný. 45Tak jde, vezme s sebou sedm jiných duchů (zlejších, než on sám), vejdou tam a přebývají tam. A pozdější dny toho člověka se stanou horšími, než dřívější. Tak tomu bude i s touto zlou generací.“
Ježíšova rodina

46Zatímco mluvil k zástupům, hle: Venku stáli Jeho matka a bratři a chtěli s Ním mluvit. 47Jeden z přítomných Mu řekl: „Hle: Venku stojí Tvoje matka a Tvoji bratři a chtějí s Tebou mluvit.“ 48On odpověděl tomu, který Mu to řekl: „Kdo je Moje matka a kdo jsou Moji bratři?“ 49Ukázal rukou na Svoje učedníky a řekl: „Hle: Moje matka a Moji bratři. 50Vždyť kdo by konal vůli Mého Otce, který je v nebesích – takový člověk je Můj bratr, sestra i matka.“




Poznámky:
12,3 číst – var. nevíte (číst opakovaně)
12,13 uzdravit – ve smyslu vrátit do původního stavu, obnovit
12,16 nezviditelňovali – dosl. nedělali viditelným
12,23 může být – ř. slovo odkazuje spíše na očekávání negativní odpovědi
12,30 rozptyluje – var. plýtvá
12,33 špatné – dosl. shnilé, zkažené, nekvalitní (strom, ovoce, člověk)
12,35(2x) co nashromáždil – dosl. to, co bylo nashromážděno; var. poklad ,sklad, „shromaždiště“
12,36 neúčinný – var. zahálčivý, lenivý, bez užitku
12,36 složí účty – dosl. předají slovo (přičemž ‚slovo‘ = přeneseně to, co bylo řečeno (co kdo (s)tvrdil)
Mt 12,45 pozdější… dřívější – var. druhé (ἕτερος) dny… první[dny]; ř. slovo ἕτερος zesiluje důraz na rozdílnost
12,49 ukázal – dosl. natáhnul
Podobenství o rozsévači

1V ten den Ježíš vyšel z domu a posadil se u moře.2Sešly se k Němu početné zástupy, takže vstoupil do lodi a posadil se, zatímco všechny zástupy stály na břehu.3A mluvil k nim v mnoha podobenstvích: „Hle: Vyšel rozsévač, aby rozséval.4Když rozséval, padla některá semínka podél cesty – a přiletěli ptáci a sezobali je.5Jiná semínka padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho půdy – a kvůli tomu, že neměla hlubokou zem, hned vzešla,6ale když vyšlo slunce, byla spálena sluncem. A kvůli tomu, že neměla kořen, uschla.7Jiná semínka padla do trní – a trní vzrostlo a udusilo je. 8Jiná semínka padla do dobré země – a vydala užitek: některá stonásobný, některá šedesátinásobný a některá třicetinásobný. 9Kdo má uši k slyšení, slyš!“
10A přistoupili učedníci a řekli Mu: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ 11Odpověděl jim: „Protože vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to není dáno. 12Neboť kdo má, tomu bude dáno a rozhojní se mu to. Tomu, kdo nemá, však bude odejmuto i to, co má. 13Kvůli tomu k nim mluvím v podobenstvích. Proto se dívají, ale nevidí, slyší, ale neslyší a ani to nechápou. 14Naplňuje se na nich Izaiášovo proroctví: ‚Slyšením budete slyšet – a zcela jistě to nepochopíte, díváte se, budete se dívat – a zcela jistě neuvidíte. 15Neboť mysl tohoto lidu se stala tučná, a tak ušima obtížně slyší a svoje oči mají zavřené – a tak se nestalo, že by očima uviděli, ušima uslyšeli, myslí pochopili, obrátili se a je uzdravil.‘ 16Ale vaše oči jsou blahoslavené, protože vidí, a vaše uši jsou blahoslavené, protože slyší. 17Neboť amen, říkám vám: Mnoho proroků a spravedlivých lidí toužilo vidět to, co vy vidíte, a neviděli. A toužili slyšet to, co vy slyšíte, a neslyšeli.
18 Proto slyšte podobenství o rozsévači: 19Ke každému, kdo slyší slovo o království a chápe ho, přichází ten Zlý a popadne to, co je zaseto v jeho mysli. To je ten, který byl zaset podél cesty. 20Avšak ten, kdo je zaset na skalnatou zem, to je ten, který slovo slyší a hned ho s radostí přijímá. 21Nemá však v sobě kořen, ale je dočasný. Když kvůli slovu přichází pronásledování a perzekuce, hned odpadnou. 22Ale ten, kdo je zasetý do trní, to je ten, který slovo slyší, ale starosti tohoto období a klam bohatství to slovo dusí a stává se neužitečným. 23Ale ten, kdo je zaset do dobré země, to je ten, který slovo slyší, pochopil ho – a ten nese a vydává ovoce; některý stonásobné, některý šedesátinásobné a některý třicetinásobné.“

Podobenství o plané pšenici

24Předložil jim jiné podobenství: „Nebeské království je podobné člověku, který na svém poli rozesel dobrá semínka. 25V době, kdy lidé spí, přišel jeho nepřítel a zasel planou pšenici mezi běžnou pšenici a odešel. 26Když rostlinky vyklíčily a přinesly užitek, tehdy se objevila i planá pšenice. 27Otroci toho hospodáře k němu přistoupili a řekli mu: ‚Pane, nezasadil jsi na svém poli dobrá semínka? Kde se potom vzala ta planá pšenice? 28A on jim řekl: ‚To udělal nepřítel člověka.‘ Otroci mu řekli: ‚Chceš, abychom vyšli a vysbírali ji?’ 29Ale on jim objasnil: ‚Ne, nikoli! Vysbíráváním plané pšenice byste současně s ní vykořenili i běžnou pšenici. 30Nechte obojí, aby spolurostli do sklizně. A v čase sklizně řeknu žencům, tedy těm, kteří budou sklízet: ‚Nejprve vysbírejte planou pšenici a svažte ji do snopů k úplnému spálení. Avšak běžnou pšenici shromážděte do mojí sýpky.‘ 31Předložil jim jiné podobenství: ‚Nebeské království je jako semínko hořčičného keře, které člověk vzal a zasadil na svém poli. 32Toto semínko je vskutku nejmenší mezi všemi semínky, když však vyroste, je rostlina větší, než zahradní byliny a stane se stromem, takže přilétají nebeští ptáci a hnízdí na jeho větvích.‘
33Řekl jim jiné podobenství: ‚Nebeské království je jako kvásek, který žena vzala a zadělala do těsta ze třech mírek mouky, až to všechno prokvasilo.‘“
34To všechno Ježíš říkal zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim nemluvil. 35Takže se naplnila řeč pronesená skrze proroka: ‚Otevřu svoje ústa v podobenstvích, vyhlásím věci ukryté od založení světa.‘
36Tehdy propustil zástupy a šel do domu. Jeho učedníci k Němu přistoupili a řekli: „Objasni nám to podobenství o plané pšenici na poli." 37On jim odpověděl: „Rozsévač dobrého semínka je Syn člověka, 38pole je tento svět. Dobré semínko jsou synové království a planá pšenice jsou synové toho Zlého. 39Nepřítel, který ji rozsévá, je ďábel a sklizeň je dovršení tohoto věku. Ti, co budou sklízet, jsou andělé. 40Proto jako se vysbírává planá pšenice a úplně se spaluje ohněm, tak tomu bude i při dovršení tohoto věku. 41Syn člověka pošle Svoje anděly a ti vysbírají z Jeho království všechno, co svádělo k hříchu, a ty, kteří vykonávají protizákonnost. 42A vhodí je do ohnivé pece. Tam bude nářek a skřípění zubů. 43Tehdy se spravedliví lidé v království svého Otce rozzáří jako slunce. Kdo má uši k slyšení, slyš!“

Další podobenství o nebeském království

44Znovu říkám: „Nebeské království je jako poklad ukrytý v poli, který člověk najde a ukrývá jej. Radostí z něj jde, prodá všechno, co má, a koupí to pole.“
45Znovu říkám: „Nebeské království je jako člověk obchodník, který hledá dobré perly. 46Najde jednu velmi hodnotnou perlu, odejde, prodá všechno, co má, a koupí ji.“
47Znovu říkám: „Nebeské království je jako vlečná síť puštěná do moře – a ta síť shromáždila všechny druhy ryb. 48Když byla naplněna, vytáhli ji na břeh a posadili se, aby vysbírali to, co bylo dobré, a dali to do nádob, a co bylo špatné kvality, tak vyhodili ven. 49Tak tomu bude i při dovršení tohoto věku. Vyjdou andělé, oddělí špatné lidi z prostředku spravedlivých lidí 50a vhodí je do ohnivé pece. Tam bude nářek a skřípění zubů.“
51Ježíš jim řekl: „Pochopili jste to všechno?“ Řekli Mu: „Ano, Pane.“ 52A řekl jim: „Kvůli tomu: Každý učitel zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako člověk hospodář, který vynáší z toho, co nashromáždil, věci nové i staré.“ 53Když Ježíš dokončil všechna tato podobenství, stalo se, že se odebral pryč.


Ježíš ve své domovině

54Přišel do Své domoviny a vyučoval v synagogách. Takto se stalo, že lidé byli ohromeni a říkali: „Odkud ten Ježíš takovou moudrost a takovou moc? 55Není to syn tesaře? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? 56Nejsou všechny Jeho sestry tady u nás? Odkud potom ten Ježíš to všechno?“ 57A měli v Něm kámen úrazu. Ale Ježíš jim řekl: „Prorok není bez úcty, pokud ne ve své domovině a ve svém domě.“ 58A kvůli jejich nevíře tam neudělal mnoho zázraků.




Poznámky:
13,15 obtížně – var. těžce (hmotnostně)
13,20.21 hned – var. brzy
13,21 padnou – var. padnou (do léčky), klopýtnou, jsou svedeni
13,25.26.27.29.30.36.38.40 planá pšenice – rostlina Zizanion, v latině známá jako Lolium temulentum (česky: jílek mámivý). Je velmi podobná pšenici, ale nepřináší žádný užitek (je to plevel).
13,31 Nejedná se bylinu (kterou známe z naší přírody). Jedná se patrně o dřevinu, jejíž plody mají pronikavou hořčičnou chuť, snad se jedná o rostlinu (keř) salvadora perská.
13,33 tři mírky – tj. 39 litrů mouky (1 mírka = 13litrů)
13,41 svádělo k hříchu – dosl. léčka (past), přeneseně klopýtnutí, kámen úrazu, svod k hříchu
13,45 dobré –var. krásné, pěkné (může být myšleno vzhledově, i morálně)
13,46 velmi hodnotná – var. velmi vzácná/cenná/drahá
13,47 vlečná síť – specifický druh objemné sítě, kterou rybáři rozprostřeli mezi dva čluny nebo u jednoho člunu ji rozprostřeli po moři, a pak ji pomocí dlouhých provazů tahali na břeh.
13,48 špatné kvality – dosl. shnilé, zkažené, nekvalitní (strom, ovoce, člověk)
13,52 co nashromáždil – dosl. to, co bylo nashromážděno; var. poklad , sklad, „shromaždiště“
13,57 kámen úrazu – var. byl jim příčinou pádu/stal se jim léčkou
Smrt Jana křtitele

1V tom čase tetrarcha Herodes Antipas uslyšel pověst o Ježíšovi2a řekl svým služebníkům: „Je to Jan Křtitel – on vstal z mrtvých! A kvůli tomu se skrze Něj dějí zázraky.“3Neboť Herodes se zmocnil Jana, spoutal ho a odložil ho do vězení. Bylo to kvůli Herodias, ženě jeho bratra Heroda Filipa, 4protože mu Jan řekl: „Není ti dovoleno mít ji za ženu. 5A Herodes ho chtěl zabít, ale bál se lidu, protože ho měli za proroka.
6Když byly pořádány Herodovy narozeniny, dcera té Herodias tancovala uprostřed hostů a zalíbilo se to Herodovi,7takže jí pod přísahou slíbil dát cokoliv, co si bude přát.8A ona, navedena svou matkou, řekla: „Dej mi zde na mísu hlavu Jana Křtitele.“9Král velmi zesmutněl, ale kvůli přísaze a těm, kteří spolu s ním stolovali, rozkázal jí tu hlavu dát, 10a poslal tedy rozkaz, aby Jana ve vězení popravili. 11A jeho hlava byla přinesena na míse a byla dána dívce, která ji přinesla svojí matce.
12Přišli jeho učedníci, vzali jeho mrtvolu a pohřbili ho. Pak šli a podali zprávu Ježíšovi. 13Když to Ježíš uslyšel, odplul odtud na lodi do ústraní na opuštěné místo. A zástupy lidí se o tom doslechly a následovaly Ho pěšky z měst.

Nasycení pěti tisíců

14Ježíš vyšel, uviděl početné zástupy lidí a byl pohnut soucitem. A uzdravil jejich nemocné. 15Když nastal večer, přistoupili k Němu Jeho učedníci a řekli: „Toto místo je pusté a čas už pokročil. Proto ty zástupy lidí rozpusť, aby odešly do vesnic. Ať si koupí jídlo.“ 16Ježíš jim řekl: „Není potřeba, aby odešly. Dejte jim najíst.“ 17Řekli Mu: „Nemáme tu nic kromě pěti chlebů a dvou ryb.“ 18Řekl: „Přineste Mi to sem.“
19A rozkázal lidem v zástupu, aby se posadili na trávu. Vzal pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal chleby a dával je učedníkům a učedníci dávali zástupům. 20A všichni jedli a byli nasyceni. Vysbírali pak kousky chleba, které byly navíc: Dvanáct plných nůší. 21Těch, kteří jedli, bylo kolem pěti tisíc (kromě žen a dětí).

Ježíš chodí po moři

22A hned naléhal na učedníky, aby vstoupili do lodi a jeli napřed na druhou stranu, než rozpustí zástupy. 23Když rozpustil zástupy, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám. 24Loď již byla od země vzdálena mnoho stádií a byla zmítaná mořskými vlnami, neboť proti ní foukal vítr. 25Při čtvrté noční hlídce k nim přišel Ježíš; chodil po moři. 26Když Ho učedníci viděli, jak chodí po moři, rozrušili se a řekli: „Je to přízrak!“ A ze strachu křičeli. 27Ježíš jim však hned řekl: „Buďte dobré mysli. JÁ JSEM, nebojte se.“ 28Petr Mu odpověděl: „Pane, pokud to jsi Ty, přikaž mi k Tobě přijít na vody.“ 29On řekl: „Pojď.“ Petr sestoupil z lodi a šel po vodách k Ježíšovi. 30Ale uviděl silný vítr a bál se. Začal se potápět a vykřikl: „Pane, spas mě!“ 31Ježíš hned vztáhl ruku, chytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi váhal mezi dvěma postoji?“ 32Když vstoupili do lodi, vítr zeslábl. 33Ti, kteří byli na lodi, přišli, klaněli se Mu a říkali: „Pravda je, že jsi Božím Synem!“ 34A když se přeplavili, přišli do země Genezaretu. 35Když Ho poznali muži, kteří na tom místě bydleli, poslali zprávu do celého okolí. Přivedli k Němu všechny nemocné. 36A prosili Ho, aby se mohli jen dotknout třásní na okraji Jeho pláště – a kdo se dotknul, byl zcela uzdraven.



Poznámky:
14,9 velmi zesmutnět – intenzivní emoční bolest/zármutek
14,15 pusté – var. opuštěné (stejné slovo jako v 14,13)
14,24 stádie – 1 stádie = asi 186metrů
14,27 buď dobré mysli – var. vzchop se, měj odvahu (vnitřní sílu)
14,31 váhat mezi dvěma postoji – ř. sloveso odvozené od slovního spojení „dvoj-postoj“ – tedy váhat mezi dvěma stranami
14,35 nemocné – var. špatné
Tradice starších

1Tehdy přistoupili k Ježíšovi z Jeruzaléma učitelé zákona a farizeové. A řekli:2„Proč Tvoji učedníci přestupují tradici starších? Vždyť si neumývají svoje ruce, když mají jíst chléb.“
3On jim však odpověděl: „Proč i vy přestupujete Boží přikázání prostřednictvím svojí tradice?4Vždyť Bůh přikázal: ‚Cti otce i matku,‘ a ‚kdo mluví zle o otci nebo matce, propadne smrti.‘5Ale vy říkáte: ‚Kdo by řekl otci či matce: ‚Pouze dar korbán – ten ti ze mě přinese prospěch.‘ – a pak už vůbec nectí svého otce či svou matku.6A tak jste prostřednictvím tradice odvolali Boží přikázání.7Pokrytci! Dobře o vás prorokoval Izaiáš: 8‚Tento lid Mě ctí svými rty, ale jejich mysl je držena daleko ode Mě. 9Marně Mě uctívají, přitom vyučují naukám, které jsou jen lidskými nařízeními.‘“
10A svolal zástup a řekl jim: „Slyšte a pochopte: 11Člověka neposkvrňuje to, co vchází do úst. Ale člověka poskvrňuje to, co z úst vychází.“
12Tehdy k Němu přistoupili učedníci a řekli Mu: „Víš o tom, že se farizeové urazili, když slyšeli Tvoje slova?“ 13Ale On odpověděl: „Každá rostlina, kterou nezasadil Můj nebeský Otec, bude vykořeněna. 14Nechte je. Slepí jsou vůdcové slepých. Pokud ale slepý vede slepého, oba spadnou do jámy.“
15Petr Mu odpověděl: „Vysvětli nám to přirovnání.“ 16Ježíš řekl: „Stále jste nechápající? 17Nerozumíte tomu, že všechno, co vchází skrze ústa do člověka, jde do žaludku a vychází do záchodu? 18Ale to, co vychází z úst, přichází z mysli – a to poskvrňuje člověka. 19Vždyť z mysli přichází špatné myšlení, vraždy, cizoložství, smilstvo, krádeže, falešná svědectví, rouhání… 20Toto je to, co poskvrňuje člověka. Ale jíst neumytýma rukama člověka neposkvrňuje.“

Uzdravení dcery kanánské ženy

21Ježíš odsud odešel a šel na území Týru a Sidónu. 22A hle: Kanánská žena vyšla z té krajiny a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, Davidův synu! Moje dcera je sužována tím, že je posedlá démonem!“ 23Ale Ježíš jí neodpověděl ani slovo. A přistoupili Jeho učedníci a prosili Ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi neustále křičí.“ 24On odpověděl: „Jsem poslán pouze k hynoucím ovcím z izraelského domu.“ 25Ale ona přišla, klaněla se Mu a řekla: „Pane, pomoz mi.“ 26On odpověděl: „Není dobré vzít chleba pro děti a hodit ho štěňatům.“ 27Ona řekla: „Ano, Pane. Avšak štěňata jedí drobky chleba padající ze stolů jejich pánů.“ 28Tehdy jí Ježíš odpověděl: „Ó ženo, tvoje víra je velká! Ať se ti stane, jak chceš.“ A v tu chvíli byla její dcera uzdravena.
29Ježíš odsud odešel a šel podél Galilejského moře. Vystoupil na horu a posadil se tam. 30Přišly k Němu početné zástupy. Měli mezi sebou chromé, zmrzačené, slepé, němé a mnohé jiné. A pokládali je k Jeho nohám a On je uzdravil, 31takže se zástupy divily, když viděly, jak němí mluví, zmrzačení jsou uzdraveni, chromí chodí a slepí vidí… A chválili izraelského Boha.

Nasycení čtyř tisíců

32Ježíš svolal Svoje učedníky a řekl: Jsem pohnut soucitem kvůli zástupu, protože již tři dny zůstávají se Mnou, a nemají, co by jedli. A nechci je propustit hladové, aby nezemdleli na cestě.“ 33Učedníci Mu řekli: „Odkud vezmeme v této pustině tak velké množství chleba, abychom nasytili tak velký zástup?" 34Ježíš jim řekl: „Kolik máte chlebů?“ Oni řekli: „Sedm. A ještě trochu rybiček.“ 35A rozkázal zástupům, aby se posadili na zem. 36Vzal těch sedm chlebů a těch pár ryb, poděkoval, lámal chléb, dával učedníkům a učedníci dávali zástupu. 37A všichni jedli a byli nasyceni. Vysbírali pak kousky chleba, které byly navíc: sedm plných velkých košů. 38Těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů (kromě žen a dětí). 39Pak rozpustil zástupy, vstoupil do lodi a přišel do krajiny Magadan.




Poznámky:
15,4 propadne smrti – dosl. smrti dokoná/dokoná (tím, že) zemře
15,8 var. textu: Přibližuje se můj lid svými ústy a ctí mě svými rty.
15,12 urazit – var. pohoršit se, být kamenem úrazu, příčinou pádu, urazit se (nad něčím)
15,15 přirovnání – var. podobenství, srovnání (v tomto případě srovnání obřadní nečistoty neumytých rukou s hříchem)
15,22 kanánský – archaické označení pro (dřívější) féničany
15,23 pošli ji pryč – var. zbav se jí
Židé žádají znamení

1Přistoupili k Němu farizeové a saduceové, aby Ho pokoušeli. Žádali od Něj, aby jim ukázal znamení z nebe.2On jim odpověděl: „Když nastává večer, říkáte: ‚Zítra bude pěkné počasí, neboť se nebe červená.‘3A brzy ráno říkáte: ‚Dnes bude bouřka, neboť se červená zamračené nebe.‘ Tvář nebe umíte rozsoudit, ale znamení času rozsoudit neumíte.4Zlá a cizoložná generace usilovně hledá znamení. A znamení ji nebude dáno, jedině znamení proroka Jonáše.“ A opustil je a odešel pryč.

Farizejský a saducejský kvásek

5A když se učedníci plavili na druhou stranu, zapomněli vzít chleba.6Ježíš jim ale řekl: „Hleďte a dávejte si pozor na farizejský a saducejský kvásek.“ 7Oni o tom mezi sebou uvažovali a říkali: „To řekl, protože jsme nevzali chleby.“
8Ježíš to poznal a řekl: „Malověrní, proč uvažujete mezi sebou, že jste nevzali chleby?9Stále nerozumíte ani si nevzpomínáte na těch pět chlebů pro pět tisíc lidí – a kolik nůší jste vzali? 10Ani si nevzpomínáte na sedm chlebů pro čtyři tisíce lidí – a kolik velkých košů jste vzali? 11Jak to, že nerozumíte tomu, když jsem k vám mluvil ohledně chleba: ‚Dávejte si pozor na farizejský a saducejský kvásek‘?“ 12Tehdy pochopili, že Ježíš neřekl, aby si dávali pozor na kvásek z chleba, ale aby si dávali pozor na učení farizeů a saduceů.

Kdo je Ježíš?

13Když Ježíš přišel na území Cesareje Filipovy, ptal se Svých učedníků: Za koho považují lidé Syna člověka?“ 14Řekli: „Někteří lidé za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, ještě jiní za Jeremiáše či jednoho z proroků.“ 15Řekl jim: „Vy Mě však pokládáte za koho?“ 16Šimon Petr Mu odpověděl: „Ty jsi Kristus, Syn živého Boha.“ 17Ježíš odpověděl: „Šimone, Jonášův synu, jsi blahoslavený. Neboť ti tuto věc neodhalilo tělo a krev, ale Můj Otec, který je v nebesích. 18Říkám ti však, že jsi Petr. A na té Skále vybuduji Svou církev a brány hádesu ji nepřemohou. 19Dám ti klíče nebeského království. A co bys svázal na zemi, bude svázáno v nebesích; a co bys rozvázal na zemi, bude rozvázáno v nebesích.“ 20Tehdy přikázal, aby nikomu neříkali, že je Kristus. 21Od chvíle začal Ježíš Kristus Svým učedníkům ukazovat, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho vytrpět od starších, předních kněží a učitelů zákona. A musí být zabit a třetího dne vstát z mrtvých. 22Petr si Ho vzal stranou a začal Ho napomínat: „Bůh Tě chraň, Pane! se Ti to vůbec nestane!“ 23On se obrátil a řekl Petrovi: „Odejdi za Mě, satane! Jsi mi kamenem úrazu, neboť nemyslíš na to Boží, ale na to lidské.“ 24Tehdy Ježíš řekl Svým učedníkům: „Pokud někdo chce jít za Mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje Mě. 25Neboť kdo chce svou duši spasit, zničí ji. Kdo však zničí svou duši kvůli Mně, najde ji. 26Vždyť co prospěje člověku, pokud získá celý svět, ale svojí duši uškodí? Anebo: Co člověk dá jako výměnu za svou duši? 27Vždyť Syn člověka má přijít ve slávě Svého Otce se Svými anděly. A tehdy odplatí každému podle jeho skutků. 28Amen, říkám vám: Někteří z těch, kdo tu stojí, neokusí smrt, dokud neuvidí Syna člověka přicházejícího ve Svém království.“



Poznámky:
16,1 pokoušet – var. otestovat
16,1 ukázat – var. dokázat (podat důkaz)
16,2 pěkné počasí – dosl. jasná obloha
16,17 syn Jonáše – dosl. Bariónas (v překladu „syn Jonášův“), jiné překlady „Bar Jóna“ (hebrejsky: Syn Jonáše)
16,18 skalka – slovní hříčka – ř. slovo Petrós (Πέτρος - Petr) je v překladu: skalka, (valící se) kámen; řecké slovo petra (πέτρα - skála) označuje (velkou) skálu.
16,22 Bůh Tě chraň – ř. slovo ve smyslu: Bůh (ti je) milostiv , tzn. proto tě ochraňuje. Ř. slovo je v NZ zde a v Žid 8,12.
16,25 zničit – var. zabít, zahynout
Proměnení na hoře

1Po šesti dnech Ježíš vzal Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami.2Byl před nimi proměněn – Jeho tvář se rozzářila jako slunce a Jeho plášť se stal bílý jako světlo.3A hle: Ukázali se jim Mojžíš a Eliáš a rozmlouvali s Ním.4Petr na to reagoval a řekl Ježíšovi: „Pane, je pro nás dobré, že jsme zde. Pokud chceš, udělám zde tři stany: jeden Tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“5Zatímco mluvil, hle: Zastínil je osvětlený oblak. A hle: Z oblaku zazněl hlas: „Toto je Můj milovaný Syn, ve kterém jsem našel zalíbení. Poslouchejte Ho!“ 6Když to učedníci uslyšeli, padli na tvář a velmi se báli.7Ježíš k nim přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte a nebojte se.“ 8Učedníci pozdvihli svoje oči a neviděli nikoho jiného než samotného Ježíše.
9Když sestupovali z hory, Ježíš jim přikázal: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.“ 10A učedníci se Ho zeptali: „Proč potom učitelé zákona říkají, že musí nejprve přijít Eliáš?“ 11Odpověděl jim: Eliáš vskutku přijde a obnoví všechno. 12Ale říkám vám, že Eliáš již přišel a oni ho nerozpoznali, ale udělali si s ním, co chtěli. Tak od nich bude trpět také Syn člověka.“ 13Tehdy učedníci pochopili, že jim to říká o Janu Křtiteli.

Uzdravení náměsíčného člověka

14Když přišli k zástupu, přistoupil k Němu člověk, padl před Ním na kolena 15a řekl: „Pane, smiluj se nad mým synem, protože je náměsíčný a zle trpí. Často padá do ohně a často do vody. 16Přivedl jsem ho k Tvým učedníkům, ale nebyli schopni ho uzdravit.“ 17Ježíš však odpověděl: „Ó, ty nevěrná a zvrácená generace! Jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveď ho sem ke Mně.“ 18Ježíš mu pohrozil a démon z něj vyšel. V tu chvíli byl ten mladík uzdraven. 19Tehdy učedníci přistoupili k Ježíšovi v soukromí a řekli Mu: „Proč jsme nebyli schopni ho vyhnat my?“ 20Řekl jim: „Kvůli vaší malověrnosti. Neboť amen, říkám vám: Pokud budete mít víru jako semínko hořčičného keře, řeknete této hoře: ‚Posuň se odsud tam.‘ a posune se. A nebude pro vás nic nemožné. 21Avšak tento druh démona nevystoupí jinak, než v modlitbě a půstu.“
22Když se shromažďovali v Galileji, Ježíš jim řekl: „Syn člověka bude vydán do rukou lidí. 23Zavraždí Ho a třetího dne vstane z mrtvých.“ A učedníci velmi zesmutněli.

Daň chrámu

24Když přišli do Kafarnaum, přistoupili k Petrovi ti, kdo vybírali dvojdrachmy, a řekli mu: „Tvůj mistr neplatí dvojdrachmy?“ 25On řekl: „Ano, platí je.“ A když vešel do domu, Ježíš ho předběhl v řeči: „Co myslíš, Šimone: Od koho vybírají králové země cla a daně – od svých synů, anebo od cizích lidí?“ 26Řekl: „Od cizích.“ Ježíš mu řekl: „Proto jsou synové osvobozeni od daní. 27Ale abychom jim nebyli kamenem úrazu, jdi k moři, hoď do vody rybářský háček a vytáhni první rybu, která se chytí. Vezmi ji, otevři jí pusu a najdeš čtyřdrachmu. Vezmi ji a dej jim za Mě i za sebe.“



Poznámky:
17,15 náměsíčný – var. epileptický, náměsíčný; dosl. ten, kdo je ovlivňován měsícem (spíše, než rozumem)
17,20 hořčičný keř – nejde o bylinu (kterou známe z naší přírody). Jedná se patrně o dřevinu, jejíž plody mají pronikavou hořčičnou chuť, snad se jedná o rostlinu (keř) Salvadora perská.
17,24 dvojdrachma – mince (platidlo), polovina šekelu, tedy mzda za dvoudenní práci. Byla vybírána na podporu chrámové služby od každého muže staršího dvaceti ti let (podle Ex 30,13).
17,27 kámen úrazu – var. nepohoršili je, nebyli jim příčinou k pádu
Svody k hříchu

1V tom čase k Ježíšovi přistoupili učedníci a řekli: „Kdo je v nebeském království největší?“2On zavolal dítě, postavil je doprostřed,3a řekl: „Amen, říkám vám: Pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do nebeského království.4Proto kdokoli by se ponížil jako toto dítě, bude v nebeském království největší. 5A kdo by přijal i jen jediné dítě v Mém jménu – Mě přijímá.
6Kdo by však svedl k hříchu jednoho z těchto maličkých, kteří věří ve Mě – pro toho by bylo lepší, aby mu kolem jeho krku zavěsili těžký mlýnský kámen a byl potopen v mořské hlubině. 7Běda světu kvůli svodům k hříchu. Svody k hříchu sice nutně musí přijít, ale běda člověku, skrze kterého ten svod k hříchu přichází! 8Pokud tě svádí k hříchu tvoje ruka nebo noha, usekni ji a odhoď od sebe. Lépe je pro tebe vstoupit do života zmrzačený či chromý, než být uvržen do věčného ohně a mít dvě ruce či dvě nohy. 9A pokud tě svádí k hříchu tvoje oko, vyloupni je a odhoď od sebe. Lépe je pro tebe vstoupit do života jako jednooký, než mít dvě oči a být uvržen do ohně gehenny. 10Hleďte, abyste neopovrhovali ani jedním z těchto maličkých. Neboť vám říkám, že jejich andělé v nebesích se stále dívají na tvář Mého Otce, který je v nebesích. 11Neboť Syn člověka přišel spasit to, co by jinak zahynulo.
12Co myslíte? Pokud se stane, že nějaký člověk sto ovcí, a jeden z nich se zatoulá – nezanechá snad těch devadesát devět ovcí na horách a nejde hledat tu zbloudilou ovci? 13A pokud ji najde, amen, říkám vám: Raduje se nad ní více než nad devadesáti devíti ovcemi, které nezbloudily. 14Stejně tak není vůle vašeho Otce, který je v nebesích, aby zahynul i jen jediný z těchto maličkých. 15Pokud proti tobě zhřeší tvůj bratr, jdi a pokárej ho – ať se to stane mezi tebou a jím samotným. Pokud by uposlechl, získal jsi svého bratra. 16Pokud by neuposlechl, vezmi s sebou ještě jednoho či dva lidi, aby ‚každé slovo bylo postaveno na ústech dvou nebo tří svědků.‘ 17Pokud by je odmítl slyšet, řekni to shromáždění. Pokud odmítne slyšet také shromáždění, ať je ti jako pohan a výběrčí daní. 18Amen, říkám vám: Cokoli svážete na zemi, tak to bude svázáno v nebi. A cokoli rozvážete na zemi, to bude rozvázáno v nebi. 19Amen, znovu vám říkám: Pokud se dva z vás shodnou na zemi ohledně nějaké záležitosti – pokud by za ni prosili – stane se jim to od Mého Otce, který je v nebesích. 20Vždyť kde se shromáždí dva nebo tři v Mém jménu, tam jsem Já uprostřed nich.“

Podobenství o dvou dlužnících

21Tehdy přistoupil Petr a řekl Mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Až sedmkrát?“ 22Ježíš mu řekl: „Neříkám ti: ‚až sedmkrát,‘ ale až ‚sedmdesátkrát sedmkrát.‘ 23Kvůli tomu je nebeské království podobné člověku králi, který chtěl se svými otroky provést vyúčtování. 24Když začal provádět vyúčtování, byl mu přiveden jeden otrok, který mu byl dlužen deset tisíc talentů. 25Když neměl čím zaplatit, jeho pán rozkázal prodat jeho, jeho ženu, děti i všechno, co měl – a zaplatit. 26Proto ten otrok padl na zem, klaněl se mu a řekl: ‚Pane, měj se mnou trpělivost a všechno ti zaplatím.“ 27Pán byl nad tím otrokem pohnut soucitem, takže ho propustil a dluh mu odpustil.
28Ten otrok vyšel od svého pána a našel jednoho ze svých spoluotroků, který mu dlužil sto denárů. Chopil se ho, začal ho škrtit a řekl: ‚Zaplať, co mi dlužíš!‘ 29Proto ten spoluotrok padl na zem a naléhavě prosil: ‚Měj se mnou trpělivost a všechno ti zaplatím!‘ 30On však nechtěl, ale odešel a nechal ho vsadit do vězení, dokud nezaplatí to, co mu dluží. 31Tehdy spoluotroci viděli to, co se stalo, a velice zesmutněli. Šli a objasnili svému pánu všechno, co se stalo. 32Tehdy si ho jeho pán zavolal a řekl mu: ‚Zlý otroku! Všechen dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě naléhavě prosil. 33Neměl ses i ty smilovat nad svým spoluotrokem, jako jsem se také já smiloval nad tebou?‘ 34Jeho pán se rozhněval a předal ho vězeňskému dozorci, dokud nezaplatí všechno, co mu dluží. 35Tak vám udělá i Můj nebeský Otec, pokud ze své mysli neodpustíte každý svému bratru jeho přestoupení.“




Poznámky:
18,6.7.8.9 svedl k hříchu – var. se stal kamenem úrazu, příčinou pádu
18,6 těžký – dosl. oslí – kámen, kterým otáčel osel při mletí
18,10 stále – dosl. skrze všechen čas
18,15 pokárat – var. usvědčit z viny (spolehlivými důkazy), odhalit
18,15.16 uposlechnout – dosl. slyšet (proto chápat, vnímat)
18,17(2x) shromáždění – var. církvi
18,21 kolikrát – var. jak často
18,24 talent – jednotka váhy, asi 36kg. Dlužil mu tedy asi 360tun stříbra (nebo zlata), což je mzda, kterou by dělník vydělal asi za 3 333 životů.
18,28 denár – výplata za jeden den. Dlužil mu tedy výplatu za cca 4 měsíce.
O rozluce 1Když Ježíš dokončil tato slova, stalo se, že se odebral z Galileje a šel do judských krajin za Jordán. 2Následovaly Ho početné zástupy a On je tam uzdravil. 3A přistoupili k Němu farizeové, aby Ho pokoušeli. Řekli: „Je člověku dovoleno propustit svou ženu z jakéhokoli důvodu?“ 4On však odpověděl: „Nečetli jste, že Ten, který stvořil člověka, na počátku‚udělal je jako muže a ženu‘? 5A řekl: „Proto člověk opustí otce i matku a připojí se ke svojí ženě. A ti dva budou jedním tělem.‘ 6Takže již nejsou dvě těla, ale jeden tělo. Proto co Bůh sjednotil, člověk neodděluje.“ 7Řekli Mu: „Proč tedy Mojžíš přikázal dát ženě rozlukový list a propustit ji?“ 8Řekl jim: „Mojžíš vám dovolil propouštět vaše ženy kvůli zatvrzelosti vaší mysli. Od počátku tomu tak ale nebylo. 9Ale říkám vám, že každý, kdo propustí svou ženu – mimo důvod smilstva – a ožení se s jinou ženou, cizoloží. A kdo se ožení s tou propuštěnou ženou, cizoloží.“ 10Jeho učedníci Mu řekli: „Pokud je ten důvod k rozluce mezi mužem a ženou takový, je lepší se neženit.“ 11On jim však řekl: „Ne všichni chápou to slovo; ale jen ti, kterým je to dáno. 12Neboť jsou eunuchové, kteří se tak narodili z břicha své matky. Jsou také eunuchové, ze kterých udělali eunuchy lidé. A jsou eunuchové, kteří se sami udělali eunuchy pro nebeské království. Kdo je schopen to pochopit, pochopí.“ 13Tehdy k Němu lidé přiváděli děti, aby na ně pokládal ruce a modlil se za ně. Avšak učedníci je napomínali. 14Ale Ježíš řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přijít ke Mně, neboť takovým patří nebeské království.“ 15A položil na ně ruce a pak odtamtud odešel. Bohatý mladík 16A hle: přistoupil k Němu jeden člověk a řekl: „Mistře, dobrý muži, co dobrého mám udělat, abych měl věčný život?“ 17On mu řekl: „Proč Mě nazýváš ‚dobrý‘? Jen jediný je dobrý, totiž Bůh. Pokud však chceš vstoupit do života, zachovávej přikázání.“ 18Řekl Mu: „Která?“ Ježíš řekl: „Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, neřekneš falešné svědectví, 19cti svého otce i matku, miluj svého bližního jako sebe…“ 20Mladík Mu řekl: „To všechno jsem zachoval od svého mládí. Co mi ještě chybí?“ 21Ježíš mu řekl: „Pokud chceš být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a dej to žebrákům – a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď sem a následuj Mě.“ 22Když mladík to slovo uslyšel, odešel a byl velmi smutný, neboť měl mnoho majetku. 23Ježíš řekl Svým učedníkům: „Amen, říkám vám, že bohatý člověk vstoupí do nebeského království obtížně. 24Znovu vám říkám: Snadněji projde velbloud skrze oko jehly, než bohatý člověk vstoupí do Božího království.“ 25Když to učedníci uslyšeli, byli velice udiveni. Říkali: „Kdo tedy může být spasen?“ 26Ježíš na ně pohlédl a řekl jim: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“ 27Tehdy Mu Petr odpověděl: „Hle: My jsme opustili všechno a následovali jsme Tě. Co potom bude s námi?“ 28Ježíš jim řekl: „Amen, říkám vám, kteří jste Mě začali následovat: Při znovuzrození, kdy Syn člověka usedne na trůn Své slávy, posadíte se také vy na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct izraelských kmenů. 29A každý, kdo opustil domy, bratry, sestry, otce, matku, manželku, děti či pozemky kvůli Mému jménu – obdrží stokrát víc a zdědí věčný život. 30Neboť mnozí první budou poslední a poslední budou první.“




Poznámky:
19,4 číst – var. nevíte (číst opakovaně)
19,4 muže a ženu – dosl. samce a samici (tj. mužský rod a ženský rod)
19,6 spojit – ř. slovo dosl. mít společné břemeno (tedy táhnout za jeden provaz, mít stejný směr)
19,11.12(2x) chápat – dosl. ‚mít-prostor‘ (ve vnímání těch věcí)
19,12 břicha – dosl. dělohy
19,14 patří – dosl. je
19,17 Proč Mě nazýváš ‚dobrý‘?– var. Proč se Mě ptáš na dobré?
19,18 která – ve smyslu: jakého druhu
19,20 chybí – ve smyslu: v čem zaostávám?
19,21 dokonalý – var. dospělý, vyzrálý, úplný
19,24 projde –dosl. vstoupí
19,27 bude s námi – dosl. Co potom budeme my?
Podobenství o dělnících na vinici

1 „Vždyť nebeské království je jako člověk hospodář, který brzy ráno vyšel zaměstnat pracovníky na svou vinici.2Smluvil si s pracovníky jako mzdu denár na den a vyslal je na svou vinici. 3A vyšel kolem deváté hodiny a uviděl jiné, jak zahálčivě postávají na tržišti.4Řekl jim: ‚Jděte také vy na moji vinici. A dám vám to, co bude spravedlivé.‘ 5A oni šli. Opět vyšel kolem šesté a deváté hodiny a udělal totéž.6Vyšel kolem páté hodiny a našel jiné, jak jen tak postávají. A řekl jim: ‚Proč tu celý den stojíte a zahálíte?‘7Řekli mu: ‚Protože nás nikdo nezaměstnal.‘ Řekl jim: ‚Jděte také vy na moji vinici a obdržíte to, co bude spravedlivé.‘
8Když nastal večer, pán vinice řekl svému správci: ‚Svolej pracovníky a vyplať jim mzdu. Začni od posledních a pokračuj až k prvním.‘ 9A přišli ti, kteří byli zaměstnáni kolem páté hodiny, a každý obdržel jeden denár. 10A přišli první, kteří se domnívali, že obdrží víc peněz, ale také každý z nich obdržel jeden denár. 11Když si ten denár vzali, reptali proti hospodáři: 12‚Ti, co přišli poslední, pracovali jednu hodinu a postavil jsi je na roveň s námi, kteří jsme nesli tíhu dne a snášeli spalující horko.‘ 13On však jednomu z nich odpověděl: ‚Společníku, nedělám vůči tobě nespravedlnost. Nesmluvil sis se mnou jeden denár? 14Vezmi si, co je tvé, a jdi. Neboť chci tomu poslednímu dát stejnou mzdu, jako tobě. 15Nebo mi snad není dovoleno dělat, co chci s tím, co je moje? Nebo je snad tvoje oko zlé, protože jsem dobrý?‘ 16Tak budou poslední první a první budou poslední. Vždyť je mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“

Kdo je v Božím království největší?

17A když Ježíš vystoupil do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct učedníků a cestou jim řekl: 18 „Hle: Vystupujeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán do ruk předních kněží a učitelů zákona a odsoudí Ho ke smrti. 19Vydají Ho do rukou pohanů, aby se Mu posmívali, zbičovali Ho a ukřižovali. A třetího dne vstane z mrtvých.“
20Tehdy k Němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny. Klaněla se Mu a něco od Něj žádala. 21Řekl jí: „Co si přeješ?“ Řekla Mu: „Řekni, aby v Tvém království tito dva moji synové usedli jeden po Tvojí pravici a druhý po Tvojí levici.“ 22Ježíš však odpověděl: „Nevíte, co žádáte. Jste schopni pít kalich, který budu pít Já? A být pokřtěni křtem, kterým jsem Já křtěn?“ Řekli Mu: „Jsme toho schopni.“ 23Řekl jim: „Vskutku: Můj kalich budete pít akřtem, kterým jsem Já pokřtěn, budete pokřtěni. Ale není Mojí věcí, abych dal někomu usednout po Mojí pravici a levici. Ale usednou tam ti, kterým je to připraveno od Mého Otce.“ 24Když to uslyšelo zbylých deset učedníků, naštvali se na ty dva bratry. 25Ale Ježíš je svolal a řekl: „Víte, že vládci národů panují nad svými poddanými. A velcí nad nimi uplatňují svrchovanou autoritu. 26Mezi vámi tomu tak nebude. Ale kdo si přeje se stát mezi vámi velkým, buď vaším služebníkem, 27a kdo si přeje být mezi vámi prvním, buď vaším otrokem. 28Stejně i Syn člověka nepřišel, aby Mu druzí sloužili, ale přišel sloužit a dát Svůj život jako výkupné za mnoho lidí.“

Uzdravení dvou slepců

29Když vycházeli z Jericha, následoval Ho početný zástup. 30A hle: U cesty seděli dva slepí lidé. Když uslyšeli, že tudy prochází Ježíš, křičeli: „Pane, smiluj se nad námi! Davidův synu!“ 31Zástup je však napomínal, aby mlčeli. Ale oni ještě více křičeli: „Pane, smiluj se nad námi!! Synu Davidův!!“ 32Ježíš se zastavil, zavolal si je a řekl: „Co chcete, abych vám udělal?“ 33Řekli Mu: „Pane, chceme, aby se nám otevřely oči.“ 34Ježíš, pohnut soucitem, se dotkl jejich očí, a hned prohlédli. A následovali Ho.




Poznámky:
20,1.9 denár – peníz, který dostávali pracovníci za den práce
20,3 deváté – dosl. třetí (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
20,5 dvanáctá – dosl. šestá; třetí – dosl. devátá (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
20,6.9 páté – dosl. jedenácté (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
Příchod do Jeruzaléma

1A když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivovou horu, poslal Ježíš dva Své učedníky a řekl jim: 2 „Jděte do vesnice, která je naproti vám. A hned najdete přivázanou oslici a s ní oslátko. Rozvažte je a přiveďte ke Mně.3A pokud se vás někdo na to zeptá, řekněte: ‚Pán je potřebuje a hned je pošle zpět.‘“ 4To se stalo, takže se naplnilo proroctví řečené skrze proroka: 5‚Řekněte siónské dceři: ‚Hle: Tvůj král přichází k tobě, pokorný, sedící na oslici a na oslátku; syn zvířete podrobeného břemenu.‘ 6Učedníci šli a udělali všechno tak, jak jim Ježíš zařídil. 7Přivedli oslici i oslátko, položili na ně své pláště a On se na ně posadil. 8Početný zástup rozprostíral své pláště na cestě; jiní lidé sekali větve ze stromů a rozprostírali je na cestu. 9Zástupy, které Ho předcházely, i zástupy, které Ho vzadu následovaly, volaly: „Hosana, Davidův synu! Ten požehnaný, který přichází v Pánově jménu! Hosana na nejvyšších místech!“ 10A když vjel do Jeruzaléma, otřáslo to celým městem a lidé říkali: „Kdo je ten Ježíš?“ 11Zástupy říkaly: „To je prorok Ježíš, ten z galilejského Nazareta.“
12A Ježíš vstoupil do Božího chrámu a vyhnal všechny prodavače a kupce, kteří byli v chrámu. Převrátil stoly směnárníků a sedadla obchodníků, kteří prodávali holubice. 13Řekl jim: „Je psáno: ‚Můj dům bude nezván domem modlitby.‘ – ale vy jste z něj udělali doupě banditů.“ 14A v chrámu k Němu přistoupili slepí a chromí a On je uzdravil.
15Přední kněží a učitelé zákona se naštvali, když viděli podivuhodné skutky, které dělal, a děti, jak volají: ‚Hosana, Davidův synu!‘ 16Řekli Mu: „Slyšíš, co ty děti říkají?“ Ježíš jim řekl: „Ano. Nikdy jste nečetli: ‚Z úst malých dětí a kojenců sis připravil chválu.‘?“

Čas k pokání

17Opustil je a šel z města do Betanie, kde strávil noc. 18Když se brzy ráno vracel do města, dostal hlad. 19Uviděl podél cesty jeden fíkovník a šel k němu. A nic na něm nenašel, jen listí. Řekl tomu fíkovníku: „Už neponeseš ovoce, až na věky.“ A fíkovník hned uschl. 20Když to uviděli učedníci, divili se: „Jak mohl ten fíkovník hned uschnout?“ 21Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám: Pokud máte víru a nepochybujete, neuděláte jen ten zázrak s fíkovníkem, ale i kdybyste řekli této hoře: ‚Zvedni se a vrhni sebou do moře‘ – stane se to. 22A všechno, oč byste žádali v modlitbě: věřte, a obdržíte to.“
23A když přišel do chrámu a vyučoval, přistoupili k Němu přední kněží a starší lidu a řekli Mu: „V jaké autoritě to děláš? A kdo Ti tu autoritu dal?“ 24Ježíš jim odpověděl: „Zeptám se také Já vás na jednu věc, kterou když Mi řeknete, tak i Já vám řeknu, v jaké autoritě to dělám. 25Odkud byl Janův křest? Z nebe, nebo od lidí?“ A oni mezi sebou uvažovali: „Pokud řekneme: ‚Z nebe‘, řekne nám: ‚Proč jste mu potom neuvěřili?‘ 26Pokud řekneme: ‚Od lidí‘, potom se bojíme zástupu. Vždyť všichni mají Jana za proroka.“ 27Odpověděli Ježíšovi: „Nevíme.“ On jim řekl: „Ani Já vám neřeknu, v jaké autoritě to dělám.
28Ale co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: ‚Synu, jdi dnes pracovat na moji vinici.‘ 29On však odpověděl: ‚Pane, nechci jít.‘ Pak toho však litoval a šel. 30Přistoupil však i k druhému synovi, řekl mu totéž a on odpověděl: ‚Já půjdu, pane.‘ Ale nešel. 31Který z těch dvou synů vykonal otcovu vůli?“ Řekli: „První syn.“ Ježíš jim řekl: „Amen, říkám vám: Výběrčí daní a prostitutky vás předcházejí do Božího království. 32Vždyť Jan k vám přišel cestou spravedlnosti – a neuvěřili jste mu. Ale výběrčí daní a prostitutky mu uvěřili. Když jste to uviděli, ani pak jste toho nelitovali a neuvěřili jste mu.
33Poslouchejte jiné podobenství: Byl jeden hospodář, který vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní vinný lis, postavil věž, pronajal ji vinařům a vycestoval do zahraničí. 34Když se přiblížil čas úrody, poslal své otroky k vinařům, aby vybrali její výnos. 35Vinaři vzali jeho otroky, jednoho zbili, druhého zavraždili a dalšího ukamenovali. 36Znovu k nim poslal otroky, jiné, kterých bylo více, než prvních. A udělali jim totéž. 37Nakonec k nim poslal svého syna. Řekl si: ‚Před mým synem se jistě zastydí.‘ 38Ale když vinaři uviděli jeho syna, řekli si mezi sebou: ‚To je dědic. Pojďme, zavraždíme ho a máme jeho dědictví.‘ 39Vzali ho, vyvedli ho ven z vinice a tam ho zavraždili. 40Proto když přijde pán vinice – co udělá těm vinařům?“
41Řekli Mu: „Ty zlé vinaře zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou vydávat úrodu v určených časech.“ 42Ježíš jim řekl: „Nikdy jste nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé odmítli, ten se stal úhelným kamenem. Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích.‘? 43Kvůli tomu vám říkám, že od vás bude odejmuto Boží království a bude dáno lidu, který bude vydávat svůj výnos. 44A kdo by padl na ten kámen, roztříští se. A na koho ten kámen padne, toho rozdrtí na prach.“
45Když to Jeho podobenství uslyšeli přední kněží a farizeové, rozpoznali, že mluvil o nich. 46Usilovali o to, aby Ho zajali. Báli se však zástupů, protože Ho měli za proroka.




Poznámky:
21,3 ‚Pán je potřebuje a hned je pošle zpět.‘ – var. ‚Pán je potřebuje,‘ a on (ten tázající) je hned pošle.
21,9.15 hosana – aramejsky: ‚Spas nás!‘/‚Zachraň nás!‘ V době Ježíšově výkřik štěstí, projev chvály Bohu.
21,12 vyhnat – stejné ř. slovo se používá mimo jiné při ‚vyhánění‘ démonů
21,13 bandita – zloděj, lupič (který krade násilím)
21,35(3x) jednoho, druhého, dalšího – dosl. jednoho (všechna slova)
21,37 zastydí – var. budou na něj brát ohled/budou mít úctu
21,42 odmítnout – odmítnout po důkladném testování (zkoumání)
21,42 úhelný kámen – dosl. hlavou úhlu
Podobenství o hostině

1Ježíš na to reagoval. Znovu k nim mluvil v podobenstvích:2„Nebeské království je podobné člověku králi, který svému synu vystrojil svatbu.3Poslal své otroky, aby zavolali ty, kteří byli pozváni na svatbu. Ale nechtěli přijít.4Poslal znovu jiné otroky a řekl jim: ‚Řekněte pozvaným lidem: ‚Hle: Moje hostina je připravena. Nechal jsem porazit své býky a krmný dobytek a vše je připraveno. Přijďte na svatbu.‘5Ale oni toho nedbali. Jeden odešel na své pole a druhý za svým obchodem. 6Ostatní se zmocnili jeho otroků, uráželi je a povraždili. 7Když to král uslyšel, rozhněval se a poslal svoje vojska, aby zničili ty vrahy a jejich město. 8Tehdy řekl svým otrokům: ‚Svatba je připravena, ale ti, kteří byli pozváni, nebyli hodni. 9Proto jděte na křižovatky cest a koho najdete, toho pozvěte na svatbu.‘
10Ti otroci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli: špatné i dobré lidi. A svatba byla naplněna stolovníky. 11Když král vstoupil, aby se podíval na stolovníky, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen svatebním oděvem. 12Řekl mu: ‚Společníku, jak jsi sem vstoupil, nemajíce svatební oděv?‘ A on ztichl. 13Tehdy řekl král služebníkům: ‚Svažte jeho ruce a nohy, vezměte ho a uvrhněte ho do nejzazší temnoty. Tam bude nářek a skřípění zubů.‘ 14Neboť je mnoho pozvaných, ale málo vyvolených.“ 15Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by Ho mohli chytit za slovo.


Židé pokoušejí Ježíše

16A poslali k Němu své učedníky s herodiány, kteří Mu řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš v pravdě Boží cestě. Víme, že nebereš ohled na postavení člověka, neboť se nedíváš na to, jak člověk vypadá. 17Proto nám řekni, co myslíš: Je dovoleno dát císaři daň, nebo ne?“ 18Ježíš však znal jejich zlý úmysl a řekl jim: „Proč Mě pokoušíte, pokrytci? 19Ukažte Mi minci daně.“ A oni Mu podali denár. 20Řekl jim: „Čí je to obraz? A čí je to nápis?“ 21Řekli Mu: „Císařův.“ Tehdy jim řekl: „Proto co je císařovo, vracejte císaři. A co je Boží, vracejte Bohu.“ 22Když to uslyšeli, podivili se. Opustili Ho a odešli pryč.
23V ten den k Němu přišli saduceové, kteří říkají, že neexistuje vzkříšení. A zeptali se Ho: 24„Mistře, Mojžíš řekl: ‚Pokud by někdo zemřel a neměl děti, jeho bratr se ožení s jeho ženou, a tak jeho bratru zajistí potomka.‘ 25Mezi námi bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel a neměl potomka. Zanechal svou ženu svému bratru. 26Stejně tomu bylo i s druhým bratrem, i se třetím… Až do sedmého bratra. 27Nakonec ze všech zemřela ta žena. 28Proto se ptáme: Koho z těch sedmi bratrů bude ta žena při vzkříšení? Vždyť ji měli za manželku všichni.“
29Ježíš jim odpověděl: „Bloudíte a neznáte Písma ani Boží moc. 30Vždyť při vzkříšení se lidé nebudou ani ženit, ani vdávat, ale budou jako Boží andělé v nebi. 31Ohledně vzkříšení z mrtvých: Nečetli jste, co vám bylo řečeno od Boha: 32‚JÁ JSEM Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? Bůh není Bohem mrtvých, ale Bohem živých.“ 33Když to uslyšely zástupy, byly kvůli Jeho učení ohromeny. 34Když farizeové uslyšeli, že umlčel saduceje, sešli se spolu.
35A zeptal se Ho jeden znalec zákona, aby Ho pokoušel: 36„Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“ 37Ježíš Mu řekl: „‚Miluj svého Pána Boha v celé své mysli, v celé své duši a v celém svém přemýšlení.‘ 38To je největší a první přikázání. 39Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sebe.‘ 40Na těchto dvou přikázáních je zavěšen celý Zákon a Proroci.“
41Když se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal: 42„Co si myslíte ohledně Krista? Čí je to syn?“ Řekli Mu: „Davidův.“ 43Řekl jim: „Proč Ho tedy David nazývá ‚Pánem,‘ když říká: 44‚Řekl Pán mému Pánu: ‚Seď po Mojí pravici, dokud Tvoje nepřátele nepoložím jako rohož pod Tvoje nohy.‘? 45Pokud Ho tedy David nazývá ‚Pánem,‘ jak může být jeho syn?“ 46Nikdo nebyl schopen Mu odpovědět ani jediné slovo. Od toho dne se Ho již nikdo neodvažoval na nic ptát.




Poznámky:
22,4 hostina – var. oběd , snídaně – (jakékoli jídlo před hlavním jídlem dne – večeří)
22,10.11 stolovník – dosl. ležící u stolu
22,11.12 oděv – ř. slovo odkazuje na vnější oděv
22,15.18.35 pokoušet – var. testovat (pozitivní, nebo negativní význam – podle kontextu)
22,16 herodiáni – stoupenci Heroda Velikého a jeho rodiny
22,16 nebereš ohled – dosl. nebereš ohled/nedbáš na nikoho
22,18.35 var. testovat, otestovat
22,38 první – var. hlavní
22,44 rohož pod Tvé nohy – var. pod Tvé nohy
Řeč proti učitelům zákona

1Tehdy Ježíš promlouval k zástupům a ke Svým učedníkům: 2„Na Mojžíšově sedadle se posadili učitelé zákona a farizeové.3Proto konejte a zachovávejte všechno, co by vám řekli. Ale podle jejich skutků nekonejte, neboť oni mluví, ale nekonají.4Svazují zatěžující a obtížně nositelné náklady a pokládají je na ramena lidí, ale sami jimi nechtějí hnout ani prstem.5Všechny své skutky dělají, aby se nalidé dívali. Vždyť si prodlužují své modlitební řemínky a prodlužují si třásně na okraji svého roucha.6Mají rádi přední místa na banketech, přední sedadla v synagogách,7zdravení na tržištích a to, když je lidé oslovují: ‚Rabbi‘.8Ale vy nebuďte oslovováni: ‚Rabbi‘, protože jediný je váš Učitel – Kristus. Vy však jste všichni bratři.9Ať vás nikdo na zemi neoslovuje: ‚Otče‘, neboť jediný je váš Otec: Ten, který je v nebesích. 10Nikoho z vás také neoslovujte: ‚Vůdce‘, protože jediný je váš vůdce: Kristus. 11Neboť říkám: Největší mezi vámi ať je vaším služebníkem. 12Kdo se bude povyšovat, bude ponížen. A kdo se poníží, bude povýšen. 13Ale běda vám, učitelé zákona a farizeové, pokrytci! Protože zavíráte nebeské království před lidmi, sami do něj nevcházíte a nedovolujete vejít těm, kdo vchází. 14Běda vám, učitelé zákona a farizeové, pokrytci! Protože vyjídáte domy vdov pod záminkou dlouhých modliteb. Kvůli tomu obdržíte těžší soud. 15Běda vám, učitelé zákona a farizeové – pokrytci! Protože obcházíte moře i suchou zem, abyste získali jednoho proselytu, a když se tak stane, uděláte z něj syna gehenny, dvakrát horšího, než jste vy sami. 16Běda vám, vůdcové slepých lidí. Vy, kteří říkáte: ‚Kdo přísahá při chrámu – to nic není. Ale kdo přísahá při chrámovém zlatě – ten je dlužen přísahu splnit.17Hlupáci a slepci! Vždyť co je větší: zlato, nebo chrám posvěcující to zlato? 18Říkáte také: ‚Kdo přísahá při oltáři – to nic není. Ale kdo přísahá při obětím daru, který je na něm – ten je dlužen přísahu splnit.‘ 19Hlupáci a slepci! Vždyť co je větší: obětní dar, nebo oltář posvěcující ten obětní dar? 20Proto ten, kdo přísahá při oltáři, přísahá při něm a také při všem, co je na něm. 21A ten, kdo přísahá při chrámu, přísahá při něm a také při Tom, který v něm přebývá. 22A ten, kdo přísahá při nebi, přísahá při Božím trůnu a také při Tom, který na něm sedí. 23Běda vám, učitelé zákona a farizeové – pokrytci! Protože platíte desátky z máty, kopru a kmínu, ale dáváte stranou stěžejní věci zákona: soud, milosrdenství a víru. Toto bylo potřeba dělat, a to ostatní nedávat stranou. 24Vůdcové slepých lidí! Cedíte komára, ale polykáte velblouda! 25Běda vám, učitelé zákona a farizeové – pokrytci! Protože kalichy a talíře čistíte zvenčí, ale uvnitř jsou plné touhy po drancování a nedostatku sebeovládání. 26Slepí farizeji! Nejprve vyčisti to, co je uvnitř kalicha a talíře, aby se stal čistý i jejich zevnějšek. 27Běda vám, učitelé zákona a farizeové – pokrytci! Protože se podobáte obíleným hrobům, které zvenčí vypadají vskutku krásně, ale uvnitř jsou plné kostí mrtvol a veškeré nečistoty. 28Tak i vy zvenčí vypadáte vůči lidem vskutku spravedlivě, ale uvnitř jste plní pokrytectví a protizákonnosti. 29Běda vám, učitelé zákona a farizeové – pokrytci! Protože stavíte prorokům hroby, zdobíte pomníky spravedlivých lidí 30a říkáte: ‚Pokud bychom byli ve dnech našich otců, neměli bychom s nimi účast na prolévání krve proroků.‘ 31Proto svědčíte vůči sobě, že jste synové těch, kdo zavraždili proroky. 32Také vy naplňte míru svých otců! 33Hadi! Potomci zmijí! Jak utečete před soudem gehenny? 34Kvůli tomu, hle: Posílám k vám proroky, moudré muže a učitele zákona. Vy z nich některé zavraždíte, ukřižujete a některé z nich budete bičovat ve svých synagogách a budete je pronásledovat od města k městu. 35Tak na vás přijde všechna prolitá krev spravedlivých lidí, která byla vylita na zem od prolití krve spravedlivého Ábela do prolité krve Zachariáše (syna Barachiáše), kterého zavraždili mezi chrámem a oltářem. 36Amen, říkám vám: To všechno přijde na tuto generaci. 37Jeruzaléme, Jeruzaléme, který vraždíš proroky a kamenuješ ty, kteří byli k tobě posláni. Jak často jsem chtěl shromáždit tvoje děti takovým způsobem, jako slepice shromažďuje svoje kuřátka pod křídla, ale nechtěli jste… 38Hle: Váš dům je vám zanechán pustý. 39Neboť vám říkám: Od nyní Mě již jistě neuvidíte, dokud neřeknete: ‚Požehnaný, který přichází v Pánově jménu.‘“



Poznámky:
23,5 modlitební řemínek – tzv. tfilin. Modlitební řemínky jsou tvořeny dvěma malými černými krabičkami (jedna na čele, druhá na ruce, podle Dt 6,8), do kterých Židé dávali malé svitky s pasážemi z Tóry; každá z těchto krabiček byla upevněna právě na černém modlitebním řemínku.
23,6 banket – označuje večerní jídlo (někdy večerní bankety pro bohaté a vlivné)
23,7.8 rabbi – hebrejské slovo: Rabbi. V překladu: veliký počet (odkaz na veliké/početné znalosti Písma či na velikost/váženost osoby).
23,14 pod záminkou – var. výmluvou (tj. vymlouvají se na dlouhé modlitby)
23,15 proselyta – označuje člověka, který přestoupil z pohanství na židovství
23,23(2x) dávat stranou – var. opouštět, zanedbávat
23,23 stěžejní – dosl. těžké (váhově)
23,23 víra – var. věrnost
23,24 polykat – var. pohltit
23,25 nedostatek sebeovládání – ř. slovo ve smyslu ‚nedostatek vůle‘, tedy nemít sílu se ovládnout (zdrženlivost)
23,27 obílený – var. omítnutý (vápnem, omítkou)
23,37 slepice, kuřátka – var. pták/mláďata (ptáka)
Předpověď zkázy chrámu a konce světa

1A Ježíš vyšel z chrámu a šel pryč. Přistoupili k Němu Jeho učedníci, aby Mu ukázali chrámové stavby.2Ježíš na to ale reagoval takto: „Vidíte to všechno? Amen, říkám vám: Jistě zde nezůstane kámen na kameni, který by nebyl stržen.“ 3Když seděl na Olivové hoře, přistoupili k Němu v soukromí učedníci a řekli: „Řekni nám: Kdy to bude? A jaké bude znamení Tvého příchodu a dovršení tohoto věku?“
4Ježíš jim odpověděl: „Hleďte, aby vás nikdo nesvedl.5Neboť mnoho lidí přijde v Mém jménu a řeknou: ‚JÁ JSEM Kristus.‘ – a svedou mnoho lidí.6Budete slyšet války a zprávy o válkách. Hle: Nebuďte vystrašeni, vždyť se to musí stát. Ale to ještě nebude konec.7Neboť povstane národ proti národu a povstane království proti království. Budou hladomory, mor a zemětřesení na různých místech.8Ale to všechno je jen počátkek porodních bolestí.
9Tehdy vás budou vydávat do pronásledování, vraždit vás a budou vás kvůli Mému jménu nenávidět všechny národy. 10A tehdy bude mnoho lidí svedeno a navzájem se budou zrazovat a nenávidět. 11Povstane mnoho falešných proroků a svedou mnoho lidí 12a skrze to se rozmnoží protizákonnost; vychladne láska mnoha lidí. 13Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. 14A toto evangelium království bude kázáno po celém obydleném světě na svědectví všem národům; a tehdy přijde konec.
15Proto když uvidíte ‚ohavnost způsobující pustošení‘ (o které mluví prorok Daniel), jak stojí na svatém místě – kdo čte, ať rozumí – 16tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať utečou do hor. 17Ti, kteří jsou na střeše, ať nesestupují, aby si ze svého domu něco vzali. 18Ti, kdo jsou na poli, ať se nevrací zpátky domů, aby si vzali svůj plášť. 19Běda těm ženám, které mají těhotenství a běda kojícím v těch dnech. 20Proto se modlete, aby neprobíhal váš útěk v zimě ani v sobotu.
21Neboť tehdy nastane veliké pronásledování, jaké tu nebylo od počátku světa až dodnes, a nikdy nenastane. 22A pokud by nebyly ty dny zkráceny, nebylo by spaseno žádné tělo. Ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.
23Tehdy pokud vám někdo řekne: ‚Hle: Tady je Kristus‘ nebo: ‚Zde je Kristus‘ – nevěřte tomu! 24Neboť povstanou falešní Kristové a falešní proroci a budou ukazovat veliká znamení a zázraky, takže by svedli i vyvolené, pokud by to bylo možné. 25Hle: Řekl jsem vám to předem. 26Proto pokud řeknou: ‚Hle: je na poušti.‘ – nevycházejte. Pokud řeknou: ‚Hle: je tam v pokoji.‘ – nevěřte tomu! 27Vždyť stejně jako blesk přichází od východu a prozáří oblohu až na západ, tak tomu bude i s příchodem Syna člověka. 28Vždyť kde je mrtvola, tam se shromáždí orli.
29Ale hned po pronásledování těch dnů se zatmí slunce, měsíc nevydá svůj jas, z nebe budou padat hvězdy a zatřesou se nebeské mocnosti. 30Tehdy se na nebi ukáže znamení Syna člověka a budou se bít do prsou všechny kmeny země. Uvidí Syna člověka přicházejícího na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou. 31A pošle Své anděly s velikým zvukem polnic a shromáždí Své vyvolené ze čtyř větrů: od nejvzdálenějších končin nebes k jejich opačným nejvzdálenějším končinám. 32Od fíkovníku se naučte podobenství: Když jeho větve již změknou a vypučí listí, rozpoznáte, že je blízko léto. 33Tak také vy: Když uvidíte to všechno, rozpoznáte, že je to blízko, přede dveřmi! 34Amen, říkám vám, že jistě nepomine tato generace, dokud se to všechno nestane. 35Nebe a země pominou, ale Moje slova jistě nepominou. 36Avšak o tom dni a o té chvíli nikdo neví, ani nebeští andělé, [ani Syn], pouze Můj Otec.
37Vždyť jako tomu bylo za dnů Noeho, tak tomu bude i při příchodu Syna člověka. 38Neboť jako v těch dnech před potopou lidé jedli, pili, ženili se a vdávaly do toho dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic nerozpoznali, 39dokud nepřišla potopa a nesmetla všechny – takový bude i příchod Syna člověka.
40Tehdy budou dva lidé na poli: jeden bude vzat a druhý zanechán. 41Dvě ženy budou ve mlýně mlít obilí: jedna bude vzata a druhá zanechána. 42Bděte tedy, protože nevíte, v jakou chvíli váš Pán přijde.
43Ale toto rozpoznejte: Kdyby hospodář věděl, ve kterou noční hlídku přijde zloděj, bděl by a nedovolil by, aby se mu podkopal do jeho domu. 44Kvůli tomu buďte i vy připraveni, protože Syn člověka přijde ve chvíli, kterou neočekáváte. 45Kdo je tedy věrný a moudrý otrok, jehož pán svého domu ustanovil nad svým domácím služebnictvem, aby jim dával jídlo ve stanovený čas? 46Blahoslavený je ten otrok, u kterého pán domu při svém příchodu shledá, že tak dělá. 47Amen, říkám vám, že ho ustanoví správcem nad celým svým majetkem. 48Ale pokud by si špatný otrok řekl ve své mysli: ‚Můj pán prodlévá s příchodem.49 – a začal by bít své spoluotroky a jíst a pít s opilci50pán toho otroka přijde v den, kdy to nečeká, a ve chvíli, kterou nezná. 51Oddělí ho a přidělí mu místo s pokrytci. Tam bude nářek a skřípění zubů.“




Poznámky:
24,6.13.14 konec – var. závěr (srov. Mt 24,3)
24,8 porodní bolest – var. (obecně) intenzivní bolest (vedoucí až do agónie)
24,10 svedeno – ř. slovo: upadnout do léčky, klopýtnout
24,10 zrazovat – var. vydávat (tj. do pronásledování – stejné ř. slovo jako v Mt 24,9)
24,12 rozmnožit – var. rozšíří, naroste počet (stejné ř. slovo např. ve Sk 6,1)
24,14 obydlený svět – ř. slovo označuje buď celý svět, nebo v užším smyslu území římské říše (Lk 4,5 srov. Lk 2,1)
24,15 rozumět – var. opakovaně pročítat (a tak tomu porozumět)
24,24 ukazovat – dosl. dávat/nabízet
24,24 možné – var. toho byli schopni/měli k tomu sílu/měli k tomu moc
24,25 říct předem – var. předpovědět
24,28 orli – var. supi
24,30 bít do prsou – var. kvílet, naříkat
24,36.44.50 chvíle – var. hodina
24,36 [ani Syn] – není součástí Textus Receptus (přijatý text)
24,40 vzat – var. přijat
24,42.43 bdít – var. být ve střehu/na stráži/hlídat
24,42 chvíli – var. hodinu, jiné ř. rukopisy: den
24,44 neočekáváte – dosl. (o které si to) nemyslíte/(která se tak) nezdá/nevypadá
24,51 oddělí ho – var. rozsekne ho (na dva díly)
Podobenství o deseti pannách

1 „Tehdy bude nebeské království podobné deseti pannám, které si vzaly své lampy a vyšly, aby se setkaly s ženichem.2Ale pět z nich bylo hloupých a pět z nich moudrých.3Ty hloupé si vzaly své lampy, ale nevzaly si s sebou olej.4Moudré si však vzaly se svými lampami také olej v nádobách.5Když ženich prodléval s příchodem, všechny začaly podřimovat, až usnuly.6Uprostřed noci se však rozezněl křik: ‚Hle: Ženich! Vyjděte, abyste se s ním setkaly!‘7Tehdy se všechny panny vzbudily a připravily své lampy.8Hloupé panny řekly moudrým: ‚Dejte nám trochu ze svého oleje, protože naše lampy dohasínají.‘9Avšak moudré panny odpověděly: ‚Ne, nemusel by náš olej vystačit pro nás i pro vás. Raději jděte k prodavačům a nakupte si.‘ 10Když si odešly koupit olej, přišel ženich, a ty, které byly připraveny, s ním vešly na svatební hostinu. A dveře byly zavřeny. 11Když pak přišly ty druhé panny, řekly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ 12On jim však odpověděl: ‚Amen, říkám vám: Neznám vás.‘ 13Proto bděte, protože neznáte ten den ani tu chvíli, ve které přijde Syn člověka.

Podobenství o služebnících s talenty

14Bude tomu stejně, jako když jeden člověk vycestoval do zahraničí. Povolal své otroky a svěřil jim svůj majetek. 15Jednomu dal pět talentů, druhému dva, třetímu jeden talent – každému podle jeho schopností. A hned vycestoval do zahraničí. 16Ten, který obdržel pět talentů, šel a obchodoval. A získal dalších pět. 17Stejně tak ten, který měl dva talenty, získal další dva. 18Ten však, který obdržel jeden talent, odešel a zakopal ten talent v zemi – a tak ukryl peníze svého pána.
19Po dlouhé době přišel pán těch otroků a provedl s nimi vyúčtování. 20A přistoupil ten, který obdržel pět talentů. Přinesl jiných pět a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi pět talentů. Hle: Získal jsem dalších pět talentů.‘ 21Jeho pán mu řekl: ‚Dobře, dobrý a věrný otroku. Nad málem jsi byl věrný, nad mnohým tě ustanovím. Vejdi do radosti svého pána.‘ 22Přistoupil také ten, který obdržel dva talenty, a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi dva talenty. Hle: Získal jsem další dva talenty.‘ 23Jeho pán mu řekl: ‚Dobře, dobrý a věrný otroku. Nad málem jsi byl věrný, nad mnohým tě ustanovím. Vejdi do radosti svého pána.‘ 24Přistoupil také ten, který obdržel jeden talent, a řekl: ‚Pane, vím, že jsi tvrdý člověk: sklízíš, kde jsi nerozséval a sbíráš, odkud jsi nerozsypal. 25Bál jsem se, odešel jsem a skryl tvůj talent v zemi. Hle: Zde máš, co je tvé.‘ 26Jeho pán mu odpověděl: ‚Otroku zlý a lenivý! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nerozséval, a sbírám, odkud jsem nerozsypal. 27Měl jsi proto moje peníze dát směnárníkům. Až bych přišel, vzal bych si to, co je moje i s úrokem. 28Proto mu ten talent vezměte a dejte jej tomu, kdo má deset talentů. 29Neboť každému, kdo má, bude dáno a rozhojní se mu to. Tomu, kdo nemá, však bude odejmuto i to, co má. 30A toho neužitečného otroka uvrhněte do nejzazší temnoty. Tam bude nářek a skřípění zubů.‘

O pomoci druhým

31Když však ve Své slávě přijde Syn člověka a s Ním všichni andělé – tehdy se posadí na trůn Své slávy, 32a budou před Ním shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých tak, jako pastýř odděluje ovce od kůzlat. 33Po Své pravici postaví ovce a po levici kůzlata. 34Tehdy řekne král těm po Své pravici: ‚Pojďte, požehnaní Mého Otce. Zdědili jste království, které je pro vás připraveno od založení světa. 35Vždyť jsem hladověl, a dali jste Mi najíst, žíznil jsem, a dali jste Mi napít, byl jsem host, a pohostili jste Mě, 36byl jsem nahý, a oblékli jste Mě, byl jsem nemocný, a navštívili jste Mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za Mnou.‘ 37Tehdy Mu ti spravedliví lidé odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nakrmili Tě? Nebo žíznivého, a dali jsme ti napít? 38Kdy jsme tě viděli jako hosta, a pohostili ? Nebo nahého, a oblékli ? 39Kdy jsme tě viděli nemocného či ve vězení, a přišli jsme za Tebou?‘ 40A král jim odpoví: ‚Amen, říkám vám: Co jste udělali jednomu z Mých nejmenších bratrů – Mně jste udělali.‘ 41Potom řekne těm po levici: ‚Jděte ode Mne, prokletí, do věčného ohně, který je připraven ďáblu a jeho andělům. 42Vždyť jsem hladověl, a nedali jste Mi najíst, žíznil jsem, a nedali jste Mi napít, 43byl jsem hostem, a nepohostili jste Mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste Mě, byl jsem nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste Mě.‘ 44Tehdy Mu i oni odpoví: ‚Pane, kdy jsme Tě viděli hladového, žíznivého, jako hosta, nahého, nemocného, ve vězení – a neposloužili jsme Ti?‘ 45Tehdy jim odpoví: ‚Amen, říkám vám: Cokoli jste neudělali jednomu z těchto nejmenších – ani Mně jste neudělali.‘ 46A tito lidé odejdou do věčného trestu, ale spravedliví lidé odejdou do věčného života.“




Poznámky:
25,13 bdít – var. buďte ve střehu/na stráži/hlídat, v pohotovosti
25,15 jeden talent měl hodnotu mzdy práce dělníka za více než 20 let
25,16 obchodoval – var. pracoval (aktivně s nimi nakládal)
25,24 tvrdý – var. přísný, tvrdohlavý
25,35 hostem, a pohostili jste mě – var. cizincem, a ujali jste se mě
25,38.43.44 host – var. cizinec

Komentář:
Juda se domlouvá na zradě

1Když Ježíš dokončil všechna tato slova, stalo se, že řekl Svým učedníkům:2„Víte, že po dvou dnech nastane pesach a Syn člověka bude zrazen, aby byl ukřižován.“ 3Tehdy se přední kněží, učitelé zákona a starší lidu sešli na nádvoří domu velekněze, který se jmenoval Kaifáš, 4a radili se, jak by se Ježíše podvodem zmocnili a zavraždili Ho. 5Řekli si však: „Neuděláme to během svátku, aby mezi lidmi nevznikly nepokoje.“

V domě Šimona Malomocného

6Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného,7přistoupila k Němu žena, která měla alabastrovou nádobu velmi drahého vonného oleje, a vylila jej na Jeho hlavu, když ležel u stolu. 8Když to viděli učedníci, naštvali se a říkali: „K čemu taková ztráta?9Vždyť by mohl být ten vonný olej prodán za mnoho peněz, a ty peníze pak mohly být dány žebrákům.“ 10Ale Ježíš rozpoznal jejich přemýšlení a řekl jim: „Proč té ženě způsobujete trápení? Vždyť vůči Mně vykonala dobrý skutek. 11Vždyť žebráky máte mezi sebou stále, ale Mě mezi sebou mít stále nebudete.
12Tato žena vskutku vylila vonný olej na Moje tělo. Udělala to kvůli tomu, aby Mě připravila na pohřeb. 13Amen, říkám vám: Kdekoli po celém světě bude kázáno toto evangelium, bude se také mluvit na její památku o tom, co udělala.“ 14Tehdy odešel k předním kněžím jeden z dvanácti učedníků, který se jmenoval Juda z Kerijótu. 15Řekl: „Co mi chcete dát, když vám Ho zradím?“ A oni mu stanovili třicet stříbrných. 16Od té chvíle hledal vhodnou příležitost k tomu, aby Ho zradil.

Pesachová večeře

17Na první den svátku nekvašených chlebů k Ježíšovi přistoupili učedníci a řekli: „Kde chceš, abychom Ti připravili k jídlu pesachového beránka?“ 18On řekl: „Jděte do města k jistému člověku a řekněte mu: ‚Mistr říká: Můj čas je blízko. U tebe se Svými učedníky upořádám pesach.‘“ 19Učedníci udělali všechno tak, jak jim to Ježíš zařídil. A připravili pesachového beránka.
20Když nastal večer, Ježíš si spolu s dvanácti učedníky lehl ke stolu. 21Když jedli, řekl jim: „Amen, říkám vám: Jeden z vás Mě zradí.“ 22Velmi zesmutněli a začali Mu všichni [každý jeden] říkat: „Jsem to snad já, Pane?“ 23On však odpověděl: „Ten, kdo namočil se Mnou ruku v míse, ten Mě zradí. 24Vskutku: Syn člověka odchází – jak je o Něm psáno. Ale běda tomu člověku, skrze něhož bude Syn člověka zrazen. Bylo by pro něj lépe, kdyby se vůbec nenarodil.“ 25Juda, který Ho zrazoval, odpověděl: „Jsem to já, veliký učiteli?“ Řekl mu: To jsi řekl ty.“
26Když jedli, Ježíš vzal chléb, poděkoval, lámal ho a dal učedníkům se slovy: „Vezměte a jezte. Toto je Moje tělo.“ 27Vzal kalich, poděkoval a dal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni. 28Vždyť toto je Moje krev nové smlouvy, která se prolévá za mnoho lidí kvůli odpuštění hříchů. 29Ale říkám vám: Od nyní již jistě nebudu pít z tohoto plodu vinné révy, až do toho dne, kdy jej budu s vámi pít nový v království Mého Otce.“ 30Pak zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. 31Tehdy jim Ježíš řekl: „Během této noci vám všem budu příčinou pádu. Neboť je psáno: ‚Budu bít pastýře a stádo ovcí se rozprchne.‘ 32Ale až vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“ 33Petr Mu odpověděl: „Kdybys byl všem příčinou pádu, mně nikdy příčinou pádu nebudeš.“ 34Ježíš mu řekl: „Amen, říkám ti: Během této noci – ještě než kohout zakokrhá – Mě třikrát zapřeš.“ 35Petr Mu řekl: „I kdybych měl s Tebou zemřít – nezapřu Tě!“ Podobně mluvili i všichni ostatní učedníci.

V Getsemane

36Tehdy s nimi Ježíš přišel na místo zvané: ‚Getsemane.‘ A řekl učedníkům: „Zde se posaďte, zatímco se támhle odejdu pomodlit.“ 37Vzal s sebou Petra a dva Zebedeovy syny. Začal být velmi smutný a ustaraný. 38Tehdy jim řekl: „Moje duše je velmi zarmoucená, až k smrti. Zůstaňte tu a bděte se Mnou.“ 39Kousek poodešel, padl na Svou tvář a modlil se: „Můj Otče! Pokud je to možné, ať mě mine tento kalich. Nicméně ne jak já chci, ale jak Ty chceš.“ 40A přišel k učedníkům a našel je spící. Řekl Petrovi: „To jste se Mnou nemohli bdít jedinou chvíli? 41Bděte a modlete se, abyste nevstoupili do pokušení. Duch je vskutku odhodlán, ale tělo je slabé.“ 42Odešel podruhé a modlil se: „Můj Otče! Pokud není možné, aby Mě minul tento kalich, tedy pokud ho musím vypít – staň se Tvoje vůle.“ 43Znovu k nim přišel a našel je spící. Jejich oči byly zatíženy únavou. 44Nechal je, znovu odešel a modlil se potřetí tu samou řeč. 45Tehdy přišel ke Svým učedníkům a řekl jim: „Spěte dál a odpočívejte... Hle: Přiblížila se ta chvíle. Syn člověka je zrazován a vydáván do rukou hříšných lidí. 46Vstaňte a pojďte. Hle: Přibližuje se ten, který Mě zrazuje.“
47Zatímco ještě mluvil, hle: Přišel Juda, jeden z dvanácti učedníků, a s ním početný zástup s meči a dřevěnými holemi, který poslali přední kněží a starší lidu. 48Ten, který Ho zrazoval, jim dal znamení: „Je to ten, koho přátelsky políbím – chopte se Ho.“ 49A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Rád tě vidím, Rabbi.“ a vroucně Ho políbil. 50Ježíš mu řekl: „Společníku, proč jsi přišel?“ Tehdy přistoupili, vztáhli na Ježíše ruce a chopili se Ho. 51A hle: Jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, natáhl ruku, vytasil svůj meč, udeřil veleknězova otroka a usekl mu ucho. 52Tehdy mu Ježíš řekl: „Vrať svůj meč na jeho místo. Vždyť všichni, kdo berou meč, mečem zahynou. 53Nebo myslíš, že nejsem schopen požádat svého Otce – a On Mi hned pošle víc, než dvanáct legií andělů? 54Ale jak by se potom naplnila Písma, podle kterých se to tak musí stát?“ 55V tu chvíli Ježíš řekl zástupům: „Vyšli jste Mě zajmout s meči a dřevěnými holemi jako nějakého banditu. Každý den jsem sedával v chrámě a učil, ale nezmocnili jste se Mě. 56Avšak toto se stalo, takže se naplnila prorocká Písma.“ Tehdy Ho všichni učedníci opustili a utekli pryč.

Soud nad Ježíšem

57Zajali Ježíše a dovedli Ho k přednímu knězi Kaifášovi, kde se shromáždili učitelé zákona a starší lidu. 58Ale Petr Ho zpovzdálí následoval až k nádvoří velekněze. Vstoupil dovnitř a seděl se služebníky, aby uviděl konec toho všeho. 59Přední kněží, starší lidu a celý sanhedrin hledali proti Ježíšovi nějaké falešné svědectví, aby Ho mohli vydat na smrt. 60Ale nic nenašli, přestože předstoupilo mnoho falešných svědků. Nakonec však předstoupili dva falešní svědkové, kteří řekli: 61„Tento Ježíš řekl: ‚Mohu zničit Boží chrám a ve třech dnech ho znovu postavit.‘“
62A povstal velekněz, který Mu řekl: „Nic neodpovídáš na to, co proti Tobě tito lidé svědčí?" 63Avšak Ježíš mlčel. A velekněz Mu řekl: „Zapřísahám Tě skrze živého Boha, abys nám řekl, zda jsi Kristus, ten Boží syn!“ 64Ježíš mu řekl: To jsi řekl ty. Ale říkám vám: Od tohoto času uvidíte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího na nebeských oblacích.“ 65Tehdy velekněz roztrhl svůj vnější oděv a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme nějaké svědky?! Hle: Teď jste slyšeli rouhání! 66Co myslíte vy?“ A oni odpověděli: „Propadl smrti!“ 67Tehdy plivali do Jeho tváře a bili Ho pěstmi. Jiní Ho bili holemi a říkali: 68„Prorokuj nám, Kriste: Kdo Tě právě udeřil?“
69Ale Petr seděl venku na nádvoří. A přistoupila k němu jedna mladá služebná a řekla: „I ty jsi byl s tím Galilejským Ježíšem!“ 70On však přede všemi zapřel: „Nevím, o čem mluvíš.“ 71Když vyšel k bráně, uviděla ho jiná mladá služebná a řekla těm, kteří tam byli: „Tento člověk byl s tím Nazaretským Ježíšem.“ 72A on znovu zapřel, tentokrát i s přísahou: „Neznám toho člověka!“ 73Za chvíli však přistoupili ti, kteří tam stáli, a řekli Petrovi: „Pravda, také ty jsi jeden z nich, neboť i tvoje řeč prozrazuje.“ 74Tehdy se začal Petr zaklínat a přísahat: „Neznám toho člověka!“ A hned zakokrhal kohout. 75Petr si vzpomněl na to slovo od Ježíše, které mu dříve řekl: ‚Dříve, než kohout zakokrhá, třikrát Mě zapřeš.‘ A vyšel ven a hořce se rozplakal.




Poznámky:
26,31.33 příčina pádu – var. být kamenem úrazu, pohoršit se, být sveden, odpadnout, klopýtnout (způsobit pád)
26,45 spěte dál a odpočívejte – patrně řečeno s povzdechem nad jejich chováním
26,52 vrať – var. odvrať – ve smyslu: odvrať meč od konání
26,53 požádat – var. vybídnout, podnítit, nabádat
26,53 legie – římský vojenský útvar čítající asi 6000 pěšáků s další jízdou
26,63 zapřísahat – uvádět do přísahy, povinnost odpovědět (srov. Lv 5,1)
26,64 tohoto času – var. od nynějška, od teď (od této doby dale, opak minulosti)
26,65 vnějši oděv – někdy myšlen plášť
26,67 bít holí – uhodit dlaní, nebo holí (ř. slovo zde a v Mt 5,39)
26,73 tě prozrazuje – dosl. tě dělá evidentním
Soud nad Ježíšem

1Brzy ráno se všichni přední kněží a starší lidu radili proti Ježíšovi, aby Ho vydali na smrt.2Spoutali Ho, odvedli a vydali místnímu guvernéru Pilátovi.3Tehdy viděl Juda, který Ho zrazoval, že je Ježíš odsouzen. Litoval toho a vrátil těch třicet stříbrných předním kněžím a starším se slovy: 4Zhřešil jsem. Zradil jsem nevinnou krev!“ Oni však řekli: „Co je nám do toho? Ty to tak vidíš.“5On to stříbro hodil do chrámu a vzdálil se; odešel a oběsil se.6Přední kněží vzali stříbro a řekli si: „Není dovoleno je dát mezi dary zasvěcené Bohu, protože mají cenu krve."7Poradili se a koupili z nich hrnčířovo pole k pohřbívání cizinců.8Proto se to pole jmenuje: ‚Pole krve‘ až dodnes.9Tehdy se naplnilo to, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Jeremiáše: ‚A vzali třicet stříbrných, cenu Oceněného, který byl takto oceněn od izraelských synů, 10a dali je za hrnčířovo pole, jak mi nařídil Pán.‘
11A Ježíš stál před guvernérem. Guvernér se Ho zeptal: „Jsi tedy ten židovský král?“ Ježíš řekl: To říkáš ty.“ 12Když vůči Němu přední kněží a starší vznášeli obžaloby, nic na to neodpovídal. 13Tehdy Mu Pilát řekl: „Neslyšíš, kolik toho proti Tobě svědčí?“ 14Ale On mu neodpověděl ani jedno slovo, takže se tomu guvernér velmi divil. 15Guvernér měl ve zvyku o svátcích propustit zástupům jednoho vězně, kterého chtěli. 16Měli tehdy jednoho významného vězně, jménem [Ježíš] Barabáš. 17Když se lidé shromáždili, Pilát jim řekl: „Kterého vězně chcete, abych vám propustil? [Ježíše] Barabáše nebo Ježíše, zvaného ‚Kristus‘?“ 18Neboť věděl, že mu Ho Židé vydali ze závisti. 19Když seděl na soudní stolici, poslala k němu jeho žena psaní: ‚Neměj nic s Tím spravedlivým člověkem, neboť jsem dnes kvůli Němu ve snu mnoho vytrpěla.‘ 20Ale přední kněží a starší přesvědčili zástupy, aby si vyprosili Barabáše, ale Ježíše nechali zahubit. 21Guvernér jim však odpověděl: „Kterého z těchto dvou chcete, abych vám propustil?“ Oni však řekli: „Barabáše.“
22Pilát jim řekl: „Co mám potom udělat s Ježíšem, zvaným ‚Kristus‘?“ Oni řekli: „Ať je ukřižován!“ 23Guvernér jim řekl: „Vždyť co udělal zlého?“ Oni však ještě více křičeli: „Ať je ukřižován!!“ 24A Pilát viděl, že to ničemu neprospívá, ale že nastávají čím dál větší nepokoje. Vzal vodu a umyl si před zástupem ruce se slovy: „Jsem nevinný vůči krvi tohoto spravedlivého muže. Podívejte se na sebe. 25Všechen lid mu odpověděl: „Jeho krev na nás a na naše děti.“

Ukřižování

26Tehdy jim propustil Barabáše, ale Ježíše nechal zbičovat a vydal Ho, aby byl ukřižován. 27Tehdy guvernérovi vojáci vzali Ježíše do paláce římského guvernéra a shromáždili k Němu celý vojenský oddíl. 28Svlékli Ho a oblékli Mu krátký šarlatový plášť. 29Upletli Mu trnový věnec a vložili Mu ho na hlavu. Dali Mu do pravé ruky rákosovou hůl a padali před Ním na kolena. Posmívali se Mu a říkali: „Buď zdráv, židovský králi!“ 30Plivali na Něj, vzali Mu tu rákosovou hůl a bili Ho po hlavě. 31Když se Mu dost naposmívali, svlékli Mu ten krátký plášť a oblékli Mu Jeho plášť. A vedli Ho, aby byl ukřižován.
32Když vycházeli z města, našli člověka z Kyrény jménem Šimon. Přinutili ho, aby zvedl Jeho trám na kříž a nesl ho. 33A přišli na místo zvané ‚Golgota,‘ což znamená: ‚Místo lebky.‘ 34Dali Mu napít víno smíchané se směsí hořkých bylin. Když to však ochutnal, nechtěl to pít. 35Když Ho ukřižovali, rozdělili si Jeho plášť: Metali o něj losy. Takže se naplnilo to, co bylo řečeno prorokem: ‚Rozdělili si Můj plášť a o Moje oblečení metali losem.‘ 36Pak si sedli a hlídali Ho tam.
37Umístili nad Jeho hlavu tabulku s napsaným důvodem obvinění: ‚TOTO JE JEŽÍŠ, ŽIDOVSKÝ KRÁL.‘ 38Tehdy s Ním ukřižovali dva bandity: jednoho po pravici a druhého po levici.
39Kolemjdoucí se Mu rouhali a kroutili hlavami a říkali: 40„Ty, který zničíš Boží chrám a ve třech dnech ho postavíš – zachraň sám Sebe! Pokud jsi Božím Synem, sestup z kříže!“ 41Podobně se Mu posmívali i přední kněží s učiteli zákona a staršími. 42Říkali: „Jiné zachránil, ale Sebe zachránit nedokáže. Je izraelským králem – tak ať nyní sestoupí z kříže a uvěříme v Něho. 43Důvěřoval Bohu: Ať Ho tedy nyní vysvobodí, pokud Bůh chce. Vždyť říkal: ‚Jsem Boží Syn.‘“ 44Stejně Ho uráželi i bandité, kteří byli spoluukřiováni s Ním.
45Od dvanácté hodiny polední nastala temnota po celé zemi až do třetí hodiny odpoledne. 46Kolem té třetí hodiny vykřikl z celé síly velikým hlasem: „ELI, ELI, LEMA, SABACHTHANI!!!“ To je v překladu: ‚Můj Bože, Můj Bože, proč jsi Mě opustil?‘ 47Když to slyšeli někteří z těch, co tam stáli, říkali: „Ten člověk volá Eliáše.“ 48A hned jeden z nich vyběhl, vzal houbu, naplnil ji zkyslým vínem, vložil to na rákosovou hůl a dal Mu napít. 49Ale ostatní říkali: „Nech Ho, ať uvidíme, zda přijde Eliáš a zachrání Ho.“ 50Avšak Ježíš znovu zvolal velikým hlasem a vypustil Svého ducha.
51A hle: Chrámová opona se roztrhla od vrchu dolů na dvě části. Země se zatřásla, pukaly skály a byly otevřeny hroby: 52Těla mnoha zesnulých svatých se probudila k životu. 53Vyšli z hrobů a po Jeho zmrtvýchvstání vstoupili do svatého města a zjevili se mnoha lidem. 54Tehdy setník a ti, kteří s ním hlídali Ježíše, uviděli to zemětřesení a všechno to, co se stalo. Řekli: „Pravda. Ten Ježíš byl Boží Syn.“
55Bylo tam mnoho žen, které se dívaly zpovzdálí. Ty ženy Ježíše následovaly z Galileje, aby Mu sloužily. 56Mezi nimi byla také Marie z Magdaly, další Marie (matka Jakuba a Josefa) a matka Zebedeových synů. 57Když nastal večer, přišel jeden bohatý člověk z Arimatie, jménem Josef, který se také stal Ježíšovým učedníkem. 58Ten přistoupil k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo. Tehdy Pilát rozkázal, aby mu to tělo vydali. 59Josef vzal tělo a zavinul ho do čisté lněné látky. 60Umístil ho do své nové hrobky, kterou nechal vytesat do skály. A ke vstupu do hrobky nechal přivalit veliký kámen. Pak odešel. 61Byly tam Marie z Magdaly a ta druhá Marie; seděly naproti hrobce.

Sobota po ukřižování

62Další den, který byl po dni připrav, se u Piláta sešli přední kněží a farizeové a řekli mu: 63„Pane, vzpomněli jsme si, jak ten podvodník řekl, když byl ještě naživu: ‚Po třech dnech vstanu z mrtvých.‘ 64Proto přikaž, ať je hrobka zabezpečena až do třetího dne, aby se snad nestalo, že by v noci přišli Jeho učedníci, ukradli Ho a řekli lidu: ‚Vstal z mrtvých!‘ – a pozdější podvod bude horší, než dřívější.“ 65Pilát jim řekl: „Máte k dispozici stráž. Jděte a zabezpečte hrobku, jak umíte.“ 66Oni šli a zabezpečili hrobku tak, že zapečetili kámen a postavili k němu stráž.




Poznámky:
27,4 ty to tak vidíš – dosl. ty vidíš – je to tvoje vnímání/ty musíš vidět (vědět), co s tím
27,6 dary zasvěcené Bohu – dosl. korbán (srov. Mk 7,11)
27,10 nařídit – var. zařídit
27,16 významný – ve smyslu: vyčnívající, výrazný
27,24 podívejte se na sebe – dosl. podívejte (se na) sebe/je to vaše věc 27,28.31 krátký plášť, který nosili vojenští důstojníci, soudci, králové, císaři
27,32 trám na kříž – odsouzenci nosili vodorovný trám, který se připevnil na připravený kůl – a vznikl kříž
27,34 směs hořkých bylin – označuje směs (lektvar) z hořkých bylin (snad pelyněk, nebo myrha). Ř. slovo zde a v Sk 8,23.
27,38.44 bandita – zloděj, lupič (který krade násilím)
27,39 rouhat – var. pomlouvat, mluvit zle o posvátných věcech, mluvit vulgárně a drze
27,45 dvanácté – dosl. šesté; třetí – dosl. devátá (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
27,46 třetí – dosl. deváté (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
27,46 opustit – ve smyslu: zanechat
27,48 zkyslé víno – var. ocet. Kyselé víno nízké kvality smíchané s vodou.
27,49 Některé rukopisy přidávají: [Ale vzali kopí, probodli Mu bok a vytekla voda a krev.]
27,51 pukat – var. roztrhnout, rozdělit, rozštípnout
27,52 zesnulých – var. mrtvých (ř. slovo označuje někdy smrt (Mt 27,52; Jan 11,11), jindy obyčejný spánek (Mt 28,13; Lk 22,45…)
27,52 probudila – var. povstala
27,54 pravda – var. skutečně, opravdu, jistě
27,60 vstup – var. dveřím
27,62 den příprav – tj. pátek (den přípravy na sobotu)
Neděle po ukřižování

1Později, po sobotě, když svítalo na první den po sobotě, přišla Marie z Magdaly a ta druhá Marie, aby se podívaly na hrobku.2A hle: Nastalo veliké zemětřesení, neboť z nebe sestoupil Pánův anděl. Přistoupil k hrobce, odvalil kámen a posadil se na něm.3Jeho vnější vzhled byl jako blesk a jeho oděv byl bílý jako sníh.4Strážní byli ze strachu z něj otřeseni a byli jakoby mrtví. 5Anděl promluvil k ženám: „Nebojte se, neboť vím, že hledáte ukřižovaného Ježíše.6Tady není, protože vstal z mrtvých – jak řekl. Pojďte a podívejte se na místo, kde ležel Pán.7Jděte rychle a řekněte Jeho učedníkům, že vstal z mrtvých. A hle: Předchází vás do Galileje, tam Ho uvidíte. Hle: Řekl jsem vám to.
8A vyšly rychle od hrobky se strachem a velikou radostí. Běžely, aby o tom podaly zprávu Jeho učedníkům. 9Když šly podat zprávu Jeho učedníkům, hle: Ježíš je potkal a řekl: „Zdravím vás.“ A ony přistoupily, objaly Jeho nohy a klaněly se Mu. 10Tehdy jim Ježíš řekl: „Nebojte se. Jděte a podejte zprávu Mým bratrům, aby šli do Galileje – a tam Mě uvidí.“
11Když odešly, hle: Někteří ze strážců přišli do města a podali zprávu předním kněžím o všem, co se stalo. 12Ti se spolu se staršími shromáždili a poradili se. Pak dali vojákům hodně peněz a řekli jim: 13„Říkejte, že Jeho učedníci přišli v noci, když jste spali, a ukradli Jeho tělo. 14Pokud se o tom doslechne guvernér, my ho přesvědčíme a vás zbavíme starostí.“ 15Oni vzali peníze a jednali podle toho, jaké dostali instrukce. A to slovo je mezi Židy rozšířeno až do dnešního dne.
16Jedenáct učedníků šlo do Galileje na horu, jak jim to Ježíš určil. 17Když Ho uviděli, klaněli se Mu. Ale někteří váhali mezi dvěma postoji. 18Ježíš přistoupil a řekl jim: „Byla Mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. 19Proto jděte, získávejte Mi učedníky mezi všemi národy, ponořte je křtem do jména Otce, Syna i Ducha svatého 20a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle: Já jsem s vámi všechny dny až do dovršení tohoto věku. Amen.“




Poznámky:
28,9 obejmout – dosl. uchopit
28,12 hodně peněz – dosl. mnoho stříbra
28,14 zbavit starostí – dosl. vás uděláme bez-starostné (slovník – bez starostí)
28,17 váhat mezi dvěma postoji – ř. slovo dosl. „dvoj-postoj“ – tedy váhat mezi dvěma stranami
28,19 získávat učedníky – ř. sloveso znamenající: stát se učedníkem . Tedy ve smyslu: (způsobujte), aby se mezi národy lidé stávali učedníky.
Jan Křtitel

1Počátek evangelia Ježíše Krista, Božího Syna:
2Jak je psáno v prorocích:


‚Hle, posílám Svého posla před Tvojí tváří,
který připraví před Tebou Tvoji cestu.

3Hlas volajícího v pustině:
Připravte Pánovu cestu,
vyrovnejte Jeho stezky.‘



4Objevil se Jan, který křtil v pustině a kázal křest změny myšlení v lítosti, který vede k odpuštění hříchů.5Přicházeli k Němu lidé z celé judské krajiny i z Jeruzaléma. Všichni vyznávali své hříchy a nechávali se od něj v řece Jordánu pokřtít.6Jan byl oblečen do oděvu z velbloudí srsti a kolem svých beder měl kožený opasek. Jídával kobylky a med divokých včel.7A kázal: „Za mnou přichází někdo silnější, než já. Nejsem hoden se ani sklonit a rozvázat řemínek u Jeho sandálů.8Vskutku: Já vás křtím vodou, On však vás však bude křtít v Duchu svatém.“
9Toto se stalo v těch dnech: Ježíš přišel z galilejského Nazareta a byl od Jana křtem ponořen do Jordánu. 10A hned, jak vystoupil z vody, uviděl roztržená nebesa a Ducha jako holubici sestupujícího do Něj. 11Z nebe zazněl hlas: „Ty jsi Můj milovaný Syn, v Tobě mám zalíbení.“ 12A hned Ho Duch vyvedl do pustiny. 13Byl v pustině čtyřicet dní a byl pokoušen od satana. Byl tam s divokou zvěří a sloužili Mu andělé.

Ježíš získává učedníky

14Po Janově uvěznění Ježíš přišel do Galileje a kázal EVANGELUM Božího království. 15Říkal: Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. V lítosti změňte myšlení a věřte v evangelium.“ 16A když procházel kolem Galilejského moře, uviděl Šimona a Šimonova bratra Ondřeje, jak hází do moře sítě. Byli totiž rybáři. 17Ježíš jim řekl: „Pojďte za Mnou a způsobím, že se stanete rybáři lidí.“ 18A hned opustili své sítě a následovali Ho.19Kousek poodešel a uviděl Jakuba, syna Zebedea, a jeho bratra Jana, jak v lodi spravují sítě. 20A hned je povolal. Oni zanechali svého otce Zebedea v lodi s najatými služebníky a šli za Ním.

Ježíš uzdravuje

21Vešli do Kafarnaum. Hned v sobotu Ježíš vešel do synagogy a vyučoval. 22Byli ohromeni Jeho vyučováním, protože je vyučoval jako Mající moc, a ne jako učitelé zákona. 23V jejich synagoze byl právě člověk s nečistým duchem. Ten vykřikl: 24„Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský?! Přišel jsi nás zničit?! Znám Tě, vím, kdo jsi: Ten Svatý Boží!!“ 25Ježíš mu pohrozil: „Zmlkni a vyjdi z něj!“ 26Nečistý duch jím zalomcoval a s hlasitým křikem z něj vyšel. 27Všichni byli v úžasu, takže se ptali jeden druhého: „Co je to za nové učení? Dokonce s mocí rozkazuje nečistým duchům a oni Ho poslouchají!“ 28A pověst o Něm se hned rozšířila po celém okolí Galileje.
29A hned vyšel ze synagogy a přišel s Jakubem a Janem do domu Ondřeje a Šimona. 30Šimonova tchyně však ležela a měla horečku. A hned Mu o ní řekli. 31Přistoupil k ní, vzal ji za ruku a pozdvihl ji. Horečka ji opustila a obsluhovala je. 32Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k Němu všechny nemocné a ty, kteří byli posedlí démony. 33A celé město se shromáždilo přede dveřmi 34a Ježíš uzdravoval mnoho nemocných lidí, kteří trpěli rozmanitými chronickými onemocněními, a vyhnal mnoho démonů. A démonům nedovoloval mluvit, protože Ho znali; [věděli, že je to Kristus].
35Brzy ráno, ještě za tmy, Ježíš vstal, vyšel ven a šel na opuštěné místo a tam se modlil. 36Šimon a ti, kteří byli s Ním, po Něm pátrali. 37Když Ho našli, řekli Mu: „Všichni Tě hledají.“ 38Řekl jim: Pojďme jinam: Do okolních venkovských měst, abych i tam kázal. Vždyť kvůli tomu jsem přišel.“ 39A šel, kázal v jejich synagogách po celé Galileji a vyháněl démony.
40Přišel k Němu jeden malomocný člověk a prosil Ho; padl na kolena a řekl Mu: „Pokud chceš, můžeš mě očistit.“ 41Ježíš, pohnut soucitem, natáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: „Chci. Buď čistý.“ 42Když mu to řekl, hned od něj odešlo malomocenství a byl očištěn. 43Ježíš ho přísně napomenul a hned ho poslal pryč. 44Řekl mu: „Hleď, abys nikomu nic neříkal. Ale jdi, ukaž se kněžím a obětuj za své očištění to, co nařídil Mojžíš – jim na svědectví.“ 45On však vyšel a začal to slovo velice rozhlašovat a rozšiřovat, takže Ježíš už nemohl veřejně vstoupit do města, ale pobýval na pustých místech mimo města. A lidé k Němu přicházeli ze všech stran.




Poznámky:
1,3 vyrovnejte – dosl. udělejte přímé
1,3 objevil – dosl. stal se
1,16 do (moře) – podle ř. spíše: „v“ moři (patrně stáli ve vodě)
1,24 co je ti do nás – dosl. co nám a tobě
1,28 rozšířila – dosl. vyšla
1,31 vzal – ne uchopil, ale dosl. držel pevně (v řečtině důraz na sílu, přeneseně na nadvládu)
1,35 opuštěný – var. pustý
1,40 můžeš – var. máš moc
1,43 přísně – rozhořčeně , s vnitřním pocitem rozhořčení (rozčilení)
Proti Ježíši začíná odpor

1Když po několika dnech opět vešel do Kafarnaum, rozneslo se, že je ve Svém domě. 2Hned se shromáždilo velké množství lidí, takže již nebylo místo ani přede dveřmi. A mluvil k nim slovo.3Tu k Němu přišli lidé a nesli ochrnutého člověka; nesli ho čtyři lidé.4Když se kvůli zástupu nebyli schopni k Němu přiblížit, rozebrali střechu domu nad místem, kde byl Ježíš. Odkryli strop a spustili lůžko, na kterém ležel ten ochrnutý člověk.5Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Dítě, odpouštějí se ti hříchy.“
6Seděli tam však někteří z učitelů zákona a uvažovali ve svých myslích:7„Proč tak mluví? Rouhá se! Vždyť kdo moc odpouštět hříchy – jedině sám Bůh!“ 8Ježíš Svým duchem hned poznal, že takto sami u sebe uvažují. A řekl jim: „Proč takto uvažujete ve svých myslích?9Co je snadnější: Říct ochrnutému člověku: ‚Odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říct: ‚Vstaň, vezmi své lůžko a choď‘? 10Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět hříchy…“ tu řekne ochrnutému člověku: 11 „Říkám ti: Vstaň, vezmi své lůžko a jdi do svého domu.“ 12On hned vstal, vzal své lůžko a přede všemi odešel, takže všichni lidé žasli a oslavovali Boha: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli!“
13Ježíš pak opět šel podél moře a přicházel k Němu všechen zástup. A učil je. 14Procházel kolem a uviděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí na celnici. Řekl mu: „Následuj Mě.“ A on vstal a následoval Ho. 15Když Ježíš stoloval v jeho domě, stalo se, že s Ním a s Jeho učedníky stolovalo mnoho výběrčích daní a hříšníků. Vždyť jich bylo mnoho a následovali Ho. 16Když Ho učitelé zákona a farizeové uviděli, jak jí s hříšníky a výběrčími daní, řekli Jeho učedníkům: „Jak to, že jí a pije s hříšníky a výběrčími daní?“ 17Ježíš to uslyšel a řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat ke změně myšlení v lítosti spravedlivé lidi, ale hříšné.“
18Janovi učedníci a učedníci farizeů se často postili. Přišli a řekli mu: „Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale Tvoji učedníci se nepostí?“ 19Ježíš jim řekl: „Jak se mohou spolusvatebčané postit, když je ženich s nimi? Dokud mají čas, ve kterém je ženich s nimi, nemohou se postit. 20Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich odejmut. A tehdy, v těch dnech, se budou postit.
21Na starý plášť přece nikdo nepřišívá záplatu z nového kusu látky. Jinak se od toho starého pláště ta výplň odtrhne – nová látka od staré látky – a trhlina se stane ještě horší. 22A nikdo nelije čerstvý hroznový nápoj do starých měchů, jinak ten hroznový nápoj měchy rozerve, hroznový nápoj se vylije a měchy jsou zničeny. Ale čerstvý hroznový nápoj se má dávat do nových měchů.“
23Když Ježíš v sobotu procházel skrze obilné pole, stalo se, že Jeho učedníci začali cestou trhat klasy. 24Farizeové Mu řekli: „Podívej se: Dělají v sobotu to, co není dovoleno.“ 25Řekl jim: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl nouzi a hladověl on i ti, kteří byli s ním? 26Jak za velekněze Abiatara vstoupil do Božího domu a jedl chleby předložení, které neměl dovoleno jíst nikdo kromě kněží? A jak dal i těm, kteří byli s ním?“ 27Řekl jim: Sobota je učiněna kvůli člověku, a ne člověk kvůli sobotě. 28Proto je Syn člověka Pánem také soboty.“




Poznámky:
2,3 nést – dosl. zvednout
2,15 stoloval – dosl. ležel (u jídla se leželo)
2,17 zdraví – var. silní, v plné síle (vitální); nemocní – var. špatní (morálně)
2,19 spolusvatebčané – dosl. synové svatební komůrky
2,21 nové – ve smyslu dosud neprané, nepoužité, nezmačkané
2,25 mít nouzi – dosl. měl potřebu (nutnost)
Proti Ježíši začíná odpor

1A opět vešel do synagogy. Byl tam člověk, který měl odumřelou ruku.2Pozorně Ho sledovali, zda ho uzdraví v sobotu, aby Ho mohli obžalovat. 3Řekl tomu člověku, který měl ochrnutou ruku: „Postav se doprostřed.“ 4Řekl jim: „Je v sobotu dovoleno dělat dobré věci, nebo dělat špatné věci? Život zachránit, nebo někoho zavraždit?“ Oni ale mlčeli. 5Rozhlédl se na ně s hněvem a hluboce zarmoucen nad zatvrzelostí jejich mysli tomu člověku řekl: „Natáhni svou ruku.“ On ji natáhl a jeho ruka byla uzdravena. Byla zdravá jako druhá ruka.6Když vyšli ze synagogy, hned se proti Němu radili farizeové s herodiány, jak by Ho zavraždili.
7Ježíš se Svými učedníky odešel k moři a následovalo Ho velké množství lidí z Galileje a z Judska.8Také za Ním přišlo velké množství lidí z Jeruzaléma, Idumeje, Zajordání a lidé z okolí Týru a Sidónu, když slyšeli, kolik toho udělal.9Svým učedníkům řekl, aby měli kvůli zástupu stále připravenou loďku – aby se na Něho zástup netlačil. 10Neboť uzdravil mnoho lidí. Takže všichni, kteří měli bolestivé nemoci, se na Něj tiskli, aby se Ho mohli dotknout. 11Kdykoli Ho uviděli nečistí duchové, padli před Ním a křičeli: „Ty jsi Boží Syn!“ 12On je ostře napomínal, aby Ho nezviditelňovali.

Ježíš a apoštolové

13Vystoupil na horu a svolal k Sobě ty, které Sám chtěl. A šli k Němu. 14Ustanovil jich dvanáct. Ty také pojmenoval ‚apoštoly‘, aby byli s Ním, aby je mohl posílat kázat a 15aby měli moc uzdravovat chronická onemocnění a vyhánět démony. 16Ustanovil těchto dvanáct: Petr, kterému dal jméno Šimon, 17další Jakub (syn Zebedea) a Jan (Jakubův bratr) – těm dal jméno Boanerges, což je v překladu: ‚Synové hromu‘, 18další Ondřej, Filip, Bartoloměj, Matouš, Tomáš, Jakub (syn Alfea), Tadeáš, Šimon Kanánský 19a Juda z Kirjótu, který Ho zradil.
20Šli domů a opět se shromáždil zástup lidí, takže se ani nemohli najíst chleba. 21Když se o tom doslechli příbuzní, vyšli, aby se Ho zmocnili. Říkali: „Vždyť je úplně mimo.“ 22A učitelé zákona, kteří sestoupili z Jeruzaléma, říkali: „Má belzebuba. Vyhání démony v moci vládce démonů.“
23Ježíš je svolal a promluvil k nim v podobenství: „Jak může satan vyhánět satana? 24Pokud je království samo proti sobě rozděleno – takové království nemůže obstát. 25Pokud je dům sám proti sobě rozdělen – takový dům nemůže obstát. 26A pokud satan povstal k boji sám proti sobě a je rozdělený – nemůže obstát, ale je s ním konec. 27Nikdo však nemůže vstoupit do domu silného muže a vykrást jeho věci, pokud nejprve toho silného muže nesváže. A pak vykrade jeho dům. 28Amen, říkám vám: Synům člověka bude odpuštěno všechno: hříchy i rouhání (jakkoli by se rouhali), 29ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nebude mít odpuštění na věky, ale je svázán věčným hříchem.“ 30Říkali totiž: „Má nečistého ducha.“
31Přišla Jeho matka a bratři a postavili se vně domu. Poslali pro Něj, chtěli si Ho zavolat. 32Kolem Něj seděl zástup. A řekli Mu: „Hle: Venku jsou Tvoje matka, Tvoji bratři a Tvoje sestry – a hledají Tě.“ 33On odpověděl: „Kdo je Moje matka a Moji bratři?“ 34Rozhlédl se na ty, kteří seděli kolem, a řekl: „Hle: Moje matka a Moji bratři. 35Neboť kdo koná Boží vůli, ten je Můj bratr, sestra i matka.“




Poznámky:
3,4 spasit – var. zachránit
3,5 uzdravit – ve smyslu vrátit do původního stavu, obnovit
3,6 herodiáni – stoupenci Heroda Velikého a jeho rodiny
3,10 tiskli se – dosl. padali ; tiskli se vice, či méně silně: srov. Lk 15,20; Sk 20,37)
3,12 nezviditelňovat – dosl. nedělat viditelným
3,21 příbuzní – dosl. ti od Něho
3,21 úplně mimo – dosl. ‚mimo-stát‘– tedy být vyveden z obvyklé psychické pozice; ř. slovo se obvykle překládá jako ‚ohromit‘
3,26 s ním – dosl. má/drží se (konce)
3,28.29 hřích – ř. slovo pro hřích, s důrazem na důsledek (výsledek hříchu)
3,29 je svázán – var. podléhá, je zapojen, je držen, propadl
Podobenství o rozsévači

1Ježíš opět začal vyučovat u moře. Shromáždil se k Němu početný zástup, takže vstoupil do lodi plující na moři a posadil se. A celý zástup byl na zemi u moře.2A vyučoval je mnoha věcem v podobenstvích. Ve Svém vyučování jim řekl:
3„Poslouchejte! Hle: Rozsévač vyšel, aby rozséval.4Během toho, jak rozséval, padla některá semínka podél cesty – a přiletěli ptáci a sezobali je.5Jiná semínka padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho půdy – a kvůli tomu, že neměla hlubokou zem, hned vzešla,6ale když vyšlo slunce, byla spálena. A kvůli tomu, že neměla kořen, uschla.7Jiná semínka padla do trní – a trní vzrostlo a udusilo je. A semínka nevydala užitek.8Jiná semínka padla do dobré země – a vydala užitek: jedna přinesla třicetinásobný užitek, jiná šedesátinásobný a jiná stonásobný.“ 9A řekl: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“
10Když byl s nimi o samotě, ptali se Ho ti, kteří byli kolem Něj, spolu s dvanácti učedníky na to podobenství. 11Řekl jim: „Vám je dáno tajemství Božího království. Těm však, kdo jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích, 12aby dívajíce se dívali a neviděli, a slyšíce slyšeli, ale nepochopili, neobrátili se a nebyly jim odpuštěny hříchy.“
13Řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství? A jak potom porozumíte všem dalším podobenstvím? 14Rozsévač rozsévá slovo. 15Ti ‚podél cesty‘ – jsou ti, kteří slovo přijímají, když se rozsévá. Ale když slyší slovo, hned přichází satan a bere to slovo, které je zaseto v jejich myslích. 16Podobně je to s těmi, kteří jsou rozeseti na skalnatá místa. Ti, když slovo slyší, hned ho s radostí přijímají. 17Nemají však v sobě hluboký kořen, ale jsou dočasní. Když potom kvůli slovu přijde pronásledování či perzekuce, hned odpadají. 18A ti, kteří jsou rozeseti do trní, jsou tito: Ti sice slovo slyší, 19ale přichází starosti tohoto věku, klam bohatství a ostatní chtíče, a dusí to slovo, takže se stává neužitečným. 20Ti, kteří jsou rozeseti do dobré země, slovo slyší, přijímají a přináší užitek: jedni třicetinásobný, jiní šedesátinásobný a jiní stonásobný.“
21Řekl jim: „Přinášíte snad lampu, abyste ji postavili pod nádobu nebo pod postel? Nepřinášíte snad lampu proto, abyste ji postavili na svícen? 22Vždyť není nic skrytého, co by nebylo zviditelněno, ani nic ukrytého, co by nepřišlo ke zviditelnění. 23Kdo má uši k slyšení, slyš!“
24A řekl jim: „Dávejte si pozor na to, co slyšíte. S jakou mírou budete měřit, takovou bude naměřeno vám. A vám, kteří slyšíte, bude přidáno. 25Vždyť kdo má, tomu bude dáno. A kdo nemá, od toho bude odejmuto i to, co má.“
26Řekl jim: S Božím královstvím je to tak, jako když člověk hodil na zem osivo. 27Spí, vstává, míjí dny a noci a osivo vyklíčí a roste; a on ani neví jak. 28Země sama od sebe přináší užitek: Nejprve stéblo, potom klas a potom plnohodnotné obilí v klasu. 29Když úroda dozraje, člověk hned posílá srp, protože nastala sklizeň.“ 30A řekl: „K čemu připodobníme Boží království? Nebo: V jakém podobenství ho znázorním? 31Je jako semínko hořčičného keře, které bývá zaseto v zemi jako nejmenší ze všech semínek, která jsou na zemi. 32Ale když je zaseto, vyrůstá a stane se nakonec větší než zahradní byliny. A vytváří velké větve, takže pod jeho stínem mohou hnízdit nebeští ptáci.“
33A takových podobenství jim řekl mnoho. Mluvil k nim slovo podle toho, jak byli schopni slyšet. 34Ale bez podobenství k nim nemluvil. Svým učedníkům však v soukromí všechno vysvětlil.

Ježíšova obdivuhodná moc

35V ten den, když nastal večer, jim řekl: „Přepravme se na druhou stranu.“ 36Opustili zástup a vzali Ho přes moře v té lodi, ve které byl. Byli s Ním také další lodě. 37A nastal silný větrný uragán, se do lodi přelévaly mořské vlny, takže se loď již naplňovala vodou. 38On byl na zádi lodi, spal na podušce. Vzbudili Ho a řekli Mu: „Mistře, nestaráš se o to, že zahyneme?“ 39Ježíš se úplně probudil, pohrozil větru a řekl moři: „Mlč, ztichni!“ A vítr zeslábl a nastal úplný klid. 40Řekl jim: „Proč jste tak ustrašení? Ještě stále nemáte víru?“ 41A zděsili se velikým strachem. Říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že Ho poslouchá vítr i moře?“




Poznámky:
4,17 odpadají – var. jsou kamenem úrazu (pro druhé), příčinou pádu
(klopýtnutí), padají do léčky
4,19 neužitečný – var. bez užitku, neplodný
4,21 přinášíte – dosl. přichází (lampa)
4,24 dávejte si pozor – dosl. hleďte
4,29 úroda dozraje – dosl. vydá plody/užitek
4,30 znázornit – dosl. ustanovit, postavit, položit
4,31 hořčičný keř – nejedná se o bylinu (kterou známe z naší přírody). Jde patrně o dřevinu, jejíž plody mají pronikavou hořčičnou chuť, snad se jedná o rostlinu (keř) salvadora perská. 4,40 ustrašení – var. zbabělí
Ježíšova obdivuhodná moc

1A přeplavili se na druhou stranu moře do krajiny Gerasenů.2Jakmile Ježíš vystoupil z lodi, hned se s Ním potkal člověk z hrobů, který měl nečistého ducha.3Ten člověk měl příbytek v hrobech. Ani řetězy ho již nikdo nemohl spoutat;4vždyť byl častokrát spoután okovy nebo řetězy, ale on vždy ty okovy roztrhl a řetězy rozlámal. A nikdo ho nebyl schopen zkrotit.5Celé dny a noci byl v hrobech a na horách, křičel a pořezával se kamením.
6Když z dálky uviděl Ježíše, přiběhl a poklonil se Mu.7A velikým hlasem vykřikl: „Co je Ti do mě, Ježíši, Synu nejvyššího Boha?! Zapřísahám Tě při Bohu, abys mě netrápil!!“8Ježíš mu totiž říkal: „Nečistý duchu, vyjdi z tohoto člověka.“ 9A zeptal se ho: „Jaké je tvoje jméno?“ On odpověděl: „Moje jméno je ‚Legie‘, protože je nás mnoho.“ 10A mnohokrát Ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny. 11Blízko hor tam bylo početné stádo prasat, které se páslo. 12A všichni démoni Ho prosili: „Pošli nás do těch prasat, abychom do nich vstoupili.“ 13Ježíš jim to hned dovolil. A nečistí duchové z toho člověka vyšli a vstoupili do těch prasat. Stádo se pak hnalo ze strmého srázu dolů do moře, kde se ta prasata utopila. Bylo jich přibližně dva tisíce.
14Pastevci utekli a podali o tom zprávu ve městě i na venkově. A lidé vyšli, aby se podívali, co se stalo. 15Přišli k Ježíšovi a prohlíželi si toho, který byl posedlý démony a měl Legii, jak sedí, je oblečený a zdravou mysl. A dostali strach. 16A ti, kteří to viděli, jim vyprávěli, co se stalo tomu člověku, který byl posedlý démony, a co se stalo ohledně těch prasat. 17Začali Ho prosit, aby z jejich krajiny odešel.
18Když vystoupil na loď, ten, který byl posedlý démony, Ho začal prosit, aby mohl být s Ním. 19Ježíš mu to nedovolil, ale řekl mu: „Jdi do svého domu ke svým příbuzným a podej jim zprávu o tom, kolik toho pro tebe vykonal Pán a jak se nad tebou slitoval.“ 20On odešel a začal rozhlašovat v oblasti Dekapole, kolik toho pro něj Ježíš vykonal. A všichni se tomu divili.
21Když se Ježíš na lodi opět přeplavil na druhou stranu, shromáždil se k Němu početný zástup; a byl u moře. 22A hle: Přišel jeden správce synagogy jménem Jairus. Když Ho uviděl, padl k Jeho nohám 23a snažně Ho prosil: „Moje dceruška spěje ke konci života, tak abys přišel, položil na ni ruce, aby byla spasena a ožila.“ 24Ježíš šel s ním a následoval Ho početný zástup, který se na Něj tiskl.
25A byla tam jedna žena, která měla dvanáct let nadměrnou menstruaci. 26Mnoho si vytrpěla od mnoha lékařů a utratila všechny své prostředky na uzdravení, nic jí však neprospělo, ale spíše bylo hůř. 27Když uslyšela o Ježíšovi, přišla v zástupu zezadu a dotkla se Jeho pláště, neboť si řekla: 28„Pokud se jen dotknu Jeho pláště, budu spasena.“ 29A hned vyschl pramen její krve. Poznala na těle, že byla uzdravena ze své bolestivé nemoci. 30Ježíš na Sobě hned poznal, že z Něj vyšla moc. Obrátil se k zástupu a řekl: „Kdo se dotkl Mého pláště?“ 31Jeho učedníci Mu řekli: „Podívej se na zástup, který se na Tebe tiskne. A Ty říkáš: ‚Kdo se Mě dotkl?‘“ 32Ježíš se rozhlédl kolem, aby uviděl tu, která to udělala. 33Žena se zděsila a třásla se strachem. S vědomím, co jí Ježíš udělal, přišla, padla před Ním na zem a řekla Mu celou pravdu. 34A řekl jí: „Dcero, Tvoje víra tě spasila. Odejdi v pokoji a buď uzdravena ze své bolestivé nemoci.“
35Zatímco ještě mluvil, přišlo několik lidí z domu správce synagogy a řekli: „Tvoje dcera zemřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?“ 36Jakmile však Ježíš uslyšel slovo, které řekli, řekl správci synagogy: „Neboj se, jen věř.“ 37A nedovolil nikomu, aby Ho doprovázel, jen Petrovi, Jakubovi a Janovi (Jakubovu bratru). 38Přišel do domu správce synagogy. Uviděl tam rozruch a uslyšel pláč a velmi hlasitý nářek. 39Vstoupil dovnitř a řekl jim: „Proč hlasitě naříkáte a pláčete? To dítě neumřelo, ale spí.“ 40A posmívali se Mu. On je však všechny vyhnal, vzal s sebou pouze otce toho dítěte, matku a ty, kteří byli s Ním. A vstoupil tam, kde bylo to dítě. 41Pevně uchopil ruku toho dítěte a řekl jí aramejsky: „Talitha kúm“, což je přeloženo: ‚Dívko, říkám ti: Vstaň.‘ 42A hned ta dívka vstala a chodila. Bylo dvanáct let. A hned byli všichni velice ohromeni. 43Důrazně jim zakázal to někomu říkat, aby se o tom nikdo nedozvěděl. A řekl, aby jí dali najíst.




Poznámky:
5,2 měl – dosl. „v“ (nečistém duchu)
5,7 co je Ti do mě – dosl. „co mě a tobě“
5,9.15 legie – římský vojenský útvar čítající asi 6000 pěšáků s další jízdou
5,20 rozhlašovat – var. kázat
5,25 nadměrná menstruace – dosl. jsa v toku krve. Patrně nadměrná menstruace (nebo hemeroidy); srov. Mt 9,20
5,30 z (Něj) – dosl. „v“
5,39 hlasitě naříkat – var. rozrušovat
5,41 pevně uchopil – ne uchopil, ale dosl. držel pevně (v řečtině důraz na sílu, přeneseně na nadvládu)
5,41 vstaň – var. probuď se
5,42 velice ohromeni – dosl. a žasli hned ohromením (= být zcela bez sebe – slovník) velikým
Ježíšova obdivuhodná moc

1Šel odsud pryč a přišel do Své domoviny; a Jeho učedníci Ho následovali. 2Když přišla sobota, začal vyučovat v synagoze. Mnoho lidí Ho slyšelo a byli ohromeni. Říkali: „Odkud to ten Ježíš má? Jaká je to moudrost, která Mu byla dána! A jaké zázraky se dějí skrze Jeho ruce! 3Není to snad ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona? A nejsou snad Jeho sestry tady s námi?“ A měli v Něm kámen úrazu.4Ježíš jim řekl: „Prorok není bez úcty, leda ve své domovině, u svých příbuzných a ve své domácnosti.“ 5A nemohl tam udělat žádný zázrak, uzdravil pouze několik nemocných, když na ně položil ruce. 6A podivil se nad jejich nevírou. Procházel okolními vesnicemi a vyučoval.

Ježíš a učedníci

7Zavolal Svých dvanáct učedníků, začal je posílat po dvou a dal jim moc nad nečistými duchy.8Přikázal jim: „Neberte si na cestu nic, kromě své hole. Neberte si koženou brašnu, chleba ani měděné mince do opasku.9Ale mějte na nohou zavázané sandály a neoblékejte si dvě tuniky.“ 10Řekl jim: „Pokud byste vešli do domu, zůstaňte tam, dokud nepůjdete dál. 11Ale pokud by vás na nějakém místě nepřijali, ani vás nevyslechli, tak odsud vyjděte a vytřepejte prach ze spodku vašich nohou – jim na svědectví. Amen, říkám vám: V den soudu bude lehčeji obyvatelům Sodomy a Gomory, než tomu městu.“ 12Pak vyšli a kázali lidem, aby v lítosti změnili myšlení. 13A vyháněli mnoho démonů, mnoho nemocných pomazávali olejem a uzdravovali je.

Vsuvka o Janu Křtiteli

14A protože se Ježíšovo jméno stalo známé, uslyšel o Něm i král Herodes. Říkalo se: „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí tyto moci.“ 15Jiní lidé však říkali: „Je to Eliáš.“ Ještě jiní zase: „Je to prorok – jeden z proroků.“ 16Když to uslyšel Herodes, řekl: „Je to Jan, kterého jsem nechal popravit. On vstal z mrtvých.“
17Neboť ten Herodes poslal vojáky zajmout Jana a spoutal ho ve vězení kvůli Herodias (manželce jeho bratra Filipa), protože se soženil. 18Jan totiž Herodovi říkal: „Není ti dovoleno mít manželku svého bratra.“ 19Herodias proti němu chovala závist a chtěla ho zabít, ale nemohla. 20Vždyť Herodes se Jana bál, věděl, že je to spravedlivý a svatý muž, a ochraňoval ho. Mnohdy, když ho uslyšel, byl v rozpacích; a rád mu naslouchal.
21Vhodný den nastal, když Herodes pořádal narozeninovou hostinu pro své velmože, vojenské velitele a přední muže z Galileje. 22Přišla tam dcera té Herodias a tancovala, což se zalíbilo Herodovi i těm, kteří s ním stolovali. A král té dívce řekl: „Požádej mě, o co chceš, a dám ti to.“ 23Přísahal jí: „O cokoli mě požádáš, dám ti to – až do poloviny svého království!“ 24I vyšla a řekla své matce: „O co mám žádat?“ Řekla : „O hlavu Jana Křtitele.“ 25A hned ve spěchu vešla ke králi a žádala ho: „Chci, abys mi hned dal na míse hlavu Jana Křtitele.“ 26Král se stal velmi zarmouceným, ale nechtěl ji odmítnout kvůli přísaze a kvůli těm, kteří s ním stolovali. 27Král hned poslal kata a rozkázal mu, aby mu přinesl Janovu hlavu. On odešel, popravil ho ve vězení a přinesl jeho hlavu na míse. 28A dal ji dívce a dívka ji dala své matce. 29Když to uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho mrtvolu a uložili tu mrtvolu do hrobu.
30Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a podali Mu zprávu o všem, co dělali a co vyučovali. 31Řekl jim: „Pojďte vy sami do soukromí na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Přicházelo totiž velké množství lidí a neměli příležitost se ani najíst. 32Přeplavili se tedy lodí na opuštěné místo, aby byli sami. 33Mnoho lidí je uvidělo odjíždět a poznali je. Seběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je. A shromáždili se k Němu.
34Když Ježíš vystoupil, uviděl početný zástup lidí a byl vůči nim pohnut soucitem, protože byli jako ovce nemající pastýře. A začal je vyučovat mnoha věcem. 35Když už čas pokročil, přistoupili k Němu Jeho učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné a čas už pokročil. 36Propusť je, aby odešli do okolních statků a vesnic a něco koupili. Vždyť nemají co jíst.“ 37Avšak On jim odpověděl: „Dejte jim najíst vy.“ Řekli Mu: „Máme odejít a nakoupit za dvě stě denárů a dát jim najíst?“ 38Řekl jim: „Kolik máte chlebů? Jděte a podívejte se.“ Když se to dozvěděli, řekli: „Pět. A máme ještě dvě ryby.“
39Rozkázal jim, aby všechny posadili po skupinkách na zelenou trávu. 40A lehli si po skupinkách po stech a po padesáti. 41Vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal to. Pak lámal chleby a dával je Svým učedníkům, aby jim je předkládali. Také všem rozdělili ty dvě ryby. 42A všichni jedli a byli nasyceni. 43Potom posbírali ze zbylých kousků chleba a ryb dvanáct plných nůší. 44Těch, kteří jedli ty chleby, bylo pět tisíc mužů. 45A hned naléhal na Své učedníky, aby vstoupili do lodi a šli napřed na druhou stranu moře do Betsaidy, než On propustí zástup.
46Když se s nimi rozloučil, vyšel na horu, aby se modlil. 47Když nastal večer, byla loď uprostřed moře a On byl na zemi sám. 48Uviděl je, jak s trápením veslují přes moře, protože proti nim vál vítr. Při čtvrté noční hlídce k nim přišel; chodil po moři a chtěl je obejít. 49Učedníci Ho uviděli, jak chodí po moři. Domnívali se, že je to přízrak, a vykřikli; 50neboť Ho uviděli všichni a byli rozrušeni. A hned k nim promluvil: „Buďte dobré mysli, JÁ JSEM. Nebojte se.“
51Vystoupil k nim na loď a vítr zeslábl. Byli v sobě velice ohromeni a podivili se. 52Nepochopili totiž, co se stalo ohledně těch chlebů, ale jejich mysl byla zkamenělá. 53Když se připlavili k zemi, přišli do Genezaretu a tam zakotvili. 54Když vyšli z lodi, hned Ho lidé kolem poznali. 55Oběhli celou tu krajinu a začali na lůžkách přinášet nemocné tam, kde slyšeli, že je. 56Kdekoliv vstoupil do vesnic, měst či statků, kladli na tržištích nemocné a prosili Ho, aby se mohli jen dotknout třásní na okraji Jeho pláště. A byl spasen každý, kdo se Ho dotkl.




Poznámky:
6,3 kámen úrazu – var. pohoršili se v Něm/byl jim příčinou pádu
6,7 po dvou – dosl. dva, dva
6,14 moci – var. zázraky
6,20 ochraňovat – dosl. uchovat , ochraňovat, držet (ochranou ruku)
6,20 byl v rozpacích – jiné texty: „to dělal a…“
6,35 když se již připozdilo – dosl. a již hodina mnohá nastala
6,48.49 chodil – var. procházel se
6,52 zkamenělý – var. stát se tvrdým, necitelným, otupělým
Tradice

1A shromáždili se k Němu farizeové a někteří z učitelů zákona, kteří přišli z Jeruzaléma.2Uviděli některé z Jeho učedníků, jak jedí chléb s poskvrněnýma (tj. neumytýma) rukama, a tak je obvinili.3Neboť farizeové a všichni Židé nejedí, dokud si k zápěstí neumyjí ruce. Tak se drží tradice starších.4Když přijdou z tržiště, nejedí, dokud se neponoří do vody. A je ještě mnoho dalších věcí, které přijali a drží se jich – ponoření do vody kalichů, džbánů, měděných nádob a rohoží na ležení.5Farizeové a učitelé zákona se Ho zeptali: „Proč Tvoji učedníci nechodí podle tradice starších, ale jedí chléb poskvrněnýma rukama?"6On jim však odpověděl: „Dobře o vás, pokrytcích, prorokoval Izaiáš. Jak je psáno: ‚Tento lid Mě ctí svými rty, ale jejich mysl je držena daleko ode Mě.7Marně Mě uctívají, vyučujíce naukám, které jsou jen lidskými nařízeními.‘8Opustili jste Boží přikázání a držíte se lidské tradice [ponořování do vody kalichů, džbánů... A děláte mnoho dalších věcí, jako jsou tyto.“].9Řekl jim: „Dobře odmítáte Boží přikázání, abyste střežili svou tradici. 10Vždyť Mojžíš řekl: ‚Cti svého otce i svou matku‘, a také řekl: ‚Kdo mluví zle o otci nebo matce, propadne smrti‘. 11Vy však říkáte: ‚Pokud řekne člověk otci nebo matce: ‚Korbán, (tj. dar zasvěcený Bohu), který je ode mne – ten ti přinese prospěch‘, 12je již zproštěn povinnosti cokoliv udělat vůči otci nebo matce. 13Tak odvoláváte Boží slovo svou tradicí, kterou jste si předali. A podobných věcí děláte mnoho.“
14Znovu svolal zástup a řekl jim: „Slyšte Mě všichni, a pochopte to: 15To, co zvenčí vchází do člověka, ho nemůže poskvrnit. Ale to, co z člověka vychází, to jsou věci, které poskvrňují člověka. 16Kdo má uši k slyšení, slyš!“
17Když vyšel do domu, pryč od zástupu, Jeho učedníci se Ho ptali na to přirovnání. 18Řekl jim: „Také vy jste nechápající? Nerozumíte tomu, že všechno, co zvenčí vchází do člověka, ho nemůže poskvrnit, 19protože mu to nevchází do mysli, ale vchází to do žaludku, a potom to jde do záchodu, očišťujíce tak všechno jídlo? 20Ale říkám: To, co z člověka vychází, to člověka poskvrňuje. 21Vždyť zevnitř, z lidské mysli, vychází špatné myšlení: cizoložství, krádeže, vraždy, smilstvo, 22chamtivost, špatnost, lstivost, otevřená oplzlost, špatné oko, rouhání, arogance, povýšenost, hloupost… 23Všechno to zlo pochází zevnitř a poskvrňuje člověka.“

Ježíš a pohané

24Vstal a odešel odsud do krajin Týru a Sidónu. Vešel do domu. Nechtěl sice, aby o Něm někdo věděl, ale nemohl to utajit. 25Hned o Něm uslyšela žena, jejíž dceruška měla nečistého ducha. Přišla a padla k Jeho nohám. 26Ta žena však byla Řekyně, původem Syrofeničanka. Prosila Ho, aby vyhnal z její dcery démona. 27Řekl jí: „Nech nejprve nasytit děti. Vždyť není dobré vzít chléb dětem a hodit ho štěňatům.“ 28Ale ona Mu odpověděla: „Ano, Pane. A štěňata jedí pod stolem drobky po dětech.“ 29Řekl jí: „Kvůli tomu slovu jdi domů. Ten démon z tvojí dcery vyšel.“ 30Odešla tedy do svého domu a našla tam své dítě, jak leží na posteli a démon z ní již vyšel.
31A odešel z krajiny Týru a šel opět přes Sidón ke Galilejskému moři středem území Dekapole. 32Přivedli k Němu hluchého a špatně mluvícího člověka a prosili Ho, aby na něj položil ruku. 33Vzal si ho ze zástupu stranou, do soukromí. Své prsty položil do jeho uší, plivnul a dotkl se jeho jazyku. 34Vzhlédl k nebi, povzdechl si a řekl mu aramejsky: „Efata“ (tj. ‚otevři se‘). 35A jeho uši byly otevřeny a hned bylo rozvázáno pouto jeho jazyka; a začal správně mluvit. 36Ježíš přikázal lidem, aby to nikomu neříkali. Jakkoli jim to však přikazoval, oni to tím více rozšiřovali a rozhlašovali. 37A byli mimořádně ohromeni. Říkali: „Všechno udělal dobře. Dokonce způsobil, že hluší slyší a němí mluví.“




Poznámky:
7,2 obvinit – hledat (a najít) chybu, proto odmítat
7,3 zápěstí – dosl. pěst (tedy umýt celou pěst; až k zápěstí)
7,4 ponořit do vody – tedy vykoupat (stejné slovo pro ‚křest‘)
7,4 rohož na ležení – ř. slovo označuje postel , přenosnou (malou postel) nebo rohož, na které se leželo při jídle
7,9 střežit – var. dohlížet, držet se, pozorovat, hlídat
7,10 propadne smrti – dosl. smrti dokoná/dokoná (tím, že) zemře
7,11 korbán – jednalo se o dar, který byl zasvěcen Bohu (ze kterého brali peníze přední kněží – toto ř. slovo použito zde a v Mt 27,6)
7,17 přirovnání – var. podobenství, srovnání (v tomto případě srovnání obřadní nečistoty neumytých rukou s hříchem)
7,34 otevři se – zesílený výraz pro otevřít se (úplně se otevři – slovník)
7,37 němý – ve smyslu: neschopný mluvit či formulovat slova
Ježíš a pohané

1V těch dnech tam byl znovu početný zástup a neměli co jíst. Ježíš svolal Své učedníky a řekl jim:2Jsem pohnut soucitem nad tím zástupem lidí, protože již tři dny zůstávají se Mnou a nemají co jíst.3Pokud je propustím do jejich domů hladové, zemdlí na cestě. Vždyť někteří z nich přišli z daleka.“ 4Jeho učedníci Mu odpověděli: „Kde by mohl někdo tady v pustině sehnat tolik jídla, aby je nasytil chleby?“5Zeptal se jich: „Kolik máte chlebů?“ Řekli: „Sedm.“6Přikázal lidem v zástupu, aby se posadili na zem. Vzal sedm chlebů, poděkoval, lámal je a podával Svým učedníkům, aby je předkládali lidem. A oni ty chleby předložili zástupu.7Měli také několik rybiček. Je také požehnal a rozkázal učedníkům, aby je také předložili zástupu. 8Lidé jedli a byli nasyceni. Sesbírali zbylé kousky; ten nadbytek. Bylo toho sedm velkých košů.9Těch, kteří jedli, bylo kolem čtyř tisíc. A Ježíš je propustil domů.
10Hned vstoupil se Svými učedníky do lodi a přeplavil se s nimi do oblasti Dalmanuthy. 11A přišli farizeové a začali s Ním debatovat. Pokoušeli Ho tak, že od Něj požadovali znamení z nebe. 12On si v duchu hluboce povzdechl a řekl: „Proč tato generace hledá znamení? Amen, říkám vám: Této generaci nebude dáno znamení.“ 13A opustil je, opět vstoupil na loď a přeplavil se na druhou stranu.
14Zapomněli si s sebou vzít chleby; na lodi neměli více než jeden chléb. 15A přikázal jim: „Dávejte si pozor: Rozpoznejte kvásek farizeů a kvásek Heroda.“ 16Uvažovali o tom a říkali jeden druhému: „Nemáme chleba.“ 17Ježíš to rozpoznal a řekl jim: „Proč uvažujete o tom, že nemáte chleba? Stále nerozumíte, ani nechápete? Máte zkamenělou mysl? 18Máte oči, ale nevidíte? A máte uši, ale neslyšíte? 19Nevzpomínáte si, když jsem lámal pět chlebů pro pět tisíc lidí – kolik plných nůší kousků chleba jste sesbírali?“ Řekli Mu: „Dvanáct.“ 20„A když jsem sedm chlebů lámal pro čtyři tisíce lidí – kolik velkých košů, které byly plné kousků chleba, jste sesbírali?“ Řekli: „Sedm.“ 21Řekl jim: „Stále nechápete?“
22A přišel do Betsaidy. Přivedli k Němu slepého člověka a prosili Ho, aby se Ho dotkl. 23Vzal toho slepého za ruku, vyvedl ho ven z vesnice, plivl na jeho oči a položil na něj ruce. Zeptal se ho, zda něco vidí. 24On vzhlédl a řekl: „Vidím lidi… Ale vidím je jako chodící stromy.“ 25Potom Ježíš znovu položil ruce na jeho oči a on začal zřetelně vidět. Byl obnoven jeho zrak a začal zřetelně vidět všechno kolem. 26Poslal ho do jeho domu a řekl: „Nevstupuj do té vesnice, ani to v té vesnici nikomu neříkej.“

Ježíšovo Božství

27Ježíš a Jeho učedníci vyšli do vesnic Cesareje Filipovy. Cestou se zeptal Svých učedníků: Za koho Mě lidé pokládají?“ 28Odpověděli Mu: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a ještě jiní za jednoho z proroků.“ 29Zeptal se jich: „Vy však: Za koho Mě pokládáte?“ Petr Mu odpověděl: „Ty jsi Kristus.“ 30Napomínal je, aby to o Něm nikomu neříkali. 31Začal je vyučovat, že Syn člověka musí mnoho vytrpět, být odmítnut od starších, předních kněží a učitelů zákona, být zavražděn a po třech dnech vstát z mrtvých.
32Řekl jim to slovo otevřeně. Petr si Ho vzal stranou a začal Ho napomínat. 33Ježíš se obrátil, pohleděl na Své učedníky a napomenul Petra: „Jdi za Mě, satane. Neboť nemyslíš na to, co je Boží, ale na to, co je lidské.“ 34Svolal zástup spolu se Svými učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít za Mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje Mě. 35Vždyť kdo chce svou duši spasit, zničí ji. Kdo však svou duši zničí kvůli Mně a evangeliuspasí ji. 36Vždyť co prospěje člověku, pokud získá celý svět, ale uškodí své duši? 37Vždyť co dá člověk jako výměnu za svou duši? 38Neboť kdo by se styděl za Mě a Moje slova v této cizoložné a hříšné generaci, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde ve slávě Svého Otce se svatými anděly.“




Poznámky:
8,6 posadili – var. polehali
8,11 pokoušet – var. testovat
8,11 požadovat –dosl. hledat, usilovat, vyžadovat
8,12 této generaci nebude dáno znamení – hebraismus: rozhodný zápor (dosl. „jestli bude dáno této generaci to znamení“)
8,15 rozpoznat – dosl. dívat se (zaměřovat se, vnímat, rozlišovat), vidět něco fyzického a přemýšlet nad duchovním rozměrem
8,16 říkali jeden druhému: „Nemáme chleba.“ – jiné rukopisy: uvažovali (o tom) mezi sebou, protože neměli chleby
8,17 zkamenět – var. stát se tvrdým, necitelným, otupělým
8,31 odmítnout – odmítnout po důkladném testování (zkoumání)
8,34 jít za – jiné rukopisy: následovat

Ježíšovo proměnění na hoře

1Řekl jim: „Amen, říkám vám: Někteří, kteří tu stojí, neokusí smrt, dokud neuvidí Boží království přišlé v moci.“ 2Po šesti dnech Ježíš vzal Petra, Jakuba a Jana a přivedl je na vysokou horu, kde byli sami a měli soukromí. A byl před nimi proměněn.3Jeho plášť se jasně rozzářil do běla tak, jak by to žádný bělič na zemi nedokázal vybílit.4A uviděli Eliáše s Mojžíšem, jak rozmlouvají s Ježíšem. 5Petr na to reagoval, řekl Ježíšovi: „Rabbi, je pro nás dobré, že jsme zde. Udělejme tři stany: jeden Tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ 6Neboť nevěděl, co by řekl. Učedníci byli vskutku vyděšení.7A přišel oblak, který je zastínil. Z oblaku zazněl hlas: „Toto je Můj milovaný Syn, Toho poslouchejte.“ 8Když se hned nato rozhlédli, neviděli již nikoho, kromě samotného Ježíše.9Když sestupovali z hory, přikázal jim, aby nikomu nevyprávěli, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. 10Oni to slovo mezi sebou zachovali a debatovali nad tím, co to znamená: ‚vstát z mrtvých.‘ 11Zeptali se Ježíše: „Proč učitelé zákona říkají, že nejprve musí přijít Eliáš?“ 12Řekl jim: „Nejprve vskutku přijde Eliáš a všechno obnoví. Ale jak to, že je psáno o Synu člověka, že mnoho vytrpí a budou s Ním jednat s pohrdáním? 13Ale říkám vám: Eliáš již přišel a udělali mu, co chtěli – jak je o něm psáno.“

Ježíš a učedníci

14A Ježíš přišel ke zbývajícím učedníkům a uviděl kolem nich početný zástup a učitele zákona, jak s nimi debatují. 15Jakmile Ho všichni lidé ze zástupu spatřili, byli velmi překvapeni. Přiběhli k Němu, aby Ho přivítali. 16Ježíš se zeptal učitelů zákona: O čem s nimi debatujete?“
17Jeden člověk ze zástupu Mu odpověděl: „Mistře, přivedl jsem k Tobě svého syna, který má němého ducha. 18Kdykoli se ho zmocní, hází s ním, má pěnu u úst, skřípe zuby a zůstává jakoby bez života. Řekl jsem Tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nemohli.“ 19Odpověděl mu: „Ó, nevěrná generace! Do kdy ještě budu s vámi? Do kdy vás budu ještě snášet? Přiveďte ho ke Mně.“ 20A přivedli ho k Němu. Když Ho uviděl, hned s ním duch násilně hodil o zem, válel se a měl pěnu u úst. 21Zeptal se jeho otce: „Jak dlouho to je, co se mu to stalo?“ Řekl: „Od dětství. 22Často jím házel do ohně i do vody, aby ho zabil. Ale pokud můžeš něco udělat, měj soucit nad námi a pomoz nám.“ 23Ježíš mu řekl: „Pokud mohu? Všechno je možné tomu, kdo věří.“ 24Otec toho dítěte hned vykřikl se slzami v očích: „Věřím, Pane! Pomoz mojí nevíře…“ 25Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu: „Duchu hluchý a němý, Já ti rozkazuji: ‚Vyjdi z něj a již do něj nevcházej!‘“ 26Ten duch vykřikl, silně s ním zalomcoval a vyšel. Chlapec vypadal, jako kdyby byl mrtvý. Proto mnoho lidí kolem říkalo, že zemřel. 27Ale Ježíš ho pevně uchopil za ruku, zvedl ho a on vstal.
28Když Ježíš vešel do domu, Jeho učedníci se Ho v soukromí ptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ 29Řekl jim: „Tento druh nečistého ducha nemůže vyjít jinak než v modlitbě a půstu.“
30Vyšli odtud a procházeli kolem skrze Galileu. Ježíš nechtěl, aby Ho někdo poznal. 31Vyučoval totiž Své učedníky a říkal jim: „Syn člověka bude vydán do rukou lidí a zavraždí Ho. Bude zavražděn, ale na třetí den vstane z mrtvých.“ 32Oni však té řeči nerozuměli a báli se Ho na to zeptat.
33A přišli do Kafarnaum. Když byl v domě, zeptal se jich: O čem jste po cestě debatovali?“ 34Oni mlčeli, protože po cestě mezi sebou diskutovali, kdo z nich je největší. 35Posadil se, zavolal dvanáct učedníků a řekl jim: „Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebníkem všech.“ 36Vzal dítě a postavil je doprostřed. Pak jej vzal do náruče a řekl jim: 37„Kdo v Mém jménu přijme jedno z takových dětí, přijímá Mě. A kdo přijímá Mě, nepřijímá jenom Mě, ale Toho, který Mě poslal.“
38Jan Mu řekl: „Mistře, viděli jsme někoho, kdo v Tvém jménu vyhání démony. On nás nenásledoval, a tak jsme mu bránili, protože nás nenásledoval.“ 39Ježíš řekl: „Nebraňte mu. Vždyť není nikdo, kdo v Mém jménu dělá zázraky, aby brzy nato o Mně mluvil zle. 40Neboť kdo není proti nám, je pro nás. 41Vždyť kdo by vám dal napít kalich vody ve jménu toho, že jste Kristovi, amen, říkám vám: Jistě nepřijde o svou odměnu. 42Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto maličkých, kteří ve Mně věří – pro toho by bylo mnohem lépe, kdyby mu byl na krk zavěšen těžký mlýnský kámen a byl vhozen do moře.
43Pokud tě svádí k hříchu tvoje ruka, usekni si ji. Lépe je pro tebe vejít do života zmrzačený, než mít obě ruce a odejít do gehenny – do neuhasitelného ohně, 44kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. 45Pokud tě svádí k hříchu tvoje noha, usekni si ji. Lépe je pro tebe vejít do života chromý, než mít obě nohy a být hozen do gehenny – do neuhasitelného ohně, 46kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. 47A pokud tě svádí k hříchu tvoje oko, odhoď ho. Lépe je pro tebe vejít do života jednooký, než mít obě dvě oči a být hozen do ohně gehenny48kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. 49Vždyť každý člověk bude osolen ohněm a každá oběť bude osolena solí. 50Sůl je dobrá. Pokud se však sůl stane neslanou, čím ji ochutíte? Mějte v sobě sůl a buďte mezi sebou v pokoji.“




Poznámky:
9,3 jasně rozzářil do běla – dosl. se stal velmi zářivě bílým
9,10.14.16 debatovat – var. hádat
9,15 velmi překvapeni – var. zděsili se
9,18 jakoby bez života – dosl. odumřelý (stejné ř. slovo v Mk 3,1)
9,22 slituj se – var. buď pohnut soucitem , tedy svými city
9,26 vypadal – dosl. stal se
9,27 pevně uchopil – dosl. držel pevně (v řečtině důraz na sílu, přeneseně na nadvládu)
9,33 debatovat – var. uvažovat
9,39 brzy – var. rychle
9,42 těžký – dosl. osličí – kámen, který otáčel osel při mletí
9,42.43.45 svádí k hříchu – var. (je pro tebe) kamenem úrazu, příčinou pádu
9,50 neslanou – var. bez soli, bez chuti
9,50 ochutit – ve smyslu: připravit (jídlo)
9,50 buďte mezi sebou v pokoji – var. přinášejte si navzájem pokoj
O rozvodu

1Ježíš vstal, odešel odsud a přišel na území Judska a Zajordání. Opět se k Němu scházely zástupy lidí a On je podle svého zvyku opět vyučoval. 2A přistoupili farizeové a zeptali se Ho: „Je muži dovoleno propustit ženu?“ Tím Ho pokoušeli.3On jim odpověděl: „Co vám přikázal Mojžíš?“ 4Řekli: „Mojžíš nám dovolil napsat rozlukový list a propustit ženu.“5Ježíš jim však řekl: Mojžíš vám to přikázání napsal kvůli zatvrzelosti vaší mysli.6Od počátku stvoření Bůh udělal ‚muže a ženu.‘ 7Kvůli tomu opustí člověk svého otce a matku a připojí se ke své ženě. 8A ti dva budou jeden tělo. Proto již nejsou dvě těla, ale jeden tělo.9Proto co Bůh sjednotil, ať člověk neodděluje.“ 10V domě se Ho na to Jeho učedníci znovu zeptali. 11Řekl jim: „Kdo by propustil svou ženu a oženil se s jinou, cizoloží vůči ní. 12A pokud by ona propustila svého muže a vdala se za jiného, cizoloží.“
13A přinášeli k Němu děti, aby se jich dotkl. Ale učedníci napomínali ty, kdo je přinášeli. 14Když to Ježíš uviděl, naštval se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke Mně, nebraňte jim. Vždyť takových je Boží království. 15Amen, říkám vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něj nevstoupí.“ 16A bral je do náruče, pokládal na ně ruce a žehnal jim.

O bohatství

17Když šel dál po cestě, přiběhl jeden člověk, padl před Ním na kolena a zeptal se Ho: „Mistře, dobrý muži, co mám dělat, abych dědičně obdržel věčný život?“ 18Ježíš mu řekl: „Proč Mě nazýváš ‚dobrý‘? Nikdo není dobrý, pouze sám Bůh. 19Přikázání znáš: ‚Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, neřekneš falešné svědectví, neodepřeš nikomu to, co mu náleží, cti svého otce i matku…‘“ 20Odpověděl Mu: „Mistře, to všechno jsem zachoval od svého mládí.“ 21Ježíš na něj pohlédl, zamiloval si ho a řekl mu: Jedno ti chybí. Jdi, prodej všechno, co máš, dej to žebrákům a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj Mě; vezmi kříž.“ 22On se na to slovo zachmuřil a velmi smuten odešel, neboť měl mnoho majetku. 23Ježíš se rozhlédl kolem a řekl Svým učedníkům: „Jak obtížně vejdou do Božího království ti, co mají mnoho peněz...“
24A učedníci byli kvůli Jeho slovům v úžasu. Ježíš však na to znovu reagoval, řekl jim: „Děti, jak nesnadné je vstoupit do Božího království pro ty, kdo spoléhají na peníze. 25Snadnější je pro velblouda projít okem jehly, než pro bohatého člověka vstoupit do Božího království.“ 26Oni však byli ještě více ohromeni a říkali si mezi sebou: „Kdo potom může být spasen?“ 27Ježíš na ně pohlédl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne tak je tomu u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno.“
28Petr Mu začal říkat: „Hle: My jsme všechno opustili a následujeme Tě.“ 29Ježíš prohlásil: „Amen, říkám vám: Neexistuje nikdo, kdo by opustil dům, bratry, sestry, otce, matku, ženu, děti nebo pole kvůli Mně a kvůli evangeliu, 30aby neobdržel nyní, v tomto období, stokrát víc domů, bratrů, sester, matek, dětí a polí s pronásledováním, a v přicházejícím věku věčný život. 31Mnozí první budou poslední a poslední budou první.“

Předpověď utrpení

32Byli na cestě. Vystupovali do Jeruzaléma a Ježíš šel napřed. Byli v úžasu, a ti, kdo Ho následovali, měli strach. Vzal Svých dvanáct učedníků a začal jim říkat to, co se Mu má stát: 33„Hle: Vystupujeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán předním kněžím a učitelům zákona. Odsoudí Ho k trestu smrti a vydají Ho pohanům. 34A budou se Mu posmívat, plivat na Něj, zbičují Ho a zavraždí. Ale třetí den vstane z mrtvých.“
35A přistoupili k Němu Jakub a Jan (synové Zebedeovi) a řekli Mu: „Mistře, chceme, abys nám udělal to, o co Tě požádáme.“ 36Řekl jim: „Co chcete, abych vám udělal?“ 37Řekli Mu: „Dej nám, aby ve Tvojí slávě seděl jeden z nás po pravici a druhý z nás po levici.“ 38Ježíš jim řekl: „Nevíte, o co žádáte. Můžete snad pít kalich, který já piji, a být pokřtěni křtem, kterým budu Já pokřtěn?39Řekli Mu: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Vskutku, kalich, který Já piji, budete pít, a křtem, kterým jsem Já křtěn, budete pokřtěni. 40Kdo však bude sedět po Mojí pravici a po levici není dáno Mně, ale těm, kterým je to připraveno.“ 41Když to uslyšelo zbylých deset učedníků, začali být na Jakuba a Jana naštvaní. 42Ježíš je svolal a řekl jim: „Víte, že ti, kteří se zdají být vládci národů, nad nimi panují; a jejich velcí nad nimi uplatňují svrchovanou autoritu. 43Ale tak tomu nemá být mezi vámi. Ale kdo chce být velký, staň se mezi vámi vaším služebníkem, 44a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. 45Neboť i Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal Svoji duši jako výkupné za mnoho lidí.“

Uzdravení slepého Bartimaiose

46A přišli do Jericha. Když On, Jeho učedníci a početný zástup vycházeli z Jericha, seděl u silnice slepý žebrák Bartimaios, syn Timaiův. 47Když uslyšel, že je tam Ježíš Nazaretský, začal křičet: „Davidův Synu, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ 48Mnoho lidí mu začalo domlouvat, aby mlčel. Ale on tím víc křičel: „Davidův Synu, smiluj se nade mnou!!“ 49Ježíš zastavil zástup a přikázal, aby ho zavolali. Zavolali tedy toho slepého člověka a řekli mu: „Buď dobré mysli a vstaň! Volá tě!“ 50On odhodil svůj plášť, vyběhl a běžel k Ježíšovi. 51Ježíš na to reagoval, řekl mu: „Co chceš, abych ti udělal?“ Ten slepec Mu řekl: „Veliký rabbi, chci, abych mohl vidět.“ 52Ježíš mu řekl: „Jdi, tvoje víra tě spasila.“ A hned prohlédl a následoval Ho po cestě.




Poznámky:
10,6 muže a ženu – dosl. samce a samici (důraz mužský rod a ženský rod)
10,8 dosl. DO jednoho těla
10,9 sjednotil – ř. slovo dosl. mít společné břemeno (tedy táhnout za jeden provaz, mít stejný směr)
10,11 vůči – var. proti
10,23.24 peníze – var. bohatství, majetek
10,30 pronásledování – var. perzekuce
10,32 úžasu – var. udiveni, ohromeni, pocit hrůzy
10,42 národů – var. pohanů
10,49 buď dobré mysli – var. buď odvážný, vzchop se
10,50 běžel – dosl. přišel (v obecném smyslu)
10,51 veliký rabbi – dosl. rabboni – slovo označující předního z rabínů
Ježíš vjíždí do Jeruzaléma

1Když se přiblížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal Své dva učedníky a řekl jim:2 „Jděte do protější vesnice a hned, jak do ní vstoupíte, najdete uvázané oslátko, na kterém ještě žádný člověk neseděl. Odvažte je a přiveďte ke Mně. 3Pokud vám někdo řekne: ‚Co to děláte?‘ Řekněte: ‚Pán jej potřebuje, a pak jej sem zase pošle zpět.‘“ 4Oni odešli a našli oslátko uvázané venku u dveří na ulici. A odvázali je.5A někteří z těch, kteří tam stáli, jim řekli: „Co to děláte? Proč to oslátko odvazujete?“6Oni jim však řekli to, co jim přikázal Ježíš. A nechali je odejít.
7Přivedli tedy oslátko k Ježíšovi, vložili na ně svoje roucha a On se na ně posadil.8Mnoho lidí rozprostíralo svoje roucha po cestě. Jiní lidé pak rozprostírali větve, které nasekali na polích. 9A ti, kteří šli před Ním, i ti, kteří šli za Ním, volali: „Hosana! Požehnaný Ten přicházející v Pánově jménu! 10Požehnané je přicházející království našeho otce Davida! Hosana na nejvyšších nebesích!" 11Ježíš vešel do Jeruzaléma do chrámu a všechno si prohlédl. Když už čas pokročil k večeru vyšel se Svými dvanácti učedníky do Betanie.

Ježíšovy spory s židy

12Když další den vycházel z Betanie, hladověl. 13Uviděl v dálce fíkovník, který měl listí. A přišel k němu, zda na něm něco najde. Když k němu přišel, nenašel nic, kromě listí, neboť nebylo období fíků. 14Ježíš mu řekl: „Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce.“ A slyšeli to Jeho učedníci. 15A přišli do Jeruzaléma. Ježíš vešel do chrámu a začal vyhánět ty, kdo prodávali a kupovali v chrámu. Převrátil stoly směnárníků a sedadla prodavačů holubic. 16A nedovoloval, aby někdo pronesl skrz chrám nějaké zboží. 17Vyučoval je a říkal: „Není snad psáno: ‚Můj dům bude nazván domem modlitby pro všechny národy‘? Vy jste z něj však udělali doupě banditů.“ 18Uslyšeli to učitelé zákona a přední kněží a hledali způsob, jak Ho zavraždit. Neboť se Ho báli, protože všechen zástup byl ohromen Jeho učením.
19Když nastal pozdní večer, Ježíš vyšel z města. 20Když učedníci brzy ráno procházeli kolem, uviděli fíkovník, jak od kořene uschl. 21Petr si na to vzpomněl a řekl Mu: „Rabbi, podívej: Fíkovník, který jsi proklel, uschl.“ 22Ježíš jim na to odpověděl: „Mějte Boží víru. 23Amen, říkám vám: Kdo by řekl této hoře: ‚Zdvihni se a uvrhni se do moře‘ – a nepochyboval by ve své mysli, ale věřil by, že to, co říká, se děje, bude to – stane se mu to. 24Kvůli tomu vám říkám: Věřte, že za cokoli byste se modlili a prosili, to přijímáte, a bude to – stane se vám to. 25A když stojíte a modlíte se, odpouštějte to, co máte proti někomu, aby i vám odpustil vaše přestoupení váš Otec, který je v nebesích. 26Neboť pokud neodpustíte, ani váš Otec, který je v nebesích, vám neodpustí vaše přestoupení.“
27Přišli opět do Jeruzaléma. Když se Ježíš procházel v chrámě, přišli k Němu přední kněží, učitelé zákona a starší lidu. 28Řekli Mu: „V jaké moci to všechno děláš? Anebo: Kdo Ti dal tu moc, abys to dělal?“ 29Ježíš jim řekl: „Zeptám se vás na jednu otázku. Odpovězte Mi a řeknu vám, v jaké moci to dělám. 30Byl Janův křest z nebe, nebo od lidí? Odpovězte Mi.“ 31Uvažovali mezi sebou: „Co řekneme? Pokud řekneme: ‚Z nebe‘, řekne: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘ 32Ale pokud řekneme: ‚Od lidí‘ – bojíme se zástupu. Vždyť všichni mají za to, že Jan byl prorok." 33Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ Ježíš jim řekl: „Ani Já vám neřeknu, v jaké moci to dělám.“




Poznámky:
11,9 šli před ním – dosl. předcházeli Ho, šli napřed
11,9 šli za ním – var. následovali Ho
11,9.10 hosana – hebrejsky: ‚Spas nás!‘/zachraň nás. V době Ježíšově výkřik štěstí, projev chvály Bohu.
11,11 prohlédl – dosl. rozhlédl se (po všem, co tam bylo)
11,17 pozdě večer – dosl. pozdější již byla hodina
11,17 bandita – zloděj, lupič (který krade násilím)

Ježíšovy spory s židy

1A začal k nim mluvit v podobenstvích: Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal jámu na lisování vína, postavil věž, pronajal ji vinařům a vycestoval do zahraničí.2Ve stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby od vinařů vzal výnos z vinice.3Ale oni ho vzali, zbili a poslali pryč s prázdnou.4Znovu k nim poslal otroka, jiného, a toho bili do hlavy a znevážili.5Poslal dalšího, a toho zavraždili. A poslal mnoho dalších otroků – některé zbili a jiné zavraždili. 6Měl ještě jediného milovaného syna, toho k nim poslal naposled. Řekl si: ‚Před mým synem se jistě zastydí.‘7Ale vinaři si řekli: ‚To je dědic! Pojďme, zavraždíme ho a dědictví bude naše.‘8Vzali ho, zavraždili a vyhodili ven z vinice.9Co tedy udělá pán vinice? Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným vinařům. 10Nečetli jste snad toto Písmo: ‚Kámen, který stavitelé odmítli, se jim stal úhelným kamenem. 11Stalo se to od Pána a je to podivuhodné v našich očích.‘?“ 12Snažili se Ho zmocnit, ale báli se zástupu. Vždyť věděli, že to podobenství řekl proti nim. Tak Ho nechali a odešli pryč.
13A poslali k Němu některé z herodiánů, aby Ho chytli za slovo. 14Přišli a řekli Mu: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a nebereš ohled na postavení člověka, neboť se nedíváš na lidskou podobu, ale Boží cestu vyučuješ na základě pravdy. Je dovoleno dávat císaři daň, nebo ne? Máme dávat daně, nebo je nedávat?“ 15On však znal jejich pokrytectví a řekl jim: „Proč Mě pokoušíte? Přineste Mi denár, ať se na něj podívám.“ 16Oni Mu ho podali. Řekl jim: „Čí je to obraz a nápis?“ Řekli Mu: „Císařův.“ 17Ježíš jim řekl: „Co je císařovo, vracejte císaři. A co je Boží, vracejte Bohu.“ A podivili se nad Ním.
18A přišli k Němu saduceové, kteří říkají, že neexistuje zmrtvýchvstání. Zeptali se Ho: 19„Mistře, Mojžíš nám napsal: ‚Kdyby něčí bratr zemřel a zanechal po sobě ženu a nezanechal by děti, tak ať si jeho bratr tu ženu vezme a vzbudí taksvému bratru potomstvo.‘ 20Bylo sedm bratrů. První bratr si vzal ženu, ale zemřel a nezanechal po sobě žádného potomka. 21Vzal si ji druhý bratr, ale zemřel a nezanechal po sobě žádného potomka. A třetí bratr stejně tak. 22A sedm bratrů po sobě nezanechalo potomka. Nakonec ze všech zemřela i ta žena. 23Čí ženou bude, když vstane, tedy při zmrtvýchvstání? Vždyť ji mělo za ženu sedm bratrů.“ 24Ježíš jim řekl: „Nebloudíte snad proto, že neznáte Písma ani Boží moc? 25Neboť když lidé vstanou z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat, ale jsou jako andělé v nebesích. 26Avšak ohledně mrtvých, že vstanou z mrtvých: Nečetli jste v Mojžíšově knize, jak mu Bůh řekl u trnitého keře: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? 27On není Bohem mrtvých, ale živých. Proto velmi bloudíte.“
28A přistoupil jeden učitel zákona, který slyšel jejich debatu a poznal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se Ho: „Které přikázání je první ze všech?“ 29Ježíš odpověděl: „První je: ‚Slyš, Izraeli, Pán, náš Bůh, je jeden Pán.‘ 30A ,budeš milovat svého Pána Boha z celé své mysli, z celé své duše, z celého svého přemýšlení a z celé své síly.‘ To je první přikázání. 31Druhé je podobné: ‚Miluj svého bližního jako sebe.‘ Neexistuje žádné větší přikázání, než tato.“ 32Ten učitel zákona Mu řekl: „Mistře, podle pravdy jsi řekl, že je jeden Bůh a není jiný mimo Něj, 33a milovat Ho z celé mysli, z celého porozumění, z celé duše a z celé síly a milovat svého bližního jako sebe je důležitější, než celopaly a oběti.“ 34Ježíš poznal, že odpověděl rozumně, a řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se Ho již neodvážil na nic zeptat.
35Když Ježíš učil v chrámě, zeptal se: „Jak to, že učitelé zákona říkají, že Kristus je Davidův syn? 36Vždyť sám David říká v Duchu svatém: ‚Řekl Pán mému Pánu: Posaď se po Mojí pravici, dokud Tvoje nepřátele nepoložím pod Tvoje nohy.‘ 37Sám David Ho nazývá ‚Pán.‘ Čí je to potom syn?“ A početný zástup Ho rád poslouchal.
38A ve Svém vyučování říkal: „Pohleďte na učitele zákona, kteří chtějí chodit v krásném dlouhém rouchu, chtějí být zdraveni na tržištích 39a chtějí sedět na předních sedadlech v synagogách a předních místech na večerních hostinách. 40Tito lidé vyjídají domy vdov pod záminkou dlouhých modliteb – proto obdrží větší soud.“
41A Ježíš se posadil naproti pokladnice a pozoroval, jak lidé ze zástupu vhazují do pokladnice měděné mince. A mnoho bohatých lidí vhazovalo mnoho peněz. 42Přišla jedna velmi chudá vdova a vhodila do pokladnice dva lepta, což je kvadrans. 43Ježíš svolal Své učedníky a řekl jim: „Amen, říkám vám: Tato velmi chudá vdova vhodila více než všichni ostatní, kteří vhazovali do pokladnice. 44Neboť všichni vhazovali z toho, co jim přebývalo, ale ona vhodila ze své chudoby vše, co měla. Vhodila do pokladnice celé své živobytí.“




Poznámky:
12,6 zastydí se – var. budou na něj brát ohled/budou mít úctu
12,10 odmítnout po důkladném testování (zkoumání)
12,10 úhelný kámen – dosl. hlava úhlu
12,13 herodiáni – stoupenci Heroda Velikého a jeho rodiny
12,13 chytnout – ve smyslu: chytit ulovením (ř. slovo v NZ pouze zde)
12,18 první – var. hlavní, nejdůležitější
12,33 důležitější – var. větší, hojnější, nadměrnější
12,33 celopaly – var. zápalná oběť (Lv 1. kap.)
12,36 pod – var. za rohož (na nohy)
12,37 čí – dosl. odkud
12,38 pohledět – dívat se (pozorně), abys pochopil a učinil adekvátní reakci
12,38 krásné dlouhé roucho – dlouhé roucho, které nosili vysoce postavení lidé
12,40 záminka – var. předstírání dlouhých modliteb/vymlouvají se na dlouhé modlitby
12,42.43 velmi chudá – dosl. žebrák
12,43 lepto – mince s nejmenší hodnotou v Izraeli
12,43 kvadrans – nejmenší římská mince
12,44 chudoby – var. nouze, potřeba
12,44 živobytí – var. život
Předpověď zkázy chrámu a konce světa

1Když vycházel z chrámu, řekl Mu jeden z Jeho učedníků: „Mistře, podívej se: Jaké kameny a jaká stavba!“2A Ježíš mu odpověděl: „Vidíš tu velikou stavbu? Jistě zde nezůstane kámen na kameni, který by jistě nebyl stržen.“ 3Když seděl naproti chrámu na Olivové hoře, zeptali se Ho v soukromí Petr, Jakub, Jan a Ondřej:4„Řekni nám: Kdy to bude? A jaká budou znamení, až se to všechno bude naplňovat?“
5Ježíš jim odpověděl: „Hleďte, aby vás nikdo nesvedl.6Mnoho lidí přijde v Mém jménu a řeknou: ‚JÁ JSEM' – a svedou mnoho lidí.7Když uslyšíte války a zvěsti o válkách, nebuďte vystrašeni. Musí to nastat, ale to ještě nebude konec.8Neboť povstane národ proti národu a království proti království. Na různých místech bude zemětřesení. Budou hladomory a nepokoje. To bude počátek porodních bolestí.9Vy se však mějte na pozoru. Budou vás vydávat do sanhedrinů a synagog a budete biti. A budete kvůli Mně stát před guvernéry a králi – jim na svědectví. 10Ale nejprve musí být ve všech národech kázáno evangelium. 11Když vás odvedou a vydají k soudu, nestarejte se (ani se tím příliš nezabývejte), co byste měli říkat. Ale mluvte to, co vám bude v tu chvíli dáno. Neboť to nebudete vy, kdo mluví, ale Duch svatý. 12Vydá na smrt bratr svého bratra a otec své dítě. A děti povstanou proti rodičům a vydají je na smrt. 13A budete u všech lidí v nenávisti kvůli Mému jménu, ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.
14 Když uvidíte ‚ohavnost způsobující pustošení‘ (o které je řečeno skrze proroka Daniela) postavenou tam, kde by neměla stát – kdo čte, rozuměj – tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať utečou do hor. 15Kdo je na střeše, ať nesestupuje do domu, ani si nejde do svého domu něco vzít. 16Kdo je na poli, ať se nevrací k věcem za sebou, jako třeba si vzít svůj plášť. 17Avšak běda těhotným a kojícím v oněch dnech... 18Proto se modlete, aby váš útěk nebyl v zimě, 19protože to budou dny takového soužení, jakého nebylo od počátku stvoření (které stvořil Bůh) až do teď, a nikdy již takové soužení nenastane. 20A pokud by Pán ty dny nezkrátil, nebylo by spaseno žádné tělo. Ale kvůli vyvoleným, které Pán vyvolil, ty dny zkrátil. 21Pokud by vám tehdy někdo řekl: ‚Hle: Tam je Kristus!‘ nebo: ‘Hle: Je támhle!‘ – nevěřte tomu. 22Neboť povstanou falešní Kristové a falešní proroci a budou dávat lidem znamení a zázraky, aby svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné. 23Mějte se tedy na pozoru. Hle: Řekl jsem vám to předem.
24 Potom v těch dnech (po tom soužení) nastane zatmění slunce, měsíc nevydá svůj jas, 25hvězdy budou padat z nebe a zatřesou se mocnosti, které jsou na nebi. 26Tehdy budete vidět Syna člověka přicházejícího v oblacích s velikou mocí a slávou. 27Tehdy pošle Své anděly a shromáždí Své vyvolené ze všech čtyř větrů – od nejvzdálenějších končin země až do nejvzdálenějších končin nebe.
28 Naučte se podobenství od fíkovníku: Když již jeho větev změkne a vypučí listí, rozpoznáte, že je blízko léto. 29Tak i vy: Když uvidíte, že se ty události dějí, rozpoznáte, že je to blízko, přede dveřmi. 30Amen, říkám vám: Tato generace nepomine, dokud to všechno nenastane. 31Nebe a země pominou, ale Moje slova nepominou. 32Avšak ohledně toho dne a té chvíle nikdo nic neví, ani andělé v nebi, ani Syn, pouze Otec. 33Dávejte si pozor, bděte a modlete se, protože nevíte, kdy je ten čas.
34 Je to jako člověk, který odešel do zahraničí: Opustil svůj dům, dal svým otrokům moc a každému jeho práci. Vrátnému přikázal, aby bděl. 35Proto bděte, neboť nevíte, kdy přijde pán domu (zda večer, o půlnoci, zakokrhají kohouti nebo brzy ráno), 36aby se snad nestalo, že by přišel neočekávaně a našel vás, jak spíte. 37Co tedy říkám vám, říkám všem: Bděte!“




Poznámky:
13,4 naplňovat – ř. slovo ve smyslu: dosahovat výsledku působením více faktorů (důraz na koncový bod)
13,11 nestarejte se – ř. slovo znamenající: ‚předem-znepokojivý,‘ tedy být předem nervózní
Pesachová večeře

1Bylo dva dny před pesachem a svátky nekvašených chlebů. Přední kněží a učitelé zákona hledali způsob, jak by se Ježíše lstivě zmocnili a pak Ho zavraždili.2Neboť říkali: „Neuděláme to ve svátek, aby snad nenastal v lidu nepokoj.“
3Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného a stoloval tam, přišla žena, která měla alabastrovou nádobu čistého velmi drahého nardového vonného oleje. Tu alabastrovou nádobu rozbila a její obsah Mu vylila na hlavu.4Avšak někteří se mezi sebou na ni naštvali a řekli: „K čemu je taková ztráta vonného oleje?5Vždyť ten vonný olej mohl být prodán za více než tři sta denárů a ty peníze mohly být dány žebrákům.“ A byli vůči ní rozhořčeni.6Avšak Ježíš řekl: „Nechte ji. Proč jí způsobujete trápení? Vykonala ve Mně dobrý skutek. 7Vždyť žebráky máte mezi sebou vždycky, a když budete chtít, můžete vůči nim vždycky udělat dobro. Mě však nemáte stále.8Udělala, co měla: Předem pomazala Moje tělo a připravila ho k pohřbu.9Amen, říkám vám: Kdekoli po celém světě bude kázáno toto evangelium, bude také vyprávěno na její památku to, co udělala tato žena. 10A Juda z Kerijótu, jeden z dvanácti učedníků, odešel k předním kněžím, aby jim Ho vydal. 11Když ho vyslechli, zaradovali se a slíbili mu dát peníze. A hledal vhodnou příležitost – jak by jim Ho vydal.
12První den svátku nekvašených chlebů, když bývá obětován pesachový beránek, řekli Ježíšovi Jeho učedníci: „Kam chceš, ať odejdeme a připravíme Ti k jídlu pesachového beránka?“ 13Poslal dva ze Svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody. Následujte ho. 14A kam vejde, vejděte i vy a řekněte hospodáři domu: ‚Mistr říká: Kde je Moje místnost k ubytování, kde bych mohl se Svými učedníky jíst pesachového beránka?‘ 15On vám ukáže prostornou horní místnost, již prostřenou a připravenou. Tam nám připravte jídlo.“ 16Učedníci odešli, přišli do města a našli všechno tak, jak jim řekl. A připravili pesachového beránka.
17Když nastal večer, přišel s dvanácti učedníky. 18Leželi u stolu, jedli a Ježíš řekl: „Amen, říkám vám: Jeden z vás Mě zradí. Ten, který se Mnou jí.“ 19Oni začali být velmi smutní a jeden po druhém Mu říkali: „Snad ne já?“ a další řekl: „Snad ne já?“ 20On jim řekl: „Jeden z dvanácti učedníků. Ten, který se Mnou namáčí v jedné míse. 21Neboť Syn člověka odchází, jak je o Něm psáno. Avšak běda tomu člověku, skrze kterého je Syn člověka zrazen. Pro toho člověka by bylo lepší, kdyby se nikdy nenarodil.“ 22Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal ho, lámal ho a dával jim ho se slovy: „Vezměte a jezte. Toto je Moje tělo.“ 23A vzal kalich, poděkoval a podal jim ho. A všichni z něj pili. 24Řekl jim: „Toto je Moje krev nové smlouvy, která se prolévá za mnoho lidí. 25Amen, říkám vám, že se již jistě nenapiji z plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít nový v Božím království.“
26Pak zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. 27Ježíš jim řekl: „Všichni se nade Mnou této noci pohoršíte. Vždyť je psáno: ‚Budou bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘ 28Ale poté, co vstanu, vás předejdu do Galileje.“ 29A Petr Mu řekl: „Kdyby se snad všichni pohoršili, já ne!“ 30Ježíš mu řekl: „Amen, říkám ti: V tuto dnešní noc, dříve, než kohout dvakrát zakokrhá, Mě třikrát zapřeš.“ 31On však tím více říkal: „I kdybych s Tebou musel spoluzemřít, jistě Tě nezapřu!“ Podobně mluvili i všichni ostatní.

V Getsemane

32A přišli na místo, které jméno: ‚Getsemane.‘ A řekl Svým učedníkům: „Posaďte se zde, než se pomodlím.“ 33Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a začal se děsit a být ustaraný. 34Řekl jim: „Moje duše je velmi zarmoucená, až k smrti. Zůstaňte zde a bděte.“ 35Trochu poodešel, padl na zem a modlil se, aby Ho, pokud je to možné, minula tato chvíle. 36Řekl: „Abba, Otče, Ty můžeš všechno. Odejmi ode Mě tento kalich. Ale ne, co já chci, ale co ty chceš.“ 37Přišel k učedníkům a našel je, jak spí. Řekl Petrovi: „Šimone, spíš? Nemohl jsi bdít jedinou chvíli? 38Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je vskutku odhodlán, ale tělo je slabé.“ 39A opět poodešel, modlil se a říkal stejná slova. 40Znovu se vrátil a našel je, jak spí, protože jejich oči byly zatíženy únavou. A nevěděli, co by Mu na to odpověděli. 41A přišel potřetí a řekl jim: „Stále spíte a odpočíváte? To stačí. Přišla ta chvíle. Hle: Syn člověka je vydáván do rukou hříšných lidí. 42Vstaňte a pojďte. Hle: Přiblížil se ten, který Mě zrazuje.“
43A hned, zatímco ještě mluvil, přišel Juda z Kerijótu, jeden z dvanácti učedníků, a s Ním početný zástup s meči a dřevěnými holemi, který byl poslán od předních kněží, učitelů zákona a starších lidu. 44Zrádce jim dal znamení: „Koho přátelsky políbím, ten to je. Zmocněte se Ho a bezpečně Ho odveďte.“ 45Hned k Němu přišel, totiž přistoupil, a řekl: „Rabbi, rabbi!“ a vroucně Ho políbil. 46A vztáhli na Něj ruce a zmocnili se Ho. 47Ale jeden z těch, kteří stáli kolem, vytasil meč, udeřil jím veleknězova otroka a usekl mu ucho. 48Ježíš na to reagoval: „Vyšli jste Mě zatknout s meči a dřevěnými holemi, jako byste šli proti nějakému banditovi. 49Každý den jsem byl u vás a vyučoval jsem v chrámě, ale nezmocnili jste se Mě. Ale toto se děje proto, aby se naplnila Písma.“ 50A učedníci Ho opustili; všichni utekli.
51A doprovázel Ho nějaký mladík. Měl přes nahé tělo přehozený lněný oděv a lidé ze zástupu se ho zmocnili. 52On jim však svůj lněný oděv zanechal a nahý utekl.

Soud nad Ježíšem

53Ježíše tedy přivedli k veleknězi a shromáždili se tam všichni přední kněží, starší lidu a učitelé zákona. 54Petr Ho z dálky následoval až na nádvoří velekněze. Posadil se se služebníky a zahříval se u ohně. 55Přední kněží a celý sanhedrin hledali proti Ježíšovi svědectví, aby Ho vydali na smrt, ale žádné nenašli. 56Neboť proti Němu vznášelo falešná svědectví mnoho lidí, ale jejich svědectví se neshodovala. 57A někteří lidé povstali a vznesli proti Němu toto falešné svědectví: 58„My jsme Ho slyšeli, jak řekl: ‚Zničím tento chrám udělaný lidskýma rukama a ve třech dnech postavím jiný chrám, který nebude udělaný lidskýma rukama.‘“ 59Ale ani toto jejich svědectví nebylo shodné.
60A velekněz se postavil doprostřed a zeptal se Ježíše: „Neodpovíš nic na to, co proti Tobě tito lidé svědčí?“ 61Ale On mlčel a nic mu neodpověděl. Znovu se Ho velekněz zeptal: „Jsi Kristus, Syn Požehnaného?“ 62Ježíš řekl: „JÁ JSEM. A uvidíte Syna člověka, jak sedí po pravici Moci a přicházejícího s nebeskými oblaky.“ 63A velekněz roztrhl své roucho a řekl: „Na co ještě potřebujeme mít svědky?! 64Slyšeli jste rouhání! Jak se vám to jeví?“ A všichni Ho odsoudili; propadl smrti. 65Někteří lidé na Něj začali plivat, zahalovat Jeho tvář, bít Ho pěstmi a říkat Mu: „Prorokuj nám!“ A služebníci Ho zasypali údery holí.
66A když byl Petr dole na nádvoří, přišla jedna mladá služebná, která sloužila veleknězi. 67Uviděla Petra, jak se zahřívá u ohně, prohlédla si ho a řekla: „Ty jsi byl také s tím Nazaretským Ježíšem.“ 68Ale on to zapřel: „Vůbec nevím. Ani nechápu, co mi říkáš.“ A vyšel ven do předního nádvoří a kohout zakokrhal. 69Když si ho ta mladá služebná prohlédla, začala znovu říkat těm, kteří stáli kolem ohně: „Ten muž je jeden z nich.“ 70Avšak on to opět zapřel. Za malou chvíli znovu ti, kteří tam kolem stáli, řekli Petrovi: „Pravda, jsi jeden z nich, vždyť jsi galilejský – tvoje řeč se podobá řeči Galilejců.“ 71On se však začal zapřísahat kletbou a přísahat: „Neznám toho člověka, o kterém mluvíte!“ 72A hned nato podruhé zakokrhal kohout. Petr si připomněl to slovo, které mu Ježíš řekl: ‚Dříve než kohout dvakrát zakokrhá, Mě třikrát zapřeš.‘ A vyběhl pryč a plakal.




Poznámky:
14,3 stoloval – dosl. ležel (u jídla se leželo)
14,3 nardový – z rostliny nard pravý (Nardostachys jatamansi)
14,27.29 pohoršit – být kamenem úrazu, pohoršit se, být sveden, odpadnout, klopýtnout (způsobit pád)
14,44 zrádce – dosl. ten zrazující (var. vydávající)
14,51 přehozený – var. oblečený
14,65 zasypali údery holí – dosl. bili holemi ἔλαβον (ἔλαβον v překladu: aktivně držet/přijímat)

Soud nad Ježíšem

1Hned ráno se přední kněží, starší lidu a učitelé zákona s celým sanhedrinem poradili. Pak Ježíše spoutali, odvedli a vydali Pilátovi. 2Pilát se Ho zeptal: „Ty jsi král Židů?“ On mu odpověděl: To říkáš ty.“ 3Přední kněží proti Němu vznášeli mnoho obžalob. On však na nic neodpovídal.4A Pilát se Ho znovu zeptal: „Nic neodpovídáš? Hle: Vznášejí proti Tobě mnoho obžalob.“ 5Ale Ježíš již nic neodpovídal, takže se tomu Pilát divil.
6O svátcích jim propouštěl jednoho vězně, kterého si vyprosili. 7S povstalci, kteří při povstání spáchali vraždu, byl ve vězení jeden člověk jménem Barabáš.8Zástup vykřikl k Pilátovi a začali si žádat to, co pro ně dělával. 9Avšak Pilát jim odpověděl: „Chcete, abych vám propustil krále Židů?“ 10Neboť rozpoznal, že mu Ho přední kněží vydali kvůli závisti. 11Avšak přední kněží podnítili zástup, aby jim raději propustil Barabáše. 12Pilát jim znovu odpověděl: „Co potom chcete, abych udělal Tomu, kterého nazýváte ‚král Židů‘?“ 13Oni znovu křičeli: „Ukřižuj Ho!“ 14Pilát jim řekl: „Vždyť co udělal špatného?“ Oni však ještě více křičeli: „Ukřižuj Ho!!“ 15Pilát chtěl vyhovět zástupu, a tak jim propustil Barabáše. A vydal jim zbičovaného Ježíše, aby byl ukřižován.
16Vojáci Ho odvedli na nádvoří paláce římského guvernéra a svolali celý vojenský oddíl. 17Oblékli Mu purpurový oděv, upletli trnový věnec a nasadili Mu jej na hlavu. 18Začali Ho zdravit: „Buď zdráv, králi Židů!“ 19A bili Ho do hlavy rákosovou holí, plivali na Něj, klekali na kolena a klaněli se Mu. 20Když se Mu dost naposmívali, svlékli z Něj ten purpurový oděv a oblékli mu Jeho vlastní roucho. Vyvedli Ho, aby Ho ukřižovali.

Ukřižování

21A přinutili jednoho člověka, který procházel kolem, Šimona z Kyrény (otce Alexandra a Rufa), aby vzal Jeho trám na kříž. Ten přišel ze své země. 22Dovedli Ho na místo zvané ‚Golgota‘, tj. v překladu ‚Místo lebky‘. 23Dali Mu napít víno smíchané s hořkou myrhou, ale On si to nevzal. 24Ukřižovali Ho a rozdělili si Jeho pláště. Metali o ně los, aby věděli, kdo si co vezme. 25Když Ho ukřižovali, bylo devět hodin ráno. 26Byl napsán nápis, na kterém byl důvod k Jeho obvinění: ‚KRÁL ŽIDŮ‘. 27Ukřižovali s ním také dva bandity, jednoho po Jeho pravici a druhého po levici. 28A naplnilo se Písmo: ‚Byl započítán mezi protizákonné lidi. 29Kolemjdoucí se Mu rouhali, kroutili hlavami a říkali: „Ha! Ty, který zničíš chrám a ve třech dnech ho postavíš, 30zachraň Sebe a sestup z kříže!“ 31Podobně se Mu posmívali také přední kněží a učitelé zákona. Říkali: „Jiné lidi zachránil, Sám se ale zachránit nedokáže. 32Ať nyní ten Kristus, král Izraele, sestoupí z kříže, abychom to uviděli a uvěřili.“ A ti, kteří byli s Ním spoluukřiováni, Ho také uráželi.
33Když nastala polední dvanáctá hodina, nastala tma po celé zemi až do třetí hodiny odpoledne. 34A v tu třetí hodinu Ježíš zvolal velikým hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachthani!!“ Tj. v překladu: ‚Můj Bože, můj Bože, proč jsi Mě opustil?‘ 35Když Ho uslyšeli někteří z těch, kdo stáli kolem, říkali: „Hle: Volá Eliáše.“ 36Přiběhl jeden člověk, namočil houbu do zkyslého vína, nasadil to na rákosovou hůl a dal Mu napít se slovy: „Nechte Ho, uvidíme, zda Ho přijde Eliáš sundat z kříže.37Avšak Ježíš vydal veliký hlas, čímž naposledy vydechl. 38A chrámová opona se roztrhla od vrchu dolů na dvě části. 39Když uviděl setník, který stál naproti Němu, jak naposledy vydechl, řekl: „Pravda. Tento člověk byl Boží Syn.“
40Byly tam i ženy, které se dívaly zpovzdálí. Byla mezi nimi i Marie z Magdaly, Marie, matka Jakuba mladšího a Josese, a Salome. 41Ty Ho následovaly a přisluhovaly Mu, když byl ještě v Galileji. Bylo tam také mnoho dalších žen. Ty spolu s Ním vystoupily do Jeruzaléma.
42Když již nastal večer (byl den příprav, tj. den před sobotou), 43přišel Josef z Arimatie, vážený člen sanhedrinu. On sám také očekával Boží království. Přišel odvážně k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo. 44Pilát se podivil, že už Ježíš zemřel. Zavolal si setníka a zeptal se ho, jestli už zemřel. 45Když se to od setníka dozvěděl, daroval Josefovi Ježíšovu mrtvolu. 46Josef nakoupil lněnou látku, sundal Ho z kříže, zavinul Ho do té lněné látky a položil Ho do hrobky, která byla vytesána do skály. A ke dveřím hrobky nechal přivalit kámen. 47Marie z Magdaly a Marie, matka Josese, pozorovaly místo, kde byl položen.




Poznámky:
15,8 vykřikl – jiné rukopisy: vystoupil
15,16 vojenský oddíl – dosl. (římská) kohorta (500 vojáků)
15,21 země – var. pole
15,21 trám na kříž – odsouzenci nosili vodorovný trám, který se připevnil na připravený kůl – a vznikl kříž
15,23 hořká myrha – patrně nějaká hořká bylina (bolehlav), nebo pryskyřice (usušená míza) z myrhovníku hořké chuti
15,25 devět – dosl. tři (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
15,27 bandita – zloděj, lupič (který krade násilím)
15,33 dvanáctá – dosl. šestá; třetí – dosl. devátá (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
15,34 třetí – dosl. devátá (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
15,36 namočil – dosl. naplnil (houbu zkyslým vínem)
15,36 zkyslé víno (kyselé víno nízké kvality smíchané s vodou)
15,42 den příprav – tj. pátek (den přípravy na sobotu)
Zmrtvýchvstání

1Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné látky, aby přišly k hrobce a pomazaly Ježíše. 2Velmi brzy ráno (ještě za východu slunce), první den po sobotě, přicházely k hrobce. 3Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?" 4Podívaly se a spatřily, že kámen byl odvalen. Ten kámen byl velmi veliký.5Vešly do hrobky a uviděly mladíka oblečeného do bílého dlouhého roucha, jak sedí na pravé straně. A zděsily se. 6On jim však řekl: „Neděste se. Hledáte Ježíše Nazaretského, Toho ukřižovaného. Vstal z mrtvých, není tu. Hle: Místo, kam Ho položili.7Ale jděte a řekněte Jeho učedníkům i Petrovi, že vás předejde do Galileje. Tam Ho spatříte, jak vám to řekl.“8Vyšly a běžely od hrobky pryč, neboť se třásly strachem a byly zcela bez sebe. Nikomu nic neřekly, protože se bály.
9Brzy ráno, první den po sobotě, když Ježíš vstal z mrtvých, ukázal se nejprve Marii z Magadaly, ze které vyhnal sedm démonů. 10Ona přišla a podala zprávu těm, kteří s Ním bývali. Ti nyní naříkali a plakali. 11Když uslyšeli, že je živý a že Ho viděla, nevěřili jí. 12Potom se ukázal dvěma z nich jiným způsobem, když šli přes pole. 13Oni šli a podali zprávu zbývajícím učedníkům, ale ani těmto učedníci nevěřili. 14Nakonec se ukázal jedenácti učedníkům, když spolu leželi u stolu. A vyčítal jim jejich nevíru a zatvrzelost mysli, protože neuvěřili těm, kteří Ho uviděli vzkříšeného z mrtvých.
15A řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. 16Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen. Kdo však neuvěří, bude odsouzen. 17Ty, kteří uvěří, budou doprovázet tato znamení: Budou v Mém jménu vyhánět démony, mluvit novými jazyky, 18brát do svých rukou hady, a pokud vypijí něco smrtelně jedovatého, tak jim to jistě neublíží. Budou pokládat ruce na nemocné lidi a ti nemocní se budou mít dobře.“
19Poté, co jim to Pán Ježíš řekl, byl vzat vzhůru do nebe a posadil se po Boží pravici. 20Oni vyšli a všude kázali. Pán s nimi spolupracoval a potvrzoval to slovo znameními, která je doprovázela. [Všechny tyto pokyny ve zkratce veřejně oznámili Petrovi a jeho spolupracovníkům. Poté sám Ježíš skrze ně vyslal od východu až na západ posvátné a nepomíjející kázání věčné spásy. Amen.]




Poznámky:
16,5 dlouhé roucho – takové nosili vysoce postavení lidé
16,8 třásly se – dosl. měly třesení (ze strachu)
16,12 pole – var. venkov
16,20 doprovázela – dosl. následovala , v těsném spojení
16,20 dodatek obsahuje málo rukopisů
Narození Jana Křtitele

1Protože se již mnoho lidí pokusilo popořadě sestavit vyprávění ohledně událostí, které byly mezi námi přivedeny k úplnosti2(podle toho, jak nám je předali ti, kteří se stali od počátku očitými svědky a služebníky slova),3uznal jsem za vhodné i já, který jsem všechno pečlivě prošel od shora dolů, že ti to popořadě vypíši, vznešený Theofile,4abys poznal spolehlivost těch slov, kterými jsi byl ústně vyučen.
5Ve dnech judského krále Heroda se stalo, že byl jeden kněz, jménem Zachariáš (z kněžské třídy Abiáše) a jeho manželka pocházela z Áronových dcer – její jméno bylo Alžběta.6Oba byli spravedliví před Bohem; byli neporušení a chodili ve všech Pánových přikázáních a spravedlivých ustanoveních.7A neměli dítě, neboť Alžběta byla neplodná a oba již byli pokročilí ve dnech svého života.
8Když Zachariáš konal svou kněžskou službu (v pořadí své kněžské třídy před Bohem9podle zvyku kněžského úřadu), stalo se, že na něj padl los, aby vešel do Pánova chrámu pálit kadidlo. 10A v čase pálení kadidla se vně chrámu modlil velký počet lidí. 11Ukázal se mu Pánův anděl; stál na pravé straně kadidlového oltáře. 12Když ho Zachariáš uviděl, rozrušil se a padl na něj strach. 13Anděl mu řekl: „Zachariáši, neboj se, protože tvoje modlitba byla vyslyšena: tvoje manželka Alžběta ti porodí syna a nazveš ho jménem ‚Jan.‘ 14Budeš mít radost a veselí a mnoho lidí se bude radovat z jeho narození. 15Neboť bude veliký před Pánem, jistě nebude pít víno ani žádný alkoholický nápoj. A už od doby, kdy bude v břiše své matky bude naplněn Duchem svatým. 16A mnoho izraelských synů a dcer obrátí k Pánu, jejich Bohu. 17A On Sám půjde před Ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil mysl otců k dětem a neposlušné k chápání spravedlivých – to proto, aby přichystal Pánu připravený lid.“ 18Zachariáš řekl andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť jsem starý a moje manželka je pokročilá ve dnech svého života.19Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem. A byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a přinesl ti tuto dobrou zprávu. 20A hle: Budeš mlčet a nebudeš schopen mluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní.“
21A lid očekával Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě. 22Pak vyšel a nebyl schopen k nim promluvit. Pochopili, že v chrámě spatřil vidění. Dělal vůči nim posunky a zůstával němý. 23Když se naplnily dny jeho posvátné služby, stalo se, že odešel do svého domu. 24Po těch dnech jeho manželka otěhotněla a úplně to skrývala pět měsíců. 25Říkala: „Toto mi udělal Pán ve dnech, ve kterých na pohlédl, aby odejmul moji hanbu mezi lidmi."
26Poté, v šestém měsíci, byl od Boha poslán anděl Gabriel do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, 27k panně zasnoubené muži jménem Josef. Byl z Davidova domu a jméno té panny bylo Marie. 28Anděl k ní vešel a řekl: „Zdravím , milostí obdarovaná! Pán s tebou. Požehnaná jsi mezi ženami.“ 29Ona však byla z toho slova velmi rozrušena. Uvažovala nad tím, co je to za pozdrav.
30Anděl jí řekl: „Marie, neboj se. Vždyť jsi našla u Boha milost. 31A hle: Otěhotníš a porodíš syna a nazveš Ho jménem: ‚Ježíš.‘ 32On bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. A Pán Bůh Mu dá trůn Jeho otce Davida. 33A na věky bude kralovat nad Jákobovým domem a Jeho království nebude mít konec.“ 34Marie řekla andělovi: „Jak se to stane? Vždyť nepoznávám muže.“ 35Anděl jí odpověděl: „Přijde na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího. Proto také to Svaté, co se z tebe narodí, bude nazváno Božím Synem. 36A hle: Tvoje příbuzná Alžběta – také ona otěhotněla; syna ve svém stáří. A toto je již šestý měsíc té, která byla nazývána neplodnou. 37Vždyť u Boha není žádná záležitost nemožná.“ 38Marie řekla: „Hle: Jsem Pánova otrokyně. Ať se mi stane podle tvého slova.“ A anděl od ní odešel.
39V těch dnech Marie vstala a ve spěchu odešla do hor do města Judova. 40A vstoupila do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. 41Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, stalo se, že v její děloze poskočilo miminko. A Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala velikým křikem: 42„Požehnaná jsi mezi ženami!! A požehnaný je plod tvého břicha. 43Odkud se mi to stalo, že ke mně přišla matka mého Pána? 44Neboť hle: Jakmile hlas tvého pozdravu přišel do mých uší, miminko v mojí děloze vesele poskočilo. 45A blahoslavená, která uvěřila, protože bude splněno to, co jí bylo řečeno od Pána.“
46A Marie řekla: „Moje duše velebí Pána 47a můj duch se veselí v Bohu, mém Spasiteli, 48protože pohlédl na poníženost Své otrokyně, neboť od nyní mě budou blahoslavit všechny generace, 49protože mi udělal veliké věci Mocný; a svaté je Jeho jméno. 50A Jeho milosrdenství z generace na generaci přijde na ty, kdo se Ho bojí. 51Svou paží udělal silný skutek, rozehnal povýšenecké lidi v přemýšlení jejich mysli, 52sesadil mocné vládce z trůnů a povýšil ponížené, 53hladové lidi nasytil dobrem a bohaté lidi propustil s prázdnou. 54Aktivně pomohl Izraeli, Svému služebníku, a přitom pamatoval na milosrdenství – 55jak promluvil k našim otcům – Abrahamovi a jeho potomstvu na věky.“ 56Marie s ní zůstala asi tři měsíce, a pak se vrátila do svého domu.
57Alžbětě se naplnila doba k jejímu porodu. A porodila syna. 58Její příbuzní a sousedé uslyšeli, že jí Pán učinil velké věci a spoluradovali se spolu s ní. 59V osmý den se stalo, že přišli to dítě obřezat a nazývali jej jménem po jeho otci Zachariášovi. 60A jeho matka na to reagovala: „Nesouhlasím. Ale bude se jmenovat ‚Jan.‘“ 61Řekli jí: „Mezi tvými příbuznými není nikdo, kdo je takto pojmenován.“ 62A pokynuli směrem k jeho otci – ptali se ho, jak by ho chtěl pojmenovat. 63On požádal o tabulku na psaní. Napsal na ni: ‚JEHO JMÉNO JE JAN.‘ A všichni se tomu divili. 64Ihned se otevřela jeho ústa a jeho jazyk se uvolnil. A mluvil – dobromluvil Bohu. 65A na všechny sousedy přišel veliký strach a po všech judských horách se o tom diskutovalo. 66A všichni, kteří to uslyšeli, to uložili ve své mysli a říkali: „Co z toho dítěte bude?“ A byla s ním Pánova ruka.
67Jeho otec Zachariáš pak naplněn Duchem svatým prorokoval. Řekl: 68„Požehnaný je Pán, Bůh Izraele, protože nás navštívil, uskutečnil Svému lidu vykoupení 69a vyzdvihl nám roh spásy v domě Svého služebníka Davida – 70jak o tom promluvil skrze ústa Svých svatých proroků, kteří byli od věků. 71Promluvil také o spáse od našich nepřátel a z ruky všech těch, kteří nás nenávidí, 72aby vykonal milosrdenství vůči našim otcům a vzpomněl si na Svou svatou smlouvu, 73tedy na přísahu, kterou přísahal našemu otci Abrahamovi, že nám dá, 74abychom – vysvobozeni z rukou našich nepřátel – Mu beze strachu sloužili 75ve svatosti a spravedlnosti před Ním – po všechny naše dny. 76A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit Jeho cesty, 77aby Jeho lidu bylo dáno poznání spásy v odpuštění hříchů 78skrze láskyplný cit milosrdenství našeho Boha, ve kterém nás z výšin navštívil Východ slunce, 79aby zazářil na ty, kteří sedí v temnotách a stínu smrti, a tak usměrnil naše cesty na cestu pokoje.“ 80A dítě rostlo a sílilo na duchu. A byl v poušti až do dne, kdy veřejně vystoupil před Izrael.




Poznámky:
1,1 přivedeny k úplnosti – dosl. ‚plně-naplněny‘
1,3 prošel – dosl. důsledně následoval – slovník, v tomto případě následoval patrně všechny informace ze všech spisů
1,7 neměli – dosl. a ne-bylo (pro ně) dítě
1,8 pořadí – var. řádu
1,15 od doby, kdy bude v břiše – dosl. od dělohy své matky
1,17 k (chápání) – var. ‚v‘ (nejčastější překlad tohoto ř. slova)
1,19 přinesl radostnou zvěst – var. kázal evangelium
1,25 hanba – var. výčitka, pomluva, hanba, pohanění
1,31 otěhotníš – dosl. a hle: otěhotníš v těhotenství/děloze
1,37 záležitost – var. vyřčené slovo
1,42 břicha – dosl. dělohy
1,54.69 služebník – var. mládenec (mladý muž), dítě
1,58 udělal veliké věci – var. zvelebil . Ř. slovo znamená dosl. ‚činit-velký‘
1,61 takto pojmenován – dosl. kdo se nazývá jménem takovým
1,65 přišel – dosl. stal se
1,69 vyzdvihl – var. vzbudil
1,74 sloužili – var. uctívali
Narození Ježíše

1Stalo se v těch dnech, že vyšlo ustanovení od císaře Augusta, aby byl proveden zápis po celé Římské říši.2Tento soupis nastal dříve, než v Sýrii vládl jako guvernér Publius Sulpicius Quirinius.3A šli se všichni zapsat, každý do svého města.4Vystoupil také Josef z Galileje, z města Nazaret, do Judska, do města Davidova, které se nazývá ‚Betlém‘ (protože byl z domu a rodokmene Davida),5aby se dal zapsat s těhotnou Marií, která s ním byla zasnoubena.
6Když tam byli, stalo se, že se naplnily dny, aby porodila.7A porodila svého prvorozeného syna, zavinula Ho do plenek a položila Ho do koryta pro krmení zvířat, protože pro něj nebylo místo v ubytovně pro pocestné.
8V té samé krajině byli pastýři. Pobývali venku a drželi nad svým stádem noční hlídky.9A hle: Postavil se k nim Pánův anděl a osvítila je Pánova sláva. A báli se, měli veliký strach. 10Anděl jim řekl: „Nebojte se. Neboť hle: Přinesl jsem vám dobrou zprávut o veliké radosti, která je určena všem lidem. 11Dnes se vám totiž v Městě Davidově narodil Spasitel, kterým je Kristus Pán. 12A toto vám bude znamením: Najdete Miminko zavinuté do plenek, jak leží v korytě pro krmení zvířat.13A najednou se s andělem objevilo velké množství nebeského vojska, které chválilo Boha se slovy: 14„♪♫ Sláva Bohu v nejvyšších nebesích, a na zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle.♪♫“
15Když od nich andělé odešli do nebe, stalo se, že si pastýři říkali mezi sebou: „Pojďme až do Betléma a podíváme se na to slovo, které bylo vyřčeno, jež nám Pán oznámil.“ 16A šli; pospíšili si a našli Marii, Josefa a Miminko ležící v korytě pro krmení. 17Když je uviděli, rozhlašovali to slovo, které jim bylo řečeno ohledně toho Dítěte. 18A všichni, kdo o tom uslyšeli, se divili tomu, co jim bylo od pastýřů řečeno. 19Avšak Marie uchovávala všechna ta slova; uvažovala o nich ve své mysli. 20Pastýři se vrátili a přitom oslavovali a chválili Boha za vše, co slyšeli a viděli, a jak jim to bylo řečeno.
21A když se naplnilo osm dní, aby byl obřezán, pojmenovali Ho jménem ‚Ježíš‘, kterým byl pojmenován od anděla ještě předtím, než byl počat v děloze. 22Když se naplnily dny jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli Ho do Jeruzaléma, aby Ho postavili před Pána, 23jak je psáno v Pánově zákoně: ‚Každý člověk mužského pohlaví, který otevírá břicho ženy, bude nazván: Svatý Pánu.‘ 24A také chtěli dát oběť podle toho, co bylo řečeno v Pánově zákoně: pár hrdliček nebo dvě mladé holubice.
25A hle: V Jeruzalémě byl člověk, jehož jméno bylo Simeon. Ten člověk byl spravedlivý a zbožný; očekával povzbuzení Izraele a Duch svatý byl na něm. 26Bylo mu od Ducha svatého odhaleno, že neuvidí smrt, dokud neuvidí Pánova Pomazaného. 27Přišel v Duchu do chrámu. Když rodiče přinesli Dítě Ježíše, aby pro Něj vykonali to, co je potřeba podle zvyku zákona, 28vzal Ho Simeon do náruče, dobromluvil Bohu a řekl: 29„Svrchovaný Pane, nyní podle Svého slova propouštíš v pokoji Svého otroka, 30protože moje oči viděly Tvoji spásu, 31kterou jsi připravil před tváří všech lidí: 32Světlo ke zjevení národům a slávu Tvého izraelského lidu.“
33Josef a jeho matka se divili tomu, co o Něm bylo právě řečeno. 34A Simeon jim požehnal – řekl Jeho matce Marii: „Hle: Tento Ježíš je položen k pádu a povstání mnoha lidí v Izraeli, a ke znamení, proti kterému budou mluvit 35(a také tvojí duší pronikne meč), aby bylo zjeveno myšlení mnoha myslí."
36Byla tam také prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z kmene Ašer. Byla již velmi pokročilého věku. S mužem žila sedm let od svého panenství 37a byla vdovou až do osmdesáti čtyř let. Ona neopouštěla chrám, ale posty a prosbami sloužila Bohu dnem i nocí. 38V tu chvíli přišla, děkovala Bohu a mluvila o Něm všem, kteří v Jeruzalémě očekávali vykoupení. 39Když Ježíšovi rodiče dokončili všechno podle Pánova zákona, vrátili se do Galileje, do svého města Nazareta. 40A Dítě rostlo a sílilo na duchu; bylo naplněno moudrostí a byla na Něm Boží milost.

Dvanáctiletý Ježíš

41Jeho rodiče chodívali každý rok do Jeruzaléma na svátek pesach. 42Když Mu bylo dvanáct let, vystupovali do Jeruzaléma, jak to bylo v ten svátek zvykem. 43Když byly ty sváteční dny dokonány a vraceli se domů, Chlapec Ježíš zůstal v Jeruzalémě, ale Jeho rodiče to nevěděli. 44Domnívali se, že je ve společnosti jejich spolucestujících, a ušli den cesty. Usilovně Ho hledali mezi příbuznými a známými, ale nenašli Ho. 45Vrátili se do Jeruzaléma a tam Ho usilovně hledali. 46Po třech dnech se stalo, že Ho našli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá jim a vyptává se jich. 47Všichni, kteří Ho slyšeli, byli ohromeni nad Jeho porozuměním a odpověďmi. 48Když Ho uviděli, byli ohromeni. Jeho matka Mu řekla: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle: Tvůj otec a já jsme Tě hledali s velkou bolestí.“ 49Řekl jim: „Proč jste Mě hledali? Nevěděli jste, že musím být zapojen ve věci Mého Otce?“ 50Ale oni nepochopili ta slova, která k nim mluvil. 51Šel s nimi, přišel do Nazareta a byl jim podřízen. Jeho matka pečlivě uchovávala všechna ta slova ve své mysli. 52A Ježíš dělal pokrok v moudrosti, ve věku a v přízni u Boha i u lidí.




Poznámky:
2,1 Římská říše – ř. slovo označuje buď celý svět, nebo v užším smyslu území Římské říše (srov. Lk 4,5)
2,10 přinesl radostnou zvěst – var. zvěstoval evangelium (srov. Lk 1,19)
2,13.15 objevilo, vyřčeno – dosl. nastalo (to)
2,19 uchovávala – var. zachovávala při existenci
2,23 břicho – dosl. dělohu
2,24 pár – ve smyslu: dva
2,25 zbožný – ve smyslu dobro-úcta/strach‘ (před Bohem)
2,26 pomazaný – dosl. Kristus
2,32.35 zjevení – var. odhalení (2,23 pod. jméno; 2,35 sloveso)
2,33 Josef – jiné rukopisy: „jeho otec“
2,35 meč – var. šavle
2,36 byla již velmi pokročilého věku – dosl. byla pokročilá ve dnech mnohých
2,38 děkovat – var. (veřejně) přiznat, uznat, vzdát díky
2,43 rodiče – jiné rukopisy: ‚Josef a Jeho matka‘
Příprava na veřejnou činnost

1V patnáctém roce vlády císaře Tibéria vládl Pontius Pilát jako guvernér Judska. V Galileji byl tetrarchou Herodes, jeho bratr Filip byl tetrarchou na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias byl tetrarchou v Abiléně.
2Za velekněze Annáše a Kaifáše se v pustině stalo Boží slovo k Janovi, synovi Zachariáše. 3A chodil po celém okolí ležící u Jordánu a kázal křest změny myšlení v lítosti, který vede k odpuštění hříchů,4jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího v pustině: Připravte Pánovu cestu, vyrovnejte Jeho stezky.5Každé údolí bude zaplněno a každá hora a každý kopec bude snížen. A pokřivené bude přímé a hrbolaté cesty budou uhlazené.6A každé tělo uvidí Boží spasení.‘
7Jan říkal zástupům lidí, kteří k němu vycházeli, aby byli od něj pokřtěni: „Potomci zmijí! Kdo vám ukázal, jak utéct od hněvu, který má nastat? 8Proto produkujte ovoce hodné toho, že v lítosti nastala změna myšlení. A neříkejte si v sobě: ‚Máme otce Abrahama‘ – neboť vám říkám, že Bůh je schopen Abrahamovi vzbudit děti z těchto kamenů.9Sekera je již přiložena ke kořenům stromů. Proto každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen na oheň.“
10Zástupy se ho ptaly: „Co tedy máme dělat?“ 11Odpověděl jim: „Kdo má dvě tuniky, ať dá jednu tomu, kdo nemá. A kdo má jídlo, ať udělá totéž.“ 12Přišli se nechat pokřtít i výběrčí daní. Řekli mu: „Mistře, co máme dělat?“ 13A řekl jim: „Nevybírejte víc, než co je vám přikázáno.“ 14Ptali se ho také ti, co vykonávají vojenskou službu: „A co máme dělat my?“ Řekl jim: „Nikoho nevydírejte ani falešně neobviňujte; buďte spokojeni s vaší mzdou.“
15Lidé byli v očekávání a všichni uvažovali ve svých myslích o Janovi, zda právě on není Kristus. 16Jan všem odpověděl: „Já vás křtím vodou, avšak přichází někdo silnější, než já. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u Jeho sandálů. On vás ponoří křtem v Duchu svatém a ohni. 17Ve Svých rukou lopatu na mlácení obilí, aby důkladně pročistil podlahu stodoly na mlat a pšenici shromáždil do Své sýpky, avšak plevy úplně spálí neuhasitelným ohněm.“ 18Takto a také mnoha jinými výroky napomínal; kázal lidem evangelium. 19Tetrarcha Herodes byl od něho kárán ohledně Herodias (manželky jeho bratra), a za všechno zlé, co Herodes udělal. 20Přidal k tomu všemu ještě i to, že Jana zavřel do vězení. 21Když křtil všechen lid, Ježíš se nechal pokřtít a modlil se. Stalo se, že se otevřelo nebe 22a sestoupil na Něj Duch Svatý v tělesné podobě jako holubice. A z nebe zazněl hlas: „Ty jsi Můj milovaný Syn, v Tobě jsem našel zalíbení.“
23Když Ježíš začínal, bylo Mu kolem třiceti let. Jak se předpokládalo, byl synem Josefa, ten Heliho, 24ten Mathata, ten Leviho, ten Melchiho, ten Janaie, ten Josefa, 25ten Matathiáše, ten Amose, ten Nahuma, ten Esliho, ten Nagaje, 26ten Mahata, ten Matathiáše, ten Semeina, ten Josefa, ten Judy, 27ten Johanana, ten Resy, ten Zorobabela, ten Salathiela, ten Neriho, 28ten Melchiho, ten Adiho, ten Kosama, ten Elmadama, ten Era, 29ten Ježíšův, ten Elizera, ten Jorima, ten Mathata, ten Léviho, 30ten Simeonův, ten Judův, ten Josefův, ten Jonama, ten Eliakima, 31ten Melea, ten Mainana, ten Matatha, ten Nátana, ten Davida, 32ten Jišaje, ten Obéda, ten Bóaza, ten Saly, ten Nasona, 33ten Amínadaba, ten Arama, ten Chesróma, ten Farese, ten Judy, 34ten Jákoba, ten Izáka, ten Abrahama, ten Teracha, ten Nachora, 35ten Serucha, ten Raguana, ten Peléga, ten Hebera, ten Saly, 36ten Kainanův, ten Arpakšáda, ten Šéma, ten Noeho, ten Lámecha, 37ten Metúšelacha, ten Henocha, ten Jereda, ten Mahalalela, ten Kainana, 38ten Enóše, ten Šéta, ten Adama, ten Boha.




Poznámky:
3,4 vyrovnejte – dosl. udělejte přímé
3,5 údolí – var. propast, rokle
3,5 zaplněno – var. naplněno
3,11 dát jednu – dosl. sdílet se (s tím, kdo nemá)
3,14 spokojit se – var. stačit
3,22 zazněl – dosl. stal se, nastal
3,23 – předpokládalo – var. domnívalo
3,32 Saly – jiné rukpisy: Salmóna
Příprava na veřejnou činnost

1Ježíš se plný Ducha svatého vrátil z Jordánu. A Duch ho vodil v poušti. 2Čtyřicet dní byl pokoušen od ďábla; v těch dnech nic nejedl. Když se ty dny naplnily, vyhladověl.3Ďábel Mu řekl: „Pokud jsi Boží Syn, řekni tomuto kameni, aby se stal chlebem.“4Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Člověk nebude živ pouze chlebem, ale každým Božím slovem.‘“ 5Ďábel Ho vyvedl na vysokou horu a v jeden okamžik času Mu ukázal všechna království obydleného světa. 6Ďábel Mu řekl: „Dám Ti všechnu tuto moc i slávu těch království, protože byla předána mně, a komu chci, tomu je dám.7Proto: Pokud se přede mnou pokloníš, bude to všechno Tvoje.“8Ježíš mu odpověděl: „[Odejdi za Mě, satane.] Je psáno: ‚Budeš se klanět Pánu, svému Bohu, a Jemu jedinému budeš sloužit.‘“ 9Vyvedl Ho do Jeruzaléma a postavil Ho na vrcholek chrámu. A řekl Mu: „Pokud jsi Boží Syn, vrhni se odsud dolů.10Neboť je psáno: ‚Svým andělům přikáže ohledně tebe, aby tě pečlivě střežili,‘ 11a ‚na rukou tě ponesou, abys snad nenarazil svou nohou o kámen.‘“ 12Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: ‚Nebudeš nadpokoušet Pána, svého Boha.‘“ 13Když ďábel naplnil všechna pokušení, odešel od Něho až do určitého času. 14A Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o Něm se roznesla po celé okolní krajině. 15Vyučoval v jejich synagogách a byl všemi oslavován.

Ježíš začíná kázat v Galileji

16A přišel do Nazareta, kde byl vychován. Vešel podle Svého zvyku v sobotní den do synagogy a tam vstal, aby četl. 17Byl Mu dán svitek proroka Izaiáše. Rozvinul ten svitek a našel místo, kde bylo napsáno: 18 ‚Duch Páně je nade Mnou, protože Mě pomazal k tomu, abych kázál evangelium chudým lidem, poslal Mě uzdravit ty, kteří jsou zlomení v mysli, kázat zajatým lidem propuštění, slepým lidem obnovení zraku, vyslat zničené lidi v propuštění 19a rozhlásit vítaný Pánův rok.‘" 20Sroloval svitek, vrátil jej služebníkovi a posadil se. A v synagoze na Něj byly upřeny oči všech lidí. 21Začal k nim promlouvat: „Dnes se toto Písmo naplnilo ve vašich uších.“ 22A všichni Mu přisvědčovali a divili se těm slovům milosti, která vycházela z Jeho úst.
A říkali: „Není to snad syn Josefa?“ 23Řekl jim: „Jistě Mi řeknete toto rčení: ‚Lékaři, uzdrav sám sebe.‘ O čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnaum, udělej i tady ve Své domovině.“ 24 Řekl jim: „Amen, říkám vám, že žádný prorok není vítaný ve své domovině. 25Avšak v pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli ve dnech Eliáše, když bylo nebe zavřeno po tři roky a šest měsíců, takže nastal veliký hladomor po celé zemi. 26A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, jen k ženě vdově ze Sarepty v oblasti Sidónu. 27A mnoho malomocných lidí bylo v Izraeli za dob proroka Elíši, a nikdo z nich nebyl očištěn, jen Náman ze Sýrie.“ 28Když to ti lidé v synagoze uslyšeli, byli všichni naplněni hněvem. 29Povstali, vyvedli Ho ven z města a vedli Ho až na hřeben hory, na které bylo jejich město postaveno, aby Ho vrhli dolů. 30Ale On prošel jejich středem a šel pryč.
31A sestoupil do Kafarnaum, galilejského města, a tam je v soboty vyučoval. 32Lidé byli ohromeni Jeho učením, protože Jeho slovo bylo řečeno v autoritě. 33V synagoze byl člověk, který měl ducha nečistého démona. A ten vykřikl velikým hlasem: 34„Ha! Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský?!! Přišel jsi nás zničit?!! Znám Tě, vím, kdo jsi: Ten svatý Boží!!“ 35Ježíš ho napomenul: „Zmlkni a vyjdi z něho.“ A démon ho hodil do středu shromáždění, vyšel z něj a vůbec mu neublížil. 36Na všechny padl úžas a rozmlouvali mezi sebou: „Jaké je to slovo, že v autoritě a moci rozkazuje nečistým duchům, a ti vycházejí?“ 37A pověst o Něm se šířila do každého místa v okolí.
38Ježíš vstal, vyšel z té synagogy a vešel do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla sužována vážnou horečkou. A prosili Ho za ni. 39Stál nad ní, napomenul horečku a ta ji opustila. Hned vstala a obsluhovala je.
40Při západu slunce všichni, kteří měli nemocné rozmanitými chronickými onemocněními, je přiváděli k Němu. A na každého [jednoho] z nich položil ruce a uzdravoval je. 41Z mnoha lidí také vycházeli démoni a křičeli: „Ty jsi Kristus, Boží Syn!“ Ale On je napomínal a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Kristus.
42Když nastal den, vyšel a odešel na pusté místo. Zástupy ho usilovně hledaly; přišly až k Němu a zdržovaly Ho, aby od nich neodcházel. 43On jim však řekl: „Musím kázát evangelium Božího království také dalším městům, protože jsem k tomu poslán.“ 44A kázal v Judských synagogách.




Poznámky:
4,2.13 naplnit – dosahovat výsledku (důraz na koncový bod) působením více faktorů
4,5 dosl. v okamžik času (χρόνος) – čas, spíše vnímán chronologicky)
4,12 nadpokoušet – dosl. z(předložka)+pokoušet, tedy nadměrně pokoušet
4,18 propuštění – var. odpuštění
4,18 zničený – var. zlomený (na kusy)
4,23 rčení – var. podobenství
4,36 padl – dosl. stal se
4,37 pověst – dosl. zvuk
4,44 judských – jiné rukopisy: galilejských
Ježíš získává a vyučuje učedníky

1Když se na Něj tlačil zástup lidí, aby slyšeli Boží slovo, stalo se, že stál u Genezaretského jezera2a uviděl dvě lodě, jak stojí u břehu jezera. Vystoupili z nich rybáři, aby prali sítě. 3Ježíš vstoupil na jednu z těch lodí, která byla Šimonova. Prosil ho, aby Ho odvezl kousek od břehu. Pak se posadil a z lodi vyučoval zástupy lidí.4Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Pluj na hlubinu a spusťte své sítě k rybolovu.“ 5Šimon odpověděl: „Veliteli, po celou noc jsme namáhavě pracovali, ale nic jsme nechytili. Avšak na Tvůj výrok spustím sítě.“ 6Když to udělal, zachytilo se v síti velké množství ryb – se jejich sítě trhaly. 7Dali znamení těm na druhé lodi, kteří s nimi měli podíl na zisku, aby přišli a pomohli jim. Oni přišli a naplnili obě lodě rybami, takže se potápěly.8Když to uviděl Šimon Petr, padl k Ježíšovým kolenům se slovy: „Pane, odejdi ode mne, neboť jsem hříšný člověk.“9Jeho i všechny, kteří byli s ním, obklopil úžas nad tím rybolovem, tedy nad úlovkem ryb, které chytili. 10A úžas obklopil také Jakuba a Jana (syny Zebedeovy), kteří byli Šimonovi společníci. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od teď budeš chytat lidi.“ 11Připluli loděmi ke břehu, všechno opustili a následovali Ho.
12Když byl v jednom městě, stalo se, hle: byl tam muž plný malomocenství. Když uviděl Ježíše, padl na tvář a prosil Ho: „Pane, pokud chceš, můžeš mě očistit.“ 13Ježíš natáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci. Buď čist.“ A hned od něho to malomocenství odešlo. 14Přikázal mu, aby to nikomu neříkal, ale řekl: „Odejdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, jak to nařídil Mojžíš – jim na svědectví.“ 15Slovo o Něm se ještě více rozšířilo a shromažďovaly se k Němu početné zástupy, aby Mu naslouchaly a byly uzdravovány ze svých nemocí. 16On však odcházel na pustá místa a tam se modlil.
17Jednoho dne se stalo, že učil a kolem seděli farizeové a přední učitelé Mojžíšova zákona, kteří přišli ze všech galilejských a judských vesnic a z Jeruzaléma. A byla tam Pánova moc, aby je uzdravoval. 18A hle: Nějací muži nesli na posteli člověka, který byl ochrnutý. A hledali způsob, jak ho přinést a položit před Něj. 19Když kvůli zástupu nenašli způsob, jak by ho přinesli, vystoupili na střechu domu a spustili ho na posteli skrze střešní tašky doprostřed domu před Ježíše. 20Když uviděl jejich víru, řekl: „Člověče, jsou ti odpuštěny tvoje hříchy.“ 21Zákoníci a farizeové začali takto uvažovat: „Kdo je tento Ježíš, který mluví rouhavě? Kdo může odpouštět hříchy? Jedině sám Bůh!“ 22Ježíš však poznal jejich uvažování a reagoval na to: „Proč takto uvažujete ve svých myslích? 23Co je snadnější? Říct: ‚Odpouštějí se ti tvoje hříchy‘ nebo říct: ‚Vstaň a choď‘? 24Avšak abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy…“ – řekl tomu ochrnutému člověku: „Říkám ti: Vstaň, vezmi svou postel a jdi do svého domu.“ 25A hned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, a oslavujíce Boha odešel do svého domu. 26Všichni byli zcela bez sebe a oslavovali Boha. A naplněni strachem říkali: „Dnes jsme viděli neuvěřitelné věci!“
27Potom Ježíš vyšel z domu a uviděl výběrčího daní jménem Lévi, jak sedí na celnici. A řekl mu: „Následuj Mě.“ 28On všechno opustil, vstal a následoval Ho. 29A Lévi pro Něj uspořádal ve svém domě veliký banket. A stoloval s Ním početný zástup výběrčích daní a dalších lidí. 30Zákoníci a farizeové reptali. Řekli Jeho učedníkům: „Proč jíte a pijete s výběrčími daní a hříšníky?“ 31Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují ti, kteří mají dobré zdraví, ale ti, kteří jsou nemocní. 32Nepřišel jsem povolat ke změna myšlení v lítosti spravedlivé lidi, ale hříšné lidi.“
33A oni Mu řekli: „Janovi učedníci se často postí a prosí na modlitbách, podobně jako i učedníci farizeů. Tvoji učedníci však jedí a pijí.“ 34Ježíš jim řekl: „Mohou se snad spolusvatebčané postit, dokud je s nimi ženich? 35Avšak přijdou dny, kdy od nich bude ženich odejmut. Potom, v těch dnech, se budou postit.“ 36Řekl jim také přirovnání: „Nikdo přece neutrhne záplatu z nového pláště a nepřišívá ji na starý plášť, jinak se nový plášť roztrhne a ke starému plášti se záplata z nového nehodí. 37A také: Nikdo přece nevlévá čerstvý hroznový nápoj do starých měchů, jinak čerstvý hroznový nápoj měchy roztrhne a měchy se zničí. 38Ale čerstvý hroznový nápoj se musí dát do nových měchů; a obojí bude zachováno. 39A nikdo, kdo pije starý zkvašený nápoj, nechce [hned] čerstvý hroznový nápoj, ale řekne: ‚Starý zkvašený nápoj je lepší.‘“




Poznámky:
5,7 kteří s ním měli podíl na zisku – dosl. podílníci (na společném podílu ze zisku), účastníci
5,7 chytat – dosl. lovit (jako ryby)
5,22 uvažování – var. myšlení
5,31 nemocní – var. (morálně) špatní, zlí
5,34 spolusvatebčané – dosl. synové svatební komůrky
5,36 přirovnání – var. podobenství
5,36 nepřišívá – dosl. nedává (nepokládá)
5,39 dobré – var. lepší
Ježíš získává a vyučuje učedníky

1V sobotu se stalo, že Ježíš procházel skrze obilné pole a Jeho učedníci trhali a jedli klasy, které mnuli rukama. 2Tehdy někteří farizeové řekli: „Proč děláte to, co není dovoleno dělat v sobotu?"3Ježíš jim odpověděl: „Nečetli jste, co udělal David, když hladověl on i ti, kteří byli s ním?4Jak vešel do Božího domu a vzal chleby předložení, které není dovoleno jíst nikomu, jen kněžím – a jedl, a dal i těm, kteří byli s ním?“ 5A řekl jim: „Syn člověka je Pánem soboty.“
6Stalo se jinou sobotu: Ježíš vešel do synagogy a vyučoval. A byl tam člověk, jehož pravá ruka byla ochrnutá. 7Učitelé zákona a farizeové Ho pozorně sledovali, zda bude v sobotu uzdravovat – aby našli něco, za co by Ho obžalovali.8On však znal jejich myšlení. Řekl tomu člověku, který měl ochrnutou ruku: „Vstaň a postav se doprostřed.“ On vstal a postavil se tam. 9Ježíš jim řekl: „Zeptám se vás: Je dovoleno v sobotu dělat dobré věci, nebo dělat špatné věci? Duši zachránit, nebo zničit?“ 10Rozhlédl se na všechny kolem a řekl mu: „Natáhni svou ruku.“ On to udělal a jeho ruka byla obnovena; byla jako ta druhá ruka. 11Oni však byli naplněni bezohledností a diskutovali mezi sebou o tom, co by Ježíšovi udělali.
12V těch dnech se stalo, že Ježíš vystoupil na horu, aby se modlil. A strávil noc v Boží modlitbě. 13Když nastal den, zavolal Své učedníky a vybral z nich dvanáct, které nazval ‚apoštoly‘: 14Šimona (kterého pojmenoval Petr), jeho bratra Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje, 15Matouše, Tomáše, Jakuba (syna Alfeova), Šimona (zvaného ‚nadšenec‘), 16Judu Jakubova a Judu z Kerijótu, který se stal zrádcem.
17Sestoupil s nimi z hory a postavil se na rovině; a byl s Ním početný zástup Jeho učedníků a velké množství lidí z celého Judska, Jeruzaléma a pobřežní oblasti Týru a Sidónu. 18Přišli, aby Ho slyšeli a byli uzdraveni ze svých chronických onemocnění. A ti, kteří byli trápeni od nečistých duchů, byli uzdravováni. 19Všichni ze zástupu se Ho snažili dotknout, protože z Něj vycházela moc a všechny uzdravovala. 20On pozdvihl Své oči ke Svým učedníkům a řekl: „Blahoslavení jsou žebráci, neboť jejich je Boží království. 21Blahoslavení jsou ti, co nyní hladoví, neboť budou nasyceni. Blahoslavení jsou ti, kteří nyní pláčou, neboť se budou smát. 22Blahoslavení jste, když vás budou nenávidět, když vás vyloučí ze synagog a když vás budou urážet a zavrhnou vaše jméno jako zlé kvůli Synu člověka. 23V ten den se radujte a poskakujte radostí, neboť hle: Vaše odplata v nebi je hojná. Vždyť totéž dělali jejich otcové prorokům. 24Nicméně: Běda vám, bohatým, neboť již máte své potěšení. 25Běda vám, kteří jste nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat. 26Běda vám, když o vás budou mluvit všichni lidé dobré věci, vždyť totéž dělali jejich otcové falešným prorokům.
27 Ale vám, kteří slyšíte, říkám: Milujte své nepřátele a konejte dobro těm, kteří vás nenávidí. 28Žehnejte těm, kteří vás proklínají; a modlete se za ty, kteří vám nadávají. 29Kdo tě bije do tváře, tomu nabídni i druhou tvář. Kdo ti bere tvůj plášť, tomu neodepři ani tuniku. 30Dej každému, kdo tě prosí, a od toho, kdo ti bere to, co je tvoje, nežádej nic zpět. 31Jak chcete, aby lidé dělali vám, tak i vy dělejte jim. 32Pokud milujete jen ty, kteří vás milují – co děláte milostivého? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. 33A pokud děláte dobré věci vůči těm, kteří vám dělají dobré věci – co je na tom milostivého? I hříšníci dělají totéž. 34A pokud budete půjčovat těm, od kterých očekáváte, že obdržíte peníze zpět – co je na tom milostivého? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby obdrželi stejné peníze zpátky. 35Nicméně: Milujte své nepřátele, dělejte dobré věci a půjčujte a nečekejte nic na oplátku. A vaše odplata bude hojná a budete syny Nejvyššího, protože On je dobrotivý i vůči nevděčným a zlým lidem. 36Buďte soucitní, jako je soucitný i váš Otec.
37 Nesuďte, a jistě nebudete souzeni. Neodsuzujte, a jistě nebudete odsouzeni. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. 38Dávejte, a bude vám dáno – dobrou míru, natlačenou, natřesenou, přetékající vám dají na vaši hruď. Vždyť mírou, jakou měříte, takovou bude naměřeno na oplátku vám.“
39Říkal jim také přirovnání: „Může snad slepý člověk vést slepého člověka? Nespadnou snad oba do jámy? 40Učedník není nad svého mistra. Avšak každý, kdo je dokonale připraven, bude jako jeho učitel.
41Proč vidíš třísku, která je v oku tvého bratra, a nevnímáš trám, který je ve tvém oku? 42Jak můžeš říct svému bratru: ‚Bratře, nech mě, abych ti vyjmul třísku z tvého oka‘ – ale sám ve svém oku nevidíš trám? Pokrytče, vyjmi nejprve trám ze svého oka, a pak budeš zřetelně vidět, abys vyjmul třísku, která je v oku tvého bratra.
42 Vždyť neexistuje dobrý strom, který by nesl špatné ovoce, ani naopak neexistuje špatný strom, který by nesl dobré ovoce. 44Neboť každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť se z trní nesbírají fíky ani se z trnitého keře nesbírají trsy hroznů. 45Dobrý člověk vynáší dobré z toho dobrého, co nashromáždil v mysli, a zlý člověk vynáší zlo z toho zlého, co nashromáždil v mysli. Neboť jeho ústa mluví z toho, v čem má mysl nadbytek.
46Proč Mě oslovujete: ‚Pane, Pane!‘ – a neděláte, co vám říkám? 47Ukážu vám, komu je podoben každý, kdo přichází ke Mně, slyší Moje slovo a uskutečňuje je: 48Je podobný člověku, který stavěl dům. Kopal, hloubil… A položil základy na skále. Když nastala povodeň, na ten dům se obořila řeka, ale nemohla jím zatřást, protože byl dobře postaven. 49Ale ten, kdo slyší a neuskutečňuje Moje slova, je podobný člověku, který staví svůj dům na zemi bez základů. Na ten dům se obořila řeka a hned padl; a zřícení toho domu bylo veliké.“




Poznámky:
6,10 obnovit – vrátit do původního stavu, obnovit
6,15 horlivý – var. zelót (militantní židovská skupina bojující proti Římu)
6,22 vyloučí – dosl. oddělí (se od vás)
6,22 budou opovrhovat – dosl. hodí, odhodí, odvrhnou (vaše jméno...)
6,29 dosl. čelisti (čelistní kosti)
6,35 oplátku – var. nevzdávejte to (s lidmi); tj. mějte vůči nim naději
6,35 nevděčný – dosl. ‚ne-milostivý‘ (člověk)
6,38 naměřeno na oplátku – dosl. ‚vyměřit-zpět‘, tedy vyměřit jako odplatu. V NZ pouze zde a v některých rukopisech také v Mt 7,2.
6,39 přirovnání – var. podobenství
6,43 špatné – dosl. shnilé, zkažené, nekvalitní (strom, ovoce, člověk)
6,44 sbírat – ve smyslu sbírat , shromažďovat, proto sklízet
6,45 co nashromáždil – dosl. to, co bylo nashromážděno, poklad, sklad, „shromaždiště“
6,47 uskutečňuje – dosl. dělá, činí, koná
6,48 dobře postaven – jiné rukopisy: založen na skále
Ježíš pomáhá potřebným

1Když Ježíš naplnil všechna Svoje slova v uších lidu, vešel do Kafarnaum.2Nějaký setník měl otroka, kterého si vážil. Ten otrok byl na smrt nemocný. 3Uslyšel o Ježíšovi a poslal k Němu židovské starší. Prosili Ho, aby přišel a spasil Jeho otroka.4Když přišli k Ježíšovi, snažně Ho prosili: „Ten setník je hoden, abys mu to prokázal.5Neboť miluje náš národ a vystavěl nám synagogu.“6A Ježíš šel s nimi. Když byl ještě nedaleko od jeho domu, poslal k Němu setník přátele. Ti Mu řekli: „Pane, neobtěžuj se, vždyť nejsem hoden, abys vešel pod moji střechu.7Proto jsem i sebe nepokládal za hodného, abych k Tobě přišel. Ale řekni slovo a můj služebník bude uzdraven.8Vždyť také já jsem člověk, který podléhá autoritě. Mám pod sebou vojáky, a když někomu řeknu: ‚Jdi‘ – tak jde; jinému řeknu: ‚Pojď sem‘– tak přijde. A když řeknu svému otroku: ‚Udělej to‘ – tak to udělá."9Když to Ježíš uslyšel, podivil se nad ním. Obrátil se k zástupu, který Ho následoval, a řekl jim: „Říkám vám: Ani v Izraeli jsem nenašel tak velkou víru.“ 10Ti, kteří byli posláni, se vrátili do domu a našli tam otroka zdravého.
11Další den se stalo, že Ježíš šel do města jménem Naim a šli spolu s Ním Jeho učedníci a početný zástup. 12Jakmile se přiblížil k bráně města, hle: jedináček, syn své matky, byl mrtev nesen ven. Ta žena byla vdova. Byl s ní veliký zástup z města. 13Když ji uviděl Pán, byl nad ní pohnut soucitem a řekl jí: „Neplakej…“ 14Přistoupil a dotkl se rakve. Ti, kteří ji nesli, se zastavili. A řekl: „Mladíku, říkám ti: Vstaň.“ 15A ten mrtvý syn se posadil a začal mluvit. A dali ho jeho matce. 16Tehdy se všech lidí zmocnil strach a oslavovali Boha. Říkali: „Mezi námi povstal veliký prorok!“ a: „Bůh navštívil Svůj lid!“ 17A pověst o Něm se rozšířila po celém Judsku a po celém okolí.
18Janovi učedníci podali Janovi zprávu ohledně všech těchto událostí. Jan si zavolal dva ze svých učedníků a poslal je k Ježíšovi se slovy: 19„Jsi Ten přicházející, nebo máme očekávat někoho jiného?“ 20Ti muži přišli k Němu a řekli: „Jan Křtitel nás poslal k Tobě se slovy: ‚Jsi Ten přicházející, nebo máme očekávat někoho jiného?‘“ 21V ten čas Ježíš uzdravil mnoho lidí z chronických onemocnění, bolestivých nemocí, od zlých duchů a mnoha slepým lidem daroval zrak. 22Ježíš jim odpověděl: „Jděte a podejte zprávu Janovi o tom, co vidíte a slyšíte: Slepým je navrácen zrak, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají z mrtvých a žebrákům je kázáno evangelium. 23A blahoslavený je ten, kdo ve Mně ne kámen úrazu.“
24Když Janovi poslové odešli, začal říkat zástupům ohledně Jana: Na co jste se vyšli podívat na poušť? Na rákos, který se třese ve větru? 25Anebo na co jste se vyšli podívat? Na člověka oblečeného do jemného roucha? Hle: Ti ve vznešených rouchách jsou v luxusu; jsou v královských palácích. 26Anebo na co jste se vyšli podívat? Na proroka? Ano, říkám vám: Na více než proroka. 27Tento člověk je ten, o kterém je psáno: ‚Hle: Posílám Svého posla před Tvojí tváří, který připraví Tvoji cestu před Tebou.‘ 28Říkám vám: Není většího proroka mezi těmi, kdo se narodili z ženy, než Jan Křtitel. Avšak i ten nejmenší v Božím království je větší než on.“ 29Uslyšeli to všichni lidé, i výběrčí daní – a uznali Boha za spravedlivého: nechali se pokřtít Janovým křtem. 30Ale farizeové a znalci zákona odmítli Boží úmysl, který se jich týkal, a nebyli od něj pokřtěni.
31Pán řekl: K čemu připodobním lidi z této generace? Komu jsou podobní? 32Jsou podobní dětem, které sedí na tržišti a volají jeden na druhého: ‚Pískali jsme vám na flétnu, a netancovali jste; naříkali jsme, a neplakali jste.‘ 33Neboť přišel Jan Křtitel, nejedl chleba ani nepil hroznový nápoj – a říkáte: ‚Má démona.‘ 34Přišel Syn člověka, jí a pije – a říkáte: ‚Hle: Člověk žrout a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků.‘ 35Ale moudrost je ospravedlněna všemi svými dětmi.“
36Jeden farizeus Ho prosil, aby s ním jedl. Vešel do domu toho farizea a lehl si ke stolu. 37A hle: Žena hříšnice, která byla v tom městě, se dozvěděla, že Ježíš bude ležet u stolu v domě toho farizea. Přinesla alabastrovou nádobu plnou vonného oleje, 38a s pláčem se postavila zezadu k Jeho nohám. Začala slzami smáčet Jeho nohy a utírala je vlasy na své hlavě. Líbala Jeho nohy a mazala je tím vonným olejem. 39Když to uviděl farizeus, který Ho pozval, řekl si sám u sebe: „Pokud by byl tento Ježíš prorok, poznal by, kdo a jaká je ta žena, která se Ho dotýká. Vždyť je to hříšnice.“
40Ježíš na to reagoval, řekl mu: „Šimone, musím ti něco říct.“ On řekl: „Mistře, řekni mi to. 41Jeden věřitel měl dva dlužníky. Jeden mu dlužil pět set denárů a druhý padesát. 42Když neměli na zaplacení, oběma ten dluh odpustil. Který z nich ho tedy bude více milovat?“ 43Šimon odpověděl: „Předpokládám, že ten, kterému odpustil více.“ On mu řekl: „Správně jsi soudil.“ 44Obrátil se k té ženě a řekl Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vstoupil jsem do tvého domu, ale nepodal jsi mi vodu na nohy – tato žena však smočila Moje nohy slzami a utřela je svými vlasy. 45Nedal jsi Mi políbení – avšak tato žena od té chvíle, co jsem přišel, nepřestala vroucně líbat Moje nohy. 46Nepomazal jsi Moji hlavu olejem – avšak tato žena pomazala Moje nohy vonným olejem. 47Proto ti říkám: Její mnohé hříchy jí budou odpuštěny, protože mnoho milovala. Komu se málo odpouští, málo miluje.“ 48Řekl jí: „Tvoje hříchy jsou odpuštěny.“ 49Ti, co tam stolovali, si mezi sebou začali říkat: „Kdo to jen je, že i hříchy odpouští?“ 50Ježíš však té ženě řekl: „Tvoje víra tě spasila. Jdi v pokoji.“




Poznámky:
7,2 na smrt – ř. slovo ve smyslu: ‚budoucí-dokončení‘ (zde tedy dokončení života)
7,29 uznali za spravedlivého – ř. slovo dosl. ‚ospravedlnili‘ (tj. prohlásili za spravedlivého)
7,30 který se jich týkal – dosl. pro ně (samotné)
7,38 mazat – pomazávat
7,50 v pokoji – var. k (pokoji), do (pokoje)

Komentář:
Luk 7,29 (ŘEČTINA) - odkaz ZDE
Ježíš pomáhá potřebným

1Potom se stalo, že cestoval skrze města a vesnice, rozhlašoval a kázal evangelium Božího království; bylo s Ním těch dvanáct učedníků.2A toto jsou některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a od nemocí: Marie (zvaná ‚z Magdaly,‘ ze které kdysi vyšlo sedm démonů),3Jana (manželka Herodova správce Chuzy), Zuzana a mnoho dalších, které se o ně staraly ze svých prostředků.

Ježíš učí v podobenstvích

4Když se k Němu scházel početný zástup a z jednotlivých měst k Němu přicházeli lidé, mluvil k nim prostřednictvím podobenství:
5 „Vyšel rozsévač, aby rozséval své osivo. Když rozséval, některá semínka padla podél cesty – a byla pošlapána a nebeští ptáci je sezobali.6Jiná semínka spadla na skálu – vzrostla, ale pak uschla, neboť neměla vláhu.7Jiná semínka padla mezi trní – trní spolurostlo s rostlinkami a udusilo je. 8Jiná semínka padla do dobré země – když vzrostla, přinesla stonásobný užitek.“ Když to řekl, zvolal: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“
9Jeho učedníci se Ho zeptali: „Jaký je výklad toho podobenství?“ 10Řekl jim: „Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ostatním však je to dáno v podobenstvích, aby ‚hledíce neviděli a slyšíce nechápali.‘ 11Toto je výklad toho podobenství: Osivo je Boží slovo. 12Semínka, která padla podél cesty – to jsou ti, kteří slyší, a potom přichází ďábel a vytrhává to slovo z jejich mysli, aby neuvěřili a nebyli spaseni. 13Semínka, která padla na skálu – to jsou ti, kteří když slyší, s radostí to slovo přijímají, ale nemají kořen. Ti na čas uvěří, ale v čas pokušení odpadají. 14Semínka, která padla mezi trní – to jsou ti, kteří slyší; a pod starostmi, bohatstvím a smyslnými touhami života jdou svou cestou a jsou udušeni; nepřináší dokonalé ovoce. 15Semínka, která padla na dobrou zem – to jsou ti, kteří uslyšeli slovo a pevně se ho drží v dobré a krásné mysli; a ve vytrvalosti nesou ovoce.
16 Vždyť nikdo, kdo zapaluje lampu, ji nepřikrývá nádobou, ani ji nepoloží pod postel, ale položí ji na svícen, aby ti, kdo vcházejí do domu, uviděli světlo. 17Neboť není nic ukrytého, co se nestane viditelné, ani nic skrytého, co se jistě nestane známým a nepřijde ke zviditelnění. 18Proto si dávejte pozor na to, jak slyšíte. Neboť kdo má, tomu bude dáno; a kdo nemá, od toho bude odejmuto i to, co si myslí, že má.“
19A přišli k Němu Jeho bratři a matka, ale kvůli zástupu se s Ním nemohli setkat. 20Řekli Mu: „Venku stojí Tvoje matka a Tvoji bratři a chtějí Tě vidět.“ 21On jim však odpověděl: „Moje matka a Moji bratři jsou ti, kteří slyší a činí Boží slovo.“

Ježíš zjevuje svoji moc

22V jeden den se stalo, že se Svými učedníky vstoupil do lodi. Řekl jim: „Přeplavme se na druhou stranu jezera.“ A vypluli. 23Když se plavili, usnul. Na jezero přišel větrný uragán, lodě se úplně naplňovaly vodou a byly v nebezpečí. 24Přistoupili k Němu, úplně Ho probudili a řekli: „Veliteli, veliteli, zahyneme!!“ On se úplně probudil a napomenul vítr i rozbouřené mořské vlny. Ten vítr i vlny přestaly a nastal klid. 25Řekl jim: „Kde je vaše víra?“ Oni se zděsili a podivili. Říkali si mezi sebou: „Kdo je tento Ježíš, že dokonce rozkazuje větrům i vodám – a poslouchají Ho?“
26A přepluli do krajiny Gerasenů, která je naproti Galileji. 27Když vystoupil z lodě na zem, setkal se s Ním jeden muž z města, který měl dlouhou dobu démona. Nenosil oděv ani nebydlel v domě, ale bydlel v hrobech. 28Když uviděl Ježíše, vykřikl, padl před Ním a velikým hlasem řekl: „Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha?! Prosím Tě, netrap mě!!“ 29Neboť Ježíš tomu nečistému duchu přikázal, aby z toho člověka vyšel. Častokrát se ho zmocňoval silou; býval spoután řetězy a pouty a byl hlídán, ale démon vždy pouta roztrhal. Býval také od démona hnán na poušť. 30Ježíš se ho zeptal: „Jaké je tvoje jméno?“ Řekl: „Legie“ – neboť do něj vstoupilo mnoho démonů. 31Prosili ho, aby jim nerozkazoval odejít do abyssu. 32Bylo tam veliké stádo prasat, které se páslo na hoře. Démoni Ho prosili, aby jim dovolil do nich vstoupit. A dovolil jim to. 33Z toho člověka vyšli démoni a vstoupili do těch prasat. To stádo se hnalo dolů ze strmého srázu až do do jezera, kde se ta prasata ve vodě udusila. 34Když pastevci viděli, co se stalo, utekli pryč. Podali o tom zprávu do města a do okolních vesnic. 35Lidé vyšli, aby uviděli, co se stalo. Přišli k Ježíšovi a našli toho člověka, ze kterého vyšli démoni – oblečeného a se zdravou myslí, jak sedí u Ježíšových nohou. A zděsili se. 36Ti, kteří to viděli, jim podali zprávu o tom, jak byl spasen ten člověk, který byl posedlý démony. 37A celé to velké množství lidí z okolní gedarenské krajiny Ho prosilo, aby od nich odešel, neboť je sužoval veliký strach. A vstoupil do lodi a vrátil se. 38Ten muž, ze kterého vyšli démoni, Ho prosil, aby mohl být s Ním. Ale Ježíš ho propustil a řekl: 39 „Vrať se do svého domu a povyprávěj lidem, jak velké věci ti udělal Bůh.“ On odešel a po všech městech rozhlašoval, jak velké věci mu udělal Ježíš.
40Když se Ježíš vrátil, přivítal Ho zástup lidí, neboť Ho všichni očekávali. 41A hle: Přišel muž, jehož jméno bylo Jairus. Byl to představený synagogy. Padl k Ježíšovým nohám a prosil Ho, aby vešel do jeho domu, 42protože měl dceru, jedináčka, které bylo kolem dvanácti let; a ona umírala. Když Ježíš šel, tlačil se na Něj zástup.
43Jedna žena měla po dvanáct let nadměrnou menstruaci. Na lékaře vynaložila celé své živobytí a nikdo ji nedokázal uzdravit. 44Ona přistoupila zezadu, dotkla se třásní na okraji Jeho pláště a hned její menstruace přestala. 45Ježíš řekl: „Kdo se Mě dotkl?“ Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kteří byli s Ním: „Veliteli, zástupy se na Tebe tlačí a silně tisknou, a říkáš: 'Kdo se Mě dotkl?'“ 46Ale Ježíš řekl: „Někdo se Mě dotkl, neboť jsem poznal, že ze Mě vyšla moc.“ 47Když žena viděla, že to neutají, s třesením přišla, padla před Ním a oznámila před všemi lidmi to, z jakého důvodu se Ho dotkla a jak byla hned uzdravena 48Řekl jí: „Dcero, buď dobré mysli. Tvoje víra tě spasila. Jdi v pokoji.“
49Když ještě mluvil, přišel jeden člověk od správce synagogy, a řekl mu: „Tvoje dcera zemřela. Již Mistra neobtěžuj…“ 50Když to Ježíš uslyšel, odpověděl mu: „Neboj se, jen věř a bude spasena.“ 51Vstoupil do domu. Nedovolil, aby s Ním někdo šel, kromě Petra, Jakuba, Jana a otce a matky toho dítěte. 52Všichni nad ní plakali a naříkali. On ale řekl: „Neplakejte… Vždyť nezemřela, ale spí.“ 53Oni se Mu posmívali, protože věděli, že zemřela. 54On však všechny vyhnal ven, pevně ji uchopil za ruku a zvolal: „Dívko, vstaň!“ 55Její duch se vrátil a hned vstala. A přikázal, aby jí dali najíst. 56Její rodiče byli ohromeni. A přikázal jim, aby nikomu neříkali to, co se stalo.




Poznámky:
8,13 zkoušet – var. pokoušet, zkoušet, testovat
8,17 skrytý – var. ukrytý, tajný
8,24 rozbouřené vlny – dosl. mořské vlny vod
8,37.45 sužovat, tisknout – stejné ř. slovo (ve smyslu: vyvíjet nátlak)
8,30 legie – římský vojenský útvar čítající asi 6000 pěšáků s další jízdou
8,39 rozhlašovat – var. kázat
8,42 tlačit – silně tlačit, ř. slovo se používá pro ‚dusit‘ , např. v Lk 8,14; Mk 4,19…
8,43 nadměrná menstruace – dosl. jsa v toku krve. Patrně nadměrná menstruace (nebo hemeroidy); srov. Mt 9,20
8,44 menstruace – dosl. tok krve; myšlena její nemoc (stejná ř. slova v 8,43)
8,54 pevně uchopil – ne uchopil, ale dosl. držel pevně (v řečtině důraz na sílu, přeneseně na nadvládu)
Ježíš vysílá učedníky

1Ježíš svolal dvanáct učedníků, dal jim moc a autoritu nad všemi démony i k uzdravování chronických onemocnění.2Poslal je, aby kázali Boží království a uzdravovali nemocné.3Řekl jim: „Neberte si nic na cestu – ani hůl, koženou brašnu, chleba, peníze a ani nemějte dvě tuniky.4Do jakéhokoliv domu vejdete, zůstaňte tam, a pak odtamtud vyjděte.5Pokud vás někde nepřijmou, vyjděte z toho města a setřeste prach ze svých nohou – jako svědectví proti nim.“ 6A vyšli, procházeli skrze vesnice, kázali evangelium a všude uzdravovali.
7O všem, co se stalo, se dozvěděl tetrarcha Herodes a byl velmi zmatený, protože někteří lidé říkali, že Jan vstal z mrtvých.8Od jiných se dozvěděl, že se zjevil Eliáš, jiní tvrdili, že vstal nějaký ze starodávných proroků.9Herodes však řekl: „Jana jsem nechal popravit. Kdo je potom tento Ježíš, o kterém slyším takové věci?“ A přál si Ho vidět. 10Když se apoštolové vrátili, vyprávěli Mu, co udělali. Vzal je s sebou a odešel do města zvaného Betsaida.
11Když se to dozvěděly zástupy, následovaly Ho. Přivítal je, mluvil k nim o Božím království a uzdravil ty, kteří potřebovali uzdravit. 12Den se začal chýlit ke konci. Přistoupilo k Němu dvanáct učedníků a řekli Mu: „Propusť zástup, aby odešel do okolních vesnic a statků zajistit si nocleh a najít potravu, neboť zde jsme na pustém místě.“ 13Ježíš jim řekl: „Dejte jim najíst vy.“ Ale oni řekli: „Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby. Nebo snad máme jít nakoupit jídlo pro všechen tento lid? 14Vždyť je zde asi pěti tisíc mužů.“ Řekl Svým učedníkům: „Rozsaďte je do jídelních skupin asi po padesáti.“ 15Udělali to tak a všichni se posadili. 16Když vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je, lámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu. 17Všichni jedli a byli nasyceni. Pak bylo sebráno to, co jim přebývalo – dvanáct nůší plných kousků chleba.

Ježíšovo Božství

18Když se o samotě modlil, stalo se, že s Ním byli učedníci. Zeptal se jich: Za koho Mě považují zástupy?“ 19Odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní říkají, že vstal z mrtvých jeden ze starodávných proroků.“ 20Řekl jim: „Vy však: Za koho Mě považujete?“ Petr odpověděl: „Za Božího Krista.“ 21On je napomenul; přikázal jim, aby to nikomu neříkali.
22Řekl: „Syn člověka musí mnoho vytrpět. Bude odmítnut od starších, předních kněží a od zákoníků a bude zavražděn. A třetího dne vstane z mrtvých. 23Všem řekl: „Kdo chce přijít za Mnou, zapři sám sebe, vezmi každý den svůj kříž a následuj Mě. 24Neboť kdo by chtěl svou duši spasit, zničí ji; kdo by však zničil svou duši kvůli Mně, spasí ji. 25Vždyť co člověku prospívá, když získal celý svět, avšak sebe zničil či si uškodil? 26Neboť kdo by se styděl za Mě a Moje slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde ve slávě Svojí, Otcově a svatých andělů. 27Ale v pravdě vám říkám: Někteří z těch, kdo tu stojí, jistě neokusí smrt, dokud neuvidí Boží království.“
28Asi osm dní po těchto slovech se stalo, že vzal Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se modlil. 29Když se modlil, stalo se, že podoba Jeho tváře byla rozdílná a Jeho plášť se bíle rozzářil. 30A hle: Rozmlouvali s Ním dva muži – byli to Mojžíš a Eliáš. 31Ti se Mu ukázali ve slávě a mluvili o Jeho odchodu, který se měl naplnit v Jeruzalémě. 32Ale Petr a ti, kteří byli s ním, byli v hlubokém spánku. Když se úplně probudili, uviděli Jeho slávu a dva muže stojící s Ním. 33Když od Něj odcházeli, stalo se, že Petr řekl Ježíšovi: „Veliteli, je dobré, že jsme zde. Udělejme zde tři stany: jeden Tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Petr nevěděl, co říká. 34Když to říkal, vznikl oblak a zastínil je. Když vcházeli do oblaku, báli se. 35A z oblaku zazněl hlas: „Toto je Můj milovaný Syn, vybraný Mnou, Jeho poslouchejte.“ 36Když ten hlas zazněl, shledali, že je Ježíš osamocen. Byli ticho a nikomu v těch dnech nic neříkali o tom, co viděli.
37Když druhý den sestupovali z hory, stalo se, že se setkali s početným zástupem. 38A hle: Muž ze zástupu zvolal: „Mistře, prosím Tě! Pohleď na mého syna, neboť je to můj jedináček! 39A hle: Zachvacuje ho duch a najednou křičí, lomcuje jím, až má pěnu u úst. Jen stěží od něj odchází pryč – tak ho ničí. 40Prosil jsem Tvoje učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli.“ 41Ježíš odpověděl: „Ó, nevěrná a zvrácená generace: Jak dlouho ještě budu mezi vámi a budu vás snášet? Přiveď sem svého syna.“ 42Ještě když přicházel, démon jím trhnul a násilně ho hodil na zem. Ježíš toho nečistého ducha napomenul, uzdravil chlapce a vrátil ho jeho otci.
43Všichni byli ohromeni Boží velkolepostí. Když se všichni divili nad tím vším, co udělal, řekl Svým učedníkům: 44 „Uložte si tato slova do svých uší: Syn člověka bude vydán do rukou lidí.“ 45Ale oni tomu prohlášení neporozuměli; bylo před nimi zahaleno, takže to nepochopili. A báli se Ho na to prohlášení zeptat.
46Vstoupila mezi ně tato hádka: Kdo z nich je největší? 47Ježíš viděl hádku jejich mysli, vzal dítě, postavil je vedle Sebe a řekl jim: 48„Kdo by přijal toto dítě na základě Mého jména, Mne přijímá. A kdo by přijal Mne, přijímá Toho, který Mě poslal. Neboť ten, kdo je mezi vámi všemi nejmenší, ten je veliký.“ 49Jan odpověděl: „Veliteli, viděli jsme jednoho člověka, jak ve Tvém jménu vyhání démony – a bránili jsme mu, protože nenásleduje s námi…“ 50Ježíš mu řekl: „Nebraňte mu. Vždyť kdo není proti vám, je pro vás.“
51Úplně se naplnily dny, kdy měl být vzat vzhůru a On se tváří upevnil k tomu, aby šel do Jeruzaléma. Když se to stalo, 52před Svou tváří poslal posly. Ti vyšli a vstoupili do samařské vesnice, aby Mu vše připravili. 53A Samařané Ho nepřijali, protože Jeho tvář šla do Jeruzaléma. 54Když to uviděli Jeho učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, přeješ si, abychom řekli, sestoupí z nebe oheň a pohltí je – jako to udělal Eliáš?“ 55Ježíš se obrátil a napomenul je: „Nevíte, jakého jste ducha… 56Vždyť Syn člověka nepřišel lidské duše zničit, ale spasit.“ A odešli do jiné vesnice.

Ježíš znovu vysílá svoje učedníky

57Když šli cestou, stalo se, že Mu někdo řekl: „Pane, budu Tě následovat, kamkoli půjdeš.“ 58Ježíš mu řekl: „Lišky mají nory a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ 59Jinému člověku řekl: „Následuj Mě.“ Ale on řekl: „Pane, dovol mi nejprve odejít a pohřbít mého otce.“ 60Ježíš mu řekl: „Nech mrtvé, ať pohřbívají své mrtvé. Ty však jdi a rozhlašuj Boží království.“ 61Jiný člověk Mu řekl: „Pane, budu Tě následovat. Ale nejprve mi dovol se rozloučit s těmi, kdo jsou v mém domě.“ 62Ježíš mu řekl: „Nikdo, kdo vloží ruku na pluh a dívá se na to, co je vzadu, není způsobilý pro Boží království.“




Poznámky:
9,5 pokud – dosl. kteří (lidé) vás nepřijmou...
9,22 odmítnout po důkladném testování (zkoumání)
9,32 v hlubokém – dosl. zatíženém , tedy v těžkém spánku
9,35 milovaný – jiné rukopisy: vyvolený
9,46 hádka – var. myšlenka
9,62 způsobilý – var. užitečný, být vhodný, hodit se – ř. slovo dosl. ‚dobře-padnoucí‘
Ježíš znovu vysílá svoje učedníky

1Potom si Pán určil jiných sedmdesát [dva] učedníků, a poslal je před Svou tváří po dvou do každého města i místa, kam měl Sám jít.2Řekl jim: „Sklizeň je velká, ale pracovníků je málo. Proste proto Pána sklizně, aby na svou sklizeň vyslal pracovníky.3Jděte… Hle: Posílám vás jako ovce mezi vlky.4Neberte si s sebou měšec, koženou brašnu ani sandály. A na cestě nikoho nepozdravujte.5Do jakéhokoli domu vejdete, nejprve řekněte: ‚Pokoj tomuto domu.‘6Pokud tam bude syn pokoje, spočine na něm váš pokoj. Pokud ne, pokoj se navrátí k vám.7V tom domě zůstaňte a jezte a pijte to jídlo od nich, neboť pracovník je hoden své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu.8A do kteréhokoli města byste vešli a přijali by vás tam, jezte, co před vás předloží.9Uzdravujte v tom městě nemocné a říkejte jim: ‚Přiblížilo se k vám Boží království.‘ 10A do jakéhokoli města byste vešli a nepřijali by vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: 11‚Vytřásáme vám i ten prach, který se přichytil na našich nohou z vašeho města. Nicméně vězte, že se k vám přiblížilo Boží království.‘ 12Říkám vám, že obyvatelům Sodomy bude v onen den snesitelněji než tomu městu.
13Běda tobě Chorazin, běda tobě Betsaido! Neboť kdyby v Týru a v Sidónu byly vykonány takové zázraky, které byly vykonány mezi vámi – dávno by seděli v žíněném rouchu a v popelu a v lítosti změnili myšlení. 14Proto bude Týru a Sidónu na soudu snesitelněji než vám. 15A ty, Kafarnaum, jsi snad vyvýšeno až do nebe? Až do hádesu sestoupíš... 16Kdo vás slyší, slyší Mě; a kdo vás odmítá, odmítá Mě. Kdo však odmítá Mě, odmítá také Toho, který Mě poslal.“
17Potom se s radostí vrátilo těch sedmdesát [dva] učedníků a říkali: „Pane, i démoni se nám podřizují ve Tvém jménu.“ 18On jim řekl: „Viděl jsem, jak satan spadl z nebe jako blesk. 19Hle: Dal jsem vám moc šlapat na hady a štíry, i moc nad veškerou mocí nepřítele; a vůbec vám neuškodí. 20Nicméně neradujte se v tom, že se vám podřizují duchové, ale radujte se, že jsou vaše jména zapsána v nebesích.“
21V tu chvíli se Ježíš rozveselil v Duchu [Svatém] a řekl: „Vyznávám Ti díky, Otče, Pane nebe a země, že jsi tyto věci ukryl před moudrými a učenými lidmi, a odhalil jsi je neučeným lidem. Ano, Otče, neboť taková byla dobrá vůle před Tebou. 22Všechno je Mi předáno od Mého Otce a nikdo neví, kdo je Syn, jedině Otec, a nikdo neví, kdo je Otec, jedině Syn a ten, komu by to chtěl Syn odhalit.“
23A v soukromí se obrátil k učedníkům a řekl: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte. 24Neboť vám říkám: Mnoho proroků i králů chtělo vidět, co vy vidíte, a neviděli; a slyšet, co slyšíte, a neslyšeli.“

Ježíš vyučuje službě i slovu

25A hle: Přišel jeden znalec zákona, aby Ho nadpokoušel. Řekl: „Mistře, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“ 26Řekl mu: „Co je napsáno v zákoně? Jak to tam čteš?“ 27Odpověděl: „‚Miluj svého Pána Boha v celé své mysli, v celé své duši, v celé své síle a v celém svém přemýšlení‘ a ‚svého bližního jako sebe.‘“ 28Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš živ.“ 29On se ale chtěl ospravedlnit, a tak řekl Ježíšovi: „A kdo je můj bližní?“
30Ježíš si vzal slovo a řekl: „Jeden člověk vyšel z Jeruzaléma do Jericha a upadl do rukou banditů, kteří ho svlékli a zbili; a pak odešli. Nechali ho tam polomrtvého. 31Náhodou šel na té cestě nějaký kněz a uviděl ho, ale obešel ho. 32Podobně se tam objevil i levita. Přišel k tomu místu, uviděl ho a obešel ho. 33Cestoval tudy i nějaký Samařan. Přišel k němu, a když ho uviděl, byl pohnut soucitem. 34Přistoupil, obvázal jeho rány a nalil na olej a víno. Položil ho na svého mezka a přivedl ho až do hostince a postaral se o něj. 35Dalšího dne vytáhl dva denáry, dal je hostinskému a řekl: ‚Postarej se o něj. A co za něj utratíš navíc, to ti zaplatím, až se budu vracet.‘ 36Co myslíš: Kdo z těch tří se stal bližním tomu, který upadl mezi bandity?“ 37Řekl: „Ten, který vůči němu vykonal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a dělej to samé.“
38Když šli dál, stalo se, že vešel do jedné vesnice. Nějaká žena jménem Marta Ho přijala do svého domu. 39A ta žena měla sestru jménem Marie, která se posadila u Ježíšových nohou a poslouchala Jeho slova. 40Ale Marta byla velmi zaneprázdněna mnohou prací při obsluhování. Přistoupila a řekla: „Pane, nestaráš se o to, že moje sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi aktivně spolupomáhá.“ 41Odpověděl jí: „Marto, Marto, jsi příliš znepokojená a jsi rozrušena mnoha věcmi. 42Málo je však zapotřebí, jen jedné věci. Marie si vybrala dobrý díl. Zvolila si to, co jí nebude odejmuto.“




Poznámky:
10,21 neučený – var. malé dítě, prostý (neznalý) člověk
10,25 nadpokoušel – dosl. z(předložka)+pokoušet, tedy nadměrně pokoušet)
10,30 zbili – dosl. (dali) rány
10,31.32 obejít – ve smyslu: jít po druhé straně cesty
10,34 mezek – ř. slovo označuje tažný dobytek (koně nebo mezka, který tahá náklad), někdy obecně zvířata (1. Kor 15,39)
10,35 až se budu vracet – dosl. při mém návratu
10,40 starat se – var. brát ohled
10,41 znepokojená – var. ustaraná, úzkostlivá
Ježíš vyučuje službě i slovu
1Jednou se Ježíš na nějakém místě modlil. Když přestal, stalo se, že Mu jeden z Jeho učedníků řekl: „Pane, nauč nás se modlit, jak to i Jan učil své učedníky.“2Řekl jim: „Když se modlíte, říkejte: ‚Náš Otče, který jsi v nebesích, buď posvěceno Tvoje jméno, přijď Tvoje království, staň se Tvoje vůle, jako v nebi, tak i na zemi. 3Náš chléb pro zítřek dej nám každý den4a odpusť nám naše hříchy, vždyť i my odpouštíme každému našemu dlužníkovi. A nenechej nás napospas pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.‘“
5Řekl jim: „Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby,6neboť ke mně přišel ze své cesty můj přítel, a nemám, co bych mu předložil.‘7A on zevnitř řekne: ‚Neotravuj mě, dveře jsou již zavřeny a moje děti jsou se mnou v posteli. Nemohu vstát a dát ti ty chleby.‘8Říkám vám: I když nevstane a nedá mu ty chleby kvůli tomu, že je jeho přítel, kvůli jeho smělosti vstane a dá mu to, co potřebuje.
9 I já vám říkám: Proste, a bude vám dáno. Hledejte, a najdete. Tlučte, a bude vám otevřeno. 10Vždyť každý, kdo prosí, dostává; kdo hledá, nalézá; a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. 11Copak je mezi vámi otec, který když ho syn poprosí o chléb, tak mu podá kámen? Nebo když syn poprosí o rybu, podá mu místo ryby hada? 12Nebo by poprosil o vejce, a podal by mu štíra? 13Proto tedy vy, ačkoliv jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím více Otec, který je v nebesích, dá Ducha Svatého těm, kdo Ho prosí.“
14A Ježíš vyháněl démona; ten démon byl němý. Když démon vyšel, stalo se, že ten němý člověk mluvil. A lidé ze zástupu se tomu divili, 15ale někteří z nich říkali: „Vyhání démony v moci belzebuba, vládce démonů.“ 16Jiní lidé Ho pokoušeli; hledali od Něj znamení z nebe.
17Ale On znal jejich přemýšlení a řekl jim: „Každé království, které je samo proti sobě rozdělené, pustne, a dům rozdělený proti domu padá. 18Pokud je však i satan proti sobě rozdělen, jak může jeho království obstát? Vždyť říkáte, že v moci belzebuba vyháním démony. 19Pokud však v moci belzebuba vyháním démony, v kom démony vyhání vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci. 20Pokud však vyháním démony Božím prstem, potom k vám přišlo Boží království. 21Když silný a plně ozbrojený člověk střeží nádvoří svého domu, všechny jeho věci jsou v pokoji. 22Kdyby však na něj přišel někdo silnější a přemohl ho, odejme mu celou zbroj, ve kterou věřil, a jeho kořist si rozdělí. 23Kdo není se Mnou, je proti Mně. A kdo se Mnou neshromažďuje, rozptyluje.
24Když z člověka vyjde nečistý duch, prochází se po pustých místech a hledá odpočinek. A když nenachází, řekne si: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ 25A když přijde, najde jej prázdný, vymetený a pěkně uspořádaný. 26Pak jde, přijme k sobě sedm dalších duchů – zlejších, než on sám – vejdou do toho člověka a přebývají tam. A pozdější věci toho člověka jsou horší než dřívější.“
27Když to říkal, stalo se, že jedna žena ze zástupu pozvedla svůj hlas a řekla mu: „Blahoslavené je břicho matky, ve které Tě nosila, a blahoslavená jsou prsa, ze kterých ses kojil.“ 28On řekl: „Blahoslavení jsou naopak ti, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.“ 29Když se shromažďovaly zástupy, začal říkat: „Tato generace je zlou generací. Hledá znamení, a znamení jí nebude dáno, pouze znamení proroka Jonáše. 30Neboť jako se stal Jonáš znamením obyvatelům Ninive, tak se i Syn člověka stane znamením této generaci. 31Na soudu s muži této generace povstane královna z jihu a odsoudí je. Neboť ona přijela z dalekých končin země, aby slyšela Šalamounovu moudrost. A hle: Zde je někdo větší, než Šalamoun. 32Na soudu s touto generací povstanou muži z Ninive a odsoudí ji. Neboť oni na Jonášovo kázání v lítosti změnili myšlení. A hle: Zde je někdo větší než Jonáš.
33Nikdo nezapaluje lampu a nestaví ji do skrýše ani pod nádobu, ale staví ji na svícen, aby ti, kdo vcházejí do domu, viděli světlo. 34Lampou tvého těla je tvoje oko. Když je tvoje oko čisté, i celé tvoje tělo bude osvětlené, když však bude tvoje oko zlé, také celé tvoje tělo bude potemnělé. 35Dávejte si tedy pozor na to, aby světlo, které je v tobě, nebylo temnotou. 36Pokud bude tvoje tělo plně osvětlené a nebude mít žádnou potemnělou částečku – bude všechno tak osvětlené, jako když tě lampa ozařuje svým osvětlením.“
37Jakmile domluvil, prosil Ho nějaký farizeus, aby u něho poobědval. Ježíš vešel do jeho domu a posadil se ke stolu. 38Farizeus viděl, že se před obědem nevykoupal, a podivil se tomu.
39Pán mu řekl: „Nyní vy, farizeové: očišťujete zvenčí kalichy i mísy, avšak váš vnitřek je plný touhy po drancování a špatnosti. 40Vy krátkozrací! Ten, kdo udělal to, co je zvenčí – neudělal snad také vnitřek? 41Raději z vnitřního přesvědčení dávejte příspěvky pro chudé, a hle – všechno vám je čisté. 42Ale běda vám, farizeům, protože platíte desátky z máty, routy a ze všech zahradních bylin, ale zanedbáváte soud a Boží lásku. Tyto věci jsou nutné dělat a ty další nezanedbávat. 43Běda vám, farizeům, protože milujete přední sedadla v synagogách a zdravení na tržištích. 44Běda vám, učitelé zákona a farizeové, pokrytci. Protože jste jako nejasné hroby. A lidé, kteří po nich chodí, to nevědí.“
45Jeden ze znalců zákona Mu odpověděl: „Mistře, když říkáš tyto věci, urážíš také nás.“ 46On však řekl: „Také vám, znalcům zákona, běda! Protože zatěžujete lidi obtížně nositelnými náklady a sami se těch nákladů nedotknete ani jedním prstem. 47Běda vám, protože stavíte pomníky prorokům, které vaši otcové zavraždili. 48Tak dosvědčujete skutky vašich otců a souhlasíte s nimi, neboť oni ty proroky zavraždili – a vy jim stavíte pomníky... 49Proto i Boží Moudrost řekla: ‚Pošlu k nim proroky a apoštoly a oni některé z nich zavraždí a jiné budou pronásledovat, 50aby byla od této generace vyžádána krev všech proroků, která byla prolita od založení světa – 51od Ábelovy krve až do krve Zachariáše, který byl zavražděn mezi oltářem a budovou chrámu. Ano, říkám vám: Od této generace bude tato krev vyžádána. 52Běda vám, znalci zákona, protože jste vzali klíč poznání; sami jste nevešli, a těm, kdo vcházejí, bráníte.“
53Když odsud vyšel, začali vůči Němu učitelé zákona a farizeové chovat intenzivní závist a vyptávat se Ho na mnoho věcí. 54Číhali na Něj, aby z Jeho úst něco ulovili.




Poznámky:
11,4 neuvoď nás napospas – dosl. a ne-přiveď/doveď/dones nás do pokušení
11,8 tomu, jak je smělý – dosl. nestydatý , tj. nestydí se a tak jedná směle
11,16 pokoušet – var. otestovat
11,23 rozptyluje – var. plýtvá
11,27 břicho – dosl. děloha
11,34 čisté – dosl. jednoduché, neporušené
11,37 poobědval – var. posnídal. Označení pro jídlo před večeří.
11,38 oběda – var. snídani (jakékoli jídlo před hlavním jídlem dne – večeří)
11,38 vykoupat – dosl. neponořil se (stejné slovo pro ‚křest‘)
11,44 nejasné – dosl. neznatelné, neoznačené
11,53 vyptávat – var. vyslýchat, vyptávat se (otázkami)
11,54 číhali – var. spikli se proti
Ježíš vyučuje službě i slovu

1V tom čase se začal shromažďovat desetitisícový zástup, takže lidé šlapali jeden po druhém. Ježíš začal nejprve říkat Svým učedníkům: „Dávejte si pozor na farizejský kvásek, tj. na jejich přetvářku,2protože neexistuje nic úplně skrytého, co nebude odhaleno, ani nic tajného, co nebude poznáno.3Proto co jste říkali ve tmě, to bude slyšeno ve světle. A co jste si v pokojích říkali šeptem do uší, to bude rozhlašováno ze střech.4Říkám vám, Svým přátelům: Nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, a potom nemají, co by vám více udělali, 5ale ukážu vám, koho se bát: Bojte se toho, který má moc vás po zabití uvrhnout do gehenny. Ano, říkám vám: toho se bojte. 6Neprodává se snad pět vrabců za dva assariony? Avšak ani jediný z nich není před Bohem zapomenut.7Ale i vlasy na vaší hlavě jsou všechny sečteny. Nebojte se, jste hodnotnější než mnoho vrabců.
8 Říkám vám však: Ke každému, kdo by se ke Mně přiznal před lidmi, se také Syn člověka přizná před Božími anděly.9Kdo Mě však zapře před lidmi, bude zapřen před Božími anděly. 10A každému, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale tomu, kdo by se rouhal proti Duchu svatému, odpuštěno nebude. 11Když vás budou přivádět do synagog, k vládcům a mocným lidem, neznepokojujte se tím, jak anebo čím byste se obhájili, nebo co byste řekli. 12Vždyť Duch svatý vás v té chvíli naučí, co je zapotřebí říct.“
13Jeden člověk ze zástupu Mu řekl: „Mistře, řekni mému bratru, si se mnou rozdělí dědictví.“ 14On mu řekl: „Člověče, kdo Mě nad tebou ustanovil soudcem či rozhodčím?“ 15Řekl jim: „Mějte se na pozoru a vyhýbejte se veškeré chamtivosti, protože život člověka není v hojnosti jeho majetku.“ 16Řekl jim podobenství: „Jednomu bohatému člověku přineslo pole hojnost zisku. 17A uvažoval sám u sebe: ‚Co udělám, když nemám, kam shromáždit svou úrodu?‘ 18A řekl: ‚Udělám toto: Zbořím své sýpky a vystavím větší, kde shromáždím všechno své obilí a zásoby. 19A řeknu své duši: Duše, máš na mnoho let uložených mnoho zásob. Tak odpočívej, jez, pij a buď radostná.‘ 20Avšak Bůh mu řekl: ‚Ty krátkozraký! Ještě této noci si vyžádají zpět od tebe tvoji duši. A to, co jsi připravil – čí to bude?‘ 21Tak je to s tím, kdo si ukládá majetek, a není bohatý vůči Bohu.“
22Svým učedníkům řekl: „Kvůli tomu vám říkám: Nebuďte znepokojeni ohledně své duše – co byste jedli; ani nebuďte úzkostliví ohledně těla – čím byste se oblékli. 23Vždyť duše je víc než jídlo; a tělo víc než oděv. 24Pozorně přemýšlejte nad havrany, protože nesejí ani nesklízí, nejsou pro ně sýpky ani pokoje – a Bůh je krmí. Oč máte větší hodnotu vy než ptáci! 25A kdo z vás, znepokojených, je schopen přidat k délce svého života jeden loket? 26Pokud nemůžete ani to nejmenší – proč se znepokojujete ohledně zbývajících věcí? 27Pozorně přemýšlejte nad polními liliemi, jak rostou: Nevykonávají namáhavou práci ani nepředou. Avšak říkám vám: Ani Šalamoun v celé své slávě nebyl oblečen jako jediná z nich. 28Pokud tedy Bůh tak dobře obléká trávu (která je dnes na poli a zítra se hodí do pece), oč víc obleče vás, malověrní! 29Neusilujte o to, co byste jedli nebo co byste pili; a nebuďte úzkostliví. 30Vždyť všechny tyto věci usilovně hledají národy tohoto světa. Avšak váš Otec ví, že to potřebujete. 31Ale hledejte Boží království, a všechny tyto věci vám budou přidány. 32Maličké stádo, neboj se, vždyť vašemu Otci se zalíbilo vám dát království. 33Prodávejte své majetky a dávejte příspěvky pro chudé. Udělejte si měšce, které nezestárnou: nevyčerpatelné shromaždiště v nebesích, kde se k nim nemůže přiblížit zloděj a kde je zcela nezkazí mol. 34Vždyť kde je tvoje shromaždiště, tam bude i tvoje mysl.
35 Ať jsou vaše bedra přepásána a vaše lampy hořící. 36Buďte podobní lidem, kteří očekávají svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu otevřeli hned, jakmile přijde a zatluče. 37Blahoslavení ti otroci, které pán při svém příchodu najde v pohotovosti. Amen, říkám vám, že se přepásá a posadí je ke stolu. Pak přistoupí, aby je obsluhoval. 38A pokud přijde v druhé či třetí hlídce, a tak je najde – jsou blahoslavení! 39Toto však vězte, že kdyby hospodář věděl, v jakou chvíli přijde zloděj, byl by v pohotovosti a nedovolil by, aby jeho dům ten zloděj podkopal. 40Také vy buďte připraveni, protože Syn člověka přijde ve chvíli, kterou neznáte.“
41Petr řekl: „Pane, toto podobenství říkáš jen nám, nebo také všem lidem?“ 42Pán řekl: „Hle: Kdo je věrný a moudrý správce domácnosti, jehož by pán ustanovil nad svou domácností, aby jejím členům dával ve stanovený čas příděl jídla? 43Blahoslavený otrok, kterého jeho pán při příchodu najde, že to tak dělá. 44V pravdě vám říkám, že ho ustanoví nad veškerým svým majetkem. 45Pokud by si však ten otrok ve své mysli řekl: ‚Můj pán prodlévá s příchodem‘ – a začal by bít služebníky a mladé služebnice; a jíst, pít a opíjet se, 46pán toho otroka přijde v den, kdy to nečeká, a ve chvíli, kterou nezná. Oddělí ho a přidělí mu místo s nevěrnými. 47Ten otrok, který zná vůli svého pána a není připraven ani nekonal podle jeho vůle, bude velmi bit. 48Avšak ten otrok, který nezná vůli svého pána, a dělal to, co si zaslouží rány, bude bit méně. Od každého, kterému je mnoho dáno, bude mnoho hledáno; a komu bylo mnoho předloženo, od toho bude vyžadováno více.
49 Přišel jsem na zem uvrhnout oheň, a jak si přeji, aby se už vznítil. 50Ale křtem mám být pokřtěn, a jak jsem uvnitř svírán, dokud se ten křest nedokončí. 51Myslíte, že jsem přišel na zem dát pokoj? Ne, říkám vám, ale spíše rozdělení. 52Neboť již od této chvíle bude v jednom domě rozděleno pět osob: tři proti dvěma a dva proti třem. 53Bude rozdělen otec proti synu a syn proti otci; matka proti dceři a dcera proti matce; tchyně proti své snaše a snacha proti své tchyni.“
54Zástupům řekl: „Když vidíte, jak od západu vychází oblak, hned říkáte: ‚Přijde prudký déšť‘ – a tak se to i stává. 55Když vane jižní vítr, říkáte: ‚Bude spalující horko‘ – a stává se to. 56Pokrytci. Vzhled země a nebe umíte rozpoznat, ale jak to, že neumíte rozpoznat tento čas? 57Proč také sami od sebe nerozsuzujete, co je spravedlivé? 58Když jdeš se svým oponentem před vládce, přičiň se o propuštění od něho. Jinak tě povleče k soudci, soudce tě předá soudnímu zmocněnci a soudní zmocněnec tě vsadí do vězení. 59Říkám ti: Jistě odtamtud nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední lepto.“




Poznámky:
12,6 assarion – nejmenší římská mince
12,11 obhájit – pozn. říct na obranu
12,14 rozhodčí – dosl. rozdělovač
12,15 vyhýbat – dosl. střežit (zachovávat) se od chamtivosti
12,21 ukládá – var. shromažďuje (jako poklad)
12,25 loket – jednotka délky
12,33.34 shromaždiště – dosl. to, co je nashromážděno, poklad , sklad, shromaždiště
12,37 v pohotovosti – být vzhůru, hlídat, být ostražitý, v pohotovosti
12,42 nad domácností – jindy se ř. slovo překládá: uzdravení, lékařská pomoc, tedy péče (v tomto případě péče o domácnost)
12,46 oddělí ho – var. rozsekne ho (na dva díly)
12,48 vyžadovat – var. zeptat se, ptát se
12,52 od této chvíle – dosl. od nyní
12,53(2x) snacha – dosl. nevěsta
12,56(2x) rozpoznat – dosl. pokoušet, otestovat, rozpoznávat
12,59 lepto – mince s nejmenší hodnotou v Izraeli
Ježíš mluví o pokání

1Právě v ten čas tam bylo přítomno několik lidí, kteří Mu podali zprávu o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s krví jejich obětí.2Ježíš jim odpověděl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci, protože toto vytrpěli? 3Ne, říkám vám. Ale pokud nezměníte v lítosti myšlení, všichni podobně zahynete.4Anebo oněch osmnáct lidí, na které spadla ta věž v Siloe a zabila je – myslíte si, že tito dlužníci byli větší dlužníci než všichni lidé, kteří bydlí v Jeruzalémě? 5Ne, říkám vám. Ale pokud nezměníte v lítosti myšlení, všichni podobně zahynete.“
6Řekl toto podobenství: „Kdosi měl na své vinici zasazený fíkovník. A přišel, hledal na něm ovoce, ale nic nenašel.7Řekl vinaři: ‚Hle: po tři roky přicházím, hledám na tomto fíkovníku ovoce a nic nenacházím. Proto jej vykořeň! Proč by měl na té zemi zbytečně růst?‘8On mu odpověděl: ‚Pane, ponechej ho i tento rok, ať jej okopám a dám mu hnůj.9Zda by snad vskutku nesl ovoce v náležitý čas. Pokud však ne, potom jej vykořeň.‘“
10V sobotu vyučoval v jedné synagoze. 11A hle: Žena, která měla ducha slabosti osmnáct let; byla sehnutá a vůbec se nemohla napřímit. 12Ježíš ji uviděl, zavolal ji a řekl jí: „Ženo, jsi zproštěna své slabosti.“ 13Vložil na ni ruce. Hned se postavila vzpřímeně a oslavovala Boha. 14Reagoval na to správce synagogy; naštval se, protože Ježíš tu ženu uzdravil v sobotu. Řekl zástupu: „Je šest dní, ve kterých je potřeba pracovat. Proto v těch dnech přicházejte k uzdravení, ale ne v sobotní den.“ 15Pán mu odpověděl: „Pokrytče. Neodvazuje snad každý z vás v sobotu svého vola či osla od koryta pro krmení a nevede ho napájet? 16A tato Abrahamova dcera, kterou hle: satan svazoval osmnáct let – není snad potřeba, aby byla rozvázána z tohoto pouta v sobotní den?“ 17Když to řekl, všichni Jeho oponenti byli zcela zahanbeni a celý zástup se radoval nad všemi těmi slavnými činy, které se staly od Něho.
18Ježíš proto řekl: „Čemu je podobné Boží království? A k čemu ho připodobním? 19Je podobno semínku hořčičného keře, které člověk vzal a zasadil do své zahrady. Semínko rostlo, stal se z něj veliký strom a na jeho větvích se uhnízdili nebeští ptáci.“ 20A znovu řekl: K čemu připodobním Boží království? 21Je podobné kvásku, který žena vzala, zadělala do třech mírek mouky, dokud to všechno neprokvasilo.“
22A procházel se po městech a vesnicích, vyučoval a postupoval vpřed do Jeruzaléma. 23Jeden člověk mu řekl: „Pane, je málo těch, kteří přijímají spasení?“ On jim řekl: 24Usilovně zápaste o to, abyste vešli úzkými dveřmi, protože vám říkám: Mnoho lidí se bude snažit vejít, ale nebudou moci. 25V tu chvíli, když by vstal hospodář a zavřel dveře, a vy byste stáli venku, začnete tlouct na dveře a říkat: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ A on vám odpoví: ‚Neznám vás… Odkud jste?‘ 26Tehdy začnete říkat: ‚Jedli jsme a pili jsme ve Tvojí přítomnosti a na našich ulicích jsi vyučoval.‘ 27A on řekne: ‚Říkám vám: Neznám vás. Odkud jste? Odejděte ode mě vy všichni, kdo jste pracovníci nespravedlnosti.‘ 28Tam bude nářek a skřípění zubů, až uvidíte Abrahama, Izáka, Jákoba a všechny proroky v Božím království, ale vás vyženou ven. 29A přijdou lidé od východu i od západu, od severu i od jihu; a budou sedět u stolu v Božím království. 30A hle: Jsou poslední, kteří budou první; a jsou první, kteří budou poslední.“
31V tu chvíli k Němu přistoupili nějací farizeové a řekli Mu: „Vyjdi a jdi odtud, protože Tě chce Herodes zavraždit!“ 32Řekl jim: „Jděte a řekněte té lišce: ‚Hle: Vyháním démony a léčím dnes i zítra; a třetího dne dokonám Své dílo. 33Ale dnes, zítra i pozítří musím jít dál, protože není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.‘
34Jeruzaléme, Jeruzaléme, který vraždíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni: Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvoje děti takovým způsobem, jako shromažďuje slepice svoje kuřátka pod křídla? A nechtěli jste… 35Hle: Váš dům se vám zanechává opuštěný. Ale říkám vám: Jistě Mě neuvidíte, dokud nepřijde ten čas, kdy řeknete: ‚Požehnaný, který přichází v Pánově jménu.‘“




Poznámky:
13,4 dlužníci – patrně ve smyslu „dluh hříchu“ (hříšník). Stejné ř. slovo např. v Mt 6,12 či Mt 18,24
13,7.9 vykořeň – dosl. vytni ho (usekni)
13,19 hořčičný keř – nejedná se bylinu (kterou známe z naší přírody). Jde patrně o dřevinu, jejíž plody mají pronikavou hořčičnou chuť, snad se jedná o rostlinu (keř) salvadora perská.
13,21 tři mírky – tj. 39litrů mouky (1mírka = 13litrů)
13,22 postupoval vpřed – dosl. a cestu dělal do Jeruzaléma
13,32 dokonám – ve smyslu: dovádím do konce/dokončuji uzdravování (ve smyslu: pokračuji v tom až do konce)
Ježíš mluví k bohatým i chudým

1Když Ježíš v sobotu vešel do domu jednoho z předních farizeů jíst chléb, stalo se, že Ho pozorně sledovali.2A hle: Byl před Ním nějaký člověk, který trpěl vodnatelností.
3Ježíš na to reagoval; řekl znalcům zákona a farizeům: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?“ 4Ale oni mlčeli. Pevně ho uchopil, uzdravil a propustil. 5Řekl: „Komu z vás by spadl do studny syn nebo vůl – a nevytáhl by ho hned v sobotní den?“ 6Na to Mu nedokázali odmlouvat.
7Když věnoval pozornost tomu, jak si pozvaní lidé vybírají přední místa u stolu, řekl jim podobenství:8 „Když někdo pozve na svatbu, nelehej si ke stolu na přední místa, aby snad nebyl pozván někdo váženější, než jsi ty.9Jinak přijde ten, který tebe i toho vznešeného pozval, a řekne ti: ‚Dej tomuto vznešenému člověku místo.‘ A tehdy s hanbou zaujmeš poslední místo. 10Ale když jsi pozván, jdi a posaď se na posledním místě. Takže když přijde ten, který tě pozval, řekne ti: ‚Příteli, postup výše.‘ Tehdy budeš mít slávu před všemi, kteří s tebou stolují. 11Protože každý, kdo se povyšuje, bude ponížen. A kdo se ponižuje, bude povýšen.“
12Řekl také tomu, který Ho pozval: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, bratry, příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také oni na oplátku nepozvali a tak by nastala tvoje odplata. 13Ale když pořádáš banket, pozvi žebráky, zmrzačené, chromé a slepé. 14A budeš blahoslavený, protože nemají nic, čím by ti odplatili. Vždyť ti bude odplaceno při vzkříšení spravedlivých lidí.
15Uslyšel to jeden ze stolovníků a řekl Mu: „Blahoslavený, kdo bude jíst chléb v Božím království.“ 16Ale On mu řekl: „Jeden člověk pořádal velikou večeři a pozval mnoho lidí. 17V čase večeře poslal svého otroka, aby řekl pozvaným: ‚Pojďte, vše je již připraveno.‘ 18A každý [jeden] začal prosit. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a je nutné, abych se na ně šel podívat. Prosím tě, přijmi moji omluvu.‘ 19A jiný řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.‘ 20A jiný řekl: ‚Oženil jsem se se ženou a kvůli tomu nemohu přijít.‘ 21Otrok se vrátil a podal o tom zprávu svému pánu. Tehdy se hospodář rozhněval a řekl svému otroku: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem žebráky, zmrzačené, chromé a slepé.‘22A otrok řekl: ‚Pane, stalo se, jak jsi rozkázal. A ještě je místo.‘ 23Pán řekl svému otroku: ‚Vyjdi na cesty a mezi ploty a naléhej na lidi, aby vešli, aby se můj dům naplnil.‘ 24Neboť vám říkám, že nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neochutná mojí večeři.“
25Scházely se k Němu početné zástupy. Obrátil se k nim a řekl: 26„Pokud ke Mně někdo jde, musí nenávidět svého otce, matku, ženu, děti, bratry, sestry, ano – i svou duši – jinak nemůže být Mým učedníkem. 27A musí nést svůj kříž a jít za Mnou – jinak nemůže být Mým učedníkem.
28Vždyť když někdo z vás chce postavit věž, copak si nejprve nesedne a nespočítá si náklady, zda má na dokončení stavby?29Takže když by položil základ a nemohl stavbu dokončit, všichni, kteří by to uviděli, by se mu začali posmívat a říkat: 30‚Ten člověk začal stavět, ale nemohl to dokončit.‘ 31Anebo když táhne nějaký král, aby se setkal s jiným králem ve válce: Copak si nejprve nesedne a nerozhodne se, zda je schopen se s deseti tisíci vojáky střetnout s tím, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci vojáky? 32Pokud ne, tak ještě když je od něj daleko, vyšle k němu delegaci, aby si vyžádal podmínky pro mír. 33Proto také nikdo z vás, kdo se nerozloučí se vším, co sám je, nemůže být Mým učedníkem.
34Sůl je dobrá. Pokud se však sůl stane neslanou – v čem bude ochucena? 35Nehodí se ani do země, ani do hnoje, ale vyhazuje se ven. Kdo má uši k slyšení, slyš!“




Poznámky:
14,5 syn – jiné rukopisy: vůl
14,7 pozvaní – var. povolaní
14,9 zaujmeš – dosl. začneš… držet
14,12 oběd – var. snídani (jakékoli jídlo před hlavním jídlem dne – večeří)
14,18(2x).19 prosit, omluvu – ř. slovo může znamenat: prosit , omluvit se, odmítnout
14,33 je – var. má, žije, co mu patří
14,34 stane neslanou – var. stane bláznem, neužitečným, zkazí se (stejné ř. slovo v Ř 1,22; 1. Kor 1,20)
14,34 ochucena – ve smyslu: připravit (jídlo)
Ježíš mluví k bohatým i chudým

1Přibližovali se k Němu všichni výběrčí daní a hříšníci, aby Ho slyšeli.2A farizeové a zákoníci velmi reptali: „Tento Ježíš je přijímá a spolují s nimi.“
3Řekl jim toto podobenství:4„Který člověk z vás udělá toto: Když má sto ovcí a ztratí jednu z nich, nezanechá snad devadesát devět v pustině a nejde snad hledat tu ztracenou, dokud ji nenajde?5Když ji najde, položí ji s radostí na svoje ramena.6Když přijde domů, svolá přátele a sousedy a řekne jim: ‚Spoluradujte se se mnou, protože jsem našel svou ovci, která byla ztracena.‘ 7Říkám vám, že tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který v lítosti změnil myšlení, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří činit pokání nepotřebují.
8Anebo nějaká žena, která má deset drachem a ztratí z nich jednu drachmu – neudělá snad to, že zapálí lampu, vymete dům a bude ji pečlivě hledat, dokud ji nenajde? 9Když ji najde, svolá přátele a sousedy a řekne jim: ‚Spoluradujte se se mnou, protože jsem našla drachmu, kterou jsem ztratila.‘ 10Říkám vám, že taková radost nastane před Božími anděly nad jedním hříšníkem, který v lítosti změnil myšlení.“
11Řekl však: „Jeden člověk měl dva syny. 12Ten mladší z nich řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který mi náleží jako dědictví. A otec jim rozdělil živobytí.‘ 13Po nemnoha dnech mladší syn všechno sebral a vycestoval do zahraničí, tedy do daleké země. Tam rozházel svůj majetek; žil rozhazovačně. 14Když všechno utratil, nastal v té zemi hladomor a on začal strádat. 15Šel a připojil se k jednomu občanovi té země a on ho poslal na svoje pole pást prasata. 16A toužil naplnit své břicho aspoň lusky, které žrala ta prasata, ale nikdo mu je nedával.
17Šel do sebe a řekl si: ‚Jak mnoho nádeníků mého otce má nadbytek chleba – a já tu umírám hladem! 18Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou, 19již nejsem hoden nazývat se tvým synem. Udělej mě jako jednoho ze svých nádeníků.‘
20Vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, jeho otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a vroucně ho zlíbal. 21Ten syn mu však řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. Již nejsem hoden nazývat se tvým synem. Udělej mě jako jednoho ze svých nádeníků.‘ 22Otec však řekl svým otrokům: ‚Rychle přineste to nejlepší dlouhé roucho a oblečte ho. Dejte mu na ruku prsten a dejte mu na nohy sandály. 23Přiveďte vykrmené tele a zabijte je! Jezme a radujme se! 24Protože tento můj syn zemřel, a znovu ožil, byl ztracený, a byl nalezen.‘ A začali se radovat.
25Jeho starší syn byl na poli. Když přicházel a přibližoval se k domu, uslyšel zvuk hudby a kruhového tance. 26Zavolal si jednoho z otroků a vyptával se ho, co to má znamenat. 27Řekl mu: ‚Přišel tvůj bratr a tvůj otec nechal zabít vykrmené tele, protože ho přijal do svého domu živého a zdravého.‘ 28On se však rozhněval a nechtěl tam vejít. Jeho otec vyšel z domu a prosil ho. 29On však svému otci odpověděl: ‚Hle: Tolik let ti otročím a nikdy jsem neobešel žádný tvůj příkaz. A nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se radoval se svými přáteli. 30Když však přišel tento tvůj syn, který prožral tvoje živobytí s prostitutkami, nechal jsi kvůli němu zabít vykrmené tele!‘ 31On mu řekl: ‚Synu, ty jsi vždycky se mnou a všechno, co je moje, je tvoje. 32Ale je zapotřebí se radovat a veselit se, protože tvůj bratr zemřel, a znovu ožil, ztratil se, a je nalezen.‘“




Poznámky:
15,2 spolují – v ř. jedno slovo “spolu-jí”
15,4.6.24 ztratit – var. zahynout, zabít
15,8(2x).9 drachma – stříbrná římská mince o podobné hodnotě jako denár (který se dával za denní mzdu)
15,16 lusky – plody stromu rohovník, který plodí lusky (známé také jako svatojánský chléb nebo karob), kterými se krmila prasata a někdy ho jedli také chudí lidé
15,22 dlouhé roucho – dlouhé roucho, které nosili vysoce postavení lidé
15,26 má znamenat – dosl. co je to
15,28 prosit – var. vyzývat, povzbuzovat, napomínat
15,32 zapotřebí – správné, je zapotřebí, musí to tak být
Ježíš mluví k bohatým i chudým

1Řekl také Svým učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk, který měl správce domácnosti. Ten byl před ním obžalován, že rozhazuje jeho majetek.2Povolal ho k sobě a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Vydej počet ze svého správcovství, neboť již nebudeš moci nadále spravovat můj majetek.3Správce domácnosti si však sám u sebe řekl: ‚Co budu dělat? Můj pán ode mne odnímá správcovství. Kopat nemohu a žebrat se stydím.4Vím, co udělám, aby mě lidé přijali do svých domovů, až budu zbaven správcovství.‘5Zavolal si každého [jednoho] dlužníka svého pána. Řekl prvnímu dlužníkovi: ‚Kolik mému pánu dlužíš?‘6Řekl: ‚Sto věder oleje.‘ Řekl mu: ‚Vezmi svůj písemný dlužní úpis, rychle si sedni a napiš: padesát.‘7Potom řekl jinému dlužníkovi: ‚Ty dlužíš kolik?‘ Řekl: ‚Sto měr pšenice.‘ Řekl mu: ‚Vezmi svůj písemný dlužní úpis a napiš: osmdesát.‘8A pán pochválil toho nespravedlivého správce domácnosti, protože jednal chytře. Neboť synové tohoto věku jsou vůči svému druhu moudřejší, než synové světla.
9A Já vám říkám: Udělejte si přátele z nespravedlivého mamonu, aby vás, až zanikne, přijali do věčných stanů. 10Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i v mnohém; kdo je v nejmenším nespravedlivý, je nespravedlivý i v mnohém. 11Pokud jste se tedy nestali věrnými v nespravedlivém mamonu, kdo vám bude důvěřovat ohledně opravdového mamonu? 12A pokud jste se nestali věrnými v tom, co patři jinému – kdo vám dá to, co je vaše? 13Žádný služebník domácnosti nemůže otročit dvěma pánům, neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat; jednoho se pevně přidrží a druhým bude opovrhovat. Nemůžete otročit Bohu a mamonu.“
14Když to slyšeli farizeové, kteří byli penězomilující, ohrnovali nad Ním nos. 15Řekl jim: „Vy jste ti, kteří se sami ospravedlňují před lidmi, ale Bůh zná vaše mysli. Vždyť co je mezi lidmi vysoce ceněno, to je před Bohem ohavnost. 16Zákon a Proroci až do Jana – od tehdy je kázáno evangelium Božího království a každý se do něj usilovně dere. 17Snadněji však pomine nebe a země, než aby padla jediná čárečka zákona. 18Cizoloží každý, kdo propouštějíce svou ženu se žení s jinou. A cizoloží ten, kdo se žení s propuštěnou od manžela.
19Byl jeden bohatý člověk. Oblékal se do purpuru a drahého lněného oblečení. Každý den skvostně hodoval. 20U jeho brány lehával jeden žebrák jménem Lazar a byl plný vředů. 21Toužil se nasytit z drobků, které padaly ze stolu toho boháče. A přicházeli psi a olizovali jeho vředy. 22Když ten žebrák umřel, stalo se, že byl anděly přenesen na Abrahamovu hruď. Umřel však i boháč a byl pohřben. 23A v hádesu pozdvihl své oči v trápení a uviděl v dálce Abrahama a Lazara na jeho hrudi. 24Zvolal: ‚Otče Abrahame, slituj se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil aspoň koneček svého prstu ve vodě a ochladil můj jazyk, neboť je mi v tomto plameni způsobena velká bolest!‘
25Abraham však řekl: ‚Dítě, vzpomeň si, že jsi plně obdržel to své dobré ve svém životě, a Lazar podobně zlé. Nyní je však zde Lazar povzbuzován, a tobě je způsobována velká bolest. 26Mimo to všechno: Mezi námi a tebou je upevněna veliká propast, takže ti, kteří chtějí přejít odtud k vám, přejít nemohou; ani se nemohou přepravit odtamtud k nám.‘ 27A řekl: ‚Otče, potom tě prosím, abys ho poslal do domu mého otce, 28neboť mám pět bratrů – ať jim slavnostně svědčí, aby také oni nepřišli do tohoto místa trápení.‘ 29Abraham však řekl: ‚Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají.‘ 30On řekl: ‚Ne, otče Abrahame, ale pokud by k nim přišel někdo z mrtvých, v lítosti změní myšlení.‘ 31Řekl mu: ‚Pokud neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“




Poznámky:
16,6 sto věder – asi 360litrů
16,7 sto měr – asi 3600litrů
16,8 druhu – var. generaci, pokolení
16,13 Pozn. Dosl. jednoho bude nenávidět a rozdílného milovat, jednoho se pevně přidrží a rozdílným bude opovrhovat (rozdílný – ř. slovo znamenající jiný (úplně jiného druhu)16,13 Pozn. Dosl. jednoho bude nenávidět a rozdílného milovat, jednoho se pevně přidrží a rozdílným bude opovrhovat (rozdílný – ř. slovo znamenající jiný (úplně jiného druhu) 16,14 posmívat se – dosl. ohrnout nos (pohrdnout) a posmívat se
16,15 ospravedlňovat se – ve smyslu: dělat se spravedlivými
16,15 ohavnost – var. odporné
16,16 usilovně razí cestu – ř. slovo pouze v Mt 11,12 a Lk 16,16. Ve smyslu: používat sílu (až násilí), něco silově (až násilně) popadnout a tak se toho zmocnit.
16,18 dosl. text (včetně časů). Věta: „A ten, ženící se s propuštěnou od manžela, cizoloží. “ /var. (jiné chápání řeckého textu): „A ten, (kdo ženu) propustil od manžela a ženící se (s ní), cizoloží.“
16,19 hodoval – var. radoval se
16,20 lehával – var. byl hozen (pohozen), odkládán, pokládán
16,24 přeplavit se – ř. slovo ve smyslu: nejvzdálenější (bod), označuje tedy konečky prstů
Kázání
O zodpovědnosti před Bohem

1Řekl Svým učedníkům: „Je nemožné, aby nepřišly svody, ale běda skrze koho přijdou.2Pro takového člověka je výhodnější, kdyby mu kolem krku zavěsili mlýnský kámen a vhodili ho do moře, než aby svedl byť jen jednoho z těchto maličkých.3Věnujte tomu pozornost! Pokud zhřeší tvůj bratr, napomeň ho. A pokud v lítosti změní myšlení, odpusť mu.4A pokud proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát se k tobě obrátí se slovy: ‚v lítosti jsem změnil myšlení‘, odpustíš mu.“
5Apoštolové řekli Pánu: „Přidej nám víru.“6Pán však řekl: „Pokud byste měli víru jako semínko hořčičného keře, řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a zasaď se do moře‘ – a poslechla by vás.7Neboť kdo z vás, kdo má otroka (který orá na poli či pase stádo), mu řekne hned, když se vrátí z pole: ‚Pojď a posaď se za stůl‘?8Neřekne mu spíš: ‚Připrav mi něco, ať povečeřím. Přepásej si svoje bedra a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji. Potom se najez a napij ty.‘9Děkuje snad tomu otroku, že udělal to, co přikázal? [Nemyslím si to.] 10Tak také vy, když uděláte všechno, co je vám přikázáno, řekněte: ‚Jsme neužiteční otroci. Co jsme dlužni udělat, to děláme.‘“
11Když vystupoval do Jeruzaléma, stalo se, že šel mezi Samařskem a Galileou. 12Když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s Ním deset malomocných mužů, kteří zůstali stát v dálce. 13Pozdvihli své hlasy: „Ježíši, Veliteli, slituj se nad námi!“ 14Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ Když šli, stalo se, že byli očištěni. 15Jeden z nich uviděl, že byl uzdraven. Vrátil se a s velikým hlasem oslavoval Boha. 16Padl na tvář k Jeho nohám a děkoval Mu. A ten člověk byl Samařan. 17Ježíš na to reagoval: „Nebylo očištěno deset? Kde je těch devět? 18Nenašel se nikdo, kdo by se vrátil a vzdal Bohu dík, kromě tohoto cizince?“ 19A řekl mu: „Vstaň a jdi, tvoje víra tě spasila.“

Ježíš vyučuje o Božím království

20Farizeové se Ho zeptali, kdy přijde Boží království. Odpověděl jim: „Boží království nepřijde tak, že jej budete pozorovat, 21ani neřeknete: ‚Hle: Je tady‘ nebo: ‚Je tam‘. Neboť hle: ‚Boží království je mezi vámi.‘“
22Řekl učedníkům: „Přijdou dny, kdy budete toužit vidět aspoň jeden den Syna člověka, ale neuvidíte. 23Řeknou vám: ‚Je tam‘ nebo: ‚Hle: Je tady‘ – nechoďte tam, ani za nimi neběhejte. 24Neboť jako blýskající se blesk září od jednoho konce pod nebem až k druhému konci pod nebem – takový bude i Syn člověka ve Svém dni. 25Avšak nejprve musí mnoho trpět a být odmítnut touto generací. 26Jako se to stalo za dnů Noeho, tak tomu bude i ve dnech Syna člověka: 27Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do archy. Pak přišla potopa a všechno zničila. 28Podobně jako se to stalo ve dnech Lota: Jedli, pili, kupovali, prodávali, vysazovali, stavěli… 29Avšak toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechno zničil. 30Podle toho tomu bude také ve dni, kdy se zjeví Syn člověka.
31V ten den: Kdo bude na střeše a v domě bude mít své věci, ať nesestupuje, aby si je vzal. A kdo je na poli, stejně tak: ať se pro ně nevrací zpět. 32Vzpomeňte na Lotovu ženu. 33Kdo by se snažil získat svůj život, ztratí ho; kdo by ho ztratil, zachová ho. 34Říkám vám: Té noci budou dva na jedné posteli; jeden bude vzat, a druhý zanechán. 35Na tom samém místě budou mlít obilí dvě ženy; jedna bude vzata, a druhá zanechána. 36Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý zanechán.“ 37Odpověděli Mu: „Kde se to stane, Pane?“ Řekl jim: „Kde je tělo, tam se také shromáždí orli.“




Poznámky:
17,6 hořčičný keř – nejedná se bylinu (kterou známe z naší přírody). Jde patrně o dřevinu, jejíž plody mají pronikavou hořčičnou chuť, snad se jedná o rostlinu (keř) salvadora perská.
17,11 šel mezi – dosl. procházel skrze prostředek
17,23 běhat – dosl. pronásledovat, usilovně následovat
Lk 17,21 – mezi vámi (poznámka pod čarou): 17,21 mezi vámi - var. ve vás, ale podle Lk 20-21 srov. Lk 20,23-24 (tj. Božím královstvím je myšlen Kristus)
17,25 odmítnout – odmítnout po důkladném testování (zkoumání)
17,33 zachová – dosl. zachová naživu (sebe/svůj život)
17,34-36 Pozn. Dosl. jeden bude vzat a ten rozdílný/á (ř. slovo znamenající jiný (úplně jiného druhu) zanechán/a
17,37 orli – var. supi
Kázání
Ježíš vyučuje o Božím království

1Řekl jim podobenství ohledně toho, jak je potřeba se vždycky modlit a neslábnout v tom.2Řekl: „V jednom městě byl jeden soudce, který se Boha nebál a lidi neměl v úctě.3V tom městě byla také vdova, která k němu přišla a řekla: ‚Sjednej mi spravedlnost ohledně mého oponenta.‘4On po dlouhý čas nechtěl. Ale potom si sám u sebe řekl: ‚Boha se nebojím a lidi nemám v úctě,5ale sjednám jí spravedlnost, protože mě otravuje, aby mě nakonec nepřišla udeřit.‘“6Pán řekl: „Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce.7Nesjedná snad Bůh spravedlnost Svým vyvoleným, kteří k Němu dnem i nocí volají? Bude s pomocí pro ně prodlévat?8Říkám vám, že jim brzo sjedná spravedlnost. Nicméně přijde Syn člověka: Najde na zemi víru?“
9Toto podobenství řekl těm, kteří spoléhali sami na sebe (že jsou spravedliví) a druhými lidmi pohrdali: 10„Do chrámu vstoupili dva muži, aby se modlili – jeden byl farizeus a druhý výběrčí daní. 11Farizeus stál a takto se u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: loupeživí lidé, nespravedliví, cizoložníci nebo jako i tento výběrčí daní. 12Postím se dvakrát za týden a platím desátky ze všeho, co získávám.‘ 13Avšak výběrčí daní stál v dálce, nechtěl ani pozdvihnout své oči k nebi, ale bil se do hrudi a říkal: ‚Bože, buď mi milostiv... Mně, hříšnému člověku...‘ 14Říkám vám: Ten výběrčí daní sestoupil do svého domu ospravedlněn spíše než ten farizeus. Kdo se povyšuje, bude ponížen; kdo se však ponižuje, bude povýšen.“
15Přinášeli k Němu také miminka, aby si je pohladil. Když to však viděli učedníci, napomínali je. 16Ale Ježíš si je zavolal a řekl: „Nechte děti přicházet ke Mně a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. 17Amen, říkám vám: Kdokoli by nepřijal Boží království jako dítě, jistě do něj nevstoupí.“
18A zeptal se Ho jeden významný muž: „Mistře, dobrý muži, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“ 19Ježíš mu řekl: „Proč Mě nazýváš ‚dobrý‘? Nikdo není dobrý, kromě samotného Boha. 20Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, neřekneš falešné svědectví, cti svého otce i svou matku…“ 21On však řekl: „To všechno jsem zachoval od svého mládí.“ 22Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: „Ještě jedno ti zbývá: Prodej všechno, co máš, a rozdej to žebrákům; a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj Mě.“ 23Když to uslyšel, velmi se zarmoutil, neboť byl velice bohatý.
24Když Ježíš viděl, jak se velmi zarmoutil, řekl: „Jak obtížně ti, kteří mají mnoho peněz, vejdou do Božího království… 25Vždyť snadněji projde velbloud skrze oko jehly, než aby bohatý člověk vstoupil do Božího království.“ 26Ti, kteří to slyšeli, řekli: „A kdo potom může být spasen?“ 27On však řekl: „Co je u lidí nemožné, to je u Boha možné.“ 28Petr řekl: „Hle: My jsme opustili všechno, co bylo naše, a následovali jsme Tě.“ 29Řekl jim: „Amen, říkám vám: Neexistuje nikdo, kdo by opustil dům, manželku, bratry, rodiče nebo své děti pro Boží království, 30a neobdržel by mnohokrát víc v tomto čase a v přicházejícím věku věčný život.“
31Ježíš si vzal dvanáct učedníků stranou a řekl jim: „Hle: Vystupujeme do Jeruzaléma a dokončí se všechno, co je napsáno prostřednictvím proroků ohledně Syna člověka. 32Neboť bude vydán pohanům, budou se Mu posmívat, budou Ho urážet, poplivou Ho, 33zbičují a zavraždí. A třetí den vstane z mrtvých.“ 34Ale oni ničemu z toho neporozuměli a to prohlášení bylo před nimi skryto. Vůbec nechápali, co jim řekl.
35Když se přibližoval k Jerichu, stalo se, že podél cesty seděl jeden člověk a žebral. 36Když uslyšel procházející zástup, zeptal se, co se to děje. 37Oznámili Mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský. 38On zvolal: „Ježíši, Davidův synu, slituj se nade mnou!“ 39A ti, kteří šli napřed, ho napomínali, aby byl ticho. On však mnohem více křičel: „Davidův synu, slituj se nade mnou!!!“ 40Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho přivedli k Němu. Když se přibližoval, zeptal se ho: 41„Co chceš, abych ti udělal?“ On řekl: „Pane, abych viděl...“ 42Ježíš mu řekl: „Prohlédni. Tvoje víra tě spasila.“ 43A hned prohlédl, následoval Ho a oslavoval Boha. Když to uviděli všichni lidé kolem, vzdali Bohu chválu.




Poznámky:
18,5 otravuje – dosl. způsobuje trápení
18,7.8 sjednat spravedlnost – var. pomstít, obhájit, ospravedlnit (ve smyslu sjednat spravedlnost)
18,9 spoléhat – var. věřit
18,10 Pozn. Dosl. jeden byl farizeus a ten rozdílný/á (ř. slovo znamenající jiný (úplně jiného druhu) výběrčí daní
18,11 vůči – var. pro (sebe), u (sebe)
18,15 si je pohladil - dosl. aby se jich dotýkal
18,16 nechte – var. dovolte
18,16 patří – dosl. je
18,18 dosl. významný muž – var. vládce, představený
18,24 var. mnoho peněz – var. bohatství, majetek
Ježíš vyučuje o Božím království

1Ježíš vstoupil do Jericha a procházel jím. 2A hle: Byl tam muž jménem Zacheus, který byl hlavním výběrčím daní; a byl bohatý.3Toužil vidět Ježíše a dozvědět se, kdo to je, ale kvůli zástupu lidí nemohl, protože byl malé postavy. 4A běžel napřed a vylezl na planý fíkovník, aby Ho uviděl; neboť měl tudy procházet.5Když Ježíš přišel k tomu místu, pohleděl vzhůru a řekl mu: „Zachee, pospěš si a slez dolů. Vždyť dnes musím zůstat v tvém domě.“ 6Zacheus rychle slezl a s radostí Ho přijal.7Když to všichni viděli, velmi reptali: „Vstoupil jako host k hříšnému muži.“8Zacheus se však zastavil a řekl Pánu: „Hle: Polovinu svého majetku, Pane, dávám žebrákům. A pokud jsem někoho jakkoli ošidil, vrátím mu to čtyřnásobně!“ 9Ježíš mu řekl: „Dnes přišla do tohoto domu spása, vždyť také on je Abrahamův syn. 10Vždyť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil to, co je ztraceno.“
11Když to lidé uslyšeli, řekl jim další podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni se domnívali, že se má Boží království zřetelně objevit hned. 12Proto řekl: „Jeden urozený člověk odešel do daleké krajiny, aby přijal království a zase se vrátil. 13Zavolal svých deset otroků, dal jim deset min a řekl jim: ‚Podnikejte s nimi, dokud nepřijdu.‘ 14Občané té krajiny ho však nenáviděli a poslali za ním delegaci se slovy: ‚Nechceme, aby nad námi tento člověk kraloval.‘
15Když přijal království, stalo se, že se vrátil. Přikázal zavolat své otroky, kterým dal peníze, aby se dozvěděl, co kdo získal prostřednictvím podnikání. 16Přišel první člověk a řekl: ‚Pane, z tvojí miny jsem získal usilovnou prací deset min.‘ 17Řekl mu: ‚Dobře, dobrý otroku. Protože jsi byl věrný v nejmenší věci, budeš mít moc nad deseti městy.‘ 18Přišel druhý člověk a řekl: ‚Pane, tvoje mina udělala výnos pět min.‘ 19Také tomuto člověku řekl: ‚A ty budeš mít moc nad pěti městy.‘ 20Přišel další člověk a řekl: ‚Pane, hle: tvoje mina, kterou jsem měl uloženou v šátku. 21Neboť jsem se bál, protože jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nerozséval.‘
22Řekl mu: ‚Špatný služebníku, soudím tě z tvých vlastních úst. Věděl jsi, že jsem člověk přísný, že beru, kde jsem nedal, a sklízím, kde jsem nerozséval. 23Proč jsi nedal moje peníze na stůl směnárníkovi? A já bych si je po příchodu vybral i s úroky.‘ 24Řekl těm, kteří stáli kolem: ‚Vezměte od něho tu minu a dejte ji tomu, který má deset min.‘ 25Řekli mu: ‚Pane, má deset min.‘ 26‚Říkám vám, že každému, kdo má, bude dáno; avšak kdo nemá, tomu bude odejmuto i to, co má. 27Nicméně: ty moje nepřátele, kteří nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem a přede mnou je zabijte.‘“

Soud nad Jeruzalémem

28Když to řekl, šel napřed a vystupoval do Jeruzaléma. 29Když se přiblížil k Betfage a Betánii, k hoře jménem Olivová, stalo se, že vyslal dva učedníky. 30Řekl jim: „Jděte do protější vesnice. Když do ní vejdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě žádný člověk neseděl. Odvažte je a přiveďte. 31Pokud se vás někdo zeptá‚ proč je odvazujete, tak řekněte: ‚Protože jej Pán potřebuje.‘“ 32Ti, kdo byli posláni, odešli a našli všechno tak, jak jim řekl. 33Když to oslátko odvazovali, řekli jim jeho páni: „Proč to oslátko odvazujete?“ 34Řekli: „Pán je potřebuje.“ 35A přivedli jej k Ježíšovi. Vložili na to oslátko své pláště a posadili na něj Ježíše. 36Když jel, rozprostírali na cestu své pláště. 37Když se již přibližoval ke svahu Olivové hory, začal celý zástup učedníků radostně chválit velikým hlasem Boha za všechny mocné činy, které viděli. 38Říkali: „Požehnaný král, který přichází v Pánově jménu. Pokoj na nebi a sláva na nejvyšších nebesích!“ 39Ale farizeové ze zástupu Mu řekli: „Mistře, pokárej Své učedníky.“ 40On jim odpověděl: „Říkám vám: Pokud budou tito lidé mlčet, bude křičet kamení.“
41Když se přiblížil k Jeruzalému, uviděl město a plakal nad ním: 42 „Kdybys aspoň poznalo v tento den i ty, co je k tvému pokoji... Ale nyní je to před tvýma očima skryto… 43Protože na tebe přijdou dny, kdy tě tvoji nepřátelé obklopí obléhacím násypem, obklíčí tě a sevřou ze všech stran. 44Srovnají se zemí tebe i tvoje děti v tobě. A nenechají v tobě kámen na kameni za to, že jsi nepoznalo čas svého navštívení.“ 45Když vstoupil do chrámu, začal z něj vyhánět prodavače a kupce. 46Říkal jim: „Je psáno: ‚Můj dům bude domem modlitby.‘ Vy jste z něj však udělali doupě banditů.“
47A každý den vyučoval v chrámě. Přední kněží, učitelé zákona i přední muži lidu se Ho snažili zavraždit, 48ale nenašli nic, co by Mu mohli udělat. Vždyť všechen lid na Něm zcela visel a poslouchali Ho.




Poznámky:
19,4 planý fíkovník – myšlen patrně strom fíkovník sykomora (Ficus sycomorus)
19,8 ošidit – ř. slovo je složeno z σῦκον (fík) – slovní hříčka s Lk 19,4 a φαίνω (udělat známým, objasnit). Je to tedy ve smyslu: ‚fíkový-informátor‘. Poukazovalo to na člověka, který používá informace k podvádění a nepravdivému obviňování.
19,11 zřetelně objevit – ve smyslu: vyjít na světlo (proto objevit)
19,13-25 jednotka: 1 mina = 0,5kg stříbra (přes 100denárů) = mzda dělníka za méně než půl roku (naproti tomu 1talent (srov. Mt 25,14-30) byl mzdou dělníka, který pracoval přes 20let).
19,16 získal usilovnou prací – ř. slovo od slova ‚ergazomai‘ (pracovat, dřít se). V ř. dosl. „tvá mina vynesla (usilovnou prací) deset min“.
19,21.22 přísný – var. tvrdý, náročný
19,46 bandita – zloděj, lupič (který krade násilím)
Ježíšovy spory s židy

1Jeden den se stalo, že když vyučoval lid v chrámě a kázal evangelium, přistoupili k Němu přední kněží a učitelé zákona spolu se staršími lidu. Řekli Mu:2„Řekni nám: V jaké autoritě to děláš? A kdo Ti tu autoritu dal?“3Odpověděl jim: „Také Já se vás zeptám na jednu věc. Řekněte mi:4Byl Janův křest z nebe nebo od lidí?“ 5Oni o tom mezi sebou přemýšleli: „Pokud bychom řekli: ‚Z nebe‘, řekne nám: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘6Pokud bychom však řekli: ‚Od lidí‘– všechen lid nás bude kamenovat, neboť všichni jsou přesvědčeni, že Jan byl prorok.“7Odpověděli: „Nevíme, odkud byl.“8Ježíš jim řekl: „Ani já vám neřeknu, v jaké autoritě to dělám.“
9Začal lidu říkat toto podobenství: „Jeden člověk vysázel vinici a pronajal ji vinařům. Pak na dlouhou dobu vycestoval do zahraničí. 10V určený čas poslal k vinařům otroka, aby mu dali výnos z vinice. Vinaři ho však zbili a propustili s prázdnou. 11Poslal dalšího otroka, ale oni ho zbili, znevážili a propustili s prázdnou. 12Poslal dalšího, třetího otroka. Ale oni i toho zranili a vyhnali. 13Pán vinice si řekl: ‚Co udělám? Pošlu svého milovaného syna. Když ho uvidí, možná se zastydí.‘ 14Když ho vinaři uviděli, uvažovali mezi sebou: ‚To je dědic. Pojďte, zavraždíme ho, aby bylo dědictví naše.‘ 15Vyvedli ho ven z vinice a tam ho zavraždili. Co jim tedy udělá pán vinice? 16Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným vinařům. Když to uslyšeli, řekli: „Naprosto ne!“ 17On se na ně podíval a řekl: „Co tedy znamená to, co je psáno: ‚Kámen, který stavitelé odmítli, ten se stal úhelným kamenem‘? 18Každý, kdo na ten kámen padne, roztříští se; a na koho by ten kámen padl, toho rozdrtí na prach.“ 19V tu chvíli na Něj chtěli učitelé zákona a přední kněží vztáhnout ruce, ale báli se lidu. Vždyť rozpoznali, že to podobenství řekl proti nim.
20Pozorně Ho sledovali a poslali špehy, kteří předstírali svou spravedlnost, aby Ho chytli za slovo. Potom by Ho vydali vládci a guvernérově moci. 21Zeptali se Ho: „Mistře, víme, že správně mluvíš a vyučuješ. Nepřijímáš osoby podle postavení, ale na základě pravdy vyučuješ Boží cestu. 22Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“ 23Ale Ježíš vnímal jejich vychytralost a řekl jim: „Proč Mě pokoušíte? 24Ukažte Mi denár. Čí má obraz a nápis?“ Řekli: „Císařův.“ 25Řekl jim: „Proto co je císařovo, vracejte císaři; a co je Boží, vracejte Bohu.“ 26A nemohli Ho před lidem chytit za slovo. Podivili se nad Jeho odpovědí a byli ticho.
27Přistoupili pak někteří ze saduceů, kteří mluví proti vzkříšení; totiž že neexistuje. Zeptali se Ho: 28„Mistře, Mojžíš nám napsal, že pokud něčí bratr, který měl manželku, zemřel bezdětný, tak si jeho manželku vezme jeho bratr a vzbudí tak svému bratru potomstvo. 29Bylo tedy sedm bratrů. První bratr si vzal ženu, ale umřel bezdětný. 30Tu ženu si vzal druhý bratr, ale i on zemřel bezdětný. 31Také třetí bratr si ji vzal; a stejně tak i všech sedm – a nezanechali děti a zemřeli. 32Nakonec zemřela i ta žena. 33Komu z nich tedy bude patřit ta žena při vzkříšení? Vždyť ji mělo za ženu všech sedm!“ 34Ježíš jim řekl: „Potomci tohoto věku se žení a vdávají. 35Ale ti, kteří budou uznáni za hodné dosáhnout onoho věku a vzkříšení z mrtvých, se nebudou ženit ani vdávat. 36Vždyť již nebudou moci ani zemřít, neboť budou rovni andělům a budou synové Boží, jsouce synové zmrtvýchvstání. 37A že mrtví vstanou z mrtvých, oznámil i Mojžíš při trnitém keři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým. 38Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí Jemu.“ 39Když takto odpověděl, někteří učitelé zákona řekli: „Mistře, dobře jsi to řekl.“ 40A již neměli odvahu se Ho na nic ptát.
41On jim však řekl: „Jak mohou někteří lidé říkat, žeKristus je synem Davida? 42Vždyť sám David říká v knize žalmů: ‚Řekl Pán Mému Pánu: ‚Posaď se po Mojí pravici, 43dokud nepoložím Tvoje nepřátele jako rohož pod Tvoje nohy.‘ 44Pokud Ho David nazývá Pánem, jak to, že je jeho synem?“
45Když všechen lid poslouchal, řekl Svým učedníkům: 46 „Dávejte si pozor na učitele zákona, kteří chtějí chodit v krásném dlouhém rouchu a mají rádi zdravení na tržištích, přední sedadla v synagogách a přední místa na banketech. 47Ti vyjídají domy vdov pod záminkou dlouhých modliteb. Ti přijmou větší soud."




Poznámky:
20,13 zastydí – var. budou na něj brát ohled/budou mít úctu
20,17 odmítnout – odmítnout po důkladném testování (zkoumání)
20,17 úhelný kámen – dosl. hlava úhlu
20,46 dlouhé roucho, které nosili vysoce postavení lidé
20,46 banket – var. večeře, (večerní) hostina
20,47 záminka – var. předstírání dlouhých modliteb/vymlouvají se na dlouhé modlitby
Ježíšovy spory s židy

1Ježíš se podíval a uviděl bohaté lidi, jak dávají do pokladnice své dary.2Uviděl však také jednu chudou vdovu, jak tam dává dvě lepta.3A řekl: „Říkám vám to pravdivě: Tato chudá vdova dala více než všichni ostatní.4Vždyť ti všichni dali dary Bohu ze svého nadbytku, avšak tato vdova dala ze svého nedostatku; dala tedy celé své živobytí, které měla.“

Ježíšova předpověď konce Jeruzaléma a světa

5Když někteří lidé říkali o chrámu, že je nádherně ozdoben krásnými kameny a dary zasvěcenými chrámu, řekl:6Ohledně toho, na co se díváte: Přijdou dny, ve kterých tam nezůstane kámen na kameni, který by nebyl stržen.“7Zeptali se Ho: „Mistře, kdy to bude? A jaké bude znamení, až se to má stát?“8Řekl: „Hleďte, abyste nebyli svedeni. Neboť mnoho lidí přijde v Mém jménu a budou říkat: ‚JÁ JSEM‘ a ‚Čas je tu‘ – nechoďte za nimi.9Nelekejte se, když uslyšíte o válkách a politických otřesech. Neboť nejprve musí nastat tyto věci; avšak konec nebude hned.“
10Potom jim řekl: „Povstane národ proti národu a království proti království. 11A na mnoha místech budou veliká zemětřesení, hladomory, mory, budou hrůzy a veliká znamení z nebe. 12Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat, vydají vás do synagog a vězení; budete pro Moje jméno přiváděni před krále a guvernéry. 13To se stane vám na svědectví. 14Uložte si proto ve svých myslích to, abyste se předem nezabývali tím, jak se budete obhajovat. 15Neboť Já vám dám ústa a moudrost, kterým se nebudou schopni postavit na odpor ani proti nim mluvit ti, kteří vám budou oponovat. 16Budete také zrazováni od rodičů, bratrů, příbuzných a přátel. A některé z vás vydají na smrt. 17A všichni lidé vás budou pro Moje jméno nenávidět, 18ale ani jediný vlas na vaší hlavě jistě nebude zničen. 19Ve své vytrvalosti získáte své duše.
20Když však uvidíte, že je Jeruzalém obklíčen vojsky, tehdy vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení. 21Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, utíkají k horám; ti, kdo jsou uprostřed něj, odejdou; a ti, kdo jsou na venkově, do něj nevcházejí. 22Protože to budou dny spravedlivé odplaty, aby se naplnilo všechno, co je psáno. 23Běda těm ženám, které mají těhotenství, a těm kojícím v těch dnech. Vždyť na zemi bude vůči tomuto lidu veliká tíseň a hněv. 24A padnou ostřím meče a budou uváděni do zajetí mezi všemi národy a po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se nenaplní časy pohanů. 25Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách; a na zemi bude úzkost národů, které budou bezradné před řevem a vlnobitím moře. 26Lidé budou omdlévat ze strachu a z očekávání toho, co přijde na celý obydlený svět, neboť se zatřesou nebeské mocnosti. 27A tehdy uvidí Syna člověka, jak přichází v oblaku s mocí a velikou slávou. 28Když se toto začne dít, napřimte se a pozdvihněte své hlavy, protože se přibližuje vaše vykoupení.“
29A řekl jim podobenství: „Pohleďte na fíkovník a na všechny ostatní stromy. 30Když vidíte, že již vypučely, sami víte, že je již blízko léto. 31Tak také vy, když uvidíte, že se tyto věci dějí, vězte, že je blízko Boží království. 32Amen, říkám vám, že tato generace jistě nepomine, dokud se to všechno nestane. 33Nebe a země pominou, ale Moje slova jistě nepominou. 34Dávejte si pozor na to, aby snad vaše mysli nebyly zatíženy přejídáním, opilstvím a starostmi ohledně záležitostí tohoto světa, aby na vás tento den nepřišel neočekávaně. 35Neboť tento den přijde jako past na všechny, kteří se usadili na celé tváři země. 36Proto bděte v každý čas a modlete se, abyste měli sílu utéct tomu všemu, co se má stát, a postavit se před Syna člověka.“
37A ve dne byl v chrámu, kde vyučoval, ale v noci vycházel a trávil noc na hoře zvané Olivová. 38Všechen lid k Němu brzy ráno přicházel, aby si Ho v chrámě poslechl.




Poznámky:
21,2 lepto – mince s nejmenší hodnotou v Izraeli
21,9 otřesy (politické), revoluce, povstání, nepokoj
21,14 var. (co) říct na svou obranu/obhajobu
21,23 var. nutnost, tedy to, co musí (naléhavě) přijít
21,24 ostří – dosl. ústa (meče)
21,26 omdlévat – var. ztrácet dech (jako důsledek zděšení)
21,26 obydlený svět – buď celý svět, nebo v užším smyslu území Římské říše (Lk 4,5 srov. Lk 2,1)
21,34 přejídání – var. popíjení, obžerství, flámování, rozptýlení
Pesachová večeře

1Přibližoval se svátek nekvašených chlebů zvaný ‚pesach.‘2Přední kněží a učitelé zákona hledali způsob, jak by Ho zavraždili, ale báli se lidu.3Tehdy satan vstoupil do Judy z Kerijótu, který byl z počtu dvanácti učedníků.4On odešel a promluvil si s předními kněžími a s veliteli chrámové stráže, jakým způsobem by jim Ho zradil.5Zaradovali se a dohodli se s ním, že mu dají peníze.6On vyznal svůj souhlas a hledal vhodnou příležitost, aby jim Ho zradil bez přítomnosti zástupu.
7Přišel den nekvašených chlebů, ve kterém měl být obětován pesachový beránek.8Ježíš poslal Petra a Jana a řekl jim: „Jděte a připravte nám pesachového beránka, abychom jedli.“9Řekli mu: „Kde chceš, ať toho beránka připravíme?“ 10Řekl jim: „Hle: Když vstoupíte do města, setkáte se s člověkem, který nese džbán vody. Následujte ho do domu, do kterého vejde. 11Řekněte hospodáři toho domu: ‚Mistr ti vzkazuje: Kde je místnost k ubytování, kde bych jedl se Svými učedníky pesachového beránka?‘ 12A on ti ukáže již prostřenou prostornou horní místnost. Tam toho beránka připravte.“ 13Když odešli, našli všechno tak, jak jim řekl. A připravili pesachového beránka.
14Když přišla ta chvíle, ulehl ke stolu a s Ním dvanáct apoštolů. 15Řekl jim: „Toužebně jsem toužil jíst s vámi tohoto pesachového beránka dříve, než budu trpět. 16Neboť vám říkám, že už nikdy nebudu jíst beránka, dokud ten pesachový beránek nedojde naplnění v Božím království.“ 17A vzal kalich, poděkoval a řekl: „Vezměte jej a rozdělte si jej mezi sebou. 18Neboť vám říkám, že od této chvíle jistě nebudu pít z plodu vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“ 19A vzal chléb, poděkoval, lámal jej a dal jim jej se slovy: „Toto je Moje tělo, které se za vás dává. Toto dělejte na Moji památku.“ 20Stejně tak po večeři vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva v Mojí krvi, která se za vás vylévá. 21Nicméně hle: ruka toho, který Mě zrazuje, je se Mnou na stole. 22Protože Syn člověka jde, jak je určeno, ale běda tomu člověku, prostřednictvím kterého je zrazen.“
23A začali mezi sebou debatovat o tom, kdo z nich je tedy ten, kdo to má udělat. 24Nastala však mezi nimi také hádka o to, kdo z nich je asi největší. 25Řekl jim: „Králové národů panují nad nimi, a ti, kteří je mají pod svou mocí, si říkají ‚dobrodinci.‘ 26Vy však takoví nebuďte. Ale ten největší mezi vámi buď jako nejmladší; a ten, kdo je vedoucí, buď jako služebník. 27Neboť kdo je větší: Ten, který leží u stolu, nebo ten, který slouží? Ne snad ten, který leží u stolu? Ale Já jsem mezi vámi jako Ten, který slouží. 28Vy však jste ti, kteří jste se Mnou zůstali v Mých pokušeních. 29A Já vám uděluji království, jako Mně Můj Otec udělil království, 30abyste jedli a pili u Mého stolu v Mém království. Budete sedět na trůnech a soudit dvanáct kmenů Izraele.“
31A Pán řekl: „Šimone, Šimone, hle: satan si u vás vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. 32Já jsem však za tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla. A ty, až se obrátíš, buď oporou svým bratrům.“ 33Řekl Mu: „Pane, s Tebou jsem připraven jít do vězení i na smrt!“ 34On řekl: „Říkám ti, Petře: Ještě než dnes zakokrhá kohout, třikrát zapřeš, že Mě znáš.“
35Řekl jim: „Když jsem vás posílal bez měšce, kožené brašny a sandálů – chybělo vám něco?“ Řekli: „Nic nám nechybělo.36Řekl jim: „Ale nyní: Kdo má měšec, vezmi si jej; stejně tak i koženou brašnu. A kdo nemá, ať prodá svůj plášť a koupí si meč. 37Neboť vám říkám, že se na Mně musí dokončit to, co je psáno: ‚A byl započten mezi protizákonné lidi.‘ Neboť to, co se Mě týká, směřuje ke konci.“ 38Řekli: „Pane, hle: Máme zde dva meče.“ A řekl jim: To stačí.“

Soud nad Ježíšem

39A vyšel a šel podle Svého zvyku na Olivovou horu; a učedníci Ho následovali. 40Když na to místo přišel, řekl jim: „Modlete se, abyste nevešli do pokušení.“ 41Sám se od nich vzdálil, jen co by kamenem dohodil. Poklekl na kolena a modlil se: 42„Otče, pokud chceš, odejmi ode Mne tento kalich. Ale staň se ne Moje vůle, ale Tvoje.“ 43A ukázal se Mu anděl z nebe a posiloval Ho. 44Když byl v usilovném vnitřním zápase. , ještě usilovněji se modlil a Jeho pot byl jako kapky krve; ty kapky padaly na zem. 45Vstal od modlitby, přišel k učedníkům a našel je, jak z psychické bolesti usnuli. 46Řekl jim: „Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.“
47Zatímco ještě mluvil, hle: zástup a s ním ten, který se jmenoval Juda, jeden z dvanácti učedníků. Ten šel napřed, a když se přiblížil k Ježíšovi, přátelsky Ho políbil. 48Ježíš mu však řekl: „Judo, políbením zrazuješ Syna člověka?“ 49Když viděli ti, kteří byli kolem Něj, co asi bude, řekli Mu: „Pane, máme se bít mečem?“ 50Jeden z nich udeřil veleknězova otroka a usekl mu pravé ucho. 51Ježíš však na to reagoval: „Nechte toho!“ A dotkl se jeho ucha a uzdravil jej. 52Ježíš řekl těm, kteří proti Němu přišli, totiž předním kněžím, velitelům chrámové stráže a starším: „Vyšli jste s meči a dřevěnými holemi jako proti nějakému banditovi? 53Každý den jsem byl s vámi v chrámě, ale nevztáhli jste na Mě ruku. Ale toto je vaše chvíle a moc temnota.“ 54Zmocnili se Ho a odvedli do veleknězova domu. Petr je zpovzdálí následoval.
55Když uprostřed nádvoří zapálili oheň a posadili se spolu u ohně, seděl mezi nimi také Petr. 56Když ho uviděla jedna mladá služebnice, jak sedí u ohně, pozorně si ho prohlédla a řekla: „Také tento člověk byl s Ním.“ 57On to zapřel: „Ženo, neznám toho muže.58Po malé chvíli ho uviděl jiný člověk a říkal: „Také ty jsi jeden z nich.“ Ale Petr mu říkal: „Člověče, nejsem!“ 59Když uplynula asi jedna hodina, zase jiný člověk tvrdil: „Pravda, i tento člověk byl s Ním. Vždyť je také z Galileje.“ 60Petr však řekl: „Člověče, nevím, o čem to mluvíš!“ A hned nato, ještě když mluvil, zakokrhal kohout. 61Pán se obrátil a pohleděl na Petra. A Petr si připomněl Pánovo slovo, jak mu řekl: Ještě než dnes zakokrhá kohout, třikrát Mě zapřeš.‘ 62A Petr vyšel ven a hořce se rozplakal.
63Ti muži, kteří Ježíše sužovali, se Mu posmívali a bili Ho. 64Zahalovali Ho, bili Ho do tváře a ptali se: „Prorokuj: Kdo je ten, který Tě udeřil?“ 65A mnoha jinými způsoby Ho uráželi a mluvili proti Němu.
66Když nastal den, sešlo se shromáždění starších lidu, přední kněží a učitelé zákona a vedli Ho před svůj sanhedrin. 67A říkali: „Pokud jsi Kristus, řekni nám to!“ On jim však řekl: „Pokud vám to řeknu, jistě neuvěříte. 68Pokud se vás zeptám, neodpovíte, ani Mě nepropustíte. 69Od této chvíle však bude ‚Syn člověka sedět po pravici Boží Moci.‘“ 70Všichni řekli: „Jsi tedy Boží syn?“ Řekl jim: „Vy říkáte, že JÁ JSEM.“ 71Řekli: „Nač ještě potřebujeme nějaké svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z Jeho úst!“




Poznámky:
22,16 Dosl. nebudu jíst tohoto [tj. pesachový beránek], dokud [nebyl] (minulý čas, tedy dokud se nestane, že ‚byl naplněn‘) naplněn v Božím království]
22,24 hádka – dosl. (mít)rád-hádka (tedy mít rád hádky/spory)
22,28 var. pokračovali
22,34 Oženit - v některých překladech je slovo ἐκγαμίσκω
22,44 usilovný vnitřní zápas – ř. slovo dosl. agónia (být v agónii)
22,45 psychická bolest – var. zármutek, (psychická) bolest těla
22,65 urážet – var. rouhat se
Soud nad Ježíšem

1A celé shromáždění povstalo a vedli Ho k Pilátovi.2A začali proti Němu vznášet obžaloby: „Tohoto Ježíše jsme našli, jak rozvrací náš lid. Brání lidem, aby dávali císaři daň, a říká, že On Sám je Kristus král.“3Pilát se Ho zeptal: „Jsi židovský král?“ On mu odpověděl: „Ty sám to říkáš.“
4Pilát řekl předním kněžím a zástupům lidí: „Na tomto člověku nenacházím žádnou příčinu viny.“5Ale oni na něj naléhali: „Podněcuje lid a vyučuje po celém Judsku! Začal v Galileji a přišel s tím až sem!“6Když Pilát uslyšel o Galileji, zeptal se, zda je ten člověk z Galileje.7Když se dozvěděl, že je z Herodovy jurisdikce, poslal Ho k Herodovi, který byl v těch dnech také v Jeruzalémě.
8Když Herodes uviděl Ježíše, velmi se zaradoval, neboť si Ho dlouhý čas přál vidět, protože toho o Něm mnoho slyšel a doufal, že od Něj uvidí nějaké znamení.9Kladl Mu mnoho otázek, ale On mu na nic neodpověděl. 10Stáli tam však přední kněží a učitelé zákona a s vypětím sil proti Němu vznášeli obžaloby. 11Herodes se svými vojáky Ježíšem pohrdl, vysmál se Mu, oblékl Ho do jasně zářícího oblečení a poslal Ho zpět k Pilátovi. 12V ten den se Herodes s Pilátem stali vzájemnými přáteli, neboť předtím bylo mezi nimi nepřátelství.
13Pilát svolal přední kněze, vládce a lid a řekl jim: 14„Přivedli mi tohoto člověka, že rozvrací lid, a hle: já jsem ho před vámi vyslechl a nenašel jsem na tomto člověku žádnou příčinu viny; nic, kvůli čemu proti Němu vznášíte obžaloby. 15Ani Herodes nic nenašel, vždyť Ho poslal zpět k nám. Hle: neudělal nic, co by zasluhovalo trest smrti. 16 Ho tedy potrestám, propustím Ho.“
17O svátcích jim musel nutně propustit jednoho vězně. 18Avšak všichni společně vykřikli: „Pryč s tímto Ježíšem, ale propusť nám Barabáše!“ 19Ten byl vsazen do vězení kvůli nějakému povstání ve městě a pro vraždu. 20Pilát k nim znovu promluvil; chtěl totiž Ježíše propustit. 21Oni však křičeli: „Ukřižuj! Ukřižuj Ho!“ 22On jim potřetí řekl: „Vždyť co špatného ten Ježíš udělal? Nenacházím na Něm příčinu pro trest smrti. Proto Ho potrestám a propustím.“ 23Oni však na něj naléhali hlasitým křikem, dožadovali se, aby byl ukřižován. A jejich křik a křik předních kněží převládal. 24Pilát se tedy rozhodl jejich žádosti vyhovět. 25Propustil toho Barabáše, který byl vsazen do vězení kvůli povstání a vraždě, a za něhož prosili; ale Ježíše vydal jejich vůli. 26Když Ho odváděli, chytili nějakého Šimona z Kyrény, který šel z pole. Vložili na něj trám na kříž, aby jej nesl za Ježíšem. 27Ježíše následovalo velké množství lidu a žen, které nad Ním plakaly a naříkaly.

Ukřižování

28Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Jeruzalémské dcery, neplačte nade Mnou, ale plačte samy nad sebou a nad svými dětmi. 29Neboť hle: Přijdou dny, ve kterých se bude říkat: ‚Blahoslavené jsou neplodné ženy, břicha, která nerodila, a prsa, která nekojila.‘ 30Tehdy začnou říkat horám: ‚Padněte na nás!‘ A kopcům: ‚Přikryjte nás!‘ 31Protože pokud se toto děje zelenému stromu – co se stane suchému?“
32Byli s Ním vedeni ke smrti také dva další zločinci. 33A když přišli na místo zvané: ‚Lebka‘, ukřižovali Ho tam a s Ním i ty zločince – jednoho po pravici a jednoho po levici. 34Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť neví, co dělají.“ Rozdělili si Jeho roucho tím, že o něj metali los.
35Lidé stáli a dívali se, zatímco nad Ním vládci lidu ohrnovali nos: „Jiné zachránil, takzachrání sám Sebe, pokud je to Kristus, ten Boží vyvolený.“ 36Posmívali se mu také vojáci, kteří přistupovali a nabízeli Mu zkyslé víno. 37Říkali: „Pokud jsi ten židovský král, zachraň sám Sebe!“ 38Byl nad Ním také nápis: ‚TOTO JE ŽIDOVSKÝ KRÁL‘ – písemně v řeckém, latinském a hebrejském jazyce.
39Jeden z těch pověšených zločinců se Mu rouhal: „Nejsi snad Kristus? Zachraň Sebe i nás!“ 40Druhý zločinec odpověděl; napomenul ho: „To se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi ve stejném soudu. 41My jsme v soudu spravedlivě, vždyť jsme hodni toho, co si zasloužíme za to, co jsme udělali. Tento Ježíš však neudělal nic zvráceného!“ 42A řekl Ježíšovi: „Pane, vzpomeň si na mě, až přijdeš do Svého království…“ 43Řekl mu: „Amen, říkám ti dnes: ‚Budeš se Mnou v ráji.‘“
44Když bylo kolem dvanácté polední hodiny, nastala tma po celé zemi až do třetí hodiny odpoledne. 45Nastalo zatmění slunce a chrámová opona se uprostřed roztrhla. 46Ježíš zvolal velikým hlasem: „Otče, do Tvých rukou předkládám Svého ducha!!“ A když to řekl, naposledy vydechl. 47Když setník uviděl, co se stalo, oslavoval Boha: „Skutečně. Tento člověk byl spravedlivý…“ 48A když všechny zástupy lidí, které byly shromážděny u této scény, hleděly na to, co se stalo, vracely se domů bijíce se do hrudi. 49Opodál stáli všichni, kteří Ho znali, a ženy, které Ho doprovázely z Galileje; a viděli to.
50A hle: Muž jménem Josef, člen sanhedrinu, byl muž dobrý a spravedlivý, 51který nesouhlasil s jejich úmyslem a činem. Pocházel z judského města Arimatie a očekával Boží království. 52Ten přistoupil k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. 53Sundal to tělo z kříže, zavinul ho do lněné látky a umístil do hrobu vytesaného ve skále, ve kterém ještě nikdo neležel. 54Byl den příprav a nastávala sobota. 55Doprovodily ho ženy, které se sešly z Galileje. Uviděly hrobku i to, jak bylo do ní položeno Jeho tělo. 56Pak se vrátily a připravily vonné látky a vonné oleje, ale v sobotu podle přikázání odpočinuly.




Poznámky:
23,14 vyslechl – zkoumal, vyšetřoval, posuzoval
23,29 břicha – dosl. dělohy
23,26 trám na kříž – odsouzenci nosili vodorovný trám, který se připevnil na připravený kůl – a vznikl kříž
23,36 zkyslé víno – var. ocet. Označuje kyselé víno nízké kvality smíchané s vodou.
23,44 dvanáctá – dosl. šestá; třetí – dosl. devátá (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
23,54 den přípravy – pátek (den přípravy na sobotu)
Vzkříšení

1 První den po sobotě, velmi brzy ráno, ženy přišly k hrobu a nesly vonné látky, které připravily. Bylo s nimi několik dalších žen. 2Našly tam kámen, který byl odvalený od hrobu.3Když vstoupily do hrobky, nenašly tam tělo Pána Ježíše.4Když z toho byly v rozpacích, stalo se, hle: Postavili se k nim dva muži v zářícím oblečení.5Zděsily se a sklonily své tváře k zemi. Ti dva muži jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?6Tady není, ale vstal z mrtvých. Vzpomeňte si, co vám říkal, když byl ještě v Galileji:7‚Syn člověka má být vydán do rukou hříšných lidí, musí být ukřižován a třetí den vstát z mrtvých.‘“ 8A vzpomněly si na ta Jeho slova.
9Když se vrátily od hrobky, podaly o tom všem zprávu jedenácti učedníkům i všem ostatním. 10Byly to: Marie (z Magdaly), Jana a Marie (Jakubova matka) a ostatní s nimi. Říkaly to apoštolům. 11Ta slova se před nimi jevila jako nějaké hloupé řeči a nevěřili jim. 12Ale Petr vstal, běžel k hrobce, nahlédl dovnitř a uviděl tam jen lněnou látku. Odešel a sám u sebe se divil, co se to vlastně stalo.
13A hle: Dva z nich šli toho dne do vesnice jménem Emauz, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát stádií. 14A rozmlouvali mezi sebou o všem, co se stalo. 15Když o tom rozmlouvali a probírali to, stalo se, že se k nim přiblížil sám Ježíš; a šel s nimi. 16Ale jejich oči byly drženy v nevědomosti, aby Ho nepoznali. 17Řekl jim: „O jakých věcech spolu, chodíce cestou, debatujete?“ A zůstali stát; vypadali smutně. 18Jeden z nich, jménem Kleofáš, Mu odpověděl: „Jsi snad jediný, kdo pobývá jako cizinec v Jeruzalémě a ještě neví, co se v něm v těchto dnech stalo!“ 19On jim řekl: „A co se stalo?“ A řekli Mu: „To o Ježíši Nazaretském, který byl muž prorok, mocný ve skutku i slovu před Bohem i před celým lidem. 20Toho velekněží a naši vládci vydali k soudu na smrt a ukřižovali Ho. 21My jsme však doufali, že On je Ten, který má vykoupit zaplacením výkupného izraelský lid. Ale nyní je tomu všemu [přiveden] třetí den od toho, kdy se to stalo. 22Některé z našich žen nás však ohromily. Brzy ráno byly u hrobky a Jeho tělo tam nenašly. 23Přišly a říkaly, že měly dokonce i vidění andělů, kteří řekli, že je živý. 24Někteří z našich lidí šli k hrobce a našli všechno tak, jak říkaly ty ženy, ale Jeho neviděli.“ 25A řekl jim: „Ó, vy jste příliš nerozumní a pomalí v mysli, než abyste věřili tomu všemu, co říkali proroci. 26Nemusel to snad Kristus vytrpět a vstoupit tak do Své slávy?“ 27A začal od Mojžíše a všech proroků a vysvětloval jim všechny části Písma, která byla o Něm.
28Přibližovali se k vesnici, kam šli. A On se choval tak, jakoby chtěl jít dál. 29Ale oni na Něj naléhali: „Zůstaň s námi, neboť je již k večeru a den se nachýlil.“ A vyšel, aby s nimi zůstal. 30Když s nimi ležel u stolu, stalo se, že vzal chléb, požehnal ho, rozlomil a podával jim ho. 31A jejich oči byly úplně otevřeny a poznali Ho. On se však pro ně stal neviditelným. 32Řekli si navzájem: „Nehořela nám snad mysl, když k nám na cestě promlouval a úplně nám otevíral Písma?“ 33V tu chvíli vstali, vrátili se do Jeruzaléma a našli shromáždění jedenácti učedníků a těch, kteří byli s nimi. 34Ti jim říkali: „Pán skutečně vstal z mrtvých a ukázal se Šimonovi.“ 35Oni jim vypravovali to, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.
36Když si o tom říkali, Ježíš se postavil doprostřed mezi ně a řekl jim: „Pokoj vám.“ 37Oni se však zděsili a vylekali; domnívali se, že vidí ducha. 38Řekl jim: „Proč jste tak rozrušení? A jaké myšlenky vám to vystupují ve vaší mysli? 39Podívejte se na Moje ruce a Moje nohy, vidíte přece, že JÁ JSEM On. Dotkněte se Mě a uvidíte. Vždyť duch nemá kosti a maso, jak to vidíte u Mě.“ 40Když to řekl, ukázal jim ruce a nohy. 41Pro samou radost tomu stále nevěřili, ale divili se tomu. Řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ 42Podali Mu kus pečené ryby a plást medu. 43Vzal to a před nimi to snědl. 44Řekl jim: „Toto jsou slova, která jsem vám říkal, když jsem byl ještě s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o Mně psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a v Žalmech.“ 45Tehdy úplně otevřel jejich mysl, aby pochopili Písma. 46A řekl jim: „Tak je psáno, že Kristus měl trpět a třetí den vstát z mrtvých, 47aby byla kázána v Jeho jménu změna myšlení v lítosti a odpuštění hříchů do všech národů, počínaje od Jeruzaléma. 48Vy jste toho svědky. 49A hle: Já na vás posílám zaslíbení svého Otce. Vy se však usaďte ve městě Jeruzalémě, dokud nebudete oblečeni mocí z výšin.“
50Potom je vyvedl ven až do Betanie, pozdvihl Své ruce a požehnal jim. 51Když jim žehnal, stalo se, že se od nich oddělil a byl nesen vzhůru do nebe. 52Oni se Mu poklonili a vrátili se s velikou radostí do Jeruzaléma. 53A byli stále v chrámě a chválil Boha. Amen.




Poznámky:
24,1 velmi brzy – ř. slovo znamená dosl. hluboký , v tomto případě je použito ve smyslu: ‚v hlubokém brzkém ránu‘
24,13 asi 11 km
24,31.32.45 dosl. úplně otevřít
Prolog

1Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. 2To bylo na počátku u Boha.3Všechny věci povstaly skrze Něj, a bez Něj nepovstala ani jedna věc, co povstalo.4V Něm byl život a život byl světlo lidí.5A to světlo svítí ve tmě, ale tma se toho světla nezmocnila.6Od Boha byl poslán člověk, jehož jméno bylo Jan.7Ten přišel na svědectví, aby o tom Světle svědčil a aby všichni uvěřili skrze něj.8On sám nebyl tím Světlem, ale byl poslán, aby o tom Světle vydával svědectví.9On byl to pravé Světlo, které osvětluje každého člověka přicházejícího na svět.
10Na světě byl, svět je skrze Něj povstal, ale svět Ho nepoznal. 11Přišel do Svého vlastního, ale Jeho vlastní Ho nepřijali. 12Těm však, kteří Ho přijali, dal moc být Božími syny a dcerami. Totiž těm, kteří věří v Jeho jméno 13a kteří nejsou narozeni z krve ani z vůle těla nebo člověka, ale jsou narozeni z Boha. 14A to Slovo se stalo tělem a svatostánkovalo mezi námi. Viděli jsme Jeho slávu, slávu jakou od Otce jedinečný Syn, plný milosti a pravdy. 15Jan o něm vydával svědectví a volal: „Toto je Ten, o kterém jsem říkal, že přišel po mně. Předešel mě, neboť existoval dříve, než já.“ 16Z Jeho plnosti jsme my všichni vzali milost za milostí. 17Neboť zákon byl dán skrze Mojžíše, ale milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. 18Boha nikdy nikdo neviděl, ale jedinečný Syn, který je na hrudi Otce, nám o něm vyprávěl.

Ježíš a Jan Křtitel

19A toto je Janovo svědectví, když Židé poslali z Jeruzaléma kněze a levity, aby se ho zeptali: „Kdo jsi?“ 20On vyznal a nic nezapřel: „Já nejsem ten Kristus.“ 21Zeptali se ho: „Kým potom jsi? Jsi Eliáš?“ On řekl: „Nejsem.“ Zeptali se: „Jsi tedy ten prorok?“ Odpověděl: „Nejsem.“ 22A řekli mu: „Kdo potom jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co ty sám říkáš o sobě?“ 23Řekl: „Já jsem hlas volajícího v pustině: ‚Vyrovnejte Pánovu cestu!‘ – jak to řekl prorok Izaiáš.“ 24Ti, kteří byli posláni, byli z řad farizeů. 25Zeptali se ho: „Proč tedy křtíš, pokud nejsi Kristus, Eliáš ani prorok?" 26Jan jim odpověděl: „Já vás křtím vodou, ale uprostřed vás stojí někdo, koho vy neznáte. 27Ačkoli přišel po mně, předešel mě. U Něj nejsem hoden ani rozvázat řemínek u Jeho sandálů.“ 28Toto se stalo v Betanii za Jordánem, kde Jan křtil. 29Další den Jan uviděl Ježíše, jak jde k němu. A řekl: „Hle: Boží Beránek, který snímá hřích světa. 30To je Ten, o kterém jsem řekl: ‚Za mnou jde muž, který mne předešel, neboť existoval dříve, než já.‘ 31Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel já a křtil jsem vás vodou, aby byl zjeven izraelskému lidu.“ 32A Jan vydal svědectví: „Viděl jsem Ducha sestupujícího z nebe jako holubice; a zůstal na Něm. 33jsem ho neznal, ale Ten, který mě poslal křtít do vody, mi řekl: ‚Nad kterým uvidíš Ducha, jak sestupuje a zůstává na Něm, to je Ten, který křtem ponořuje do Ducha svatého.‘ 34jsem to viděl a vydal jsem svědectví, že právě On je ten Boží syn.“
35Další den tam zase stál Jan a dva z jeho učedníků 36a uviděli Ježíše, jak přichází. Jan řekl: „Hle: Boží Beránek.“ 37A jeho dva učedníci uslyšeli to, co řekl, a následovali Ježíše. 38Ježíš se obrátil a uviděl je, jak Ho následují. Řekl jim: 39„Koho hledáte?“ Oni mu řekli: „Rabbi (tj. v překladu ‚Mistře‘), kde bydlíš?“ 40Řekl jim: „Pojďte a uvidíte sami.“ A šli, aby viděli, kde bydlí a zůstali u něho ten den, protože již bylo kolem čtvrté hodiny odpoledne. 41Jeden z těch dvou, kteří od Jana slyšeli to, co o Něm řekl, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten Ho následoval.
42A ten první našel svého vlastního bratra Šimona a řekl mu: „Našli jsme Mesiáše“ (což se překládá ‚Kristus‘). 43Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: „Ty jsi Šimon, Jonášův syn. Budeš se jmenovat Kéfas“ (tj. v překladu ‚Petr‘). 44Další den se pak Ježíš rozhodl odejít do Galileje. A našel Filipa a řekl mu: „Následuj Mě.“ 45Filip byl z Betsaidy, města Ondřeje a Petra.
46Filip také našel Natanaela. A řekl mu: „Našli jsme Ježíše, Josefova syna z Nazareta, o kterém psal Mojžíš v Zákoně a Proroci.“ 47Natanael mu řekl: „Může být z Nazareta něco dobrého?“ Filip mu řekl: „Pojď a uvidíš sám.“ 48Když Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu jde, řekl o něm: „Hle, skutečný Izraelita, ve kterém není lest.“ 49Natanael mu řekl: „Jak to, že mě znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Dříve, než tě zavolal Filip, viděl jsem tě, když jsi byl pod fíkovníkem.“ 50Natanael mu řekl: „Rabbi, Ty jsi Boží Syn, Ty jsi ten izraelský král!“ 51Ježíš mu odpověděl: „Věříš proto, že jsem řekl: ‚Viděl jsem tě pod fíkovníkem‘? Uvidíš větší věci, než jsou tyto.“ 52Řekl mu: „Amen, amen, říkám vám: Od tohoto času uvidíte otevřené nebe a Boží anděly, jak vystupují a sestupují na Syna člověka.“




Poznámky:
1,40 čtvrté – dosl. desáté (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
Ježíš na svatbě

1Třetí den se konala svatba v Káni Galilejské, kde byla také Ježíšova matka.2A Ježíš i Jeho učedníci byli pozváni na svatbu.3Když pak došel hroznový nápoj, řekla Mu Ježíšova matka: „Nemají hroznový nápoj.“4Ježíš ji řekl: „Co Mi chceš, ženo? Ještě nepřišla Moje chvíle.“ 5Jeho matka řekla otrokům: „Udělejte všechno, co by vám řekl.“6A podle židovského obyčeje tam stálo šest kamenných nádob na očišťování. Každá z nich na dvě nebo tři míry.7Ježíš jim řekl: „Naplňte ty nádoby vodou.“ A naplnili je až po okraj.8Řekl jim: „Nyní naberte a přineste to správci hostiny.“ A oni mu to přinesli.9Jakmile správce hostiny ochutnal vodu učiněnou hroznovým nápojem (nevěděl však, odkud je, věděli to jen služebníci, kteří přinesli vodu), zavolal ženicha od toho správce hostiny a řekl mu: 10„Každý člověk nejprve dává dobrý hroznový nápoj, a když už se ho lidé přepijí, tehdy podává hostům ten horší. Ale ty jsi zachoval dobrý hroznový nápoj až doposud.“ 11Toto udělal Ježíš v Káně Galilejské jako počátek svých znamení a zjevil tak Svou slávu. A Jeho učedníci v Něj uvěřili.

Ježíš na pesachu

12Potom sestoupil se Svou matkou, bratry i učedníky do Kafarnaum a pobyli tam několik dní. 13Protože byl blízko židovský pesach, Ježíš vystoupil do Jeruzaléma 14a našel v chrámě obchodníky, jak prodávají voly, ovce a holubice; a také sedící penězoměnce. 15A udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal – ovce a voly se směnárníky. Rozsypal jim mince a zpřevracel stoly. 16Těm, kteří prodávali holubice, řekl: „Odneste odsud tyto věci a nedělejte z domu Mého Otce tržnici.“ 17A Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: Nadšení pro Tvůj dům Mě pohltí.‘
18Tedy mu Židé odpověděli: „Jaké nám ukážeš znamení, že můžeš dělat tyto věci?“ 19Ježíš jim odpověděl: „Zničte tento chrám a ve třech dnech ho vzkřísím.“ 20Židé řekli: „Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a Ty ho postavíš ve třech dnech?“ 21(ale On mluvil o chrámu Svého těla, 22proto když vstal z mrtvých, Jeho učedníci si vzpomněli na to, že jim to řekl – a uvěřili Písmu a tomu slovu, které Ježíš řekl). 23A když byl na pesach o svátku v Jeruzalémě, mnoho lidí uvěřilo v Jeho jméno, když viděli znamení, která dělal. 24Ale Ježíš se jim nesvěřoval, protože On znal všechny lidi 25a nepotřeboval, aby Mu někdo vydával svědectví o člověku. Vždyť Sám věděl, co je v člověku.




Poznámky:
2,4 co mi chceš – dosl. ‚co mě a tobě, ženo?‘
2,6 dohromady asi 620 litrů
Ježíš a Nikodém

1Byl pak jeden člověk z řad farizeů, jménem Nikodém, přední z Židů.2Ten přišel v noci k Ježíšovi a řekl mu: „Rabbi, víme, že jsi přišel od Boha. Přišel jsi jako učitel, protože nikdo nemůže dělat taková znamení, pokud s ním není Bůh.“3Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Kdo se nenarodí znovu, nemůže uvidět Boží království.“ 4Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když už je stařec? Může snad znovu vstoupit do břicha matky a narodit se znovu?“5Ježíš odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Kdo se nenarodí z vody a z Ducha svatého, nemůže vejít do Božího království.6Co se narodilo z těla, je tělo; a co se narodilo z Ducha, je duch.7Nediv se, že jsem ti řekl: ‚Musíte se znovu narodit.‘8Vítr vane, kam chce. Slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“
9Nikodém Mu odpověděl: „Jak se to může stát?“ 10Ježíš mu odpověděl: „Ty jsi v Izraeli učitel, a toto nevíš? 11Amen, amen, říkám ti: Mluvíme o tom, co známe a co jsme viděli – svědčíme, ale naše svědectví nepřijímáte. 12Pokud jsem vám říkal o pozemských věcech – a nevěříte Mi, jak tomu bude, pokud vám budu říkat o nebeských věcech – uvěříte Mi? 13Neboť nikdo nevystoupil do nebe, kromě Toho, který sestoupil z nebe – Syn člověka, který je v nebi. 14A jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen i Syn člověka, 15aby každý, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl věčný život.
16Vždyť Bůh tak miloval svět, že dal Svého jedinečného Syna, aby každý, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl věčný život. 17Vždyť Bůh neposlal Svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl skrze Něj svět spasen. 18Kdo v Něho věří, nebude odsouzen, ale kdo v Něho nevěří, je již odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jedinečného Božího Syna.
19Toto pak je soud: Že Světlo přišlo do světa, ale lidé více milovali tmu, než Světlo, protože jejich skutky byly špatné. 20Ano, každý, kdo dělá špatné věci, nenávidí Světlo a nejde ke Světlu, aby jeho skutky nebyly potrestány. 21Ale kdo koná pravdu, jde ke Světlu, aby bylo zjeveno, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

Jan svědčí o Ježíši

22Ježíš a Jeho učedníci potom přišli do judské země. Tam s nimi strávil nějaký čas a křtil. 23A Jan křtil také, v Ainon, blízko Salim, neboť tam bylo hodně vody. A přicházelo tam mnoho lidí a nechávali se pokřtít. 24Neboť v té době ještě Jan nebyl vsazen do vězení.
25Tehdy vznikla debata mezi Židy a některými z Janových učedníků ohledně očišťování. 26A přišli k Janovi a řekli mu: „Rabbi, Ten, který byl s tebou za Jordánem, kterému jsi vydal svědectví, hle: On křtí a všichni jdou k Němu.“ 27Jan odpověděl: „Člověk si nemůže vzít ani jednu věc, co mu není dáno z nebe. 28Vy sami jste moji svědci, že jsem řekl: ‚Já nejsem Kristus, ale byl jsem poslán před Ním.‘ 29Kdo má nevěstu, je ženich, avšak přítel ženicha je ten, kdo stojí, slyší ho a má velikou radost z ženichova hlasu. Proto je moje radost naplněna. 30On musí růst, já se však musím dělat podřadnějším.
31Kdo přišel shůry, je nade všechny; kdo je ze země, je zemský a mluví pozemské věci. Ale Ten, který přišel z nebe, je nade všechny, 32a co viděl a slyšel, to svědčí, ale Jeho svědectví nikdo nepřijímá. 33Kdo však Jeho svědectví přijímá, zpečetil, že Bůh je pravdivý. 34Neboť Ten, kterého poslal Bůh, říká Boží slovo, protože mu Bůh dává Ducha bez míry. 35Otec miluje Syna a všechno dal do Jeho rukou. 36Kdo věří v Syna, má věčný život; ale kdo neposlouchá Syna, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“




Poznámky:
3,3.7.31 znovu – var. shůry (jsou možné oba překlady)
3,4 břicha – dosl. dělohy
3,20 potrestat – var. vystavit, ukázat vinu
3,36 var. nevěří
Ježíš a samařská žena

1Když se Ježíš dozvěděl, že farizeové slyšeli, že Ježíš získává a křtí více učedníků, než Jan2(ačkoliv Ježíš Sám nekřtil, ale Jeho učedníci),3opustil Judsko a odešel opět do Galileje.4Musel však projít skrze Samařsko. 5Přišel tedy k samařskému městu jménem Sychar, blízko pozemku, který dal Jákob svému synu Josefovi. 6Byla tam Jákobova studna. Proto se Ježíš, vyčerpán z cesty, posadil u té studny. Bylo již kolem dvanácté hodiny polední.
7Jedna žena ze Samaří si přišla nabrat vodu. Ježíš jí řekl: „Dej Mi napít.“ 8(Neboť Jeho učedníci odešli do města, aby koupili nějaké jídlo). 9Ta samařská žena Mu řekla: „Jak to, že ty, Žid, žádáš ode mne, samařské ženy, aby ti dala napít?“ (Neboť Židé se se Samařany nestýkají). 10Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar, a věděla bys, kdo ti vlastně říká: ‚Dej mi napít‘, potom bys žádala ty Jeho, aby ti dal živou vodu.“
11Žena Mu řekla: „Pane, nemáš žádné vědro a studna je hluboká. Odkud tedy máš tu živou vodu? 12Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám dal tuto studnu, ze které pil on sám i jeho synové a dobytek?“ 13Ježíš ji odpověděl: „Každý, kdo pije z této vody, bude znovu žíznit. 14Kdo by se však napil z vody, kterou mu dám Já, nebude žíznit na věčnost. Ale ta voda, kterou mu dám, se v něm stane studní vody tryskající k věčnému životu.“ 15Žena Mu řekla: „Pane, dej mi napít té vody, abych již nežíznila a ani sem nemusela chodit nabírat vodu.
16Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.“ 17Žena odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí řekl: „Dobře jsi řekla: ‚Nemám muže.‘ 18Vždyť jsi měla pět mužů a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“
19Žena Mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. 20Naši otcové na této hoře uctívali Boha, a vy říkáte, že v Jeruzalémě je místo, kde má být uctíván Bůh.“ 21Ježíš jí řekl: „Ženo, věř Mi, že přichází chvíle, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě. 22Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe, protože spása je z Židů. 23Ale přichází chvíle – a nyní již je – kdy praví ctitelé budou uctívat Otce v Duchu a v pravdě. Vždyť Otec hledá takové, kteří Ho budou takto uctívat. 24Duch je Ten Bůh, a ti, kteří Ho uctívají, Ho mají uctívat v duchu a v pravdě.“ 25Žena Mu řekla: „Vím, že přijde Mesiáš zvaný Kristus. Až přijde On, všechno nám oznámí.“ 26Ježíš jí řekl: „JÁ JSEM. Ten, který s tebou mluví.“
27Vtom přišli Jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou, nicméně Mu nikdo neřekl: ‚Nač se ptáš?‘ anebo ‚Proč s ní mluvíš?‘ 28Žena tam nechala svou nádobu, odešla do města a řekla lidem: 29„Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není snad On Ten Kristus?“ 30Lidé vyšli z města a přišli k Němu.
31Mezitím Ho učedníci prosili: „Rabbi, najez se.“ 32On jim však řekl: „Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte.“ 33Učedníci si tedy navzájem říkali: „Přinesl Mu snad někdo něco k jídlu?“ 34Ježíš jim řekl: „Mým jídlem je, abych konal vůli Toho, který Mě poslal, a abych dokonal Jeho dílo. 35Neříkáte snad vy sami: ‚Ještě čtyři měsíce a přijde sklizeň‘? Hle: říkám vám: Pozvedněte své oči a podívejte se na pole, protože jsou již bílá ke sklizni. 36Kdo sklízí, bere odměnu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se radoval ten, kdo rozsévá, spolu s tím, kdo sklízí. 37Neboť i v tom je pravdivé slovo: ‚Jeden rozsévá a jiný sklízí.‘ 38jsem vás poslal sklízet na pole, na kterém jste nevykonávali namáhavou práci. Jiní namáhavě pracovali a vy jste vstoupili do jejich namáhavé práce.“
39Z toho města v Něho uvěřilo mnoho Samařanů kvůli slovu té ženy, která svědčila: ‚Řekl mi všechno, co jsem dělala.‘ 40Když k Němu Samařané přišli, prosili Ho, aby s nimi zůstal, a On tam zůstal dva dny. 41A mnohem více jich uvěřilo kvůli Jeho slovu. 42Té ženě řekli: „Již nevěříme kvůli tvojí řeči, neboť jsme Ho sami slyšeli, a víme, že tento Ježíš je skutečně Spasitel světa, totiž Kristus.“

Ježíš v Galileji

43Ježíš po dvou dnech odtud odešel do Galileje. 44Neboť Sám dosvědčil, že prorok nemá ve své domovině úctu. 45Když tedy přišel do Galileje, galilejští Ho přijali, protože viděli všechno, co udělal během svátku v Jeruzalémě; neboť i oni přišli na svátek.
46Ježíš přišel opět do Káně Galilejské, kde udělal z vody hroznový nápoj. A byl tam v Kafarnaum jeden královský úředník, jehož syn byl nemocný. 47Ten uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje. Šel k Němu a prosil Ho, aby přišel a uzdravil jeho syna, neboť již měl zemřít. 48Ježíš mu tedy řekl: „Pokud neuvidíte znamení a divy, jistě neuvěříte...“ 49Královský úředník Mu řekl: „Pane, přijď, než moje dítě zemře!“ 50Ježíš mu řekl: „Jdi, syn tvůj žije.“ Ten člověk uvěřil tomu slovu, které mu Ježíš řekl, a odešel.
51Když ještě odcházel domů, setkali se s ním jeho otroci a oznámili mu: „Tvůj syn žije!“ 52Zeptal se jich tedy na tu hodinu, ve které mu začalo být lépe. Řekli mu tedy: „Včera v jednou hodinu odpoledne ho opustila horečka.“ 53Otec tedy poznal, že se to stalo v tu hodinu, ve které mu Ježíš řekl: ‚Tvůj syn žije.‘ A uvěřil on i celý jeho dům. 54To bylo už druhé znamení, které Ježíš vykonal, když přišel z Judska do Galileje.




Poznámky:
4,6(2x).14 studna – var. pramen
4,6 dvanácté – dosl. šesté (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
4,27 ptáš – dosl. snažíš se, hledáš (poukazující obecně na aktivitu)
4,52 jedna – dosl. sedmá (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
Ježíš opět v Jeruzalémě

1Potom byl židovský svátek a Ježíš vystoupil do Jeruzaléma.2V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník (jemu se židovsky říká ,Bethesda'), který má pět sloupořadí. 3Lehávalo tam velké množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých, kteří čekali na pohyb vody.4Neboť během určitého období sestupoval do rybníku anděl a vířil vodu. A kdo sestoupil do rybníku po tom víření vody nejdříve, býval uzdraven, ať trpěl jakýmkoliv onemocněním.
5Byl tam jeden člověk, který byl v nemoci třicet osm let.6Ježíš ho uviděl, jak leží, a poznal, že je již nemocný dlouhou dobu. Řekl mu: „Chceš být zdráv?“ 7Nemocný Mu odpověděl: „Pane, nemám člověka, který by mě přenesl do rybníku, když se začne vířit voda. Zatímco já teprve přicházím, jiný tam sestupuje přede mnou.“8Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lůžko a choď.“ 9A ten člověk se hned stal zdravým. Vzal své lůžko a šel. V ten den však byla sobota.
10Židé tedy tomu uzdravenému řekli: „Je sobota, není ti dovoleno zvednout tvoje lůžko.“ 11On jim odpověděl: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: ‚Vezmi své lůžko a choď.‘“ 12Zeptali se ho tedy: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: ‚Vezmi své lůžko a choď?‘“ 13Ten uzdravený však nevěděl, kdo to byl, neboť Ježíš se ztratil v zástupu, který byl na tom místě. 14Potom ho Ježíš našel v chrámě a řekl mu: „Hle: Jsi uzdraven. Již nezhřeš, aby se ti nestalo něco horšího.“ 15Ten člověk odešel a řekl Židům, že to byl Ježíš, kdo ho uzdravil. 16Kvůli tomu Židé Ježíše pronásledovali a snažili se ho zavraždit, protože to udělal v sobotu. 17Ježíš však na ně reagoval takto: „Můj Otec až dosud pracuje, i Já pracuji.“ 18Kvůli tomu se stalo, že se ho Židé ještě více snažili zavraždit, protože nejenom že rušil sobotu, ale také Boha nazýval Svým Otcem, čímž se dělal rovným Bohu.
19Ježíš jim tedy odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Syn sám od Sebe nemůže dělat nic, kromě toho, co vidí, že dělá Otec. Vždyť cokoliv dělá On, to dělá stejně i Syn. 20Neboť Otec má rád Syna a ukazuje Mu všechno, co Sám dělá. A ukáže Mu ještě větší skutky, než tyto, abyste vy žasli. 21Neboť jako Otec probouzí mrtvé a oživuje je, tak i Syn oživuje ty, které chce. 22Vždyť Otec nikoho nesoudí, ale celý soud dal Synovi, 23aby všichni ctili Syna tak, jak ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který Ho poslal. 24Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší Moje slovo a věří Tomu, který Mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale je přesunut ze smrti do života. 25Amen, amen, říkám vám, že přichází chvíle – a nyní je již zde – kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna; a ti, kteří ten hlas uslyší, budou živi.
26Neboť jako má Otec život sám v Sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v Sobě. 27A dal Mu moc vykonávat soud, protože je Syn člověka. 28Nedivte se tomu, protože přichází chvíle, ve které všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší Jeho hlas a vyjdou z hrobů. 29Ti, kteří dělali dobro, vyjdou ke vzkříšení života; ale ti, kteří jednali zle, vyjdou ke vzkříšení soudu. 30sám od Sebe nemůžu dělat nic. Ale jak slyším, tak soudím. A Můj soud je spravedlivý, protože nehledám Svou vůli, ale vůli Toho, který Mě poslal, totiž Otce.
31Pokud svědčím sám o Sobě, Moje svědectví není spolehlivé. 32Existuje někdo jiný, kdo o Mně svědčí, a vím, že Jeho svědectví, které o Mně svědčí, je spolehlivé. 33Vy jste byli vysláni k Janovi a on vydal svědectví Pravdě. 34sice nepřijímám svědectví od člověka, ale toto vám říkám, abyste byli spaseni. 35On byl hořící a svítící lampou a vy jste se chtěli na chvíli veselit v jeho světle. 36Ale Já mám větší svědectví, než měl Jan. Neboť skutky, které Mi dal Otec, abych je dokonal – to jsou skutky, které konám. Ty skutky svědčí o Mně, totiž že Mě poslal Otec. 37A Otec, který Mě poslal – On o Mně vydal svědectví. Jeho hlas jste nikdy neslyšeli ani jste nikdy neviděli Jeho podobu. 38Jeho slovo ve vás nezůstává, protože nevěříte Tomu, kterého On poslal.
39Zkoumáte Písma, protože se domníváte, že v nich máte věčný život, ale ta Písma svědčí o Mně. 40A nechcete ke Mně přijít, abyste měli život. 41Nepřijímám slávu od lidí. 42Ale znám vás, vím, že v sobě nemáte Boží lásku. 43jsem přišel ve jménu Mého Otce, ale nepřijímáte Mě. Kdyby přišel jiný člověk ve svém jménu, tak ho přijmete. 44Jak můžete uvěřit, když přijímáte slávu jedni od druhých, ale nehledáte slávu, která je od jediného Boha? 45Nemyslete si, že vás před Otcem obžaluji Já, vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož doufáte. 46Vždyť kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste také Mně, neboť on psal o Mně. 47Pokud však nevěříte jeho písemnostem, jak uvěříte Mým výrokům?“




Poznámky:
5,18 rušit – var. uvolnit, rozvázat
5,21 ř. slovo vstát, zvednout, probudit
5,31.32 spolehlivý – var. pravdivý
Ježíš je chléb z nebe

1Ježíš potom odešel na druhý břeh Galilejského (neboli Tiberiadského) moře.2Následoval Ho početný zástup lidí, protože viděli znamení, která dělal na nemocných.3Ježíš vyšel na horu a tam se se Svými učedníky posadil.4Byl blízko židovský svátek pesach.
5Když Ježíš pozdvihl oči a spatřil, že k Němu přichází početný zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme tolik chlebů, aby se tito lidé najedli?“ 6(To ale řekl, aby ho vyzkoušel, neboť věděl, co má udělat).7Filip Mu odpověděl: „Ani chleby koupené za dvě stě denárů nebudou stačit, aby si každý vzal aspoň něco málo.“ 8Ondřej (bratr Šimona Petra), jeden z Jeho učedníků, Mu řekl:9„Je zde chlapec, který má pět chlebů z ječmene a dvě ryby. Ale co je to pro tak velký zástup lidí?“ 10Ježíš řekl: „Postarejte se, se lidé posadí.“ Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tam tedy muži v počtu kolem pěti tisíc.
11Ježíš tedy vzal ty chleby, poděkoval, rozdával učedníkům a učedníci je rozdávali sedícím; stejně i z ryb lidé dostali, kolik chtěli. 12Když byli nasyceni, řekl Svým učedníkům: „Sesbírejte přebytečné kousky chleba, aby nic nepřišlo nazmar.“ 13Sesbírali je tedy a z kousků chleba naplnili dvanáct nůší (z přebytků těch, kteří se najedli z pěti chlebů z ječmene). 14Když lidé uviděli toto znamení, které Ježíš udělal, říkali: „Tento Ježíš je skutečně ten prorok, Ten přicházející na svět.“ 15Když Ježíš poznal, že se chystají přijít a zmocnit se Ho, aby Ho udělali králem, odešel opět na horu a byl zcela Sám.
16Když nastal večer, Jeho učedníci sestoupili k moři, 17vstoupili na loď a plavili se přes moře do Kafarnaum. Již nastala tma a Ježíš k nim stále nepřišel. 18Pak se rozbouřilo moře, protože vál veliký vítr. 19Když veslovali na vzdálenost dvaceti pěti až třiceti stádií od břehu, uviděli Ježíše, jak chodí po moři a přibližuje se k lodi. A zděsili se. 20Řekl jim „JÁ JSEM, nebojte se.“ 21Chtěli Ho vzít na loď; a hned se ta loď ocitla u břehu, na který se plavili.
22Zástup, který stál na druhé straně moře, další den viděl, že tam nebyla žádná jiná loďka kromě té jedné. Uviděli také, že Ježíš nevstoupil spolu se Svými učedníky do lodi, ale že Jeho učedníci odjeli sami. 23Jiné loďky z Tiberiady však připluly blízko k místu, kde tehdy jedli chléb, za který Pán děkoval. 24Když tedy zástup lidí uviděl, že tam Ježíš ani Jeho učedníci nejsou, vstoupili také oni na loďky a přijeli do Kafarnaum, aby tam hledali Ježíše.
25A našli Ho na druhé straně moře. Řekli Mu: „Rabbi, kdy ses sem dostal?“ 26Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Nehledáte Mě proto, že jste viděli znamení, ale že jste jedli chleby a nasytili jste se. 27Nekonejte skutky pro jídlo, které hyne, ale pro jídlo, které zůstává k věčnému životu; takové jídlo vám dá Syn člověka, neboť Jeho zapečetil Otec, totiž Bůh.“ 28Tehdy Mu řekli: „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ 29Ježíš jim odpověděl: „Toto je Boží skutek: abyste věřili v Toho, kterého On poslal.“ 30Řekli Mu: „Jaké tedy uděláš znamení, abychom je uviděli a uvěřili Ti? Co vykonáš? 31Naši otcové jedli na poušti mannu, jak je psáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe.‘“ 32Ježíš tedy řekl: „Amen, amen, říkám vám: Mojžíš vám nedal chléb z nebe, ale můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe. 33Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává světu život.“ 34Oni Mu tedy řekli: „Pane, dávej nám ten chléb stále.“ 35Ježíš jim řekl: „JÁ JSEM ten chléb života. Kdo přichází ke Mně, jistě nebude nikdy hladovět. A kdo věří ve Mně, jistě nebude nikdy žíznit. 36Ale řekl jsem vám, že jste Mě i viděli, a přece nevěříte. 37Každý, koho Mi dává Otec, přijde ke Mně; a toho, kdo přichází ke Mně, jistě nevyženu ven. 38Protože jsem nesestoupil z nebe, abych konal Svou vůli, ale vůli Toho, který Mě poslal. 39Toto je vůle Toho, který Mě poslal: Chce, abych neztratil nic z toho, co mi dal, ale vzkřísil to v poslední den. 40Vždyť toto je vůle Mého Otce: Chce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v Něho, měl věčný život. A Já ho vzkřísím v poslední den.“
41Židé proti Němu reptali, protože řekl: ‚JÁ JSEM chléb, který sestupuje z nebe.‘ 42A řekli: „Není to snad Ježíš, syn Josefa, jehož otce i matku známe? Jak nyní může říkat: ‚Sestoupil jsem z nebe‘?“ 43Ježíš jim odpověděl: „Nereptejte mezi sebou. 44Nikdo není schopen přijít ke Mně, pokud ho nejdřív nepřitáhne Otec, který Mě poslal. A Já ho vzkřísím v poslední den. 45V Prorocích je psáno: ‚A všichni budou vyučeni od Boha.‘ Každý, kdo od Otce uslyšel a vyučil se, přichází ke Mně. 46Ne že by někdo viděl Otce, kromě Toho, který je od Boha, Ten viděl Otce. 47Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve Mně, má věčný život. 48JÁ JSEM ten chléb života. 49Vaši Otcové jedli mannu na poušti, a zemřeli. 50Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby ten, kdo z něj jí, nezemřel. 51JÁ JSEM ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Pokud někdo bude jíst ten chléb, bude živ na věčnost. A chléb, který Já dám za život světa, je Moje tělo.“
52Židé se tedy mezi sebou dohadovali: „Jak nám může tento Ježíš dát jíst Své tělo?“ 53Ježíš jim tedy řekl: „Amen, amen, říkám vám: Pokud nebudete jíst tělo Syna člověka a pít Jeho krev, nebudete mít v sobě život. 54Kdo jí Moje tělo a pije Moji krev, má věčný život a Já ho vzkřísím v poslední den. 55Neboť Moje tělo je pravé jídlo a Moje krev je pravý nápoj. 56Kdo jí Moje tělo a pije Moji krev, zůstává ve Mně a Já zůstávám v něm. 57Jako Mě poslal ten živý Otec a Já žiji skrze Otce – tak také ten, kdo jí Mě, bude žít skrze Mě. 58Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako vaši otcové jedli mannu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít na věčnost.“ 59Toto Ježíš říkal v synagoze, když učil v Kafarnaum.
60Když to uslyšeli mnozí z Jeho učedníků, řekli: „To je tvrdé slovo! Kdo to má poslouchat?“ 61Ale Ježíš sám u Sebe věděl, že kvůli tomu Jeho učedníci reptali. Řekl jim: „To vás pohoršuje? 62Což tedy, kdybyste viděli Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? 63Duch je Ten, který oživuje, tělo vůbec neprospívá. Slova, která vám říkám, jsou Duch a jsou život. 64Ale někteří z vás nevěří.“ Vždyť Ježíš od počátku věděl, kdo jsou ti, kteří nevěří; a kdo je ten, který Ho zradí. 65A řekl: „Kvůli tomu jsem vám řekl, že nikdo ke Mně nemůže přijít, pokud mu to není dáno od Mého Otce.“
66Kvůli té řeči mnozí z Jeho učedníků odešli zpět a už s Ním nechodili. 67Ježíš řekl dvanácti učedníkům: „Chcete snad také vy odejít?“ 68Šimon Petr Mu odpověděl: „Pane, ke komu bychom šli? Vždyť máš slova věčného života. 69A my jsme uvěřili a poznali, že Ty jsi Kristus, ten Svatý Boží.“ 70Ježíš jim odpověděl: „Nevybral jsem si vás snad dvanáct? A jeden z vás je ďábel...“ 71Mluvil o Judovi, synu Šimona z Kerijótu, neboť ten Ho měl zradit. Byl to jeden z dvanácti.




Poznámky:
6,10 postarejte se – dosl. udělejte lid
6,12 nepřišlo na zmar – dosl. nezahynulo/nebylo ztraceno
6,19 asi 5,5km (to moře bylo široké asi 12-20km)
6,60 tvrdý – var. hrozný, drsný, přísný, násilný
6,61 pohoršuje – var. (vás) svádí, (je vám) kamenem úrazu/příčinou pádu
6,66 var. od té (chvíle); var. kvůli tomu (z toho důvodu)
6,69 Kristus, ten Svatý Boží – jiné rukopisy: Kristus, Syn živého Boha
Ježíš na svátku stánků

1Potom Ježíš chodil po Galileji, neboť nechtěl chodit po Judsku, protože se Ho Židé snažili zavraždit.2Byl blízko židovský svátek stánků.3Jeho bratři Mu tedy řekli: „Odejdi odsud a jdi do Judska, aby také Tvoji učedníci uviděli Tvoje skutky, které konáš.4Vždyť nikdo nedělá nic skrytého, když chce být známý na veřejnosti. Pokud děláš takové skutky, ukaž se světu!“5Neboť ani Jeho bratři v Něj nevěřili.
6Ježíš jim tedy řekl: „Můj čas ještě nepřišel, ale váš čas je vždy připraven.7Vás nemůže svět nenávidět, ale Mě nenávidí, protože o něm vydávám svědectví, že jeho skutky jsou špatné. 8Vy vystupte do Jeruzaléma na svátek, Já tam na tento svátek zatím nevystoupím, protože se Můj čas ještě nenaplnil.“ 9Když jim to řekl, zůstal v Galileji. 10Když Jeho bratři vystoupili do Jeruzaléma na svátek, také On tam vystoupil; ne veřejně, ale jakoby skrytě. 11Židé Ho tedy v ten svátek hledali a říkali: „Kde je ten Ježíš?“ 12V zástupech lidí se vůči Němu hodně reptalo. Někteří říkali: „Je dobrý.“ Jiní lidé však říkali: „Není, neboť svádí zástupy.“ 13Nicméně o Něm nikdo nemluvil veřejně, protože lidé měli strach ze Židů.
14Když byl svátek stánků v polovině, Ježíš vystoupil do chrámu a vyučoval. 15Židé se divili a říkali: „Jak to, že se tento Ježíš vyzná v písemnostech, když se tomu neučil?“ 16Ježíš jim odpověděl: „Moje učení není Moje, ale Toho, který Mě poslal. 17Pokud bude někdo chtít konat Jeho vůli, rozezná, zda je to učení od Boha, nebo zda mluvím sám ze Sebe. 18Kdo mluví sám ze sebe, hledá svou vlastní slávu. Ale Ten, kdo hledá slávu Toho, který Ho poslal, Ten je pravdivý a není v Něm nespravedlnost. 19Nedal vám snad Mojžíš zákon? A nikdo z vás zákon nekoná. Proč se Mě snažíte zavraždit?“
20Zástup odpověděl: „Máš posedlost démonem. Kdo se Tě snaží zavraždit?“ 21Ježíš jim odpověděl: „Vykonal jsem jeden skutek a všichni se kvůli tomu divíte. 22Mojžíš vám dal obřízku – ne že by byla od Mojžíše, ale od předků – a v sobotu obřezáváte člověka. 23Pokud tedy člověk přijímá obřízku v sobotu – takže není porušen Mojžíšův zákonproč jste na Mě naštvaní, když jsem uzdravil v sobotu celého člověka? 24Nesuďte podle zevnějšku, ale suďte spravedlivým soudem.“
25Někteří obyvatelé Jeruzaléma řekli: „Není to snad Ten, kterého se snaží zavraždit? 26A hle: Veřejně mluví a nic Mu neříkají. Poznali snad vůdcové lidu, že tento Ježíš je skutečně Kristus? 27Ale o tomto člověku víme, odkud jde. Až přijde Kristus, nikdo nebude vědět, odkud je.“ 28Ježíš učil v chrámě a zvolal: „Znáte Mě a víte, odkud jsem! Ale nepřišel jsem sám od Sebe. Poslal mě Ten pravdivý, kterého neznáte. 29Já Ho znám, protože jsem od Něj a On Mě poslal.“
30Chtěli Ho tedy zajmout, ale nikdo na Něj nevztáhl ruku, protože ještě nepřišla Jeho chvíle. 31Mnozí ze zástupu v Něj uvěřili a říkali: „Až přijde Kristus, bude snad konat více znamení, než vykonal tento Ježíš?“ 32Farizeové slyšeli, jak zástup v těchto věcech vůči Němu reptá, a tak přední kněží a farizeové poslali své služebníky, aby Ho zajali.
33Ježíš jim tedy řekl: „Ještě jsem s vámi na krátkou dobu a potom odejdu k Tomu, který Mě poslal. 34Budete Mě hledat, ale nenajdete Mě. A kde jsem Já, tam vy nemůžete přijít.“ 35Židé si tedy mezi sebou říkali: „Kam Ten Ježíš hodlá jít, že Ho nenajdeme? Hodlá snad jít do řecké diaspory a vyučovat Řeky? 36Co je to za slovo, které řekl: ‚Budete Mě hledat, ale nenajdete Mě. A kde jsem Já, tam vy nemůžete přijít.‘?“
37V poslední (ten veliký) den svátku Ježíš vstal a zvolal: „Kdo žízní, ať přijde ke Mně a napije se! 38Kdo věří ve Mně – jak řeklo Písmo – z vnitřností toho člověka poplynou řeky živé vody.“ 39To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v Něj uvěřili. Neboť Duch ještě nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven. 40Když někteří ze zástupu uslyšeli tato slova, říkali: „Tento Ježíš je skutečně prorok.“ 41Jiní lidé říkali: „Tento Ježíš je Kristus.“ Ale někteří říkali: „Přijde snad Kristus z Galileje? 42Neřeklo snad Písmo, že Kristus má přijít z Davidova potomstva a z Betléma, vesnice, kde byl živ David?“ 43Proto kvůli Němu v zástupu nastala roztržka. 44Někteří z nich Ho chtěli zajmout, ale nikdo na Něj nevztáhl ruce. 45Služebníci tedy přišli k předním kněžím a farizeům, a oni jim řekli: „Proč jste Ho nepřivedli?“ 46Služebníci odpověděli: „Nikdo nikdy nemluvil tak, jako mluvil tento člověk...“ 47Farizeové jim proto odpověděli: „Jste snad také vy svedeni? 48Uvěřil snad v Něho někdo z vůdců lidu nebo z farizeů? 49Jen ten zástup, který nezná zákon. Jsou prokleti.“
50Nikodém (ten, který k Němu dříve přišel v noci a byl jeden z nich) jim řekl: 51„Soudí snad náš zákon člověka předtím, než toho člověka vyslechne a dozví se, co udělal?“ 52Odpověděli mu: „Nejsi snad i ty z Galileje? Prozkoumej to a uvidíš, že z Galileje prorok nepovstane.“ 53A každý šel do svého domu.




Poznámky:
7,6 váš čas je vždy připraven – patrně v ironickém smyslu: „hlavně že vy jste vždycky připraveni“
7,22-23 var. …všichni se divíte. Kvůli (tomu) vám Mojžíš dal obřízku…
Ježíš a cizoložnice

1Ježíš však odešel na Olivovou horu.2Brzy ráno znovu přišel a přicházel k Němu všechen lid. Posadil se a vyučoval je. 3Farizeové a učitelé zákona k Němu přivedli ženu, která byla přistižena při cizoložství.4Postavili ji doprostřed a řekli Mu: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu cizoložství.5V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co tedy říkáš Ty?“ 6To řekli, aby Ho okoušeli a obžalovali. Ježíš se však sklonil dolů a psal prstem po zemi. 7Když se Ho nepřestávali dotazovat, napřímil se a řekl jim: „Kdo z vás je bezhříšný, hoď po ní první kamenem.“ 8A znovu se sklonil a psal po zemi.
9Když to uslyšeli, byli svým svědomím usvědčováni a jeden po druhém odcházeli; začali odcházet ti starší a odcházeli až po ty poslední. Zůstal tam pouze Ježíš a ta žena, která byla uprostřed. 10Ježíš se napřímil a neviděl nikoho jiného kromě té ženy. Řekl ji: „Ženo, kde jsou ti, kteří tě obžalovali? Nikdo tě neodsoudil?“ 11Řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš ji řekl: „Ani Já tě neodsuzuji. Jdi a od teď už nehřeš.“

Ježíše dosvědčuje Otec

12Ježíš k nim tedy znovu promluvil: „JÁ JSEM světlo světa. Kdo Mě následuje, jistě nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ 13Farizeové Mu proto řekli: „Ty svědčíš sám o Sobě, proto Tvoje svědectví není spolehlivé.“ 14Ježíš jim odpověděl: „Ačkoli svědčím sám o Sobě, Moje svědectví je spolehlivé, protože vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy však nevíte, odkud jsem přišel ani kam jdu. 15Vy soudíte podle těla, Já nesoudím nikoho. 16Pokud bych přece jen soudil, Můj soud je spolehlivý, protože nejsem Sám, ale jsem Já a Ten, který Mě poslal, totiž Otec. 17Ve vašem zákoně je napsáno: ‚Svědectví dvou lidí je spolehlivé.‘ 18JÁ JSEM svědčící sám o Sobě a také o Mně svědčí Ten, který Mě poslal, totiž Otec.“
19Řekli mu tedy: „Kde je Tvůj otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte Mě, ani Mého Otce. Kdybyste znali Mě, znali byste i Mého Otce.“ 20Tato slova Ježíš říkal u pokladnice, když učil v chrámě. A nikdo Ho nezajal, protože ještě nepřišla jeho chvíle.
21Ježíš jim znovu řekl: „Já odcházím. Budete Mě hledat a zemřete ve vašem hříchu. Kam Já odcházím, tam vy přijít nemůžete.“ 22Židé si tedy říkali: „Chce se snad zabít, že říká: ‚Kam Já odcházím, tam vy přijít nemůžete‘?“ 23Řekl jim: „Vy jste ze zdola, Já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa, Já nejsem z tohoto světa. 24Proto jsem vám řekl: ‚Zemřete ve svých hříších.‘ Neboť pokud neuvěříte, že JÁ JSEM, zemřete ve svých hříších.“ 25Řekli Mu tedy: „Kdo vlastně jsi?“ Ježíš jim řekl: „To vám říkám hned od začátku. 26Mám o vás ještě mnoho co říci a soudit, ale Ten, který Mě poslal, je spolehlivý. A Já to, co od Něho slyším, říkám na tomto světě.“ 27Oni nepoznali, že k nim mluvil o Otci.
28Proto jim Ježíš řekl: „Až vyvýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že JÁ JSEM a že sám od Sebe nedělám nic, ale mluvím tak, jak Mě naučil Můj Otec. 29A ten, který Mě poslal, totiž Otec, je se Mnou a nezanechal Mě samotného, protože Já stále dělám to, co se Mu líbí.“ 30Když říkal tato slova, mnozí v Něho uvěřili.
31Ježíš tedy řekl Židům, kteří v Něj uvěřili: „Pokud zůstanete v Mém slově, jste Mými pravdivými učedníky. 32Poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.“ 33Odpověděli Mu: „Jsme z Abrahamova potomstva a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: ‚Stanete se svobodnými‘?“ 34Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Každý, kdo dělá hřích, je otrok hříchu. 35A otrok nezůstává v domě na věčnost, ale na věčnost zůstává Syn. 36Proto pokud vás vysvobodí Syn, budete skutečně svobodni. 37Vím, že jste z Abrahamova potomstva, ale snažíte se Mě zavraždit, protože Moje slovo ve vás nemá místo. 38Já mluvím o tom, co jsem viděl u Svého Otce; a i vy tedy děláte to, co jste viděli u vašeho otce.“
39Odpověděli Mu: „Náš otec je Abraham.“ Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli Abrahamovy děti, dělali byste Abrahamovy skutky. 40Ale nyní se snažíte zavraždit Mě, tedy člověka, který vám řekl pravdu, jež slyšel od Boha. To Abraham nedělal. Vy děláte skutky vašeho otce.“ 41Řekli Mu tedy: „My jsme se nenarodili ze smilstva, máme jednoho Otce, totiž Boha.“ 42Ježíš jim řekl: „Kdyby byl vaším Otcem Bůh, milovali byste Mě, neboť Já jsem z Boha vyšel a od Něho přicházím. Vždyť jsem nepřišel sám od Sebe, ale poslal Mě On. 43Kvůli čemu nechápete Moji řeč? Protože nejste schopni slyšet Moje slovo. 44Vy jste z otce ďábla a chcete konat to, co si přeje váš otec. On byl od počátku člověkovrah a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když říká lež, mluví ze svého vlastního, protože je lhářem a otcem té lži. 45A protože Já říkám pravdu, nevěříte Mi. 46Kdo z vás Mě usvědčí z hříchu? A pokud říkám pravdu – kvůli čemu Mi nevěříte? 47Kdo je z Boha, slyší Boží výroky. Kvůli tomu vy neslyšíte, protože nejste z Boha.“
48Židé Mu odpověděli: „Neříkáme to snad správně, že jsi Samařan a máš démona?“ 49Ježíš odpověděl: „Já nemám démona, ale ctím Mého Otce, vy Mě však znevažujete. 50Nehledám Svoji slávu; existuje však někdo, kdo hledá Moji slávu a soudí. 51Amen, amen, říkám vám: Kdo bude zachovávat Moje slovo, jistě nespatří smrt, a to na věčnost.“ 52Židé Mu tedy řekli: „Nyní jsme poznali, že máš démona. Abraham i proroci zemřeli, a Ty říkáš: ‚Kdo bude zachovávat Moje slovo, jistě neokusí smrt, a to na věčnost.‘ 53Jsi snad větší než náš otec Abraham, který zemřel? I proroci zemřeli! Co to ze sebe děláš?“ 54Ježíš odpověděl: „Pokud oslavuji sám Sebe, Moje sláva nic není. Je to Můj Otec, který Mě oslavuje a o kom vy říkáte: ‚Je naším Bohem.‘ 55Ale nepoznali jste Ho, ale Já Ho znám. A kdybych řekl, že Ho neznám, byl bych vám podobný – byl bych totiž lhář. Ale znám Ho a Jeho slovo zachovávám. 56Váš otec Abraham se veselil, že mohl vidět Můj den; uviděl ho a zaradoval se.“
57Židé Mu tedy řekli: „Ještě nemáš ani padesát let, a jsi viděl Abrahama?“ 58Ježíš jim řekl: „Amen, amen, říkám vám: Dříve než byl Abraham, JÁ JSEM.“ 59Zvedli tedy kamení, aby jej na Něj házeli. Ježíš se však skryl: prošel skrze jejich střed a vyšel z chrámu. Tak odešel pryč.




Poznámky:
8,38 viděli – jiné rukopisy: slyšeli
Ježíš uzdravuje slepého

1Když Ježíš procházel kolem, uviděl člověka, který byl od narození slepý.2Jeho učedníci se Ho zeptali: „Rabbi, kdo zhřešil, že se narodil slepý: On, nebo jeho rodiče?“3Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale stalo se to, aby v něm byly zjeveny Boží skutky.4Já musím konat skutky Toho, který Mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci konat.5Dokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ 6Když to řekl, plivl na zem a udělal ze slin bláto. Tím blátem pomazal oči toho slepého člověka. 7Řekl mu: „Jdi a umyj se v rybníku Siloe.“ (To v překladu znamená ‚Poslaný‘). On tedy šel, umyl se, a když přišel, mohl vidět.
8Sousedi a ti, kteří ho dříve vídali, že tam žebrá, říkali: „Je to ten, který tu sedával a žebral?“ 9Jiní lidé říkali: „Je to on.“ Ale jiní říkali: „Není, ale je mu podobný.“ On říkal: „Já jsem“ 10Řekli mu tedy: „Jak se tedy tvoje oči otevřely?“ 11On odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal moje oči a řekl mi: ‚Jdi k rybníku Siloe a umyj se.‘ Odešel jsem tedy na to místo, umyl jsem se a nyní vidím.“ 12Řekli mu: „Kde je ten člověk?“ Řekl: „Nevím.“
13Přivedli k farizeům toho člověka, který byl slepý. 14Ten den byla sobota (když Ježíš udělal bláto a otevřel jeho oči). 15Farizeové se ho znovu ptali, jak prohlédl. Řekl jim: „Položil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím.“ 16Někteří z farizeů tedy řekli: „Tento člověk není z Boha, protože nezachovává sobotu.“ Jiní však říkali: „Jak může hříšný člověk dělat taková znamení?“ A byla mezi nimi roztržka. 17Řekli tedy tomu slepému; znovu k němu promluvili: „Co ty říkáš o tom člověku, že ti otevřel oči?“ Řekl: „Je to prorok.“
18Ohledně toho člověka: Židé nevěřili, že byl slepý a prohlédl. Když si zavolali rodiče toho, který prohlédl, zeptali se jich: 19„Je to váš syn, o kterém říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že tedy právě teď vidí?“ 20Jeho rodiče jim tedy odpověděli: „Víme, že to je náš syn a že se narodil slepý. 21Ale jak to, že nyní vidí, nevíme. Nevíme ani to, kdo mu otevřel oči. Zeptejte se ho, vždyť je dospělý. Bude mluvit sám za sebe.“ 22Jeho rodiče řekli toto, protože se báli Židů, neboť Židé se již dohodli, že kdo by Ho vyznal jako Krista, bude vyloučen ze synagogy. 23Kvůli tomu jeho rodiče řekli: ‚Je dospělý, zeptejte se ho.‘
24Zavolali si podruhé toho člověka, který byl slepý, a řekli mu: „Vzdej chválu Bohu. My víme, že ten člověk je hříšník.“ 25On odpověděl: „Nevím, zda je hříšník. Jedno vím: že jsem byl slepý a právě teď vidím.“ 26Řekli mu tedy: „Co ti udělal? Jak ti otevřel oči?“ 27Odpověděl jim: „Již jsem vám to řekl a neslyšeli jste. Proč to chcete znovu slyšet? Chcete se snad i vy stát Jeho učedníky?“ 28Nadávali mu a řekli: „Ty sám si buď Jeho učedníkem, ale my jsme učedníci Mojžíše. 29My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh; o Něm však nevíme, odkud je.“ 30Ten člověk odpověděl: „Vždyť v tom je to podivuhodné, že vy nevíte, odkud je, a otevřel mi oči. 31Víme, že Bůh hříšníky neslyší, ale kdo je Bohabojný a koná Jeho vůli, toho slyší. 32Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. 33Kdyby nebyl ten Ježíš od Boha, nemohl by nic takového udělat.“ 34Odpověděli mu: „Celý ses narodil v hříchu, a poučuješ nás?!“ A vyhnali ho ven.
35Ježíš uslyšel, že ho vyhnali ven. Našel ho a řekl: „Věříš v Syna člověka?“ 36On odpověděl: „Pane, a kdo to je, abych v Něho uvěřil?“ 37Ježíš mu řekl: „Viděl jsi Ho, je to Ten, který s tebou mluví.“ 38On prohlásil: „Pane, věřím.“ A poklonil se Mu.
39Ježíš řekl: „Přišel jsem na tento svět k soudu, aby ti, kteří nevidí, viděli; a ti, kteří vidí, aby se stali slepými.“ 40Když to uslyšeli někteří z farizeů, kteří byli s Ním, řekli Mu: „Jsme snad i my slepí?“ 41Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Ale nyní říkáte: ‚Vidíme‘ – proto váš hřích zůstává.“




Poznámky:
9,4 jiné rukopisy: my (musíme) ...
9,9 Já jsem - V Janově evangelium je fráze εγω ειμι (v překladu: JÁ JSEM) spojováno s vyznáním Božství (JSEM, KTERÝ JSEM). V celém Janově evangeliu tato slova používá pouze Ježíš (jsou zvýrazněna), až na toto místo. Možná a) uzdravený pouze vyznává, že to je on, b) je zde určité vyznání toho, že za uzdravení může Bůh Ježíš 9,34 poučuješ – var. vyučuješ
9,35 člověka – jiné rukopisy: Božího
Ježíš je dobrý pastýř

1„Amen, amen, říkám vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale proniká jinudy, je zloděj a bandita.2Ale ten, kdo vchází dveřmi, je pastýř ovcí.3Tomu vrátný otvírá a ovce slyší jeho hlas. A on své vlastní ovce volá jménem a vyvádí je. 4Když všechny své vlastní ovce vypustí ven, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas.5Ale cizího člověka jistě nebudou následovat, ale utečou od něj, protože neznají hlas cizího člověka.“ 6Ježíš jim řekl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co to mělo znamenat; tedy co jim tím chtěl říct.
7Ježíš k nim tedy znovu promluvil: „Amen, amen, říkám vám: JÁ JSEM dveře pro ovce.8Všichni, kdo přišli přede Mnou, jsou zloději a bandité; a ovce je neslyší. 9JÁ JSEM dveře. Kdo by vešel skrze Mě, bude spasen; bude vcházet i vycházet a najde pastvu. 10Zloděj přichází, jen aby kradl, vraždil a ničil. Já jsem přišel, aby měli život a aby ten život měli v hojnosti.
11JÁ JSEM ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce. 12Ale najatý služebník není pastýř, jemuž patří ovce. Když vidí, jak přichází vlk, opouští ovce a utíká pryč. A vlk chytá a rozhání ovce. 13Najatý služebník utíká, protože je najatý služebník; a nestará se o ovce. 14JÁ JSEM ten dobrý pastýř: Znám Svoje ovce a jsem znám Mým ovcím. 15Jako Mě zná Otec, tak i Já znám Otce a Svou duši pokládám za ovce. 16A mám také jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést a budou slyšet Můj hlas. A bude jedno stádo a jeden Pastýř. 17Kvůli tomu Mě Otec miluje, protože pokládám Svou duši, abych ji zase přijal. 18Nikdo ji ode Mě nebere, ale Já ji pokládám sám od Sebe. Mám moc ji položit a mám moc ji zase přijmout. Tento příkaz jsem přijal od Mého Otce.“
19Kvůli těm slovům mezi Židy opět nastala roztržka. 20A mnozí z nich říkali: „Má démona a je šílený. Proč Ho posloucháte?“ 21Jiní říkali: „Toto nejsou výroky někoho, kdo je posedlý démonem. Je snad démon schopen otevřít slepé oči?“
22Tehdy nastal v Jeruzalémě svátek Posvěcení chrámu. Byla zima. 23Ježíš se procházel v chrámě v Šalamounově sloupořadí. 24Židé Ho tedy obestoupili a řekli Mu: „Dokud budeš naše duše držet v nejistotě? Pokud jsi Kristus, řekni nám to otevřeně.“ 25Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Svědčí o Mně skutky, které konám ve jménu Mého Otce. 26Ale vy nevěříte, protože nejste z Mých ovcí; jak jsem vám to říkal. 27Moje ovce slyší Můj hlas a Já je znám. A ony Mě následují. 28Já jim dávám věčný život; a jistě nezahynou na věčnost. A nikdo je z Mojí ruky nevytrhne. 29Můj Otec, který Mi je dal, je větší nade všechny. A nikdo je nemůže vytrhnout z ruky Mého Otce. 30Já a Otec jsme jedno.“
31Židé tedy znovu zvedli kameny, aby Ho ukamenovali. 32Ježíš jim odpověděl: „Ukázal jsem vám od Mého Otce mnoho dobrých skutků. Kvůli kterému z nich Mě ukamenujete?“ 33Židé Mu odpověděli: „Nekamenujeme tě kvůli dobrému skutku, ale kvůli rouhání: Protože Ty, ačkoliv jsi člověk, se děláš Bohem.“ 34Ježíš jim odpověděl: „Není snad psáno ve vašem zákoně: ‚Já jsem řekl: Jste bohové‘? 35Pokud nazval Bohy ty, ke kterým se stalo Boží slovo – a Písmo nemůže být zrušeno – 36proč říkáte o Mně (kterého Otec posvětil a poslal na svět), že se rouhám, když jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘? 37Pokud nekonám skutky Svého Otce, potom Mi nevěřte. 38Pokud je však konám, ale vy Mi nevěříte, věřte aspoň těm skutkům, abyste poznali a uvěřili, že Otec je ve Mně a Já v Otci.“
39Snažili se Ho tedy znovu zajmout, ale On z jejich rukou unikl. 40Odešel znovu za Jordán na místo, kde dříve křtil Jan. A zůstal tam. 41Přišlo k Němu mnoho lidí, a říkali: „Jan sice nedělal znamení, ale všechno, co o Něm Jan říkal, byla pravda.“ 42A mnozí tam v Něho uvěřili.




Poznámky:
10,35 zrušeno – var. rozvázáno, zničeno, anulováno
10,38 uvěřili – jiné rukopisy: pochopili
Ježíš vzkřísil Lazara

1Byl nemocný nějaký muž, Lazar z Betanie (z vesnice, ve které bydlela Marie a její sestra Marta).2To byla ta Marie, která pomazala Pána vonným olejem a utřela svými vlasy Jeho nohy. A právě její bratr Lazar byl nemocný.3Jeho sestry tedy poslaly k Ježíšovi vzkaz: „Pane, hle: ten, kterého máš rád, je nemocný.“4Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Tato nemoc není ke smrti, ale pro Boží slávu, totiž aby byl skrze ni oslaven Boží Syn.“ 5Ježíš miloval Martu, její sestru i Lazara.
6Když tedy uslyšel, že je nemocný, zůstal ještě dva dny na místě, kde právě byl. 7Potom řekl učedníkům: Pojďme znovu do Judska.“ 8Učedníci Mu řekli: „Rabbi, Židé v Judsku se Tě právě snažili ukamenovat – a zase tam chceš jít?“ 9Ježíš odpověděl: „Nemá snad den dvanáct hodin? Kdo chodí za dne, nezakopne, protože vidí světlo tohoto světa. 10Kdo však chodí v noci, zakopne, protože v něm není světlo.“ 11To řekl, a potom řekl toto: „Náš přítel Lazar spí, ale jdu, abych ho probudil.“ 12Jeho učedníci tedy řekli: „Pane, pokud jen spí, bude zachráněn.“ 13Ježíš však mluvil o jeho smrti, oni se však domnívali, že mluvil o běžném odpočinku. 14Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: „Lazar zemřel. 15Ale kvůli vám se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale nyní pojďme k němu.“ 16Tomáš, kterému se říkalo Didymos, řekl spoluučedníkům: „Pojďme i my, abychom tam s ním zemřeli…“
17Ježíš tedy přišel a shledal, že je již čtyři dny v hrobě. 18Betanie byla blízko Jeruzaléma, na vzdálenost asi patnácti stádií. 19Mnoho z Židů pak přišlo k Martě a Marii, aby je podpořili ohledně jejich bratra.
20Když Marta uslyšela, že přichází Ježíš, vyšla se s Ním setkat, ale Marie seděla doma. 21A Marta Ježíšovi řekla: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by jistě nezemřel. 22Ale i nyní vím, že o cokoliv bys požádal Boha, Bůh ti to dá.“ 23Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ 24Marta Mu řekla: „Vím, že vstane z mrtvých při vzkříšení v poslední den.“ 25Ježíš jí řekl: „JÁ JSEM vzkříšení i život. Kdo věří ve Mě, i kdyby zemřel, bude žít. 26A každý, kdo je živý a věří ve Mě, jistě nezemře na věčnost. Věříš tomu?“ 27Řekla Mu: „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi ten Kristus, Boží Syn, Ten přicházející na svět.“
28Když to řekla, odešla a zavolala potají svou sestru Marii. Řekla : „Přišel Mistr a volá tě.“ 29Když to uslyšela, rychle vstala a šla k Němu. 30Ježíš totiž ještě nepřišel do vesnice, ale byl stále na tom místě, kde se s Ním Marta setkala. 31Židé, kteří s ní byli v domě a projevovali jí podporu, uviděli Marii, jak rychle vstala a vyšla. Následovali ji a mysleli si: „Jde k hrobu, aby tam plakala.“ 32Když Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla Ho, padla k Jeho nohám a řekla Mu: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by jistě nezemřel.“ 33Když Ježíš uviděl, jak pláče ona i Židé, kteří s ní přišli, byl rozhořčen v duchu a rozrušil se. 34Řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli Mu: „Pane, pojď s námi a uvidíš.“
35Ježíš zaplakal. 36Židé tedy řekli: „Hle, jak ho měl rád!“ 37Někteří z nich však řekli: „Nemohl snad tento Ježíš, který otevřel oči slepému, udělat i to, aby ten muž nezemřel?“
38Ježíš byl znovu sám v Sobě rozhořčen a přišel k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. 39Ježíš řekl: „Odstraňte ten kámen.“ Řekla Mu Marta, sestra toho zemřelého: „Pane, již zapáchá, vždyť je to už čtvrtý den.“ 40Ježíš jí řekl: „Neřekl jsem ti, že pokud uvěříš, uvidíš Boží slávu?“ 41Odstranili tedy ten kámen z jeskyně, kde byl položen mrtvý Lazar. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji Ti, že jsi Mě vyslyšel. 42Já vím, že Mě vždy slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi Mě poslal.“ 43Když to řekl, zvolal velikým hlasem: „Lazare, pojď ven!“ 44Z hrobu vyšel ten zemřelý, který měl svázané nohy a ruce plátěnými pásky a zevnějšek měl ovinutý šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte ho odejít.“
45Mnozí Židé, kteří přišli k Marii a uviděli, co Ježíš udělal, v Něj uvěřili. 46Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš udělal. 47Farizeové a kněží tedy shromáždili sanhedrin a řekli: „Co uděláme? Vždyť Ten člověk dělá mnoho znamení. 48Pokud Ho tak necháme, všichni v Něho uvěří. A přijdou Římané a vezmou nám naše místo i lid.“ 49Jeden z nich, nějaký Kaifáš, který byl toho roku veleknězem, řekl: 50„Vy nic nechápete, ani si nespočítáte, že je pro nás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul všechen náš národ.“ 51Toto neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku prorokoval, že má Ježíš zemřít za národ, 52a nejenom za národ, ale také za to, aby rozptýlené Boží děti shromáždil do jednoho. 53Proto od toho dne byli rozhodnuti, že Ho zavraždí. 54Ježíš tedy nechodil mezi Židy veřejně, ale odešel odsud do krajiny, která byla blízko pouště: do města jménem Efraim. A tam s učedníky zůstal.
55Byl blízko židovský pesach a mnoho lidí z té krajiny šlo před pesachem do Jeruzaléma, aby se posvětili. 56Snažili se tedy najít Ježíše. Když stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: „Co myslíte? Že by nepřišel na svátek?“ 57Přední kněží a farizeové vydali nařízení, že pokud by někdo věděl, kde je, má jim to oznámit, aby Ho mohli zajmout.




Poznámky:
11,12 zdráv – var. spasen (ř. slovo pro spasení), zachráněn
11,18 asi 2,8km
11,44 zevnějšek – var. jeho tvář, vnější vzezření
11,50 spočítat – var. uvažovat, myslet
Marie pomazává Ježíšovy nohy 

1Šestého dne před pesachem Ježíš přišel do Betanie, kde byl Lazar, který zemřel, a jehož Ježíš vzkřísil z mrtvých. 2Udělali mu tam večeři. Marta přisluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří s Ním leželi u stolu. 3Marie vzala libru čistého velmi cenného nardového vonného oleje, pomazala Ježíšovi nohy a utřela Mu ty nohy svými vlasy. A celý dům byl naplněn aromatickou vůní toho vonného oleje. 4Tehdy řekl Juda (jeden z Jeho učedníků), syn Šimona z Kerijótu, který Ho měl zradit:5„Proč nebyl ten vonný olej prodán za tři sta denárů, aby se ten obnos daroval žebrákům?“6To neřekl proto, že by měl starost o žebráky, ale protože byl zloděj. Měl na starost pokladnici a bral z toho, co bylo do ní dáváno.7Ježíš tedy řekl: „Nechte ji. Zachovala totiž to Moje tělo ke dni Mojí přípravy k pohřbu.8Vždyť žebráky máte u sebe vždycky, ale Mě u sebe mít vždycky nebudete.“
9Početný zástup Židů se dozvěděl o tom, že tam je, a přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také proto, aby uviděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. 10Velekněží se rozhodli, že zavraždí také Lazara, 11protože mnoho Židů kvůli němu odcházelo a uvěřilo v Ježíše.

Ježíš vzjíždí do Jeruzaléma

12Další den uslyšel početný zástup, který přišel na svátek, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. 13Vzali si tedy palmové větve z palem a vyšli, aby se s Ním setkali. A volali: „Hosana! Požehnaný, Ten přicházející ve jménu Páně! Král Izraele!“ 14Ježíš našel mladé oslátko a nasedl na něj; jak je psáno: 15‚Siónská dcero, neboj se, hle: tvůj král přichází a sedí na oslátku od oslice.‘ 16Jeho učedníci tomu nejprve neporozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že o Něm bylo psáno to, že s Ním budou lidé takto jednat. 17Zástup, který byl s Ním, když zavolal Lazara z hrobu a probudil ho z mrtvých, o tom svědčil. 18Kvůli tomu se s Ním zástup vyšel setkat, protože uslyšeli o tom znamení, které udělal. 19Farizeové si říkali mezi sebou: „Vidíte, že nic nezmůžete. Hle: celý svět odešel za Ním!“

Ježíš je světlem světa

20Někteří z těch, kteří vystupovali do Jeruzaléma, aby se ve svátek poklonili Bohu, byli Řekové. 21Ti tedy přistoupili k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, chtěli bychom vidět Ježíše.“ 22Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip pak šli a řekli to Ježíšovi.
23Ježíš jim odpověděl: „Přišla ta chvíle, aby byl oslaven Syn člověka. 24Amen, amen, říkám vám: Pokud zrnko pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samotné. Pokud však zemře, přinese mnoho užitku. 25Kdo má rád svou duši, ztratí ji; a kdo svou duši na tomto světě nenávidí, zachová ji k věčnému životu. 26Kdo Mi slouží, Mě následuje; a kde jsem Já, tam bude i Můj služebník. A kdo Mi bude sloužit, toho Otec poctí. 27Nyní je Moje duše rozrušena. A co na to řeknu? Otče, zachraň Mě od této chvíle? Ale právě kvůli tomuto jsem do této chvíle přišel. 28Otče, oslav Své jméno.“ Přišel tedy hlas z nebe: „Oslavil jsem a znovu oslavím.“
29Ten zástup, který tam stál a slyšel to, říkal: „To byl zvuk hromu.“ Jiní říkali: „Promluvil k Němu anděl.“ 30Ježíš odpověděl: „Tento hlas nepřišel kvůli Mně, ale kvůli vám. 31Nyní je nad tímto světem soud, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. 32A Já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k Sobě.“ 33To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.
34Zástup Mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze zákona, že Kristus zůstává na věčnost. Jak můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?“ 35Ježíš jim tedy řekl: „Ještě na krátký čas je mezi vámi Světlo. Choďte, dokud máte Světlo, aby se vás nezmocnila tma. Kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. 36Dokud máte Světlo, věřte ve Světlo, abyste byli synové Světla.“ Když to Ježíš řekl, odešel a skryl se před nimi.
37Ačkoliv před nimi vykonal tak velký počet znamení, neuvěřili v Něho, 38takže se naplnilo slovo proroka Izaiáše, který řekl: ‚Pane, kdo uvěří naší zvěsti? A komu bude odhalena Pánova paže?‘ 39Nemohli uvěřit kvůli tomu, že Izaiáš zase jindy řekl: 40‚Oslepil jejich oči a způsobil, že jejich mysl zkameněla, aby se nestalo, že by očima viděli, myslí rozuměli, obrátili se a je uzdravil.‘ 41To řekl Izaiáš, protože viděl Jeho slávu a mluvil o Něm. 42Nicméně v Něj uvěřilo mnoho vůdců lidu, ale kvůli farizeům se k Němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagogy. 43Neboť milovali lidskou slávu více než Boží slávu.
44Ježíš však zvolal: „Kdo věří ve Mně, nevěří pouze ve Mně, ale i v Toho, který Mě poslal! 45A kdo vidí Mě, vidí Toho, který Mě poslal. 46Já, Světlo, jsem přišel na svět, aby nikdo, kdo věří ve Mne, nezůstal ve tmě. 47Pokud někdo slyší Moje slova a nezachovává je – Já ho nesoudím, neboť jsem nepřišel, abych soudil svět, ale abych svět spasil. 48Kdo Mě odmítá a nepřijímá Moje slova, má svého soudce. Slova, která jsem říkal – ta ho budou soudit v poslední den. 49Protože jsem nemluvil sám ze Sebe, ale Ten, který Mě poslal, totiž Sám Otec, Mi dal příkaz, co bych měl říci a co promluvit. 50A vím, že Jeho příkaz je věčný život. Co tedy Já říkám, říkám tak, jak Mi to řekl Můj Otec.“




Poznámky:
12,3 asi 327g
12,3 nardový – z rostliny Nard pravý (nardostachys jatamansi)
12,19 nezmůžete – dosl. neprospějete nic
12,13 hosana – aramejsky: ‚Spas nás! /Zachraň nás. V době Ježíšově výkřik štěstí, projev chvály Bohu.
12,27 zachraň – var. spas
12,40 zkamenět – var. stát se tvrdým, necitelným, otupělým
12,47 nezachovává – jiné rukopisy: nevěří (jim)
Umývání nohou

1Bylo před svátkem pesach. Ježíš věděl, že přišla Jeho chvíle, aby odešel z tohoto světa k Otci. Miloval Své, kteří byli ve světě, miloval je až do konce. 2Když večeřeli, ďábel se již vrhl do mysli Judy (syna Šimona z Kerijótu), aby Ho zradil.
3S vědomím, že Mu Otec dal do rukou všechno, že od Boha vyšel a k Bohu jde,4Ježíš vstal od večeře a odložil Svoje roucho. A vzal plátěný ručník a ovinul se jím.5Potom nalil do umyvadla vodu, začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátěným ručníkem, kterým byl ovinut.
6Přišel k Šimonu Petrovi. Řekl Mu: „Pane, ty mi myješ nohy?“7Ježíš mu odpověděl: „Co Já dělám, ty právě teď nechápeš, ale potom to pochopíš.“ 8Petr Mu řekl: „Jistě mi nebudeš mýt nohy, na věky ne!“ Ježíš mu odpověděl: „Pokud tě neumyji, nebudeš mít se Mnou podíl.“ 9Šimon Petr Mu řekl: „Pane, potom nejenom moje nohy, ale i ruce a hlavu.“ 10Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, potřebuje pouze umýt nohy, protože je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ 11Vždyť věděl, kdo Ho zradí, kvůli tomu řekl: ‚Nejste všichni čistí.‘
12Když tedy umyl jejich nohy a vzal si Svoje roucho, znovu si lehl ke stolu a řekl jim: „Chápete, co jsem vám udělal? 13Nazýváte Mě Mistrem a Pánem, a dobře to říkáte, jsem jím. 14Pokud tedy Já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, také vy jste povinni jeden druhému umývat nohy. 15Neboť jsem vám dal příklad, abyste to i vy dělali tak, jako jsem to Já udělal vám. 16Amen, amen, říkám vám: Otrok není větší než jeho pán; ani posel není větší než ten, kdo ho poslal. 17Pokud tyto věci chápete, jste blahoslavení, pokud je budete i dělat. 18Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem si vybral; ale aby se naplnilo Písmo: ‚Ten, který jí Můj chléb, pozdvihl proti Mně svou patu.‘ 19Říkám vám to už teď, dříve, než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane, že JÁ JSEM. 20Amen, amen, říkám vám: Kdo přijímá toho, koho jsem poslal, přijímá Mě. Kdo přijímá Mě, přijímá Toho, který Mě poslal.“
21Když to Ježíš řekl, rozrušil se na duchu a dosvědčil: „Amen, amen, říkám vám, že jeden z vás Mě zradí.“ 22Učedníci se dívali jeden na druhého v rozpacích, o kom to mluví. 23Jeden z Ježíšových učedníků, kterého Ježíš miloval, ležel u stolu na Jeho hrudi. 24Proto na něj Šimon Petr pokynul, aby se zeptal, kdo to je, o kom to mluví. 25On se naklonil na Ježíšovu hruď a řekl Mu: „Pane, kdo to je?“ 26Ježíš odpověděl: „Je to ten, kterému namočím a podám kousek chleba.“ Namočil tedy kousek chleba a podal ho Judovi, synu Šimona z Kerijótu. 27Poté, co vzal ten kousek chleba, do něj vstoupil satan. Ježíš mu tedy řekl: „Co uděláš, udělej rychle.“
28Ale nikdo z těch, kdo leželi u stolu, nerozuměl tomu, proč mu to řekl. 29Protože měl Juda na starost pokladnici, někteří se domnívali, že mu Ježíš řekl: „Nakup věci, které jsou potřeba k svátku,“ anebo že mu řekl, aby dal něco chudým. 30On tedy vzal ten kousek chleba a hned vyšel ven. Byla však noc.
31Když tedy vyšel ven, Ježíš řekl: „Nyní je oslaven Syn člověka, a Bůh je oslaven v Něm. 32A protože je v Něm oslaven Bůh, také Bůh oslaví Jeho v Sobě a oslaví Ho hned. 33Děťátka, budu s vámi ještě krátce. Budete Mě hledat, ale jak jsem řekl Židům: ‚Kam Já jdu, tam vy přijít nemůžete,‘ tak vám to říkám i právě teď. 34Dávám vám nové přikázání, abyste se milovali navzájem – jako jsem miloval vás, tak také vy se milujte navzájem. 35V této věci všichni poznají, že jste Moji učedníci, pokud mezi sebou budete mít lásku.“
36Šimon Petr Mu řekl: „Pane, kam jdeš?“ Ježíš mu odpověděl: „Kam jdu, tam Mě nyní následovat nemůžeš, ale budeš Mě tam následovat později.“ 37Petr Mu řekl: „Pane, kvůli čemu bych nemohl právě teď následovat? Položím za tebe svou duši!“ 38Ježíš odpověděl: „Položíš za Mě svou duši? Amen, říkám ti: Kohout ani nezakokrhá, a třikrát Mě zapřeš.“
Ježíš a Otec

1„Ať se vaše mysl nerozrušuje. Věříte v Boha, věříte také ve Mne.2V domě Mého Otce je mnoho příbytků, pokud by tomu tak nebylo, řekl bych vám, že vám jdu připravit místo?3A pokud jdu a připravím vám místo, znovu přijdu a vezmu vás k Sobě, abyste byli tam, kde jsem Já.4A víte, kam jdu, i cestu znáte.“ 5Tomáš Mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak tedy můžeme znát cestu?“6Ježíš mu řekl: „JÁ JSEM ta cesta, pravda i život. Každý přichází k Otci pouze skrze Mě.7Kdybyste znali Mě, znali byste i Mého Otce. Od této chvíle Ho již znáte a viděli jste Ho.“
8Filip Mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce – a to nám stačí.“9Ježíš mu řekl: „Tak dlouho jsem s vámi – a nepoznal jsi Mě? Filipe, kdo vidí Mě, vidí Otce. Jak můžeš říct: ‚Ukaž nám Otce‘? 10Nevěříš, že Já jsem v Otci a Otec je ve Mně? Slova, která vám říkám, neříkám sám od Sebe, ale Otec ve Mně přebývá a dělá Své skutky. 11Věřte Mi, že Já jsem v Otci a Otec je ve Mně. Pokud však nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky. 12Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve Mne, skutky, které Já dělám, bude dělat také on. A bude konat ještě větší skutky, protože Já jdu k Otci. 13O cokoliv byste prosili v Mém jménu, udělám to, aby byl Otec oslaven v Synu. 14Pokud by Mě někdo prosil v Mém jménu, Já to udělám. 15Pokud Mě milujete, zachovávejte Moje přikázání.
16A Já budu prosit Otce a On vám dá jiného Obhájce, aby s vámi zůstal na věčnost: 17Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, protože Ho nevidí, ani Ho nezná. Ale vy Ho znáte, protože u vás zůstává a ve vás bude. 18Neopustím vás jako sirotky, ale přijdu k vám. 19Ještě krátce a svět Mě již neuvidí. Ale vy Mě uvidíte, protože Já žiji a také vy budete žít. 20V ten den poznáte, že Já jsem ve Svém Otci; a vy jste ve Mně a Já jsem ve vás. 21Kdo má Moje přikázání a zachovává je, ten Mě miluje. A kdo Mě miluje, bude milován i od Mého Otce. A Já ho budu milovat a zjevím mu Sám Sebe.“
22Řekl Mu Juda (ne ten z Kerijótu): „Pane, co se stalo, že se máš zjevovat nám, a ne světu?“ 23Ježíš odpověděl: „Kdo Mě miluje, bude zachovávat Moje slovo a Můj Otec ho bude milovat. Přijdeme k Němu a uděláme si u něj příbytek. 24Kdo Mě nemiluje, nezachová Moje slova. A slovo, které slyšíte, není Moje, ale Toho, který Mě poslal, totiž Otce. 25Toto jsem vám řekl, dokud zůstávám u vás. 26Obhájce, ten Duch svatý, kterého Otec pošle v Mém jménu – On vás naučí všechno a připomene vám všechno, co jsem vám řekl. 27Zanechávám vám pokoj. Můj pokoj vám dávám, ne takový, jako dává svět, ale takový, jaký Já vám dávám. se vaše mysl nerozrušuje ani nestrachuje.
28Slyšeli jste, že jsem vám řekl: ‚Odcházím, a zase k vám přijdu.‘ Kdybyste Mě milovali, zaradovali byste se, že jsem řekl: ‚Jdu k Otci,‘ protože Otec je větší, než jsem Já. 29Řekl jsem vám to dříve, než se to stalo, abyste uvěřili, až se to stane. 30Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa, ale nic proti Mně nemá. 31Ale svět má poznat, že miluji Otce a že jednám tak, jak Mi Otec přikázal. Vstaňte, pojďme odsud.“




Poznámky:
14,2 var. čtení: …řekl bych vám to. Neboť vám jdu připravit místo.
14,30 proti – dosl. ve (Mně nemá nic)
14,31 má – dosl. aby/takže (ve smyslu: za účelem)
Podobenství o vinné révě a vinaři

1 „JÁ JSEM ta pravá vinná réva a Můj Otec je vinař.2Odřezává každou vinnou větev, která ve Mně nenese ovoce, a prořezává každou, která nese ovoce, aby nesla hojnější ovoce.3Vy jste již čisti pro slovo, které jsem vám řekl.4Zůstaňte ve Mně, a Já zůstanu ve vás. Jako vinná větev nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstává při kmenu vinné révy, tak ani vy nemůžete nést ovoce, pokud ve Mně nezůstanete.
5JÁ JSEM ten kmen vinné révy a vy jste vinné větve. Kdo zůstává ve Mně a Já v něm, ten nese mnoho ovoce, protože beze Mě nemůžete dělat nic.6Pokud ve Mně někdo nezůstane, bude vyhozen ven jako vinná větev a uschne. Pak se ty vinné větve shromažďují a házejí do ohně, a shoří. 7Pokud ve Mně zůstanete a pokud zůstanou Moje slova ve vás: Proste, o cokoliv chcete, a stane se vám to.8V tom bude Můj Otec oslaven, když ponesete mnoho ovoce. A stanete se Mými učedníky.
9Jako Otec miloval Mě, tak i Já jsem miloval vás. Zůstávejte v Mojí lásce. 10Pokud budete zachovávat Moje přikázání, zůstanete v Mojí lásce, jako jsem i Já zachoval přikázaní Mého Otce a zůstávám v Jeho lásce. 11To jsem vám řekl, aby Moje radost byla ve vás a aby vaše radost byla naplněna. 12Toto je Moje přikázání: abyste se navzájem milovali, jako jsem miloval vás.
13Nikdo nemá větší lásku než takovou, že by položil svou duši za své přátele. 14Vy jste Moji přátelé, pokud děláte, co jsem vám přikázal. 15Již vás nebudu nazývat otroky, protože otrok neví, co dělá jeho pán. Ale nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám oznámil všechno, co jsem kdy slyšel od Mého Otce. 16Vy jste si nevybrali Mě, ale Já jsem si vybral vás a ustanovil jsem vás, abyste vyšli a nesli ovoce, aby to vaše ovoce zůstalo a aby vám dal Otec všechno, zač byste Ho prosili v Mém jménu. 17To vám přikazuji, abyste se navzájem milovali.

Nenávist světa

18Pokud vás svět nenávidí, vězte, že Mě svět nenáviděl dříve než vás. 19Kdybyste byli ze světa, svět by měl rád to, co je jeho. Ale protože nejste ze světa (ale Já jsem si vás ze světa vybral), proto vás svět nenávidí. 20Vzpomeňte na slovo, které jsem vám řekl: ‚Otrok není větší než jeho pán.‘ Pokud pronásledovali Mě, budou pronásledovat i vás; pokud zachovali Moje slovo, i vaše zachovají. 21Ale to všechno vám udělají kvůli Mému jménu, protože neznají Toho, který Mě poslal.
22Kdybych nepřišel a nic jim neřekl, neměli by hřích. Ale nyní nemají pro svůj hřích výmluvu. 23Kdo nenávidí Mě, nenávidí i Mého Otce. 24Kdybych mezi nimi neudělal skutky, které nikdo jiný neudělal, neměli by hřích. Ale nyní ty skutky viděli a nenáviděli Mě i Mého Otce. 25Takže se naplnilo slovo, které je napsáno v jejich zákoně: ‚Nenáviděli Mě bez příčiny.‘ 26Až přijde Obhájce, kterého vám Já pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, Ten o Mně bude svědčit. 27Také vy budete svědčit, protože jste se Mnou od počátku.“




Poznámky:
15,2 prořezávat – spíše ve významu čistit (odstranit nežádoucí elementy)
Nenávist světa

1„Toto jsem vám řekl, abyste nebyli svedeni. 2Budou vás vylučovat ze synagog. Přichází čas, kdy se každý, kdo vás zavraždí, bude domnívat, že tím přináší posvátnou službu Bohu.3To vám udělají, protože nepoznali Otce ani Mě.4Ale to jsem vám řekl, abyste – až přijde ten čas – si vzpomněli na to, že jsem vám to řekl. To jsem vám od počátku neřekl, protože jsem byl s vámi.

Ježíš mluví o svém odchodu

5Nyní však jdu k Tomu, který Mě poslal. A nikdo z vás se Mě neptá: ‚Kam jdeš?‘ 6Protože jsem vám řekl toto, vaše mysl je naplněna bolestí. 7Já vám však říkám pravdu: Je pro vás prospěšné, abych odešel. Vždyť pokud neodejdu, nepřijde k vám Obhájce; a pokud odejdu, pošlu Ho k vám.8A On přijde a usvědčí svět ohledně hříchu, spravedlnosti a soudu.9Vskutku: ohledně hříchu – protože nevěří ve Mne, 10ohledně spravedlnosti – protože odcházím k Otci a již Mě neuvidíte, 11a ohledně soudu – protože vládce tohoto světa je již odsouzen.
12Ještě vám mám mnoho co říct, ale právě teď to nemůžete unést. 13Ale až přijde On, Duch pravdy, povede vás do celé pravdy, neboť nebude mluvit sám ze Sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí to, co přijít. 14On Mě oslaví, protože z Mého vezme a oznámí vám to. 15Všechno, co má Otec, je Moje. Kvůli tomu jsem řekl, že z Mého vezme a oznámí vám to. 16Zanedlouho Mě už nespatříte a zanedlouho Mě znovu uvidíte, protože odcházím k Otci.“
17Někteří z Jeho učedníků si tedy říkali mezi sebou: „Co to znamená, když nám říká: ‚Zanedlouho Mě nespatříte a zanedlouho Mě znovu uvidíte, protože odcházím k Otci‘?“ 18Říkali tedy: „Co to znamená, když říká: ‚Zanedlouho‘? Nevíme, o čem mluví.“ 19Ježíš poznal, že se Ho na to chtějí zeptat, a řekl jim: „Ohledně této věci: Dohadujete se mezi sebou, že jsem řekl: ‚Zanedlouho Mě nespatříte a zanedlouho Mě znovu uvidíte‘? 20Amen, amen, říkám vám, že budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; vy budete velmi smutní, ale vaše bolest se stane radostí. 21Když žena rodí, má bolest, protože přišla její chvíle. Když však porodí dítě, již si nevzpomíná na utrpení kvůli radosti z toho, že se na svět narodil člověk. 22Tedy i vy máte nyní bolest, ale znovu vás uvidím a vaše mysl se bude radovat. A vaši radost od vás nikdo nevezme. 23A v ten den se Mě nebudete na nic ptát. Amen, amen, říkám vám: Za cokoli byste prosili Otce v Mém jménu, dá vám to.
24Až dosud jste za nic neprosili v Mém jménu. Proste a přijměte, aby vaše radost byla naplněna. 25To jsem vám řekl v přirovnáních. Přijde však chvíle, kdy k vám už nebudu mluvit v přirovnáních, ale budu vám otevřeně oznamovat věci ohledně Otce. 26V ten den budete prosit v Mém jménu, a neříkám vám, že Já budu za vás prosit Otce. 27Vždyť Sám Otec vás má rád, protože vy jste měli rádi Mě a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha. 28Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na tento svět; a znovu opouštím tento svět a jdu k Otci.“
29Jeho učedníci Mu řekli: „Hle: nyní mluvíš v otevřenosti a neříkáš žádné přirovnání. 30Nyní víme, že všechno víš a nepotřebuješ, aby se Tě někdo na něco ptal. V tom věříme, že jsi přišel od Boha.“ 31Ježíš jim odpověděl: „Věříte teď? 32Hle: přijde chvíle – a již přišla – kdy budete rozptýleni každý ke svému a necháte Mě samotného. Ale nejsem sám, protože je se Mnou Otec. 33Toto jsem vám řekl, abyste ve Mně měli pokoj. Na světě máte soužení, ale buďte dobré mysli, Já jsem přemohl svět.“




Poznámky:
16,1 var. svedeni – dosl. pohoršeni
16,2 přináší – přinášet/nabízet jako oběť
16,2 posvátnou službu – ř. slovo označuje službu, spíše náboženskou (např. v chrámě)
16,6.20.21.22 bolest – var. zármutek, (psychická) bolest těla
16,31 teď – ř. slovo označuje: právě teď (v tento okamžik)
16,33 buďte dobré mysli – var. buďte odvážní, vzchopte se
Ježíšova modlitba

1Když to Ježíš řekl, pozdvihl Svoje oči k nebi a řekl: „Otče, přišla ta chvíle. Oslav Svého Syna, aby Tvůj Syn oslavil Tebe,2tak jako jsi Mu dal moc nad každým tělem, aby mohl dát věčný život všem, které jsi Mu dal.3Toto je věčný život: Aby poznali Tebe, jediného pravého Boha, a Toho, kterého jsi poslal: Ježíše Krista. 4Já jsem Tě oslavil na zemi: dokonal jsem dílo, které jsi Mi dal, abych ho vykonal.5A nyní oslav Ty Mě, Otče, u Sebe tou slávou, kterou jsem měl u Tebe dříve, než byl svět.
6Zjevil jsem Tvoje jméno lidem, které jsi Mi dal ze světa. Byli Tvoji a dal jsi je Mně; a Tvoje slovo zachovali.7Nyní poznali, že všechno, co jsi Mi dal, je od Tebe.8Protože jsem jim předal slova, která jsi Mi dal. A oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel od Tebe; a uvěřili, že jsi Mě poslal Ty.9Za ně prosím, neprosím za svět, ale za ty, které jsi Mi dal, protože jsou Tvoji. 10A všechno Moje je Tvoje a všechno Tvoje je Moje – a v nich jsem oslaven. 11Již nejsem na světě, ale oni jsou na světě; a Já odcházím k Tobě. Svatý Otče, ty, které jsi Mi dal, zachovej je ve Tvém jménu, aby byli jedno, jako jsme my jedno. 12Dokud jsem byl s nimi na světě, zachoval jsem je v Tvém jménu – ty, které jsi Mi dal. Střežil jsem je a nikdo z nich nezahynul, kromě syna zatracení, takže se naplnilo Písmo. 13Ale nyní přicházím k Tobě, a toto říkám na světě, aby měli v sobě naplnění Mojí radosti. 14Já jsem jim dal Tvoje slovo a svět je nenáviděl, protože nejsou ze světa, jako Já nejsem ze světa. 15Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachoval od zlého. 16Nejsou ze světa, jako Já nejsem ze světa. 17Posvěť je v pravdě; Tvoje slovo je pravda. 18Jako jsi Mě poslal na svět, tak i Já jsem je poslal na svět. 19A Já posvěcuji sám Sebe za ně, aby i oni byli posvěceni v pravdě.
20Neprosím pouze za ně, ale prosím také za ty, kteří uvěří ve Mne skrze jejich slovo, 21aby všichni byli jedno, jako Ty, Otče, ve Mně a Já v Tobě, aby také oni byli v nás a aby svět uvěřil, že jsi Mě poslal Ty. 22A Já jsem jim dal slávu, kterou jsi Mi dal, aby byli jedno, jako i my jsme jedno 23 – Já v nich a Ty ve mně, aby byli v dokonalé jednotě a aby svět poznával, že jsi Mě poslal Ty a miluješ je tak, jako miluješ Mě.
24Otče, chci, aby i ti, které jsi Mi dal, byli se Mnou tam, kde jsem Já, a aby se dívali na Moji slávu, kterou jsi Mi dal, protože jsi Mě miloval před založením světa. 25Spravedlivý Otče, Tebe svět nepoznal, ale Já jsem Tě poznal a tito lidé poznali, že jsi Mě poslal Ty. 26A učinil jsem jim Tvoje jméno známé, a ještě je známé učiním, aby láska, kterou jsi Mě miloval, byla v nich, a Já abych byl v nich.“




Poznámky:
17,23 v dokonalé jednotě – dosl. dokonalí do jednoho (srov. Jan 17,21.22)
Soud nad Ježíšem

1Když to Ježíš dořekl, vyšel se Svými učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada, do které vešel On i Jeho učedníci.2To místo znal i Juda, který Ho zradil, protože se tam Ježíš se Svými učedníky často shromažďoval.3Juda tedy vzal s sebou vojenský oddíl od předních kněží a služebníků farizeů; přišli tam s lucernami, pochodněmi a zbraněmi.
4Ježíš však znal všechno, co na Něj má přijít. Vyšel a řekl: „Koho hledáte?“ 5Odpověděli Mu: „Ježíše Nazaretského.“ Ježíš jim řekl: „JÁ JSEM.“ Stál tam s nimi i Juda, který Ho zrazoval.6Když tedy řekl: „JÁ JSEM,“ ustoupili dozadu a spadli na zem. 7Znovu se jich tedy zeptal: „Koho hledáte?“ Oni řekli: „Ježíše Nazaretského.“ 8Ježíš odpověděl: „Řekl jsem vám, že JÁ JSEM. Pokud tedy hledáte Mě, nechte ty ostatní, ať odejdou.“ 9Takže se naplnilo slovo, které bylo řečeno: ‚Nezahynul nikdo z těch, které jsi Mi dal.‘ 10Šimon Petr, který měl meč, jej vytasil, udeřil veleknězova otroka a usekl mu pravé ucho. Jméno toho otroka bylo Malchos. 11Ježíš tedy řekl Petrovi: „Schovej meč do pochvy. Nemám snad pít kalich, který Mi dal Otec?“
12Vojenský oddíl, velitel vojska a služebníci Židů zajali Ježíše a svázali Ho. 13A vedli ho nejprve k Annášovi, což byl tchán Kaifáše, který byl toho roku veleknězem. 14To byl ten Kaifáš, který Židům poradil, že by bylo prospěšnější, aby jedno člověk zemřel za lid.
15Ježíše následoval Šimon Petr a ještě jiný učedník; toho učedníka velekněz znal. A vešel spolu s Ježíšem do veleknězova nádvoří, ale Petr stál venku u vrat. 16Ten druhý učedník, kterého velekněz znal, vyšel, promluvil s vrátnou a zavedl Petra dovnitř. 17Ta mladá služebnice (vrátná) tedy řekla Petrovi: „Nejsi snad i ty jeden z učedníků toho člověka?“ On řekl: „Nejsem.“ 18Stáli tam otroci a služebníci a rozdělali oheň z dřevěného uhlí, protože bylo chladno; a zahřívali se. Byl s nimi také Petr, který tam stál a zahříval se u ohně.
19Velekněz se tedy zeptal Ježíše na Jeho učedníky a Jeho učení. 20Ježíš mu odpověděl: „Já jsem mluvil k světu veřejně, vždy jsem vyučoval v synagoze a v chrámě, kde se scházejí všichni Židé; neříkal jsem nic potají. 21Proč se Mě tedy ptáš? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem jim říkal. Hle: vědí, co jsem říkal.“ 22Když to řekl, jedno ze služebníků, který tam stál, dal Ježíšovi úder holí se slovy: „Tak se odpovídá veleknězi?!“ 23Ježíš mu odpověděl: „Pokud jsem řekl něco špatného, vydej svědectví o tom, že je to špatné. Pokud však mluvím dobře, proč Mě biješ?“ 24Annáš Ho tedy poslal spoutaného k veleknězi Kaifášovi.
25Šimon Petr stál u ohně a zahříval se. Řekli mu: „Nejsi snad i ty jeden z Jeho učedníků?“ On zapřel: „Nejsem.“ 26Jeden z veleknězových otroků, který byl příbuzný toho, jemuž Petr usekl ucho, mu řekl: „Neviděl jsem tě snad s Ním v zahradě?“ 27Petr znovu zapřel a kohout hned zakokrhal.
28Ježíše tedy Židé vedli od Kaifáše do paláce římského guvernéra; to už bylo brzy ráno. Oni však do paláce římského guvernéra nevešli, aby se neznečistili a mohli jíst pesachového beránka. 29Pilát k nim tedy vyšel ven a řekl: „Jaké obvinění vznášíte proti tomuto člověku?“ 30Odpověděli mu: „Kdyby Ten člověk neudělal nic zlého, nevydali bychom ti Ho.“ 31Pilát jim tedy řekl: „Vezměte si Ho a suďte Ho podle vašeho zákona.“ Židé mu řekli: „Nám není dovoleno nikoho odsoudit ke smrti.“ 32Tak se naplnilo Ježíšovo slovo, které řekl, když naznačil, jakou smrtí má zemřít.
33Pilát tedy znovu vešel do paláce římského guvernéra, zavolal si Ježíše a řekl Mu: „Ty jsi král Židů?“ 34Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám ze sebe, nebo ti to o Mně řekli jiní?“ 35Pilát odpověděl: „Jsem snad Žid? Vydal mi Tě Tvůj národ a velekněží. Co jsi udělal?“ 36Ježíš odpověděl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby Moje království bylo z tohoto světa, Moji služebníci by usilovně zápasili, abych nebyl vydán Židům. Ale nyní Moje království není odsud.“ 37Pilát Mu tedy řekl: „Jsi tedy král?“ Ježíš odpověděl: To říkáš ty, že jsem král. Já jsem se kvůli tomu narodil a kvůli tomu jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší Můj hlas.“ 38Pilát Mu řekl: „Co je pravda?“ A když to řekl, opět vyšel k Židům a řekl jim: „Já na Něm žádný důvod k obvinění nenacházím. 39U vás je zvyk, že vám propustím na pesach jednoho vězně. Chcete tedy, abych vám propustil krále Židů?“ 40Znovu křičeli: „Toho ne! Ale Barabáše!“ Barabáš byl však bandita.




Poznámky:
18,1 potok – v ř. označuje potok, který v létě vysychá
18,12 velitel vojska – chiliarch (velitel římského vojska, který velel tisícovce mužů)
18,37 jsi tedy král? – var. ‚Jsi tedy král!‘
18,40 bandita – zloděj, lupič (který krade násilím)
Soud nad Ježíšem

1Tehdy vzal Pilát Ježíše a nechal Ho zbičovat.2Vojáci Mu upletli z trní věnec, položili Mu jej na Jeho hlavu a oblékli Mu purpurový plášť.3Přicházeli k Němu a říkali: „Buď zdráv, králi Židů!“ A dávali Mu údery holí.
4Pilát znovu vyšel ven a řekl jim: „Hle: vyvedu vám Ho ven, abyste poznali, že na Něm nenacházím žádný důvod k obvinění.5Ježíš tedy vyšel ven, nesl na hlavě trnový věnec a měl na sobě purpurový plášť. Pilát jim řekl: „Hle: člověk.“ 6Když Ho tedy spatřili velekněží a služebníci, křičeli: „Ukřižuj! Ukřižuj!“ Pilát jim řekl: „Vezměte si Ho vy a ukřižujte si Ho. Vždyť já na Něm nenacházím žádný důvod k obvinění.“7Židé mu odpověděli: „My máme zákon a podle toho zákona má zemřít, protože ze Sebe dělal Božího Syna.“8Když Pilát uslyšel toto slovo, ještě více se zděsil.
9Vešel znovu do paláce římského guvernéra a řekl Ježíšovi: „Odkud jsi?“ Ale Ježíš mu nedal odpověď. 10Pilát Mu tedy řekl: „Nemluvíš se mnou? Nevíš snad, že mám pravomoc Tě propustit a že mám pravomoc Tě nechat ukřižovat?“ 11Ježíš mu odpověděl: „Neměl bys nade Mnou žádnou pravomoc, kdyby ti nebyla dána shůry. Kvůli tomu ten, kdo Mě tobě vydal, má větší hřích.“
12Od té chvíle Pilát usiloval o Jeho propuštění. Ale Židé křičeli: „Pokud Ho propustíš, nejsi císařův přítel! Každý, kdo se dělá králem, mluví proti císaři!“ 13Když tedy Pilát uslyšel tato slova, vyvedl Ježíše ven a posadil se na soudní stolici na místě zvaném: ‚Kamenná dlažba‘, hebrejsky: ‚Gabatha‘. 14A byl den příprav před pesachem, kolem dvanácté polední hodiny. Řekl Židům: „Hle, váš král.“ 15Oni však křičeli: „Pryč! Pryč s ním! Ukřižuj Ho!“ Pilát jim řekl: „Mám ukřižovat vašeho krále?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře.“

Ukřižování

16Tehdy jim Ho vydal, aby byl ukřižován. Vzali tedy Ježíše a odvedli Ho. 17A nesl Svůj trám na kříž. Přišel k místu zvané ‚Místo lebky‘, hebrejsky: ‚Golgota‘. 18Tam Ho ukřižovali a s Ním dva další – každého z jedné strany; a Ježíš byl uprostřed. 19Pilát nechal napsat nápis a umístil jej na kříž. Bylo tam napsáno: ‚JEŽÍŠ NAZARETSKÝ, KRÁL ŽIDŮ.‘ 20Ten nápis pak četlo mnoho Židů, protože to místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města. A bylo to napsáno hebrejsky, latinsky a řecky. 21Židovští velekněží tedy řekli Pilátovi: „Nepiš tam: ‚KRÁL ŽIDŮ.‘ Ale: ‚ON ŘEKL: JSEM KRÁL ŽIDŮ.‘ 22Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“
23Když vojáci ukřižovali Ježíše, vzali Jeho roucho, rozdělili ho na čtyři díly a každému vojákovi připadl jeden díl. Vzali si také Jeho tuniku. Byla to tunika beze švů, od vrchu dolů utkaná vcelku. 24Řekli si tedy mezi sebou: „Netrhejme ji, ale losujme o ni, čí bude.“ Takže se naplnilo Písmo: ‚Rozdělili si Moje roucho a o Moje oblečení metali los.‘ Vskutku, vojáci to tedy tak udělali.
25U Ježíšova kříže stály Jeho matka, sestra Jeho matky, Marie (Kleofášova manželka) a Marie z Magdaly. 26Ježíš tedy uviděl matku a stojícího učedníka, kterého miloval. Řekl matce: „Ženo, hle: tvůj syn.“ 27Potom řekl učedníkovi: „Hle: tvoje matka.“ A od té chvíle ji ten učedník přijal k sobě.
28Potom Ježíš poznal, že je již všechno dokončeno tak, aby bylo dokonáno Písmo. Řekl: „Žízním.“ 29Stála tam nádoba plná zkyslého vína. Naplnili tedy houbu tím zkyslým vínem, nasadili to na yzop a podali Mu to k ústům. 30Když Ježíš okusil zkyslé víno, řekl: Je dokončeno.“ Sklonil hlavu a odevzdal Svého ducha.
31Byl den příprav. Aby těla nezůstala na kříži přes sobotu (neboť v tom dni byla veliká sobota), Židé prosili Piláta, aby byly nohy těch ukřižovaných zlámány a aby byli sundáni z křížů. 32Vojáci tedy přišli, zlámali nohy prvnímu a také tomu druhému, který byl s Ním spoluukřiován. 33Když přišli k Ježíšovi, uviděli, že již zemřel; a Jeho nohy nelámali. 34Ale jedno voják Mu probodl kopím bok a hned vyšla krev a voda. 35Ten, který to spatřil, to dosvědčil. A jeho svědectví je pravdivé; on ví, že říká pravdu, abyste i vy uvěřili. 36Stalo se to, takže se naplnilo Písmo: ‚Nebude Mu zlomena kost.‘ 37A jiné Písmo zase říká: ‚Uvidí, koho probodli.‘
38Potom Josef z Arimatie (což byl Ježíšův učedník, ale tajný, protože měl strach z Židů) požádal Piláta, aby mohl sundat Ježíšovo tělo z kříže. A Pilát mu to dovolil. On tedy přišel a Ježíšovo tělo sundal. 39Přišel také Nikodém (který k Němu přišel dříve, tehdy v noci) a přinesl asi sto liber směsi myrhy a aloe. 40Vzali tedy Ježíšovo tělo a ovinuli ho s těmi vonnými věcmi do lněné látky, jak je to u Židů zvykem při přípravě na pohřeb. 41Na místě, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě byla nová hrobka, kde ještě nikdo neležel. 42Položili tam Ježíše, protože byl židovský den příprav a ta hrobka byla blízko.




Poznámky:
19,14.31 den příprav – pátek (den přípravy na sobotu)
19,14 dvanácté – dosl. šesté (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
19,17 trám na kříž – odsouzenci nosili vodorovný trám, který se připevnil na připravený kůl – a vznikl kříž
19,18 každého z jedné strany – dosl. ‚jiné dva: ze strany a ze strany, doprostřed však Ježíše‘
19,29.30(2x) zkyslé víno – var. ocet. Kyselé víno nízké kvality smíchané s vodou.
19,29 dosl. naplnit
19,30 okusil – var. zkusil, vzal, přijal (důraz na vůli)
19,39 sto liber – asi 34kg
Zmrtvýchvstání

1První den po sobotě (brzy ráno, když ještě byla tma) přišla k hrobce Marie z Magdaly a uviděla kámen odvalený od hrobu.2Běžela tedy a přišla k Šimonu Petrovi a k jinému učedníku, kterého měl Ježíš rád; a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam Ho položili!“
3Petr a ten jiný učedník tedy vyšli a přišli až k hrobce.4Ti dva spolu běželi, ale ten jiný učedník běžel napřed rychleji, než Petr; a přišel k hrobce první.5Nahlédl dovnitř a uviděl tam položenou lněnou látku, nicméně tam nevstoupil.6Přišel tedy Šimon Petr, který ho následoval, vešel do hrobky a uviděl tam položenou lněnou látku.7Ale šátek, který byl na Ježíšově hlavě, nebyl položen se lněnou látkou, ale byl svinut na odděleném [jednom] místě.8Dovnitř tedy vešel i ten jiný učedník, který přišel k hrobce jako první, uviděl to a uvěřil.9Neboť ještě nepoznali z Písma, že On má vstát z mrtvých. 10Učedníci pak znovu odešli k sobě domů.
11Ale Marie z Magdaly stála venku u hrobky a plakala. Jak tak plakala, nahlédla do hrobky 12a spatřila tam dva anděly v bílém rouchu, jak sedí na místě, kde bylo položeno Ježíšovo tělo; jedno stál u hlavy a jeden u nohou. 13Ti jí řekli: „Ženo, proč pláčeš?“ Řekla jim: „Protože vzali Mého Pána a nevím, kam Ho položili.“ 14Když to řekla, obrátila se dozadu a spatřila stojícího Ježíše; ale nevěděla, že je to Ježíš. 15Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ona si myslela, že je to zahradník. Řekla Mu: „Pane, pokud jsi ho odnesl, řekni mi, kam jsi Ho položil. A já si Ho vezmu.“ 16Ježíš jí řekl: „Marie...“ Ona se obrátila a řekla Mu (hebrejsky): „Rabbi!“ Což znamená: ‚Mistře.‘ 17Ježíš jí řekl: „Nedrž Mě dále, neboť jsem ještě nevystoupil ke Svému Otci. Ale jdi k Mým bratrům a řekni jim: ‚Vystupuji k Otci Mému i k Otci vašemu; k Bohu Mému i k Bohu vašemu.‘“
18Marie z Magdaly šla a oznámila učedníkům, že viděla Pána a co jí řekl. 19Když bylo toho dne večer, první den po sobotě, učedníci byli ze strachu z Židů shromážděni za zavřenými dveřmi. Přišel tam Ježíš, postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ 20Když to řekl, ukázal jim Svoje ruce a Svůj bok. Učedníci se zaradovali, že vidí Pána. 21Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako Mě poslal Otec, tak i Já posílám vás.“ 22Když to řekl, dechl na a řekl: „Přijměte Ducha svatého. 23Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny; komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“
24Když přišel Ježíš, nebyl s nimi Tomáš zvaný Didymos, jeden z dvanácti učedníků. 25Ostatní učedníci mu tedy říkali: „Viděli jsme Pána!“ Ale on jim řekl: „Neuvěřím, dokud se nestane, že uvidím v Jeho rukou stopy po probodení hřebů, vložím svůj prst do těch stop po hřebech a vložím svou ruku do Jeho boku!“
26Po osmi dnech byli Jeho učedníci znovu uvnitř místnosti a byl s nimi i Tomáš. Ježíš přišel zavřenými dveřmi. Postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ 27Potom řekl Tomášovi: „Vztáhni svůj prst sem a podívej se na Moje ruce. Vztáhni svou ruku a vlož ji do Mého boku. A nebuď nevěřící, ale věřící.“ 28Tomáš Mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“ 29Ježíš mu řekl: „Tomáši, uvěřil jsi, protože jsi Mě uviděl. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“
30Vskutku, Ježíš vykonal před Svými učedníky ještě mnoho jiných znamení, ale ty nejsou zapsány v této knize. 31Ale toto je zapsáno, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Boží Syn, a abyste věříce měli život v Jeho jménu.




Poznámky:
20,16 Rabbi – ve smyslu: veliký rabbi , v původním textu je aramejský výraz (v NZ pouze zde a v Mk 10,51)
20,17 nedrž mě dále – var. nedotýkej se mě
20,23 zadržet (2x) – ve smyslu: uchopit silně, držet
Zjevení u jezera

1Potom se Ježíš znovu zjevil učedníkům u Tiberiadského moře. A zjevil se jim takto:2Byli spolu Šimon Petr, Tomáš (zvaný Didymos), Natanael (který byl z Kány Galilejské), synové Zebedeovi a další dva z Jeho učedníků.3Šimon Petr jim řekl: „Půjdu rybařit.“ Řekli mu: „Půjdeme s tebou i my.“ Šli a vstoupili hned na loď, ale té noci nic nechytili.
4Když již nastalo brzké ráno, Ježíš stál u břehu. Nicméně učedníci nevěděli, že je to Ježíš.5Ježíš jim tedy řekl: „Děti, máte k jídlu nějakou rybu s chlebem?“ Odpověděli Mu: „Nemáme.“6On jim řekl: „Hoďte síť na pravou stranu lodě, a najdete úlovek.“ Hodili tedy síť, a kvůli velkému množství ryb ji nemohli vytáhnout.7Učedník, kterého Ježíš miloval, tedy řekl Petrovi: „To je Pán!“ Když Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, ovinul si kolem sebe vnější oděv (neboť byl nahý) a skočil do moře.8Ostatní učedníci se plavili loďkou, neboť nebyli daleko od břehu (kolem dvou set loket). Táhli s sebou síť plnou ryb.
9Když vystoupili na břeh, uviděli oheň z dřevěného uhlí a na něm položenou rybu a chléb. 10Ježíš jim řekl: „Přineste něco z těch ryb, které jste právě chytili.“ 11Šimon Petr tedy vstoupil na loď a vytáhl na zem síť plnou velikých ryb – bylo jich sto padesát tři. Přestože jich byl tak velký počet, síť se neroztrhla. 12Ježíš jim řekl: „Pojďte a posnídejte.“ Žádný učedník se Ho neodvážil vyptávat: „Kdo jsi?“ Všichni věděli, že je to Pán. 13A Ježíš přišel, vzal chléb a dával jim ho; stejně tak jim dal rybu. 14To bylo již potřetí, co se Ježíš ukázal Svým učedníkům poté, co vstal z mrtvých.
15A když posnídali, Ježíš řekl Šimonu Petrovi: „Šimone, synu Jonášův, miluješ Mě více, než ti ostatní?“ Řekl Mu: „Pane, ty víš, že Tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas Moje beránky.“16Řekl mu znovu, podruhé: „Šimone, synu Jonášův, miluješ Mě?“ Řekl Mu: „Ano, Pane, ty víš, že Tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas moje ovce.“ 17Řekl mu potřetí: „Šimone, synu Jonášův, máš Mě rád?“ Petr byl velmi smutný, protože mu potřetí řekl: ‚Máš Mě rád?‘ – a řekl Mu: „Pane, Ty víš všechno. Ty víš, že Tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce. 18Amen, amen, říkám ti: Když jsi byl mladší, sám ses opásával a chodíval jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš své ruce před sebe a jiný tě opáše a povede, kam ty nechceš.“ 19To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. Když to řekl, dodal: „Následuj Mě.“
20Petr se obrátil a spatřil toho učedníka, kterého Ježíš miloval, jak je následuje (ten učedník ležel při pesachové večeři na Jeho hrudi; a ten také řekl: ‚Pane, kdo je ten, který Tě zradí?‘). 21Když ho Petr uviděl, řekl Ježíšovi: „Pane, co bude s tímto?“ 22Ježíš mu řekl: „Pokud ho chci ponechat, dokud nepřijdu – co je ti po tom? Ty Mě následuj.“ 23A mezi jeho bratry tedy vyšla řeč, že ten učedník nezemře. Ale Ježíš mu neřekl, že nezemře, ale řekl: ‚Pokud ho chci ponechat, dokud nepřijdu – co je ti po tom?‘

Epilog

24To je ten učedník, který o těchto věcech vydává svědectví a zapsal je. Víme, že jeho svědectví je pravdivé. 25Ježíš však vykonal mnoho dalšího. Kdyby se měly všechny ty události sepsat každá [jedna] zvlášť, předpokládám, že by ani celý svět neobsáhl knihy, které by o tom byly napsány. Amen.




Poznámky:
21,5 ryba s chlebem – pochoutka (jedená s chlebem), obvykle ryba nebo maso
21,8 dvě stě loket – asi 92m
21,12.15 posnídat – var. poobědvat. Označuje jídlo před večeří.
21,24 pravdivé – var. spolehlivé
Úvod

1Ó, Theofile, první slovo jsem vytvořil ohledně všeho, co Ježíš začal dělat a vyučovat až do toho dne, kdy byl vzat.2V ten den dal skrze Ducha svatého příkazy apoštolům, které si vybral.3Těm se také ukazoval v mnoha pevných důkazech. Ukázal, že je živý po Svém utrpení – během čtyřiceti dnů se jim dával vidět a mluvil o Božím království.

Ježíšovo povolání

4Když se spolu shromáždili, dal jim instrukce, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale očekávali Otcovo zaslíbení, „...které jste ode Mne slyšeli,5protože Jan vás křtil ponořením ve vodě, ale vy budete – po nemnoha dnech – křtem ponořeni v Duchu svatém.“ 6Oni se tedy shromáždili a zeptali se Ho: „Pane, obnovíš Izraelské království v tomto čase?“7Řekl jim: „Není vaše věc znát časy nebo období, které Otec uložil do Své autority.8Ale přijmete moc Ducha svatého přicházejícího na vás. A budete Mi svědci v Jeruzalémě, v celém Judsku, Samaří a až po nejposlednější konec země.“
9Když to říkal, byl zdvižen k nebi; oni na to hleděli – jak Ho oblak vzal z jejich očí. 10A když pozorně sledovali, jak jde do nebe, tak hle: Postavili se k nim dva muži v bílém oblečení. 11Ti řekli: „Galilejští muži, co tu stojíte a hledíte do nebe? Ten Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, přijde takovým způsobem, jak jste Ho viděli jít do nebe.“

Zvolení Matěje

12Tehdy se vrátili do Jeruzaléma z hory, která je blízko Jeruzaléma a která se nazývá Olivová. Drželi se délky cesty, která se může ujít v sobotu. 13Když vstoupili do města, vystoupili do horní místnosti, kde pobývali Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip, Tomáš, Bartoloměj, Matouš, Jakub (syn Alfeův), Šimon (‚nadšenec‘) a Juda (syn Jakuba). 14Ti všichni nepřetržitě zůstávali v jednomyslnosti na modlitbě s ženami, Marií (Ježíšovou matkou) a s Jeho bratry.
15V těch dnech se Petr postavil doprostřed bratrů (byl tam pohromadě zástup jmen, kolem sto dvaceti lidí) a řekl: 16„Muži bratři, muselo se naplnit Písmo, které předpověděl Duch svatý skrze Davidova ústa ohledně Judy, který se stal vůdcem těch, jež se zmocnili Ježíše. 17Neboť byl započítán mezi nás a obdržel na této službě podíl. 18On získal pozemek ze mzdy nespravedlnosti, a když spadl střemhlav, jeho tělo se rozervalo a všechny jeho vnitřnosti vyhřezly. 19A to se stalo známé všem, kteří bydlí v Jeruzalémě, takže byl ten pozemek nazván v jejich vlastním nářečí: ‚Hakeldama‘, tj. ‚Pozemek krve‘.
20Vždyť je psáno v knize Žalmů: ‚Ať se jeho příbytek stane pustým, a ať není nikoho, kdo by v něm bydlel,‘ a ‚Jeho pověření ať obdrží jiný.‘ 21Proto se musí jeden z těch mužů – který se s námi scházel během celého času, kdy mezi námi Pán Ježíš vycházel a vcházel, 22počínaje od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás vzat – stát svědkem spolu s námi Jeho zmrtvýchvstání.“
23A postavili dva muže: Josefa, zvaného Barsabáš (který byl nazýván Justus), a Matěje. 24Modlili se: „Pane, Ty jsi znalec všech myslí. Urči, kterého [jednoho] jsi vybral z těch dvou, 25aby přijal místo v této službě a v apoštolství, z něhož Juda vypadl a šel na své místo.“ 26Dali jim losy a los padl na Matěje. A byl zvolen mezi dvanáct apoštolů.




Poznámky:
1,7 časy a období – ř. chronos (spíše čas chronologický) a kairos (spíše ‚okamžik času‘)
1,12 drželi se délky cesty, která se může ujít v sobotu – dosl. sobotní držíce se cesty
1,13 horlivý – var. zelót (militantní židovská skupina bojující proti Římu)
1,17 obdržet podíl – var. vylosován losem
JERUZALÉM - Sestoupení Ducha svatého

1Během naplňování dne letnic byli všichni spolu na jednom místě. 2A najednou nastal z nebe zvuk jakoby přicházejícího prudkého větru a naplnil celý dům, kde seděli. 3Ukázaly se jim rozdělující jazyky, jakoby ohnivé; a na každém z nich se usadil jeden. 4Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit různými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
5V Jeruzalémě tehdy pobývali Židé – zbožní muži z každého národa, který je pod nebem. 6Když nastal ten zvuk, sešlo se množství lidí a byli zmatení, protože je každý [jeden] slyšel mluvit ve svém vlastním nářečí.7Všichni byli ohromeni a divili se. Říkali: „Hle: Nejsou snad všichni, kteří tady mluví, lidé z Galileje?8Jak to, že je každý z nás slyší mluvit ve svém nářečí, ve kterém jsme se narodili?9Parthové, Médové, Elamité, ti, kteří přebývají v Mezopotámii, obyvatelé Judska, Kappadokie, Pontu, Malé Asie, 10Frygie, Pamfylie, Egypta a krajin Lybie u Kyrény, dále návštěvníci z Říma, 11Židé i proselyté, Kréťané i Arabové – my všichni je slyšíme mluvit veliké Boží věci ve svém jazyce!“ 12Všichni byli ohromeni a velmi zmatení. Jeden druhému říkali: „Co to má znamenat?“ 13Jiní se však posmívali; říkali: „Jsou plní zkvašeného hroznového moštu!“
14Ale Petr se s jedenácti učedníky postavil, pozdvihl svůj hlas a promluvil k nim: „Judští muži a vy všichni, kteří přebýváte v Jeruzalémě: Ať je vám známo toto, naslouchejte mým slovům: 15Vždyť tito lidé nejsou opilí vínem, jak předpokládáte, vždyť je devět hodin ráno. 16Ale toto je to, co bylo řečeno skrze proroka Joele: 17‚Bůh říká: A bude v posledních dnech, že vyliji ze Svého Ducha na každé tělo. A vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vidět vidění a vaši starci budou mít sny. 18V těch dnech vyliji Svého Ducha také na Své otroky a otrokyně, a budou prorokovat. 19A dám zázraky nahoře na nebi a znamení dole na zemi: Krev, oheň a sloupy kouře. 20Slunce se obrátí do temnoty a měsíc do krve – dříve, než přijde veliký a pozoruhodný Pánův den. 21A stane se, že bude spasen každý, kdo vyzná Pánovo jméno.‘
22Izraelští muži, poslouchejte tato slova: Ježíš Nazaretský byl muž, který byl k vám ustanoven od Boha mocnými činy, zázraky a znameními, které skrze Něj udělal Bůh uprostřed vás; jak to sami víte. 23On byl určený plánem a rozhodnutím – které Bůh předem věděl – vydán na smrt skrze ruce protizákonných lidí. Pak byl připevněn na kříž a zavražděn. 24Jeho Bůh vzkřísil a zbavil Ho intenzivní bolesti smrti, neboť nebylo možné, aby byl od ní držen. 25Vždyť David o Něm říká: ‚Vidím před sebou: Přede Mnou je Pán skrze všechno, protože je po Mojí pravici, abych se netřásl. 26Kvůli tomu se Moje mysl zaradovala a Můj jazyk se rozveselil, avšak také Moje tělo bude mít příbytek v naději, 27protože nezanecháš Moji duši v hádesu, ani nedáš Zbožnému uvidět úplnou zkázu. 28Udělal jsi Mi známé cesty života a naplnil jsi Mě vnitřní radostí před Tvojí tváří.‘
29Muži bratři, je mi dovoleno k vám mluvit se smělou důvěrou ohledně patriarchy Davida, že zemřel a byl pohřben. A jeho hrob je mezi námi dodnes. 30Byl to prorok a věděl, že mu Bůh přísahou přísahal, že na jeho trůn posadí potomka z beder jeho těla. 31Když to před sebou uviděl, mluvil o Kristově vzkříšení, totiž že nebude zanechán v hádesu, ani Jeho tělo neuvidí úplnou zkázu. 32Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědci. 33Když byl tedy Boží pravicí vyvýšen a obdržel zaslíbení Ducha svatého od Otce, vylil to, co vy nyní vidíte a slyšíte. 34Vždyť David nevystoupil do nebe, avšak sám říká: ‚Řekl Pán Mému Pánu: Seď po Mojí pravici, 35dokud nepoložím Tvoje nepřátele jako rohož pod Tvoje nohy.‘ 36Celý izraelský dome, roto bezpečně vězte, že Bůh udělal Ježíše, kterého jste ukřižovali, Pánem a Kristem.“
37Když to uslyšeli, byli hluboce zasaženi v mysli. Řekli Petrovi a ostatním apoštolům: „Co budeme dělat, muži bratři?“ 38Petr jim řekl: „V lítosti změňte myšlení a nechte se každý z vás pokřtít ve jménu Ježíše Krista k odpuštění vašich hříchů. A přijměte dar Ducha svatého. 39Vždyť zaslíbení je vaše, vašich dětí i všech, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh.“ 40A jinými slovy mnohým z nich slavnostně svědčil a povzbuzoval je. Říkal: „Zachraňte se od této morálně pokřivené generace!“
41Ti tedy, kteří přivítali jeho slova, byli pokřtěni; a přidalo se k nim v ten den kolem tří tisíc duší. 42Setrvávali v apoštolském učení, společenství, lámání chleba a modlitbách. 43Na každou duši přišla posvátná úcta a prostřednictvím apoštolů nastalo v Jeruzalémě mnoho zázraků a znamení. [A na všechny padla posvátná úcta.]
44Všichni věřící byli spolu a měli všechno společné. 45Prodávali majetky a vlastnictví a dělili je mezi všechny, jak každý potřeboval. 46A každý den setrvávali jednomyslně v chrámu, lámali chléb po domech a přijímali podíl jídla v potěšení a uhlazené mysli. 47Přitom chválili Boha a měli milost se všemi lidmi. A Pán každý den přidával k jejich společenství ty, kteří přijímali spasení.




Poznámky:
2,1 naplnit – zesílený výraz pro ‚naplnit‘– úplně naplnit
2,5 zbožný – dosl. ‚dobro-úcta/strach‘ (před Bohem)
2,11 proselyta – označuje člověka, který přestoupil z pohanství na židovství
2,12 Co to má znamenat? – dosl. ‚Co přeje to být?‘
2,15 devět hodin ráno – dosl. třetí hodina dne
2,19 sloupy – dosl. pára
2,21 stane se – dosl. bude
2,24 držet – ve smyslu: pevně uchopit (přeneseně – nadvláda)
2,30 potomka – dosl. plodu, ovoce
Uzdravení chromého člověka

1Petr a Jan vystupovali o třetí hodině odpoledne do chrámu; v hodinu modlitby. 2A byl tam přinesen nějaký muž, který byl chromý od doby, kdy byl v břiše své matky. Toho muže každý den pokládali ke dveřím chrámu (kterým se říkalo ‚Krásné‘), aby si tam vyprosil příspěvek pro chudé od těch, kteří přicházeli do chrámu.3On uviděl Petra a Jana, jak se chystají vstoupit do chrámu, a prosil je, aby od nich obdržel příspěvek pro chudé.4Petr se na něj s Janem pozorně podíval a řekl: „Podívej se na nás.“5On jim věnoval pozornost a čekal, že od nich něco obdrží.6Petr však řekl: „Stříbro ani zlato nemám, co však mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského: Vstaň a choď!“
7Vzal ho za pravou ruku, pozdvihl ho a hned byly posíleny jeho nohy a kotníky.8A vyskočil, postavil se a chodil. Vstoupil s nimi do chrámu, chodil, poskakoval a chválil Boha.9Všichni lidé ho viděli, jak chodí a chválí Boha. 10Poznali ho, že to je ten, který žil z příspěvků pro chudé a sedával u ‚Krásné brány‘ chrámu. Byli naplněni úžasem a byli zcela bez sebe z toho, co se mu stalo.
11Zatímco se držel Petra a Jana, seběhli se k nim všichni lidé ve sloupořadí (zvaném ‚Šalamounovo sloupořadí. ‘) a byli zděšeni. 12Když to Petr uviděl, reagoval na to; řekl lidem: „Izraelští muži, proč se tomu divíte? Anebo: Proč nás tak pozorně sledujete, jako kdybychom svou mocí nebo zbožným chováním způsobili, že on chodí? 13Bůh Abrahama, Bůh Izáka, Bůh Jákoba a Bůh našich otců oslavil Svého služebníka Ježíše, jehož jste vy vydali na smrt a odmítli před tváří Piláta, který usoudil, že Ho propustí. 14Vy jste však Svatého a Spravedlivého odmítli a vyžádali jste, aby vám byl dán muž vrah. 15Avšak zavraždili jste Původce života, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých – my jsme toho svědci. 16Na základě víry v Jeho jméno bylo Jeho jméno posíleno; a víra, která je skrze Něho, dala tomuto muži, jehož vidíte a znáte, úplné zdraví před vámi všemi.
17Bratři, nyní však vím, že jste jednali v nevědomosti, stejně jako i vaši vládci. 18Ale takto naplnil Bůh to, co dříve vyhlásil skrze ústa všech proroků, totiž že Jeho Kristus bude trpět. 19Proto v lítosti změňte myšlení a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy, 20aby přišly časy osvěžení před tváří Pána a aby vám poslal Ježíše Krista, kterého vám ustanovil. 21Nebe Ho musí přijmout až do časů obnovy všech věcí, jak o tom Bůh mluvil od věčnosti skrze ústa Jeho svatých proroků.
22Mojžíš řekl otcům: ‚Pán, náš Bůh, vám vzbudí Proroka z vašich bratrů, jako vzbudil Mě. Jeho poslouchejte ve všem, co by k vám mluvil. 23Stane se, že každá duše, která toho Proroka neuposlechne, bude zcela vyhlazena z lidu.‘ 24A všichni proroci od Samuele a těch dalších v pořadí, kdykoli mluvili, hlásali také tyto dny. 25Vy jste synové a dcery proroků a smlouvy, kterou Bůh smluvil s vašimi otci, když řekl Abrahamovi: ‚V tvém Potomku budou požehnány všechny rodové linie země.‘ 26Bůh vám nejprve Svého služebníka vzkřísil, a pak Ho poslal, aby vám požehnal v tom, že se každý z vás odvrátí od svých špatností.“




Poznámky:
3,1 třetí hodině odpoledne – dosl. deváté
3,2 od doby, co byl v břiše – dosl. od dělohy
3,21 obnovy – var. navrácení
Uzdravení chromého člověka

1Když mluvili k lidu, přišli kněží, velitel chrámové stráže a saduceové.2Těžce nesli, že učí jejich lid a hlásají ve jménu Ježíše vzkříšení z mrtvých.3Vztáhli na ně ruce a vsadili je do vězení až do dalšího dne, neboť již byl večer.4A uvěřilo mnoho lidí z těch, kteří slyšeli slovo; počet jejich mužů byl kolem pěti tisíců.
5Další den se stalo, že se v Jeruzalémě shromáždili jejich vládci, starší, učitelé zákona,6velekněz Annáš, Kaifáš, Jan, Alexander a každý, kdo byl z velekněžského rodu. 7Postavili je doprostřed a ptali se jich: „V jaké moci či v jakém jménu to děláte?“ 8Petr jim tedy – naplněn Duchem svatým – řekl: „Vládci lidu a starší. 9Pokud jsme my dnes posuzováni ohledně slabého člověka, totiž za dobrý skutek, kterým byl zachráněn, 10ať je známo vám všem a všem lidem Izraele: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského – jehož jste ukřižovali a jehož Bůh vzkřísil z mrtvých – v Něm tento člověk stojí před vámi zdravý. 11To je ten kámen, který byl odmítnut od vás, stavitelů, jenž se stal hlavou úhlu. 12A v nikom jiném není spása. Vždyť není pod nebem jiné jméno, které bylo dáno mezi lidi, ve kterém bychom měli být spaseni.“
13Když viděli Petrovu smělost a uvědomili si, že jsou to lidé nevzdělaní a neznalí, divili se a poznali na nich, že bývali s Ježíšem. 14A když viděli toho uzdraveného člověka, jak s nimi stojí, neměli nic, co by proti němu mluvili. 15Přikázali jim odejít mimo sanhedrin a diskutovali mezi sebou.
16Říkali: „Co uděláme s těmito lidmi? Vždyť je zjevné, že se to znamení stalo skrze ně. Všem obyvatelům Jeruzaléma je to jasně viditelné – a to nemůžeme zapřít. 17Ale aby se to ještě více nerozšířilo mezi lidmi, pohrozme jim, aby již nemluvili ve jménu tohoto muže."
18Zavolali si je a přikázali jim, aby vůbec nemluvili ani neučili v Ježíšově jménu. 19Ale Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte, zda je spravedlivé před Bohem poslouchat více vás, než Boha. 20Vždyť nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ 21Oni jim znovu pohrozili a nechali je jít. Nenašli na nich nic, zač by je potrestali, a to kvůli lidu, protože všichni oslavovali Boha za to, co se stalo. 22Vždyť tomu člověku, na kterém se to znamení vyléčení stalo, bylo již přes čtyřicet let.
23Když je propustili, přišli ke svým a oznámili, co všechno jim řekli přední kněží a starší lidu. 24Když to uslyšeli, jednomyslně pozdvihli hlas k Bohu a řekli: „Svrchovaný Pane, Ty jsi udělal nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich. 25Ty jsi k našim otcům promluvil skrze Ducha svatého ústy Tvého služebníka Davida: ‚Proč zuří národy a proč se lidé zabývají prázdnými věcmi? 26Králové země se postavili a vládcové se spolu shromáždili – proti Pánu a proti Jeho Kristu.‘ 27V tomto městě se vskutku shromáždili Herodes a Pontius Pilát spolu s pohany a izraelským lidem proti Tvému svatému služebníku Ježíšovi, jehož jsi pomazal. 28Sešli se, aby udělali to, co Tvoje ruka a Tvůj úmysl předem vyvolily, že se stane. 29Nyní Pane, pohlédni na jejich hrozby a dej Svým otrokům mluvit Tvoje slovo s veškerým odhodláním; 30vztahuj Svou ruku k tomu, aby nastalo léčení, znamení a zázraky skrze jméno Tvého služebníka Ježíše.“ 31Když se modlili, zatřáslo se místo, kde byli shromážděni. A všichni byli naplněni Duchem svatým a s odhodláním mluvili Boží slovo.
32To množství lidí, které uvěřilo, bylo jedné mysli a jedné duše. A nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, ale bylo to společné pro všechny. 33Apoštolové Pána Ježíše s velikou mocí vydávali svědectví o vzkříšení a na všech byla veliká milost, 34neboť mezi nimi nebyl nikdo potřebný. Vždyť všichni vlastníci pozemků či domů prodávali svůj majetek a výtěžek z prodeje přinášeli a pokládali k nohám apoštolů. 35Ti pak rozdělovali každému, jak kdo potřeboval. 36Levita Josef (který byl apoštoly nazýván ‚Barnabáš‘, tj. v překladu: ‚Syn povzbuzení‘), původem z Kypru, vlastnil pole, 37které prodal a peníze přinesl a položil k nohám apoštolů.




Poznámky:
4,9 zachráněn – var. spasen
4,26 Kristu – tj. Pomazanému
4,27 vskutku – dosl. v pravdě
Ananiáš a Zafira

1Jeden muž, jménem Ananiáš, prodal se svou manželkou Zafirou majetek.2S vědomím manželky si dal z výtěžku stranou nějaké peníze. A přinesl určitý díl majetku a položil jej k nohám apoštolů. 3Petr však řekl: „Ananiáši, proč satan naplnil tvoji mysl lhaním vůči Duchu svatému a dal jsi stranou nějaké peníze z výtěžku svého pozemku? 4Nezůstalo by ti snad to, co by ti zůstalo? A co jsi prodal – nebylo by to ve tvojí moci? Proč jsi uložil ve své mysli tuto záležitost? Nelhal jsi člověku, ale Bohu.“5Když Ananiáš ta slova uslyšel, padl a naposledy vydechl. A na všechny, kteří to slyšeli, přišel veliký strach. 6Mladí muži ho zvedli, zahalili a vynesli ven pohřbít.
7O tři hodiny později se stalo, že přišla jeho žena, ale nevěděla, co se stalo. 8Petr na to reagoval: „Řekni mi, prodali jste ten pozemek za tolik peněz?“ Řekla: „Ano, za tolik.“ 9Avšak Petr jí řekl: „Proč jste se shodli na tom, že budete pokoušet Pánova Ducha? Hle: Nohy těch, kteří pochovali tvého muže, jsou za dveřmi; a vynesou i tebe.“ 10Hned padla před jeho nohy a vydechla naposled. Vešli mladíci, našli ji mrtvou a vynesli ji ven, kde ji pohřbili u jejího muže. 11A přišel veliký posvátný strach na celou církev a na ty, kteří to slyšeli.

Apoštolové vězněni a propuštěni

12Skrze ruce apoštolů se mezi lidmi dělo mnoho znamení a zázraků. A všichni byli jednomyslně v Šalamounově sloupořadí. 13Nikdo z ostatních se k nim neodvažoval připojit, ale lidé je velebili. 14Ještě více lidí se přidávalo k věřícím v Pána; množství mužů a žen. 15Takže na ulice vynášeli nemocné, pokládali je na postele i lůžka, aby – půjde Petr – aspoň některého z nich zastínil jeho stín. 16Scházelo se množství lidí z okolních měst Jeruzaléma, přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy – a ti všichni byli uzdraveni.
17Povstal velekněz a všichni ti, kteří byli s ním (ze skupiny saduceů) a byli naplnění závistí. 18Vztáhli na apoštoly ruce a vsadili je do veřejného vězení. 19Ale během noci Pánův anděl otevřel dveře vězení, vyvedl je ven a řekl: 20„Jděte, postavte se a mluvte v chrámu všem lidem slova tohoto života.“ 21Když to uslyšeli, šli a vešli brzy ráno do chrámu a učili.
Když se dostavil velekněz a s ním ti, kteří svolali sanhedrin, a všichni z rady starších synů Izraele, poslali do vězení zprávu, aby je přivedli. 22Služebníci přišli do vězení, ale ve vězení je nenašli. Vrátili se a podali zprávu: 23„Vězení jsme našli zavřené ve veškeré bezpečnosti. Strážci stáli před dveřmi, ale když jsme je otevřeli a vstoupili, nikoho jsme uvnitř nenašli.“ 24Když ta slova uslyšel velitel chrámové stráže a velekněží, byli z nich velmi zmatení; nechápali, co se to mohlo stát. 25Přišel nějaký člověk a oznámil jim: „Hle: Muži, které jste vsadili do vězení, jsou v chrámu, stojí a učí lid.“ 26Tehdy odešel velitel chrámové stráže se služebníky, aby je přivedli. Ale bez násilí, neboť se báli lidu, aby je neukamenovali.
27Přivedli je a postavili před sanhedrin. Velekněz se jich zeptal: 28„Nedal jsem vám snad jasné instrukce, abyste v tom jménu neučili? A hle: Jeruzalém jste naplnili svým učením a chcete na nás přivést krev toho člověka.“ 29Petr a apoštolové však odpověděli: „Má se poslouchat víc Bůh, než lidi. 30Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, jehož jste zavraždili tím, že jste Ho pověsili na dřevěný kříž. 31Jeho Bůh jakožto Vedoucí a Spasitel Svou pravicí vyvýšil, aby dal Izraeli změnu myšlení v lítosti a odpuštění hříchů. 32A my jsme svědci těchto výroků, i Duch svatý, jehož Bůh dal těm, kteří Ho poslouchají.“
33Když to uslyšeli, byli vnitřně rozzlobení a chtěli je zabít. 34Avšak v sanhedrinu povstal nějaký farizeus jménem Gamaliel (přední učitel Mojžíšova zákona), který byl všem lidem vzácný. Přikázal, aby na malou chvíli apoštoly vyvedli ven. 35Řekl jim: „Izraelští muži, dávejte si pozor na to, co s těmi lidmi uděláte. 36Vždyť před těmito dny povstal Theudas a říkal o sobě, že je někým velikým. Se zaujetím se k němu připojilo početně kolem čtyř set mužů. On byl zabit a všichni, kteří ho následovali, se rozptýlili a všechno přišlo vniveč. 37Po něm, ve dnech soupisu, povstal Juda Galilejský, který odvrátil lid k sobě. Také on zahynul, a všichni, které přesvědčil, byli rozptýleni. 38A vám nyní říkám: Nechte tyto lidi a propusťte je, neboť pokud je to z lidí, tak ten úmysl či to dílo bude zničeno. 39Pokud je to však z Boha, nemůžete je zničit, abyste snad nakonec nebyli shledáni protiBohubojujícími.“ 40Byli jím přesvědčeni.
Zavolali si apoštoly, nechali je zbít a přikázali jim, aby nemluvili v Ježíšově jménu. A pak je propustili. 41Oni tedy odešli z přítomnosti toho sanhedrinu, a přitom se radovali, že byli uznáni za hodné být znevažováni kvůli Jménu. 42Každý den v chrámě a v domech nepřestávali učit a kázat evangelium Ježíše Krista.




Poznámky:
5,7 později – dosl. interval
5,17 horlivost – var. žárlivost
5,28 nedal – dosl. přikázal
5,31 Vedoucí – var. Zakladatel, Původce
5,34 vyvedli – dosl. udělali
Ustanovení mužů k službě

1A v těch dnech, kdy narůstal počet učedníků, nastalo reptání Helénistů proti Hebrejům, protože v každodenní službě byly jejich vdovy přehlíženy. 2Dvanáct apoštolů svolalo množství učedníků a řekli: „Není pro nás vhodné, abychom zanechali Boží slovo a sloužili u stolů. 3Bratři, vyberte ze svého středu muže – sedm osvědčených mužů plných Ducha a moudrosti – které bychom ustanovili nad touto potřebnou prací. 4A my budeme setrvávat na modlitbě a ve službě.“ 5To slovo se všemu množství lidí líbilo. Vybrali Štěpána (muže plného víry a Ducha svatého), Filipa, Prochora, Nikanóra, Timóna, Parmenase a Nikolase, proselytu z Antiochie. 6Ty postavili před apoštoly, modlili se a položili na ně ruce. 7A Boží slovo rostlo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi narůstal. Také zástup kněží byl poslušný víry.

Štěpán

8Štěpán, plný víry a moci, konal mezi lidmi zázraky a veliká znamení. 9Někteří lidé ze synagogy zvané Libertinských‚ Kyrénských, Alexandrijských a těch z Kilikie a Malé Asie povstali a debatovali se Štěpánem. 10A nemohli odporovat moudrosti a Duchu, ve kterém mluvil. 11Tehdy tajně navedli muže, kteří řekli: „Slyšeli jsme ho, jak mluví rouhavé výroky proti Mojžíšovi a Bohu.“ 12Tak pobouřili lid. Přišli k němu starší a učitele zákona, zmocnili se ho silou a přivedli ho před sanhedrin. 13Postavili lživé svědky, kteří říkali: „Tento člověk nepřestává mluvit výroky proti tomuto svatému místu a proti zákonu. 14Vždyť jsme slyšeli, jak říká, že Ježíš Nazaretský toto místo zničí a změní zvyky, které nám předal Mojžíš.“ 15A všichni, kteří seděli v sanhedrinu, na něj hleděli – a uviděli, že jeho tvář je jako tvář anděla.




Poznámky:
6,1 Helénista – řecky mluvící Žid, který neumí mluvit hebrejsky ani aramejsky; Hebrej – Žid, který umí mluvit hebrejsky a žije v Palestině.
6,2 vhodné – var. přijatelné, líbivé
6,5 proselyta – označuje člověka, který přestoupil z pohanství na židovství
6,8 víry – jiné rukopisy: moci
Štěpánova obžaloba

1Velekněz řekl: „Je tomu skutečně tak?“2On řekl: „Muži bratři a otcové, poslouchejte: Bůh slávy se ukázal našemu otci Abrahamovi, když byl v Mezopotámii, dříve, než bydlel v Cháranu.3A řekl mu: ‚Vyjdi ze své země a od svých příbuzných a jdi do země, kterou ti ukážu.‘ 4Tehdy vyšel z Kaldejské země a bydlel v Cháranu. A odsud se po smrti svého otce přestěhoval do této země, ve které vy nyní bydlíte.5A nedal mu v této zemi jako dědictví zemi ani o délce kroku nohy, ale slíbil ji dát do vlastnictví jemu a jeho potomkům, kteří přijdou po něm; třebaže neměl dítě.6Bůh však promluvil takto: ‚Tvoji potomci budou přistěhovalci v cizí zemi. Budou vzemi zotročeni a budou s nimi špatně zacházet čtyři sta let.7A národ, jemuž budou otročit, budu soudit Já,‘ řekl Bůh, ‚a potom vyjdou a budou Mi sloužit na tomto místě.‘ 8A dal jim smlouvu obřízky. Když se mu narodil Izák, osmý den ho obřezal. Izákovi se narodil Jákob a Jákobovi se narodilo dvanáct patriarchů.
9Patriarchové žárlili na Josefa a prodali ho do Egypta. 10Ale Bůh byl s ním, vysvobodil ho ze všech pronásledování a dal mu milost a moudrost před faraonem, králem Egypta. Ten ho ustanovil za vedoucího nad Egyptem a nad celým svým domem. 11Potom na celý Egypt i Kanán přišel hlad a nastala veliká tíseň; takže naši otcové nenacházeli nic k jídlu. 12Když Jákob uslyšel, že je v Egyptě obilí, vyslal tam nejprve naše otce. 13A když je vyslal podruhé, dal se Josef poznat svým bratrům a Josefův rod se stal faraonovi známým. 14Josef poslal vzkaz a pozval k sobě svého otce Jákoba i celé příbuzenstvo v počtu sedmdesáti pěti duší. 15A Jákob sestoupil do Egypta a tam zemřel on i naši otcové. 16Přenesli je do Sichemu a uložili je v hrobě, který Abraham koupil za určitou cenu stříbra od synů Emorových v Sichemu.
17Jak se přibližoval čas zaslíbení, které Bůh vyhlásil Abrahamovi, lid rostl a v Egyptě narůstal jejich počet, 18dokud nepovstal nad Egyptem jiný král, který Josefa neznal. 19Ten s naším rodem jednal lstivě – špatně zacházel s našimi otci, když je nutil jejich miminka vhazovat do Nilu, aby nebyla zachována naživu. 20V tom čase se narodil Mojžíš a byl krásný Bohu. Starali se o něj v domě jeho otce tři měsíce. 21Když ho dali na řeku, ujala se ho faraonova dcera a starala se o něj; měla ho za svého syna. 22A Mojžíš byl vychován v egyptské moudrosti; byl mocný ve slovech a skutcích.
23Když se naplnilo čtyřicet let času, přišlo mu na mysl, aby navštívil své bratry, totiž syny Izraele. 24A uviděl jednoho člověka, jak je mu ubližováno. Bránil ho a vykonal pomstu nad tím sužovaným, když udeřil Egypťana. 25Myslel si, že jeho bratři pochopí, že jim Bůh skrze jeho ruce dává záchranu, ale nepochopili to. 26Následující den se objevil u těch, kteří se dohadovali. Nabádal je k pokoji, řekl jim: ‚Muži, jste bratři. Takže proč si navzájem ubližujete?‘ 27Ten, který ubližoval bližnímu, ho odmítl: ‚Kdo tě ustanovil nad námi vládcem a soudcem? 28Chceš mě snad zabít stejným způsobem, jako jsi včera zabil toho Egypťana?‘ 29Mojžíš kvůli těm slovům utekl a stal se přistěhovalcem v midjánské zemi, kde se mu narodili dva synové.
30Když se naplnilo čtyřicet let, ukázal se mu v pustině u hory Sinaj Pánův Posel – v plamenu ohně trnitého keře. 31Mojžíš to uviděl a tomu vidění se podivil. Přistoupil, aby na to pohlédl, a zazněl Pánův hlas: 32‚Já jsem Bůh tvých otců: Bůh Abrahama, Bůh Izáka a Bůh Jákoba.‘ Mojžíš se začal třást strachem a neodvažoval se pohlédnout. 33Pán mu řekl: ‚Sundej si ze svých nohou sandály, neboť místo, kde stojíš, je svatá země. 34Pohlédl jsem a uviděl jsem špatné zacházení se Svým lidem v Egyptě. Uslyšel jsem jejich vzdychání a sestoupil jsem, abych je vysvobodil. A nyní pojď, pošlu tě do Egypta.‘ 35Toho Mojžíše, kterého odmítli – když řekli: ‚Kdo tě ustanovil vládcem a soudcem?‘ – toho Bůh poslal jako vládce a vysvoboditele s rukou Posla, který se mu ukázal v tom trnitém keři. 36Ten Mojžíš je vyvedl a vykonal zázraky a znamení – v egyptské zemi, v Rudém moři a po čtyřicet let na poušti. 37Toto je ten Mojžíš, který řekl synům Izraele: ‚Bůh vám dá, aby povstal Prorok z vašich bratrů, jako jsem já. Toho poslouchejte.‘ 38To je ten, který byl ve shromáždění v pustině prostředníkem mezi Poslem mluvícím k němu na hoře Sinaj, a našimi otci. On přijal živá slova, aby je nám dal. 39Jeho naši otcové nechtěli poslouchat, ale odmítli ho a obrátili se ve svých myslích do Egypta. 40Řekli Áronovi: ‚Udělej nám bohy, kteří půjdou před námi, neboť nevíme, co se stalo tomu Mojžíšovi, který nás vyvedl z egyptské země.‘ 41V těch dnech udělali tele a té modle přinesli oběť. A radovali se ve skutcích svých rukou. 42Bůh se od nich odvrátil a vydal je k uctívání nebeskému vojsku, jak je psáno v knize proroků: ‚Izraelský dome, což jste Mi po čtyřicet let v poušti obětovali obětní dary a zvířecí oběti? 43Nosili jste svatostánek Molocha a hvězdu vašeho boha Remfana, obrazy, které jste udělali, abyste je uctívali... A tak vás přestěhuji za Babylón.‘
44S našimi otci na poušti byl svatostánek svědectví, jak to přikázal Ten, který řekl Mojžíšovi, aby jej udělal podle obrazu, který uviděl. 45Ten také převzali a vnesli naši otcové s Jozuem do země, jež byla ve vlastnictví pohanů, které Bůh vyhnal od tváře našich otců; tak tomu bylo až do dnů Davida. 46Ten našel před Bohem milost a prosil, aby mohl najít místo pro stan Jákobova Boha. 47Avšak dům Mu vybudoval Šalamoun. 48Ale Nejvyšší nebydlí v domech udělaných lidskýma rukama, jak říká prorok: 49 ‚Nebe je Mým trůnem a země je rohož Mých nohou. ‚Jaký Mi vybudujete dům?‘ říká Pán, nebo jinak: ‚Jaké je místo Mého odpočinutí? 50Neudělala snad všechno Moje ruka?‘
51Vy tvrdohlaví, vy lidé neobřezané mysli a uší: Stále odoláváte Duchu svatému. Jako vaši otcové, tak i vy… 52Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali? A zavraždili ty, kteří již dříve hlásili příchod Spravedlivého, vůči němuž jste se vy nyní stali zrádci a vrazi. 53Vy jste nařízením andělů přijali zákon. A nezachováváte ho.“
54Když to uslyšeli, byli vnitřně rozzlobeni ve svých myslích a skřípali zuby proti němu. 55On však plný Ducha svatého pohlédl do nebe a uviděl Boží slávu a Ježíše stojícího po Boží pravici. 56A řekl: „Hle: Vidím úplně otevřená nebesa a Syna člověka stojícího po Boží pravici.“ 57Oni vykřikli velikým hlasem, zacpali si své uši a jednomyslně se na něj vrhli. 58Vyvedli ho z města a začali ho kamenovat. Svědci odložili své pláště u nohou mládence jménem Saul. 59Když kamenovali Štěpána, vyznával: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ 60Poklekl na kolena a zvolal velikým hlasem: „Pane, nepokládej jim to za hřích!“ Když to řekl, zesnul.




Poznámky:
7,7 sloužit – var. uctívat, sloužit v chrámu
7,19 nutit – var. dělat, působit
7,30.35.38 – Posel – var. Anděl
7,37 jako jsem Já – dosl. jako Mne
7,42 odvrátit – dosl. obrátit
7,46 Jákobovu Bohu – jiné rukopisy: Jákobův dům
7,51 tvrdohlaví – dosl. tvrdo-šíjní
SAMAŘÍ

1Saul s jeho zabitím souhlasil. V ten den nastala v Jeruzalémě veliká perzekuce církve. Kromě apoštolů se všichni rozprchli po judských a samařských krajinách.2Zbožní muži pochovali Štěpána a velmi nad ním plakali.3Saul ničil církev, vstupoval do domů a odvlékal z nich muže a ženy a dával je do vězení. 4Ti tedy, kteří se rozprchli, vyšli a kázali slovo evangelia. 5Filip sestoupil do města Samaří a kázal jim Krista.6Zástupy lidí jednomyslně věnovaly pozornost tomu, co bylo řečeno od Filipa, když slyšely a viděly znamení, která dělal.7Vždyť mnozí z nich měli nečisté duchy, a když z nich vycházeli, křičeli velikým hlasem. Také bylo uzdraveno mnoho ochrnutých a chromých.8V tom městě tedy nastala veliká radost.
9Jeden muž jménem Šimon předtím ve městě praktikoval magii a ohromoval tím samařský lid. 10Všichni mu věnovali pozornost, od nejmenšího po největšího. Říkali: „To je Boží moc, která se nazývá ‚veliká‘.“ 11Věnovali mu pozornost, protože je dlouhý čas ohromoval magií. 12Když však lidé uvěřili Filipovi, který jim kázal evangelium o Božím království a o jménu Ježíše Krista, nechávali se pokřtít – muži i ženy. 13A Šimon sám také uvěřil a byl pokřtěn. Setrvával u Filipa a pozoroval znamení a zázraky, které vykonával; a byl tím ohromen.
14Apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že obyvatelé Samaří přijali Boží slovo. 15Vyslali k nim Petra a Jana, kteří když k nim sestoupili, tak se za ně modlili, aby přijali Ducha svatého. 16Neboť ještě na nikoho z nich nepadl, byli jen křtem ponořeni do jména Ježíše Krista. 17Tehdy na ně pokládali ruce a oni přijali Ducha svatého. 18Když Šimon uviděl, že skrze pokládání rukou apoštolů byl dán Duch, nabídl jim peníze a řekl: 19„Dejte také mně tuto pravomoc, aby každý, na koho položím ruce, obdržel Ducha svatého.“ 20Petr mu však řekl: „Tvoje peníze ať jsou zatraceny spolu s tebou, protože ses domníval, že Boží dar získáš skrze peníze! 21V této záležitosti pro tebe není podíl ani přidělená část, neboť tvoje mysl není před Bohem přímá. 22Proto ohledně této tvojí špatnosti v lítosti změň myšlení a pros Boha. Snad ti odpustí tu myšlenku tvojí mysli. 23Neboť vidím, že jsi v hořké hořkosti a svazku nespravedlnosti.“ 24Šimon odpověděl: „Modlete se vy za mě k Pánu, aby na mě nepřišlo nic z toho, co jste řekli.“
25Oni tedy, když slavnostně svědčili a domluvili Pánovo slovo, se vraceli do Jeruzaléma a kázali evangelium v mnoha samařských vesnicích.

AŽ NA KONEC ZEMĚ

Křest etiopského dvořana

26Pánův anděl řekl Filipovi: „Vstaň a jdi směrem na jih na cestu sestupující z Jeruzaléma do Gázy. To je ta pustá cesta.“ 27On vstal a šel. A hle: Byl tam etiopský muž, eunuch, mocný člověk u etiopské královny, který byl nad celým jejím pokladem. On přijel do Jeruzaléma uctívat Boha. 28Již se vracel. Seděl na svém voze a četl proroka Izaiáše. 29Duch řekl Filipovi: „Přistup a připoj se k tomu vozu.“ 30Filip přiběhl a uslyšel ho, jak čte proroka Izaiáše. A řekl: „Rozumíš tomu, co čteš?“ 31On řekl: „Vždyť jak bych mohl rozumět, když mě nikdo nevede?“ Vybídl tedy Filipa, aby vystoupil na vůz a posadil se s ním. 32Toto byla pasáž Písma, kterou četl: Byl veden jako ovce na porážku. A jako je beránek němý před tím, kdo ho stříhá, tak i On Svoje ústa neotevřel. 33V Jeho poníženosti Mu bylo odebráno právo. Kdo bude vyprávět Jeho generaci, že byl ze země odebrán Jeho život?‘
34Eunuch na to reagoval, řekl Filipovi: „Prosím tě, o kom to ten prorok mluví? O sobě, nebo o někom jiném?“ 35Filip otevřel svoje ústa a začal od toho Písma – a kázal mu evangelium Ježíše. 36Jak jeli tou cestou, přijeli k nějaké vodě. A eunuch řekl: „Hle: voda. Co mi brání, abych byl pokřtěn?“ 37Filip řekl: „Pokud věříš z celé mysli, je to dovoleno.“ On odpověděl: „Věřím, že Boží Syn je Ježíš Kristus.“ 38Přikázal zastavit vůz a oba, Filip i eunuch, sestoupili do vody. A Filip ho pokřtil. 39Když vystoupili z vody, Pánův Duch popadl Filipa a eunuch ho už neviděl. Jel tedy svou cestou a přitom se radoval. 40Filip byl nalezen v Ašdódu. Procházel tudy a všem městům kázal evangelium, až přišel do Cesareje.




Poznámky:
8,2 zbožný – dosl. ‚dobro-strach/úcta‘
8,9 ohromit – var. být bez sebe
8,23 hořká hořkost – v ř. dvě slova – první označuje ‚hořkou bylinu‘ (nebo směs z hořkých bylin , druhé slovo znamená ‚hořkost‘ (v obecném smyslu) – tedy ve smyslu: ‚hořkost hořkosti‘
8,33 právo – var. soud
8,39 dosl. popadnout, zmocnit se. Přeneseně: být uchopen Bohem a přenesen (Sk 8,39; 2. Kor 12,2.4; 1. Tes 4,17; Zj 12,5)
Saulovo obrácení

1Avšak Saul stále toužil po hrozbách a vraždách vůči Pánovým učedníkům. 2Odešel k veleknězi a vyžádal si od něj dopisy pro synagogy v Damašku, aby mohl – pokud by tam našel nějaké muže a ženy té Cesty – je spoutat a přivést do Jeruzaléma.3Když šel, stalo se, že se přibližoval k Damašku. Najednou se kolem něj objevil záblesk světla z nebe.4Padl na zem a uslyšel hlas: „Saule, Saule, proč Mě pronásleduješ?“ 5Řekl: „Kdo jsi, Pane?“ A On řekl: „JÁ JSEM Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Těžko je ti vzpírat se proti ostnům.“ 6Saul se třásl a zděsil se. Řekl: „Co chceš, abych udělal?“ „Vstaň, vejdi do města a bude ti řečeno, co máš udělat.“ 7Muži, kteří s ním spolucestovali, stáli němí strachem a slyšeli zvuk hlasu, ale nikoho neviděli.8Saul vstal ze země, otevřel své oči, avšak nic neviděl. Vedli ho za ruce a přivedli ho do Damašku.9Byl tam tři dny; nic neviděl, nejedl, ani nepil.
10V Damašku byl jeden učedník jménem Ananiáš. Pán mu řekl ve vidění: „Ananiáši.“ A řekl: „Hle: já, Pane.“ 11Pán mu řekl: „Vstaň, jdi do ulice, která se nazývá ‚Přímá‘, a v Judově domě vyhledej Saula z Tarsu. 12Hle: vždyť se právě modlí; a uviděl ve vidění muže jménem Ananiáš, jak přišel a položil na něj ruce, aby znovu viděl.“ 13Avšak Ananiáš odpověděl: „Pane, slyšel jsem od mnoha lidí o tom muži, kolik zla udělal Tvým svatým v Jeruzalémě. 14A zde má pravomoc od předních kněží, aby zatýkal všechny, kteří vzývají Tvoje jméno.“ 15Pán mu však řekl: „Jdi, protože ten člověk je Mojí vyvolenou nádobou, aby nesl Moje jméno před pohany, krále i syny a dcery Izraele. 16Neboť Já mu ukážu, co všechno má pro Moje jméno vytrpět.“ 17Ananiáš odešel a vstoupil do domu. Položil na něj ruce a řekl: „Saule, bratře, Pán mě poslal, Ježíš, Ten, který se ti ukázal na cestě, po které jsi přišel... Abys znovu viděl a byl naplněn Duchem svatým.“ 18A hned z jeho očí spadly jakoby šupiny a znovu viděl. Vstal a byl pokřtěn. 19Přijal jídlo a posilnil se.
A byl s učedníky v Damašku několik dní. 20Hned v synagogách kázal Ježíše, že On je Božím synem. 21Všichni, kteří ho slyšeli, byli ohromeni a říkali: „Není to ten, jenž pustošil v Jeruzalémě ty, kteří vzývají to Jméno? A sem přišel, aby je spoutané přivedl k předním kněžím!“
22Saul však stále více sílil a uváděl do zmatku Židy bydlící v Damašku, když dokazoval, že Ten Ježíš je Kristus. 23Když se naplnilo mnoho dnů, Židé se radili, že ho zavraždí. 24Saul se však o jejich úkladech dozvěděl. Ve dne i v noci pozorně sledovali brány, aby ho zavraždili. 25Avšak v noci ho jeho učedníci vzali a otvorem skrze hradbu ho spustili dolů ve velkém koši.
26Když přišel do Jeruzaléma, pokoušel se připojit k učedníkům. A všichni se ho báli, nevěřili, že je učedník. 27Barnabáš ho však vzal, přivedl ho k učedníkům a vyprávěl jim, jak Saul na cestě uviděl Pána, že k němu mluvil a jak v Damašku směle mluvil ve jménu Ježíše. 28A byl s nimi, vycházel a vcházel v Jeruzalémě a přitom směle mluvil ve jménu Ježíše. 29Mluvil ve jménu Pána Ježíše a debatoval s Helénisty, ale oni se ho pokoušeli zavraždit. 30Když se to dozvěděli bratři, dovedli ho dolů do Cesareje a poslali ho do Tarsu.
31A církve po celém Judsku, Galileji a Samaří měly pokoj, byly budovány, chodily v posvátné úctě vůči Pánu a v povzbuzování Ducha svatého narůstal jejich počet.

Uzdravení v Lyddě a Joppe

32Stalo se, že když se Petr procházel po všech těch místech, sestoupil také ke svatým, kteří bydleli v Lyddě. 33Našel tam jednoho člověka jménem Eneáš, který byl ochrnutý a po osm let ležel na lůžku. 34Petr mu řekl: „Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje. Vstaň a ustel si.“ A hned vstal. 35A uviděli ho všichni obyvatelé Lyddy a Sáronu a obrátili se k Pánu.
36V Joppe byla jedna učednice jménem Tabita, což přeloženo zní: ‚Dorkas‘. Ta byla plná dobrých skutků a příspěvků pro chudé, které dávala. 37V těch dnech se stalo, že onemocněla a zemřela. Obmyli ji a položili v horní místnosti. 38Protože Lydda byla blízko Joppe, učedníci uslyšeli, že v té Lyddě je Petr. Vyslali k němu dva muže a prosili ho: „Neotálej k nám přijít!“ 39Petr vstal a šel s nimi. Když přišli, šli s ním ti muži do horní místnosti. Přistoupily k němu všechny vdovy, plakaly a ukazovaly mu tuniky a pláště, které udělala Dorkas, když s nimi ještě byla. 40Petr vyhnal všechny ven, poklekl na kolena a modlil se. Obrátil se k tělu a řekl: „Tabito, vstaň.“ Její oči se otevřely a když uviděla Petra, posadila se. 41Podal jí ruku a zvedl ji. Zavolal svaté a vdovy a ukázal jim ji živou. 42Stalo se to známé po celém Joppe a mnoho lidí uvěřilo v Pána. 43Stalo se, že Petr zůstal mnoho dní v Joppe u nějakého Šimona koželuha.




Poznámky:
9,5 těžké – var. tvrdohlavé
9,42 v Pána – dosl. na/na základě (tedy jako výsledek) Pána
Obrácení pohana Kornélia

1Byl jeden muž v Cesareji jménem Kornélius, setník z vojenského oddílu zvaného: ‚Italský‘. 2Byl zbožný a měl se všemi členy své domácnosti posvátnou úctu k Bohu. Dával lidem mnoho příspěvků pro chudé a skrze všechno se modlil k Bohu. 3Kolem třetí hodiny odpoledne uviděl jasně ve vidění Božího anděla, jak k němu přišel a řekl mu: „Kornélie.“ 4On se na něj pozorně podíval a zděsil se. Řekl: „Co je, Pane?“ Řekl mu: „Tvoje modlitby a tvoje příspěvky pro chudé vystoupily jako připomínka před Boha.5Nyní pošli muže do Joppy a zavolej si Šimona, kterému se říká: ‚Petr‘.6Ten je hostem u nějakého Šimona koželuha, jehož dům je u moře. On ti řekne, co bys měl udělat.“7Když odešel anděl, který k němu mluvil, zavolal si dva své domácí služebníky – zbožné vojáky z těch, kteří s ním stále zůstávali. 8Všechno jim povyprávěl a poslal je do Joppe.
9Další den, když cestovali a přibližovali se k městu, Petr kolem dvanácté hodiny polední vyšel na střechu se modlit. 10Petr byl velmi hladový a chtěl se najíst. Když mu připravovali jídlo, padl na něj úžas. 11Uviděl otevřené nebe a sestupující nějakou nádobu, jakoby velikou plachtu, která čtyřmi rohy sestupuje směrem na zem. 12V té plachtě byli všichni čtvernožci, divoká zvěř, plazi i nebeské ptactvo. 13Zazněl k němu hlas: „Petře, vstaň, zabíjej a jez.“ 14Petr řekl: „V žádném případě, Pane! Vždyť jsem nikdy nejedl nic poskvrněného ani nečistého.“ 15A znovu – podruhé – k němu zazněl hlas: „Co Bůh očistil, nepokládej za poskvrněné.“ 16To nastalo třikrát a hned byla ta nádoba zase vzata do nebe.
17Zatímco byl Petr v sobě velmi zmatený z toho, co to vidění může znamenat, uviděl – hle: U brány stáli muži poslaní od Kornélia, kteří se vyptávali na Šimonův dům. 18Zavolali a zeptali se, zda je zde hostem Šimon zvaný Petr. 19Když Petr přemýšlel nad tím viděním, řekl mu Duch: „Hle: Tři muži tě hledají. 20Vstaň, sejdi dolů a jdi s nimi – a vůbec nepochybuj, protože jsem je poslal Já.“ 21Petr tedy sestoupil k těm mužům, kteří byli posláni od Kornélia. Řekl jim: „Hle: Já jsem ten, koho hledáte. Jaký je důvod, kvůli kterému jste sem přišli?“ 22Řekli: „Setníku Kornéliovi, muži spravedlivému, který má před Bohem posvátnou úctu a má dobré svědectví od celého židovského národa, bylo odhaleno od svatého anděla, aby si tě zavolal do svého domu a uslyšel od tebe zprávu.“ 23Pozval je tedy jako hosty do domu.
Další den vstal a vyšel s nimi; a šli s ním někteří bratři z Joppe. 24Další den vstoupili do Cesareje a Kornélius je očekával; svolal svoje příbuzné a blízké přátele. 25Když Petr vcházel do jeho domu, stalo se, že se s ním setkal Kornélius – padl k jeho nohám a klaněl se mu. 26Ale Petr ho pozdvihl a řekl: „Vstávej, vždyť také já sám jsem jen člověk.“ 27Mluvil s ním a vstoupil do domu, kde našel shromážděno mnoho lidí. 28Řekl jim: „Vy víte, jak je nezákonné židovskému muži se připojit či přistoupit k člověku z jiného národa. Mě však Bůh ukázal, abych nenazýval člověka poskvrněným nebo nečistým. 29Proto jsem bez váhání přišel, když jsem byl zavolán. Ptám se vás tedy: Kvůli čemu jste si mě zavolali?“ 30A Kornélius řekl: „Před čtyřmi dny od této chvíle jsem se postil a o třetí hodině odpoledne jsem se ve svém domě modlil. A hle: Postavil se přede mě muž v jasně zářícím oblečení. 31A řekl: ‚Kornélie, tvoje modlitby byly vyslyšeny a tvoje příspěvky pro chudé byly připomenuty před Bohem. 32Proto pošli do Joppe a zavolej si Šimona zvaného Petr. On je hostem v domě Šimona koželuha u moře.‘ 33Hned jsem tedy k tobě poslal a ty jsi dobře udělal, že jsi přišel. Nyní tedy my všichni před Boží přítomností posloucháme všechno, co ti bylo nařízeno Pánem.“
34Petr otevřel ústa a řekl: „V pravdě jsem pochopil, že u Boha není přijímání osob podle postavení. 35Ale v každém národě Mu je vítaný ten, který se Ho bojí a vykonává spravedlnost. 36To je to slovo, které poslal synům Izraele, když kázal evangelium pokoje skrze Ježíše Krista: On je Pánem všech! 37Sami víte, co se stalo po celém Judsku, počínaje od Galileje, po křtu, který kázal Jan: 38Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta. On procházel zemí, dělal dobro a uzdravoval všechny, se kterými ďábel špatně zacházel – protože s Ním byl Bůh. 39A my jsme svědci všeho, co udělal v oblasti Judska a Jeruzaléma. Oni Ho zavraždili – pověsili Ho na dřevěný kříž. 40Bůh Ho třetí den probudil z mrtvých a dal Mu, aby se stal zjevným ne všem lidem, 41ale svědkům dříve určeným od Boha, nám, kteří jsme s Ním spolujedli a spolupili poté, co vstal z mrtvých. 42Přikázal nám, abychom lidem kázali a slavnostně svědčili, že On je Bohem určený soudce živých i mrtvých. 43Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že skrze Jeho jméno obdrží odpuštění hříchů každý, kdo v Něho věří.“
44Zatímco Petr ještě mluvil tyto výroky, Duch svatý padl na všechny, kteří těm slovům naslouchali. 45Všichni obřezaní, kteří přišli s Petrem, byli ohromeni, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého. 46Vždyť je slyšeli mluvit jazyky a velebit Boha. Tehdy na to Petr reagoval: 47„Může snad někdo zabránit tomu, aby byli pokřtěni ti, kteří obdrželi Ducha svatého tak, jako jsme Ho obdrželi i my?“ 48Nařídil, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista. Tehdy ho poprosili, aby s nimi zůstal několik dní.




Poznámky:
10,3 třetí – dosl. deváté (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
10,9 dvanácté – dosl. šesté (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
10,14 neboť – var. že, protože
10,14 poskvrněný – někdy překládáno jako ‚společný‘ (Sk 2,44; 4,32; Tit 1,4; Jud 3)
10,30 třetí – dosl. deváté (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
10,33 Pánem – jiné rukopisy: Bohem
Obrácení pohana Kornélia

1Avšak apoštolové a bratři, kteří byli v Judsku, uslyšeli, že také pohané přijali Boží slovo.2Když Petr vystoupil do Jeruzaléma, obřezaní mu vytýkali:3„Vstoupil jsi do domu neobřezaných mužů a spolujedl jsi s nimi!“
4Petr začal popořadě vysvětlovat: 5„Byl jsem ve městě Joppe a modlil jsem se. Uviděl jsem v úžasu vidění: Sestupující nějakou nádobu jakoby velikou plachtu, která sestupovala čtyřmi rohy z nebe a přišla až ke mně.6Pozorně jsem sledoval, co je v ní. A uviděl jsem zemské čtvernožce, divokou zvěř, plazy i nebeské ptactvo.7Slyšel jsem také hlas, který mi řekl: ‚Petře, vstaň, zabíjej a jez.‘
8Řekl jsem: ‚V žádném případě, Pane! Do mých úst nikdy nevstoupilo nic poskvrněného nebo nečistého.‘9Z nebe zazněl hlas podruhé: ‚Co Bůh očistil, nepokládej za poskvrněné.‘ 10To se stalo třikrát a znovu to všechno bylo vytaženo vzhůru do nebe. 11A hle: Hned nato stáli tři muži u domu, ve kterém jsem byl. Byli ke mně vysláni z Cesareje. 12Duch mi řekl, abych šel s nimi a nepochyboval. Šlo se mnou také těchto šest bratrů a vstoupili jsme do domu jednoho muže. 13Oznámil nám, jak uviděl ve svém domě anděla, který se před ním postavil a řekl mu: ‚Pošli do Joppe a zavolej si Šimona zvaného Petr. 14On ti řekne slova, ve kterých budeš spasen ty i všichni z tvojí domácnosti.‘ 15V začátku mého mluvení na ně padl Duch svatý stejně jako i na nás na začátku. 16Vzpomněl jsem si na Pánovo slovo, jak řekl: ‚Jan vás křtil ponořením do vody, vy však budete křtem ponořeni v Duchu svatém.‘ 17Pokud jim dal Bůh úplně stejný dar jako nám, kteří jsme uvěřili na základě Pána Ježíše Krista – kdo jsem já, abych mohl bránit Bohu?“ 18Když to uslyšeli, uklidnili se a oslavovali Boha: „Tak tedy i pohanům dal Bůh změnu myšlení v lítosti, která vede k životu!“

Církev v Antiochii

19Ti, kteří se rozprchli před pronásledováním, které nastalo kvůli Štěpánovi, prošli zemi až do Fénicie, Kypru a Antiochie. Slovo evangelia ale říkali jen Židům. 20Někteří z nich byli muži z Kypru a z Kyrény. Ti přišli do Antiochie a říkali evangelium také Helénistům; kázali evangelium Ježíše Krista. 21A byla s nimi Pánova ruka – veliký počet věřících se obrátil k Pánu.
22Zpráva o nich byla slyšet v uších lidí z církve, která byla v Jeruzalémě. A vyslali Barnabáše, aby šel až do Antiochie. 23Když tam přišel a uviděl tu Boží milost, zaradoval se a všechny povzbuzoval, aby záměr jejich mysli zůstával v Pánu. 24Byl totiž dobrým mužem, plný Ducha svatého a víry. A značně veliký zástup se přidal k Pánu. 25Barnabáš tehdy odsud vyšel do Tarsu hledat Saula. Když ho našel, přivedl ho do Antiochie. 26A byli spolu shromážděni v církvi celý rok a vyučovali značně veliký zástup. V Antiochii byli učedníci poprvé nazváni: ‚Kristovci‘. 27V těch dnech sestoupili z Jeruzaléma do Antiochie proroci.
28Jeden z nich, jménem Agabos, povstal a skrze Ducha svatého naznačil, že má být po celém obydleném světě veliký hladomor (což se stalo za císaře Kaludia). 29Učedníci tedy určili, aby každý z nich – jak kdo může, podle svých prostředků – poslali jako pomoc sbírku bratrům bydlícím v Judsku. 30To také udělali – poslali tu sbírku ke starším skrze ruce Barnabáše a Saula.




Poznámky:
11,2 vytýkat – var. rozlišovat, posuzovat, rozsuzovat
11,17 úplně stejný – var. ekvivalentní, na stejné úrovni, identický
11,19 slovo evangelia ale říkali jen Židům – dosl. nikomu neříkali slovo evangelia, jen/kromě Židů
11,26 Kristovci – odsud: ‚křesťané‘
11,28 obydlený svět – označuje někdy území Římské říše, jindy svět jako takový
11,29 jako pomoc – dosl. k (do) pomoci

Herodes pronásleduje církev

1V ten čas král Herodes vztáhl ruce, aby špatně zacházel s některými lidmi z církve.2Nechal zabít mečem Jakuba (Janova bratra).3Když viděl, že se to Židům líbí, pokračoval a chtěl se zmocnit i Petra (bylo to ve dnech nekvašených chlebů).4Toho Petra se zmocnil, vsadil ho do vězení a svěřil ho čtyřem skupinám po čtyřech vojácích, aby ho střežili. Chtěl ho po pesachu vyvést před lid.5Petr byl tedy hlídán ve vězení a lidé z církve se za něj k Bohu vroucně modlili.
6Noc předtím, než ho měl Herodes vyvést, spal té noci Petr mezi dvěma vojáky spoutaný dvěma řetězy a strážci přede dveřmi hlídali vězení.7A hle: Pánův anděl se postavil a ve vězeňské cele zazářilo světlo. Udeřil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: „Rychle vstaň.“ A z rukou mu spadly řetězy. 8Anděl mu řekl: „Opásej se a zavaž si své sandály.“ A udělal to tak. Řekl mu: „Obleč si svůj plášť a následuj mě.“ 9A vyšel, následoval ho a nevěděl, že to, co se děje skrze anděla, je skutečné. Myslel si, že vidí vidění. 10Prošli kolem první i druhé stráže a přišli k železné bráně, která vede do města. Ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli a prošli přes jednu ulici – a hned od něho anděl odstoupil. 11Když Petr přišel k sobě, řekl: „Nyní skutečně vím, že Pán poslal Svého anděla a vysvobodil mě z Herodovy ruky a ze všeho, co židovský lid očekával.“ 12Když si to uvědomil, přišel k domu Marie (matky Jana zvaného Marek), kde bylo shromážděno mnoho lidí, kteří se modlili. 13Když Petr tloukl na bránu, přistoupila mladá služebná jménem Rodé, aby uslyšela, kdo jde. 14Poznala Petrův hlas. Ze samé radosti neotevřela bránu, vběhla dovnitř a oznámila, že před bránou stojí Petr. 15Avšak oni jí řekli: „Šílíš!“ Ale ona se držela svého tvrzení, že to tak je. Řekli: „To je jeho anděl!“ 16Ale Petr stále tloukl na bránu. Otevřeli mu, a když ho uviděli, byli ohromeni. 17Pokynul jim rukou, aby byli ticho. Vyprávěl jim, jak ho Pán vyvedl z vězení. Řekl: „Oznamte to Jakubovi a bratrům.“ A vyšel a šel na jiné místo. 18Když nastal den, byl mezi vojáky nemalý rozruch ohledně toho, co se vlastně stalo s Petrem. 19Herodes ho usilovně hledal, ale nenašel ho. Vyptával se strážců, a pak přikázal, aby je odvedli k trestu. Petr sestoupil z Judska do Cesareje a strávil tam nějaký čas.
20Herodes se zuřivě rozhněval na obyvatele Týru a Sidónu. Ti k němu jednomyslně přišli, přesvědčili Blasta (který byl královským komorníkem) a prosili o pokoj, protože potrava pro jejich oblast byla z královského území. 21V ustanovený den si Herodes oblékl královské oblečení a posadil se na soudní stolici. A přednesl jim veřejný projev. 22Lidé zvolali: „To je hlas Boží, a ne lidský!“ 23Hned ho však Pánův anděl udeřil za to, že nevzdal slávu Bohu. Byl rozežrán červy a naposledy vydechl. 24A Boží slovo rostlo a rozrůstalo se.
25Když Barnabáš a Saul naplnili svou službu, vrátili se do Jeruzaléma a vzali s sebou i Jana zvaného ‚Marek‘.




Poznámky:
12,11 skutečně – var. pravdivě
12,22 před slovem ‚bůh‘ chybí člen, což odkazuje spíše na pohanského ‚boha‘
12,25 do Jeruzaléma – jiné rukopisy: ‚z Jeruzaléma‘
Vyslání Barnabáše a Pavla

1V Antiochii byli v církvi proroci a učitelé, jako například Barnabáš, Simeon (zvaný Černý), Lukios z Kyrény, Manaén (vychován s tetrarchou Herodem) a Saul.2Když sloužili Pánu a postili se, Duch svatý jim řekl: „Oddělte Mi Barnabáše a Saula k dílu, ke kterému jsem je povolal.“ 3Tehdy se postili, pomodlili, položili na ně ruce a propustili je.

Na Kypru

4Oni tedy byli vysláni Duchem svatým. Sestoupili do Seleukie a odtud se přeplavili na Kypr.5Když se ocitli v Salamině, kázali Boží slovo v židovských synagogách. Měli s sebou pomocníka Jana.6Když prošli skrze celý ostrov až do Páfu, našli muže jménem Barjesus (nějaký astrolog a židovský falešný prorok).7Ten byl u učeného muže prokonzula Sergia Pavla. On si nechal zavolat Barnabáše a Saula a velmi toužil slyšet Boží slovo.8Ale stavěl se jim na odpor Elymas ‚Astrolog‘ (neboť tak se překládá jeho jméno) a snažil se odvrátit prokonzula od víry. 9Avšak Saul (zvaný také ‚Pavel‘) – naplněn Duchem svatým – na něj pohleděl a řekl: 10„Ó ty ďáblův synu, plný veškeré lsti a zločinu, nepříteli veškeré spravedlnosti: Nepřestaneš převracet Pánovy přímé cesty? 11A nyní hle: Je nad tebou Pánova ruka a budeš slepý; nebudeš vidět slunce až do určeného času.“ Hned na něj padla mlha a temnota; chodil kolem a hledal, kdo by ho vedl za ruku. 12Tehdy prokonzul viděl, co se stalo; uvěřil a byl ohromen z Pánova učení.

V pisidské Antiochii

13Pavel a ti, kteří byli kolem něho, přepluli z Páfu a přišli do Pergy v Pamfylii. Jan však od nich odešel a vrátil se do Jeruzaléma. 14Z Pergy šli dál do Pisidské Antiochie. V sobotní den vešli do synagogy a posadili se. 15Po veřejném předčítání Zákona a Proroků pro ně správcové synagogy poslali a řekli: „Muži bratři, pokud je mezi vámi nějaké slovo povzbuzení vůči lidem, mluvte.“
16Pavel povstal, pokynul rukou, a řekl: „Izraelští muži a ti, kteří se bojíte Boha, poslouchejte: 17Bůh tohoto izraelského národa si vybral naše otce; vyvýšil tento lid, když pobýval v egyptské zemi. A z té země je vyvedl s paží vztaženou vysoko. 18Kolem času čtyřiceti let snášel na poušti jejich chování. 19Když zničil v kanánské zemi sedm národů, rozdělil jim losem zemi. 20Poté, trvalo to asi čtyři sta padesát let, jim dával soudce až do doby proroka Samuele. 21Od té doby žádali krále a Bůh jim dal na čtyřicet let Saula, syna Kíšova, muže z kmene Benjamín. 22Když ho odstranil, vzbudil jim jako krále Davida, o němž také řekl ve svědectví: ‚Našel jsem Davida, syna Jišajova, muže podle Mojí mysli – ten vykoná veškerou Moji vůli.‘ 23Podle zaslíbení Bůh z jeho potomstva přivedl Izraeli Spasitele – Ježíše. 24Před tváří Jeho vstupu na zem Jan předem vyhlásil křest změny myšlení v lítosti - pro celý izraelský lid. 25Zatímco Jan naplňoval svoji závodní dráhu, řekl: ‚Nejsem ten, za koho mě pokládáte. Ale hle: Přichází po mně Ten, kterému nejsem hoden ani rozvázat sandály na Jeho nohou.‘
26Muži bratři, synové Abrahamova rodu a ti mezi vámi, kteří mají posvátnou úctu před Bohem: Bylo nám posláno toto slovo spásy. 27Neboť ti, kteří bydlí v Jeruzalémě a jejich vládci Ho nepoznali a odsoudili Ho – a tak naplnili hlasy proroků, která se čtou každou sobotu. 28Ačkoli nenašli žádný důvod k rozsudku smrti, žádali Piláta, aby Ho nechal zabít. 29Když dokončili všechno, co se mělo vůči Němu stát, sundali Ho z dřevěného kříže a byl položen do hrobky. 30Bůh Ho však vzkřísil z mrtvých. 31On se zjevoval po mnoho dnů těm, kteří s Ním vystoupili z Galileje do Jeruzaléma. Ti jsou nyní Jeho svědky před lidmi. 32A my vám kážeme evangelium, že to zaslíbení, které se stalo našim otcům, Bůh naplnil nám, jejich dětem, když vzkřísil Ježíše. 33Jak je psáno v druhém žalmu: ‚Ty jsi Můj syn, Já jsem Tě dnes zplodil.‘ 34A že Ho vzkřísil z mrtvých, aby se již nenavracel do úplné zkázy, řekl takto: ‚Dám vám zbožné a věrné Davidovy záležitosti.‘ 35Proto i v jiném žalmu říká: ‚Nedáš svému Zbožnému vidět úplnou zkázu.‘ 36Vždyť David ve své generaci sloužil Božímu úmyslu. Zesnul, přidal se ke svým otcům a viděl úplnou zkázu. 37Avšak Ten, kterého Bůh vzkřísil, neviděl úplnou zkázu. 38Muži bratři, proto ať je vám známo, že skrze Toho Ježíše je vám hlásáno odpuštění hříchů. 39A od všeho, od čeho jste nemohli být ospravedlněni v Mojžíšově zákoně – od toho je v Něm ospravedlňován každý, kdo věří. 40Proto hleďte, aby na vás nepřišlo to, co je řečeno v Prorocích: 41‚Hle: Vy, kteří Mnou opovrhujete, divte se a zmizte kvůli skutku, který vykonám ve vašich dnech. Skutek, kterému nikdy neuvěříte, ani kdyby vám ho někdo vyprávěl.‘“
42Když z té židovské synagogy vycházeli, pohané je vybídli, aby k nim ty výroky promluvili také příští sobotu. 43Když byli lidé ze synagogy rozpuštěni, mnoho Židů a Bohabojných proselytů následovalo Pavla a Barnabáše, kteří k nim mluvili a přesvědčovali je, aby zůstali v Boží milosti.
44Další sobotu se shromáždili lidé téměř z celého města, aby slyšeli Pánovo slovo. 45Když Židé uviděli zástupy, byli naplněni závistí a začali mluvit proti tomu, co řekl Pavel; a rouhali se. 46Tehdy Pavel a Barnabáš směle promluvili: „Nejprve bylo zapotřebí mluvit Boží slovo k vám, ale když jste ho odmítli a nepovažujete se za hodné věčného života, hle: obracíme se k pohanům. 47Neboť takto nám to Pán přikázal: ‚Ustanovil jsem tě za světlo pohanům, abys byl ke spáse až do nejposlednějších končin země.‘ " 48Když to pohané uslyšeli, radovali se a oslavovali Pánovo slovo. A uvěřili všichni, kteří byli ustanoveni k věčnému živou. 49A Pánovo slovo se rozšiřovalo po celé krajině.
50Židé však podnítili vážené ženy vyznávající náboženství a přední muže města, aby rozvířili perzekuci proti Pavlovi a Barnabášovi. A z té krajiny je vyhnali. 51Oni však proti nim vytřepali prach ze svých nohou a šli do Ikonie. 52A učedníci byli naplněni radostí a Duchem svatým.




Poznámky:
13,7 velmi žádat – var. usilovně hledat , velmi se snažit
13,10 převracet – var. odvracet (stejné ř. slovo jako v Sk 13,8)
13,34 svatý – var. zbožný
13,43 proselyta – označuje člověka, který přestoupil z pohanství na židovství
13,45 rouhat – dosl. rouhajíce se; var. urážejíc
13,46 považovat – var. soudit
13,50 vyznávající náboženství - ř. slovo jako ve Sk 13,43 (v překladu: vyznávající, nábožensky zaměřený člověk, vyznávající)
V Ikoniu

1Stalo se, že rovněž v Ikoniu vešli do židovské synagogy a mluvili tak, že uvěřilo velké množství Židů i Řeků.2Avšak Židé, kteří neposlechli, rozvířili a špatně zacházeli s dušemi pohanů proti bratrům.3Strávili tam tedy dlouhý čas, směle mluvili o Pánu, který dosvědčoval slovo Své milosti tím, že dal, aby skrze jejich ruce nastaly znamení a zázraky.4Množství lidí z města bylo rozděleno: Někteří byli s Židy, jiní však s apoštoly.5Když se je pohané a Židé se svými vládci pokusili urážet a ukamenovat,6uvědomili si to a utekli do bezpečí – do lykanonských měst Lystry a Derbe a do okolí; 7a tam kázali evangelium.

V Lystře

8V Lystře seděl nějaký muž nemocný na nohy, který byl chromý od doby, kdy byl v břiše své matky; ten člověk nikdy nechodil. 9On poslouchal mluvícího Pavla. Pavel se na něj pozorně podíval, a když uviděl, že má víru, aby byl zachráněn, řekl velikým hlasem: 10„Postav se vzpřímeně na své nohy!“ On vyskočil a začal chodit. 11Když zástupy viděly, co Pavel udělal, pozdvihly svůj hlas a řekli lykanonsky: „Sestoupili k nám bohové, kteří se připodobnili lidem!“ 12Barnabáše nazvali jménem ‚Zeus‘ a Pavla nazvali jménem ‚Hermés‘ (protože byl vedoucí řečník). 13Kněz boha jménem Zeus, který byl před městem, přivedl býky s věnci k branám města a chtěl je se zástupy obětovat.
14Když to uslyšeli apoštolové Barnabáš a Pavel, roztrhli svoje roucha, vběhli do zástupu a křičeli: 15„Muži, co to děláte?! Také my jsme lidé podléhající stejným utrpením jako vy. Kážeme vám evangelium, abyste se obrátili od těchto zbytečností k živému Bohu, který udělal nebe, zemi, moře i všechno, co je v nich. 16On v minulých generacích nechal všechny národy jít svou cestou. 17Ačkoliv nenechal sám Sebe bez svědectví: Dělal dobro, když vám dával z nebe déšť a úrodné období – sytil vás jídlem a vaše mysli sytil vnitřní radostí.“ 18Když to říkali, jen stěží zadrželi zástupy, aby jim neobětovaly.
19Potom přišli Židé z Antiochie a Ikonie. Podnítili zástupy a ukamenovali Pavla. Odtáhli ho pryč z města, protože se domnívali, že zemřel. 20Když ho jeho učedníci obestoupili, vstal, vešel do města a další den odešel s Barnabášem do Derbe.

Návrat do Antiochie

21Tomu městu kázali evangelium a mnoho lidí se stalo učedníky. Pak se vrátili do Lystry, Ikonie a do Antiochie. 22Posilovali duše učedníků a povzbuzovali je, aby setrvávali ve víře – říkali, že musíme do Božího království vstoupit skrze mnoho utrpení. 23V každé církvi skrze hlasování zvedáním rukou ustanovili starší; modlili se a s postem je předkládali Pánu, ve kterého uvěřili. 24A prošli skrze Pisidii a přišli do Pamfylie. 25V Pergen mluvili Boží slovo a sestoupili do Attalie. 26Odsud se plavili do Antiochie, kde byli kdysi svěřeni Boží milosti k dílu, které nyní naplnili. 27Když přišli a shromáždili církev, oznámili jim všechno, co s nimi Bůh udělal a že pohanům otevřel dveře víry. 28Strávili tam s učedníky nemalý čas.

Poznámky:
14,8 od doby, kdy byl v břiše – dosl. od dělohy
Jeruzalémský koncil

1A sestoupili nějací lidé z Judska a učili bratry: „Pokud nebudete obřezáni podle Mojžíšova zvyku, nemůžete být spaseni.“2Barnabáš a Pavel se s nimi dostali do hádky a nemalé debaty. Ustanovili, že Pavel, Barnabáš a někteří další z nich vystoupí do Jeruzaléma k apoštolům a starším a budou o této otázce jednat.3Oni tedy, vypraveni od církve, prošli skrze Fénicii a Samaří, a přitom vyprávěli o obrácení pohanů a všem bratrům a sestrám přinášeli velikou radost.4Když se dostali do Jeruzaléma, byli přijati od církve, apoštolů a starších. Oznámili jim všechno, co s nimi Bůh udělal.5Povstali však někteří lidé ze skupiny farizeů, kteří uvěřili, a říkali: „Musí se dát obřezat; nařídit jim, aby zachovali Mojžíšův zákon.“
6Apoštolové a starší se tedy sešli, aby se na tu věc podívali. 7Když nastala veliká debata, Petr se postavil a řekl jim: „Muži bratři, víte, že od dávných dnů si mezi vámi Bůh vybral mě, aby skrze moje ústa pohané uslyšeli slovo evangelia a uvěřili. 8A ten Znalec myslí, totiž Bůh, jim vydal svědectví, když jim dal Ducha svatého, jako Ho dal i nám. 9A nerozlišoval mezi námi a jimi, když vírou očistil jejich mysli. 10Proto se nyní ptám: Proč pokoušíte Boha, když chcete učedníkům položit na krk jho, které nemohli unést ani naši otcové ani my? 11Ale věříme, že jsme skrze milost Pána Ježíše Krista spaseni takovým způsobem jako oni.“ 12Celé to množství lidí utichlo a lidé poslouchali Barnabáše a Pavla, kteří jim vyprávěli, jaké znamení a zázraky skrze ně Bůh udělal mezi pohany.
13Když utichli, reagoval na to Jakub: „Muži bratři, poslouchejte mě: 14Šimon vyprávěl, jak Bůh dříve navštívil pohany, aby z nich přijal lid Svého jména. 15S tím se shodují slova proroků, jak je psáno: 16‚Potom se vrátím a znovu vybuduji Davidův stan, který spadl. A ten zbořený stan znovu vybuduji a postavím ho vzpřímeně, 17tak aby i ostatní lidé hledali Pána, i všichni pohané, nad kterými je vzýváno Moje jméno – to říká Pán, Ten, který to všechno dělá. 18Bohu jsou od věčnosti známé všechny Jeho skutky.‘ 19Proto soudím, abychom nedělali potíže těm z pohanů, kteří se obrací k Bohu, 20ale napsali jim jen to, aby se drželi dál od znečištění model, smilstva, toho zardoušeného a od krve. 21Vždyť Mojžíš má od dávných generací v každém městě hlasatele v synagogách, kde bývá čten každou sobotu.“
22Tehdy apoštolové, starší a celá církev usoudili, že vyberou ze svého společenství tyto muže, které pošlou do Antiochie s Pavlem a Barnabášem: Judu (zvaného Barsabáš) a Sílase – muže, kteří byli mezi bratry vedoucími. 23Napsali skrze jejich ruku toto: „Apoštolové, starší a bratři píší bratrům mezi pohany, totiž těm v Antiochii, Sýrii a Kilikii: Zdravíme vás. 24Doslechli jsme se, že nějací lidé, kteří od nás vyšli, vás rozrušili slovy a zmátli vaše duše, [když říkali: ‚Obřežte se a zachovejte zákon.‘] – kterým jsme to nepřikázali. 25Proto jsme došli jednomyslnosti a usoudili jsme, že vybereme muže a pošleme je k vám s našimi milovanými – Barnabášem a Pavlem, 26což jsou lidé, kteří svěřili svoje duše jménu Pána Ježíše Krista. 27Poslali jsme tedy Judu a Sílase a skrze slovo jejich úst vám bude řečeno to samé. 28Vždyť Duch svatý I my jsme usoudili, že na vás nepoložíme větší břemeno, kromě toho nezbytného: 29Držte se dál od masa obětovaného modlám, krve, toho zardoušeného a smilstva. Uděláte dobře, když se budete těmto věcem důsledně vyhýbat. Buďte silní!“
30Když tedy byli propuštěni, přišli do Antiochie a shromáždili množství lidí, kterým předali dopis. 31Když ho četli, radovali se z jejich povzbuzení. 32Juda a Sílas (kteří byli sami proroky) své bratry skrze mnohé slovo povzbuzovali a posilovali. 33Pobyli tam nějaký čas a byli propuštěni v pokoji od bratrů k těm, kteří je poslali. 34Sílas však usoudil, že tam zůstane. 35Pavel a Barnabáš strávili nějak čas v Antiochii a s mnoha dalšími lidmi učili a kázali evangelium, totiž Pánovo slovo.

Hádka Pavla a Barnabáše

36Po několika dnech řekl Pavel Barnabášovi: „Vraťme se a navštivme naše bratry v každém městě, ve kterém jsme hlásali Pánovo slovo, a zeptejme se, jak se mají. 37Barnabáš chtěl, aby s sebou vzali i Jana zvaného Marek. 38Pavel však nepokládal za vhodné ho vzít s sebou, protože se v Pamfylii od nich odloučil a nešel s nimi do díla. 39Nastala tedy ostrá hádka, takže se oddělili jeden od druhého. Barnabáš vzal s sebou Marka a odpluli na Kypr, 40zatímco Pavel si vybral Sílase, a když ho bratři svěřili Pánově milosti, odešel. 41Procházeli Sýrií a Kilikií a posilovali církve.




Poznámky:
15,14 Šimon – dosl. Simeon
15,26 svěřili své duše – var. nasadili (riskovali) své životy
15,33 kteří je poslali – var. apoštolům
Pavlova cesta

1Přišel také do Derbe a do Lystry, a hle: Byl tam nějaký učedník jménem Timoteus, syn židovské věřící ženy; a jeho otec byl Řek.2Bratři v Lystře a Ikonii o něm vydali dobré svědectví.3Pavel chtěl, aby s ním vyšel. Přijal ho a nechal ho obřezat kvůli Židům, kteří byli v těch místech, neboť všichni věděli, že jeho otec byl Řek.4Když chodili po městech, předávali jim k zachovávání ustanovení, na kterých se usnesli apoštolové, starší a ti v Jeruzalémě.5A tak byli církve posíleny ve víře a každý den jejich počet narůstal.

Vidění makedonského muže

6Prošli oblastmi Frygie a Galacie, neboť jim bylo od Ducha svatého zabráněno mluvit slovo v Malé Asii. 7Přišli do Mysie a pokusili se jít do Bithynie, ale Ježíšův Duch jim to nedovolil.8Prošli Mysií a sestoupili do Troady.9A během noci se Pavlovi ukázalo vidění: Nějaký makedonský muž stál a vybízel ho: „Přijď do Makedonie a pomoz nám!“ 10Když uviděl to vidění, hned jsme se snažili vyjít do Makedonie, protože jsme byli přesvědčeni, že nás Bůh povolal k tomu, abychom jim kázali evangelium.

Obrácení Lydie

11Přepluli jsme tedy z Troady a pluli jsme přímo do Samothráké a následující den jsme pluli do Neapolis. 12Odtud jsme pluli do Filip, což je přední město této části Makedonie a římská kolonie. V tom městě jsme strávili několik dní. 13V den soboty jsme vyšli mimo městské brány podél řeky; domnívali jsme se, že tam bude místo k modlitbě. Posadili jsme se a mluvili k ženám, které se tam sešly. 14A poslouchala nás jedna žena jménem Lydie, prodavačka purpurových látek z města Thyatiry, která byla ctitelkou Boha. Její mysl Pán úplně otevřel, aby věnovala pozornost tomu, co řekl Pavel. 15Když byla pokřtěna a její dům také, vybídla nás: „Pokud jste usoudili, že jsem věrná Pánu, vstupte do mého domu a zůstaňte.“ A naléhala na nás.

Pavlovo uvěznění ve Filipech

16Když jsme šli na místo k modlitbě, stalo se, že se s námi setkala nějaká mladá služebná, která měla ducha mýtického hada Pýthóna. Tím duchem věštila a tak svým pánům přinášela mnohý užitek. 17Ona stále doprovázela Pavla a nás a volala: „Tito lidé jsou otroci Nejvyššího Boha, oni vám hlásají cestu spásy!“ 18To dělala po mnoho dní. Pavel to těžce nesl, obrátil se a řekl tomu duchu: „Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista: Vyjdi z ní.“ A v tu chvíli z ní vyšel. 19Když její páni viděli, že jim ušla naděje na zisk, zmocnili se Pavla a Sílase a táhli je na místo veřejného shromáždění před vládce. 20Přivedli je před velitele a řekli: „Tito lidé pobuřují naše město. 21Jsou to Židé a hlásají zvyky, které nám nejsou dovoleny přijmout, ani je dělat, protože jsme Římané.“ 22Lidé ze zástupu proti nim spolupovstali a velitelé z nich strhli pláště a rozkázali, aby je bili holí. 23Když jim vysázeli mnoho ran, vsadili je do vězení. Přikázali vězeňskému dozorci, aby je bezpečně hlídal. 24Když přijal takové nařízení, vsadil je do vnitřního vězení a jejich nohy zabezpečil v dřevěné kládě.
25O půlnoci se Pavel a Sílas modlili a zpívali chvalozpěvy Bohu. Ostatní vězni je poslouchali. 26Najednou nastalo veliké zemětřesení, takže byly otřeseny základy vězení. Hned se všem otevřely dveře a všem se uvolnila pouta. 27Když se probudil vězeňský dozorce a uviděl otevřené dveře vězení, vytasil meč, aby se zabil. Domníval se totiž, že vězni utekli. 28Pavel však zavolal velikým hlasem: „Nedělej si nic zlého, vždyť jsme všichni zde!!“ 29Vězeňský dozorce požádal o světlo a přiběhl k nim; třásl se strachem a padl před Pavla a Sílase. 30Vyvedl je ven a řekl: „Páni, co mám dělat, abych byl spasen?“ 31Řekli: „Uvěř na základě Pána Ježíše a budeš byl spasen ty i členové tvojí domácnosti.“ 32A řekli Pánovo slovo jemu i všem, kteří byli v jeho domácnosti. 33V tu noční hodinu se jich ujal a obmyl jejich rány. A hned byl pokřtěn on i všichni z jeho domácnosti. 34Když je přivedl do svého domu, předložil jim stůl s jídlem a veselil se s celou domácností, že uvěřili Bohu.
35Když nastal den, poslali velitelé ozbrojenou stráž a řekli jim: „Propusťte ty lidi.“ 36Vězeňský dozorce oznámil ta slova Pavlovi: „Velitelé poslali vzkaz, abyste byli propuštěni. Proto nyní vyjděte a jděte v pokoji.“ 37Ale Pavel jim řekl: „Nás, římské občany, bez soudu veřejně zbili a vsadili do vězení – a nyní nás potají vyhánějí? Ne, ale ať sami přijdou a vyvedou nás.“ 38Ozbrojená stráž oznámila tyto výroky velitelům. Když uslyšeli, že jsou římští občané, báli se. 39Přišli a omluvili se jim. Vyvedli je a prosili, aby odešli z města. 40Vyšli tedy z vězení a přišli k Lydii. Uviděli bratry, povzbudili je a odešli odsud.




Poznámky:
16,4 usnesli – dosl. soudili, usoudili
16,11 dosl. Nového města
16,16 Pýthón – mýticky had, který byl uctívaný v Delfách; spojován s věštbou
Pobouření v Tesalonice

1Cestovali jsme skrze Amfipolis a Apollonii a přišli jsme do Tesaloniky, kde byla židovská synagoga. 2Podle svého zvyku k nim Pavel vešel a po tři soboty jim kázal z Písem.3Otvíral a předkládal jim, že Kristus měl trpět a vstát z mrtvých, a že: „Ten Ježíš, jehož vám hlásám, je ten Kristus.“4A někteří z nich uvěřili a připojili se k Pavlovi a Sílasovi; bylo mezi nimi i velké množství Bohabojných Řeků a nemálo předních žen. 5Židé, kteří neuvěřili, podníceni závistí přibrali k sobě několik zlých mužů z tržiště a shromáždili zástup lidí. Rozrušili celé město, napadli Jásonův dům a snažili se je vyvést před lid.6Když je nenašli, táhli Jásona a nějaké bratry před správce města a volali: „Tito lidé, kteří rozrušují celý svět, přišli také sem! A Jáson je přijal do domu!7A ti všichni jednají proti ustanovení císaře, když říkají, že je jiný král – Ježíš!“8Tak rozrušili zástup i správce města, kteří to slyšeli.9Když dostali od Jásona a ostatních záruku, propustili je.

Kázání evangelia v Beroji

10A bratři hned v noci vyslali Pavla a Sílase do Beroje. Když tam přišli, odebrali se do židovské synagogy. 11Ti Židé byli ušlechtilejší, než v Tesalonice. Oni přijali slovo s veškerou odhodlaností a každý den zkoumali Písma, zda je tomu skutečně tak. 12Takže mnoho z nich uvěřilo; i řecké vážené ženy a nemálo mužů. 13Když se však dozvěděli Židé z Tesaloniky, že bylo od Pavla hlásáno slovo také v Beroji, přišli také tam a třásli a rozrušovali zástupy. 14Bratři hned vyslali Pavla, aby šel k moři; avšak Sílas a Timoteus tam zůstali. 15Ti, kteří doprovázeli Pavla, ho přivedli až do Athén. Když obdrželi instrukce pro Sílase a Timotea, aby přišli tak rychle jak jen to bude možné, vrátili se zpět.

Pozdvižení v Athénách

16Zatímco na ně Pavel čekal v Athénách, jeho duch se v něm rozhorlil, když spatřil, že město je plné model. 17Diskutoval tedy každý den s Židy a Bohabojnými lidmi v synagoze. A také každý den diskutoval na místě veřejného shromáždění s těmi, kteří tam byli přítomni. 18Někteří epikurejci, stoici a filozofové se s ním dohadovali. A někteří řekli: „Co nám tu chce tento kecal říkat?“ Jiní však říkali: „Zdá se, že je to hlasatel cizích bohů.“ – protože jim kázal evangelium o Ježíši a vzkříšení. 19Chopili se ho, vedli ho na Areopág a řekli mu: „Smíme vědět, co je to za nové učení, které říkáš? 20Vždyť do našich uší přinášíš nějaké cizí věci. Chceme tedy vědět, co to má být.“ 21Všichni Athéňané a hosté, kteří tam byli na návštěvě, totiž netrávili čas ničím jiným, než že říkali a poslouchali něco nového.
22Pavel se postavil uprostřed Areopágu a řekl: „Athénští muži, vidím, že jste v každém ohledu velmi náboženští. 23Vždyť když jsem se procházel a pozorně sledoval vaše předměty uctívání, našel jsem také oltář, na kterém bylo napsáno: ‚NEZNÁMÉMU BOHU.‘ Toho tedy, kterého neznáte a projevujete Mu zbožnost, Toho vám hlásám: 24Bůh, který udělal svět a všechno, co je v něm, On je Pánem nebe a země a nebydlí v chrámech udělaných lidskýma rukama, 25ani si nedává sloužit lidskýma rukama, jak by potřeboval něco navíc, ale Sám dává všem život, dech a všechno ostatní. 26Z jedné krve udělal každý lidský národ, který přebývá na celé tváři země. Určil jim nařízená období a hranice jejich přebývání, 27aby hledali Boha, zda by se Ho snad mohli dotknout a najít Ho, ačkoliv není daleko od každého [jednoho] z nás. 28Neboť: ‚V Něm žijeme, pohybujeme se a jsme.‘ Jak také někteří z vašich básníků řekli: ‚Vždyť jsme i Jeho rod.‘ 29Jsme tedy Božím rodem. Nemáme se domnívat, že Božstvo je vzhledově jako zlato, stříbro, kámen a nosí cejch lidského řemesla a přemýšlení. 30Bůh tedy přehlédl období nevědomosti a nyní přikazuje každému člověku na každém místě v lítosti změnit myšlení, 31neboť ustanovil den, ve kterém má ve spravedlnosti soudit celý obydlený svět v Muži, kterého k tomu určil. Všem o tom poskytl důkaz, když Ho vzkřísil z mrtvých.“
32Když uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, někteří se začali posmívat a někteří řekli: „Poslechneme si tě ohledně této věci ještě jindy.“ 33Tak Pavel vyšel z jejich středu. 34Avšak někteří muži se k němu připojili a uvěřili. Mezi nimi byl i Dionysios (člen rady Areopágu), žena jménem Damaris a s nimi ještě další lidé.




Poznámky:
17,3 otvírat – zesílená forma slova ‚otvírat‘ (tedy: úplně otvírat)
17,6 celý svět – někdy označuje svět jako takový, někdy obydlený svět , někdy jen Římskou říši
17,9 záruka – var. kauce
17,28 ‚V něm žijeme, pohybujeme se a jsme.‘ – výrok básníka Epimenidese; ‚Vždyť jsme i jeho rod.‘ – výrok básníka Aratose.
17,31 obydlený svět – někdy označuje římskou říši, někdy svět jako takový
17,31 důkaz – dosl. víru, důvěru
Pobouření v Korintu

1Potom Pavel odešel z Athén a přišel do Korintu.2Našel tam jednoho Žida jménem Akvila (původem z Pontu) a jeho ženu Priscillu. Ti nedávno přišli z Itálie kvůli tomu, že Klaudius přikázal všem Židům, aby odešli z Říma. Pavel k nim přišel,3a protože byl stejného řemesla jako oni, zůstal s nimi a pracoval; neboť jejich řemeslem bylo vyrábění stanů. 4Každou sobotu diskutoval v synagoze a přesvědčoval Židy a Řeky.
5Když z Makedonie sestoupili Sílas a Timoteus, byl Pavel úplně zaměstnán slovem, když Židům slavnostně dosvědčoval, že Ježíš je Kristus.6Když se proti němu stavěli a uráželi ho, vytřepal své roucho a řekl jim: „Vaše krev na vaši hlavu. Já jsem od ní čistý. Od teď půjdu k pohanům.“
7Odešel odsud a přišel do domu jednoho člověka jménem Titus Justus. Byl to Boží ctitel, jehož dům sousedil se synagogou.8Správce synagogy Krispus s celou svou domácností uvěřil Pánu. A mnozí obyvatelé Korintu uslyšeli, uvěřili a nechali se pokřtít.9V noci Pán řekl Pavlovi skrze vidění: „Neboj se, ale mluv a nemlč, 10protože JÁ JSEM s tebou; a nikdo na tebe nevloží ruce, aby s tebou špatně zacházel. Neboť v tomto městě je mnoho Mého lidu.“ 11Usadil se tam na rok a šest měsíců a učil mezi nimi Boží slovo.
12Když byl Gallio prokonzulem v Achaji, Židé jednomyslně povstali proti Pavlovi, přivedli ho k soudní stolici a řekli: 13„Tento člověk přesvědčuje lidi, aby uctívali Boha v rozporu se zákonem.“ 14Když měl Pavel otevřít ústa, řekl Gallio Židům: „Ó Židé, pokud by to byla nějaká nespravedlnost nebo špatný zločin, podle náležitosti bych vás snášel. 15Pokud jsou to však otázky ohledně slov, jmen a zákona podle vašich záležitostí, podívejte se na to vy sami. Já v tom nechci být soudcem.“ 16A odehnal je od soudní stolice. 17Všichni Řekové se zmocnili Sosthenese, správce synagogy, a bili ho před soudnou stolicí. A Gallio se o to vůbec nestaral.

Pavlův návrat do Antiochie

18Pavel tam zůstával po mnoho dní. Pak se rozloučil s bratry a plul s Priscillou a Akvilou do Sýrie. V Kenchrejích si dal ostříhat hlavu, protože vzal na sebe modlitbou slib. 19Přišli do Efezu a nechal je tam. Sám vstoupil do synagogy a diskutoval s Židy. 20Když ho prosili, aby zůstal delší čas, nesouhlasil, ale rozloučil se a řekl: 21Zcela jistě musím přicházející svátek strávit v Jeruzalémě. Pokud to bude Boží vůle, znovu se k vám vrátím.“ Pak z Efezu odplul. 22Sestoupil do Cesareje, vystoupil do Jeruzaléma, pozdravil církve a sestoupil do Antiochie. 23Zůstal tam nějaký čas, a pak vyšel a procházel popořadě galatskou krajinou a Frygií, posilujíce všechny učedníky.

Apollo vyučen Pánově cestě

24Jeden Žid jménem Apollo (výmluvný muž, původem z Alexandrie) přišel do Efezu. Byl mocný v Písmech. 25On byl ústně vyučen Pánově cestě. Byl aktivního ducha a mluvil a učil přesně o Ježíšovi; znal však pouze Janův křest. 26On začal směle mluvit v synagoze. Když ho slyšeli Priscilla a Akvila, přijali ho a vysvětlili mu Boží cestu přesněji. 27Když chtěl projít zemí do Achaje, bratři ho předem povzbudili a napsali učedníkům, aby ho přivítali. On tam přišel a velmi prospěl těm, kteří uvěřili skrze milost. 28Vždyť s vypětím sil veřejně zcela vyvracel námitky Židů, když ukazoval skrze Písma, že Ježíš je Kristus.




Poznámky:
18,6 uráželi – var. rouhali
Pobouření v Efezu

1Když byl Apollo v Korintu, stalo se, že Pavel prošel vrchní oblasti a přišel do Efezu, kde našel nějaké učedníky.2Řekl jim: „Přijali jste Ducha svatého, když jste uvěřili?“ Řekli mu: „Ne, vždyť jsme ani neslyšeli, že je Duch svatý.“3Řekl jim: „Do jakého křtu jste byli ponořeni?“ Řekli: „Do Janova křtu.“ 4Pavel řekl: „Jan křtil křtem poukazující na změnu myšlení v lítosti, a říkal lidem, aby uvěřili v Toho přicházejícího po něm, tj. v Ježíše.“5Když ho vyslechli, byli křtem ponořeni do jména Pána Ježíše.6Když na ně Pavel položil ruce, přišel na ně Duch svatý; a mluvili jazyky a prorokovali.7Těch mužů bylo celkově asi dvanáct.
8Pavel vešel do synagogy a směle tam mluvil po tři měsíce; diskutoval s lidmi a přesvědčoval je o Božím království.9Když se však někteří zatvrdili a neposlouchali – mluvili zle o Cestě před lidmi ze zástupu – Pavel od nich odstoupil a oddělil od nich učedníky. Každý den diskutoval ve škole nějakého Tyranna. 10To se dělo po dva roky, takže všichni, kteří přebývali v Malé Asii, poslouchali Pánovo slovo – Židé i Řekové.
11Bůh skrze Pavlovy ruce vykonával mimořádné mocné činy, 12takže když na kůži nemocných přinášeli šátky či zástěry, byli propuštěni od chronických nemocí a opouštěli je zlí duchové. 13Tehdy se pokusili někteří židovští potulní exorcisté vzývat jméno Pána Ježíše nad těmi, kteří měli zlé duchy, a říkali: „Zapřísahám vás Ježíšem, kterého káže Pavel!“ 14Dělalo to sedm synů nějakého židovského velekněze jménem Skéva. 15Zlý duch jim však odpověděl: „Ježíše znám a o Pavlovi vím. Ale kdo jste vy?“ 16A ten člověk, ve kterém byl zlý duch, na ně skočil a dva z nich ovládl; přemohl je, takže z toho domu utekli pryč nazí a zranění. 17To se stalo známé všem Židům a Řekům, kteří bydleli v Efezu. A na všechny padla posvátná úcta a velebili jméno Pána Ježíše. 18Mnozí z těch, kteří uvěřili, přicházeli a vyznávali a oznamovali své zlé skutky. 19Mnoho lidí z těch, kteří praktikovali magické umění, přinášeli své knihy a přede všemi je úplně spálili. Spočítali jejich hodnotu a shledali, že je to pět desetitisíců stříbrných. 20Tak Pánovo slovo mocně rostlo a sílilo.
21Po naplnění těchto události si Pavel v duchu ustanovil, že projde Makedonií, Achají a půjde do Jeruzaléma. Řekl: „Poté, co tam pobudu, musím vidět také Řím.“ 22Dva z těch, kteří mu přisluhovali, poslal do Makedonie – Timotea a Erasta. Sám však zůstal určitý čas v Malé Asii.
23V tom čase povstal nějaký nemalý rozruch ohledně Cesty. 24Neboť jeden stříbrotepec Demétrius, který dělával stříbrné modely do chrámu Artemis a přinášel řemeslníkům nemalý zisk, 25svolal řemeslníky i ostatní pracovníky v tomto oboru. A řekl: „Muži, víte, že z této práce je blahobyt. 26A vidíte a slyšíte, že nejen v Efezu, ale téměř v celé Malé Asii tento Pavel svedl a přesvědčil značný počet lidí, když říkal, že neexistují bohové udělaní skrze ruce. 27Je nebezpečí, že nejen naše odvětví řemesel přijde do pohrdání, ale také chrám veliké bohyně Artemis bude považován za nic. A bude sesazena velkolepost té, kterou uctívají lidé v celé Malé Asii a v celém obydleném světě.“
28Když to uslyšeli, byli plni hněvu a křičeli: „Veliká je efezská Artemis!“ 29A celé město bylo naplněno zmatkem a nastalo pozdvižení. Zmocnili se silou Pavlových makedonských spolucestovatelů Gaia a Aristarchuse a jednomyslně je táhli do divadla. 30Pavel chtěl vstoupit mezi lid, ale učedníci mu to nedovolili. 31Někteří asijští správci, kteří byli jeho přátelé, mu poslali vzkaz s prosbou, aby se nevydával do divadla. 32Každý křičel něco jiného; shromáždění bylo uvedeno do zmatku a mnoho lidí ani nevědělo, kvůli čemu se sešli. 33Ze zástupu určili Alexandra, kterého Židé předem podstrčili. Alexandr pokynul rukou a chtěl se před lidem hájit. 34Když poznali, že je Žid, nastal ode všech jeden hlas, totiž křik trvající kolem dvou hodin: „Veliká je efezská Artemis!“
35Když městský písař ten zástup upokojil, řekl: „Muži efezští, vždyť kdo z lidí by nevěděl, že město Efez je strážcem chrámu velikého božstva Artemis a toho jejího obrazu spadlého z nebe? 36Protože je to nepopiratelné, je vám zapotřebí, abyste se upokojili a nedělali nic unáhleně. 37Vždyť jste přivedli tyto muže, kteří se nedopustili svatokrádeže ani naši bohyni neuráží. 38Pokud má tedy Demétrios a ti řemeslníci, kteří jsou s ním, proti někomu nějakou záležitost, je zřízeno tržiště, kde je soud, a jsou k tomu prokonzulové. Tam ať obžalují jeden druhého. 39Pokud však požadujete něco mimo to, bude to vyřešeno v zákonném shromáždění. 40Vždyť jsme v nebezpečí, že budeme kvůli dnešní hádce obžalováni ze vzpoury. Neexistuje žádný důvod, kvůli kterému bychom mohli vydat počet ohledně tohoto srocení.“ Když to řekl, propustil shromáždění.




Poznámky:
19,11 mimořádný – dosl. ne dosahující (tedy nedostižné)
19,16 ovládl – var. (začal) panoval
19,27 odvětví – dosl. díl
19,35 někteří vykladači to chápou tak, že předmětem uctívání byl meteorit, z něhož byla vytvořena modla bohyně Artemis.
Ř. slovo přeloženo jako ‚spadlé z nebe‘ je složenina slov: ‚Zeus-spadlý‘, takže byl možná předmětem uctívání Zeus.
Pavel v Řecku a Makedonii

1Když ta bouře přestala, Pavel svolal učedníky, povzbudil je a rozloučil se s nimi. Pak vyšel a šel do Makedonie.2Když prošel těmi krajinami a povzbudil bratry a sestry mnoha slovy, přišel do Řecka.3Tam pobýval tři měsíce a Židé proti němu vymýšleli úklady. Když se měl přeplavit do Sýrie, vyvstal mu v mysli úmysl vrátit se skrze Makedonii.4Počínaje Malou Asií ho doprovázel Sópatros (syn Pyrrha z Beroje), z Tesaloniky ho doprovázeli Aristarchus, Sekundos, Gaius z Derbe, Timoteus a z Malé Asie Tychikos a Trofimos.5Ti šli napřed a čekali na nás v Troadě.6My jsme po dnech svátku nekvašených chlebů vypluli z Filip a za pět dní jsme přišli k nim do Troady, kde jsme strávili sedm dní.

Uzdravení Eutycha

7V první den po sobotě jsme se sešli k lámání chleba a Pavel jim kázal. Protože měl další den odejít, protáhl svoji řeč až do půlnoci.8V horní místnosti, kde jsme byli shromážděni, bylo mnoho lamp.9Jeden mládenec jménem Eutychos seděl na okně. Když Pavel tak dlouho kázal, byl přemáhán hlubokým spánkem. Přemožen tím spánkem spadl dolů z třetího poschodí. Zdvihli ho mrtvého. 10Pavel sestoupil dolů, padl na něj, objal ho a řekl: „Nerozrušujte se, neboť jeho duše v něm stále je.“ 11Pak vystoupil nahoru, lámal chléb a jedl. A mluvil s nimi po dlouhou dobu, až do svítání; tak odešel. 12Přivedli to dítě živé a byli nesmírně povzbuzeni.

Pavlův vzkaz efezským starším

13My jsme šli napřed do lodi a přeplavili jsme se do Assu, odkud jsme měli vyzvednout Pavla, neboť tak to přikázal. Sám se chystal jít pěšky. 14Když se s námi setkal v Assu, vyzvedli jsme ho a jeli jsme do Mitylény. 15Odtud jsme se odplavili a následující den jsme se dostali naproti Chiu. Další den jsme se přeplavili do Samu a následující den jsme přišli do Milétu. 16Neboť Pavel usoudil, že obepluje Efez, aby se mu nestalo, že by se zdržel v Malé Asii. Spěchal totiž, aby – pokud by to bylo pro něj možné – byl v den letnic v Jeruzalémě.
17Z Milétu poslal vzkaz do Efezu a pozval k sobě starší církve. 18Když k němu přišli, řekl jim: „Vy víte, jak od prvního dne, ve kterém jsem vstoupil do Malé Asie, jsem byl s vámi po celý čas. 19Otročil jsem Pánu s veškerou vnitřní pokorou, slzami a pokušeními, které mi nastaly v úkladech od Židů. 20Víte, jak jsem se nevyhýbal ničemu, co by pro vás bylo užitečné, a všechno jsem vám oznámil, když jsem vás učil veřejně, nebo po domech. 21Slavnostně jsem svědčil Židům i Řekům o změně myšlení v lítosti, která vede k Bohu a o víře k našemu Pánu Ježíši Kristu. 22A nyní hle: Jsem svázán Duchem, jdu do Jeruzaléma a nevím, co mě v něm potká, 23kromě toho, že mi Duch svatý v každém městě slavnostně dosvědčuje, že na mě čekají pouta a pronásledování. 24Ale v žádném ohledu nedělám svou duši drahou vůči sobě víc, než abych dokonal svoji závodní dráhu a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše – totiž slavnostně dosvědčovat evangelium Boží milosti.
25A nyní hle: Já vím, že už neuvidíte moji tvář vy všichni, mezi kterými jsem chodil a kázal Boží království. 26Proto vám v tento den dosvědčuji, že jsem čist od krve vás všech, 27neboť se nestalo, že bych se něčemu vyhnul a neoznámil vám všem Boží úmysl. 28Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, ve kterém vás Duch svatý ustanovil za správce církve, abyste pásli Boží církev, kterou získal skrze Svoji krev. 29Neboť já vím, že po mém odchodu vstoupí mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. 30A z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácenosti, aby s sebou strhli učedníky. 31Proto buďte pohotoví a pamatujte, že jsem po tři roky dnem i nocí nepřestával se slzami varovat každého [jednoho] z vás. 32Bratři, nyní vás předkládám Bohu a slovu Jeho milosti, které má moc vás zbudovat a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými. 33Netoužil jsem po stříbře, zlatě či oblečení od nikoho z vás. 34Však sami víte, že potřebám mým i těch, kteří jsou se mnou, sloužily tyto ruce. 35Ve všem jsem vám ukázal, že takto máte namáhavě pracovat, aktivně pomáhat slabým a pamatovat na slova Pána Ježíše, jak Sám řekl: ‚Více je blahoslavenější dávat, než brát.‘
36Když jim to řekl, poklekl na svoje kolena a se všemi se modlil. 37Od všech nastal veliký nářek, padli Pavlovi kolem krku a vroucně ho líbali; 38přitom měli velikou bolest nad tím slovem, které řekl, totiž že už neuvidí jeho tvář. A doprovodili ho k lodi.




Poznámky:
20,29 draví – dosl. zatěžující (tedy to, co zatěžuje, přeneseně to, co způsobuje bolest: krutý, násilný, dravý)
20,30 s sebou – dosl. za sebou (strhli)
Pavlova cesta do Jeruzaléma

1Když jsme se od nich odtrhli, vypluli jsme. Pluli jsme přímo a dopluli jsme do Kós. Druhý den jsme pluli na Rhodos a odtud do Patary.2Našli jsme tam loď, která se měla přeplavit do Fénicie; vystoupili jsme na palubu a pluli dál.3Když se před námi zřetelně objevil Kypr, nechali jsme ho nalevo a plavili jsme se do Sýrie. Připluli jsme do Týru, neboť tam měla loď vyložit lodní náklad.4Našli jsme tam učedníky – ti učedníci skrze Ducha říkali Pavlovi, aby nevystupoval do Jeruzaléma – a zůstali jsme tam sedm dní.5Když se stalo, že se ty dny vyplnily, vyšli jsme a šli. Všichni nás se ženami a dětmi vyprovodili až za město. U břehu jsme poklekli na kolena a modlili jsme se.6Když jsme se navzájem rozloučili, vystoupili jsme na loď a oni se vrátili do svých domovů.
7Dokončili jsme plavbu z Týru a připluli jsme do Ptolemaidy, kde jsme pozdravili bratry a zůstali jsme s nimi jeden den. 8Další den jsme vyšli a přišli jsme do Cesareje. Vstoupili jsme do domu Filipa evangelisty, který byl jedním ze sedmi, a zůstali jsme s ním.9Ten Filip měl čtyři dcery, panny, které prorokovaly. 10Když jsme tam zůstali mnoho dní, sestoupil z Judska nějaký prorok jménem Agabos. 11Přišel k nám, vzal Pavlův opasek, svázal si nohy a ruce a řekl: „Toto říká Duch svatý: ‚Muž, jehož je tento opasek, bude takto svázán od Židů v Jeruzalémě. A vydají ho do rukou pohanů.‘ 12Když jsme to uslyšeli, prosili jsme Pavla my a ti, kteří byli na tom místě, aby nevystupoval do Jeruzaléma. 13Tehdy Pavel odpověděl: „Co to děláte, že pláčete a rozlamujete moji mysl? Vždyť já jsem připraven nejen být svázán, ale také zemřít v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše.“ 14Nepřesvědčili jsme ho, tak jsme se utišili a řekli: „Staň se Boží vůle.“
15Po těch dnech jsme se připravili na cestu a vystoupili jsme do Jeruzaléma. 16Šli s námi také učedníci z Cesareje a přivedli nás k jednomu z prvních učedníků – Mnasonovi z Kypru, u kterého jsme se měli ubytovat.

Pavel v Jeruzalémě

17Když jsme přišli do Jeruzaléma, bratři nás radostně přivítali. 18Následující den s námi Pavel vstoupil k Jakubovi a přišli všichni starší. 19Pozdravil je a vyprávěl jim jedno po druhém všechno, co Bůh udělal mezi pohany skrze jeho službu. 20Když to uslyšeli, oslavovali Boha a řekli mu: „Vidíš, bratře, kolik desetitisíců lidí mezi Židy uvěřilo – a všichni jsou aktivní vůči zákonu. 21Avšak o tobě se doslechli, že učíš všechny Židy, kteří žijí mezi pohany, aby odpadli od Mojžíše, říkaje: ‚Neobřezávejte své děti, ani nechoďte podle zvyků.‘ 22Co je tedy potřeba? Jistě se musí sejít shromáždění, neboť uslyší, že jsi přišel. 23Udělej tedy toto, co ti říkáme: Jsou tu čtyři muži, kteří na sebe vzali modlitbou slib. 24Ty muže vezmi, nech se s nimi očistit a utrať za ně peníze, aby si oholili hlavu. A všichni budou vědět, že to, co se o tobě doslechli, není ničím, ale že i ty sám pochoduješ v zachovávání zákona. 25Ohledně pohanů, kteří uvěřili: Jim jsme napsali a usoudili jsme, že nemají zachovat nic takového, kromě toho, že se mají držet dál od masa obětovaného modlám, krve, toho zardoušeného a smilstva.“
26Tehdy Pavel ty muže přijal k sobě a následující den se s nimi posvětil. Vstoupil do chrámu a rozhlašoval zprávu o tom, kdy se naplní dny jejich posvěcení a že bude za každého [jednoho] z nich obětována oběť.
27Když se mělo naplnit sedm dní, Židé z Malé Ase uviděli, že je Pavel v chrámu. Uvedli do zmatku zástup, vztáhli na něj ruce a křičeli: 28„Izraelští muži, pomozte! Toto je ten člověk, který všude učí proti těmto lidem, zákonu a tomuto místu! Mimo to přivedl do chrámu Řeky a poskvrnil toto svaté místo!“ 29Neboť dříve s ním viděli Trofima z Efezu, o kterém se domnívali, že ho Pavel přivedl do chrámu. 30Celé město bylo v pohybu a lidé se seběhli. Zmocnili se Pavla a vytáhli ho ven z chrámu. A hned byly zavřeny brány.
31Když se ho snažili zavraždit, vystoupilo hlášení k veliteli vojenského oddílu, že byl celý Jeruzalém uveden do zmatku. 32On s sebou hned vzal vojáky a setníky a seběhl na ně. Když uviděli velitele vojska a vojáky, přestali Pavla bít. 33Tehdy přistoupil velitel vojska, zmocnil se ho a rozkázal ho svázat dvěma řetězy. Zeptal se, kdo to je a co udělal. 34V zástupu každý křičel něco jiného. Kvůli tomu rozruchu se nemohl dozvědět nic jistého. Přikázal ho tedy přivést do kasáren. 35Když se Pavel ocitl na schodišti, stalo se, že ho kvůli násilí zástupu museli vojáci nést, 36neboť ho následovalo množství lidu a křičeli: „Pryč s ním!“

Pavlova řeč k Jeruzalémským židům

37Když měl být přiveden do kasáren, Pavel tomu veliteli vojska řekl: „Smím vám něco říct?“ On řekl: „Vy umíte řecky? 38Nejste snad ten Egypťan, který před těmito dny udělal rozruch a vyvedl do pouště čtyři tisíce mužů sikariů?“ 39Pavel řekl: „Já jsem Žid z Tarsu v Kilikii, občan ne bezvýznamného města. Proto vás prosím: dovolte mi promluvit k lidu.“ 40Když mu to dovolil, Pavel se postavil na schodišti, pokynul rukou na lid a nastalo veliké ticho. Promluvil k nim v hebrejském nářečí:




Poznámky:
21,27 naplnit – ve smyslu: dosahovat výsledku (důraz na koncový bod) působením více faktorů
21,38 sikariové – zelótská židovská skupina, která násilně bojovala proti Římu
Pavlova řeč k Jeruzalémským židům

1„Muži bratři a otcové, vyslechněte nyní moji ústní obhajobu před vámi.“2Když uslyšeli, že k nim promluvil v hebrejském nářečí, tím více se uklidnili. A řekl: 3„Já jsem muž Žid, narozený v Tarsu v Kilikii, avšak starali se o mě v tomto městě u Gamalielových nohou. Byl jsem vychován podle svědomitosti otcovskému zákonu, přitom jsem byl velmi aktivní pro Boha – stejně jako dnes vy všichni.4Já jsem tuto Cestu pronásledoval až ke smrti, spoutával jsem a vydával do vězení muže i ženy, 5jak mi to také dosvědčí velekněz i celé shromáždění starších. Od nich jsem také vzal dopisy k bratrům a šel jsem do Damašku, abych také ty, kteří tam byli, přivedl spoutané do Jeruzaléma k potrestání.
6Když jsem šel a přibližoval se do Damašku, stalo se mi kolem poledne, že se najednou kolem mě objevil veliký záblesk světla z nebe.7Padl jsem na zem a uslyšel jsem hlas, který mi řekl: ‚Saule, Saule, proč Mě pronásleduješ?‘ 8Odpověděl jsem: ‚Kdo jsi, Pane?‘ Řekl mi: ‚JÁ JSEM Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.‘ 9Ti, kteří byli se mnou, spatřili světlo a zděsili se, ale neslyšeli hlas Toho, který ke mně mluvil. 10Řekl jsem: ‚Co mám dělat, Pane?‘ A Pán mi řekl: ‚Vstaň, jdi do Damašku a tam ti bude řečeno všechno o tom, co je ti ustanoveno dělat.‘ 11Protože jsem kvůli slávě toho světla neviděl, ti, kteří byli se mnou, mě vedli za ruce. Takto jsme šli do Damašku. 12Nějaký muž jménem Ananiáš, zbožný podle zákona, měl dobré svědectví od všech Židů, kteří tam bydleli. 13On přišel ke mně, postavil se přede mnou a řekl mi: ‚Saule, bratře, pohlédni.‘ A v tu chvíli jsem na něj pohlédl. 14A řekl: ‚Bůh našich otců tě ustanovil, abys poznal Jeho vůli, uviděl Spravedlivého a uslyšel hlas z Jeho úst. 15Neboť Mu budeš před všemi lidmi svědkem toho, co jsi viděl a slyšel. 16A nyní: Proč prodléváš? Vstaň, nech se pokřtít a obmyj se ze svých hříchů, vyznávajíce Jeho jméno.‘
17Stalo se mi, že když jsem se vrátil do Jeruzaléma a modlil jsem se v chrámě, upadl jsem do stavu, kdy jsem byl zcela bez sebe. 18A uviděl jsem, jak mi On říká: ‚Pospěš a jdi v rychlosti do Jeruzaléma, protože nepřijmou tvoje svědectví o Mně.‘ 19A já jsem řekl: ‚Pane, oni vědí, že jsem dával do vězení a bil jsem v synagogách ty, kteří na základě Tebe uvěřili. 20Když byla prolévána krev Štěpána, Tvého svědka, také já jsem tam stál, souhlasil jsem s tím a dával jsem pozor na pláště těch, kteří ho zabíjeli.' 21Řekl mi: ‚Jdi, neboť Já tě pošlu daleko k pohanům.‘“
22Poslouchali ho až do tohoto slova. A pozdvihli své hlasy a řekli: „Pryč ze země s takovým člověkem! Vždyť se nesluší, aby žil!“ 23Když křičeli, odhazovali roucha a vířili do vzduchu prach. 24Velitel vojska rozkázal, aby ho přivedli do kasáren. Řekl, aby použili k vyšetřování bolestivé bičování, tak aby se dozvěděl, z jakého důvodu na něho tak křičeli. 25Jakmile na něho natáhli řemeny, řekl Pavel stojícímu setníkovi: „Je vám dovoleno bez soudu bičovat římského občana?“ 26Když to setník uslyšel, přistoupil k veliteli vojska a oznámil mu: „Co chcete dělat? Vždyť ten člověk je římský občan.“ 27Velitel vojska přistoupil a řekl mu: „Řekněte mi: Jste římský občan?“ On řekl: „Ano.“ 28Velitel vojska odpověděl: „Já jsem to občanství získal za velikou sumu.“ Pavel však řekl: „Já jsem se jako římský občan narodil.“ 29Hned tedy od něj odstoupili ti, kteří ho měli vyšetřovat. Také velitel vojska se bál, když se dozvěděl, že je římský občan, protože ho dal spoutat.
30Další den se chtěl s jistotou dozvědět, proč byl Židy obžalován. Nechal ho rozvázat z pout a přikázal, aby se sešli přední kněží a celý sanhedrin. A přivedl Pavla a postavil ho před ně.




Poznámky:
22,12 zbožný – dosl. ‚dobro-uctivý‘
Pavel před sanhedrinem

1Když se Pavel podíval na sanhedrin, řekl: „Muži bratři, až do dnešního dne žiji jako spořádaný občan Bohu ve všem dobrém svědomí.“2Avšak velekněz Ananiáš rozkázal těm, kteří u něj stáli, aby ho udeřili přes ústa.3Tehdy mu Pavel řekl: „Tebe bude bít Bůh, ty obílená stěno. Ty sedíš, soudíš mě podle zákona – a protizákonně přikazuješ, aby mě bili?“4Ti, kteří tam stáli, řekli: „Ty nadáváš Božímu veleknězi?“5Pavel řekl: „Bratři, nevěděl jsem, že je to velekněz. Jak je psáno: O vládci tvého lidu nebudeš mluvit zle.‘
6Pavel s vědomím, že je v sanhedrinu jedna část saduceů a druhá část farizeů, zvolal: „Muži bratři, já jsem farizeus, syn farizeů. Jsem zde souzen ohledně naděje a zmrtvýchvstání!“7Když to řekl, nastala mezi saduceji a farizeji hádka. A to množství lidí se rozdělilo.8Saduceové totiž říkají, že neexistuje zmrtvýchvstání ani andělé ani duch – avšak farizeové obojí vyznávají.9Nastal veliký křik. Povstali někteří učitelé zákona ze strany farizeů a začali bojovně prosazovat: „V tomto muži jsme nenašli nic zlého. Co když k němu promluvil duch nebo anděl? Nebuďme protiBohubojující!“ 10Když nastala veliká hádka, velitel vojska se bál, aby snad od nich Pavel nebyl roztrhán na kusy. Přikázal vojákům, aby sešli dolů, vytrhli ho z jejich středu a dovedli ho do kasáren.
11Následující noc se k němu postavil Pán a řekl: „Pavle, buď dobré mysli, neboť jako jsi slavnostně svědčil o Mně v Jeruzalémě, tak musíš také svědčit v Římě.“

Židé plánují Pavla zabít

12Když nastal den, Židé udělali srocení a zapřísahali se kletbou, že nebudou jíst ani pít, dokud nezavraždí Pavla. 13Těch, kteří udělali to srocení, bylo více než čtyřicet. 14Ti přistoupili k předním kněžím a starším a řekli: „Zapřisáhli jsme se pod kletbou, že nic neochutnáme, dokud nezavraždíme Pavla. 15Nyní tedy spolu se sanhedrinem objasněte veliteli vojska, že byste ho chtěli přivést dolů k vám, jako byste museli důkladně prošetřit tu záležitost o něm. A my budeme připraveni ho zavraždit dříve, než se přiblíží.“ 16Když o tom spiknutí uslyšel syn Pavlovy sestry, odešel, vstoupil do kasáren a oznámil to Pavlovi. 17Pavel si zavolal jednoho setníka a řekl: „Doprovoďte tohoto mládence k veliteli vojska, neboť má něco, co by mu řekl.“ 18On ho tedy vzal, přivedl ho k veliteli vojska a řekl: „Zavolal si mě vězeň Pavel a prosil mě, abych k vám přivedl tohoto mladíka, že má něco, co by vám řekl.“ 19Velitel vojska ho uchopil za ruku, odešel s ním do soukromí a zeptal se ho: „Co je to za věc, kterou mi máš oznámit?“ 20On řekl: „Židé se dohodli, že si zítra vyžádají, abyste k nim do sanhedrinu přivedl Pavla, jakože mají něco ohledně něj, na co se chtějí důkladněji zeptat. 21Nedejte se jimi přesvědčit, neboť na něj číhá více než čtyřicet mužů, kteří se zapřisáhli pod kletbou, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezavraždí. A nyní jsou připraveni a očekávají váš příslib.“ 22Velitel vojska tedy propustil toho mladíka a přikázal mu: „Nikomu neříkej, že jsi mi to objasnil.“

Pavel přemístěn do Cesareje

23A nechal si zavolat dva setníky, kterým řekl: „Připravte na třetí noční hodinu dvě stě vojáků, sedmdesát jezdců a dvě stě vojáků s kopím, aby šli až do Cesareje. 24Ať připraví tažný dobytek, aby na něj posadili Pavla a bezpečně ho dopravili ke guvernéru Felixovi. 25Napište také dopis v této podobě: 26‚Klaudius Lysias zdraví vznešeného guvernéra Felixe. 27Židé se tohoto muže zmocnili a měl být od nich zavražděn. Přišel jsem s vojskem, vysvobodil jsem ho a zjistil jsem, že je to římský občan. 28Chtěl jsem se dozvědět důvod jeho obžalování, a tak jsem ho přivedl do jejich sanhedrinu. 29Shledal jsem, že ho obžalovávají ohledně otázek týkajících se jejich zákona. Nemají důvod k obžalobě a není hoden smrti či pout. 30Když mi byly oznámeny úklady od Židů proti tomuto muži, hned jsem ho poslal k vám a také jsem přikázal žalobcům, aby proti němu mluvili před vámi. Ať se vám daří.“
31Vojáci tedy podle příkazu vzali Pavla a přivedli ho během noci do Antipatridy. 32Další den s ním nechali jet jezdectvo a sami se vrátili do kasáren. 33Ti jezdci pak vešli do Cesareje, předali dopis guvernérovi a postavili před něj Pavla. 34Guvernér si ten dopis přečetl a zeptal se, z jaké je provincie. Když se zeptal, dozvěděl se, že je z Kilikie. 35Řekl: „Vyslechnu si tě, až přijdou také tvoji žalobci.“ Rozkázal, aby ho střežili v Herodově paláci římského guvernéra.




Poznámky:
23,3 obílený – var. omítnutý (vápnem)
23,23 třetí noční hodinu – dosl. třetí hodinu noci
23,30 ať se daří – rozloučení na konci dopisu, něco ve smyslu: ‚buď posílen‘
Pavlova obhajoba před Felixem

1Po pěti dnech sestoupil velekněz Ananiáš s několika staršími a nějakým řečníkem Tertulusem, který se následně objevil před guvernérem ve věci proti Pavlovi.2Když předvolali Pavla, začal ho Tertullus obžalovávat: „Felixi, díky vám nastává mnohý pokoj a skrze vaši péči se děje v tomto národě náprava.3Vznešený Felixi, vždy a všude je to vítané s veškerou vděčností.4Ale abych vás již více nezdržoval, prosím, abyste nás ve své mírnosti ve zkratce vyslechl.5Vždyť jsme shledali, že tento člověk je jako mor, rozdmýchává hádky mezi všemi Židy na celém obydleném světě a je vedoucím nazaretské náboženské skupiny. 6On se také pokousil znesvětit chrám. Chopili jsme se ho a chtěli jsme ho soudit podle našeho zákona. 7Ale přišel velitel vojska Lysias a s velkým násilím ho odvedl z dosahu našich rukou.8Rozkázal, aby žalobci přišli k vám. Když ho vyslechnete, sám se od něj můžete dozvědět všechno o tom, z čeho ho obžalováváme.“9Židé se dohodli a tvrdili, že to tak je.
10Když mu guvernér pokynul, aby mluvil, Pavel odpověděl: „Budu se obhajovat s dobrou myslí, protože vím, že po mnoho let jste soudcem tomuto národu. 11Můžete se dovědět, že tomu není ani dvanáct dní od doby, kdy jsem vystoupil do Jeruzaléma poklonit se Bohu. 12A nenašli mě, jak s někým diskutuji či vzbuzuji spiknutí davu v chrámě, synagoze či ve městě. 13Ani vám nemohou dokázat to, ohledně čeho mě nyní obžalovávají. 14Vyznávám však před vámi to, že podle Cesty, kterou nazývají ‚náboženskou skupinou‘, takto sloužím Bohu svých otců a věřím všemu podle Zákona a tomu, co je napsáno v Prorocích. 15Mám naději v Bohu, kterou také oni sami očekávají, totiž že má být zmrtvýchvstání mrtvých – spravedlivých i nespravedlivých lidí. 16V tom se také sám vždy snažím mít svědomí bez pohoršení před Bohem i lidmi. 17Po mnoha letech jsem přišel, abych odevzdal svému národu příspěvek pro chudé a přinesl oběti. 18Při nich mě našli očištěného v chrámě, ale ne se zástupem ani rozruchem. 19Avšak někteří Židé z Malé Asie by zde měli být před vámi a obžalovat – pokud tedy proti mně něco mají. 20Anebo tito lidé ať sami řeknou, zda ve mně našli nějakou nespravedlnost, když jsem stál před sanhedrinem, 21kromě jednoho výkřiku, který jsem zvolal, když jsem mezi nimi stál: ‚Dnes jsem od vás souzen ohledně vzkříšení z mrtvých.‘“
22Když se to dozvěděl Felix, který byl důkladněji obeznámen ohledně Cesty, odložil soud. Řekl: „Až sem přijde velitel vojska Lysias, důkladně tu vaši věc vyšetřím.“ 23Přikázal setníkovi, aby Pavla hlídal, ale měl ve vazbě odpočinek; a také aby nebránil nikomu z jeho lidí mu posloužit.
24Po několika dnech přišel Felix se svou manželkou Drusillou, která byla židovka. Poslal pro Pavla a slyšel od něj o víře v Ježíše Krista. 25Když kázal o spravedlnosti, sebezapření a budoucím soudu, Felix se zděsil a odpověděl: „Nyní odejdi. V příhodný čas si tě pozvu.“ 26Zároveň také doufal, že od Pavla dostane nějaké peníze, aby ho propustil. Kvůli tomu pro něj často posílal a mluvil s ním. 27Když se naplnily dva roky, přijal svůj úřad Felixův nástupce Porcius Festus. Felix se však chtěl příznivě zavděčit židům, a tak nechal Pavla v poutech.




Poznámky:
24,5 mor – ř. slovo zde a v Lk 21,11; var: škůdce
Pavlova obhajoba před Festem

1Když tedy Festus přijel do provincie, po třech dnech z Cesareje vystoupil do Jeruzaléma.2Přední kněží a židovští starší mu podali zprávu o Pavlovi.3Vybídli ho a prosili, aby vůči nim projevil přízeň a poslal ho do Jeruzaléma. Chystali spiknutí – chtěli ho na té cestě zavraždit.4Festus odpověděl, že Pavel je hlídán v Cesareji a on sám se chystá brzy vyjít na cestu do Cesareje.5„Ať tedy mezi vámi ti,“ řekl, „kteří mají moc, sestoupí se mnou. Pokud je na tom muži něco zvráceného, ať ho tam obžalují.“
6Nestrávil mezi nimi více než osm či deset dní, a pak sestoupil do Cesareje. Další den se posadil na soudní stolici a přikázal přivést Pavla.7Když přišel, stáli kolem něj Židé, kteří sestoupili z Jeruzaléma. Vznášeli proti němu mnohá těžká obvinění, která však nemohli dokázat.8Pavel se obhajoval: „Nijak jsem se neprohřešil proti židovskému zákonu, chrámu ani proti císaři.“9Festus se však chtěl příznivě zavděčit Židům a Pavlovi odpověděl: „Chceš vystoupit do Jeruzaléma a tam být o těchto věcech přede mnou souzen?“ 10Pavel řekl: „Stojím před soudnou stolicí císaře, kde mám být souzen. Židům jsem neublížil, jak to také sám dobře víte. 11Pokud jsem tedy někomu ublížil a udělal jsem něco hodného smrti – neodmítám zemřít. Pokud však neexistuje nic, z čeho mě tito lidé mohou obžalovat, nikdo mě jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři.“ 12Tehdy Festus promluvil s radou a odpověděl: „Odvolal ses k císaři, k císaři také půjdeš.“
13Když uplynulo několik dní, král Agrippa a Bereniké sestoupili do Cesareje pozdravit Festa. 14Když tam strávili mnoho dní, Festus předložil králi ten případ týkající se Pavla. Řekl: „Je tu od Felixe zanechán jeden muž jako vězeň. 15Když jsem byl v Jeruzalémě, přední kněží a židovští starší mi o něm podali zprávu a žádali jeho odsouzení. 16Odpověděl jsem jim, že u Římanů není zvykem vydat nějakého člověka dřív, než má obžalovaný své žalobce před svou tváří a příležitost k ústní obhajobě proti jejich obžalobě. 17Když se tedy sešli zde, bez odkladu jsem se další den posadil na soudní stolici a přikázal jsem toho muže přivést. 18Když se proti němu postavili žalobci, nepřinesli žádný důvod k obvinění ze zlého činu, který jsem předpokládal. 19Měli však proti němu sporné otázky o jejich náboženství a o nějakém zemřelém Ježíšovi, o kterém Pavel tvrdil, že žije. 20Byl jsem v rozpacích, jak vést tu debatu. Řekl jsem mu, zda chce vystoupit do Jeruzaléma a tam být ohledně toho souzen. 21Ale Pavel se odvolal, aby byl hlídán až k důkladnému šetření od Augusta. Přikázal jsem ho tedy hlídat, dokud nebude odeslán k císaři.“ 22Agrippa řekl Festovi: „Také já bych si chtěl toho člověka vyslechnout.“ On řekl: „Zítra ho uslyšíš.“

Pavlova obhajoba před Agrippou

23Další den tedy přišli Agrippa a Bereniké s velkou okázalostí a spolu s veliteli vojsk a významnými lidmi toho města vstoupili do jednací síně. Festus rozkázal, aby přivedli Pavla. 24Festus řekl: „Králi Agrippo a všichni muži, kteří jste s námi přítomní: Vidíte tohoto člověka, za něhož se u mě přimlouval celý zástup Židů v Jeruzalémě i zde. Křičeli, že již nemá zůstat naživu. 25Já jsem však pochopil, že neudělal nic hodného smrti. Avšak tento člověk se sám odvolal k Augustovi. Usoudil jsem, že ho pošlu. 26Nemám o něm nic určitého, co bych svému pánu napsal. Proto jsem ho přivedl před vás a hlavně před tebe, králi Agrippo, abych po tvém posouzení měl co napsat. 27Vždyť se mi zdá nerozumné posílat vězně a nenaznačit důvod k obvinění.“




Poznámky:
25,19 náboženství – var. pověra
25,21.25 Augustus – jeden z titulů římského císaře
Pavlova obhajoba před Agrippou

1Agrippa řekl Pavlovi: „Dovoluji ti mluvit sám za sebe.“ Tehdy Pavel vztáhl ruku a obhajoval se:2 „Králi Agrippo, ohledně všeho, z čeho jsem od Židů obžalován – považuji se za blahoslaveného, že se před vámi mám dnes obhajovat.3Hlavně proto, že víte o všech židovských zvycích a otázkách. Proto prosím, abyste mě trpělivě vyslechl.4O mém žití od mládí, tedy jak jsem byl od začátku mezi svým národem v Jeruzalémě, vědí všichni Židé.5Znali mě dříve, od začátku. Pokud by chtěli, dosvědčili by, že jsem žil podle nejpřísnější skupiny našeho náboženství jako farizeus. 6A nyní zde stojím a jsem souzen pro naději v zaslíbení, které se stalo od Boha našim otcům. 7Dvanáct našich kmenů má naději v to, že tohoto zaslíbení dosáhne ve vroucí službě Bohu dnem i nocí. Králi, kvůli této naději jsem od Židů obžalován.8Proč se u vás soudí, že je nedůvěryhodné, že Bůh křísí mrtvé?
9Já sám jsem se domníval, že musím proti Ježíšovu jménu mnoho vykonat, což jsem také v Jeruzalémě dělal. 10Od předních kněží jsem obdržel plnou moc a mnoho svatých jsem zavíral do vězení. Když byli dáváni na smrt, vznášel jsem v těch soudních případech kamínek pro volbu k odsouzení. 11Po všech synagogách jsem je často trestal. Nutil jsem je, aby se rouhali. Nadmíru jsem proti nim zuřil a pronásledoval jsem je dokonce až do cizích měst.
12Během mého cestování do Damašku (s plnou mocí a pověřením od velekněží) 13o poledni jsem na svojí cestě uviděl, králi, sluneční jas z nebe, který osvítil světlem mě a ty, kteří se mnou šli. 14Když jsme my všichni spadli na zem, uslyšel jsem hlas, který ke mně mluvil v hebrejském nářečí: ‚Saule, Saule, proč Mě pronásleduješ? Těžko je ti vzpírat se proti bodcům.‘ 15Řekl jsem: ‚Kdo jsi, Pane?‘ A Pán řekl: ‚JÁ JSEM Ježíš, kterého ty pronásleduješ. 16Ale postav se na své nohy, neboť k tomu jsem se ti ukázal, abych tě ustanovil za služebníka a svědka toho, co jsi o Mně viděl, i toho, co ti ukážu. 17Budu tě vysvobozovat z tohoto lidu i od pohanů, ke kterým tě nyní posílám otevřít jejich oči, 18aby se obrátili z temnoty a moci satana k Bohu, takže mohou obdržet vírou ve Mně odpuštění hříchů a dědictví mezi posvěcenými.‘
19Takže králi Agrippo, nestal jsem se neposlušným vůči nebeskému vidění, 20ale hlásal jsem to, aby u lidí nastala v lítosti změna myšlení, obrácení na základě Boha a konání skutků, které jsou hodné změny myšlení – nejprve těm v Damašku, potom v Jeruzalémě a v celé judské krajině. 21Kvůli tomu se mě Židé zmocnili, když jsem byl v chrámě, a pokusili se zavraždit. 22Dosahoval jsem pomoci od Boha až dodnes, kdy zde stojím a vydávám svědectví malým i velkým. Neříkám nic mimo to, co říkali proroci a Mojžíš, že se má stát: 23Kristus měl trpět. Jako první vstane z mrtvých a bude hlásat světlo Svému lidu i pohanům.“
24Když se Pavel takto obhájil, řekl Festus velikým hlasem: „Pavle, šílíš! Mnoho písemností tě obrátilo k šílenství.“ 25Avšak Pavel řekl: „Vznešený Feste, nešílím, ale promluvil jsem slova pravdy a sebeovládání. 26Vždyť král ví o těchto věcech, o kterých také směle mluvím. Neboť nevěřím, že je mu nějaká z těchto věcí utajená. Vždyť se to nedělo někde v ústraní. 27Králi Agrippo, věříte prorokům? Vím, že věříte.” 28Agrippa však Pavlovi řekl: „Téměř bys mě i přesvědčil, abych se stal Kristovcem.“ 29Pavel řekl: „Přál bych si od Boha, abyste se nejen vy, ale také všichni ti, kteří mě dnes slyší, stali v krátké či dlouhé době takovými, jakým jsem já – kromě těchto pout.“
30Povstal král, guvernér, Bereniké a ti, kteří s nimi seděli, a odešli. 31Říkali si mezi sebou: „Tento člověk neudělal nic, za co by zasluhoval smrt či pouta.“ 32Agrippa řekl Festovi: „Kdyby se tento člověk neodvolal k císaři, mohl by být propuštěn.“




Poznámky:
26,10 dosl. ‚vznášet kamínek‘ jednalo se o volební kamínek, kdy na soudu bílý kamínek znamenal ‚ano‘ a černý znamenal ‚ne‘. Ř. slovo zde a 2x ve Zj 2,17.
26,13 o poledni – dosl. dne uprostřed
26,11 zuřit – dosl. ‚v-šílenství‘
26,28 téměř – dosl. v malé/malém
Pavlova cesta do Říma

1Když bylo usouzeno, že se budeme plavit do Itálie, Pavel i nějací další vězni byli vydáni setníkovi jménem Julius, který byl z vojenského oddílu Augusta.2Nastoupili jsme na loď z Adramittenia, která měla plout podél krajin Malé Asie. Vypluli jsme a byl s námi Aristarchus Makedonský z Tesaloniky.3Další den jsme dopluli do Sidónu. Julius se zachoval k Pavlovi lidumilně: dovolil mu, aby přišel ke svým přátelům a přijal jejich péči.4Odtud jsme vypluli a pluli jsme podél Kypru, protože byl proti nám silný vítr.5Přepluli jsme hluboké moře podél Kilikie a Pamfylie a připluli jsme do Myry v Lykii.6A tam setník našel alexandrijskou loď, která plula do Itálie. A nalodil nás na ni.7Po mnoho dní jsme se plavili pomalu a jen stěží jsme pluli naproti Knidu. Protože nám vítr bránil, pluli jsme podél Kréty naproti Salmóny.8Stěží jsme se kolem ní přeplavili a připluli jsme na jedno místo zvané ‚Dobrý břeh‘, u kterého je blízko město Lasaia.
9Protože již uplynul příhodný čas a bylo již nebezpečné se plavit (kvůli tomu, žei pominul půst), Pavel je nabádal: 10„Muži, vidím, že naše plavba má být spojena s újmou a mnohou ztrátou nejen s nákladem a lodí, ale také s našimi dušemi.“ 11Ale setník víc věřil kormidelníkovi a majiteli lodi, než tomu, co řekl Pavel. 12Protože tam nebyl vhodný přístav k přezimování, většina předložila setníkovi úmysl odsud odplout a zkusit, zda by bylo nějak možné připlout do Foiniku a tam strávit zimu – je to přístav na Krétě hledící k jihozápadu a severozápadu.
13Když začal lehce vát jižní vítr, zdálo se, že dosáhnou svého záměru. Zvedli kotvy a pluli co nejblíž kolem Kréty. 14Nedlouho poté se od ní přihnal prudký vítr zvaný Eurakylón. 15Když byla tím větrem loď zachvácena a nemohla mu čelit, vzdali jsme to a nechali jsme se unášet. 16Dostali jsme se do závětří nějakého malého ostrova zvaného Kauda; jen stěží jsme byli schopni zvládnout vytáhnout člun. 17Když jsme ho vytáhli, použili jsme pomocná lana a podvázali jsme loď. Báli jsme se, abychom snad nenarazili na syrtskou mělčinu, takže jsme spustili plachty a takto jsme se nechali unášet. 18Když námi zmítala silná bouře, druhý den jsme začali vyhazovat náklad. 19Třetí den jsme vlastníma rukama vyhazovali vybavení lodi. 20Když se po mnoho dní neukázalo slunce ani hvězdy a dorážela na nás nemalá bouře, již jsme ztráceli všechen zbytek naděje na naši záchranu.
21Když už dlouho nic nejedli, Pavel se postavil doprostřed nich a řekl: „Ó muži, měli jste mě poslechnout a neplavit se z Kréty – a mohli jste se vyhnout této újmě a ztrátě. 22Nyní vás však nabádám, abyste byli dobré mysli. Vždyť duše nikoho z vás nebude ztracena, ztratíme jen loď. 23Neboť se ke mně této noci postavil anděl toho Boha, jemuž já sloužím, a řekl: 24‚Pavle, neboj se, že máš stát před císařem. A hle: Bůh ti daroval všechny, kteří s tebou plují.‘ 25Muži, buďte proto dobré mysli, neboť věřím Bohu, že to tak bude; takovým způsobem, jak mi to řekl. 26Máme narazit na nějaký ostrov.“
27Když jsme již byli unášeni po Adrii čtrnáctou noc, začali námořníci kolem půlnoci předpokládat, že jsou přiváděni k nějaké zemi. 28Když spustili olovnici, shledali hloubku dvacet sáhů. Pluli trochu dál, znovu spustili olovnici a shledali patnáct sáhů. 29Báli se, abychom snad někde nenarazili na místa hrbolatých útesů, a tak vyhodili ze zádi lodi čtyři kotvy a modlili se, aby už nastal den. 30Když se námořníci snažili utéct z lodi a spustili člun do moře pod záminkou, že chtějí z přídi vytáhnout kotvy, 31Pavel řekl setníkovi a vojákům: „Pokud tito lidé nezůstanou v lodi, vy nebudete moci být zachráněni.“ 32Tehdy vojáci usekli provazy od člunu a nechali jej vypadnout a plavat pryč.
33Ještě než měl nastat den, Pavel vybídl všechny, aby přijali svůj podíl jídla. Řekl: „Dnes již čtrnáctý den čekáte, stále nejíte a nedáváte si žádné jídlo. 34Proto vás vybízím: Přijměte toto jídlo, neboť je to k vaší záchraně. Vždyť nikomu z vás se neztratí ani vlas z hlavy.“ 35Když to řekl, vzal chléb, poděkoval přede všemi Bohu, lámal jej a začal jíst. 36Všichni byli dobré mysli a také oni sami si vzali jídlo. 37V lodi nás bylo celkem dvě stě sedmdesát šest duší. 38Když jsme se nasytili jídlem, odlehčovali jsme loď tím, že jsme vyhazovali do moře obilí.
39Když nastal den, nemohli rozeznat, co je to za zemi; zpozorovali jen nějaký záliv s pobřežím. Rozhodli se, že pokud to bude možné, připlují na něj lodí. 40Odsekli kotvy a nechali je v moři; zároveň rozvázali provazy u kormidel. Vztyčili přední plachtu proti vání větru a směřovali loď ke břehu. 41Když ale dorazili na mělčinu, plavidlo narazilo na dno. Příď lodi uvízla a zůstala nehybná, zatímco záď lodi se začala bortit pod náporem mořských vln. 42Vojáci měli úmysl, že vězně pozabíjí, aby jim některý z nich neutekl a neuplaval, čímž by uprchnul. 43Ale setník chtěl Pavla bezpečně dopravit do cíle a zabránil jejich vůli. Přikázal těm, kteří umí plavat, aby skočili do moře nejdříve a vyšli na zem, 44a ostatní aby se zachránili na prknech nebo na těch troskách z lodi. Tak se stalo, že se všichni bezpečně dopravili na zem.




Poznámky:
27,1 Augustus – jeden z titulů římského císaře
27,9 myšlen pravděpodobně čas půstu o Dni smíření (Lv 23,27), který se konal přibližně na začátku října
27,15 plachty – dosl. věci, nástroje (v tomto případě: k lodi)
27,20.31.34 záchrana – var. spasení
27,27 Adrie – tj. Jaderské moře
27,28 Sáh – délka natažených paží (vzdálenost mezi špičkami prstů levé a pravé ruky, když jsou ruce natažené; délka si 1,8m. Dvacet sáhů – asi 36metrů; patnáct sáhů – asi 27metrů.
27,29 modlit – var. žádat, přát si (toužebně)
27,41 narazit – dosl. upadnout (dostat se) mezi
27,41 mělčina – ř. slovo ve smyslu: tam, kde se rozděluje (dvojí) moře
Pavlova cesta do Říma

1Když jsme se bezpečně dopravili na pevninu, poznali jsme, že ten ostrov se jmenuje Malta.2Barbaři nám prokázali neobyčejnou lidumilnost. Zapálili oheň a všechny nás k němu přijali, protože nastával déšť a bylo chladno.3Když Pavel shromažďoval hromadu suchých větviček a pokládal je na oheň, nějaká zmije utekla před horkem a pověsila se mu na ruku.4Když barbaři uviděli, jak mu to zvíře visí z ruky, říkali si mezi sebou: „Tento člověk je jistě vrah, který byl sice bezpečně dopraven z moře, ale Spravedlnost mu nedovolila žít.“5Pavel však to zvíře setřásl do ohně a neutrpěl nic zlého.6Oni očekávali, že oteče nebo najednou spadne a zemře. Když dlouho čekali a viděli, že se mu nic neobvyklého nestalo, změnili názor a řekli o něm, že je bůh.
7V blízkosti toho místa byly pozemky patřící přednímu muži toho ostrova, který se jmenoval Publius. Přijal nás a po tři dny nás láskyplně hostil.8Stalo se, že Publiův otec ležel a byl sužován horečkou a úplavicí. Pavel k němu vešel, pomodlil se, položil na něj svoje ruce a uzdravil ho.9Když se to stalo, také ostatní na ostrově, kteří měli nemoc, přicházeli a byli uzdraveni. 10Ti nás také poctili velkou ctí, a když jsme vyplouvali, naložili nám věci pro naši potřebu.
11Po třech měsících jsme vypluli na jedné alexandrijské lodi, která strávila zimu na ostrově. Měla ve znaku dva Diovy syny, blížence. 12Připluli jsme do Syrakus a zůstali jsme tam tři dny. 13Odtamtud jsme pluli podél pobřeží a dorazili jsme do Regia. Když po jednom dni začal vát jižní vítr, připluli jsme druhý den do Puteol. 14Tam nás našli bratři, kteří nás prosili, abychom s nimi zůstali sedm dní. A tak jsme přišli do Říma. 15Když o nás tamní bratři uslyšeli, vyšli se s námi setkat až na Appiovo náměstí ke Třem hospodám. Když je Pavel uviděl, poděkoval Bohu a dodalo mu to odvahy. 16Když jsme přišli do Říma, setník předal vězně veliteli vojska pretoriánů; Pavlovi však bylo dovoleno, aby pobýval v soukromí s vojákem, který ho hlídal.

Pavel v Římě

17Po třech dnech se stalo, že Pavel svolal přední Židy. Když se sešli, řekl jim: „Muži bratři, já jsem nic neudělal proti lidu, ani proti zvykům našich otců. Přesto jsem byl jako vězeň vydán z Jeruzaléma do rukou Římanů, 18kteří mě vyslechli a chtěli propustit, protože ve mně není žádný důvod k trestu smrti. 19Když však proti tomu Židé mluvili, přinutili se odvolat k císaři – ale neudělal jsem to proto, že bych měl nějakou obžalobu vůči svému národu. 20Kvůli tomu tedy, z toho důvodu, jsem vás svolal, abych vás uviděl a mluvil s vámi – neboť je na mě zavěšen tento řetěz kvůli naději Izraele.“ 21Oni mu však řekli: „My jsme z Judska nepřijali žádnou písemnost, ani se nestalo, že by přišli nějací bratři a oznámili či řekli o tobě něco zlého. 22Pokládáme však za vhodné od tebe slyšet, jak přemýšlíš, neboť ohledně této skupiny je nám známo, že se všude proti mluví.“
23Určili mu tedy den. Přišlo k němu do jeho ubytování mnoho lidí, kterým vysvětloval a slavnostně dosvědčoval Boží království. Od brzkého rána do večera je přesvědčoval o Ježíšovi z Mojžíšova zákona a Proroků. 24Někteří byli přesvědčeni tím, co bylo řečeno, jiní však neuvěřili. 25Měli mezi sebou vzájemný nesouhlas a rozešli se. Pavel jim v jednom slovu řekl: „Duch svatý dobře řekl vašim otcům skrze proroka Izaiáše: 26‚Jdi k tomuto lidu a řekni: ‚Slyšením budete slyšet – a zcela jistě to nepochopíte; díváte se, budete se dívat – a zcela jistě neuvidíte. 27Neboť mysl tohoto lidu se stala tučná, a tak ušima obtížně slyší a svoje oči mají zavřené; a tak se nestalo, že by očima uviděli, ušima uslyšeli, myslí pochopili, obrátili se a je uzdravil.‘ 28Proto ať je vám známo, že toto Boží spasení bylo přineseno pohanům. A oni uslyší!“ 29Když to řekl, Židé odešli, majíce mezi sebou mnoho hádek.
30Pavel v tom pronajatém domě setrval dva roky a přivítal všechny, kteří k němu přicházeli, 31kázajíc Boží království a učíc s veškerou smělostí a bez zábran o Pánu Ježíši Kristu.




Poznámky:
28,1 zachránit – var. spasit
28,7 prvnímu – var. hlavnímu, nejdůležitějšímu
28,15 náměstí – dosl. (římské) forum
28,19 že – dosl. jako(bych)
Úvod

1Pavel, otrok Ježíše Krista, povolaný apoštol, který je oddělený ke kázání Božího evangelia,2které již dříve Bůh zaslíbil skrze Své proroky ve svatých Písmech.3Toto evangelium je o Jeho Synu, který povstal podle těla z Davidova potomstva4a který byl podle Ducha svatosti z důvodu zmrtvýchvstání ustanoven za Božího Syna v moci. Je to evangelium o Ježíši Kristu, našem Pánu,5prostřednictvím kterého jsme přijali milost a apoštolství k poslušnosti víry pro Jeho jméno mezi národy,6mezi nimiž jste také vy povoláni Ježíšem Kristem.
7Píši všem, kteří jsou v Římě, od Boha milovaným, povolaným svatým: Milost vám a pokoj od našeho Boha Otce a Pána Ježíše Krista.8Nejprve za vás za všechny děkuji svému Bohu skrze Ježíše Krista, protože je vaše víra hlásána po celém světě. 9Vždyť je mi svědkem Bůh, jemuž sloužím ve svém duchu v evangeliu Jeho Syna, jak se o vás nepřetržitě zmiňuji. 10Stále totiž ve svých modlitbách prosím, zda bych konečně jednou neměl zdařilou cestu k vám – abych v Boží vůli přišel. 11Neboť vás toužím vidět, abych s vámi sdílel nějaký duchovní dar k vašemu upevnění, 12tj. abychom se – budu mezi vámi – spolupovzbudili skrze víru toho druhého – vaší a vy mojí.
13Bratři a sestry, nechci, abyste nevěděli, že jsem si mnohokrát předem ustanovil k vám přijít, ale až dosud mi bylo zabráněno, abych i mezi vámi měl sklizeň nějakého ovoce; jako mám sklizeň i mezi ostatními pohany. 14Jsem dlužníkem Řekům i barbarům, moudrým i nerozumným. 15Takže podle mojí vůle jsem odhodlán kázat evangelium také vám, kteří jste v Římě. 16Vždyť se nestydím za Kristovo evangelium, neboť je to Boží moc ke spáse pro každého věřícího – předně Židům, ale také pohanům. 17Vždyť v tomto evangeliu je zjevena Boží spravedlnost z víry a k víře, jak je psáno: ‚Spravedlivý bude žít z víry.‘

SPRAVEDLNOST Z VÍRY

Zjevení Boží spravedlnosti všem lidem

18Neboť Boží hněv se z nebe zjevuje proti každé bezbožnosti a nespravedlnosti lidí, kteří v nespravedlnosti potlačují pravdu, 19protože poznání ohledně Boha je mezi nimi viditelné – vždyť jim to Bůh zjevil!
20Neboť to neviditelné – Jeho nepřetržitou moc a Božství – lze od stvoření světa zřetelně vidět, když lidé rozumí Jeho dílu – takže jsou bez výmluvy. 21Přestože poznali Boha, neoslavovali Ho jako Boha, ani Mu nebyli vděční, ale ve svém myšlení upadli do marnosti a jejich nechápavá mysl se zatměla. 22Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny. 23Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů. 24Proto je Bůh vydal napospas chtíčům jejich myslí do nečistoty, aby mezi sebou navzájem znevažovali svoje těla. 25Tito lidé zaměnili Boží pravdu za lež a sloužili a měli úctu vůči stvoření, místo Stvořiteli – On je požehnán na věky! Amen.
26Kvůli tomu je Bůh vydal napospas potupným vášním. Vždyť i jejich ženy zaměnili přirozený styk za to, co je proti přirozenosti. 27A podobně muži opustili přírodní styk se ženou a vzpláli ve svém chtíči jeden k druhému – muži s muži. Vykonávají hanebnost a sami na sobě obdrží zaslouženou odplatu hodnou jejich poblouznění. 28Tak, jako neuznali za hodné mít Boha ve svém poznání, do takové míry je Bůh vydal do neosvědčené mysli, aby dělali to, co se nesluší. 29Jsou naplněni veškerou nespravedlností, zlem, chamtivostí, špatností, jsou plní závisti, vražd, hádek, lsti, zlovolnosti, 30jsou roznašeči drbů, pomlouvači, Bohanenávidějící lidé, násilníci, povýšenečtí lidé, frajírci, vynálezci zlých věcí, neposlušní vůči rodičům, 31nechápající, nedůvěryhodní, bezcitní, nesmířliví, nemilosrdní, … 32Ti poznali Bohem spravedlivé ustanovení, že ti, kteří to dělají, jsou hodni smrti; avšak oni to nejen dělají, ale také souhlasí s těmi, kteří to dělají.




Poznámky:
1,9.25 sloužit – odkazuje spíš na náboženskou službu (např. v chrámě)
1,20 takže jsou bez výmluvy – dosl. k jsoucí jejich bezvýmluvnosti
1,21 vděčný – var. (nejčastější překlad) poděkovat, vzdát díky
1,22 stát se bláznem – var. stane se neužitečným, zkazí se (stane se neslaným, stejné ř. slovo v Mt 5,13; Lk 14,34)
1,23 porušitelný – var. pomíjivý (podléhající kazu)
1,26.27 ženy – dosl. samice (důraz na ženský rod)
1,27(3x) muži – dosl. samci (důraz na mužský rod)
1,27 doslovnější překlad: sami v sobě obdrží zpět (ř. slovo odkazující na to, že se něco adekvátně vrátí) jejich poblouznění
1,28 uznat za vhodné – var. zkoumat, prozkoumat a tak schválit, vyzkoušet
Zjevení Boží spravedlnosti všem lidem

1Proto nejsi bez výmluvy, ó člověče, který soudíš. Neboť v čem soudíš druhého, v tom odsuzuješ sebe, neboť děláš to, co soudíš.2Víme, že Boží soud je podle pravdy proti těm, kteří dělají takové věci. 3Člověče, který soudíš ty, kdo takové věci dělají a přitom je také děláš – ptám se tě: Počítáš s tím, že utečeš Božímu soudu? 4Nebo opovrhuješ Jeho bohatstvím, dobrotivostí, snášenlivostí a trpělivostí, a přitom nevíš, že tě Boží dobrotivost vede k tomu, abys v lítosti změnil myšlení?
5Ale podle tvojí tvrdosti a toho, že nezměníš v lítosti myšlení svojí mysli shromažďuješ si Boží hněv ke dni hněvu a zjevení Božího spravedlivého soudu.6On odplatí každému člověku podle jeho skutků.7Věčným životem odplatí těm, kteří se s vytrvalostí v dobrých skutcích snažili o slávu, čest a neporušitelnost.8Avšak těm egoistům, kteří neposlouchají pravdu a jsou přesvědčeni o nespravedlnosti, oplatí hněvem, zuřivostí,9trápením a úzkostí, a to každé duši člověka, který vykonával zlo – to platí předně pro Žida, ale také pro Řeka. 10Avšak sláva, čest a pokoj je na každém, kdo vykonává dobro – to platí předně pro Žida, ale také pro Řeka. 11Vždyť u Boha není přijímání osob podle postavení.
12Neboť ti, kdo protizákonně zhřešili, protizákonně také zahynou; a kdo v zákoně zhřešili, budou prostřednictvím zákona souzeni. 13Vždyť před Bohem nejsou spravedliví posluchači zákona, ale vykonavatelé zákona. 14Neboť když pohané nemají zákon, a přirozeně konají to, co požaduje zákon – ti nemají zákon a přitom jsou sami sobě zákonem. 15Tito lidé jasně ukazují dílo zákona, které mají napsané ve svých myslích. Jejich svědomí bude spolusvědčit s jejich přemýšlením (které se navzájem mezi sebou usvědčují nebo obhajují) 16v den, kdy bude Bůh skrze Ježíše Krista podle mého evangelia soudit to, co je v lidech skryto.

Boží spravedlnost a židé

17Pokud se však nazýváš Židem, spoléháš na zákon, chlubíš se v Bohu, 18znáš Jeho vůli a rozpoznáváš, na čem záleží, jsi ústně vyučen ze zákona, 19jsi přesvědčen, že ty sám jsi vůdcem slepých, světlem těch, kteří jsou v temnotě, 20vychovatelem krátkozrakých, učitelem neznalých, který má v zákoně ztělesnění poznání a pravdy – 21proč tedy učíš druhého a sám sebe neučíš? Kážeš o tom, že se ne krást – a kradeš? 22Říkáš, že se ne cizoložit – a cizoložíš? Hnusíš si modly – a dopouštíš se svatokrádeže? 23Ty se chlubíš v zákoně – a prostřednictvím přestoupení zákona znevažuješ Boha? 24Jak je psáno: ‚Vždyť Boží jméno je prostřednictvím vás mezi pohany zlehčováno.‘
25Vždyť obřízka prospívá, pokud budeš konat zákon. Pokud jsi ale přestupníkem zákona, tvoje obřízka se stane neobřízkou. 26Pokud tedy neobřezaný člověk zachovává spravedlivé ustanovení zákona, nebude mu snad jeho neobřízka počítána za obřízku? 27Od těch přirozeně neobřezaných lidí, kteří vykonávají zákon, budeš souzen ty, který jsi skrze písemnosti a skrze obřízku přestupníkem zákona. 28Vždyť Židem není ten, kdo je Židem viditelně (a obřízka není ta viditelná na těle), 29ale Židem je ten, kdo je Židem uvnitř. A obřízka mysli je v duchu – to není obřízka v písemnostech. Chvála takového člověka není od lidí, ale od Boha.




Poznámky:
2,5 shromažďovat – var. ukládat
2,5 nezměnit v lítosti myšlení – var. nekající mysl, nelitující mysl 2,8 zuřivostí – var. rozhorlení, hněv
2,12 protizákonně – var. bezzákonně (jednat proti zákonu)
2,15 usvědčovat, obhajovat – spíše soudní pojmy: ‚obžalovat‘ a ‚říct něco na obranu‘
2,18 záležet – tj. co je hodnotné
2,20 neznalý – var. malé dítě, prostý (neznalý) člověk
2,22 dopouštět se svatokrádeže – var. loupit z chrámu
2,22 ošklivit si – dosl. zodporňuješ (tedy děláš odporné); slovník: odporný
2,24 zlehčovat – dosl. rouhat se, urážet
2,27 naplnit (stejné ř. slovo v Jak 2,8) – přivádět do konce (do úplnosti), dokončit
2,27 písemnost – ř. slovo označuje jakoukoliv písemnost , někdy (jako patrně nyní) svatá Písma SZ
Boží spravedlnost a židé

1Co tedy Žid navíc? Anebo: Jaký je prospěch z obřízky?2Mnohý užitek – v každém ohledu! Vždyť předně ten, že Židům byly svěřeny Boží slova.3Co tedy, pokud někteří z nich nevěří? Nevyrušila snad Boží věrnost jejich nevíru?4Naprosto ne! Bůh je pravdivý, ale každý člověk je lhář, jak je psáno: ‚Abys byl ospravedlněn ve svých slovech a dobyl jsi vítězství, když tě soudí.‘ 5Pokud však naše nespravedlnost prokazuje Boží spravedlnost – co řekneme? Není Bůh nespravedlivý, když proti nám přináší hněv? (Mluvím teď po lidsku.)6Naprosto ne! Vždyť jak by potom mohl Bůh soudit svět?7Vždyť pokud se mojí lží rozhojnila Boží Pravda k Jeho slávě, proč jsem ještě souzen jako hříšný člověk?8A nebylo by to tak (jak nás někteří pomlouvají a jak o nás prohlašují, že říkáme): ‚Dělejme zlo, aby přišlo dobro‘? Jejich odsouzení je spravedlivé.

Všichni zhřešili

9Co tedy? Jsme lepší než pohané? Jistěže ne. Vždyť jsme již dříve obvinili Židy i Řeky – všichni jsou pod hříchem! 10Jak je psáno: ‚Nikdo není spravedlivý, ani jeden, 11není nikdo, kdo by chápal, není, kdo by hledal Boha 12všichni se odvrátili, společně se stali neužitečnými, není nikdo, kdo by konal dobrotivost, není ani jeden. 13Jejich hrdlo je otevřený hrob, svými jazyky mluví lstivě, pod jejich rty je jed kobry. 14Jejich ústa jsou plná kletby a hořkosti, 15jejich nohy jsou rychlé k prolévání krve, 16na jejich cestách je pohroma a bída, 17a nepoznali cestu pokoje. 18Před jejich očima není posvátná úcta vůči Bohu.‘
19Víme však, že co říká zákon, říká těm, kteří jsou v zákoně, aby byla umlčena všechna ústa a aby byl celý svět přiveden pod soud vůči Bohu. 20Proto před Ním nebude ze skutků zákona ospravedlněno žádné tělo. Vždyť prostřednictvím zákona je poznání hříchu.

Spravedlnost z víry

21Nyní je však zjevena Boží spravedlnost oddělená od zákona, dosvědčená zákonem i proroky, 22totiž Boží spravedlnost Ježíše Krista ke všem a na všechny věřící. 23Vždyť není rozdílu: všichni zhřešili a postrádají Boží slávu.
24Všichni jsou ospravedlněni zadarmo Jeho milostí prostřednictvím vykoupení, které je v Kristu Ježíši. 25Jeho Bůh předem připravil jako slitovnici k tomu, aby skrze víru v Jeho krev ukázal Svou spravedlnost skrze prominutí trestů dříve spáchaných hříchů, 26které byly spáchány v době v Boží snášenlivosti. To udělal jako ukázku Své spravedlnosti v nynějším čase k tomu, aby byl spravedlivý a ospravedlnil toho, který je z Ježíšovy víry.
27Kde je tedy nějaké chlubení? Bylo vyloučeno! Prostřednictvím jakého principu? Principu skutků? Ne, ale prostřednictvím principu víry. 28Proto počítáme s tím, že je člověk ospravedlněn vírou oddělenou od skutků zákona.
29Nebo je Bůh pouze Bohem Židů, a ne také pohanů? Ano, jistě také pohanů. 30Pokud je tedy jeden Bůh, který ospravedlňuje obřezané z víry a neobřezané skrze tu samou víru – 31rušíme tedy zákon skrze víru? Naprosto ne! Ale zákon potvrzujeme.




Poznámky:
3,19 přiveden pod soud – dosl. ‚pod soudem/usvědčeným‘ se stal světu (vůči) Bohu
3,21.28 oddělený od – stejné ř. slovo např. v Jan 20,7; Ř 4,6
3,23 postrádat – var. být pozadu, zaostávat, chybět
3,25 předem připravit – var. předem ustanovit
3,25 slitovnice – var. (něco) přijatelného, oběť za hřích (Bohem přijatá), slitovnice (ř. slovo zde a v Žid 9,5)
3,25 ukázat – dosl. ukázka (stejné slovo v Ř 3,26), ukázání se, důkaz
3,25 hřích – ř. slovo pro hřích, s důrazem na důsledek (výsledek hříchu)
3,27 princip – ř. slovo pro zákon, někdy označuje princip jako takový
Spravedlnost z víry

1Což tedy řekneme? Co shledal Abraham, náš otec podle těla?2Vždyť pokud by byl Abraham ospravedlněn ze skutků, má chloubu, ale ne před Bohem.3Vždyť co říká Písmo? ‚Abraham uvěřil Bohu a bylo mu to počítáno do spravedlnosti.‘ 4Avšak tomu, kdo vykonává činnost, není odměna počítána podle milosti, ale podle dluhu.5Avšak tomu, kdo nevykonává činnost, ale s důvěrou spoléhá na Toho, který ospravedlňuje bezbožného člověka, je jeho víra počítána do spravedlnosti.
6Stejně tak i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připisuje spravedlnost odděleně od skutků. Píše: 7‚Blahoslavení, kterým je prominuta protizákonnost a kterým jsou zakryty hříchy. 8Blahoslavený muž, kterému Pán jistě nepočítá hřích.‘ 9Jsou tato blahoslavenství napsána pouze k obřezaným, nebo také k neobřezaným? Neboť říkáme: ‚Abrahamovi byla víra počítána do spravedlnosti.‘
10Jak mu tedy byla počítána? Když byl obřezán, nebo neobřezán? Nebyl v obřízce, ale byl v neobřízce. 11Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti víry (když byl v neobřízce) k tomu, aby byl otcem všech věřících skrze neobřízku; a k tomu, aby také jim byla připočtena spravedlnost, 12a také aby byl otcem obřezaných, kteří nejsou jen z obřízky, ale také pochodují šlépějemi víry našeho otce Abrahama – víry, kterou měl v neobřízce.
13Vždyť Abrahamovi a jeho potomkům se nedostalo zaslíbení, že bude dědicem světa skrze zákon, ale skrze spravedlnost víry. 14Neboť pokud jsou dědici ti ze zákona, potom je víra vyprázdněna a zaslíbení je zrušeno. 15Zákon způsobuje Boží hněv, neboť kde není zákon, není ani přestupek. 16Proto je to dědictví z víry, aby bylo podle milosti, a také aby bylo to zaslíbení pevné pro celé potomstvo – nejen těm ze zákona, ale také těm z víry Abrahama, který je otcem nás všech, 17jak je psáno: ‚Ustanovil jsem tě otcem mnoha národů.‘ Je otcem před Tím, před nímž uvěřil, totiž Bohem, který oživuje mrtvé a povolává to, co není, jakoby to bylo.
18Ten Abraham uvěřil (navzdory za jeho života nesplněné naději) na základě naděje, aby se stal otcem mnoha národů podle toho, co bylo řečeno: ‚Tak bude tvoje potomstvo.‘ 19A stoletý Abraham nezeslábl ve víře: Nedíval se na své již umrtvené tělo, ani na Sářinu již umrtvené břicho, 20nezačal o Božím zaslíbení z nevíry pochybovat, ale posilněn vírou vzdal Bohu chválu. 21A byl si úplně jist tím, že co Bůh zaslíbil, to je mocen také udělat. 22Proto mu to také bylo počteno do spravedlnosti.
23To však nebylo napsáno pouze kvůli němu – že mu to bylo počteno do spravedlnosti24ale také kvůli nám (kterým to má být počteno do spravedlnosti), spoléhajícím na Toho, který vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše. 25On byl vydán na smrt kvůli našim přestoupením a vstal z mrtvých kvůli našemu ospravedlnění.




Poznámky:
4,4 var. překladu: Avšak tomu, kdo pracuje, není mzda počítána podle milosti, ale podle dluhu (tj. dluhu, který vzniká na straně zaměstnavatele tím, že člověk pracuje, a je zaplacen vydáním mzdy)
4,6 oddělený od – stejné ř. slovo např. v Jan 20,7; Ř 3,21.28
4,18 dosl. ten proti/oproti naději v naději věřil
4,19 umrtvený – patrně ve smyslu: postrádající život (životní sílu), stejné ř. slovo v Kol 3,5 a Žid 11,12
4,19 břicho – dosl. dělohu
Ospravedlnění a Boží soud

1Jsme tedy ospravedlněni z víry a máme tak pokoj s Bohem prostřednictvím našeho Pána Ježíše Krista, 2jehož prostřednictvím také máme přístup vírou k této milosti, ve které stojíme a chlubíme se nadějí Boží slávy.3Chlubíme se nejen touto nadějí, ale také se chlubíme v utrpení s vědomím, že utrpení působí vytrvalost, 4vytrvalost působí osvědčenost a osvědčenost působí naději. 5A naděje nezahanbuje, protože Boží láska je rozlita v našich myslích prostřednictvím Ducha svatého, který nám byl dán.
6Neboť když jsme ještě byli slabí, Kristus v určený čas zemřel za bezbožné.7Vždyť jen stěží někdo zemře za spravedlivého člověka, ačkoliv za dobrého člověka by se možná někdo i odvážil zemřít,8Bůh však projevuje vůči nám Svou lásku, protože Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšníci. 9Tím více jsme tedy ospravedlněni v Jeho krvi; jsme spaseni skrze Něj od Božího hněvu! 10Vždyť pokud jsme byli jako Boží nepřátelé zcela usmířeni vůči Bohu prostřednictvím smrti Jeho Syna, tím spíš budeme – ti, kteří jsou již zcela usmířeni – spaseni v Jeho životě. 11A nejen tím se chlubíme, ale chlubíme se také v Bohu skrze našeho Pána Ježíše Krista; skrze Něj jsme nyní přijali usmíření.

Ospravedlnění a pád do hříchu

12Proto jako prostřednictvím jednoho člověka do světa vstoupil hřích a prostřednictvím hříchu smrt, tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili. 13Vždyť hřích byl na světě až do vydání zákona. Hřích se sice nezapočítává, když není zákon, 14ale smrt kralovala od Adama až po Mojžíše také nad těmi, kteří zhřešili podobným přestupkem jako Adam, který je protějškem Toho budoucího.
15Ale jako je tomu s přestoupením, tak tomu není s darem milosti. Vždyť pokud přestoupením jednoho člověka zemřelo mnoho lidí, tím více se do mnoha lidí rozhojnila Boží milost a dar z milosti – a to vše skrze jednoho člověka, Ježíše Krista. 16Avšak s darem milosti tomu není jako s tím, co přišlo skrze jednoho člověka, který zhřešil. Vždyť soud z jednoho přestoupení vedl k trestu, ale dar milosti z mnoha přestoupení vedl k ospravedlnění. 17Vždyť pokud kvůli jednomu přestoupení kralovala smrt prostřednictvím toho jednoho, totiž Adama, čím víc ti, kteří přijímají nadměrnou milost a dar spravedlnosti, budou kralovat v životě prostřednictvím Toho jednoho, totiž Ježíše Krista.
18Tak tedy: jako prostřednictvím jednoho přestoupení byli všichni lidé přivedeni do trestu, tak také prostřednictvím jedné spravedlnosti přišlo ke všem lidem ospravedlnění života. 19Neboť jako se prostřednictvím neposlušnosti jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak také prostřednictvím poslušnosti toho Jednoho se mnozí stanou spravedliví.
20Avšak do toho všeho vstoupil zákon, aby se rozrostlo přestoupení. Kde se však rozrostl hřích, tam se také nadmíru rozrostla milost, 21aby jako hřích kraloval ve smrti, tak i milost kralovala skrze spravedlnost k věčnému životu skrze našeho Pána Ježíše Krista.




Poznámky:
5,5 zahanbit se – zesílený výraz, zcela nezahanbuje
5,13 započítat – ř. slovo ve smyslu: započítat na (něčí) účet
5,14 protějšek – var. obraz, předobraz
5,20 vstoupit – ř. slovo ve smyslu: přijít blíž, přiblížit se svou přítomností
Ospravedlnění a hřích

1Co tedy řekneme? Zůstaneme v hříchu, aby se rozrostla milost?2Naprosto ne! Jak bychom my, kteří jsme zemřeli hříchu, v něm ještě mohli žít?3Nebo nevíte, že my všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni do Ježíše Krista, byli jsme křtem ponořeni do Jeho smrti?4Jsme tedy s Ním spolupohřbeni, skrze křest ponořeni do smrti, abychom – tak, jako byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen z mrtvých – take i my chodili v novosti života. 5Vždyť pokud jsme se s Ním stali srostlými v podobnosti Jeho smrti, budeme s Ním také srostlí v podobnosti vzkříšení. 6To víme, že náš starý člověk byl s Ním spoluukřiován, aby bylo naše tělo hříchu zbaveno síly, takže bychom již neotročili hříchu.
7Vždyť ten, kdo umřel, je ospravedlněn od hříchu.8Pokud jsme však s Kristem zemřeli, věříme, že s Ním budeme také spolužít.9Přitom víme, že Kristus byl vzkříšen z mrtvých a již neumírá; již nad Ním nepanuje smrt. 10Neboť smrtí, kterou zemřel, zemřel hříchu jednou provždy; a život, který žije, žije Bohu. 11Tak i vy se považujte za zemřelé hříchu, ale žijící Bohu v našem Pánu Ježíši Kristu.
12Ať tedy ve vašem smrtelném těle nekraluje hřích, abyste poslouchali jeho chtíče. 13Ani nevydávejte hříchu své orgány jako nástroje nespravedlnosti, ale vydávejte sami sebe Bohu jako ti, kteří byli mrtví a nyní žijí. A své orgány vydávejte Bohu jako nástroje spravedlnosti – 14vždyť již nad vámi nebude panovat hřích, neboť nejste pod zákonem, ale pod milostí.

Ospravedlnění a zákon

15Co tedy? Budeme zhřešit, protože nejsme pod zákonem, ale jsme pod milostí? Naprosto ne! 16Nevíte snad, že komu se vydáváte za otroky, tomu se vydáváte k poslušnosti? Buď se vydáváte hříchu ke smrti, nebo se vydáváte poslušnosti ke spravedlnosti. 17Díky Bohu, že jste sice byli otroky hříchu, ale potom jste se ze své mysli stali poslušnými vůči tomu vzoru učení, které vám bylo předáno. 18Když jste byli vysvobozeni z hříchu, stali jste se otroky spravedlnosti.
19Kvůli slabosti vašeho těla vám to řeknu po lidsku: Jako jste totiž své orgány vydávali do otroctví nečistotě a protizákonnosti k další protizákonnosti, tak nyní vydávejte své orgány do otroctví spravedlnosti k posvěcení. 20Vždyť když jste byli otroci hříchu, byli jste svobodní od spravedlnosti.
21Jaký jste tedy měli tehdy užitek z toho, za co se nyní stydíte? Vždyť konec toho všeho je smrt. 22Nyní však, když jste vysvobozeni z hříchu a stali jste se otroky Boha, máte svůj užitek vedoucí k posvěcení a vaším cílem je věčný život. 23Neboť mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je věčný život v našem Pánu Ježíši Kristu.




Poznámky:
6,6 zbaveno moci – var. zrušeno, zničeno, anulováno
6,11 považovat – var. počítat
6,13(2x) nástroj – var. zbraň
6,13.16.19 vydávat – var. předkládat, propůjčovat
6,18.22 stát se otrokem – dosl. zotročit , být pod otroctvím; od slova otrok
6,19 protizákonnost – možno přeložit jako bez-zákonnost, ne-zákonnost – člověk jedná proti zákonu, jakoby zákon nebyl
Ospravedlnění a zákon

1Nebo nevíte, bratři a sestry (mluvím k vám totiž jako k těm, kteří znají zákon), že zákon panuje nad člověkem, dokud žije?2Vždyť provdaná žena je vázána k živému muži zákonem. Pokud by však její muž zemřel, je zproštěna od zákona manželství. 3Proto tedy, pokud žije její muž, bude nazvána cizoložnicí, pokud bude s jiným mužem. Pokud by však její muž zemřel, je od toho zákona svobodná; takže nebude cizoložnicí, když bude s jiným mužem. 4Moji bratři, právě tak jste i vy vydáni na smrt zákonu, a to prostřednictvím Kristova těla, abyste byli oddáni Jinému (Tomu, který byl vzkříšen z mrtvých) a abyste nesli ovoce Bohu.
5Vždyť když jste byli v těle, chtíče hříchu působily prostřednictvím zákona ve vašich orgánech k tomu, abyste nesli ovoce smrti. 6Nyní však jsme zproštěni účinku od zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli pevně drženi. To proto, abyste otročili v novosti ducha a neotročili ve starobě písemnosti.
7Co tedy řekneme? Že je zákon hříchem? Naprosto ne! Ale nepoznal bych hřích jinak, než skrze zákon. Neboť bych neznal chtíč, pokud by zákon neřekl: ‚Nebudeš chtivý...‘ 8Hřích se však skrze toto přikázání chopil příležitosti a způsobil ve mně veškerý chtíč (vždyť bez zákona je hřích mrtvý). 9Já jsem však kdysi žil bez zákona, když však přišlo přikázání, hřích znovu ožil, avšak já jsem zemřel.
10A bylo shledáno, že to přikázání, které bylo k životu, je mi ke smrti. 11Neboť hřích se chopil příležitosti skrze přikázání, zcela mě oklamal a skrze něj mě zabil. 12Takže zákon je vskutku svatý a přikázání je svaté, spravedlivé a dobré. 13Takže mi tedy to dobré způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale hřích, aby se ukázal být hříchem, mi skrze to dobré způsobil smrt, aby se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným.
14Vždyť víme, že zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, jsem prodán pod hřích. 15Vždyť nepoznávám, co vykonávám. Neboť nekonám to, co chci, ale dělám to, co nenávidím. 16Pokud však dělám to, co nechci, tak souhlasím se zákonem, že je dobrý. 17Takže to již nevykonávám já, ale hřích ve mně přebývající. 18Neboť vím, že ve mně (tj. v mém těle) nepřebývá dobro. Vždyť chci, aby bylo při mně přítomno dobro, ale vykonat dobro, to mi nejde. 19Vždyť nedělám to dobro, co chci, ale konám to špatné, co nechci. 20Pokud však dělám to, co nechci, již to nevykonávám já, ale hřích ve mně přebývající.
21Nacházím proto zákonitost: chci dělat dobro, nicméně je při mně přítomno jen zlo. 22Vždyť podle vnitřního člověka mám spolupotěšení s Božím zákonem. 23Vidím ve svých orgánech jinou zákonitost, která vede boj proti zákonu mojí mysli a která mě uvádí do zajetí v zákonitosti hříchu, který je v mých orgánech.
24Jsem ubohý člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? 25Děkuji Bohu skrze našeho Pána Ježíše Krista! Tak tedy: Myslí otročím Božímu zákonu, avšak tělem zákonitosti hříchu.




Poznámky:
7,2 provdaná – dosl. ‚pod-mužem‘ (ὕπανδρος – předpona ὑπό (pod) + slovo ἀνήρ (muž)
7,2 zákona manželství – dosl. od zákona muže (manžela)
7,21.23.24 zákonitost – nejčastější překlad tohoto slova je zákon, ale může znamenat také obecně princip, zákonitost
7,6 zproštěný účinku – var. zrušený, anulovaný, nečinný (bez efektu), oddělený, ...
7,7 nebudeš chtivý – var. nepožádáš, ne(budeš) toužit
7,8.9 bez – var. odděleně (od), srov. Jan 20,7
7,24 udřený – ubohý, utrápený
Role Ducha svatého

1Proto teď není trest vůči těm v Kristu Ježíši, kteří nechodí podle těla, ale chodí podle Ducha. 2Vždyť zákonitost Ducha života v Kristu Ježíši mě vysvobodila od zákonitosti hříchu a smrti. 3Kvůli bezmocnosti zákona a jeho slabosti skrze tělo, Bůh poslal Svého syna v podobnosti těla hříchu jako oběť za hřích; a tak odsoudil hřích v těle, 4aby byla naplněna spravedlnost zákona v nás, kteří nechodíme podle těla, ale chodíme podle Ducha.
5Ti, kteří jsou podle těla, přemýšlí nad věcmi těla, avšak ti podle Ducha, přemýšlí nad věcmi Ducha.6Vždyť přemýšlení těla je smrt, avšak přemýšlení Ducha je život a pokoj. 7Přemýšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť není podřízeno Božímu zákonu, vždyť mu ani podřízeno být nemůže.8Proto se ti, kteří jsou v těle, nemohou líbit Bohu.9Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku přebývá Boží Duch. Kdo však nemá Kristova Ducha, ten není Jeho. 10Pokud je však ve vás Kristus, je sice vaše tělo skrze hřích mrtvé, ale duch je živý skrze spravedlnost. 11Pokud ve vás přebývá Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, potom Ten, který vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých, oživí také vaše smrtelná těla skrze Svého Ducha, který ve vás přebývá.
12A tak tedy, bratři a sestry, nejsme dlužníci vůči tělu, abychom žili podle těla. 13Vždyť pokud budete žít podle těla, máte zemřít. Pokud byste ale Duchem umrtvovali skutky těla, budete žít. 14Neboť Boží synové a dcery</