1Kniha narození Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova.2Abrahamovi se narodil Izák, Izákovi se narodil Jákob, Jákobovi se narodil Juda a jeho bratři,3Judovi se narodil Fares a Zára z jeho ženy Támary, Faresovi se narodil Chesróm, Chesrómovi se narodil Aram.4Aramovi se narodil Amínadab, Amínadabovi se narodil Nason, Nasonovi se narodil Salmón,5Salmónovi se narodil Bóaz z Rachaby, Bóazovi se narodil Obéd z Rút, Obédovi se narodil Isaj,6Isajovi se narodil král David. Davidovi se narodil Šalamoun z Uriášovy ženy, 7Šalamounovi se narodil Roboám, Roboámovi se narodil Abiu, Abiovi se narodil Asaf,8Asafovi se narodil Jóšafat, Jóšafatovi se narodil Jóram, Jóramovi se narodil Uziáš,9Uziášovi se narodil Jótam, Jótamovi se narodil Achaz, Achazovi se narodil Ezechiáš, 10Ezechiášovi se narodil Manases, Manasesovi se narodil Amos, Amosovi se narodil Joziáš, 11Joziášovi se narodil Jechoniáš a jeho bratři za dob babylónského zajetí.
12Po babylónském zajetí se Jechoniášovi narodil Salathiel, Salathielovi se narodil Zorobabel, 13Zorobabelovi se narodil Abiud, Abiudovi se narodil Eliakim, Eliakimovi se narodil Azór. 14Azórovi se narodil Sádok, Sádokovi se narodil Achim, Achimovi se narodil Eliud, 15Eliudovi se narodil Eleazar, Eleazarovi se narodil Mattan, Mattanovi se narodil Jákob. 16Jákobovi se narodil Jozef, což byl muž dívky jménem Marie, z níž se narodil JEŽÍŠ, kterému se říkalo: ‚Kristus.‘ 17Takže všech generací od Abrahama po Davida bylo čtrnáct generací, a všech generací od Davida po babylónské zajetí bylo čtrnáct. A všech generací od babylónského zajetí po Krista bylo čtrnáct.
Ježíšovo narození
18Ježíšovo narození se stalo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena s Josefem. Předtím, než se sešli, shledalo se, že je těhotná z Ducha svatého. 19Ale její muž Josef byl spravedlivý a nepřál si ji vystavit na odiv k hanbě, ale chtěl ji propustit potají.
20Když však o tom přemýšlel, hle: Ukázal se mu ve snu Pánův anděl a řekl: „Josefe, Davidův synu, neboj se přijmout Marii, tu svou ženu. To, co se z ní narodí, je z Ducha svatého.
21Porodíš syna a nazveš ho jménem: ‚Ježíš‘. On spasí Svůj lid z jeho hříchů." 22Toto všechno se stalo, takže se naplnilo to, co bylo řečeno Pánem prostřednictvím proroka:
23 ‚Hle: Panna bude mít těhotenství a porodí syna, a nazvou Ho jménem: ‚Immanuel‘, což se překládá: ‚Bůh s námi‘. 24Pak se Josef probudil ze spánku a udělal to podle nařízení Pánova anděla. A přijal svou ženu Marii, 25ale nepoznával ji, dokud neporodila svého prvorozeného syna. A nazval Ho jménem: ‚Ježíš‘.
Ježíš v Betlémě
1Ježíš se narodil v judském Betlémě ve dnech krále Heroda Velikého. Hle: Do Jeruzaléma dorazili mudrci z východu.2Řekli: „Kde je ten narozený judský král? Uviděli jsme Jeho hvězdu na východě a přišli jsme se Mu poklonit.“3Když to uslyšel král Herodes, rozrušil se a s ním celý Jeruzalém.4Proto svolal všechny přední kněze a učitele zákona, kteří učili lid, a zeptal se jich, kde by se měl Kristus narodit.5Oni mu řekli: „V judském Betlémě. Neboť je psáno skrze proroka:
6 ‚A ty, Betléme, v judské zemi,
vůbec nejsi nejmenší mezi judskými guvernéry,
neboť z tebe přijde vedoucí,
který bude pást Můj izraelský lid.‘“
7Pak Herodes potají povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na období, kdy se ukázala hvězda.8Když je posílal do Betléma, řekl: „Jděte a důkladně se vyptávejte na to Dítě. A když Ho najdete, podejte mi zprávu, abych se Mu i já mohl přijít poklonit.“9Když vyslechli krále, odešli. A hle: Ta hvězda, kterou viděli na východě, je předcházela, až se zastavila tam, kde bylo to Dítě. 10Když uviděli tu hvězdu, zaradovali se velmi velikou radostí. 11A vešli do domu, kde našli Dítě s Jeho matkou Marií, padli na zem a poklonili se Mu. Otevřeli svoje poklady a obětovali Mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. 12Byli ve snu varováni, aby se nevraceli k Herodovi. Vrátili se tedy do svojí krajiny skrze jinou cestu.
13Když se vraceli, hle: Pánův anděl se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Probuď se, vezmi Dítě a Jeho matku, uteč do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu. Neboť Herodes hledá Dítě, aby Ho zavraždil.“ 14On se v noci probudil, vzal Dítě a Jeho matku a odešel s nimi do Egypta.
15A byl tam až do doby, než Herodes zemřel, takže se naplnilo to, co bylo řečeno Pánem skrze proroka: ‚Z Egypta jsem povolal Svého syna.‘ 16Když Herodes viděl, že ho ti mudrci znevážili, velmi se rozhněval a poslal vojáky, aby povraždili všechny malé chlapce, kteří byli v Betlémě a v celé jeho krajině od dvouletých níže podle období, které se dověděl, když se podrobně vyptával mudrců. 17Tehdy se naplnilo, co bylo řečeno prorokem Jeremiášem:
18 ‚Byl slyšen hlas v Ráma:
Nářek a velké bědování.
Ráchel pláče kvůli svým dětem
a nenechá se uklidnit,
protože již nejsou naživu.‘
19Když Herodes zemřel, hle: Pánův anděl se v Egyptě ukázal Josefovi ve snu a řekl mu: 20 „Probuď se, vezmi Dítě a Jeho matku a jdi do izraelské země, neboť již zemřeli ti, kdo usilovali o smrt duše Dítěte.“
21Josef se probudil, vzal Dítě a Jeho matku a šel do izraelské země.
22Ale uslyšel, že v Judsku místo svého otce Heroda kraluje Herodes Archelaos; a bál se tam jít. Byl však varován ve snu, a tak odešel na území Galileje. 23A když tam přišel, pobýval ve městě zvaném Nazaret, čímž se naplnila řeč pronesená skrze proroky, totiž že bude nazván ‚Nazaretský.‘
Poznámky:
2,16 znevážili – var. zesměšnili. Herodes to vyhodnotil (v ř. dosl. ‚tehdy Herodes vida, že (je) znevážen mudrci') jako znevážení/zesměšnění/oklamaní svojí osoby/autority krále.
2,16 malé chlapce – označuje malé chlapce, malá děvčátka, nebo malé děti obecně
2,1.7.16(2x) mudrci – var. astrologové
Kázání:
Jan křtitel
1V těch dnech se objevil Jan Křtitel, který kázal v judské pustině:
2V lítostizměňte myšlení, vždyť se přiblížilo nebeské království.3Tento je vskutku Ten, o kterém mluví prorok Izaiáš:
‚Hlas volajícího v pustině:
Připravte Pánovu cestu,
udělejte přímé Jeho stezky!‘"
4Jan měl oděv ze srsti velblouda a kolem svých beder měl kožený opasek. Jídlo pro něj byly kobylky a med divokých včel. 5Tehdy k němu přicházeli obyvatelé Jeruzaléma, celého Judska i všichni z okolí Jordánu,
6a byli jím křtem ponořováni v řece Jordán, vyznávajíce svoje hříchy.
7Uviděl však, jak se k němu přichází pokřtít mnoho farizeů a saduceů. Řekl jim: „Potomci zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct od přicházejícího hněvu?
8Proto neste ovoce, které je hodné toho, že v lítosti nastalazměna myšlení.9A nemyslete si, že si můžete sami u sebe říkat: ‚Máme otce Abrahama.‘ Neboť vám říkám, že Bůh je schopen z těchto kamenů probudit k životu Abrahamovy syny. 10Sekera je již přiložena ke kořenům stromů. Proto každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a vhozen do ohně. 11Já vás křtím ponořením ve vodě 8Proto neste ovoce, které je hodné toho, že v lítosti nastalazměna myšlení.
9A nemyslete si, že si můžete sami u sebe říkat: ‚Máme otce Abrahama.‘ Neboť vám říkám, že Bůh je schopen z těchto kamenů probudit k životu Abrahamovy syny. 10Sekera je již přiložena ke kořenům stromů. Proto každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a vhozen do ohně. 11Já vás křtím ponořením ve vodě ke změně myšlenív lítosti, ale po mě přichází Silnější, než já. Jemu nejsem hoden ani odnést sandály. On vás křtem ponoří v Duchu svatém a v ohni. 12V Jeho ruce je lopata na mlácení obilí. Důkladně pročistí Svou podlahu stodoly na mlat a shromáždí pšenici do sýpky, avšak plevy úplně spálí neuhasitelným ohněm.” Ježíšův křest
13Tehdy přišel Ježíš z Galileje za Janem k Jordánu, aby byl od něj pokřtěn.14Avšak Jan Mu v tom velmi bránil: „Já mám být od Tebe pokřtěn, a Ty jdeš ke mně?” 15Ježíš mu však odpověděl: „Připusť to nyní, neboť tak je to pro nás vhodné, abychomnaplnili všechnu spravedlnost.“ On Mu tedy nebránil a Ježíš byl pokřtěn.16Jakmile vystoupil z vody, hle: Otevřela se Mu nebesa a uviděl Božího Ducha sestupujícího jako holubice a přicházejícího na Něj.17 A hle: Hlas z nebe: „Toto je Můj milovaný Syn, ve kterém jsem našel zalíbení.”
Poznámky:
3,3 tento - dosl. 'toto' (je ten...)
Pokušení na poušti
1Tehdy byl Ježíš vyveden Duchem do pustiny, aby byl pokoušen od ďábla.2Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí a pak vyhladověl. 3Přistoupil k němu pokušitela řekl Mu: „Pokud jsi Božím Synem, řekni, aby se tyto kameny staly chleby.”4Avšak On odpověděl: „Je psáno: ‚Člověk nežije pouze chlebem, ale každým slovem vycházejícím skrze Boží ústa.‘“ 5Pak Ho ďábel vzal do svatého města a postavil Ho na vrcholek chrámu.6Řekl Mu: „Pokud jsi Božím Synem, vrhni se dolů. Vždyť je psáno:
‚Svým andělům přikáže o tobě,
a na rukou tě ponesou,
abys nenarazil Svou nohou o kámen.‘“
7Ježíš mu zase řekl: „Je psáno: ‚Nebudeš nadpokoušet svého Pána Boha.‘“ 8Ďábel Ho znovu vzal, tentokrát na velmi vysokou horu, a ukázal Mu všechna království světa i jejich slávu.9A řekl Mu: „Toto všechno Ti dám, pokud padneš na zem a budeš se mi klanět.” 10Pak mu Ježíš řekl: „Odejdi, satane! Vždyť je psáno: ‚Svému Pánu Bohu se budeš klanět a Jeho jediného uctívat.‘“ 11Pak Ho ďábel opustil a hle: Přistoupili k Němu andělé a pomáhali Mu.
Začátek Ježíšovy služby
12Když Ježíš uslyšel, že byl Jan vsazen do vězení, vrátil se do Galileje. 13Opustil Nazaret, odešel a pobýval v Kafarnaum, které je u moře v krajině Zabulón a Neftalí, 14takže se naplnilvýrok řečený skrze proroka Izaiáše:
‚Země Zabulón a země Neftalí,
cesta moře, za Jordánem,
Galilea pohanů: 16 Lid sedící v temnotě
uviděl velké světlo,
a těm, kteří sedí v krajině a ve stínu smrti,
vyšlo světlo.‘
17Od té doby začal Ježíš kázat: „V lítostizměňte myšlení, vždyť se přiblížilo nebeské království.“ 18Ježíš chodil podél Galilejského moře. Uviděl dva bratry: Šimona (zvaného Petr) a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají do moře rybářskou síť. Byli totiž rybáři.
19Řekl jim: „Pojďte za Mnou! A udělám z vás rybáře lidí.“ 20A hned opustili sítě a následovali Ho.
21Když odtud odešel, uviděl jiné dva bratry: Jakuba (syna Zebedeova) a jeho bratra Jana, jak se svým otcem Zebedeem v lodi spravují sítě. A povolal je.
22Oni hned opustili loď a svého otce a následovali Ho.
23A Ježíš procházel skrze celou Galileu, vyučoval v synagogách, kázal evangelium království a uzdravoval každé chronické onemocnění a každou nemoc v lidu 24a pověst o Něm se roznesla po celé Sýrii. Přinášeli k Němu všechny nemocné, kteří byli sužováni rozmanitými chronickými onemocněními, trápeními, ty, kteří byli posedlí démony, pomatené a ochrnuté. A uzdravil je. 25A následovaly Ho početné zástupy z Galileje, Dekapole, Jeruzaléma, Judska a Zajordání.
Poznámky:
4,7 dosl. z(předložka)+pokoušet, tedy nadměrně pokoušet
4,24 pomatené var. epileptiky, náměsíčné, dosl. ten, kdo je ovlivňován měsícem (spíše než rozumem)
Kázání na hoře
1Ježíš uviděl zástupy a vstoupil na horu. Když se posadil, přistoupili k Němu Jeho učedníci.
2Otevřel Svoje ústa a vyučoval je:
3„Blahoslavení chudí duchem,
neboť jejich je nebeské království. 4Blahoslavení naříkající,
neboť oni budou povzbuzeni. 5Blahoslavení pokorní,
neboť oni zdědí zemi. 6Blahoslavení ti, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti,
neboť oni budou nasyceni. 7Blahoslavení milosrdní,
neboť oni dojdou milosrdenství. 8Blahoslavení čisté mysli,
neboť oni uvidí Boha. 9Blahoslavení mírotvůrci,
neboť oni budou nazváni Božími syny. 10Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni kvůli spravedlnosti,
neboť jejich je nebeské království.
11Blahoslavení jste, když vás budou kvůli Mně urážet, pronásledovat a mluvit všechno zlé proti vám a přitom budou lhát. 12Radujte se a veselte se, neboť máte velkou odměnu v nebesích. Vždyť tak pronásledovali i proroky, kteří zde byli před vámi. 13Vy jste sůl země. Pokud se však sůl stane neslanou, čím bude osolena? Již se na nic nehodí, než aby byla vyhozena ven a lidé po ní šlapali. 14Vy jste světlo světa. Nemůže být skryto město, které leží na hoře. 15Ani nikdo nerozsvěcuje lampu a nestaví ji pod nádobu, ale staví ji na svícen a svítí všem v domě. 16Tak ať zazáří vaše světlo před lidmi, aby mohli vidět vaše dobré skutky a oslavovali vašeho Otce v nebesích. 17Nedomnívejte se, že jsem přišel zničit Zákon nebo Proroky, nepřišel jsem je zničit, ale naplnit.
18Ano, zajisté vám říkám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ze Zákonajediné písmenko či i jenjediná čárečka - ano, nepomine dokud se neuskuteční celý zákon. 19Pokud by někdo zrušil jedno z těch nejmenších přikázání a vyučoval tak lidi, v nebeském království bude nazván nejmenším. Kdo by však konal i vyučoval ta přikázání, ten bude v nebeském království nazván velikým. 20Neboť vám říkám: Pokud nebude vaše spravedlnost hojnější, než učitelů zákona a farizeů, nevejdete do nebeského království. 21Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‚Nezavraždíš.‘ ‚Kdo by zavraždil, propadne soudu.‘
22Já vám však říkám, že každý, kdo se [zbytečně] hněvá na svého bratra, propadne soudu. Kdo by svému bratru řekl: ‚Blázne‘, propadne sanhedrinu. Kdo by řekl bratru: ‚Hlupáku‘, propadne ohni gehenny. 23Proto pokud bys obětoval svůj obětní dar na oltáři, a tam sis vzpomněl, že tvůj bratr má něco proti tobě, 24zanech tam svůj dar před oltářem a odejdi. Nejprve se smiř se svým bratrem, a pak přijď a obětuj svůj obětní dar. 25Buď rychlý k dobrému smýšlení vůči svému oponentovi, dokud jsi s ním na cestě. Jinak tě tvůj oponent vydá soudci, soudce tě vydá příslušnému úředníku a ten tě vsadí do vězení. 26Amen, říkám ti: Nevyjdeš odsud, dokud nezaplatíš poslední kvadrans. 27Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‚Nezcizoložíš.‘
28Já vám však říkám, že každý, kdo se dívá na ženu tak, že po ní zatouží, již s ní zcizoložil ve svojí mysli. 29Pokud tě svádí tvoje pravé oko, vydloubni je a odhoď od sebe, neboť je pro tebe lepší, aby zahynul jeden z tvých orgánů, a nebylo celé tvoje tělo odhozeno do gehenny.
30A pokud tě svádí tvoje pravá ruka, usekni ji od sebe a odhoď pryč, neboť je pro tebe lepší, aby zahynul jeden z tvých orgánů a celé tvoje tělo neodešlo do gehenny. 31Bylo také řečeno: ‚Kdo by se rozvedl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.‘ 32Já vám však říkám, že každý, kdo se rozvádí se svou ženou, kromě případu smilstva, navádí ji k cizoložství. A kdo by se s rozvedenou oženil, cizoloží. 33Znovu: Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‚Nebudeš křivě přísahat, ale svoje přísahy vrátíš zpět Pánu.‘ 34Já vám však říkám: Nepřísahejte vůbec. 35Ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože je to rohož Jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velkého Krále. 36Ani nepřísahejte při svojí hlavě, protože nejste schopni jediný vlas udělat bílým nebo černým. 37Ať je vaše řeč: ‚ano, ano‘ a ‚ne, ne‘. Co je nad to, to je od Zlého. 38Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ 39Já vám však říkám: Nestavte se na odpor zlým lidem. Kdo ti dá facku na pravou stranu čelisti, obrať k němu i tu druhou. 40Kdo se chce s tebou soudit a vzít ti tvoji tuniku, zanech mu i svůj plášť. 41A kdo by tě nutil jítjednu míli, jdi s ním dvě. 42Kdo tě prosí, tomu dáš a kdo by si chtěl od tebe půjčit, od toho se neodvracej. 43Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Budeš milovat svého bližního a nenávidět svého nepřítele.‘ 44Ale já vám říkám: Neustále milujte svoje nepřátele, modlete se za ty, kdo vás pronásledují, žehnejte těm, kdo vás proklínají a konejte dobro těm, kdo vám nadávají a nenávidí vás, 45abyste se stali syny Otce, který je v nebesích. Neboť Jeho slunce svítí na zlé i dobré lidi a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. 46Pokud však milujete ty, kteří vás milují – jakou máte odměnu? Nedělají totéž i výběrčí daní? 47A pokud zdravíte jen svoje bratry co děláte navíc? Nedělají totéž i pohané? 48Budete tedy tak dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
Poznámky:
5,3 chudí - žebrák
5,13 stane neslanou - var. stane bláznem, neužitečným, zkazí se (stejné ř. slovo v Ř 1,22; 1. Kor 1,20)
5,15 dosl. hořet, tedy rozhořet lampu
5,17 (2x) zničit - var. zbořit, strhnout
5,18 Dosl. dokud se ἂν [tj. teoreticky – řecká částice ἂν, vyjadřující teoretickou/hypotetickou myšlenku, obvykle se nepřekládá] všechno nestane.
Dokud se ale nestane co všechno?
Možná za a) pominutí nebe a země (všechno v zákoně platí, dokud nepomine nebe a země), nebo za b) uskutečnění všechno, co je v zákoně (tj. všech písmenek a čáreček), tedy zákon zde bude kompletně platit až do doby, než se celý (najednou) uskuteční, čímž je patrně myšlen čas Božího království.
Tedy až do konce času má zákon svoji platnost (viz např. Mt 5,23; Ř 12,1)
5,21 blázen - dosl. (ty) prázdný, hloupý (nadávka)
5,26 kvadrans - nejmenší římská mince
5,32 navádí – dosl. působí (na ni, aby se dopustila cizoložství)
5,39 dá facku – uhodí dlaní, nebo holí (ř. slovo zde a v Mt 26,67)
5,43 výrok esénů
5,44 neustále milujte – v ř. použitý přítomný čas, signalizující potřebu pokračující činnosti
Kázání na hoře II.
1Dávejte si pozor, abyste svou spravedlnost nedávali před lidmi na odiv, jinak nebudete mít odplatu u svého Otce, který je v nebesích.2Proto když děláš milosrdný skutek, nevytrubuj to před sebou, jak to dělají pokrytci v synagogách a na ulicích, aby byli chváleni od lidí. Amen, říkám vám: Mají svou odplatu.3Když však děláš milosrdný skutek ty, ať levá ruka neví, co dělá pravá ruka, aby byl tvůj milosrdný skutek ukryt.4A tvůj Otec, který vidí to, co je ukryto, ti [viditelně] odplatí.5A když se modlíš, nebuď jako pokrytci, neboť oni rádi stojí a modlí se v synagogách a na rozích ulic, aby je lidé viděli. Amen, říkám vám: Mají svou odplatu.6Když se však modlíš ty, vejdi do svého pokoje, zamkni dveře a ukrytý se modli ke svému Otci. A Otec, který vidí to, co je ukryto, ti [viditelně] odplatí.7Když se však modlíte, neopakujte slova naprázdno jako pohané, neboť oni si myslí, že budou vyslyšeni pro mnohomluvnost.8Nebuďte jim proto podobní, vždyť váš Bůh Otec ví, jaké máte potřeby ještě předtím, než se Ho zeptáte.9Proto se modlete takto:
Náš Otče, který jsi v nebesích,
buď posvěceno Tvoje jméno. 10Přijď Tvoje království,
staň se Tvoje vůle,
jako v nebi, tak i na zemi. 11Náš chléb pro zítřek dej nám dnes, 12a odpusť nám naše dluhy,
jako i my odpouštíme našim dlužníkům. 13A nenechej nás napospaspokušení,
ale vysvoboď nás od zlého.
Neboť Tvoje je království, moc a sláva na věky.
Amen.
14Neboť pokud odpustíte lidem jejich přestoupení, odpustí i vám váš nebeský Otec. 15Pokud však neodpustíte lidem jejich přestoupení, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení. 16Když se postíte, nebuďte jako pokrytci, kteří vypadají smutně a ničí si svůj obličej vráskami, aby lidé viděli, že se postí. Amen, říkám vám: Mají svou odplatu. 17Když se však postíš ty, pomaž svou hlavu olejem a umyj si svou tvář, 18aby půst nebyl viditelný lidem, ale tvému Otci, který je v skrytu. A tvůj Otec, který vidí, co je v skrytu, ti [viditelně] odplatí. 19Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. 20Ale ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají ani nekradou.
21Vždyť kde je tvůj poklad, tam bude i tvoje mysl. 22Lampou těla jsou oči. Pokud jsou tvoje oči čisté, bude celé tvoje tělo osvětlené. 23Pokud je však tvoje oko zlé, celé tvoje tělo bude potemnělé. Pokud je však světlo v tobě temnotou, jak velká ta temnota v tobě potom je! 24Nikdo nemůže otročit dvěma pánům, neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat. Nebo jinak: jednoho se bude pevně držet a druhým opovrhne. Nemůžete otročit Bohu a mamonu. 25Kvůli tomu vám říkám: Neznepokojujte se ohledně svojí duše: co budete jíst a co pít. Ani se neznepokojujte ohledně svého těla: co si oblečete. Není duše víc, než jídlo, a tělo více, než oděv? 26Pozorujte ptáky na nebi, jak nerozsévají, nesklízí ani neshromažďují do sýpek – a váš nebeský Otec je krmí. Nejste snad mnohem hodnotnější, než oni? 27Ale kdo z vás, lidí, co se znepokojují, je schopen přidat k vašemu životu i jenjediný loket? 28A o oděv – proč se jím znepokojujete? Důkladně přemýšlejte ohledně polních lilií, jak rostou a nevykonávají namáhavou práci ani nepředou. 29Ale říkám vám: Ani Šalamoun v celé svojí slávě nebyl oblečen jako jediná z nich. 30Pokud však Bůh takto obléká polní trávu – která tu dnes je, a zítra bude vhozena do pece – neobleče tím více vás, malověrní? 31Proto se neznepokojujte a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ Nebo: ‚Co budeme pít?‘ Nebo: ‚Co si oblečeme?‘ 32Neboť to všechno usilovně hledají pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. 33Hledejte však nejprve Boží království a Jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. 34Proto se neznepokojujte ohledně zítřejších záležitostí. Vždyť zítřek je znepokojivý sám o sobě. Ten den má dost svého vlastního zla.
Poznámky:
6,1 spravedlnost nedávali před lidmi na odiv – dosl. tu spravedlnost svou nedělali před těmi lidmi pro vidění jich
6,1 jiné rukopisy používají místo slova spravedlnost ř. slovo, které znamená: příspěvek pro chudé (almužna)
6,2.3.4 milosrdný skutek – var. příspěvek pro chudé (almužna)
6,2 vytrubovat – ve smyslu: troubit na polnici
6,6 zamkni – dveře se zevnitř zajistily
6,7 neopakovat slova naprázdno – opakovat (bezvýznamně) slova, kupit na hromady (srovnej vzorovou modlitbu Otče náš (Mt 6,9-13), kde je výslovně řečeno „Vy se modlete TAKTO“ (tímto způsobem), a nikoli „Vy se modlete TOTO“ (tento text).
6,12 dluhy – jde o vinu jako morální dluh vůči lidem i Bohu či požadavkům Jeho zákona
6,13 nenechej nás napospas – dosl. a ne přiveď/doveď/dones nás do pokušení
6,22 čisté – dosl. jednoduché, neporušené
6,27 loket – jednotka délky
6,34 znepokojivý – var. bude se starat sám (o sebe)
6,4 zla – neštěstí v podobě pokušení (k neřesti). Zlo (ř. κακία) – jméno řecké bohyně neřesti a mravní zkaženosti, která se nestydí porušovat zákony. Je opakem bohyně ctnosti – Arete (mravního dobra). Byla ztělesněním Zla (vrozené zlo jako princip) a byla popsána jako arogantní, smyslná, prsatá žena kypré postavy, velmi zmalovaná tlustým nánosem make-upu a v oblečení, které mnohé odhalovalo (spoře oděná). Snažila se pokoušet – svádět velké množství lidí, aby se stali zlí. (Heraklovi řekla: „Přátelé mne nazývají Štěstí, ale ti, kteří mne nenávidí, mne nazývají Kakia (Zlo, Neštěstí).“
Kázání na hoře III. 1Nesuďte, abyste nebyli souzeni.2Vždyť v jakém soudu soudíte, tak budete souzeni. A v jaké míře měříte, tak bude vyměřeno vám.3Proč tedy hledíš na třísku, která je v oku tvého bratra, a nevnímáš ve svém vlastním oku trám?4Anebo: Jak to, že říkáš svému bratru: ‚Dovol, abych ti vyjmul třísku z tvého oka.‘ – a hle: Trám ve tvém oku!5Pokrytče! Nejprve vyjmi ze svého oka tram, a pak začneš zřetelně vidět, abys vyjmul třísku z oka svého bratra.6Nedávejte psům to, co je svaté. Ani neházejte perly před prasata, jinak se stane, že je svýma nohama pošlapou, obrátí se proti vám a roztrhají vás. 7Proste, a bude vám dáno. Hledejte, a najdete. Tlučte, a bude vám otevřeno.8Vždyť každý, kdo prosí, dostává, kdo hledá, nachází a kdo tluče, tomu bude otevřeno.9Neboť kdo z vás je takový člověk, kterého když prosí jeho syn o chleba, tak mu dá kámen? 10Nebo také když ho prosí o rybu – tak mu dá hada? 11Pokud tedy vy, třebaže jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, oč víc váš Otec, který je v nebesích, dává dobré dary těm, kdo Ho prosí! 12Proto všechno, co byste chtěli, aby vám lidé dělali, to i vy dělejte jim – vždyť to je Zákon a Proroci. 13Vcházejte skrze úzkou bránu. Široká je brána a prostorná cesta, která vede k zatracení a mnoho lidí skrze ni prochází. 14Neboť úzká je brána a těsná je cesta, která vede k životu, a málo je těch, kdo ji nachází. 15Dávejte si pozor na falešné proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím svrchním oděvu, avšak uvnitř jsou loupeživí vlci. 16Rozpoznáte je podle jejich ovoce. Sbírají se snad z trnitých keřů trsy hroznů nebo z bodláčí fíky? 17Tak i každý dobrý strom vytváří dobré ovoce, ale špatný strom vytváří špatné ovoce. 18Dobrý strom nemůže vytvářet špatné ovoce ani špatný strom nemůže vytvářet dobré ovoce. 19Každý strom, který nevytváří dobré ovoce, bývá vyťat a hozen na oheň. 20Takže je poznáte po jejich ovoci. 21Ne každý, kdo Mi říká: ‚Pane, Pane‘, vstoupí do nebeského království, ale ten konající vůli Mého Otce, který je v nebesích. 22Mnoho lidí Mi v onen den řekne: ‚Pane, Pane, copak jsme ve Tvém jménu neprorokovali a ve Tvém jménu nevyháněli démony a ve Tvém jménu neudělali mnoho zázraků?‘ 23A tehdy vůči nim veřejně prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode Mě vy, kteří děláte protizákonnost.‘24Proto každý, kdo slyší tato Moje slova a koná je, je podobný moudrému muži, který postavil svůj dům na skále. 25Spustil se déšť, přihnaly se řeky, přivály větry a udeřily na ten dům – a nespadl, neboť měl základy položené na skále. 26A každý, kdo slyší tato Moje slova a nekoná je, je podobný hloupému muži, který postavil svůj dům na písku. 27Spustil se déšť, přihnaly se řeky, přivály větry a narazily na ten dům – a spadl a jeho pád byl veliký.“ 28Když Ježíš dokončil tato slova, stalo se, že zástupy byly ohromeny nad Jeho vyučováním, 29neboť je vyučoval jako Mající autoritu, a ne jako učitelé zákona.
Poznámky:
7,2 vyměřeno – jiné překlady používají slovo: ‚vyměřit-zpět‘, tedy vyměřit jako odplatu
7,15 loupeživý – var. dravý, drsný, drzý, vyděračský, od ř. slova harpazó, které znamená: popadnout, uchopit, chytnout
7,17.18 špatný – dosl. shnilý, zkažený, nekvalitní (strom, ovoce, člověk)
Ježíš uzdravuje
1Když sestupoval z hory, následovaly Ho početné zástupy lidí. 2A hle: Přišel malomocný člověk, poklonil se Mu a řekl: „Pokud si to přeješ, můžeš mě očistit.“3Ježíš natáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Přeji si to. Buď čistý.“ A hned bylo jeho malomocenství očištěno.4Ježíš mu řekl: „Hleď, abys to nikomu neřekl. Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který nařídil Mojžíš – jim na svědectví.“ 5Když vcházel do Kafarnaum, přišel za ním setník a vyzval Ho:6„Pane, můj služebník leží v domě ochrnutý a intenzivně se trápí."7Řekl mu: „Přijdu a uzdravím ho.“ 8Setník Mu však odpověděl: „Pane, nejsem hoden, abys přišel pod moji střechu, ale řekni jen slovo a můj služebník bude uzdraven.9Neboť také já jsem člověk, který podléhá autoritě. Mám pod sebou přidělené vojáky, a když někomu řeknu: ‚Jdi!‘, on jde, nebo řeknu jinému: ‚Přijď!‘ a on přijde. A když řeknu svému otroku: ‚Udělej to!‘, on to udělá.“ 10Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo Ho následovali: „Amen, říkám vám: Ani v Izraeli jsem nenašel tak velkou víru. 11Říkám vám, že mnoho lidí přijde od východu i od západu a budou sedět u stolu s Abrahamem, Izákem a Jákobem v nebeském království, 12avšak synové království budou vhozeni do nejzazší temnoty. Tam bude nářek a skřípění zubů.“ 13A Ježíš řekl setníkovi: „Jdi, a jak jsi uvěřil, tak ať se ti stane.“ A v tu chvíli byl jeho služebník uzdraven. 14Když Ježíš přišel do Petrova domu, uviděl tam jeho tchyni, jak leží nemocná a má horečku. 15Dotkl se její ruky a horečka ji opustila. A vstala a obsluhovala je. 16Když nastal večer, přinášeli k Němu mnoho lidí, kteří byli posedlí démony, a On ty duchy vyháněl Svým slovem. A uzdravil všechny, kteří měli nemoc, 17takže se naplnila řeč pronesená prorokem Izaiášem: ‚On na sebe vzal naše slabosti a nesl naše onemocnění.‘ 18Když Ježíš viděl kolem sebe početný zástup, přikázal učedníkům, aby se s Ním přepravili na druhou stranu. 19A přistoupil k Němujeden učitel zákona. Řekl Mu: „Mistře, budu Tě následovat, kamkoli půjdeš.“ 20Ježíš mu řekl: „Lišky mají svoje nory a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by složil hlavu.“ 21Jiný [Jeho] učedník Mu řekl: „Pane, dovol mi nejprve odejít a pohřbít svého otce.“ 22Avšak Ježíš mu řekl: „Následuj Mě, a nech mrtvé, ať pohřbí svoje mrtvé.“ 23A když Ježíš vstoupil do lodi, následovali Ho i Jeho učedníci. 24A hle: Na moři nastala veliká bouře, takže loď přikrývaly mořské vlny. On však spal.
25Oni k Němu přistoupili, vzbudili Ho a řekli: „Pane, spasnás, vždyť zahyneme!“ 26Řekl jim: „Proč jste ustrašení, malověrní?“ Pak vstal, pohrozil větrům a moři a nastal úplný klid. 27Lidé nad tím žasli a říkali: „Kdo to jen je, že Ho poslouchají větry i moře?“ 28A když se přeplavil na druhou stranu do krajiny Gedarenských, potkali se s Ním dva lidé, kteří byli posedlí démony. Vyšli z hrobů. Chovali se velmi krutě, a to až tak, že nikdo neměl sílu touto cestou projít.
29A hle: Vykřikli: „Co je Ti do nás, Ježíši, Boží Synu? Přišel jsi sem, abys nás trápil před stanoveným časem!?“ 30Daleko od nich se páslo stádo mnoha prasat. 31A démoni Ho vyzvali: „Pokud nás vyháníš, pošli nás do toho stáda prasat.“ 32On řekl: „Odejděte.“ Oni vyšli a odešli do toho stáda prasat. A hle: Celé stádo se hnalo ze strmého srázu do moře. A ta prasata utonula ve vodě. 33Ale pastevci utekli, přišli do města a podali zprávu všem lidem ohledně toho všeho, co se stalo těm, kteří byli posedlí démony. 34A hle: Lidé z celého města vyšli, aby se setkali s Ježíšem. A když Ho uviděli, vyzvali Ho, aby z jejich krajiny odešel.
Poznámky:
8,6.8.13 služebník – var. chlapec, otrok. Zde myšlen otrok (srovnej Lk 7,3).
8,16 přinášet – ř. slovo se používá také jako ‚přinést jako oběť‘ (obětovat)
8,17 onemocnění – chronické onemocnění
8,28 krutý – var. drsný, tvrdý
8,29 co je ti do nás – dosl. co nám a tobě
8,32 odejděte – ř. slovo ve smyslu: ‚vést pryč pod něčí autoritou‘
Uzdravení ochrnutého
1A vstoupil do lodi, přeplavil se a přišel do Svého města.2A hle: Přináší Mu ochrnutého, který leží na posteli. Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, buď dobré mysli. Jsou ti odpuštěny tvoje hříchy.“ 3A hle: Někteří učitelé zákona si řekli sami u sebe: „Ten člověk se rouhá.“
4Ježíš si byl vědom jejich přemýšlení a řekl: „Proč tak zle uvažujete ve svých myslích?5Vždyť co je snadnější? Říct: ‚Jsou ti odpuštěny tvoje hříchy‘, nebo říct: ‚Vstaň a choď‘?6Abyste však věděli, že Syn člověka má autoritu na zemi odpouštět hříchy“ tehdy řekl tomu ochrnutému člověku: „Vstaň, vezmi svou postel a jdi do svého domu.“ 7A on vstal a odešel do svého domu.8Když to viděly zástupy, divily se a chválily Boha, který dal lidem takovou autoritu. Povolání Matouše
9Když odsud Ježíš odešel, uviděl člověka jménem Matouš, jak sedí na celnici. Řekl mu: „Následuj Mě.“ On vstal a následoval Ho. 10Když ležel u stolu v jeho domě, stalo se, hle: Přišlo mnoho výběrčích daní a hříšníků a stolovali s Ježíšem a Jeho učedníky. 11Uviděli to farizeové a řekli Jeho učedníkům: „Proč váš Mistr jí s výběrčími daní a hříšníky?“ 12On to uslyšel a řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.
13Avšak jděte a učte se, co znamená: ‚Chci milosrdenství, a ne oběť.‘ Vždyť jsem nepřišel povolat [ke změně myšlenív lítosti] lidi spravedlivé, ale hříšné.“ Spor o půst
14Tehdy k Němu přistoupili Janovi učedníci a řekli: „Proč se my a farizeové často postíme, avšak tvoji učedníci se nepostí?“ 15Ježíš jim řekl: „Mohou snad spolusvatebčané naříkat, dokud je s nimi ženich? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich odejmut, a tehdy se budou postit. 16Nikdo zajisté nepřišívá na starý plášť záplatu z nového kusu látky, protože by se ta výplň odtrhla od pláště a trhlina by se stala ještě horší. 17Ani nikdo nelije čerstvý hroznový nápoj do starých měchů, jinak se měchy rozervou, hroznový nápoj se vylije a měchy se zkazí. Ale čerstvý hroznový nápoj lidé vlívají do nových měchů, a tak bývá zachováno obojí – nápoj i měchy.“
Ježíšovo uzdravování
18Když jim to říkal, hle: Přišel k Němujeden představený synagogy, klaněl se Mu a řekl: „Moje dcera právě zemřela. Ale pojď, polož na ni Svou ruku a bude žít.“ 19Ježíš vstal a Jeho učedníci Ho následovali. 20A hle: Nějaká žena, která trpěla nadměrnou menstruací dvanáct let, přistoupila zezadu a dotkla se třásní na okraji Jeho pláště.
21Neboť si řekla: „Pokud se jen dotknu Jeho pláště, budu spasena.“
22Ježíš se obrátil, uviděl ji a řekl: „Dcero, buď dobré mysli. Tvoje víra tě spasila.“ A od té chvíle byla ta žena spasena. 23A Ježíš přišel do domu představeného synagogy a uviděl tam smuteční hudebníky a hlučný zástup lidí. 24Řekl jim: „Odejděte, neboť ta dívka nezemřela, ale spí.“ Oni se Mu kvůli tomu posmívali. 25Když byl ten zástup lidí vyhnán, vešel tam, pevně ji uchopil za ruku a ta dívka vstala. 26A po celé zemi se o tom roznesla pověst. 27Když odsud Ježíš odešel, následovali Ho dva slepí lidé. Křičeli: „Davidův Synu, smiluj se nad námi!“
28Když vešel do domu, přistoupili k Němu ti slepci a Ježíš jim řekl: „Věříte, že to mohu udělat?“ Řekli Mu: „Ano, Pane.“ 29Dotkl se jejich očí a řekl: „Ať se stane podle vaší víry.“ 30A jejich oči byly otevřeny. Ježíš jim však rozhořčeně řekl: „Hleďte, ať se to nikdo nedozví!“ 31Ale oni vyšli a rozšiřovali to po celé té zemi. 32Když odcházeli, hle: Přivedli k Němu němého člověka, který byl posedlý démonem. 33A když toho démona vyhnal, němý opět mluvil. A zástupy se divily a říkaly: „V Izraeli jsme ještě nikdy nic takového neviděli!“ 34Farizeové však říkali: „Vyhání démony v moci vládce démonů.“ 35A Ježíš procházel skrze všechny vesnice i města, vyučoval v synagogách, kázal evangelium království a uzdravoval všechna chronická onemocnění i všechny jiné nemoci.
36Když pohleděl na zástupy lidí, byl kvůli nim pohnut soucitem, protože oni měli potíže a byli rozptýleni jako ovce bez pastýře. 37Tehdy řekl Svým učedníkům: „Sklizeň je velká, ale pracovníků je málo. 38Proste proto Pána sklizně, aby na Svou sklizeň vyslal pracovníky.“
Poznámky:
9,12 nemocný – var. špatný
9,13 učit se – učit se jako učedník, var. zjistit
9,15 spolusvatebčané – dosl. synové svatební komůrky
9,18 představený synagogy – dosl. vládce (stejné slovo v Mt 9,34); jedná se o představeného synagogy (srovnej s Lk 8,41)
9,20 nadměrná menstruace – ř. slovo znamenající dosl. ‚tečení krve‘. Patrně se jedná o nadměrnou menstruaci (nebo hemeroidy).
9,25 pevně uchopit – ne uchopit, ale dosl. držet pevně (v řečtině důraz na sílu, přeneseně na nadvládu)
9,35 nemoci – onemocnění
9,36 rozptýleni – dosl. (jen tak) pohození/zahození
Vyslání učedníků
1Svolal si Svých dvanáct učedníků a dal jim autoritu nad nečistými duchy, aby je vyháněli a aby uzdravovali všechna chronická onemocnění i všechny další nemoci.2Toto jsou jména dvanácti apoštolů: první Šimon (zvaný Petr), jeho bratr Ondřej, Jakub (syn Zebedea) a jeho bratr Jan,3Filip, Bartoloměj, Tomáš, Matouš (výběrčí daní), Jakub (syn Alfeův) a Lebbeus (zvaný Tadeáš),4Šimon Kanánský a Juda z Kerijótu, který Ho pak vydal na smrt. 5Ježíš vyslal těchto dvanáct učedníků a dal jim tyto instrukce: „Nechoďte na cestu pohanů a nevstupujte do samařských měst.6Raději jděte k zahynulým ovcím izraelského domu.7Jděte a kažte: ‚Přiblížilo se nebeské království.‘8Uzdravujte nemocné, očišťujte malomocné, u mrtvých způsobujte vzkříšení a u posedlých vyhánějte démony. Zadarmo jste obdrželi, zadarmo dejte.9Neopatřujte si do svých opasků zlato, stříbro, ani měděné mince. 10Na cestu si neberte koženou brašnu, dvě tuniky, sandály či hůl – neboť pracovník je hoden svojí obživy. 11A do jakéhokoli města či vesnice byste vstoupili, vyptávejte se místních lidí, kdo je v něm hoden. A tam zůstaňte, dokud neodejdete. 12A když budete vcházet do domu, pozdravte ten dům. 13Pokud toho bude ten dům hoden, ať na něm spočine váš pokoj. Pokud však toho ten dům není hoden, ať se váš pokoj vrátí zpět k vám. 14A kdokoli by vás nepřijal a neuposlechli by vaše slova, vyjděte z toho domu či z toho města a vytřepejte prach z vašich nohou. 15Amen, říkám vám: V den soudu bude snesitelněji sodomské a gomorské zemi, než tomu městu. 16Hle: Posílám vás jako ovce v prostředku území vlků. Buďte proto moudří jako hadi a nevinní jako holubice. 17Dávejte si však pozor na lidi! Neboť vás budou vydávat k soudu před sanhedriny a do synagog, kde vás budou bičovat.
18A kvůli Mně budete vedeni před guvernéry a před krále – na svědectví jim i pohanům. 19Když vás vydají k soudu, nebuďte znepokojeni ohledně toho, jak a co byste měli mluvit. V tu chvíli vám bude dáno to, co byste měli mluvit. 20Vždyť to nejste vy, kdo mluví, ale Duch vašeho Otce mluví ve vás. 21Vydá na smrt bratr svého bratra a otec své dítě. A děti povstanou proti rodičům a vydají je na smrt.
22A budete všemi lidmi nenáviděni kvůli Mému jménu, ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. 23Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného. Amen, říkám vám: Nedokončítevšechna izraelská města, než přijde Syn člověka. 24Učedník není nad svého mistra, ani otrok nad svého pána. 25Je dostatečné, když se služebník stane jako jeho mistr a otrok bude jako jeho pán. Pokud hospodáře nazvali belzebubem, čím více budou nazývat belzebubem členy jeho domácnosti? 26Proto se jich nebojte. Neboť není nic přikrytého, co by nemělo být odhaleno, ani nic tajného, co by nemělo být uvedeno ve známost. 27Co vám říkám ve tmě, říkejte ve světle. A co slyšíte šeptem do ucha, kažte ze střech!
28A nebojte se těch, kdo zabíjí tělo, ale nemohou zabít duši. Spíše se bojte toho, který může duši i tělo zničit v gehenně. 29Neprodávají se dva vrabci za assarion? A anijediný z nich nespadne na zem bez vašeho Otce. 30Všechny vaše vlasy na hlavě jsou sečteny. 31Proto se nebojte; jste hodnotnější, než mnoho vrabců. 32Proto kdo Mě vyzná před lidmi, toho vyznám i Já před Svým Otcem, který je v nebesích. 33Ale kdo by Mě zapřel před lidmi, toho i Já zapřu před Svým Otcem, který je v nebesích. 34Nedomnívejte se, že jsem přišel uvrhnout na zem pokoj. Nepřišel jsem, abych na zem uvrhl pokoj, ale meč. 35Přišel jsem, abych rozdělil člověka proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchyni. 36A nepřáteli člověka budou členové jeho domácnosti. 37Kdo má rád otce či matku nade Mě, není Mě hoden. Kdo má rád syna či dceru nade Mě, není Mě hoden.
38Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje Mě, není Mě hoden. 39Kdo najde svou duši, ztratí ji; a kdo ztratí svou duši kvůli Mně, najde ji. 40Kdo přijímá vás, přijímá Mě; a kdo přijímá Mě, přijímá Toho, který Mě poslal. 41Kdo přijímá proroka ve jménu proroka, obdrží odměnu proroka; a kdo přijímá spravedlivého člověka ve jménu spravedlivého člověka, obdrží odměnu spravedlivého člověka. 42Kdokoli by dal napít jednomu z těchto nejmenších byť jen kalich studené vody – jenom proto, že to udělal ve jménu učedníka – amen, říkám vám: Nepřijde o svou odměnu.“
Poznámky:
10,1 nemoci – onemocnění
10,29 assarion – nejmenší římská mince
10,35 snacha – dosl. nevěsta
Jan křtitel
1Ježíš dokončil svou řeč, kterou mluvil; dal Svým dvanácti učedníkům příkazy. Když to udělal, stalo se, že z toho místa odešel, aby vyučoval a kázal v jejich městech.2Jan ve vězení uslyšel o Kristových skutcích a vyslal dva svoje učedníky.
3Ti Mu řekli: „Jsi Ten přicházející, nebo máme čekat na jiného?“
4Ježíš jim odpověděl: „Jděte a podejte zprávu Janovi o tom, co slyšíte a vidíte:
5‚Slepí prohlédli, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají z mrtvých a žebrákům je kázáno evangelium.‘6A blahoslavený je ten, kdo ve Mně nemá kámen úrazu.“ 7Když odešli, začal Ježíš říkat zástupům ohledně Jana toto: „Na co jste se vyšli podívat do pouště? Na rákos třesoucí se ve větru?8Anebo na co jste se vyšli podívat? Na člověka oblečeného jemnýmrouchem? Hle: Ti, kteří jsou oblečení jemnýmrouchem, jsou v královských domech.9Anebo na co jste se vyšli podívat – na proroka? Ano, říkám vám, na více, než proroka. 10Toto je ten, o kterém bylo psáno: ‚Hle, posílám Svého posla před Tvojí Tváří, který Ti před Tebou připraví Tvoji cestu.‘ 11Amen, říkám vám: Mezi lidmi narozenými z ženy není nikdo větší, než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší, než on. 12Avšak ode dnů Jana Křtitele až dosud je nebeské království vystavovánousilovnému draní, a ti, kteří se do nějusilovně derou, se ho zmocní. 13Vždyť celý Zákon a Proroci až do doby Jana prorokovali. 14A pokud to chce někdo přijmout: On je Eliášem, který má přijít. 15Kdo má uši k slyšení, slyš! 16Ale ke komu připodobním tuto generaci? Je podobná malým dětem, které sedí na tržištích a volají na ostatní: 17‚Pískali jsme vám na flétnu, a netancovali jste. Naříkali jsme a nebili jste se do prsou.‘ 18Vždyť přišel Jan, nejí ani nepije – a oni řeknou: ‚Má démona!‘
19Přišel Syn člověka, jí a pije – a oni řeknou: ‚Hle: Člověk žrout a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků!‘ Ale moudrost je ospravedlněna jejími skutky.“
Soud nad judskými městy 20Tehdy začal hanobit města, ve kterých se stalo mnoho zázraků, protože zeměnila v lítosti myšlení myšlení: 21„Běda tobě Chorazin, běda tobě Betsaido! Vždyť pokud by se v Týru a Sidónu staly takové zázraky, které se staly mezi vámi, dávno by jejich obyvatelé v žíněném rouchu a v popelu v lítostizměnili myšlení. 22Nicméně vám říkám: Týru a Sidónu bude v den soudu snesitelněji než vám. 23A ty, Kafarnaum, které jsi vyvýšeno až k nebi – sestoupíš až do hádesu! Vždyť pokud by se v Sodomě staly takové zázraky, které se staly mezi vámi, tak by zůstala dodnes. 24Ale říkám vám: Sodomské zemi bude v den soudu snesitelněji, než tobě.“ 25V ten čas na to Ježíš reagoval takto: „Vyznávám Tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi tyto věci ukryl před moudrými a učenými lidmi a odhalil jsi je neučeným lidem. 26Ano, Otče, neboť to je dobrá vůle před Tebou. 27Všechno je Mi dáno od Mého Otce. A nikdo nezná Syna, pouze Otec, ani nikdo nezná Otce, pouze Syn a ten, komu by Ho chtěl Syn odhalit. 28Pojďte ke Mně všichni, kteří namáhavě pracujete a jste zatěžováni – a Já vám dám odpočinutí.
29Vezměte na sebe Moje jho a učte se ode Mě, neboť jsem pokorný a mám skromnou mysl – a najdete pro vaše duše odpočinek. 30Vždyť Moje jho je příjemné a Můj náklad je lehký.“
Poznámky:
11,6 kámen úrazu – var. příčinu pádu
11,12 usilují zmocnit – ř. slovo pouze v Mt 11,12 a Lk 16,16. Ve smyslu: používat sílu (až násilí), něco silově (až násilně) popadnout, a tak se toho zmocnit.
11,20 hanobit – var. urážet
11,25 neučený – var. malé dítě, prostý (neznalý) člověk
11,29 skromný – var. ponížený , pokorný
11,30 příjemný – var. užitečný, dobrý , ve smyslu: vhodný, užitečný
Spor o sobotu
1V ten čas šel Ježíš v sobotu skrze obilné pole a Jeho učedníci hladověli. Začali trhat klasy a jíst je. 2Když to viděli farizeové, řekli Mu: „Hle: Tvoji učedníci dělají to, co není dovoleno dělat v sobotu.“3On jim řekl: „Nečetli jste, co udělal David, když hladověl on i ti, kteří byli s ním?4Jak vstoupil do Božího domu a jedl chleby předložení, které nejsou dovoleny jíst jemu ani těm, kteří byli s ním – ale pouze kněžím?
5Anebo: Nečetli jste v zákoně, že kněží v sobotu v chrámě znesvěcují sobotu – a jsou nevinní?6Ale říkám vám: Zde je Někdo větší než chrám. 7Pokud byste však věděli, co je to: ‚Chci milosrdenství, a ne oběti‘ – neodsuzovali byste nevinné.
8Vždyť Syn člověka je Pánem soboty.“ 9A když odsud odešel, přišel do jejich synagogy.
10A hle: Byl tam člověk, který měl ochrnutou ruku. Ptali se Ho: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat?“ – aby Ho mohli obžalovat.
11On jim řekl: „Kdo z vás je takový člověk, který když by měl jednu ovci, a ta spadla v sobotu do jámy, tak by ji pevně neuchopil a nevytáhl?
12Oč hodnotnější je člověk, než ovce! Proto je dovoleno v sobotu dělat dobro.“ 13Tehdy řekl tomu člověku: „Natáhni svou ruku.“Když ji natáhl, byla uzdravena. Byla zdravá jako druhá ruka. 14Ale farizeové vyšli a radili se proti Němu, jak by Ho zavraždili. 15Ježíš se to dozvěděl a šel odsud pryč. Následovaly Ho početné zástupy a On je všechny uzdravoval. 16A napomínal je, aby Ho nezviditelňovali. 17Takže se naplnilo to, co bylo řečeno prorokem Izaiášem: 18 ‚Hle: Můj služebník, kterého jsem vyvolil, Můj Milovaný, ve kterém našla Moje duše zalíbení. Položím na Něj Svého Ducha a podá zprávu národům ohledně soudu. 19Nebude se přít, křičet, ani nikdo neuslyší v ulicích Jeho hlas. 20Nalomený rákos nezlomí, doutnající lněný knot neuhasí, dokud nedovede soud do vítězství.
21A národy budou mít nadějiv Jeho jménu.‘
Uzdravení posedlého člověka 22Tehdy byl k Němu přiveden člověk, který byl posedlý démonem; byl slepý a němý. On ho uzdravil, takže ten němý člověk mluvil a viděl.
23Všechny zástupy žasly a lidé říkali: „Může snad být tento Ježíš Davidův syn?“ 24Ale když to farizeové uslyšeli, řekli: „Tento Ježíš nevyhání démony jinak, než v belzebubovi, vládci démonů.“ 25Ježíš však znal jejich přemýšlení a řekl jim: „Pustne každé království, které je samo proti sobě rozděleno. A neobstojí žádný dům či město, které je samo proti sobě rozděleno. 26Pokud satan vyhání satana, je sám proti sobě rozdělen. Jak potom jeho království obstojí? 27A pokud vyháním démony v belzebubovi, v kom ho vyhání vaši synové? Kvůli tomu budou oni vašimi soudci. 28Pokud však vyháním démony v Božím Duchu, potom vás již předešlo Boží království. 29 Anebo: Jak může kdokoli vstoupit do domu silného muže a pobrat jeho věci, pokud nejprve toho silného muže nesváže? Teprve potom vykrade jeho dům. 30Kdo není se Mnou, je proti Mně; a kdo se Mnou neshromažďuje, rozptyluje. 31 Kvůli tomu vám říkám: Lidem bude odpuštěn každý hřích i rouhání, ale rouhání proti Duchu lidem odpuštěno nebude. 32Pokud by někdo řekl slovo proti Synu člověka – bude mu odpuštěno. Ale kdo by mluvil proti Duchu svatému – tomu nebude odpuštěno v tomto období ani v budoucím. 33Proto vysaďte dobrý strom a jeho ovoce bude dobré, nebo vysaďte špatný strom a jeho ovoce bude špatné. Neboť strom poznáte podle ovoce.
34Potomci zmijí, jak můžete mluvit dobré věci a přitom být zlí? Neboť ústa mluví z toho, v čem mámysl nadbytek.
35Dobrý člověk vynáší dobré z toho dobrého, co nashromáždil v mysli. A zlý člověk vynáší zlo z toho zlého, co nashromáždilv mysli. 36Říkám vám: Z každého neúčinného slova, které budou lidé mluvit, složí účty v den soudu. 37Neboť ze svých slov budeš ospravedlněn a ze svých slov budeš odsouzen.“ 38Tehdy na to reagovali někteří učitelé zákona a farizeové takto: „Mistře, chceme od tebe vidět znamení.“ 39On jim odpověděl: „Zlá a cizoložná generace usilovně hledá znamení, ale znamení jí nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše. 40Neboť jako byl Jonáš v břiše velryby tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka v srdci země tři dny a tři noci.
41Muži z Ninive povstanou na soudu s touto generací a odsoudí ji, protože oni na Jonášovo kázání v lítostizměnili myšlení. A hle: Zde je Někdo větší než Jonáš.
42Královna z jihu povstane na soudu s touto generací a odsoudí ji, protože přišla z dalekých končin země, aby slyšela Šalamounovu moudrost. A hle: Zde je Někdo větší než Šalamoun.
43Když z člověka vyjde nečistý duch, prochází se po pustých místech a hledá odpočinek, ale nenajde ho. 44Tak řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ A když přijde, najde ten dům prázdný, vymetený a pěkně uspořádaný. 45Tak jde, vezme s sebou sedm jiných duchů (zlejších, než on sám), vejdou tam a přebývají tam. A pozdější dny toho člověka se stanou horšími, než dřívější. Tak tomu bude i s touto zlou generací.“ Ježíšova rodina
46Zatímco mluvil k zástupům, hle: Venku stáli Jeho matka a bratři a chtěli s Ním mluvit. 47Jeden z přítomných Mu řekl: „Hle: Venku stojí Tvoje matka a Tvoji bratři a chtějí s Tebou mluvit.“ 48On odpověděl tomu, který Mu to řekl: „Kdo je Moje matka a kdo jsou Moji bratři?“49Ukázal rukou na Svoje učedníky a řekl: „Hle: Moje matka a Moji bratři.
50Vždyť kdo by konal vůli Mého Otce, který je v nebesích – takový člověk je Můj bratr, sestra i matka.“
Poznámky:
12,3 číst – var. nevíte (číst opakovaně)
12,13 uzdravit – ve smyslu vrátit do původního stavu, obnovit
12,16 nezviditelňovali – dosl. nedělali viditelným
12,23 může být – ř. slovo odkazuje spíše na očekávání negativní odpovědi
12,30 rozptyluje – var. plýtvá
12,33 špatné – dosl. shnilé, zkažené, nekvalitní (strom, ovoce, člověk)
12,35(2x) co nashromáždil – dosl. to, co bylo nashromážděno; var. poklad ,sklad, „shromaždiště“
12,36 neúčinný – var. zahálčivý, lenivý, bez užitku
12,36 složí účty – dosl. předají slovo (přičemž ‚slovo‘ = přeneseně to, co bylo řečeno (co kdo (s)tvrdil)
Mt 12,45 pozdější… dřívější – var. druhé (ἕτερος) dny… první[dny]; ř. slovo ἕτερος zesiluje důraz na rozdílnost
12,49 ukázal – dosl. natáhnul
Podobenství o rozsévači
1V ten den Ježíš vyšel z domu a posadil se u moře.2Sešly se k Němu početné zástupy, takže vstoupil do lodi a posadil se, zatímco všechny zástupy stály na břehu.3A mluvil k nim v mnoha podobenstvích: „Hle: Vyšel rozsévač, aby rozséval.4Když rozséval, padla některá semínka podél cesty – a přiletěli ptáci a sezobali je.5Jiná semínka padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho půdy – a kvůli tomu, že neměla hlubokou zem, hned vzešla,6ale když vyšlo slunce, byla spálena sluncem. A kvůli tomu, že neměla kořen, uschla.7Jiná semínka padla do trní – a trní vzrostlo a udusilo je.
8Jiná semínka padla do dobré země – a vydala užitek: některá stonásobný, některá šedesátinásobný a některá třicetinásobný. 9Kdo má uši k slyšení, slyš!“ 10A přistoupili učedníci a řekli Mu: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ 11Odpověděl jim: „Protože vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to není dáno. 12Neboť kdo má, tomu bude dáno a rozhojní se mu to. Tomu, kdo nemá, však bude odejmuto i to, co má. 13Kvůli tomu k nim mluvím v podobenstvích. Proto se dívají, ale nevidí, slyší, ale neslyší a ani to nechápou. 14Naplňuje se na nich Izaiášovo proroctví: ‚Slyšením budete slyšet – a zcela jistě to nepochopíte, díváte se, budete se dívat – a zcela jistě neuvidíte.
15Neboť mysl tohoto lidu se stala tučná, a tak ušima obtížně slyší a svoje oči mají zavřené – a tak se nestalo, že by očima uviděli, ušima uslyšeli, myslí pochopili, obrátili se a Já je uzdravil.‘
16Ale vaše oči jsou blahoslavené, protože vidí, a vaše uši jsou blahoslavené, protože slyší.
17Neboť amen, říkám vám: Mnoho proroků a spravedlivých lidí toužilo vidět to, co vy vidíte, a neviděli. A toužili slyšet to, co vy slyšíte, a neslyšeli. 18 Proto slyšte podobenství o rozsévači: 19Ke každému, kdo slyší slovo o království a chápe ho, přichází ten Zlý a popadne to, co je zaseto v jeho mysli. To je ten, který byl zaset podél cesty. 20Avšak ten, kdo je zaset na skalnatou zem, to je ten, který slovo slyší a hned ho s radostí přijímá. 21Nemá však v sobě kořen, ale je dočasný. Když kvůli slovu přichází pronásledování a perzekuce, hned odpadnou. 22Ale ten, kdo je zasetý do trní, to je ten, který slovo slyší, ale starosti tohoto období a klam bohatství to slovo dusí a stává se neužitečným. 23Ale ten, kdo je zaset do dobré země, to je ten, který slovo slyší, pochopil ho – a ten nese a vydává ovoce; některý stonásobné, některý šedesátinásobné a některý třicetinásobné.“
Podobenství o plané pšenici
24Předložil jim jiné podobenství: „Nebeské království je podobné člověku, který na svém poli rozesel dobrá semínka.
25V době, kdy lidé spí, přišel jeho nepřítel a zasel planou pšenici mezi běžnou pšenici a odešel.
26Když rostlinky vyklíčily a přinesly užitek, tehdy se objevila i planá pšenice.
27Otroci toho hospodáře k němu přistoupili a řekli mu: ‚Pane, nezasadil jsi na svém poli dobrá semínka? Kde se potom vzala taplaná pšenice?
28A on jim řekl: ‚To udělal nepřítel člověka.‘ Otroci mu řekli: ‚Chceš, abychom vyšli a vysbírali ji?’
29Ale on jim objasnil: ‚Ne, nikoli! Vysbíráváním plané pšenice byste současně s ní vykořenili i běžnou pšenici. 30Nechte obojí, aby spolurostli do sklizně. A v čase sklizně řeknu žencům, tedy těm, kteří budou sklízet: ‚Nejprve vysbírejte planou pšenicia svažte ji do snopů k úplnému spálení. Avšak běžnou pšenici shromážděte do mojí sýpky.‘31Předložil jim jiné podobenství: ‚Nebeské království je jako semínko hořčičného keře, které člověk vzal a zasadil na svém poli.
32Toto semínko je vskutku nejmenší mezi všemi semínky, když však vyroste, je rostlina větší, než zahradní byliny a stane se stromem, takže přilétají nebeští ptáci a hnízdí na jeho větvích.‘ 33Řekl jim jiné podobenství: ‚Nebeské království je jako kvásek, který žena vzala a zadělala do těsta ze třech mírek mouky, až to všechno prokvasilo.‘“ 34To všechno Ježíš říkal zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim nemluvil.
35Takže se naplnila řeč pronesená skrze proroka: ‚Otevřu svoje ústa v podobenstvích, vyhlásím věci ukryté od založení světa.‘ 36Tehdy propustil zástupy a šel do domu. Jeho učedníci k Němu přistoupili a řekli: „Objasni nám to podobenství o plané pšenici na poli." 37On jim odpověděl: „Rozsévač dobrého semínka je Syn člověka, 38pole je tento svět. Dobré semínko jsou synové království a planá pšenice jsou synové toho Zlého. 39Nepřítel, který ji rozsévá, je ďábel a sklizeň je dovršení tohoto věku. Ti, co budou sklízet, jsou andělé. 40Proto jako se vysbírává planá pšenice a úplně se spaluje ohněm, tak tomu bude i při dovršení tohoto věku.
41Syn člověka pošle Svoje anděly a ti vysbírají z Jeho království všechno, co svádělo k hříchu, a ty, kteří vykonávají protizákonnost.42A vhodí je do ohnivé pece. Tam bude nářek a skřípění zubů.
43Tehdy se spravedliví lidé v království svého Otce rozzáří jako slunce. Kdo má uši k slyšení, slyš!“
Další podobenství o nebeském království
44Znovu říkám: „Nebeské království je jako poklad ukrytý v poli, který člověk najde a ukrývá jej. Radostí z něj jde, prodá všechno, co má, a koupí to pole.“ 45Znovu říkám: „Nebeské království je jako člověk obchodník, který hledá dobré perly. 46Najde jednu velmi hodnotnou perlu, odejde, prodá všechno, co má, a koupí ji.“ 47Znovu říkám: „Nebeské království je jako vlečná síť puštěná do moře – a ta síť shromáždila všechny druhyryb.
48Když byla naplněna, vytáhli ji na břeh a posadili se, aby vysbírali to, co bylo dobré, a dali to do nádob, a co bylo špatné kvality, tak vyhodili ven. 49Tak tomu bude i při dovršení tohoto věku. Vyjdou andělé, oddělí špatné lidi z prostředku spravedlivých lidí50a vhodí je do ohnivé pece. Tam bude nářek a skřípění zubů.“ 51Ježíš jim řekl: „Pochopili jste to všechno?“ Řekli Mu: „Ano, Pane.“ 52A řekl jim: „Kvůli tomu: Každý učitel zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako člověk hospodář, který vynáší z toho, co nashromáždil, věci nové i staré.“ 53Když Ježíš dokončil všechna tato podobenství, stalo se, že se odebral pryč.
Ježíš ve své domovině
54Přišel do Své domoviny a vyučoval v synagogách. Takto se stalo, že lidé byli ohromeni a říkali: „Odkud má ten Ježíš takovou moudrost a takovou moc? 55Není to syn tesaře? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? 56Nejsou všechny Jeho sestry tady u nás? Odkud potom má ten Ježíš to všechno?“ 57A měli v Něm kámen úrazu. Ale Ježíš jim řekl: „Prorok není bez úcty, pokud není ve své domovině a ve svém domě.“ 58A kvůli jejich nevíře tam neudělal mnoho zázraků.
Poznámky:
13,15 obtížně – var. těžce (hmotnostně)
13,20.21 hned – var. brzy
13,21 padnou – var. padnou (do léčky), klopýtnou, jsou svedeni
13,25.26.27.29.30.36.38.40 planá pšenice – rostlina Zizanion, v latině známá jako Lolium temulentum (česky: jílek mámivý). Je velmi podobná pšenici, ale nepřináší žádný užitek (je to plevel).
13,31 Nejedná se bylinu (kterou známe z naší přírody). Jedná se patrně o dřevinu, jejíž plody mají pronikavou hořčičnou chuť, snad se jedná o rostlinu (keř) salvadora perská.
13,33 tři mírky – tj. 39 litrů mouky (1 mírka = 13litrů)
13,41 svádělo k hříchu – dosl. léčka (past), přeneseně klopýtnutí, kámen úrazu, svod k hříchu
13,45 dobré –var. krásné, pěkné (může být myšleno vzhledově, i morálně)
13,46 velmi hodnotná – var. velmi vzácná/cenná/drahá
13,47 vlečná síť – specifický druh objemné sítě, kterou rybáři rozprostřeli mezi dva čluny nebo u jednoho člunu ji rozprostřeli po moři, a pak ji pomocí dlouhých provazů tahali na břeh.
13,48 špatné kvality – dosl. shnilé, zkažené, nekvalitní (strom, ovoce, člověk)
13,52 co nashromáždil – dosl. to, co bylo nashromážděno; var. poklad , sklad, „shromaždiště“
13,57 kámen úrazu – var. byl jim příčinou pádu/stal se jim léčkou
Smrt Jana křtitele
1V tom čase tetrarcha Herodes Antipas uslyšel pověst o Ježíšovi2a řekl svým služebníkům: „Je to Jan Křtitel – on vstal z mrtvých! A kvůli tomu se skrze Něj dějí zázraky.“3Neboť Herodes se zmocnil Jana, spoutal ho a odložil ho do vězení. Bylo to kvůli Herodias, ženě jeho bratra Heroda Filipa, 4protože mu Jan řekl: „Není ti dovoleno mít ji za ženu. “5A Herodes ho chtěl zabít, ale bál se lidu, protože ho měli za proroka. 6Když byly pořádány Herodovy narozeniny, dcera té Herodias tancovala uprostřed hostů a zalíbilo se to Herodovi,7takže jí pod přísahou slíbil dát cokoliv, co si bude přát.8A ona, navedena svou matkou, řekla: „Dej mi zde na mísu hlavu Jana Křtitele.“9Král velmi zesmutněl, ale kvůli přísaze a těm, kteří spolus ním stolovali, rozkázal jí tu hlavu dát, 10a poslal tedy rozkaz, aby Jana ve vězení popravili. 11A jeho hlava byla přinesena na míse a byla dána dívce, která ji přinesla svojí matce. 12Přišli jeho učedníci, vzali jeho mrtvolu a pohřbili ho. Pak šli a podali zprávu Ježíšovi. 13Když to Ježíš uslyšel, odplul odtud na lodi do ústraní na opuštěné místo. A zástupy lidí se o tom doslechly a následovaly Ho pěšky z měst.
Nasycení pěti tisíců
14Ježíš vyšel, uviděl početné zástupy lidí a byl pohnut soucitem. A uzdravil jejich nemocné.
15Když nastal večer, přistoupili k Němu Jeho učedníci a řekli: „Toto místo je pusté a čas už pokročil. Proto ty zástupy lidí rozpusť, aby odešly do vesnic. Ať si koupí jídlo.“ 16Ježíš jim řekl: „Není potřeba, aby odešly. Dejte jim najíst.“ 17Řekli Mu: „Nemáme tu nic kromě pěti chlebů a dvou ryb.“
18Řekl: „Přineste Mi to sem.“ 19A rozkázal lidem v zástupu, aby se posadili na trávu. Vzal pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal chleby a dával je učedníkům a učedníci dávali zástupům. 20A všichni jedli a byli nasyceni. Vysbírali pak kousky chleba, které byly navíc: Dvanáct plných nůší. 21Těch, kteří jedli, bylo kolem pěti tisíc (kromě žen a dětí).
Ježíš chodí po moři
22A hned naléhal na učedníky, aby vstoupili do lodi a jeli napřed na druhou stranu, než rozpustí zástupy. 23Když rozpustil zástupy, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám. 24Loď již byla od země vzdálena mnoho stádií a byla zmítaná mořskými vlnami, neboť proti ní foukal vítr. 25Při čtvrté noční hlídce k nim přišel Ježíš; chodil po moři.26Když Ho učedníci viděli, jak chodí po moři, rozrušili se a řekli: „Je to přízrak!“ A ze strachu křičeli. 27Ježíš jim však hned řekl: „Buďte dobré mysli. JÁ JSEM, nebojte se.“ 28Petr Mu odpověděl: „Pane, pokud to jsi Ty, přikaž mi k Tobě přijít na vody.“ 29On řekl: „Pojď.“ Petr sestoupil z lodi a šel po vodách k Ježíšovi.
30Ale uviděl silný vítr a bál se. Začal se potápět a vykřikl: „Pane, spas mě!“ 31Ježíš hned vztáhl ruku, chytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi váhal mezi dvěma postoji?“ 32Když vstoupili do lodi, vítr zeslábl. 33Ti, kteří byli na lodi, přišli, klaněli se Mu a říkali: „Pravda je, že jsi Božím Synem!“ 34A když se přeplavili, přišli do země Genezaretu. 35Když Ho poznali muži, kteří na tom místě bydleli, poslali zprávu do celého okolí. Přivedli k Němu všechny nemocné. 36A prosili Ho, aby se mohli jen dotknout třásní na okraji Jeho pláště – a kdo se dotknul, byl zcela uzdraven.
Poznámky:
14,9 velmi zesmutnět – intenzivní emoční bolest/zármutek
14,15 pusté – var. opuštěné (stejné slovo jako v 14,13)
14,24 stádie – 1 stádie = asi 186metrů
14,27 buď dobré mysli – var. vzchop se, měj odvahu (vnitřní sílu)
14,31 váhat mezi dvěma postoji – ř. sloveso odvozené od slovního spojení „dvoj-postoj“ – tedy váhat mezi dvěma stranami
14,35 nemocné – var. špatné
Tradice starších
1Tehdy přistoupili k Ježíšovi z Jeruzaléma učitelé zákona a farizeové. A řekli:2„Proč Tvoji učedníci přestupují tradici starších? Vždyť si neumývají svoje ruce, když mají jíst chléb.“ 3On jim však odpověděl: „Proč i vy přestupujete Boží přikázání prostřednictvím svojí tradice?4Vždyť Bůh přikázal: ‚Cti otce i matku,‘ a ‚kdo mluví zle o otci nebo matce, propadne smrti.‘5Ale vy říkáte: ‚Kdo by řekl otci či matce: ‚Pouze dar korbán – ten ti ze mě přinese prospěch.‘ – a pak už vůbec nectí svého otce či svou matku.6A tak jste prostřednictvím tradice odvolali Boží přikázání.7Pokrytci! Dobře o vás prorokoval Izaiáš:
8‚Tento lid Mě ctí svými rty, ale jejich myslje držena daleko ode Mě.
9Marně Mě uctívají, přitom vyučují naukám, které jsou jen lidskými nařízeními.‘“ 10A svolal zástup a řekl jim: „Slyšte a pochopte: 11Člověka neposkvrňuje to, co vchází do úst. Ale člověka poskvrňuje to, co z úst vychází.“ 12Tehdy k Němu přistoupili učedníci a řekli Mu: „Víš o tom, že se farizeové urazili, když slyšeli Tvoje slova?“ 13Ale On odpověděl: „Každá rostlina, kterou nezasadil Můj nebeský Otec, bude vykořeněna. 14Nechte je. Slepí jsou vůdcové slepých. Pokud ale slepý vede slepého, oba spadnou do jámy.“ 15Petr Mu odpověděl: „Vysvětli nám to přirovnání.“ 16Ježíš řekl: „Stále jste nechápající? 17Nerozumíte tomu, že všechno, co vchází skrze ústa do člověka, jde do žaludku a vychází do záchodu?
18Ale to, co vychází z úst, přichází z mysli – a to poskvrňuje člověka.
19Vždyť z mysli přichází špatné myšlení, vraždy, cizoložství, smilstvo, krádeže, falešná svědectví, rouhání…
20Toto je to, co poskvrňuje člověka. Ale jíst neumytýma rukama člověka neposkvrňuje.“
Uzdravení dcery kanánské ženy
21Ježíš odsud odešel a šel na území Týru a Sidónu. 22A hle: Kanánská žena vyšla z té krajiny a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, Davidův synu! Moje dcera je sužována tím, že je posedlá démonem!“ 23Ale Ježíš jí neodpověděl ani slovo. A přistoupili Jeho učedníci a prosili Ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi neustále křičí.“ 24On odpověděl: „Jsem poslán pouze k hynoucím ovcím z izraelského domu.“ 25Ale ona přišla, klaněla se Mu a řekla: „Pane, pomoz mi.“ 26On odpověděl: „Není dobré vzít chleba pro děti a hodit ho štěňatům.“ 27Ona řekla: „Ano, Pane. Avšak štěňata jedí drobky chleba padající ze stolů jejich pánů.“ 28Tehdy jí Ježíš odpověděl: „Ó ženo, tvoje víra je velká! Ať se ti stane, jak chceš.“ A v tu chvíli byla její dcera uzdravena. 29Ježíš odsud odešel a šel podél Galilejského moře. Vystoupil na horu a posadil se tam. 30Přišly k Němu početné zástupy. Měli mezi sebou chromé, zmrzačené, slepé, němé a mnohé jiné. A pokládali je k Jeho nohám a On je uzdravil, 31takže se zástupy divily, když viděly, jak němí mluví, zmrzačení jsou uzdraveni, chromí chodí a slepí vidí… A chválili izraelského Boha.
Nasycení čtyř tisíců
32Ježíš svolal Svoje učedníky a řekl: „Jsem pohnut soucitem kvůli zástupu, protože již tři dny zůstávají se Mnou, a nemají, co by jedli. A nechci je propustit hladové, aby nezemdleli na cestě.“ 33Učedníci Mu řekli: „Odkud vezmeme v této pustině tak velké množství chleba, abychom nasytili tak velký zástup?" 34Ježíš jim řekl: „Kolik máte chlebů?“ Oni řekli: „Sedm. A ještě trochu rybiček.“ 35A rozkázal zástupům, aby se posadili na zem.
36Vzal těch sedm chlebů a těch pár ryb, poděkoval, lámal chléb, dával učedníkům a učedníci dávali zástupu.
37A všichni jedli a byli nasyceni. Vysbírali pak kousky chleba, které byly navíc: sedm plných velkých košů. 38Těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů (kromě žen a dětí). 39Pak rozpustil zástupy, vstoupil do lodi a přišel do krajiny Magadan.
Poznámky:
15,4 propadne smrti – dosl. smrti dokoná/dokoná (tím, že) zemře
15,8 var. textu: Přibližuje se můj lid svými ústy a ctí mě svými rty.
15,12 urazit – var. pohoršit se, být kamenem úrazu, příčinou pádu, urazit se (nad něčím)
15,15 přirovnání – var. podobenství, srovnání (v tomto případě srovnání obřadní nečistoty neumytých rukou s hříchem)
15,22 kanánský – archaické označení pro (dřívější) féničany
15,23 pošli ji pryč – var. zbav se jí
Židé žádají znamení
1Přistoupili k Němu farizeové a saduceové, aby Hopokoušeli. Žádali od Něj, aby jim ukázal znamení z nebe.2On jim odpověděl: „Když nastává večer, říkáte: ‚Zítra bude pěkné počasí, neboť se nebe červená.‘3A brzy ráno říkáte: ‚Dnes bude bouřka, neboť se červená zamračené nebe.‘ Tvář nebe umíte rozsoudit, ale znamení času rozsoudit neumíte.4Zlá a cizoložná generace usilovně hledá znamení. A znamení ji nebude dáno, jedině znamení proroka Jonáše.“ A opustil je a odešel pryč.
Farizejský a saducejský kvásek
5A když se učedníci plavili na druhou stranu, zapomněli vzít chleba.6Ježíš jim ale řekl: „Hleďte a dávejte si pozor na farizejský a saducejský kvásek.“ 7Oni o tom mezi sebou uvažovali a říkali: „To řekl, protože jsme nevzali chleby.“ 8Ježíš to poznal a řekl: „Malověrní, proč uvažujete mezi sebou, že jste nevzali chleby?9Stále nerozumíte ani si nevzpomínáte na těch pět chlebů pro pět tisíc lidí – a kolik nůší jste vzali? 10Ani si nevzpomínáte na sedm chlebů pro čtyři tisíce lidí – a kolik velkých košů jste vzali? 11Jak to, že nerozumíte tomu, když jsem k vám mluvil ohledně chleba: ‚Dávejte si pozor na farizejský a saducejský kvásek‘?“ 12Tehdy pochopili, že Ježíš neřekl, aby si dávali pozor na kvásek z chleba, ale aby si dávali pozor na učení farizeů a saduceů.
Kdo je Ježíš?
13Když Ježíš přišel na území Cesareje Filipovy, ptal se Svých učedníků: „Za koho považují lidé Syna člověka?“ 14Řekli: „Někteří lidé za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, ještě jiní za Jeremiáše či jednoho z proroků.“
15Řekl jim: „Vy Mě však pokládáte za koho?“16Šimon Petr Mu odpověděl: „Ty jsi Kristus, Syn živého Boha.“
17Ježíš odpověděl: „Šimone, Jonášův synu, jsi blahoslavený. Neboť ti tuto věc neodhalilo tělo a krev, ale Můj Otec, který je v nebesích.
18Říkám ti však, že jsi Petr. A na té Skále vybuduji Svou církev a brány hádesu ji nepřemohou. 19Dám ti klíče nebeského království. A co bys svázal na zemi, bude svázáno v nebesích; a co bys rozvázal na zemi, bude rozvázáno v nebesích.“ 20Tehdy přikázal, aby nikomu neříkali, že je Kristus. 21Od té chvíle začal Ježíš Kristus Svým učedníkům ukazovat, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho vytrpět od starších, předních kněží a učitelů zákona. A musí být zabit a třetího dne vstát z mrtvých. 22Petr si Ho vzal stranou a začal Ho napomínat: „Bůh Tě chraň, Pane! Ať se Ti to vůbec nestane!“
23On se obrátil a řekl Petrovi: „Odejdi za Mě, satane! Jsi mi kamenem úrazu, neboť nemyslíš na to Boží, ale na to lidské.“ 24Tehdy Ježíš řekl Svým učedníkům: „Pokud někdo chce jít za Mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje Mě. 25Neboť kdo chce svou duši spasit, zničí ji. Kdo však zničí svou duši kvůli Mně, najde ji.26Vždyť co prospěje člověku, pokud získá celý svět, ale svojí duši uškodí? Anebo: Co člověk dá jako výměnu za svou duši? 27Vždyť Syn člověka má přijít ve slávě Svého Otce se Svými anděly. A tehdy odplatí každému podle jeho skutků. 28Amen, říkám vám: Někteří z těch, kdo tu stojí, neokusí smrt, dokud neuvidí Syna člověka přicházejícího ve Svém království.“
Poznámky:
16,1 pokoušet – var. otestovat
16,1 ukázat – var. dokázat (podat důkaz)
16,2 pěkné počasí – dosl. jasná obloha
16,17 syn Jonáše – dosl. Bariónas (v překladu „syn Jonášův“), jiné překlady „Bar Jóna“ (hebrejsky: Syn Jonáše)
16,18 skalka – slovní hříčka – ř. slovo Petrós (Πέτρος - Petr) je v překladu: skalka, (valící se) kámen; řecké slovo petra (πέτρα - skála) označuje (velkou) skálu.
16,22 Bůh Tě chraň – ř. slovo ve smyslu: Bůh (ti je) milostiv , tzn. proto tě ochraňuje. Ř. slovo je v NZ zde a v Žid 8,12.
16,25 zničit – var. zabít, zahynout
Proměnení na hoře
1Po šesti dnech Ježíš vzal Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami.2Byl před nimi proměněn – Jeho tvář se rozzářila jako slunce a Jeho plášť se stal bílý jako světlo.3A hle: Ukázali se jim Mojžíš a Eliáš a rozmlouvali s Ním.4Petr na to reagoval a řekl Ježíšovi: „Pane, je pro nás dobré, že jsme zde. Pokud chceš, udělám zde tři stany: jeden Tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“5Zatímco mluvil, hle: Zastínil je osvětlený oblak. A hle: Z oblaku zazněl hlas: „Toto je Můj milovaný Syn, ve kterém jsem našel zalíbení. Poslouchejte Ho!“ 6Když to učedníci uslyšeli, padli na tvář a velmi se báli.7Ježíš k nim přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte a nebojte se.“ 8Učedníci pozdvihli svoje oči a neviděli nikoho jiného než samotného Ježíše. 9Když sestupovali z hory, Ježíš jim přikázal: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.“ 10A učedníci se Ho zeptali: „Proč potom učitelé zákona říkají, že musí nejprve přijít Eliáš?“ 11Odpověděl jim: „Eliáš vskutku přijde a obnoví všechno. 12Ale říkám vám, že Eliáš již přišel a oni ho nerozpoznali, ale udělali si s ním, co chtěli. Tak od nich bude trpět také Syn člověka.“ 13Tehdy učedníci pochopili, že jim to říká o Janu Křtiteli.
Uzdravení náměsíčného člověka
14Když přišli k zástupu, přistoupil k Němu člověk, padl před Ním na kolena 15a řekl: „Pane, smiluj se nad mým synem, protože je náměsíčný a zle trpí. Často padá do ohně a často do vody. 16Přivedl jsem ho k Tvým učedníkům, ale nebyli schopni ho uzdravit.“ 17Ježíš však odpověděl: „Ó, ty nevěrná a zvrácená generace! Jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveď ho sem ke Mně.“ 18Ježíš mu pohrozil a démon z něj vyšel. V tu chvíli byl ten mladík uzdraven. 19Tehdy učedníci přistoupili k Ježíšovi v soukromí a řekli Mu: „Proč jsme nebyli schopni ho vyhnat my?“ 20Řekl jim: „Kvůli vaší malověrnosti. Neboť amen, říkám vám: Pokud budete mít víru jako semínko hořčičného keře, řeknete této hoře: ‚Posuň se odsud tam.‘ a posune se. A nebude pro vás nic nemožné. 21Avšak tento druhdémona nevystoupí jinak, než v modlitbě a půstu.“ 22Když se shromažďovali v Galileji, Ježíš jim řekl: „Syn člověka bude vydán do rukou lidí.
23Zavraždí Ho a třetího dne vstane z mrtvých.“ A učedníci velmi zesmutněli.
Daň chrámu
24Když přišli do Kafarnaum, přistoupili k Petrovi ti, kdo vybírali dvojdrachmy, a řekli mu: „Tvůj mistr neplatí dvojdrachmy?“
25On řekl: „Ano, platí je.“ A když vešel do domu, Ježíš ho předběhl v řeči: „Co myslíš, Šimone: Od koho vybírají králové země cla a daně – od svých synů, anebo od cizích lidí?“ 26Řekl: „Od cizích.“ Ježíš mu řekl: „Proto jsou synové osvobozeni od daní. 27Ale abychom jim nebyli kamenem úrazu, jdi k moři, hoď do vody rybářský háček a vytáhni první rybu, která se chytí. Vezmi ji, otevři jí pusu a najdeš čtyřdrachmu. Vezmi ji a dej jim za Mě i za sebe.“
Poznámky:
17,15 náměsíčný – var. epileptický, náměsíčný; dosl. ten, kdo je ovlivňován měsícem (spíše, než rozumem)
17,20 hořčičný keř – nejde o bylinu (kterou známe z naší přírody). Jedná se patrně o dřevinu, jejíž plody mají pronikavou hořčičnou chuť, snad se jedná o rostlinu (keř) Salvadora perská.
17,24 dvojdrachma – mince (platidlo), polovina šekelu, tedy mzda za dvoudenní práci. Byla vybírána na podporu chrámové služby od každého muže staršího dvaceti ti let (podle Ex 30,13).
17,27 kámen úrazu – var. nepohoršili je, nebyli jim příčinou k pádu
Svody k hříchu
1V tom čase k Ježíšovi přistoupili učedníci a řekli: „Kdo je v nebeském království největší?“2On zavolal dítě, postavil je doprostřed,3a řekl: „Amen, říkám vám: Pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do nebeského království.4Proto kdokoli by se ponížil jako toto dítě, bude v nebeském království největší.
5A kdo by přijal i jenjediné dítě v Mém jménu – Mě přijímá. 6Kdo by však svedl k hříchujednoho z těchto maličkých, kteří věří ve Mě – pro toho by bylo lepší, aby mu kolem jeho krku zavěsili těžký mlýnský kámen a byl potopen v mořské hlubině.
7Běda světu kvůli svodům k hříchu. Svody k hříchu sice nutně musí přijít, ale běda člověku, skrze kterého ten svod k hříchu přichází!
8Pokud tě svádí k hříchu tvoje ruka nebo noha, usekni ji a odhoď od sebe. Lépe je pro tebe vstoupit do života zmrzačený či chromý, než být uvržen do věčného ohně a mít dvě ruce či dvě nohy.
9A pokud tě svádí k hříchu tvoje oko, vyloupni je a odhoď od sebe. Lépe je pro tebe vstoupit do života jako jednooký, než mít dvě oči a být uvržen do ohně gehenny. 10Hleďte, abyste neopovrhovali anijedním z těchto maličkých. Neboť vám říkám, že jejich andělé v nebesích se stále dívají na tvář Mého Otce, který je v nebesích.
11Neboť Syn člověka přišel spasit to, co by jinak zahynulo. 12Co myslíte? Pokud se stane, že nějaký člověk má sto ovcí, a jeden z nich se zatoulá – nezanechá snad těch devadesát devět ovcí na horách a nejde hledat tu zbloudilou ovci?
13A pokud ji najde, amen, říkám vám: Raduje se nad ní více než nad devadesáti devíti ovcemi, které nezbloudily.
14Stejně tak není vůle vašeho Otce, který je v nebesích, aby zahynul i jenjedinýz těchto maličkých. 15Pokud proti tobě zhřeší tvůj bratr, jdi a pokárej ho – ať se to stane mezi tebou a jím samotným. Pokud by uposlechl, získal jsi svého bratra. 16Pokud by neuposlechl, vezmi s sebou ještě jednoho či dva lidi, aby ‚každé slovo bylo postaveno na ústech dvou nebo tří svědků.‘ 17Pokud by je odmítl slyšet, řekni to shromáždění. Pokud odmítne slyšet také shromáždění, ať je ti jako pohan a výběrčí daní. 18Amen, říkám vám: Cokoli svážete na zemi, tak to bude svázáno v nebi. A cokoli rozvážete na zemi, to bude rozvázáno v nebi. 19Amen, znovu vám říkám: Pokud se dva z vás shodnou na zemi ohledně nějaké záležitosti – pokud by za ni prosili – stane se jim to od Mého Otce, který je v nebesích. 20Vždyť kde se shromáždí dva nebo tři v Mém jménu, tam jsem Já uprostřed nich.“
Podobenství o dvou dlužnících
21Tehdy přistoupil Petr a řekl Mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Až sedmkrát?“ 22Ježíš mu řekl: „Neříkám ti: ‚až sedmkrát,‘ ale až ‚sedmdesátkrát sedmkrát.‘ 23Kvůli tomu je nebeské království podobné člověku králi, který chtěl se svými otroky provést vyúčtování. 24Když začal provádět vyúčtování, byl mu přiveden jedenotrok, který mu byl dlužen deset tisíc talentů.
25Když neměl čím zaplatit, jeho pán rozkázal prodat jeho, jeho ženu, děti i všechno, co měl – a zaplatit. 26Proto ten otrok padl na zem, klaněl se mu a řekl: ‚Pane, měj se mnou trpělivost a všechno ti zaplatím.“
27Pán byl nad tím otrokem pohnut soucitem, takže ho propustil a dluh mu odpustil. 28Ten otrok vyšel od svého pána a našel jednohoze svých spoluotroků, který mu dlužil sto denárů. Chopil se ho, začal ho škrtit a řekl: ‚Zaplať, co mi dlužíš!‘
29Proto ten spoluotrok padl na zem a naléhavě prosil: ‚Měj se mnou trpělivost a všechno ti zaplatím!‘ 30On však nechtěl, ale odešel a nechal ho vsadit do vězení, dokud nezaplatí to, co mu dluží. 31Tehdy spoluotroci viděli to, co se stalo, a velice zesmutněli. Šli a objasnili svému pánu všechno, co se stalo. 32Tehdy si ho jeho pán zavolal a řekl mu: ‚Zlý otroku! Všechen dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě naléhavě prosil. 33Neměl ses i ty smilovat nad svým spoluotrokem, jako jsem se také já smiloval nad tebou?‘
34Jeho pán se rozhněval a předal ho vězeňskému dozorci, dokud nezaplatí všechno, co mu dluží.
35Tak vám udělá i Můj nebeský Otec, pokud ze své mysli neodpustíte každý svému bratru jeho přestoupení.“
Poznámky:
18,6.7.8.9 svedl k hříchu – var. se stal kamenem úrazu, příčinou pádu
18,6 těžký – dosl. oslí – kámen, kterým otáčel osel při mletí
18,10 stále – dosl. skrze všechen čas
18,15 pokárat – var. usvědčit z viny (spolehlivými důkazy), odhalit
18,15.16 uposlechnout – dosl. slyšet (proto chápat, vnímat)
18,17(2x) shromáždění – var. církvi
18,21 kolikrát – var. jak často
18,24 talent – jednotka váhy, asi 36kg. Dlužil mu tedy asi 360tun stříbra (nebo zlata), což je mzda, kterou by dělník vydělal asi za 3 333 životů.
18,28 denár – výplata za jeden den. Dlužil mu tedy výplatu za cca 4 měsíce.
O rozluce1Když Ježíš dokončil tato slova, stalo se, že se odebral z Galileje a šel do judských krajin za Jordán.
2Následovaly Ho početné zástupy a On je tam uzdravil.
3A přistoupili k Němu farizeové, aby Ho pokoušeli. Řekli: „Je člověku dovoleno propustit svou ženu z jakéhokoli důvodu?“
4On však odpověděl: „Nečetli jste, že Ten, který stvořil člověka, na počátku‚udělal je jako muže a ženu‘?5A řekl: „Proto člověk opustí otce i matku a připojí se ke svojí ženě. A ti dva budou jedním tělem.‘
6Takže již nejsou dvě těla, ale jeden tělo. Proto co Bůh sjednotil, ať člověk neodděluje.“7Řekli Mu: „Proč tedy Mojžíš přikázal dát ženě rozlukový list a propustit ji?“ 8Řekl jim: „Mojžíš vám dovolil propouštět vaše ženy kvůli zatvrzelosti vaší mysli. Od počátku tomu tak ale nebylo.
9Ale říkám vám, že každý, kdo propustí svou ženu – mimo důvod smilstva – a ožení se s jinou ženou, cizoloží. A kdo se oženís tou propuštěnou ženou, cizoloží.“ 10Jeho učedníci Mu řekli: „Pokud je ten důvod k rozluce mezi mužem a ženou takový, je lepší se neženit.“ 11On jim však řekl: „Ne všichni chápou to slovo; ale jen ti, kterým je to dáno. 12Neboť jsou eunuchové, kteří se tak narodili z břicha své matky. Jsou také eunuchové, ze kterých udělali eunuchy lidé. A jsou eunuchové, kteří se sami udělali eunuchy pro nebeské království. Kdo je schopen to pochopit, ať pochopí.“ 13Tehdy k Němu lidé přiváděli děti, aby na ně pokládal ruce a modlil se za ně. Avšak učedníci je napomínali. 14Ale Ježíš řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přijít ke Mně, neboť takovým patří nebeské království.“ 15A položil na ně ruce a pak odtamtud odešel. Bohatý mladík16A hle: přistoupil k Němu jeden člověk a řekl: „Mistře, dobrý muži, co dobrého mám udělat, abych měl věčný život?“
17On mu řekl: „Proč Mě nazýváš ‚dobrý‘? Jen jediný je dobrý, totiž Bůh. Pokud však chceš vstoupit do života, zachovávej přikázání.“ 18Řekl Mu: „Která?“ Ježíš řekl: „Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, neřekneš falešné svědectví, 19cti svého otce i matku, miluj svého bližního jako sebe…“ 20Mladík Mu řekl: „To všechno jsem zachoval od svého mládí. Co mi ještě chybí?“ 21Ježíš mu řekl: „Pokud chceš být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a dej to žebrákům – a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď sem a následuj Mě.“ 22Když mladík to slovo uslyšel, odešel a byl velmi smutný, neboť měl mnoho majetku. 23Ježíš řekl Svým učedníkům: „Amen, říkám vám, že bohatý člověk vstoupí do nebeského království obtížně.
24Znovu vám říkám: Snadněji projde velbloud skrze oko jehly, než bohatý člověk vstoupí do Božího království.“ 25Když to učedníci uslyšeli, byli velice udiveni. Říkali: „Kdo tedy může být spasen?“ 26Ježíš na ně pohlédl a řekl jim: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“ 27Tehdy Mu Petr odpověděl: „Hle: My jsme opustili všechno a následovali jsme Tě. Co potom bude s námi?“ 28Ježíš jim řekl: „Amen, říkám vám, kteří jste Mě začali následovat: Při znovuzrození, kdy Syn člověka usedne na trůn Své slávy, posadíte se také vy na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct izraelských kmenů. 29A každý, kdo opustil domy, bratry, sestry, otce, matku, manželku, děti či pozemky kvůli Mému jménu – obdrží stokrát víc a zdědí věčný život. 30Neboť mnozí první budou poslední a poslední budou první.“
Poznámky:
19,4 číst – var. nevíte (číst opakovaně)
19,4 muže a ženu – dosl. samce a samici (tj. mužský rod a ženský rod)
19,6 spojit – ř. slovo dosl. mít společné břemeno (tedy táhnout za jeden provaz, mít stejný směr)
19,11.12(2x) chápat – dosl. ‚mít-prostor‘ (ve vnímání těch věcí)
19,12 břicha – dosl. dělohy
19,14 patří – dosl. je
19,17 Proč Mě nazýváš ‚dobrý‘?– var. Proč se Mě ptáš na dobré?
19,18 která – ve smyslu: jakého druhu
19,20 chybí – ve smyslu: v čem zaostávám?
19,21 dokonalý – var. dospělý, vyzrálý, úplný
19,24 projde –dosl. vstoupí
19,27 bude s námi – dosl. Co potom budeme my?
Podobenství o dělnících na vinici
1 „Vždyť nebeské království je jako člověk hospodář, který brzy ráno vyšel zaměstnat pracovníky na svou vinici.2Smluvil si s pracovníky jako mzdu denár na den a vyslal je na svou vinici.
3A vyšel kolem deváté hodiny a uviděl jiné, jak zahálčivě postávají na tržišti.4Řekl jim: ‚Jděte také vy na moji vinici. A dám vám to, co bude spravedlivé.‘
5A oni šli. Opět vyšel kolem šesté a deváté hodinya udělal totéž.6Vyšel kolem páté hodiny a našel jiné, jak jen tak postávají. A řekl jim: ‚Proč tu celý den stojíte a zahálíte?‘7Řekli mu: ‚Protože nás nikdo nezaměstnal.‘ Řekl jim: ‚Jděte také vy na moji vinici a obdržíte to, co bude spravedlivé.‘ 8Když nastal večer, pán vinice řekl svému správci: ‚Svolej pracovníky a vyplať jim mzdu. Začni od posledních a pokračuj až k prvním.‘
9A přišli ti, kteří byli zaměstnáni kolem páté hodiny, a každý obdržel jeden denár. 10A přišli první, kteří se domnívali, že obdrží víc peněz, ale také každý z nich obdržel jeden denár. 11Když si ten denár vzali, reptali proti hospodáři:
12‚Ti, co přišli poslední, pracovali jednuhodinu a postavil jsi je na roveň s námi, kteří jsme nesli tíhu dne a snášeli spalující horko.‘
13On však jednomu z nich odpověděl: ‚Společníku, nedělám vůči tobě nespravedlnost. Nesmluvil sis se mnou jeden denár?
14Vezmi si, co je tvé, a jdi. Neboť chci tomu poslednímu dát stejnou mzdu, jako tobě.
15Nebo mi snad není dovoleno dělat, co chci s tím, co je moje? Nebo je snad tvoje oko zlé, protože jsem dobrý?‘
16Tak budou poslední první a první budou poslední. Vždyť je mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“
Kdo je v Božím království největší?
17A když Ježíš vystoupil do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct učedníků a cestou jim řekl: 18 „Hle: Vystupujeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán do ruk předních kněží a učitelů zákona a odsoudí Ho ke smrti. 19Vydají Ho do rukou pohanů, aby se Mu posmívali, zbičovali Ho aukřižovali. A třetího dne vstane z mrtvých.“ 20Tehdy k Němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny. Klaněla se Mu a něco od Něj žádala.
21Řekl jí: „Co si přeješ?“ Řekla Mu: „Řekni, aby v Tvém království tito dva moji synové usedli jeden po Tvojí pravici a druhý po Tvojí levici.“
22Ježíš však odpověděl: „Nevíte, co žádáte. Jste schopni pít kalich, který budu pít Já? A být pokřtěni křtem, kterým jsem Já křtěn?“ Řekli Mu: „Jsme toho schopni.“ 23Řekl jim: „Vskutku: Můj kalich budete pít akřtem, kterým jsem Já pokřtěn,budete pokřtěni. Ale není Mojí věcí, abych dal někomu usednout po Mojí pravici a levici. Ale usednou tam ti, kterým je to připraveno od Mého Otce.“ 24Když to uslyšelo zbylých deset učedníků, naštvali se na ty dva bratry. 25Ale Ježíš je svolal a řekl: „Víte, že vládci národů panují nad svými poddanými. A velcí nad nimi uplatňují svrchovanou autoritu. 26Mezi vámi tomu tak nebude. Ale kdo si přeje se stát mezi vámi velkým, buď vaším služebníkem, 27a kdo si přeje být mezi vámi prvním, buď vaším otrokem. 28Stejně i Syn člověka nepřišel, aby Mu druzí sloužili, ale přišel sloužit a dát Svůj život jako výkupné za mnoho lidí.“
Uzdravení dvou slepců
29Když vycházeli z Jericha, následoval Ho početný zástup.
30A hle: U cesty seděli dva slepí lidé. Když uslyšeli, že tudy prochází Ježíš, křičeli: „Pane, smiluj se nad námi! Davidův synu!“ 31Zástup je však napomínal, aby mlčeli. Ale oni ještě více křičeli: „Pane, smiluj se nad námi!! Synu Davidův!!“ 32Ježíš se zastavil, zavolal si je a řekl: „Co chcete, abych vám udělal?“ 33Řekli Mu: „Pane, chceme, aby se nám otevřely oči.“ 34Ježíš, pohnut soucitem, se dotkl jejich očí, a hned prohlédli. A následovali Ho.
Poznámky:
20,1.9 denár – peníz, který dostávali pracovníci za den práce
20,3 deváté – dosl. třetí (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
20,5 dvanáctá – dosl. šestá; třetí – dosl. devátá (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
20,6.9 páté – dosl. jedenácté (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
Příchod do Jeruzaléma
1A když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivovou horu, poslal Ježíš dva Své učedníky a řekl jim:
2 „Jděte do vesnice, která je naproti vám. A hned najdete přivázanou oslici a s ní oslátko. Rozvažte je apřiveďteke Mně.3A pokud se vás někdo na to zeptá, řekněte: ‚Pán je potřebuje a hned je pošle zpět.‘“ 4To se stalo, takže se naplniloproroctví řečené skrze proroka:
5‚Řekněte siónské dceři: ‚Hle: Tvůj král přichází k tobě, pokorný, sedící na oslici a na oslátku; syn zvířete podrobeného břemenu.‘ 6Učedníci šli a udělali všechno tak, jak jim Ježíš zařídil.
7Přivedli oslici i oslátko, položili na ně své pláště a On se na ně posadil.
8Početný zástup rozprostíral své pláště na cestě; jiní lidé sekali větve ze stromů a rozprostírali je na cestu.
9Zástupy, které Ho předcházely, i zástupy, které Ho vzadu následovaly, volaly: „Hosana, Davidův synu! Ten požehnaný, který přichází v Pánově jménu! Hosana na nejvyšších místech!“
10A když vjel do Jeruzaléma, otřáslo to celým městem a lidé říkali: „Kdo je ten Ježíš?“ 11Zástupy říkaly: „To je prorok Ježíš, ten z galilejského Nazareta.“ 12A Ježíš vstoupil do Božího chrámu a vyhnal všechny prodavače a kupce, kteří byli v chrámu. Převrátil stoly směnárníků a sedadla obchodníků, kteří prodávali holubice. 13Řekl jim: „Je psáno: ‚Můj dům bude nezván domem modlitby.‘ – ale vy jste z něj udělali doupě banditů.“ 14A v chrámu k Němu přistoupili slepí a chromí a On je uzdravil. 15Přední kněží a učitelé zákona se naštvali, když viděli podivuhodné skutky, které dělal, a děti, jak volají: ‚Hosana, Davidův synu!‘ 16Řekli Mu: „Slyšíš, co ty děti říkají?“ Ježíš jim řekl: „Ano. Nikdy jste nečetli: ‚Z úst malých dětí a kojenců sis připravil chválu.‘?“
Čas k pokání
17Opustil je a šel z města do Betanie, kde strávil noc. 18Když se brzy ráno vracel do města, dostal hlad.
19Uviděl podél cesty jeden fíkovník a šel k němu. A nic na něm nenašel, jen listí. Řekl tomu fíkovníku: „Už neponeseš ovoce, až na věky.“ A fíkovník hned uschl. 20Když to uviděli učedníci, divili se: „Jak mohl ten fíkovník hned uschnout?“
21Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám: Pokud máte víru a nepochybujete, neuděláte jen ten zázrak s fíkovníkem, ale i kdybyste řekli této hoře: ‚Zvedni se a vrhni sebou do moře‘ – stane se to. 22A všechno, oč byste žádali v modlitbě: věřte, a obdržíte to.“ 23A když přišel do chrámu a vyučoval, přistoupili k Němu přední kněží a starší lidu a řekli Mu: „V jaké autoritě to děláš? A kdo Ti tu autoritu dal?“
24Ježíš jim odpověděl: „Zeptám se také Já vás najednu věc, kterou když Mi řeknete, tak i Já vám řeknu, v jaké autoritě to dělám.
25Odkud byl Janův křest? Z nebe, nebo od lidí?“ A oni mezi sebou uvažovali: „Pokud řekneme: ‚Z nebe‘, řekne nám: ‚Proč jste mu potom neuvěřili?‘
26Pokud řekneme: ‚Od lidí‘, potom se bojíme zástupu. Vždyť všichni mají Jana za proroka.“ 27Odpověděli Ježíšovi: „Nevíme.“ On jim řekl: „Ani Já vám neřeknu, v jaké autoritě to dělám. 28Ale co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: ‚Synu, jdi dnes pracovat na moji vinici.‘ 29On však odpověděl: ‚Pane, nechci jít.‘ Pak toho však litoval a šel. 30Přistoupil však i k druhému synovi, řekl mu totéž a on odpověděl: ‚Já půjdu, pane.‘ Ale nešel. 31Který z těch dvou synů vykonal otcovu vůli?“ Řekli: „První syn.“ Ježíš jim řekl: „Amen, říkám vám: Výběrčí daní a prostitutky vás předcházejí do Božího království. 32Vždyť Jan k vám přišel cestou spravedlnosti – a neuvěřili jste mu. Ale výběrčí daní a prostitutky mu uvěřili. Když jste to uviděli, ani pak jste toho nelitovali a neuvěřili jste mu. 33Poslouchejte jiné podobenství: Byl jeden hospodář, který vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní vinný lis, postavil věž, pronajal ji vinařům a vycestoval do zahraničí. 34Když se přiblížil čas úrody, poslal své otroky k vinařům, aby vybrali její výnos. 35Vinaři vzali jeho otroky, jednoho zbili, druhého zavraždili a dalšího ukamenovali. 36Znovu k nim poslal otroky, jiné, kterých bylo více, než prvních. A udělali jim totéž. 37Nakonec k nim poslal svého syna. Řekl si: ‚Před mým synem se jistě zastydí.‘ 38Ale když vinaři uviděli jeho syna, řekli si mezi sebou: ‚To je dědic. Pojďme, zavraždíme ho a máme jeho dědictví.‘ 39Vzali ho, vyvedli ho ven z vinice a tam ho zavraždili. 40Proto když přijde pán vinice – co udělá těm vinařům?“ 41Řekli Mu: „Ty zlé vinaře zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou vydávat úrodu v určených časech.“ 42Ježíš jim řekl: „Nikdy jste nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé odmítli, ten se stal úhelným kamenem. Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích.‘? 43Kvůli tomu vám říkám, že od vás bude odejmuto Boží království a bude dáno lidu, který bude vydávat svůj výnos. 44A kdo by padl na ten kámen, roztříští se. A na koho ten kámen padne, toho rozdrtí na prach.“ 45Když to Jeho podobenství uslyšeli přední kněží a farizeové, rozpoznali, že mluvil o nich. 46Usilovali o to, aby Ho zajali. Báli se však zástupů, protože Ho měli za proroka.
Poznámky:
21,3 ‚Pán je potřebuje a hned je pošle zpět.‘ – var. ‚Pán je potřebuje,‘ a on (ten tázající) je hned pošle.
21,9.15 hosana – aramejsky: ‚Spas nás!‘/‚Zachraň nás!‘ V době Ježíšově výkřik štěstí, projev chvály Bohu.
21,12 vyhnat – stejné ř. slovo se používá mimo jiné při ‚vyhánění‘ démonů
21,13 bandita – zloděj, lupič (který krade násilím)
21,35(3x) jednoho, druhého, dalšího – dosl. jednoho (všechna slova)
21,37 zastydí – var. budou na něj brát ohled/budou mít úctu
21,42 odmítnout – odmítnout po důkladném testování (zkoumání)
21,42 úhelný kámen – dosl. hlavou úhlu
Podobenství o hostině
1Ježíš na to reagoval. Znovu k nim mluvil v podobenstvích:2„Nebeské království je podobné člověku králi, který svému synu vystrojil svatbu.3Poslal své otroky, aby zavolali ty, kteří byli pozváni na svatbu. Ale nechtěli přijít.4Poslal znovu jiné otroky a řekl jim: ‚Řekněte pozvaným lidem: ‚Hle: Moje hostina je připravena. Nechal jsem porazit své býky a krmný dobytek a vše je připraveno. Přijďte na svatbu.‘5Ale oni toho nedbali. Jeden odešel na své pole a druhý za svým obchodem. 6Ostatní se zmocnili jeho otroků, uráželi je a povraždili.
7Když to král uslyšel, rozhněval se a poslal svoje vojska, aby zničili ty vrahy a jejich město.
8Tehdy řekl svým otrokům: ‚Svatba je připravena, ale ti, kteří byli pozváni, jí nebyli hodni. 9Proto jděte na křižovatky cest a koho najdete, toho pozvěte na svatbu.‘ 10Ti otroci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli: špatné i dobré lidi. A svatba byla naplněna stolovníky. 11Když král vstoupil, aby se podíval na stolovníky, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen svatebním oděvem. 12Řekl mu: ‚Společníku, jak jsi sem vstoupil, nemajíce svatební oděv?‘ A on ztichl. 13Tehdy řekl král služebníkům: ‚Svažte jeho ruce a nohy, vezměte ho a uvrhněte ho do nejzazší temnoty. Tam bude nářek a skřípění zubů.‘ 14Neboť je mnoho pozvaných, ale málo vyvolených.“15Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by Ho mohli chytit za slovo.
Židé pokoušejí Ježíše
16A poslali k Němu své učedníky s herodiány, kteří Mu řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš v pravdě Boží cestě. Víme, že nebereš ohled na postavení člověka, neboť se nedíváš na to, jak člověk vypadá. 17Proto nám řekni, co myslíš: Je dovoleno dát císaři daň, nebo ne?“
18Ježíš však znal jejich zlý úmysl a řekl jim: „Proč Mě pokoušíte, pokrytci?
19Ukažte Mi minci daně.“ A oni Mu podali denár.
20Řekl jim: „Čí je to obraz? A čí je to nápis?“ 21Řekli Mu: „Císařův.“ Tehdy jim řekl: „Proto co je císařovo, vracejte císaři. A co je Boží, vracejte Bohu.“ 22Když to uslyšeli, podivili se. Opustili Ho a odešli pryč. 23V ten den k Němu přišli saduceové, kteří říkají, že neexistuje vzkříšení. A zeptali se Ho: 24„Mistře, Mojžíš řekl: ‚Pokud by někdo zemřel a neměl děti, jeho bratr se oženís jeho ženou, a tak jeho bratru zajistí potomka.‘ 25Mezi námi bylo sedm bratrů. První se oženil, alezemřel a neměl potomka. Zanechal svou ženu svému bratru. 26Stejně tomu bylo i s druhým bratrem, i se třetím… Až do sedmého bratra. 27Nakonec ze všech zemřela ta žena. 28Proto se ptáme: Koho z těch sedmi bratrů bude ta žena při vzkříšení? Vždyť ji měli za manželku všichni.“ 29Ježíš jim odpověděl: „Bloudíte a neznáte Písma ani Boží moc. 30Vždyť při vzkříšení se lidé nebudou ani ženit, ani vdávat, ale budou jako Boží andělé v nebi. 31Ohledně vzkříšení z mrtvých: Nečetli jste, co vám bylo řečeno od Boha: 32‚JÁ JSEM Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? Bůh není Bohem mrtvých, ale Bohem živých.“ 33Když to uslyšely zástupy, byly kvůli Jeho učení ohromeny. 34Když farizeové uslyšeli, že umlčel saduceje, sešli se spolu. 35A zeptal se Hojeden znalec zákona, aby Ho pokoušel: 36„Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“
37Ježíš Mu řekl: „‚Miluj svého Pána Boha v celé své mysli, v celé své duši a v celém svém přemýšlení.‘ 38To je největší a první přikázání. 39Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sebe.‘ 40Na těchto dvou přikázáních jezavěšen celý Zákon a Proroci.“ 41Když se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal: 42„Co si myslíte ohledně Krista? Čí je to syn?“ Řekli Mu: „Davidův.“ 43Řekl jim: „Proč Ho tedy David nazývá ‚Pánem,‘ když říká: 44‚Řekl Pán mému Pánu: ‚Seď po Mojí pravici, dokud Tvoje nepřátele nepoložím jako rohož pod Tvoje nohy.‘? 45Pokud Ho tedy David nazývá ‚Pánem,‘ jak může být jeho syn?“ 46Nikdo nebyl schopen Mu odpovědět ani jediné slovo. Od toho dne se Ho již nikdo neodvažoval na nic ptát.
Poznámky:
22,4 hostina – var. oběd , snídaně – (jakékoli jídlo před hlavním jídlem dne – večeří)
22,10.11 stolovník – dosl. ležící u stolu
22,11.12 oděv – ř. slovo odkazuje na vnější oděv
22,15.18.35 pokoušet – var. testovat (pozitivní, nebo negativní význam – podle kontextu)
22,16 herodiáni – stoupenci Heroda Velikého a jeho rodiny
22,16 nebereš ohled – dosl. nebereš ohled/nedbáš na nikoho
22,18.35 var. testovat, otestovat
22,38 první – var. hlavní
22,44 rohož pod Tvé nohy – var. pod Tvé nohy
Řeč proti učitelům zákona
1Tehdy Ježíš promlouval k zástupům a ke Svým učedníkům: 2„Na Mojžíšově sedadle se posadili učitelé zákona a farizeové.3Proto konejte a zachovávejte všechno, co by vám řekli. Ale podle jejich skutků nekonejte, neboť oni mluví, ale nekonají.4Svazují zatěžující a obtížně nositelné náklady a pokládají je na ramena lidí, ale sami jimi nechtějí hnout ani prstem.5Všechny své skutky dělají, aby se na ně lidé dívali. Vždyť si prodlužují své modlitební řemínky a prodlužují si třásně na okraji svého roucha.6Mají rádi přední místa na banketech, přední sedadla v synagogách,7zdravení na tržištích a to, když je lidé oslovují: ‚Rabbi‘.8Ale vy nebuďte oslovováni: ‚Rabbi‘, protože jediný je váš Učitel – Kristus. Vy však jste všichni bratři.9Ať vás nikdo na zemi neoslovuje: ‚Otče‘, neboť jediný je váš Otec: Ten, který je v nebesích. 10Nikoho z vás také neoslovujte: ‚Vůdce‘, protože jediný je váš vůdce: Kristus. 11Neboť říkám: Největší mezi vámi ať je vaším služebníkem. 12Kdo se bude povyšovat, bude ponížen. A kdo se poníží, bude povýšen. 13Ale běda vám, učitelé zákona a farizeové, pokrytci! Protože zavíráte nebeské království před lidmi, sami do něj nevcházíte a nedovolujete vejít těm, kdo vchází. 14Běda vám, učitelé zákona a farizeové, pokrytci! Protože vyjídáte domy vdov pod záminkou dlouhých modliteb. Kvůli tomu obdržíte těžší soud.
15Běda vám, učitelé zákona a farizeové – pokrytci! Protože obcházíte moře i suchou zem, abyste získali jednoho proselytu, a když se tak stane, uděláte z něj syna gehenny, dvakrát horšího, než jste vy sami. 16Běda vám, vůdcové slepých lidí. Vy, kteří říkáte: ‚Kdo přísahá při chrámu – to nic není. Ale kdo přísahá při chrámovém zlatě – ten je dlužen přísahu splnit. ‘ 17Hlupáci a slepci! Vždyť co je větší: zlato, nebo chrám posvěcující to zlato? 18Říkáte také: ‚Kdo přísahá při oltáři – to nic není. Ale kdo přísahá při obětím daru, který je na něm – ten je dlužen přísahu splnit.‘ 19Hlupáci a slepci! Vždyť co je větší: obětní dar, nebo oltář posvěcující ten obětní dar? 20Proto ten, kdo přísahá při oltáři, přísahá při něm a také při všem, co je na něm. 21A ten, kdo přísahá při chrámu, přísahá při něm a také při Tom, který v něm přebývá. 22A ten, kdo přísahá při nebi, přísahá při Božím trůnu a také při Tom, který na něm sedí. 23Běda vám, učitelé zákona a farizeové – pokrytci! Protože platíte desátky z máty, kopru a kmínu, ale dáváte stranou stěžejní věcizákona: soud, milosrdenství a víru. Toto bylo potřeba dělat, a to ostatní nedávat stranou. 24Vůdcové slepých lidí! Cedíte komára, ale polykáte velblouda! 25Běda vám, učitelé zákona a farizeové – pokrytci! Protože kalichy a talíře čistíte zvenčí, ale uvnitř jsou plné touhy po drancování a nedostatku sebeovládání. 26Slepí farizeji! Nejprve vyčisti to, co je uvnitř kalicha a talíře, aby se stal čistý i jejich zevnějšek. 27Běda vám, učitelé zákona a farizeové – pokrytci! Protože se podobáte obíleným hrobům, které zvenčí vypadají vskutku krásně, ale uvnitř jsou plné kostí mrtvol a veškeré nečistoty.
28Tak i vy zvenčí vypadáte vůči lidem vskutku spravedlivě, ale uvnitř jste plní pokrytectví a protizákonnosti.29Běda vám, učitelé zákona a farizeové – pokrytci! Protože stavíte prorokům hroby, zdobíte pomníky spravedlivých lidí30a říkáte: ‚Pokud bychom byli ve dnech našich otců, neměli bychom s nimi účast na prolévání krve proroků.‘ 31Proto svědčíte vůči sobě, že jste synové těch, kdo zavraždili proroky. 32Také vy naplňte míru svých otců! 33Hadi! Potomci zmijí! Jak utečete před soudem gehenny?
34Kvůli tomu, hle: Posílám k vám proroky, moudré muže a učitele zákona. Vy z nich některé zavraždíte, ukřižujete a některé z nich budete bičovat ve svých synagogách a budete je pronásledovat od města k městu. 35Tak na vás přijde všechna prolitá krev spravedlivých lidí, která byla vylita na zem od prolití krve spravedlivého Ábela až do prolité krve Zachariáše (syna Barachiáše), kterého zavraždili mezi chrámem a oltářem. 36Amen, říkám vám: To všechno přijde na tuto generaci. 37Jeruzaléme, Jeruzaléme, který vraždíš proroky a kamenuješ ty, kteří byli k tobě posláni. Jak často jsem chtěl shromáždit tvoje děti takovým způsobem, jako slepice shromažďuje svoje kuřátka pod křídla, ale nechtěli jste… 38Hle: Váš dům je vám zanechán pustý. 39Neboť vám říkám: Od nyní Mě již jistě neuvidíte, dokud neřeknete: ‚Požehnaný, který přichází v Pánově jménu.‘“
Poznámky:
23,5 modlitební řemínek – tzv. tfilin. Modlitební řemínky jsou tvořeny dvěma malými černými krabičkami (jedna na čele, druhá na ruce, podle Dt 6,8), do kterých Židé dávali malé svitky s pasážemi z Tóry; každá z těchto krabiček byla upevněna právě na černém modlitebním řemínku.
23,6 banket – označuje večerní jídlo (někdy večerní bankety pro bohaté a vlivné)
23,7.8 rabbi – hebrejské slovo: Rabbi. V překladu: veliký počet (odkaz na veliké/početné znalosti Písma či na velikost/váženost osoby).
23,14 pod záminkou – var. výmluvou (tj. vymlouvají se na dlouhé modlitby)
23,15 proselyta – označuje člověka, který přestoupil z pohanství na židovství
23,23(2x) dávat stranou – var. opouštět, zanedbávat
23,23 stěžejní – dosl. těžké (váhově)
23,23 víra – var. věrnost
23,24 polykat – var. pohltit
23,25 nedostatek sebeovládání – ř. slovo ve smyslu ‚nedostatek vůle‘, tedy nemít sílu se ovládnout (zdrženlivost)
23,27 obílený – var. omítnutý (vápnem, omítkou)
23,37 slepice, kuřátka – var. pták/mláďata (ptáka)
Předpověď zkázy chrámu a konce světa
1A Ježíš vyšel z chrámu a šel pryč. Přistoupili k Němu Jeho učedníci, aby Mu ukázali chrámové stavby.2Ježíš na to ale reagoval takto: „Vidíte to všechno? Amen, říkám vám: Jistě zde nezůstane kámen na kameni, který by nebyl stržen.“ 3Když seděl na Olivové hoře, přistoupili k Němu v soukromí učedníci a řekli: „Řekni nám: Kdy to bude? A jaké bude znamení Tvého příchodu a dovršení tohoto věku?“ 4Ježíš jim odpověděl: „Hleďte, aby vás nikdo nesvedl.5Neboť mnoho lidí přijde v Mém jménu a řeknou: ‚JÁ JSEM Kristus.‘ – a svedou mnoho lidí.6Budete slyšet války a zprávy o válkách. Hle: Nebuďte vystrašeni, vždyť se to musí stát. Ale to ještě nebude konec.7Neboť povstane národ proti národu a povstane království proti království. Budou hladomory, mor a zemětřesení na různých místech.8Ale to všechno je jenpočátkek porodních bolestí. 9Tehdy vás budou vydávat do pronásledování, vraždit vás a budou vás kvůli Mému jménu nenávidět všechny národy. 10A tehdy bude mnoho lidí svedeno a navzájem se budou zrazovat a nenávidět.
11Povstane mnoho falešných proroků a svedou mnoho lidí12a skrze to se rozmnoží protizákonnost; vychladne láska mnoha lidí.
13Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. 14A toto evangelium království bude kázáno po celém obydleném světě na svědectví všem národům; a tehdy přijde konec. 15Proto když uvidíte ‚ohavnost způsobující pustošení‘ (o které mluví prorok Daniel), jak stojí na svatém místě – kdo čte, ať rozumí – 16tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať utečou do hor. 17Ti, kteří jsou na střeše, ať nesestupují, aby si ze svého domu něco vzali. 18Ti, kdo jsou na poli, ať se nevrací zpátky domů, aby si vzali svůj plášť. 19Běda těm ženám, které mají těhotenství a běda kojícím v těch dnech.
20Proto se modlete, aby neprobíhal váš útěk v zimě ani vsobotu. 21Neboť tehdy nastane veliké pronásledování, jaké tu nebylo od počátku světa až dodnes, a nikdy už nenastane. 22A pokud by nebyly ty dny zkráceny, nebylo by spaseno žádné tělo. Ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny. 23Tehdy pokud vám někdo řekne: ‚Hle: Tady je Kristus‘ nebo: ‚Zde je Kristus‘ – nevěřte tomu! 24Neboť povstanou falešní Kristové a falešní proroci a budou ukazovat veliká znamení a zázraky, takže by svedli i vyvolené, pokud by to bylo možné. 25Hle: Řekl jsem vám to předem. 26Proto pokud řeknou: ‚Hle: je na poušti.‘ – nevycházejte. Pokud řeknou: ‚Hle: je tam v pokoji.‘ – nevěřte tomu! 27Vždyť stejně jako blesk přichází od východu a prozáří oblohu až na západ, tak tomu bude i s příchodem Syna člověka. 28Vždyť kde je mrtvola, tam se shromáždí orli. 29Ale hned po pronásledování těch dnů se zatmí slunce, měsíc nevydá svůj jas, z nebe budou padat hvězdy a zatřesou se nebeské mocnosti. 30Tehdy se na nebi ukáže znamení Syna člověka a budou se bít do prsou všechny kmeny země. Uvidí Syna člověka přicházejícího na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou. 31A pošle Své anděly s velikým zvukem polnic a shromáždí Své vyvolené ze čtyř větrů: od nejvzdálenějších končin nebes k jejich opačným nejvzdálenějším končinám. 32Od fíkovníku se naučte podobenství: Když jeho větve již změknou a vypučí listí, rozpoznáte, že je blízko léto. 33Tak také vy: Když uvidíte to všechno, rozpoznáte, že je to blízko, přede dveřmi! 34Amen, říkám vám, že jistě nepomine tato generace, dokud se to všechno nestane.
35Nebe a země pominou, ale Moje slova jistě nepominou.
36Avšak o tom dni a o té chvíli nikdo neví, ani nebeští andělé, [ani Syn], pouze Můj Otec. 37Vždyť jako tomu bylo za dnů Noeho, tak tomu bude i při příchodu Syna člověka. 38Neboť jako v těch dnech před potopou lidé jedli, pili, ženili se a vdávalyaž do toho dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic nerozpoznali, 39dokud nepřišla potopa a nesmetla všechny – takový bude i příchod Syna člověka. 40Tehdy budou dva lidé na poli: jeden bude vzat a druhý zanechán.
41Dvě ženy budou ve mlýně mlít obilí: jedna bude vzata a druhá zanechána.
42Bděte tedy, protože nevíte, v jakou chvíli váš Pán přijde. 43Ale toto rozpoznejte: Kdyby hospodář věděl, ve kterou noční hlídku přijde zloděj, bděl by a nedovolil by, aby se mu podkopal do jeho domu.
44Kvůli tomu buďte i vy připraveni, protože Syn člověka přijde ve chvíli, kterou neočekáváte. 45Kdo je tedy věrný a moudrý otrok, jehož pán svého domu ustanovil nad svým domácím služebnictvem, aby jim dával jídlo ve stanovený čas? 46Blahoslavený je ten otrok, u kterého pán domu při svém příchodu shledá, že tak dělá. 47Amen, říkám vám, že ho ustanoví správcem nad celým svým majetkem.
48Ale pokud by si špatný otrok řekl ve své mysli: ‚Můj pán prodlévá s příchodem.‘ 49 – a začal by bít své spoluotroky a jíst a pít s opilci –
50pán toho otroka přijde v den, kdy to nečeká, a ve chvíli, kterou nezná. 51Oddělí ho a přidělí mu místo s pokrytci. Tam bude nářek a skřípění zubů.“
Poznámky:
24,6.13.14 konec – var. závěr (srov. Mt 24,3)
24,8 porodní bolest – var. (obecně) intenzivní bolest (vedoucí až do agónie)
24,10 svedeno – ř. slovo: upadnout do léčky, klopýtnout
24,10 zrazovat – var. vydávat (tj. do pronásledování – stejné ř. slovo jako v Mt 24,9)
24,12 rozmnožit – var. rozšíří, naroste počet (stejné ř. slovo např. ve Sk 6,1)
24,14 obydlený svět – ř. slovo označuje buď celý svět, nebo v užším smyslu území římské říše (Lk 4,5 srov. Lk 2,1)
24,15 rozumět – var. opakovaně pročítat (a tak tomu porozumět)
24,24 ukazovat – dosl. dávat/nabízet
24,24 možné – var. toho byli schopni/měli k tomu sílu/měli k tomu moc
24,25 říct předem – var. předpovědět
24,28 orli – var. supi
24,30 bít do prsou – var. kvílet, naříkat
24,36.44.50 chvíle – var. hodina
24,36 [ani Syn] – není součástí Textus Receptus (přijatý text)
24,40 vzat – var. přijat
24,42.43 bdít – var. být ve střehu/na stráži/hlídat
24,42 chvíli – var. hodinu, jiné ř. rukopisy: den
24,44 neočekáváte – dosl. (o které si to) nemyslíte/(která se tak) nezdá/nevypadá
24,51 oddělí ho – var. rozsekne ho (na dva díly)
Podobenství o deseti pannách
1 „Tehdy bude nebeské království podobné deseti pannám, které si vzaly své lampy a vyšly, aby se setkaly s ženichem.2Ale pět z nich bylo hloupých a pět z nich moudrých.3Ty hloupé si vzaly své lampy, ale nevzaly si s sebou olej.4Moudré si však vzaly se svými lampami také olej v nádobách.5Když ženich prodléval s příchodem, všechny začaly podřimovat, až usnuly.6Uprostřed noci se však rozezněl křik: ‚Hle: Ženich! Vyjděte, abyste se s ním setkaly!‘7Tehdy se všechny panny vzbudily a připravily své lampy.8Hloupé panny řekly moudrým: ‚Dejte nám trochu ze svého oleje, protože naše lampy dohasínají.‘9Avšak moudré panny odpověděly: ‚Ne, nemusel by náš olej vystačit pro nás i pro vás. Raději jděte k prodavačům a nakupte si.‘ 10Když si odešly koupit olej, přišel ženich, a ty, které byly připraveny, s ním vešly na svatebníhostinu. A dveře byly zavřeny.
11Když pak přišly ty druhé panny, řekly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘
12On jim však odpověděl: ‚Amen, říkám vám: Neznám vás.‘
13Proto bděte, protože neznáte ten den ani tu chvíli, ve které přijde Syn člověka.
Podobenství o služebnících s talenty
14Bude tomu stejně, jako když jeden člověk vycestoval do zahraničí. Povolal své otroky a svěřil jim svůj majetek.
15Jednomu dal pět talentů, druhému dva, třetímu jedentalent – každému podle jeho schopností. A hned vycestoval do zahraničí. 16Ten, který obdržel pět talentů, šel a obchodoval. A získal dalších pět. 17Stejně tak ten, který měl dva talenty, získal další dva. 18Ten však, který obdržel jedentalent, odešel a zakopal ten talent v zemi – a tak ukryl peníze svého pána. 19Po dlouhé době přišel pán těch otroků a provedl s nimi vyúčtování. 20A přistoupil ten, který obdržel pět talentů. Přinesl jiných pět a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi pět talentů. Hle: Získal jsem dalších pět talentů.‘ 21Jeho pán mu řekl: ‚Dobře, dobrý a věrný otroku. Nad málem jsi byl věrný, nad mnohým tě ustanovím. Vejdi do radosti svého pána.‘ 22Přistoupil také ten, který obdržel dva talenty, a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi dva talenty. Hle: Získal jsem další dva talenty.‘
23Jeho pán mu řekl: ‚Dobře, dobrý a věrný otroku. Nad málem jsi byl věrný, nad mnohým tě ustanovím. Vejdi do radosti svého pána.‘
24Přistoupil také ten, který obdržel jeden talent, a řekl: ‚Pane, vím, že jsi tvrdý člověk: sklízíš, kde jsi nerozséval a sbíráš, odkud jsi nerozsypal. 25Bál jsem se, odešel jsem a skryl tvůj talent v zemi. Hle: Zde máš, co je tvé.‘ 26Jeho pán mu odpověděl: ‚Otroku zlý a lenivý! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nerozséval, a sbírám, odkud jsem nerozsypal. 27Měl jsi proto moje peníze dát směnárníkům. Až bych přišel, vzal bych si to, co je moje i s úrokem. 28Proto mu ten talent vezměte a dejte jej tomu, kdo má deset talentů. 29Neboť každému, kdo má, bude dáno a rozhojní se mu to. Tomu, kdo nemá, však bude odejmuto i to, co má. 30A toho neužitečného otroka uvrhněte do nejzazší temnoty. Tam bude nářek a skřípění zubů.‘
O pomoci druhým
31Když však ve Své slávě přijde Syn člověka a s Ním všichni andělé – tehdy se posadí na trůn Své slávy, 32a budou před Ním shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých tak, jako pastýř odděluje ovce od kůzlat. 33Po Své pravici postaví ovce a po levici kůzlata. 34Tehdy řekne král těm po Své pravici: ‚Pojďte, požehnaní Mého Otce. Zdědili jste království, které je pro vás připraveno od založení světa. 35Vždyť jsem hladověl, a dali jste Mi najíst, žíznil jsem, a dali jste Mi napít, byl jsem host, a pohostili jste Mě, 36byl jsem nahý, a oblékli jste Mě, byl jsem nemocný, a navštívili jste Mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za Mnou.‘
37Tehdy Mu ti spravedliví lidé odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nakrmili Tě? Nebo žíznivého, a dali jsme ti napít?
38Kdy jsme tě viděli jako hosta, a pohostili Tě? Nebo nahého, a oblékli Tě? 39Kdy jsme tě viděli nemocného či ve vězení, a přišli jsme za Tebou?‘ 40A král jim odpoví: ‚Amen, říkám vám: Co jste udělali jednomu z Mých nejmenších bratrů – Mně jste udělali.‘
41Potom řekne těm po levici: ‚Jděte ode Mne, prokletí, do věčného ohně, který je připraven ďáblu a jeho andělům.
42Vždyť jsem hladověl, a nedali jste Mi najíst, žíznil jsem, a nedali jste Mi napít, 43byl jsem hostem, a nepohostili jste Mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste Mě, byl jsem nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste Mě.‘ 44Tehdy Mu i oni odpoví: ‚Pane, kdy jsme Tě viděli hladového, žíznivého, jako hosta, nahého, nemocného, ve vězení – a neposloužili jsme Ti?‘
45Tehdy jim odpoví: ‚Amen, říkám vám: Cokoli jste neudělali jednomu z těchto nejmenších – ani Mně jste neudělali.‘
46A tito lidé odejdou do věčného trestu, ale spravedliví lidé odejdou do věčného života.“
Poznámky:
25,13 bdít – var. buďte ve střehu/na stráži/hlídat, v pohotovosti
25,15 jeden talent měl hodnotu mzdy práce dělníka za více než 20 let
25,16 obchodoval – var. pracoval (aktivně s nimi nakládal)
25,24 tvrdý – var. přísný, tvrdohlavý
25,35 hostem, a pohostili jste mě – var. cizincem, a ujali jste se mě
25,38.43.44 host – var. cizinec
Komentář:
Juda se domlouvá na zradě
1Když Ježíš dokončil všechna tato slova, stalo se, že řekl Svým učedníkům:2„Víte, že po dvou dnech nastane pesach a Syn člověka bude zrazen, aby byl ukřižován.“3Tehdy se přední kněží, učitelé zákona a starší lidu sešli na nádvoří domu velekněze, který se jmenoval Kaifáš,
4a radili se, jak by se Ježíše podvodem zmocnili a zavraždili Ho.
5Řekli si však: „Neuděláme to během svátku, aby mezi lidmi nevznikly nepokoje.“
V domě Šimona Malomocného
6Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného,7přistoupila k Němu žena, která měla alabastrovou nádobu velmi drahého vonného oleje, a vylila jej na Jeho hlavu, když ležel u stolu. 8Když to viděli učedníci, naštvali se a říkali: „K čemu taková ztráta?9Vždyť by mohl být ten vonný olej prodán za mnoho peněz, a ty peníze pak mohly být dány žebrákům.“ 10Ale Ježíš rozpoznal jejich přemýšlení a řekl jim: „Proč té ženě způsobujete trápení? Vždyť vůči Mně vykonala dobrý skutek. 11Vždyť žebráky máte mezi sebou stále, ale Mě mezi sebou mít stále nebudete. 12Tato žena vskutku vylila vonný olej na Moje tělo. Udělala to kvůli tomu, aby Mě připravila na pohřeb. 13Amen, říkám vám: Kdekoli po celém světě bude kázáno toto evangelium, bude se také mluvit na její památku o tom, co udělala.“ 14Tehdy odešel k předním kněžím jedenz dvanácti učedníků, který se jmenoval Juda z Kerijótu.
15Řekl: „Co mi chcete dát, když vám Ho zradím?“ A oni mu stanovili třicet stříbrných.
16Od té chvíle hledal vhodnou příležitost k tomu, aby Ho zradil.
Pesachová večeře
17Na první den svátku nekvašených chlebů k Ježíšovi přistoupili učedníci a řekli: „Kde chceš, abychom Ti připravili k jídlu pesachového beránka?“
18On řekl: „Jděte do města k jistému člověku a řekněte mu: ‚Mistr říká: Můj čas je blízko. U tebe se Svými učedníky upořádám pesach.‘“19Učedníci udělali všechno tak, jak jim to Ježíš zařídil. A připravili pesachového beránka. 20Když nastal večer, Ježíš si spolu s dvanácti učedníky lehl ke stolu. 21Když jedli, řekl jim: „Amen, říkám vám: Jeden z vás Mě zradí.“ 22Velmi zesmutněli a začali Mu všichni [každý jeden] říkat: „Jsem to snad já, Pane?“
23On však odpověděl: „Ten, kdo namočil se Mnou ruku v míse, ten Mě zradí. 24Vskutku: Syn člověka odchází – jak je o Něm psáno. Ale běda tomu člověku, skrze něhož bude Syn člověka zrazen. Bylo by pro něj lépe, kdyby se vůbec nenarodil.“ 25Juda, který Ho zrazoval, odpověděl: „Jsem to já, veliký učiteli?“ Řekl mu: „To jsi řekl ty.“ 26Když jedli, Ježíš vzal chléb, poděkoval, lámal ho a dal učedníkům se slovy: „Vezměte a jezte. Toto je Moje tělo.“ 27Vzal kalich, poděkoval a dal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni. 28Vždyť toto je Moje krev nové smlouvy, která se prolévá za mnoho lidí kvůli odpuštění hříchů.
29Ale říkám vám: Od nyní již jistě nebudu pít z tohoto plodu vinné révy, až do toho dne, kdy jej budu s vámi pít nový v království Mého Otce.“ 30Pak zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. 31Tehdy jim Ježíš řekl: „Během této noci vám všem budu příčinou pádu. Neboť je psáno: ‚Budu bít pastýře a stádo ovcí se rozprchne.‘ 32Ale až vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“ 33Petr Mu odpověděl: „Kdybys byl všem příčinou pádu, mně nikdy příčinou pádu nebudeš.“ 34Ježíš mu řekl: „Amen, říkám ti: Během této noci – ještě než kohout zakokrhá – Mě třikrát zapřeš.“ 35Petr Mu řekl: „I kdybych měl s Tebou zemřít – nezapřu Tě!“ Podobně mluvili i všichni ostatní učedníci.
V Getsemane
36Tehdy s nimi Ježíš přišel na místo zvané: ‚Getsemane.‘ A řekl učedníkům: „Zde se posaďte, zatímco se támhle odejdu pomodlit.“ 37Vzal s sebou Petra a dva Zebedeovy syny. Začal být velmi smutný a ustaraný. 38Tehdy jim řekl: „Moje duše je velmi zarmoucená, až k smrti. Zůstaňte tu a bděte se Mnou.“ 39Kousek poodešel, padl na Svou tvář a modlil se: „Můj Otče! Pokud je to možné, ať mě mine tento kalich. Nicméně ne jak já chci, ale jak Ty chceš.“ 40A přišel k učedníkům a našel je spící. Řekl Petrovi: „To jste se Mnou nemohli bdít jedinouchvíli? 41Bděte a modlete se, abyste nevstoupili do pokušení. Duch je vskutku odhodlán, ale tělo je slabé.“ 42Odešel podruhé a modlil se: „Můj Otče! Pokud není možné, aby Mě minul tento kalich, tedy pokud ho musím vypít – staň se Tvoje vůle.“ 43Znovu k nim přišel a našel je spící. Jejich oči byly zatíženy únavou. 44Nechal je, znovu odešel a modlil se potřetí tu samou řeč. 45Tehdy přišel ke Svým učedníkům a řekl jim: „Spěte dál a odpočívejte... Hle: Přiblížila se ta chvíle. Syn člověka je zrazován a vydáván do rukou hříšných lidí.
46Vstaňte apojďte. Hle: Přibližuje se ten, který Mě zrazuje.“ 47Zatímco ještě mluvil, hle: Přišel Juda, jeden z dvanácti učedníků, a s ním početný zástup s meči a dřevěnými holemi, který poslali přední kněží a starší lidu. 48Ten, který Ho zrazoval, jim dal znamení: „Je to ten, koho přátelsky políbím – chopte se Ho.“ 49A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Rád tě vidím, Rabbi.“ a vroucně Ho políbil. 50Ježíš mu řekl: „Společníku, proč jsi přišel?“ Tehdy přistoupili, vztáhli na Ježíše ruce a chopili se Ho. 51A hle: Jedenz těch, kteří byli s Ježíšem, natáhl ruku, vytasil svůj meč, udeřil veleknězova otroka a usekl mu ucho. 52Tehdy mu Ježíš řekl: „Vrať svůj meč na jeho místo. Vždyť všichni, kdo berou meč, mečem zahynou. 53Nebo myslíš, že nejsem schopen požádat svého Otce – a On Mi hned pošle víc, než dvanáct legií andělů? 54Ale jak by se potom naplnila Písma, podle kterých se to tak musí stát?“ 55V tu chvíli Ježíš řekl zástupům: „Vyšli jste Mě zajmout s meči a dřevěnými holemi jako nějakého banditu. Každý den jsem sedával v chrámě a učil, ale nezmocnili jste se Mě. 56Avšak toto se stalo, takže se naplnila prorocká Písma.“ Tehdy Ho všichni učedníci opustili a utekli pryč.
Soud nad Ježíšem
57Zajali Ježíše a dovedli Ho k přednímu knězi Kaifášovi, kde se shromáždili učitelé zákona a starší lidu.
58Ale Petr Ho zpovzdálí následoval až k nádvoří velekněze. Vstoupil dovnitř a seděl se služebníky, aby uviděl konectoho všeho. 59Přední kněží, starší lidu a celý sanhedrin hledali proti Ježíšovi nějaké falešné svědectví, aby Ho mohli vydat na smrt. 60Ale nic nenašli, přestože předstoupilo mnoho falešných svědků. Nakonec však předstoupili dva falešní svědkové, kteří řekli: 61„Tento Ježíš řekl: ‚Mohu zničit Boží chrám a ve třech dnech ho znovu postavit.‘“ 62A povstal velekněz, který Mu řekl: „Nic neodpovídáš na to, co proti Tobě tito lidé svědčí?" 63Avšak Ježíš mlčel. A velekněz Mu řekl: „Zapřísahám Tě skrze živého Boha, abys nám řekl, zda jsi Kristus, ten Boží syn!“ 64Ježíš mu řekl: „To jsi řekl ty. Ale říkám vám: Od tohoto času uvidíte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího na nebeských oblacích.“ 65Tehdy velekněz roztrhl svůj vnější oděv a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme nějaké svědky?! Hle: Teď jste slyšeli rouhání! 66Co myslíte vy?“ A oni odpověděli: „Propadl smrti!“ 67Tehdy plivali do Jeho tváře a bili Ho pěstmi. Jiní Ho bili holemi a říkali: 68„Prorokuj nám, Kriste: Kdo Tě právě udeřil?“ 69Ale Petr seděl venku na nádvoří. A přistoupila k němu jedna mladá služebná a řekla: „I ty jsi byl s tím Galilejským Ježíšem!“ 70On však přede všemi zapřel: „Nevím, o čem mluvíš.“ 71Když vyšel k bráně, uviděla ho jiná mladá služebná a řekla těm, kteří tam byli: „Tento člověk byl s tím Nazaretským Ježíšem.“ 72A on znovu zapřel, tentokrát i s přísahou: „Neznám toho člověka!“ 73Za chvíli však přistoupili ti, kteří tam stáli, a řekli Petrovi: „Pravda, také ty jsi jeden z nich, neboť i tvoje řeč tě prozrazuje.“ 74Tehdy se začal Petr zaklínat a přísahat: „Neznám toho člověka!“ A hned zakokrhal kohout. 75Petr si vzpomněl na to slovo od Ježíše, které mu dříve řekl: ‚Dříve, než kohout zakokrhá, třikrát Mě zapřeš.‘ A vyšel ven a hořce se rozplakal.
Poznámky:
26,31.33 příčina pádu – var. být kamenem úrazu, pohoršit se, být sveden, odpadnout, klopýtnout (způsobit pád)
26,45 spěte dál a odpočívejte – patrně řečeno s povzdechem nad jejich chováním
26,52 vrať – var. odvrať – ve smyslu: odvrať meč od konání
26,53 požádat – var. vybídnout, podnítit, nabádat
26,53 legie – římský vojenský útvar čítající asi 6000 pěšáků s další jízdou
26,63 zapřísahat – uvádět do přísahy, povinnost odpovědět (srov. Lv 5,1)
26,64 tohoto času – var. od nynějška, od teď (od této doby dale, opak minulosti)
26,65 vnějši oděv – někdy myšlen plášť
26,67 bít holí – uhodit dlaní, nebo holí (ř. slovo zde a v Mt 5,39)
26,73 tě prozrazuje – dosl. tě dělá evidentním
Soud nad Ježíšem
1Brzy ráno se všichni přední kněží a starší lidu radili proti Ježíšovi, aby Ho vydali na smrt.2Spoutali Ho, odvedli a vydali místnímu guvernéru Pilátovi.3Tehdy viděl Juda, který Ho zrazoval, že je Ježíš odsouzen. Litoval toho a vrátil těch třicet stříbrných předním kněžím a starším se slovy: 4„Zhřešil jsem. Zradil jsem nevinnou krev!“ Oni však řekli: „Co je nám do toho? Ty to tak vidíš.“5On to stříbro hodil do chrámu a vzdálil se; odešel a oběsil se.6Přední kněží vzali stříbro a řekli si: „Není dovoleno je dát mezi dary zasvěcené Bohu, protože mají cenu krve."7Poradili se a koupili z nich hrnčířovo pole k pohřbívání cizinců.8Proto se to pole jmenuje: ‚Pole krve‘ až dodnes.9Tehdy se naplnilo to, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Jeremiáše: ‚A vzali třicet stříbrných, cenu Oceněného, který byl takto oceněn od izraelských synů, 10a dali je za hrnčířovo pole, jak mi nařídil Pán.‘ 11A Ježíš stál před guvernérem. Guvernér se Ho zeptal: „Jsi tedy ten židovský král?“ Ježíš řekl: „To říkáš ty.“ 12Když vůči Němu přední kněží a starší vznášeli obžaloby, nic na to neodpovídal. 13Tehdy Mu Pilát řekl: „Neslyšíš, kolik toho proti Tobě svědčí?“
14Ale On mu neodpověděl ani jedno slovo, takže se tomu guvernér velmi divil.
15Guvernér měl ve zvyku o svátcích propustit zástupům jednoho vězně, kterého chtěli. 16Měli tehdy jednoho významného vězně, jménem [Ježíš] Barabáš. 17Když se lidé shromáždili, Pilát jim řekl: „Kterého vězně chcete, abych vám propustil? [Ježíše] Barabáše nebo Ježíše, zvaného ‚Kristus‘?“ 18Neboť věděl, že mu Ho Židé vydali ze závisti. 19Když seděl na soudní stolici, poslala k němu jeho žena psaní: ‚Neměj nic s Tím spravedlivým člověkem, neboť jsem dnes kvůli Němu ve snu mnoho vytrpěla.‘ 20Ale přední kněží a starší přesvědčili zástupy, aby si vyprosili Barabáše, ale Ježíše nechali zahubit. 21Guvernér jim však odpověděl: „Kterého z těchto dvou chcete, abych vám propustil?“ Oni však řekli: „Barabáše.“ 22Pilát jim řekl: „Co mám potom udělat s Ježíšem, zvaným ‚Kristus‘?“ Oni řekli: „Ať je ukřižován!“
23Guvernér jim řekl: „Vždyť co udělal zlého?“ Oni však ještě více křičeli: „Ať je ukřižován!!“ 24A Pilát viděl, že to ničemu neprospívá, ale že nastávají čím dál větší nepokoje. Vzal vodu a umyl si před zástupem ruce se slovy: „Jsem nevinný vůči krvi tohoto spravedlivého muže. Podívejte se na sebe. “ 25Všechen lid mu odpověděl: „Jeho krev na nás a na naše děti.“
Ukřižování
26Tehdy jim propustil Barabáše, ale Ježíše nechal zbičovat a vydal Ho, aby byl ukřižován. 27Tehdy guvernérovi vojáci vzali Ježíše do paláce římského guvernéra a shromáždili k Němu celý vojenský oddíl. 28Svlékli Ho a oblékli Mu krátký šarlatový plášť. 29Upletli Mu trnový věnec a vložili Mu ho na hlavu. Dali Mu do pravé ruky rákosovou hůl a padali před Ním na kolena. Posmívali se Mu a říkali: „Buď zdráv, židovský králi!“ 30Plivali na Něj, vzali Mu tu rákosovou hůl a bili Ho po hlavě.
31Když se Mu dost naposmívali, svlékli Mu ten krátký plášť a oblékli Mu Jeho plášť. A vedli Ho, abybyl ukřižován. 32Když vycházeli z města, našli člověka z Kyrény jménem Šimon. Přinutili ho, aby zvedl Jeho trám nakříža nesl ho.
33A přišli na místo zvané ‚Golgota,‘ což znamená: ‚Místo lebky.‘ 34Dali Mu napít víno smíchané se směsí hořkých bylin. Když to všakochutnal, nechtěl to pít.
35Když Ho ukřižovali, rozdělili si Jeho plášť: Metali o něj losy. Takže se naplniloto, co bylo řečeno prorokem: ‚Rozdělili si Můj plášť a o Moje oblečení metali losem.‘ 36Pak si sedli a hlídali Ho tam. 37Umístili nad Jeho hlavu tabulku s napsaným důvodem obvinění: ‚TOTO JE JEŽÍŠ, ŽIDOVSKÝ KRÁL.‘
38Tehdy s Ním ukřižovali dva bandity: jednoho po pravici a druhého po levici. 39Kolemjdoucí se Mu rouhali a kroutili hlavami a říkali:
40„Ty, který zničíš Boží chrám a ve třech dnech ho postavíš – zachraň sám Sebe! Pokud jsi Božím Synem, sestup z kříže!“
41Podobně se Mu posmívali i přední kněží s učiteli zákona a staršími.
42Říkali: „Jiné zachránil, ale Sebe zachránit nedokáže. Je izraelským králem – tak ať nyní sestoupí z kříže a uvěříme v Něho. 43Důvěřoval Bohu: Ať Ho tedy nyní vysvobodí, pokud Bůh chce. Vždyť říkal: ‚Jsem Boží Syn.‘“ 44Stejně Ho uráželi i bandité, kteří byli spoluukřiovánis Ním. 45Od dvanácté hodinypolední nastala temnota po celé zemi až do třetí hodiny odpoledne. 46Kolem té třetí hodiny vykřikl z celé síly velikým hlasem: „ELI, ELI, LEMA, SABACHTHANI!!!“ To je v překladu: ‚Můj Bože, Můj Bože, proč jsi Mě opustil?‘ 47Když to slyšeli někteří z těch, co tam stáli, říkali: „Ten člověk volá Eliáše.“
48A hned jeden z nich vyběhl, vzal houbu, naplniljizkyslým vínem, vložil to na rákosovou hůl a dal Mu napít.
49Ale ostatní říkali: „Nech Ho, ať uvidíme, zda přijde Eliáš azachrání Ho.“ 50Avšak Ježíš znovu zvolal velikým hlasem a vypustil Svého ducha. 51A hle: Chrámová opona se roztrhla od vrchu dolů na dvě části. Země se zatřásla, pukaly skály a byly otevřeny hroby: 52Těla mnoha zesnulých svatých se probudila k životu.
53Vyšli z hrobů a po Jeho zmrtvýchvstání vstoupili do svatého města a zjevili se mnoha lidem. 54Tehdy setník a ti, kteří s ním hlídali Ježíše, uviděli to zemětřesení a všechno to, co se stalo. Řekli: „Pravda. Ten Ježíš byl Boží Syn.“ 55Bylo tam mnoho žen, které se dívaly zpovzdálí. Ty ženy Ježíše následovaly z Galileje, aby Mu sloužily. 56Mezi nimi byla také Marie z Magdaly, další Marie (matka Jakuba a Josefa) a matka Zebedeových synů. 57Když nastal večer, přišel jeden bohatý člověk z Arimatie, jménem Josef, který se také stal Ježíšovým učedníkem. 58Ten přistoupil k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo. Tehdy Pilát rozkázal, aby mu to tělo vydali. 59Josef vzal tělo a zavinul ho do čisté lněné látky. 60Umístil ho do své nové hrobky, kterou nechal vytesat do skály. A ke vstupu do hrobky nechal přivalit veliký kámen. Pak odešel. 61Byly tam Marie z Magdaly a ta druhá Marie; seděly naproti hrobce.
Sobota po ukřižování
62Další den, který byl po dni připrav, se u Piláta sešli přední kněží a farizeové a řekli mu: 63„Pane, vzpomněli jsme si, jak ten podvodník řekl, když byl ještě naživu: ‚Po třech dnech vstanu z mrtvých.‘ 64Proto přikaž, ať je hrobka zabezpečena až do třetího dne, aby se snad nestalo, že by v noci přišli Jeho učedníci, ukradli Ho a řekli lidu: ‚Vstal z mrtvých!‘ – a pozdější podvod bude horší, než dřívější.“ 65Pilát jim řekl: „Máte k dispozici stráž. Jděte a zabezpečte hrobku, jak umíte.“ 66Oni šli a zabezpečili hrobku tak, že zapečetili kámen a postavili k němu stráž.
Poznámky:
27,4 ty to tak vidíš – dosl. ty vidíš – je to tvoje vnímání/ty musíš vidět (vědět), co s tím
27,6 dary zasvěcené Bohu – dosl. korbán (srov. Mk 7,11)
27,10 nařídit – var. zařídit
27,16 významný – ve smyslu: vyčnívající, výrazný
27,24 podívejte se na sebe – dosl. podívejte (se na) sebe/je to vaše věc
27,28.31 krátký plášť, který nosili vojenští důstojníci, soudci, králové, císaři
27,32 trám na kříž – odsouzenci nosili vodorovný trám, který se připevnil na připravený kůl – a vznikl kříž
27,34 směs hořkých bylin – označuje směs (lektvar) z hořkých bylin (snad pelyněk, nebo myrha). Ř. slovo zde a v Sk 8,23.
27,38.44 bandita – zloděj, lupič (který krade násilím)
27,39 rouhat – var. pomlouvat, mluvit zle o posvátných věcech, mluvit vulgárně a drze
27,45 dvanácté – dosl. šesté; třetí – dosl. devátá (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
27,46 třetí – dosl. deváté (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
27,46 opustit – ve smyslu: zanechat
27,48 zkyslé víno – var. ocet. Kyselé víno nízké kvality smíchané s vodou.
27,49 Některé rukopisy přidávají: [Ale vzali kopí, probodli Mu bok a vytekla voda a krev.]
27,51 pukat – var. roztrhnout, rozdělit, rozštípnout
27,52 zesnulých – var. mrtvých (ř. slovo označuje někdy smrt (Mt 27,52; Jan 11,11), jindy obyčejný spánek (Mt 28,13; Lk 22,45…)
27,52 probudila – var. povstala
27,54 pravda – var. skutečně, opravdu, jistě
27,60 vstup – var. dveřím
27,62 den příprav – tj. pátek (den přípravy na sobotu)
Neděle po ukřižování
1Později, posobotě, když už svítalo na prvníden posobotě, přišla Marie z Magdaly a ta druhá Marie, aby se podívaly na hrobku.2A hle: Nastalo veliké zemětřesení, neboť z nebe sestoupil Pánův anděl. Přistoupil k hrobce, odvalil kámen a posadil se na něm.3Jeho vnější vzhled byl jako blesk a jeho oděv byl bílý jako sníh.4Strážní byli ze strachu z něj otřeseni a byli jakoby mrtví.
5Anděl promluvil k ženám: „Nebojte se, neboť vím, že hledáte ukřižovaného Ježíše.6Tady není, protože vstal z mrtvých – jak řekl. Pojďte a podívejte se na místo, kde ležel Pán.7Jděte rychle a řekněte Jeho učedníkům, že vstal z mrtvých. A hle: Předchází vás do Galileje, tam Ho uvidíte. Hle: Řekl jsem vám to. “ 8A vyšly rychle od hrobky se strachem a velikou radostí. Běžely, aby o tom podaly zprávu Jeho učedníkům. 9Když šly podat zprávu Jeho učedníkům, hle: Ježíš je potkal a řekl: „Zdravím vás.“ A ony přistoupily, objaly Jeho nohy a klaněly se Mu. 10Tehdy jim Ježíš řekl: „Nebojte se. Jděte a podejte zprávu Mým bratrům, aby šli do Galileje – a tam Mě uvidí.“ 11Když odešly, hle: Někteří ze strážců přišli do města a podali zprávu předním kněžím o všem, co se stalo. 12Ti se spolu se staršími shromáždili a poradili se. Pak dali vojákům hodně peněz a řekli jim: 13„Říkejte, že Jeho učedníci přišli v noci, když jste spali, a ukradli Jeho tělo. 14Pokud se o tom doslechne guvernér, my ho přesvědčíme a vás zbavíme starostí.“ 15Oni vzali peníze a jednali podle toho, jaké dostali instrukce. A to slovo je mezi Židy rozšířeno až do dnešního dne. 16Jedenáct učedníků šlo do Galileje na horu, jak jim to Ježíš určil. 17Když Ho uviděli, klaněli se Mu. Ale někteří váhali mezi dvěma postoji. 18Ježíš přistoupil a řekl jim: „Byla Mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. 19Proto jděte, získávejte Mi učedníky mezi všemi národy, ponořte je křtem do jména Otce, Syna i Ducha svatého 20a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle: Já jsem s vámi všechny dny až do dovršení tohoto věku. Amen.“
Poznámky:
28,9 obejmout – dosl. uchopit
28,12 hodně peněz – dosl. mnoho stříbra
28,14 zbavit starostí – dosl. vás uděláme bez-starostné (slovník – bez starostí)
28,17 váhat mezi dvěma postoji – ř. slovo dosl. „dvoj-postoj“ – tedy váhat mezi dvěma stranami
28,19 získávat učedníky – ř. sloveso znamenající: stát se učedníkem . Tedy ve smyslu: (způsobujte), aby se mezi národy lidé stávali učedníky.
Jan Křtitel
1Počátekevangelia Ježíše Krista, Božího Syna: 2Jak je psáno v prorocích:
‚Hle, posílám Svého posla před Tvojí tváří,
který připraví před Tebou Tvoji cestu.
3Hlas volajícího v pustině:
Připravte Pánovu cestu,
vyrovnejte Jeho stezky.‘
4Objevil se Jan, který křtil v pustině a kázal křest změny myšlenív lítosti, který vede k odpuštění hříchů.5Přicházeli k Němu lidé z celé judské krajiny i z Jeruzaléma. Všichni vyznávali své hříchy a nechávali se od něj v řece Jordánu pokřtít.6Jan byl oblečen do oděvu z velbloudí srsti a kolem svých beder měl kožený opasek. Jídával kobylky a med divokých včel.7A kázal: „Za mnou přichází někdo silnější, než já. Nejsem hoden se ani sklonit a rozvázat řemínek u Jeho sandálů.8Vskutku: Já vás křtím vodou, On však vás však bude křtít v Duchu svatém.“ 9Toto se stalo v těch dnech: Ježíš přišel z galilejského Nazareta a byl od Jana křtem ponořen do Jordánu. 10A hned, jak vystoupil z vody, uviděl roztržená nebesa a Ducha jako holubici sestupujícího do Něj. 11Z nebe zazněl hlas: „Ty jsi Můj milovaný Syn, v Tobě mám zalíbení.“ 12A hned Ho Duch vyvedl do pustiny. 13Byl v pustině čtyřicet dní a byl pokoušen od satana. Byl tam s divokou zvěří a sloužili Mu andělé.
Ježíš získává učedníky
14Po Janově uvěznění Ježíš přišel do Galileje a kázal EVANGELUM Božího království.
15Říkal: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. V lítostizměňte myšlení a věřte v evangelium.“ 16A když procházel kolem Galilejského moře, uviděl Šimona a Šimonova bratra Ondřeje, jak hází do moře sítě. Byli totiž rybáři. 17Ježíš jim řekl: „Pojďte za Mnou a způsobím, že se stanete rybáři lidí.“ 18A hned opustili své sítě a následovali Ho.19Kousek poodešel a uviděl Jakuba, syna Zebedea, a jeho bratra Jana, jak v lodi spravují sítě. 20A hned je povolal. Oni zanechali svého otce Zebedea v lodi s najatými služebníky a šli za Ním.
Ježíš uzdravuje
21Vešli do Kafarnaum. Hned v sobotuJežíš vešel do synagogy a vyučoval. 22Byli ohromeni Jeho vyučováním, protože je vyučoval jako Mající moc, a ne jako učitelé zákona. 23V jejich synagoze byl právě člověk s nečistým duchem. Ten vykřikl: 24„Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský?! Přišel jsi nás zničit?! Znám Tě, vím, kdo jsi: Ten Svatý Boží!!“ 25Ježíš mu pohrozil: „Zmlkni a vyjdi z něj!“ 26Nečistý duch jím zalomcoval a s hlasitým křikem z něj vyšel. 27Všichni byli v úžasu, takže se ptali jeden druhého: „Co je to za nové učení? Dokonce s mocí rozkazuje nečistým duchům a oni Ho poslouchají!“ 28A pověst o Něm se hned rozšířila po celém okolí Galileje. 29A hned vyšel ze synagogy a přišel s Jakubem a Janem do domu Ondřeje a Šimona. 30Šimonova tchyně však ležela a měla horečku. A hned Mu o ní řekli. 31Přistoupil k ní, vzal ji za ruku a pozdvihl ji. Horečka ji opustila a obsluhovala je. 32Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k Němu všechny nemocné a ty, kteří byli posedlí démony. 33A celé město se shromáždilo přede dveřmi 34a Ježíš uzdravoval mnoho nemocných lidí, kteří trpěli rozmanitými chronickými onemocněními, a vyhnal mnoho démonů. A démonům nedovoloval mluvit, protože Ho znali; [věděli, že je to Kristus]. 35Brzy ráno, ještě za tmy, Ježíš vstal, vyšel ven a šel na opuštěné místo a tam se modlil. 36Šimon a ti, kteří byli s Ním, po Něm pátrali. 37Když Ho našli, řekli Mu: „Všichni Tě hledají.“
38Řekl jim: „Pojďme jinam: Do okolních venkovských měst, abych i tam kázal. Vždyť kvůli tomu jsem přišel.“ 39A šel, kázal v jejich synagogách po celé Galileji a vyháněl démony. 40Přišel k Němu jeden malomocný člověk a prosil Ho; padl na kolena a řekl Mu: „Pokud chceš, můžeš mě očistit.“ 41Ježíš, pohnut soucitem, natáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: „Chci. Buď čistý.“ 42Když mu to řekl, hned od něj odešlo malomocenství a byl očištěn. 43Ježíš ho přísně napomenul a hned ho poslal pryč. 44Řekl mu: „Hleď, abys nikomu nic neříkal. Ale jdi, ukaž se kněžím a obětuj za své očištění to, co nařídil Mojžíš – jim na svědectví.“ 45On však vyšel a začal to slovo velice rozhlašovat a rozšiřovat, takže Ježíš už nemohl veřejně vstoupit do města, ale pobýval na pustých místech mimo města. A lidé k Němu přicházeli ze všech stran.
Poznámky:
1,3 vyrovnejte – dosl. udělejte přímé
1,3 objevil – dosl. stal se
1,16 do (moře) – podle ř. spíše: „v“ moři (patrně stáli ve vodě)
1,24 co je ti do nás – dosl. co nám a tobě
1,28 rozšířila – dosl. vyšla
1,31 vzal – ne uchopil, ale dosl. držel pevně (v řečtině důraz na sílu, přeneseně na nadvládu)
1,35 opuštěný – var. pustý
1,40 můžeš – var. máš moc
1,43 přísně – rozhořčeně , s vnitřním pocitem rozhořčení (rozčilení)
Proti Ježíši začíná odpor
1Když po několika dnech opět vešel do Kafarnaum, rozneslo se, že je ve Svém domě. 2Hned se shromáždilo velké množství lidí, takže již nebylo místo ani přede dveřmi. A mluvil k nim slovo.3Tu k Němu přišli lidé a nesli ochrnutého člověka; nesli ho čtyři lidé.4Když se kvůli zástupu nebyli schopni k Němu přiblížit, rozebrali střechu domu nad místem, kde byl Ježíš. Odkryli strop a spustili lůžko, na kterém ležel ten ochrnutý člověk.5Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Dítě, odpouštějí se ti hříchy.“ 6Seděli tam však někteří z učitelů zákona a uvažovali ve svých myslích:7„Proč tak mluví? Rouhá se! Vždyť kdo má moc odpouštět hříchy – jedině sám Bůh!“
8Ježíš Svým duchem hned poznal, že takto sami u sebe uvažují. A řekl jim: „Proč takto uvažujete ve svých myslích?9Co je snadnější: Říct ochrnutému člověku: ‚Odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říct: ‚Vstaň, vezmi své lůžko a choď‘? 10Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět hříchy…“ – tu řekne ochrnutému člověku: 11 „Říkám ti: Vstaň, vezmi své lůžko a jdi do svého domu.“ 12On hned vstal, vzal své lůžko a přede všemi odešel, takže všichni lidé žasli a oslavovali Boha: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli!“ 13Ježíš pak opět šel podél moře a přicházel k Němu všechen zástup. A učil je. 14Procházel kolem a uviděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí na celnici. Řekl mu: „Následuj Mě.“ A on vstal a následoval Ho. 15Když Ježíš stoloval v jeho domě, stalo se, že s Ním a s Jeho učedníky stolovalo mnoho výběrčích daní a hříšníků. Vždyť jich bylo mnoho a následovali Ho. 16Když Ho učitelé zákona a farizeové uviděli, jak jí s hříšníky a výběrčími daní, řekli Jeho učedníkům: „Jak to, že jí a pije s hříšníky a výběrčími daní?“ 17Ježíš to uslyšel a řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat ke změně myšlenív lítosti spravedlivé lidi, ale hříšné.“ 18Janovi učedníci a učedníci farizeů se často postili. Přišli a řekli mu: „Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale Tvoji učedníci se nepostí?“ 19Ježíš jim řekl: „Jak se mohou spolusvatebčané postit, když je ženich s nimi? Dokud mají čas, ve kterém je ženich s nimi, nemohou se postit. 20Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich odejmut. A tehdy, v těch dnech, se budou postit. 21Na starý plášť přece nikdo nepřišívá záplatu z nového kusu látky. Jinak se od toho starého pláště ta výplň odtrhne – nová látka od staré látky – a trhlina se stane ještě horší. 22A nikdo nelije čerstvý hroznový nápoj do starých měchů, jinak ten hroznový nápoj měchy rozerve, hroznový nápoj se vylije a měchy jsou zničeny. Ale čerstvý hroznový nápoj se má dávat do nových měchů.“ 23Když Ježíš v sobotu procházel skrze obilné pole, stalo se, že Jeho učedníci začali cestou trhat klasy.
24Farizeové Mu řekli: „Podívej se: Dělají vsobotu to, co není dovoleno.“ 25Řekl jim: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl nouzi a hladověl on i ti, kteří byli s ním?
26Jak za velekněze Abiatara vstoupil do Božího domu a jedl chleby předložení, které neměl dovoleno jíst nikdo kromě kněží? A jak dal i těm, kteří byli s ním?“ 27Řekl jim: „Sobota je učiněna kvůli člověku, a ne člověk kvůli sobotě. 28Proto je Syn člověka Pánem také soboty.“
Poznámky:
2,3 nést – dosl. zvednout
2,15 stoloval – dosl. ležel (u jídla se leželo)
2,17 zdraví – var. silní, v plné síle (vitální); nemocní – var. špatní (morálně)
2,19 spolusvatebčané – dosl. synové svatební komůrky
2,21 nové – ve smyslu dosud neprané, nepoužité, nezmačkané
2,25 mít nouzi – dosl. měl potřebu (nutnost)
Proti Ježíši začíná odpor
1A opět vešel do synagogy. Byl tam člověk, který měl odumřelou ruku.2Pozorně Ho sledovali, zda ho uzdraví v sobotu, aby Ho mohli obžalovat.
3Řekl tomu člověku, který měl ochrnutou ruku: „Postav se doprostřed.“ 4Řekl jim: „Je v sobotu dovoleno dělat dobré věci, nebo dělat špatné věci? Život zachránit, nebo někoho zavraždit?“ Oni ale mlčeli.
5Rozhlédl se na ně s hněvem a hluboce zarmoucen nad zatvrzelostí jejich mysli tomu člověku řekl: „Natáhni svou ruku.“ On ji natáhl a jeho ruka byla uzdravena. Byla zdravá jako druhá ruka.6Když vyšli ze synagogy, hned se proti Němu radili farizeové s herodiány, jak by Ho zavraždili. 7Ježíš se Svými učedníky odešel k moři a následovalo Ho velké množství lidí z Galileje a z Judska.8Také za Ním přišlo velké množství lidí z Jeruzaléma, Idumeje, Zajordání a lidé z okolí Týru a Sidónu, když slyšeli, kolik toho udělal.9Svým učedníkům řekl, aby měli kvůli zástupu stále připravenou loďku – aby se na Něho zástup netlačil. 10Neboť uzdravil mnoho lidí. Takže všichni, kteří měli bolestivé nemoci, se na Něj tiskli, aby se Ho mohli dotknout. 11Kdykoli Ho uviděli nečistí duchové, padli před Ním a křičeli: „Ty jsi Boží Syn!“ 12On je ostře napomínal, aby Ho nezviditelňovali.
Ježíš a apoštolové
13Vystoupil na horu a svolal k Sobě ty, které Sám chtěl. A šli k Němu. 14Ustanovil jich dvanáct. Ty také pojmenoval ‚apoštoly‘, aby byli s Ním, aby je mohl posílat kázat a 15aby měli moc uzdravovat chronická onemocnění a vyhánět démony.
16Ustanovil těchto dvanáct: Petr, kterému dal jméno Šimon, 17další Jakub (syn Zebedea) a Jan (Jakubův bratr) – těm dal jméno Boanerges, což je v překladu: ‚Synové hromu‘, 18další Ondřej, Filip, Bartoloměj, Matouš, Tomáš, Jakub (syn Alfea), Tadeáš, Šimon Kanánský 19a Juda z Kirjótu, který Ho zradil. 20Šli domů a opět se shromáždil zástup lidí, takže se ani nemohli najíst chleba. 21Když se o tom doslechli příbuzní, vyšli, aby se Ho zmocnili. Říkali: „Vždyť je úplně mimo.“ 22A učitelé zákona, kteří sestoupili z Jeruzaléma, říkali: „Má belzebuba. Vyhání démony v moci vládce démonů.“ 23Ježíš je svolal a promluvil k nim v podobenství: „Jak může satan vyhánět satana? 24Pokud je království samo proti sobě rozděleno – takové království nemůže obstát. 25Pokud je dům sám proti sobě rozdělen – takový dům nemůže obstát. 26A pokud satan povstal k boji sám proti sobě a je rozdělený – nemůže obstát, ale je s ním konec. 27Nikdo však nemůže vstoupit do domu silného muže a vykrást jeho věci, pokud nejprve toho silného muže nesváže. A až pak vykrade jeho dům. 28Amen, říkám vám: Synům člověka bude odpuštěno všechno: hříchy i rouhání (jakkoli by se rouhali), 29ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nebude mít odpuštění až na věky, ale je svázán věčným hříchem.“ 30Říkali totiž: „Má nečistého ducha.“ 31Přišla Jeho matka a bratři a postavili se vně domu. Poslali pro Něj, chtěli si Ho zavolat. 32Kolem Něj seděl zástup. A řekli Mu: „Hle: Venku jsou Tvoje matka, Tvoji bratři a Tvoje sestry – a hledají Tě.“ 33On odpověděl: „Kdo je Moje matka a Moji bratři?“ 34Rozhlédl se na ty, kteří seděli kolem, a řekl: „Hle: Moje matka a Moji bratři. 35Neboť kdo koná Boží vůli, ten je Můj bratr, sestra i matka.“
Poznámky:
3,4 spasit – var. zachránit
3,5 uzdravit – ve smyslu vrátit do původního stavu, obnovit
3,6 herodiáni – stoupenci Heroda Velikého a jeho rodiny
3,10 tiskli se – dosl. padali ; tiskli se vice, či méně silně: srov. Lk 15,20; Sk 20,37)
3,12 nezviditelňovat – dosl. nedělat viditelným
3,21 příbuzní – dosl. ti od Něho
3,21 úplně mimo – dosl. ‚mimo-stát‘– tedy být vyveden z obvyklé psychické pozice; ř. slovo se obvykle překládá jako ‚ohromit‘
3,26 s ním – dosl. má/drží se (konce)
3,28.29 hřích – ř. slovo pro hřích, s důrazem na důsledek (výsledek hříchu)
3,29 je svázán – var. podléhá, je zapojen, je držen, propadl
Podobenství o rozsévači
1Ježíš opět začal vyučovat u moře. Shromáždil se k Němu početný zástup, takže vstoupil do lodi plující na moři a posadil se. A celý zástup byl na zemi u moře.2A vyučoval je mnoha věcem v podobenstvích. Ve Svém vyučování jim řekl: 3„Poslouchejte! Hle: Rozsévač vyšel, aby rozséval.4Během toho, jak rozséval, padla některá semínka podél cesty – a přiletěli ptáci a sezobali je.5Jiná semínka padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho půdy – a kvůli tomu, že neměla hlubokou zem, hned vzešla,6ale když vyšlo slunce, byla spálena. A kvůli tomu, že neměla kořen, uschla.7Jiná semínka padla do trní – a trní vzrostlo a udusilo je. A semínka nevydala užitek.8Jiná semínka padla do dobré země – a vydala užitek: jedna přinesla třicetinásobný užitek, jiná šedesátinásobný a jiná stonásobný.“ 9A řekl: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“ 10Když byl s nimi o samotě, ptali se Ho ti, kteří byli kolem Něj, spolu s dvanácti učedníky na to podobenství. 11Řekl jim: „Vám je dáno tajemství Božího království. Těm však, kdo jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích, 12aby dívajíce se dívali a neviděli, a slyšíce slyšeli, ale nepochopili, neobrátili se a nebyly jim odpuštěny hříchy.“ 13Řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství? A jak potom porozumíte všem dalším podobenstvím? 14Rozsévač rozsévá slovo. 15Ti ‚podél cesty‘ – jsou ti, kteří slovo přijímají, když se rozsévá. Ale když slyší slovo, hned přichází satan a bere to slovo, které je zaseto v jejich myslích. 16Podobně je to s těmi, kteří jsou rozeseti na skalnatá místa. Ti, když slovo slyší, hned ho s radostí přijímají. 17Nemají však v sobě hluboký kořen, ale jsou dočasní. Když potom kvůli slovu přijde pronásledování či perzekuce, hned odpadají. 18A ti, kteří jsou rozeseti do trní, jsou tito: Ti sice slovo slyší, 19ale přichází starosti tohoto věku, klam bohatství a ostatní chtíče, a dusí to slovo, takže se stává neužitečným. 20Ti, kteří jsou rozeseti do dobré země, slovo slyší, přijímají a přináší užitek: jedni třicetinásobný, jiní šedesátinásobný a jiní stonásobný.“ 21Řekl jim: „Přinášíte snad lampu, abyste ji postavili pod nádobu nebo pod postel? Nepřinášíte snad lampu proto, abyste ji postavili na svícen? 22Vždyť není nic skrytého, co by nebylo zviditelněno, ani nic ukrytého, co by nepřišlo ke zviditelnění. 23Kdo má uši k slyšení, slyš!“ 24A řekl jim: „Dávejte si pozor na to, co slyšíte. S jakou mírou budete měřit, takovou bude naměřeno vám. A vám, kteří slyšíte, bude přidáno. 25Vždyť kdo má, tomu bude dáno. A kdo nemá, od toho bude odejmuto i to, co má.“ 26Řekl jim: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk hodil na zem osivo. 27Spí, vstává, míjí dny a noci a osivo vyklíčí a roste; a on ani neví jak.
28Země sama od sebe přináší užitek: Nejprve stéblo, potom klas a potom plnohodnotné obilí v klasu. 29Když úroda dozraje, člověk hned posílá srp, protože nastala sklizeň.“ 30A řekl: „K čemu připodobníme Boží království? Nebo: V jakém podobenství ho znázorním? 31Je jako semínko hořčičného keře, které bývá zaseto v zemi jako nejmenší ze všech semínek, která jsou na zemi. 32Ale když je zaseto, vyrůstá a stane se nakonec větší než zahradní byliny. A vytváří velké větve, takže pod jeho stínem mohou hnízdit nebeští ptáci.“ 33A takových podobenství jim řekl mnoho. Mluvil k nim slovo podle toho, jak byli schopni slyšet. 34Ale bez podobenství k nim nemluvil. Svým učedníkům však v soukromí všechno vysvětlil.
Ježíšova obdivuhodná moc
35V ten den, když nastal večer, jim řekl: „Přepravme se na druhou stranu.“ 36Opustili zástup a vzali Ho přes moře v té lodi, ve které byl. Byli s Ním také další lodě. 37A nastal silný větrný uragán, až se do lodi přelévaly mořské vlny, takže se loď již naplňovala vodou. 38On byl na zádi lodi, spal na podušce. Vzbudili Ho a řekli Mu: „Mistře, nestaráš se o to, že zahyneme?“ 39Ježíš se úplně probudil, pohrozil větru a řekl moři: „Mlč, ztichni!“ A vítr zeslábl a nastal úplný klid. 40Řekl jim: „Proč jste tak ustrašení? Ještě stále nemáte víru?“ 41A zděsili se velikým strachem. Říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že Ho poslouchá vítr i moře?“
Poznámky:
4,17 odpadají – var. jsou kamenem úrazu (pro druhé), příčinou pádu (klopýtnutí), padají do léčky
4,19 neužitečný – var. bez užitku, neplodný
4,21 přinášíte – dosl. přichází (lampa)
4,24 dávejte si pozor – dosl. hleďte
4,29 úroda dozraje – dosl. vydá plody/užitek
4,30 znázornit – dosl. ustanovit, postavit, položit
4,31 hořčičný keř – nejedná se o bylinu (kterou známe z naší přírody). Jde patrně o dřevinu, jejíž plody mají pronikavou hořčičnou chuť, snad se jedná o rostlinu (keř) salvadora perská.
4,40 ustrašení – var. zbabělí
Ježíšova obdivuhodná moc
1A přeplavili se na druhou stranu moře do krajiny Gerasenů.2Jakmile Ježíš vystoupil z lodi, hned se s Ním potkal člověk z hrobů, který měl nečistého ducha.3Ten člověk měl příbytek v hrobech. Ani řetězy ho již nikdo nemohl spoutat;4vždyť byl častokrát spoután okovy nebo řetězy, ale on vždy ty okovy roztrhl a řetězy rozlámal. A nikdo ho nebyl schopen zkrotit.5Celé dny a noci byl v hrobech a na horách, křičel a pořezával se kamením. 6Když z dálky uviděl Ježíše, přiběhl a poklonil se Mu.7A velikým hlasem vykřikl: „Co je Ti do mě, Ježíši, Synu nejvyššího Boha?! Zapřísahám Tě při Bohu, abys mě netrápil!!“8Ježíš mu totiž říkal: „Nečistý duchu, vyjdi z tohoto člověka.“ 9A zeptal se ho: „Jaké je tvoje jméno?“ On odpověděl: „Moje jméno je ‚Legie‘, protože je nás mnoho.“ 10A mnohokrát Ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny. 11Blízko hor tam bylo početné stádo prasat, které se páslo. 12A všichni démoni Ho prosili: „Pošli nás do těch prasat, abychom do nich vstoupili.“ 13Ježíš jim to hned dovolil. A nečistí duchové z toho člověka vyšli a vstoupili do těch prasat. Stádo se pak hnalo ze strmého srázu dolů do moře, kde se ta prasata utopila. Bylo jich přibližně dva tisíce. 14Pastevci utekli a podali o tom zprávu ve městě i na venkově. A lidé vyšli, aby se podívali, co se stalo. 15Přišli k Ježíšovi a prohlíželi si toho, který byl posedlý démony a měl Legii, jak sedí, je oblečený a má zdravou mysl. A dostali strach. 16A ti, kteří to viděli, jim vyprávěli, co se stalo tomu člověku, který byl posedlý démony, a co se stalo ohledně těch prasat. 17Začali Ho prosit, aby z jejich krajiny odešel. 18Když vystoupil na loď, ten, který byl posedlý démony, Ho začal prosit, aby mohl být s Ním. 19Ježíš mu to nedovolil, ale řekl mu: „Jdi do svého domu ke svým příbuzným a podej jim zprávu o tom, kolik toho pro tebe vykonal Pán a jak se nad tebou slitoval.“ 20On odešel a začal rozhlašovat v oblasti Dekapole, kolik toho pro něj Ježíš vykonal. A všichni se tomu divili. 21Když se Ježíš na lodi opět přeplavil na druhou stranu, shromáždil se k Němu početný zástup; a byl u moře.
22A hle: Přišel jeden správce synagogy jménem Jairus. Když Ho uviděl, padl k Jeho nohám
23a snažně Ho prosil: „Moje dceruška spěje ke konci života, tak abys přišel, položil na ni ruce, aby byla spasena a ožila.“ 24Ježíš šel s ním a následoval Ho početný zástup, který se na Něj tiskl. 25A byla tam jedna žena, která měla dvanáct let nadměrnou menstruaci. 26Mnoho si vytrpěla od mnoha lékařů a utratila všechny své prostředky na uzdravení, nic jí však neprospělo, ale spíše jí bylo hůř. 27Když uslyšela o Ježíšovi, přišla v zástupu zezadu a dotkla se Jeho pláště, neboť si řekla:
28„Pokud se jen dotknu Jeho pláště, budu spasena.“ 29A hned vyschl pramen její krve. Poznala na těle, že byla uzdravena ze své bolestivé nemoci. 30Ježíš na Sobě hned poznal, že z Něj vyšla moc. Obrátil se k zástupu a řekl: „Kdo se dotkl Mého pláště?“ 31Jeho učedníci Mu řekli: „Podívej se na zástup, který se na Tebe tiskne. A Ty říkáš: ‚Kdo se Mě dotkl?‘“ 32Ježíš se rozhlédl kolem, aby uviděl tu, která to udělala. 33Žena se zděsila a třásla se strachem. S vědomím, co jí Ježíš udělal, přišla, padla před Ním na zem a řekla Mu celou pravdu. 34A řekl jí: „Dcero, Tvoje víra tě spasila. Odejdi v pokoji a buď uzdravena ze své bolestivé nemoci.“ 35Zatímco ještě mluvil, přišlo několik lidí z domu správce synagogy a řekli: „Tvoje dcera zemřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?“ 36Jakmile však Ježíš uslyšel slovo, které řekli, řekl správci synagogy: „Neboj se, jen věř.“ 37A nedovolil nikomu, aby Ho doprovázel, jen Petrovi, Jakubovi a Janovi (Jakubovu bratru). 38Přišel do domu správce synagogy. Uviděl tam rozruch a uslyšel pláč a velmi hlasitý nářek. 39Vstoupil dovnitř a řekl jim: „Proč hlasitě naříkáte a pláčete? To dítě neumřelo, ale spí.“ 40A posmívali se Mu. On je však všechny vyhnal, vzal s sebou pouze otce toho dítěte, matku a ty, kteří byli s Ním. A vstoupil tam, kde bylo to dítě. 41Pevně uchopil ruku toho dítěte a řekl jí aramejsky: „Talitha kúm“, což je přeloženo: ‚Dívko, říkám ti: Vstaň.‘ 42A hned ta dívka vstala a chodila. Bylo jí dvanáct let. A hned byli všichni velice ohromeni. 43Důrazně jim zakázal to někomu říkat, aby se o tom nikdo nedozvěděl. A řekl, aby jí dali najíst.
Poznámky:
5,2 měl – dosl. „v“ (nečistém duchu)
5,7 co je Ti do mě – dosl. „co mě a tobě“
5,9.15 legie – římský vojenský útvar čítající asi 6000 pěšáků s další jízdou
5,20 rozhlašovat – var. kázat
5,25 nadměrná menstruace – dosl. jsa v toku krve. Patrně nadměrná menstruace (nebo hemeroidy); srov. Mt 9,20
5,30 z (Něj) – dosl. „v“
5,39 hlasitě naříkat – var. rozrušovat
5,41 pevně uchopil – ne uchopil, ale dosl. držel pevně (v řečtině důraz na sílu, přeneseně na nadvládu)
5,41 vstaň – var. probuď se
5,42 velice ohromeni – dosl. a žasli hned ohromením (= být zcela bez sebe – slovník) velikým
Ježíšova obdivuhodná moc
1Šel odsud pryč a přišel do Své domoviny; a Jeho učedníci Ho následovali.
2Když přišla sobota, začal vyučovat v synagoze. Mnoho lidí Ho slyšelo a byli ohromeni. Říkali: „Odkud to ten Ježíš má? Jaká je to moudrost, která Mu byla dána! A jaké zázraky se dějí skrze Jeho ruce! 3Není to snad ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona? A nejsou snad Jeho sestry tady s námi?“ A měli v Něm kámen úrazu.4Ježíš jim řekl: „Prorok není bez úcty, leda ve své domovině, u svých příbuzných a ve své domácnosti.“ 5A nemohl tam udělat žádný zázrak, uzdravil pouze několik nemocných, když na ně položil ruce. 6A podivil se nad jejich nevírou. Procházel okolními vesnicemi a vyučoval.
Ježíš a učedníci
7Zavolal Svých dvanáct učedníků, začal je posílat po dvou a dal jim moc nad nečistými duchy.8Přikázal jim: „Neberte si na cestu nic, kromě své hole. Neberte si koženou brašnu, chleba ani měděné mince do opasku.9Ale mějte na nohou zavázané sandály a neoblékejte si dvě tuniky.“ 10Řekl jim: „Pokud byste vešli do domu, zůstaňte tam, dokud nepůjdete dál. 11Ale pokud by vás na nějakém místě nepřijali, ani vás nevyslechli, tak odsud vyjděte a vytřepejte prach ze spodku vašich nohou – jim na svědectví. Amen, říkám vám: V den soudu bude lehčeji obyvatelům Sodomy a Gomory, než tomu městu.“ 12Pak vyšli a kázali lidem, aby v lítostizměnili myšlení. 13A vyháněli mnoho démonů, mnoho nemocných pomazávali olejem a uzdravovali je.
Vsuvka o Janu Křtiteli
14A protože se Ježíšovo jméno stalo známé, uslyšel o Něm i král Herodes. Říkalo se: „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí tyto moci.“
15Jiní lidé však říkali: „Je to Eliáš.“ Ještě jiní zase: „Je to prorok – jeden z proroků.“ 16Když to uslyšel Herodes, řekl: „Je to Jan, kterého jsem nechal popravit. On vstal z mrtvých.“ 17Neboť ten Herodes poslal vojáky zajmout Jana a spoutal ho ve vězení kvůli Herodias (manželce jeho bratra Filipa), protože se s ní oženil. 18Jan totiž Herodovi říkal: „Není ti dovoleno mít manželku svého bratra.“ 19Herodias proti němu chovala závist a chtěla ho zabít, ale nemohla. 20Vždyť Herodes se Jana bál, věděl, že je to spravedlivý a svatý muž, a ochraňoval ho. Mnohdy, když ho uslyšel, byl v rozpacích; a rád mu naslouchal. 21Vhodný den nastal, když Herodes pořádal narozeninovou hostinu pro své velmože, vojenské velitele a přední muže z Galileje. 22Přišla tam dcera té Herodias a tancovala, což se zalíbilo Herodovi i těm, kteří s ním stolovali. A král té dívce řekl: „Požádej mě, o co chceš, a dám ti to.“ 23Přísahal jí: „O cokoli mě požádáš, dám ti to – až do poloviny svého království!“ 24I vyšla a řekla své matce: „O co mám žádat?“ Řekla jí: „O hlavu Jana Křtitele.“25A hned ve spěchu vešla ke králi a žádala ho: „Chci, abys mi hned dal na míse hlavu Jana Křtitele.“ 26Král se stal velmi zarmouceným, ale nechtěl ji odmítnout kvůli přísaze a kvůli těm, kteří s ním stolovali. 27Král hned poslal kata a rozkázal mu, aby mu přinesl Janovu hlavu. On odešel, popravil ho ve vězení a přinesl jeho hlavu na míse. 28A dal ji dívce a dívka ji dala své matce. 29Když to uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho mrtvolu a uložili tu mrtvolu do hrobu. 30Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a podali Mu zprávu o všem, co dělali a co vyučovali. 31Řekl jim: „Pojďte vy sami do soukromí na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Přicházelo totiž velké množství lidí a neměli příležitost se ani najíst. 32Přeplavili se tedy lodí na opuštěné místo, aby byli sami. 33Mnoho lidí je uvidělo odjíždět a poznali je. Seběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je. A shromáždili se k Němu. 34Když Ježíš vystoupil, uviděl početný zástup lidí a byl vůči nim pohnut soucitem, protože byli jako ovce nemající pastýře. A začal je vyučovat mnoha věcem.
35Když už čas pokročil, přistoupili k Němu Jeho učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné a čas už pokročil.
36Propusť je, aby odešli do okolních statků a vesnic a něco koupili. Vždyť nemají co jíst.“ 37Avšak On jim odpověděl: „Dejte jim najíst vy.“ Řekli Mu: „Máme odejít a nakoupit za dvě stě denárů a dát jim najíst?“ 38Řekl jim: „Kolik máte chlebů? Jděte a podívejte se.“ Když se to dozvěděli, řekli: „Pět. A máme ještě dvě ryby.“ 39Rozkázal jim, aby všechny posadili po skupinkách na zelenou trávu. 40A lehli si po skupinkách po stech a po padesáti. 41Vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal to. Pak lámal chleby a dával je Svým učedníkům, aby jim je předkládali. Také všem rozdělili ty dvě ryby. 42A všichni jedli a byli nasyceni. 43Potom posbírali ze zbylých kousků chleba a ryb dvanáct plných nůší. 44Těch, kteří jedli ty chleby, bylo pět tisíc mužů. 45A hned naléhal na Své učedníky, aby vstoupili do lodi a šli napřed na druhou stranu moře do Betsaidy, než On propustí zástup. 46Když se s nimi rozloučil, vyšel na horu, aby se modlil. 47Když nastal večer, byla loď uprostřed moře a On byl na zemi sám. 48Uviděl je, jak s trápením veslují přes moře, protože proti nim vál vítr. Při čtvrté noční hlídce k nim přišel; chodil po moři a chtěl je obejít. 49Učedníci Ho uviděli, jak chodí po moři. Domnívali se, že je to přízrak, a vykřikli; 50neboť Ho uviděli všichni a byli rozrušeni. A hned k nim promluvil: „Buďte dobré mysli, JÁ JSEM. Nebojte se.“ 51Vystoupil k nim na loď a vítr zeslábl. Byli v sobě velice ohromeni a podivili se.
52Nepochopili totiž, co se stalo ohledně těch chlebů, ale jejich mysl byla zkamenělá. 53Když se připlavili k zemi, přišli do Genezaretu a tam zakotvili. 54Když vyšli z lodi, hned Ho lidé kolem poznali. 55Oběhli celou tu krajinu a začali na lůžkách přinášet nemocné tam, kde slyšeli, že je.
56Kdekoliv vstoupil do vesnic, měst či statků, kladli na tržištích nemocné a prosili Ho, aby se mohli jen dotknout třásní na okraji Jeho pláště. A byl spasen každý, kdo se Ho dotkl.
Poznámky:
6,3 kámen úrazu – var. pohoršili se v Něm/byl jim příčinou pádu
6,7 po dvou – dosl. dva, dva
6,14 moci – var. zázraky
6,20 ochraňovat – dosl. uchovat , ochraňovat, držet (ochranou ruku)
6,20 byl v rozpacích – jiné texty: „to dělal a…“
6,35 když se již připozdilo – dosl. a již hodina mnohá nastala
6,48.49 chodil – var. procházel se
6,52 zkamenělý – var. stát se tvrdým, necitelným, otupělým
Tradice
1A shromáždili se k Němu farizeové a někteří z učitelů zákona, kteří přišli z Jeruzaléma.2Uviděli některé z Jeho učedníků, jak jedí chléb s poskvrněnýma (tj. neumytýma) rukama, a tak je obvinili.3Neboť farizeové a všichni Židé nejedí, dokud si k zápěstí neumyjí ruce. Tak se drží tradice starších.4Když přijdou z tržiště, nejedí, dokud se neponořído vody. A je ještě mnoho dalších věcí, které přijali a drží se jich – ponoření do vody kalichů, džbánů, měděných nádob a rohoží na ležení.5Farizeové a učitelé zákona se Ho zeptali: „Proč Tvoji učedníci nechodí podle tradice starších, ale jedí chléb poskvrněnýma rukama?"6On jim však odpověděl: „Dobře o vás, pokrytcích, prorokoval Izaiáš. Jak je psáno: ‚Tento lid Mě ctí svými rty, ale jejich mysl je držena daleko ode Mě.7Marně Mě uctívají, vyučujíce naukám, které jsou jen lidskými nařízeními.‘8Opustili jste Boží přikázání a držíte se lidské tradice [ponořování do vody kalichů, džbánů... A děláte mnoho dalších věcí, jako jsou tyto.“].9Řekl jim: „Dobře odmítáte Boží přikázání, abyste střežili svou tradici. 10Vždyť Mojžíš řekl: ‚Cti svého otce i svou matku‘, a také řekl: ‚Kdo mluví zle o otci nebo matce, propadne smrti‘. 11Vy však říkáte: ‚Pokud řekne člověk otci nebo matce: ‚Korbán, (tj. dar zasvěcený Bohu), který je ode mne – ten ti přinese prospěch‘, 12je již zproštěn povinnosti cokoliv udělat vůči otci nebo matce. 13Tak odvoláváte Boží slovo svou tradicí, kterou jste si předali. A podobných věcí děláte mnoho.“ 14Znovu svolal zástup a řekl jim: „Slyšte Mě všichni, a pochopte to: 15To, co zvenčí vchází do člověka, ho nemůže poskvrnit. Ale to, co z člověka vychází, to jsou věci, které poskvrňují člověka. 16Kdo má uši k slyšení, slyš!“ 17Když vyšel do domu, pryč od zástupu, Jeho učedníci se Ho ptali na to přirovnání. 18Řekl jim: „Také vy jste nechápající? Nerozumíte tomu, že všechno, co zvenčí vchází do člověka, ho nemůže poskvrnit,
19protože mu to nevchází do mysli, ale vchází to do žaludku, a potom to jde do záchodu, očišťujíce tak všechno jídlo? 20Ale říkám: To, co z člověka vychází, to člověka poskvrňuje.
21Vždyť zevnitř, z lidské mysli, vychází špatné myšlení: cizoložství, krádeže, vraždy, smilstvo, 22chamtivost, špatnost, lstivost, otevřená oplzlost, špatné oko, rouhání, arogance, povýšenost, hloupost… 23Všechno to zlo pochází zevnitř a poskvrňuje člověka.“
Ježíš a pohané
24Vstal a odešel odsud do krajin Týru a Sidónu. Vešel do domu. Nechtěl sice, aby o Něm někdo věděl, ale nemohl to utajit. 25Hned o Něm uslyšela žena, jejíž dceruška měla nečistého ducha. Přišla a padla k Jeho nohám. 26Ta žena však byla Řekyně, původem Syrofeničanka. Prosila Ho, aby vyhnal z její dcery démona. 27Řekl jí: „Nech nejprve nasytit děti. Vždyť není dobré vzít chléb dětem a hodit ho štěňatům.“ 28Ale ona Mu odpověděla: „Ano, Pane. A štěňata jedí pod stolem drobky po dětech.“ 29Řekl jí: „Kvůli tomu slovu jdi domů. Ten démon z tvojí dcery vyšel.“ 30Odešla tedy do svého domu a našla tam své dítě, jak leží na posteli a démon z ní již vyšel. 31A odešel z krajiny Týru a šel opět přes Sidón ke Galilejskému moři středem území Dekapole. 32Přivedli k Němu hluchého a špatně mluvícího člověka a prosili Ho, aby na něj položil ruku. 33Vzal si ho ze zástupu stranou, do soukromí. Své prsty položil do jeho uší, plivnul a dotkl se jeho jazyku. 34Vzhlédl k nebi, povzdechl si a řekl mu aramejsky: „Efata“ (tj. ‚otevři se‘). 35A jeho uši byly otevřeny a hned bylo rozvázáno pouto jeho jazyka; a začal správně mluvit. 36Ježíš přikázal lidem, aby to nikomu neříkali. Jakkoli jim to však přikazoval, oni to tím více rozšiřovali a rozhlašovali. 37A byli mimořádně ohromeni. Říkali: „Všechno udělal dobře. Dokonce způsobil, že hluší slyší a němí mluví.“
Poznámky:
7,2 obvinit – hledat (a najít) chybu, proto odmítat
7,3 zápěstí – dosl. pěst (tedy umýt celou pěst; až k zápěstí)
7,4 ponořit do vody – tedy vykoupat (stejné slovo pro ‚křest‘)
7,4 rohož na ležení – ř. slovo označuje postel , přenosnou (malou postel) nebo rohož, na které se leželo při jídle
7,9 střežit – var. dohlížet, držet se, pozorovat, hlídat
7,10 propadne smrti – dosl. smrti dokoná/dokoná (tím, že) zemře
7,11 korbán – jednalo se o dar, který byl zasvěcen Bohu (ze kterého brali peníze přední kněží – toto ř. slovo použito zde a v Mt 27,6)
7,17 přirovnání – var. podobenství, srovnání (v tomto případě srovnání obřadní nečistoty neumytých rukou s hříchem)
7,34 otevři se – zesílený výraz pro otevřít se (úplně se otevři – slovník)
7,37 němý – ve smyslu: neschopný mluvit či formulovat slova
Ježíš a pohané
1V těch dnech tam byl znovu početný zástup a neměli co jíst. Ježíš svolal Své učedníky a řekl jim:2„Jsem pohnut soucitem nad tím zástupem lidí, protože již tři dny zůstávají se Mnou a nemají co jíst.3Pokud je propustím do jejich domů hladové, zemdlí na cestě. Vždyť někteří z nich přišli z daleka.“ 4Jeho učedníci Mu odpověděli: „Kde by mohl někdo tady v pustině sehnat tolik jídla, aby je nasytil chleby?“5Zeptal se jich: „Kolik máte chlebů?“ Řekli: „Sedm.“6Přikázal lidem v zástupu, aby se posadili na zem. Vzal sedm chlebů, poděkoval, lámal je a podával Svým učedníkům, aby je předkládali lidem. A oni ty chleby předložili zástupu.7Měli také několik rybiček. Je také požehnal a rozkázal učedníkům, aby je také předložili zástupu. 8Lidé jedli a byli nasyceni. Sesbírali zbylé kousky; ten nadbytek. Bylo toho sedm velkých košů.9Těch, kteří jedli, bylo kolem čtyř tisíc. A Ježíš je propustil domů. 10Hned vstoupil se Svými učedníky do lodi a přeplavil se s nimi do oblasti Dalmanuthy.
11A přišli farizeové a začali s Ním debatovat. Pokoušeli Ho tak, že od Něj požadovali znamení z nebe.
12On si v duchu hluboce povzdechl a řekl: „Proč tato generace hledá znamení? Amen, říkám vám: Této generaci nebude dáno znamení.“ 13A opustil je, opět vstoupil na loď a přeplavil se na druhou stranu. 14Zapomněli si s sebou vzít chleby; na lodi neměli více než jeden chléb. 15A přikázal jim: „Dávejte si pozor: Rozpoznejte kvásek farizeů a kvásek Heroda.“ 16Uvažovali o tom a říkali jeden druhému: „Nemáme chleba.“
17Ježíš to rozpoznal a řekl jim: „Proč uvažujete o tom, že nemáte chleba? Stále nerozumíte, ani nechápete? Máte zkamenělou mysl?
18Máte oči, ale nevidíte? A máte uši, ale neslyšíte?
19Nevzpomínáte si, když jsem lámal pět chlebů pro pět tisíc lidí – kolik plných nůší kousků chleba jste sesbírali?“ Řekli Mu: „Dvanáct.“
20„A když jsem sedm chlebů lámal pro čtyři tisíce lidí – kolik velkých košů, které byly plné kousků chleba, jste sesbírali?“ Řekli: „Sedm.“ 21Řekl jim: „Stále nechápete?“ 22A přišel do Betsaidy. Přivedli k Němu slepého člověka a prosili Ho, aby se Ho dotkl.
23Vzal toho slepého za ruku, vyvedl ho ven z vesnice, plivl na jeho oči a položil na něj ruce. Zeptal se ho, zda něco vidí. 24On vzhlédl a řekl: „Vidím lidi… Ale vidím je jako chodící stromy.“ 25Potom Ježíš znovu položil ruce na jeho oči a on začal zřetelně vidět. Byl obnoven jeho zrak a začal zřetelně vidět všechno kolem. 26Poslal ho do jeho domu a řekl: „Nevstupuj do té vesnice, ani to v té vesnici nikomu neříkej.“
Ježíšovo Božství
27Ježíš a Jeho učedníci vyšli do vesnic Cesareje Filipovy. Cestou se zeptal Svých učedníků: „Za koho Mě lidé pokládají?“ 28Odpověděli Mu: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a ještě jiní zajednoho z proroků.“ 29Zeptal se jich: „Vy však: Za koho Mě pokládáte?“ Petr Mu odpověděl: „Ty jsi Kristus.“ 30Napomínal je, aby to o Něm nikomu neříkali. 31Začal je vyučovat, že Syn člověka musí mnoho vytrpět, být odmítnut od starších, předních kněží a učitelů zákona, být zavražděn a po třech dnech má vstát z mrtvých. 32Řekl jim to slovo otevřeně. Petr si Ho vzal stranou a začal Ho napomínat. 33Ježíš se obrátil, pohleděl na Své učedníky a napomenul Petra: „Jdi za Mě, satane. Neboť nemyslíš na to, co je Boží, ale na to, co je lidské.“ 34Svolal zástup spolu se Svými učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít za Mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje Mě. 35Vždyť kdo chce svou duši spasit, zničí ji. Kdo však svou duši zničí kvůli Mně a evangeliu – spasí ji. 36Vždyť co prospěje člověku, pokud získá celý svět, ale uškodí své duši? 37Vždyť co dá člověk jako výměnu za svou duši? 38Neboť kdo by se styděl za Mě a Moje slova v této cizoložné a hříšné generaci, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde ve slávě Svého Otce se svatými anděly.“
Poznámky:
8,6 posadili – var. polehali
8,11 pokoušet – var. testovat
8,11 požadovat –dosl. hledat, usilovat, vyžadovat
8,12 této generaci nebude dáno znamení – hebraismus: rozhodný zápor (dosl. „jestli bude dáno této generaci to znamení“)
8,15 rozpoznat – dosl. dívat se (zaměřovat se, vnímat, rozlišovat), vidět něco fyzického a přemýšlet nad duchovním rozměrem
8,16 říkali jeden druhému: „Nemáme chleba.“ – jiné rukopisy: uvažovali (o tom) mezi sebou, protože neměli chleby
8,17 zkamenět – var. stát se tvrdým, necitelným, otupělým
8,31 odmítnout – odmítnout po důkladném testování (zkoumání)
8,34 jít za – jiné rukopisy: následovat
Ježíšovo proměnění na hoře
1Řekl jim: „Amen, říkám vám: Někteří, kteří tu stojí, neokusí smrt, dokud neuvidí Boží království přišlé v moci.“ 2Po šesti dnech Ježíš vzal Petra, Jakuba a Jana a přivedl je na vysokou horu, kde byli sami a mělisoukromí. A byl před nimi proměněn.3Jeho plášť se jasně rozzářil do běla tak, jak by to žádný bělič na zemi nedokázal vybílit.4A uviděli Eliáše s Mojžíšem, jak rozmlouvají s Ježíšem.
5Petr na to reagoval, řekl Ježíšovi: „Rabbi, je pro nás dobré, že jsme zde. Udělejme tři stany: jeden Tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“
6Neboť nevěděl, co by řekl. Učedníci byli vskutku vyděšení.7A přišel oblak, který je zastínil. Z oblaku zazněl hlas: „Toto je Můj milovaný Syn, Toho poslouchejte.“ 8Když se hned nato rozhlédli, neviděli již nikoho, kromě samotného Ježíše.9Když sestupovali z hory, přikázal jim, aby nikomu nevyprávěli, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. 10Oni to slovo mezi sebou zachovali a debatovali nad tím, co to znamená: ‚vstát z mrtvých.‘ 11Zeptali se Ježíše: „Proč učitelé zákona říkají, že nejprve musí přijít Eliáš?“ 12Řekl jim: „Nejprve vskutku přijde Eliáš a všechno obnoví. Ale jak to, že je psáno o Synu člověka, že mnoho vytrpí a budou s Ním jednat s pohrdáním? 13Ale říkám vám: Eliáš již přišel a udělali mu, co chtěli – jak je o něm psáno.“
Ježíš a učedníci
14A Ježíš přišel ke zbývajícím učedníkům a uviděl kolem nich početný zástup a učitele zákona, jak s nimi debatují. 15Jakmile Ho všichni lidé ze zástupu spatřili, byli velmi překvapeni. Přiběhli k Němu, aby Ho přivítali. 16Ježíš se zeptal učitelů zákona: „O čem s nimi debatujete?“ 17Jedenčlověk ze zástupu Mu odpověděl: „Mistře, přivedl jsem k Tobě svého syna, který má němého ducha. 18Kdykoli se ho zmocní, hází s ním, má pěnu u úst, skřípe zuby a zůstává jakoby bez života. Řekl jsem Tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nemohli.“ 19Odpověděl mu: „Ó, nevěrná generace! Do kdy ještě budu s vámi? Do kdy vás budu ještě snášet? Přiveďte ho ke Mně.“ 20A přivedli ho k Němu. Když Ho uviděl, hned s ním duch násilně hodil o zem, válel se a měl pěnu u úst. 21Zeptal se jeho otce: „Jak dlouho to je, co se mu to stalo?“ Řekl: „Od dětství.
22Často jím házel do ohně i do vody, aby ho zabil. Ale pokud můžeš něco udělat, měj soucitnad námi a pomoz nám.“ 23Ježíš mu řekl: „Pokud mohu? Všechno je možné tomu, kdo věří.“ 24Otec toho dítěte hned vykřikl se slzami v očích: „Věřím, Pane! Pomoz mojí nevíře…“ 25Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu: „Duchu hluchý a němý, Já ti rozkazuji: ‚Vyjdi z něj a již do něj nevcházej!‘“ 26Ten duch vykřikl, silně s ním zalomcoval a vyšel. Chlapec vypadal, jako kdyby byl mrtvý. Proto mnoho lidí kolem říkalo, že zemřel. 27Ale Ježíš ho pevně uchopil za ruku, zvedl ho a on vstal. 28Když Ježíš vešel do domu, Jeho učedníci se Ho v soukromí ptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“
29Řekl jim: „Tento druhnečistého ducha nemůže vyjít jinak než v modlitbě a půstu.“ 30Vyšli odtud a procházeli kolem skrze Galileu. Ježíš nechtěl, aby Ho někdo poznal. 31Vyučoval totiž Své učedníky a říkal jim: „Syn člověka bude vydán do rukou lidí a zavraždí Ho. Bude zavražděn, ale na třetí den vstane z mrtvých.“ 32Oni však té řeči nerozuměli a báli se Ho na to zeptat. 33A přišli do Kafarnaum. Když byl v domě, zeptal se jich: „O čem jste po cestě debatovali?“ 34Oni mlčeli, protože po cestě mezi sebou diskutovali, kdo z nich je největší. 35Posadil se, zavolal dvanáct učedníků a řekl jim: „Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebníkem všech.“ 36Vzal dítě a postavil je doprostřed. Pak jej vzal do náruče a řekl jim: 37„Kdo v Mém jménu přijme jedno z takových dětí, přijímá Mě. A kdo přijímá Mě, nepřijímá jenom Mě, ale Toho, který Mě poslal.“ 38Jan Mu řekl: „Mistře, viděli jsme někoho, kdo v Tvém jménu vyhání démony. On nás nenásledoval, a tak jsme mu bránili, protože nás nenásledoval.“ 39Ježíš řekl: „Nebraňte mu. Vždyť není nikdo, kdo v Mém jménu dělá zázraky, aby brzy nato o Mně mluvil zle. 40Neboť kdo není proti nám, je pro nás. 41Vždyť kdo by vám dal napít kalich vody ve jménu toho, že jste Kristovi, amen, říkám vám: Jistě nepřijde o svou odměnu.
42Kdo by svedl k hříchujednoho z těchto maličkých, kteří ve Mně věří – pro toho by bylo mnohem lépe, kdyby mu byl na krk zavěšen těžký mlýnský kámen a byl vhozen do moře. 43Pokud tě svádí k hříchu tvoje ruka, usekni si ji. Lépe je pro tebe vejít do života zmrzačený, než mít obě ruce a odejít do gehenny – do neuhasitelného ohně, 44kde jejich červ neumírá a oheň nehasne.
45Pokud tě svádí k hříchu tvoje noha, usekni si ji. Lépe je pro tebe vejít do života chromý, než mít obě nohy a být hozen do gehenny – do neuhasitelného ohně, 46kde jejich červ neumírá a oheň nehasne.
47A pokud tě svádí k hříchu tvoje oko, odhoď ho. Lépe je pro tebe vejít do života jednooký, než mít obě dvě oči a být hozen do ohně gehenny – 48kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. 49Vždyť každý člověk bude osolen ohněm a každá oběť bude osolena solí. 50Sůl je dobrá. Pokud se však sůl stane neslanou, čím ji ochutíte? Mějte v sobě sůl a buďte mezi sebou v pokoji.“
Poznámky:
9,3 jasně rozzářil do běla – dosl. se stal velmi zářivě bílým
9,10.14.16 debatovat – var. hádat
9,15 velmi překvapeni – var. zděsili se
9,18 jakoby bez života – dosl. odumřelý (stejné ř. slovo v Mk 3,1)
9,22 slituj se – var. buď pohnut soucitem , tedy svými city
9,26 vypadal – dosl. stal se
9,27 pevně uchopil – dosl. držel pevně (v řečtině důraz na sílu, přeneseně na nadvládu)
9,33 debatovat – var. uvažovat
9,39 brzy – var. rychle
9,42 těžký – dosl. osličí – kámen, který otáčel osel při mletí
9,42.43.45 svádí k hříchu – var. (je pro tebe) kamenem úrazu, příčinou pádu
9,50 neslanou – var. bez soli, bez chuti
9,50 ochutit – ve smyslu: připravit (jídlo)
9,50 buďte mezi sebou v pokoji – var. přinášejte si navzájem pokoj
O rozvodu
1Ježíš vstal, odešel odsud a přišel na území Judska a Zajordání. Opět se k Němu scházely zástupy lidí a On je podle svého zvyku opět vyučoval.
2A přistoupili farizeové a zeptali se Ho: „Je muži dovoleno propustit ženu?“ Tím Ho pokoušeli.3On jim odpověděl: „Co vám přikázal Mojžíš?“ 4Řekli: „Mojžíš nám dovolil napsat rozlukový list a propustit ženu.“5Ježíš jim však řekl: „Mojžíš vám to přikázání napsal kvůli zatvrzelosti vaší mysli.6Od počátku stvoření Bůh udělal ‚muže a ženu.‘ 7Kvůli tomu opustí člověk svého otce a matku a připojí se ke své ženě.
8A ti dva budou jeden tělo. Proto již nejsou dvě těla, ale jeden tělo.9Proto co Bůh sjednotil, ať člověk neodděluje.“ 10V domě se Ho na to Jeho učedníci znovu zeptali. 11Řekl jim: „Kdo by propustil svou ženu a oženil ses jinou, cizoloží vůči ní. 12A pokud by ona propustila svého muže avdala seza jiného, cizoloží.“ 13A přinášeli k Němu děti, aby se jich dotkl. Ale učedníci napomínali ty, kdo je přinášeli. 14Když to Ježíš uviděl, naštval se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke Mně, nebraňte jim. Vždyť takových je Boží království. 15Amen, říkám vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něj nevstoupí.“ 16A bral je do náruče, pokládal na ně ruce a žehnal jim.
O bohatství
17Když šel dál po cestě, přiběhl jedenčlověk, padl před Ním na kolena a zeptal se Ho: „Mistře, dobrý muži, co mám dělat, abych dědičně obdržel věčný život?“
18Ježíš mu řekl: „Proč Mě nazýváš ‚dobrý‘? Nikdo není dobrý, pouze sám Bůh. 19Přikázání znáš: ‚Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, neřekneš falešné svědectví, neodepřeš nikomu to, co mu náleží, cti svého otce i matku…‘“20Odpověděl Mu: „Mistře, to všechno jsem zachoval od svého mládí.“
21Ježíš na něj pohlédl, zamiloval si ho a řekl mu: „Jedno ti chybí. Jdi, prodej všechno, co máš, dej to žebrákům a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj Mě; vezmi kříž.“ 22On se na to slovo zachmuřil a velmi smuten odešel, neboť měl mnoho majetku. 23Ježíš se rozhlédl kolem a řekl Svým učedníkům: „Jak obtížně vejdou do Božího království ti, co mají mnoho peněz...“ 24A učedníci byli kvůli Jeho slovům v úžasu. Ježíš však na to znovu reagoval, řekl jim: „Děti, jak nesnadné je vstoupit do Božího království pro ty, kdo spoléhají na peníze. 25Snadnější je pro velblouda projít okem jehly, než pro bohatého člověka vstoupit do Božího království.“ 26Oni však byli ještě více ohromeni a říkali si mezi sebou: „Kdo potom může být spasen?“ 27Ježíš na ně pohlédl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne tak je tomu u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno.“ 28Petr Mu začal říkat: „Hle: My jsme všechno opustili a následujeme Tě.“ 29Ježíš prohlásil: „Amen, říkám vám: Neexistuje nikdo, kdo by opustil dům, bratry, sestry, otce, matku, ženu, děti nebo pole kvůli Mně a kvůli evangeliu, 30aby neobdržel nyní, v tomto období, stokrát víc domů, bratrů, sester, matek, dětí a polí s pronásledováním, a v přicházejícím věku věčný život. 31Mnozí první budou poslední a poslední budou první.“
Předpověď utrpení
32Byli na cestě. Vystupovali do Jeruzaléma a Ježíš šel napřed. Byli v úžasu, a ti, kdo Ho následovali, měli strach. Vzal Svých dvanáct učedníků a začal jim říkat to, co se Mu má stát: 33„Hle: Vystupujeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán předním kněžím a učitelům zákona. Odsoudí Ho k trestu smrti a vydají Ho pohanům. 34A budou se Mu posmívat, plivat na Něj, zbičují Ho a zavraždí. Ale třetí den vstane z mrtvých.“ 35A přistoupili k Němu Jakub a Jan (synové Zebedeovi) a řekli Mu: „Mistře, chceme, abys nám udělal to, o co Tě požádáme.“ 36Řekl jim: „Co chcete, abych vám udělal?“ 37Řekli Mu: „Dej nám, aby ve Tvojí slávě seděl jedenz nás po pravici a druhýz nás po levici.“ 38Ježíš jim řekl: „Nevíte, o co žádáte. Můžete snad pít kalich, který já piji, a být pokřtěni křtem, kterým budu Já pokřtěn?“ 39Řekli Mu: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Vskutku, kalich, který Já piji, budete pít, a křtem, kterým jsem Já křtěn, budete pokřtěni.40Kdo však bude sedět po Mojí pravici a po levici není dáno Mně, ale těm, kterým je to připraveno.“ 41Když to uslyšelo zbylých deset učedníků, začali být na Jakuba a Jana naštvaní. 42Ježíš je svolal a řekl jim: „Víte, že ti, kteří se zdají být vládci národů, nad nimi panují; a jejich velcí nad nimi uplatňují svrchovanou autoritu. 43Ale tak tomu nemá být mezi vámi. Ale kdo chce být velký, staň se mezi vámi vaším služebníkem, 44a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. 45Neboť i Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal Svoji duši jako výkupné za mnoho lidí.“
Uzdravení slepého Bartimaiose
46A přišli do Jericha. Když On, Jeho učedníci a početný zástup vycházeli z Jericha, seděl u silnice slepý žebrák Bartimaios, syn Timaiův. 47Když uslyšel, že je tam Ježíš Nazaretský, začal křičet: „Davidův Synu, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ 48Mnoho lidí mu začalo domlouvat, aby mlčel. Ale on tím víc křičel: „Davidův Synu, smiluj se nade mnou!!“ 49Ježíš zastavil zástup a přikázal, aby ho zavolali. Zavolali tedy toho slepého člověka a řekli mu: „Buď dobré mysli a vstaň! Volá tě!“ 50On odhodil svůj plášť, vyběhl a běžel k Ježíšovi. 51Ježíš na to reagoval, řekl mu: „Co chceš, abych ti udělal?“ Ten slepec Mu řekl: „Veliký rabbi, chci, abych mohl vidět.“
52Ježíš mu řekl: „Jdi, tvoje víra tě spasila.“ A hned prohlédl a následoval Ho po cestě.
Poznámky:
10,6 muže a ženu – dosl. samce a samici (důraz mužský rod a ženský rod)
10,8 dosl. DO jednoho těla
10,9 sjednotil – ř. slovo dosl. mít společné břemeno (tedy táhnout za jeden provaz, mít stejný směr)
10,11 vůči – var. proti
10,23.24 peníze – var. bohatství, majetek
10,30 pronásledování – var. perzekuce
10,32 úžasu – var. udiveni, ohromeni, pocit hrůzy
10,42 národů – var. pohanů
10,49 buď dobré mysli – var. buď odvážný, vzchop se
10,50 běžel – dosl. přišel (v obecném smyslu)
10,51 veliký rabbi – dosl. rabboni – slovo označující předního z rabínů
Ježíš vjíždí do Jeruzaléma
1Když se přiblížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal Své dva učedníky a řekl jim:2 „Jděte do protější vesnice a hned, jak do ní vstoupíte, najdete uvázané oslátko, na kterém ještě žádný člověk neseděl. Odvažte je a přiveďte ke Mně. 3Pokud vám někdo řekne: ‚Co to děláte?‘ Řekněte: ‚Pán jej potřebuje, a pak jej sem zase pošle zpět.‘“ 4Oni odešli a našli oslátko uvázané venku u dveří na ulici. A odvázali je.5A někteří z těch, kteří tam stáli, jim řekli: „Co to děláte? Proč to oslátko odvazujete?“6Oni jim však řekli to, co jim přikázal Ježíš. A nechali je odejít. 7Přivedli tedy oslátko k Ježíšovi, vložili na ně svoje roucha a On se na ně posadil.8Mnoho lidí rozprostíralo svoje roucha po cestě. Jiní lidé pak rozprostírali větve, které nasekali na polích. 9A ti, kteří šli před Ním, i ti, kteří šli za Ním, volali: „Hosana! Požehnaný Ten přicházející v Pánově jménu! 10Požehnané je přicházející království našeho otce Davida! Hosana na nejvyšších nebesích!"
11Ježíš vešel do Jeruzaléma do chrámu a všechno si prohlédl. Když už čas pokročil k večeru vyšel se Svými dvanácti učedníky do Betanie.
Ježíšovy spory s židy
12Když další den vycházel z Betanie, hladověl. 13Uviděl v dálce fíkovník, který měl listí. A přišel k němu, zda na něm něco najde. Když k němu přišel, nenašel nic, kromě listí, neboť nebylo období fíků. 14Ježíš mu řekl: „Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce.“ A slyšeli to Jeho učedníci. 15A přišli do Jeruzaléma. Ježíš vešel do chrámu a začal vyhánět ty, kdo prodávali a kupovali v chrámu. Převrátil stoly směnárníků a sedadla prodavačů holubic. 16A nedovoloval, aby někdo pronesl skrz chrám nějaké zboží. 17Vyučoval je a říkal: „Není snad psáno: ‚Můj dům bude nazván domem modlitby pro všechny národy‘? Vy jste z něj však udělali doupě banditů.“ 18Uslyšeli to učitelé zákona a přední kněží a hledali způsob, jak Ho zavraždit. Neboť se Ho báli, protože všechen zástup byl ohromen Jeho učením. 19Když nastal pozdní večer, Ježíš vyšel z města. 20Když učedníci brzy ráno procházeli kolem, uviděli fíkovník, jak od kořene uschl. 21Petr si na to vzpomněl a řekl Mu: „Rabbi, podívej: Fíkovník, který jsi proklel, uschl.“ 22Ježíš jim na to odpověděl: „Mějte Boží víru.
23Amen, říkám vám: Kdo by řekl této hoře: ‚Zdvihni se a uvrhni se do moře‘ – a nepochyboval by ve své mysli, ale věřil by, že to, co říká, se děje, bude to – stane se mu to. 24Kvůli tomu vám říkám: Věřte, že za cokoli byste se modlili a prosili, to přijímáte, a bude to – stane se vám to. 25A když stojíte a modlíte se, odpouštějte to, co máte proti někomu, aby i vám odpustil vaše přestoupení váš Otec, který je v nebesích. 26Neboť pokud neodpustíte, ani váš Otec, který je v nebesích, vám neodpustí vaše přestoupení.“ 27Přišli opět do Jeruzaléma. Když se Ježíš procházel v chrámě, přišli k Němu přední kněží, učitelé zákona a starší lidu. 28Řekli Mu: „V jaké moci to všechno děláš? Anebo: Kdo Ti dal tu moc, abys to dělal?“
29Ježíš jim řekl: „Zeptám se vás najednu otázku. Odpovězte Mi a řeknu vám, v jaké moci to dělám. 30Byl Janův křest z nebe, nebo od lidí? Odpovězte Mi.“ 31Uvažovali mezi sebou: „Co řekneme? Pokud řekneme: ‚Z nebe‘, řekne: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘ 32Ale pokud řekneme: ‚Od lidí‘ – bojíme se zástupu. Vždyť všichni mají za to, že Jan byl prorok." 33Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ Ježíš jim řekl: „Ani Já vám neřeknu, v jaké moci to dělám.“
Poznámky:
11,9 šli před ním – dosl. předcházeli Ho, šli napřed
11,9 šli za ním – var. následovali Ho
11,9.10 hosana – hebrejsky: ‚Spas nás!‘/zachraň nás. V době Ježíšově výkřik štěstí, projev chvály Bohu.
11,11 prohlédl – dosl. rozhlédl se (po všem, co tam bylo)
11,17 pozdě večer – dosl. pozdější již byla hodina
11,17 bandita – zloděj, lupič (který krade násilím)
Ježíšovy spory s židy
1A začal k nim mluvit v podobenstvích: „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal jámu na lisování vína, postavil věž, pronajal ji vinařům a vycestoval do zahraničí.2Ve stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby od vinařů vzal výnos z vinice.3Ale oni ho vzali, zbili a poslali pryč s prázdnou.4Znovu k nim poslal otroka, jiného, a toho bili do hlavy a znevážili.5Poslal dalšího, a toho zavraždili. A poslal mnoho dalších otroků – některé zbili a jiné zavraždili.
6Měl ještě jediného milovaného syna, toho k nim poslal naposled. Řekl si: ‚Před mým synem se jistě zastydí.‘7Ale vinaři si řekli: ‚To je dědic! Pojďme, zavraždíme ho a dědictví bude naše.‘8Vzali ho, zavraždili a vyhodili ven z vinice.9Co tedy udělá pán vinice? Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným vinařům. 10Nečetli jste snad toto Písmo: ‚Kámen, který stavitelé odmítli, se jim stal úhelným kamenem. 11Stalo se to od Pána a je to podivuhodné v našich očích.‘?“ 12Snažili se Ho zmocnit, ale báli se zástupu. Vždyť věděli, že to podobenství řekl proti nim. Tak Ho nechali a odešli pryč. 13A poslali k Němu některé z herodiánů, aby Ho chytli za slovo. 14Přišli a řekli Mu: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a nebereš ohled na postavení člověka, neboť se nedíváš na lidskou podobu, ale Boží cestu vyučuješ na základě pravdy. Je dovoleno dávat císaři daň, nebo ne? Máme dávat daně, nebo je nedávat?“
15On však znal jejich pokrytectví a řekl jim: „Proč Mě pokoušíte? Přineste Mi denár, ať se na něj podívám.“ 16Oni Mu ho podali. Řekl jim: „Čí je to obraz a nápis?“ Řekli Mu: „Císařův.“
17Ježíš jim řekl: „Co je císařovo, vracejte císaři. A co je Boží, vracejte Bohu.“ A podivili se nad Ním. 18A přišli k Němu saduceové, kteří říkají, že neexistuje zmrtvýchvstání. Zeptali se Ho:
19„Mistře, Mojžíš nám napsal: ‚Kdyby něčí bratr zemřel a zanechal po sobě ženu a nezanechal by děti, tak ať si jeho bratr tu ženu vezme a vzbudí taksvému bratru potomstvo.‘
20Bylo sedm bratrů. První bratr si vzal ženu, ale zemřel a nezanechal po sobě žádného potomka. 21Vzal si ji druhý bratr, ale zemřel a nezanechal po sobě žádného potomka. A třetí bratr stejně tak. 22A sedm bratrů po sobě nezanechalo potomka. Nakonec ze všech zemřela i ta žena. 23Čí ženou bude, když vstane, tedy při zmrtvýchvstání? Vždyť ji mělo za ženu sedm bratrů.“ 24Ježíš jim řekl: „Nebloudíte snad proto, že neznáte Písma ani Boží moc? 25Neboť když lidé vstanou z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat, ale jsou jako andělé v nebesích.
26Avšak ohledně mrtvých, že vstanou z mrtvých: Nečetli jste v Mojžíšově knize, jak mu Bůh řekl u trnitého keře: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘?
27On není Bohem mrtvých, ale živých. Proto velmi bloudíte.“ 28A přistoupil jeden učitel zákona, který slyšel jejich debatu a poznal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se Ho: „Které přikázání je první ze všech?“
29Ježíš odpověděl: „První je: ‚Slyš, Izraeli, Pán, náš Bůh, je jeden Pán.‘
30A ,budeš milovat svého Pána Boha z celé své mysli, z celé své duše, z celého svého přemýšlení a z celé své síly.‘ To je první přikázání. 31Druhé je podobné: ‚Miluj svého bližního jako sebe.‘ Neexistuje žádné větší přikázání, než tato.“ 32Ten učitel zákona Mu řekl: „Mistře, podle pravdy jsi řekl, že je jedenBůh a není jiný mimo Něj,
33a milovat Ho z celé mysli, z celého porozumění, z celé duše a z celé síly a milovat svého bližního jako sebe je důležitější, než celopaly a oběti.“ 34Ježíš poznal, že odpověděl rozumně, a řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se Ho již neodvážil na nic zeptat. 35Když Ježíš učil v chrámě, zeptal se: „Jak to, že učitelé zákona říkají, že Kristus je Davidův syn? 36Vždyť sám David říká v Duchu svatém: ‚Řekl Pán mému Pánu: Posaď se po Mojí pravici, dokud Tvoje nepřátele nepoložím pod Tvoje nohy.‘ 37Sám David Ho nazývá ‚Pán.‘ Čí je to potom syn?“ A početný zástup Ho rád poslouchal. 38A ve Svém vyučování říkal: „Pohleďte na učitele zákona, kteří chtějí chodit v krásném dlouhém rouchu, chtějí být zdraveni na tržištích 39a chtějí sedět na předních sedadlech v synagogách a předních místech na večerních hostinách. 40Tito lidé vyjídají domy vdov pod záminkou dlouhých modliteb – proto obdrží větší soud.“ 41A Ježíš se posadil naproti pokladnice a pozoroval, jak lidé ze zástupu vhazují do pokladnice měděné mince. A mnoho bohatých lidí vhazovalo mnoho peněz.
42Přišla jedna velmi chudá vdova a vhodila do pokladnice dva lepta, což je kvadrans. 43Ježíš svolal Své učedníky a řekl jim: „Amen, říkám vám: Tato velmi chudá vdova vhodila více než všichni ostatní, kteří vhazovali do pokladnice. 44Neboť všichni vhazovali z toho, co jim přebývalo, ale ona vhodila ze své chudoby vše, co měla. Vhodila do pokladnice celé své živobytí.“
Poznámky:
12,6 zastydí se – var. budou na něj brát ohled/budou mít úctu
12,10 odmítnout po důkladném testování (zkoumání)
12,10 úhelný kámen – dosl. hlava úhlu
12,13 herodiáni – stoupenci Heroda Velikého a jeho rodiny
12,13 chytnout – ve smyslu: chytit ulovením (ř. slovo v NZ pouze zde)
12,18 první – var. hlavní, nejdůležitější
12,33 důležitější – var. větší, hojnější, nadměrnější
12,33 celopaly – var. zápalná oběť (Lv 1. kap.)
12,36 pod – var. za rohož (na nohy)
12,37 čí – dosl. odkud
12,38 pohledět – dívat se (pozorně), abys pochopil a učinil adekvátní reakci
12,38 krásné dlouhé roucho – dlouhé roucho, které nosili vysoce postavení lidé
12,40 záminka – var. předstírání dlouhých modliteb/vymlouvají se na dlouhé modlitby
12,42.43 velmi chudá – dosl. žebrák
12,43 lepto – mince s nejmenší hodnotou v Izraeli
12,43 kvadrans – nejmenší římská mince
12,44 chudoby – var. nouze, potřeba
12,44 živobytí – var. život
Předpověď zkázy chrámu a konce světa
1Když vycházel z chrámu, řekl Mu jedenz Jeho učedníků: „Mistře, podívej se: Jaké kameny a jaká stavba!“2A Ježíš mu odpověděl: „Vidíš tu velikou stavbu? Jistě zde nezůstane kámen na kameni, který by jistě nebyl stržen.“ 3Když seděl naproti chrámu na Olivové hoře, zeptali se Ho v soukromí Petr, Jakub, Jan a Ondřej:4„Řekni nám: Kdy to bude? A jaká budou znamení, až se to všechno bude naplňovat?“ 5Ježíš jim odpověděl: „Hleďte, aby vás nikdo nesvedl.6Mnoho lidí přijde v Mém jménu a řeknou: ‚JÁ JSEM' – a svedou mnoho lidí.7Když uslyšíte války a zvěsti o válkách, nebuďte vystrašeni. Musí to nastat, ale to ještě nebude konec.8Neboť povstane národ proti národu a království proti království. Na různých místech bude zemětřesení. Budou hladomory a nepokoje. To bude počátek porodních bolestí.9Vy se však mějte na pozoru. Budou vás vydávat do sanhedrinů a synagog a budete biti. A budete kvůli Mně stát před guvernéry a králi – jim na svědectví. 10Ale nejprve musí být ve všech národech kázáno evangelium.
11Když vás odvedou a vydají k soudu, nestarejte se (ani se tím příliš nezabývejte), co byste měli říkat. Ale mluvte to, co vám bude v tu chvíli dáno. Neboť to nebudete vy, kdo mluví, ale Duch svatý. 12Vydá na smrt bratr svého bratra a otec své dítě. A děti povstanou proti rodičům a vydají je na smrt. 13A budete u všech lidí v nenávisti kvůli Mému jménu, ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. 14 Když uvidíte ‚ohavnost způsobující pustošení‘ (o které je řečeno skrze proroka Daniela) postavenou tam, kde by neměla stát – kdo čte, rozuměj – tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať utečou do hor. 15Kdo je na střeše, ať nesestupuje do domu, ani si nejde do svého domu něco vzít. 16Kdo je na poli, ať se nevrací k věcem za sebou, jako třeba si vzít svůj plášť. 17Avšak běda těhotným a kojícím v oněch dnech... 18Proto se modlete, aby váš útěk nebyl v zimě, 19protože to budou dny takového soužení, jakého nebylo od počátku stvoření (které stvořil Bůh) až do teď, a nikdy již takové soužení nenastane.
20A pokud by Pán ty dny nezkrátil, nebylo by spaseno žádné tělo. Ale kvůli vyvoleným, které Pán vyvolil, ty dny zkrátil. 21Pokud by vám tehdy někdo řekl: ‚Hle: Tam je Kristus!‘ nebo: ‘Hle: Je támhle!‘ – nevěřte tomu.22Neboť povstanou falešní Kristové a falešní proroci a budou dávat lidem znamení a zázraky, aby svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné. 23Mějte se tedy na pozoru. Hle: Řekl jsem vám to předem. 24 Potom v těch dnech (po tom soužení) nastane zatmění slunce, měsíc nevydá svůj jas, 25hvězdy budou padat z nebe a zatřesou se mocnosti, které jsou na nebi. 26Tehdy budete vidět Syna člověka přicházejícího v oblacích s velikou mocí a slávou. 27Tehdy pošle Své anděly a shromáždí Své vyvolené ze všech čtyř větrů – od nejvzdálenějších končin země až do nejvzdálenějších končin nebe. 28 Naučte se podobenství od fíkovníku: Když již jeho větev změkne a vypučí listí, rozpoznáte, že je blízko léto. 29Tak i vy: Když uvidíte, že se ty události dějí, rozpoznáte, že je to blízko, přede dveřmi. 30Amen, říkám vám: Tato generace nepomine, dokud to všechno nenastane. 31Nebe a země pominou, ale Moje slova nepominou.
32Avšak ohledně toho dne a té chvíle nikdo nic neví, ani andělé v nebi, ani Syn, pouze Otec. 33Dávejte si pozor, bděte a modlete se, protože nevíte, kdy je ten čas. 34Je to jako člověk, který odešel do zahraničí: Opustil svůj dům, dal svým otrokům moc a každému jeho práci. Vrátnému přikázal, aby bděl. 35Proto bděte, neboť nevíte, kdy přijde pán domu (zda večer, o půlnoci, až zakokrhají kohouti nebo brzy ráno), 36aby se snad nestalo, že by přišel neočekávaně a našel vás, jak spíte. 37Co tedy říkám vám, říkám všem: Bděte!“
Poznámky:
13,4 naplňovat – ř. slovo ve smyslu: dosahovat výsledku působením více faktorů (důraz na koncový bod)
13,11 nestarejte se – ř. slovo znamenající: ‚předem-znepokojivý,‘ tedy být předem nervózní
Pesachová večeře
1Bylo dva dny před pesachem a svátky nekvašených chlebů. Přední kněží a učitelé zákona hledali způsob, jak by se Ježíše lstivě zmocnili a pak Ho zavraždili.2Neboť říkali: „Neuděláme to ve svátek, aby snad nenastal v lidu nepokoj.“ 3Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného a stoloval tam, přišla žena, která měla alabastrovou nádobu čistého velmi drahého nardového vonného oleje. Tu alabastrovou nádobu rozbila a její obsah Mu vylila na hlavu.4Avšak někteří se mezi sebou na ni naštvali a řekli: „K čemu je taková ztráta vonného oleje?5Vždyť ten vonný olej mohl být prodán za více než tři sta denárů a ty peníze mohly být dány žebrákům.“ A byli vůči ní rozhořčeni.6Avšak Ježíš řekl: „Nechte ji. Proč jí způsobujete trápení? Vykonala ve Mně dobrý skutek.
7Vždyť žebráky máte mezi sebou vždycky, a když budete chtít, můžete vůči nim vždycky udělat dobro. Mě však nemáte stále.8Udělala, co měla: Předem pomazala Moje tělo a připravila ho k pohřbu.9Amen, říkám vám: Kdekoli po celém světě bude kázáno toto evangelium, bude také vyprávěno na její památku to, co udělala tato žena.“ 10A Juda z Kerijótu, jeden z dvanácti učedníků, odešel k předním kněžím, aby jim Ho vydal. 11Když ho vyslechli, zaradovali se a slíbili mu dát peníze. A hledal vhodnou příležitost – jak by jim Ho vydal. 12První den svátku nekvašených chlebů, když bývá obětován pesachový beránek, řekli Ježíšovi Jeho učedníci: „Kam chceš, ať odejdeme a připravíme Ti k jídlu pesachového beránka?“ 13Poslal dva ze Svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody. Následujte ho. 14A kam vejde, vejděte i vy a řekněte hospodáři domu: ‚Mistr říká: Kde je Moje místnost k ubytování, kde bych mohl se Svými učedníky jíst pesachového beránka?‘ 15On vám ukáže prostornou horní místnost, již prostřenou a připravenou. Tam nám připravte jídlo.“ 16Učedníci odešli, přišli do města a našli všechno tak, jak jim řekl. A připravili pesachového beránka. 17Když nastal večer, přišel s dvanácti učedníky.
18Leželi u stolu, jedli a Ježíš řekl: „Amen, říkám vám: Jeden z vás Mě zradí. Ten, který se Mnou jí.“ 19Oni začali být velmi smutní a jeden po druhém Mu říkali: „Snad ne já?“ a další řekl: „Snad ne já?“
20On jim řekl: „Jeden z dvanácti učedníků. Ten, který se Mnou namáčí v jedné míse.
21Neboť Syn člověka odchází, jak je o Něm psáno. Avšak běda tomu člověku, skrze kterého je Syn člověka zrazen. Pro toho člověka by bylo lepší, kdyby se nikdy nenarodil.“ 22Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal ho, lámal ho a dával jim ho se slovy: „Vezměte a jezte. Toto je Moje tělo.“23A vzal kalich, poděkoval a podal jim ho. A všichni z něj pili.
24Řekl jim: „Toto je Moje krev nové smlouvy, která se prolévá za mnoho lidí. 25Amen, říkám vám, že se již jistě nenapiji z plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít nový v Božím království.“ 26Pak zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. 27Ježíš jim řekl: „Všichni se nade Mnou této noci pohoršíte. Vždyť je psáno: ‚Budou bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘ 28Ale poté, co vstanu, vás předejdu do Galileje.“ 29A Petr Mu řekl: „Kdyby se snad všichni pohoršili, já ne!“ 30Ježíš mu řekl: „Amen, říkám ti: V tuto dnešní noc, dříve, než kohout dvakrát zakokrhá, Mě třikrát zapřeš.“ 31On však tím více říkal: „I kdybych s Tebou musel spoluzemřít, jistě Tě nezapřu!“ Podobně mluvili i všichni ostatní.
V Getsemane
32A přišli na místo, které má jméno: ‚Getsemane.‘ A řekl Svým učedníkům: „Posaďte se zde, než se pomodlím.“ 33Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a začal se děsit a být ustaraný. 34Řekl jim: „Moje duše je velmi zarmoucená, až k smrti. Zůstaňte zde a bděte.“ 35Trochu poodešel, padl na zem a modlil se, aby Ho, pokud je to možné, minula tato chvíle. 36Řekl: „Abba, Otče, Ty můžeš všechno. Odejmi ode Mě tento kalich. Ale ne, co já chci, ale co ty chceš.“ 37Přišel k učedníkům a našel je, jak spí. Řekl Petrovi: „Šimone, spíš? Nemohl jsi bdít jedinouchvíli? 38Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je vskutku odhodlán, ale tělo je slabé.“ 39A opět poodešel, modlil se a říkal stejná slova. 40Znovu se vrátil a našel je, jak spí, protože jejich oči byly zatíženy únavou. A nevěděli, co by Mu na to odpověděli.
41A přišel potřetí a řekl jim: „Stále spíte a odpočíváte? To stačí. Přišla ta chvíle. Hle: Syn člověka je vydáván do rukou hříšných lidí. 42Vstaňte apojďte. Hle: Přiblížil se ten, který Mě zrazuje.“ 43A hned, zatímco ještě mluvil, přišel Juda z Kerijótu, jeden z dvanácti učedníků, a s Ním početný zástup s meči a dřevěnými holemi, který byl poslán od předních kněží, učitelů zákona a starších lidu. 44Zrádce jim dal znamení: „Koho přátelsky políbím, ten to je. Zmocněte se Ho a bezpečně Ho odveďte.“ 45Hned k Němu přišel, totiž přistoupil, a řekl: „Rabbi, rabbi!“ a vroucně Ho políbil.
46A vztáhli na Něj ruce a zmocnili se Ho.
47Ale jedenz těch, kteří stáli kolem, vytasil meč, udeřil jím veleknězova otroka a usekl mu ucho. 48Ježíš na to reagoval: „Vyšli jste Mě zatknout s meči a dřevěnými holemi, jako byste šli proti nějakému banditovi. 49Každý den jsem byl u vás a vyučoval jsem v chrámě, ale nezmocnili jste se Mě. Ale toto se děje proto, aby se naplnila Písma.“ 50A učedníci Ho opustili; všichni utekli. 51A doprovázel Ho nějaký mladík. Měl přes nahé tělo přehozený lněný oděv a lidé ze zástupu se ho zmocnili. 52On jim však svůj lněný oděv zanechal a nahý utekl.
Soud nad Ježíšem
53Ježíše tedy přivedli k veleknězi a shromáždili se tam všichni přední kněží, starší lidu a učitelé zákona. 54Petr Ho z dálky následoval až na nádvoří velekněze. Posadil se se služebníky a zahříval se u ohně. 55Přední kněží a celý sanhedrin hledali proti Ježíšovi svědectví, aby Ho vydali na smrt, ale žádné nenašli. 56Neboť proti Němu vznášelo falešná svědectví mnoho lidí, ale jejich svědectví se neshodovala. 57A někteří lidé povstali a vznesli proti Němu toto falešné svědectví: 58„My jsme Ho slyšeli, jak řekl: ‚Zničím tento chrám udělaný lidskýma rukama a ve třech dnech postavím jiný chrám, který nebude udělaný lidskýma rukama.‘“ 59Ale ani toto jejich svědectví nebylo shodné. 60A velekněz se postavil doprostřed a zeptal se Ježíše: „Neodpovíš nic na to, co proti Tobě tito lidé svědčí?“ 61Ale On mlčel a nic mu neodpověděl. Znovu se Ho velekněz zeptal: „Jsi Kristus, Syn Požehnaného?“ 62Ježíš řekl: „JÁ JSEM. A uvidíte Syna člověka, jak sedí po pravici Moci a přicházejícího s nebeskými oblaky.“ 63A velekněz roztrhl své roucho a řekl: „Na co ještě potřebujeme mít svědky?! 64Slyšeli jste rouhání! Jak se vám to jeví?“ A všichni Ho odsoudili; propadl smrti. 65Někteří lidé na Něj začali plivat, zahalovat Jeho tvář, bít Ho pěstmi a říkat Mu: „Prorokuj nám!“ A služebníci Ho zasypali údery holí. 66A když byl Petr dole na nádvoří, přišla jedna mladá služebná, která sloužila veleknězi.
67Uviděla Petra, jak se zahřívá u ohně, prohlédla si ho a řekla: „Ty jsi byl také s tím Nazaretským Ježíšem.“ 68Ale on to zapřel: „Vůbec nevím. Ani nechápu, co mi říkáš.“ A vyšel ven do předního nádvoří a kohout zakokrhal. 69Když si ho ta mladá služebná prohlédla, začala znovu říkat těm, kteří stáli kolem ohně: „Ten muž je jeden z nich.“ 70Avšak on to opět zapřel. Za malou chvíli znovu ti, kteří tam kolem stáli, řekli Petrovi: „Pravda, jsi jeden z nich, vždyť jsi galilejský – tvoje řeč se podobá řeči Galilejců.“ 71On se však začal zapřísahat kletbou a přísahat: „Neznám toho člověka, o kterém mluvíte!“ 72A hned nato podruhé zakokrhal kohout. Petr si připomněl to slovo, které mu Ježíš řekl: ‚Dříve než kohout dvakrát zakokrhá, Mě třikrát zapřeš.‘ A vyběhl pryč a plakal.
Poznámky:
14,3 stoloval – dosl. ležel (u jídla se leželo)
14,3 nardový – z rostliny nard pravý (Nardostachys jatamansi)
14,27.29 pohoršit – být kamenem úrazu, pohoršit se, být sveden, odpadnout, klopýtnout (způsobit pád)
14,44 zrádce – dosl. ten zrazující (var. vydávající)
14,51 přehozený – var. oblečený
14,65 zasypali údery holí – dosl. bili holemi ἔλαβον (ἔλαβον v překladu: aktivně držet/přijímat)
Soud nad Ježíšem
1Hned ráno se přední kněží, starší lidu a učitelé zákona s celým sanhedrinem poradili. Pak Ježíše spoutali, odvedli a vydali Pilátovi.
2Pilát se Ho zeptal: „Ty jsi král Židů?“ On mu odpověděl: „To říkáš ty.“ 3Přední kněží proti Němu vznášeli mnoho obžalob. On však na nic neodpovídal.4A Pilát se Ho znovu zeptal: „Nic neodpovídáš? Hle: Vznášejí proti Tobě mnoho obžalob.“
5Ale Ježíš již nic neodpovídal, takže se tomu Pilát divil. 6O svátcích jim propouštěl jednoho vězně, kterého si vyprosili.
7S povstalci, kteří při povstání spáchali vraždu, byl ve vězení jeden člověk jménem Barabáš.8Zástup vykřikl k Pilátovi a začali si žádat to, co pro ně dělával. 9Avšak Pilát jim odpověděl: „Chcete, abych vám propustil krále Židů?“ 10Neboť rozpoznal, že mu Ho přední kněží vydali kvůli závisti. 11Avšak přední kněží podnítili zástup, aby jim raději propustil Barabáše. 12Pilát jim znovu odpověděl: „Co potom chcete, abych udělal Tomu, kterého nazýváte ‚král Židů‘?“ 13Oni znovu křičeli: „Ukřižuj Ho!“ 14Pilát jim řekl: „Vždyť co udělal špatného?“ Oni však ještě více křičeli: „Ukřižuj Ho!!“ 15Pilát chtěl vyhovět zástupu, a tak jim propustil Barabáše. A vydal jim zbičovaného Ježíše, aby byl ukřižován. 16Vojáci Ho odvedli na nádvoří paláce římského guvernéra a svolali celý vojenský oddíl. 17Oblékli Mu purpurový oděv, upletli trnový věnec a nasadili Mu jej na hlavu. 18Začali Ho zdravit: „Buď zdráv, králi Židů!“ 19A bili Ho do hlavy rákosovou holí, plivali na Něj, klekali na kolena a klaněli se Mu. 20Když se Mu dost naposmívali, svlékli z Něj ten purpurový oděv a oblékli mu Jeho vlastní roucho. Vyvedli Ho, aby Ho ukřižovali.
Ukřižování
21A přinutili jednoho člověka, který procházel kolem, Šimona z Kyrény (otce Alexandra a Rufa), aby vzal Jeho trám nakříž. Ten přišel ze své země. 22Dovedli Ho na místo zvané ‚Golgota‘, tj. v překladu ‚Místo lebky‘. 23Dali Mu napít vínosmíchané s hořkou myrhou, ale On si to nevzal.
24Ukřižovali Ho a rozdělili si Jeho pláště. Metali o ně los, aby věděli, kdo si co vezme.
25Když Ho ukřižovali, bylo devět hodinráno.26Byl napsán nápis, na kterém byl důvod k Jeho obvinění: ‚KRÁL ŽIDŮ‘.
27Ukřižovali s ním také dva bandity, jednoho po Jeho pravici a druhého po levici. 28A naplnilo se Písmo: ‚Byl započítán mezi protizákonnélidi.‘ 29Kolemjdoucí se Mu rouhali, kroutili hlavami a říkali: „Ha! Ty, který zničíš chrám a ve třech dnech ho postavíš,
30zachraň Sebe a sestup z kříže!“
31Podobně se Mu posmívali také přední kněží a učitelé zákona. Říkali: „Jiné lidizachránil, Sám se alezachránit nedokáže.
32Ať nyní ten Kristus, král Izraele, sestoupí z kříže, abychom to uviděli a uvěřili.“ A ti, kteří byli s Ním spoluukřiováni, Ho také uráželi. 33Když nastala polední dvanáctá hodina, nastala tma po celé zemi až do třetí hodiny odpoledne. 34A v tu třetí hodinu Ježíš zvolal velikým hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachthani!!“ Tj. v překladu: ‚Můj Bože, můj Bože, proč jsi Mě opustil?‘ 35Když Ho uslyšeli někteří z těch, kdo stáli kolem, říkali: „Hle: Volá Eliáše.“ 36Přiběhl jeden člověk, namočil houbu dozkyslého vína, nasadil to na rákosovou hůl a dal Mu napít se slovy: „Nechte Ho, uvidíme, zda Ho přijde Eliáš sundat z kříže.“ 37Avšak Ježíš vydal veliký hlas, čímž naposledy vydechl. 38A chrámová opona se roztrhla od vrchu dolů na dvě části. 39Když uviděl setník, který stál naproti Němu, jak naposledy vydechl, řekl: „Pravda. Tento člověk byl Boží Syn.“ 40Byly tam i ženy, které se dívaly zpovzdálí. Byla mezi nimi i Marie z Magdaly, Marie, matka Jakuba mladšího a Josese, a Salome. 41Ty Ho následovaly a přisluhovaly Mu, když byl ještě v Galileji. Bylo tam také mnoho dalších žen. Ty spolu s Ním vystoupily do Jeruzaléma. 42Když již nastal večer (byl den příprav, tj. den před sobotou), 43přišel Josef z Arimatie, vážený člen sanhedrinu. On sám také očekával Boží království. Přišel odvážně k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo. 44Pilát se podivil, že už Ježíš zemřel. Zavolal si setníka a zeptal se ho, jestli už zemřel. 45Když se to od setníka dozvěděl, daroval Josefovi Ježíšovu mrtvolu. 46Josef nakoupil lněnou látku, sundal Ho z kříže, zavinul Ho do té lněné látky a položil Ho do hrobky, která byla vytesána do skály. A ke dveřím hrobky nechal přivalit kámen. 47Marie z Magdaly a Marie, matka Josese, pozorovaly místo, kde byl položen.
Poznámky:
15,8 vykřikl – jiné rukopisy: vystoupil
15,16 vojenský oddíl – dosl. (římská) kohorta (500 vojáků)
15,21 země – var. pole
15,21 trám na kříž – odsouzenci nosili vodorovný trám, který se připevnil na připravený kůl – a vznikl kříž
15,23 hořká myrha – patrně nějaká hořká bylina (bolehlav), nebo pryskyřice (usušená míza) z myrhovníku hořké chuti
15,25 devět – dosl. tři (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
15,27 bandita – zloděj, lupič (který krade násilím)
15,33 dvanáctá – dosl. šestá; třetí – dosl. devátá (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
15,34 třetí – dosl. devátá (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
15,36 namočil – dosl. naplnil (houbu zkyslým vínem)
15,36 zkyslé víno (kyselé víno nízké kvality smíchané s vodou)
15,42 den příprav – tj. pátek (den přípravy na sobotu)
Zmrtvýchvstání
1Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné látky, aby přišly k hrobce a pomazaly Ježíše.
2Velmi brzy ráno (ještě za východu slunce), prvníden posobotě, přicházely k hrobce.
3Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?"
4Podívaly se a spatřily, že kámen byl odvalen. Ten kámen byl velmi veliký.5Vešly do hrobky a uviděly mladíka oblečeného do bílého dlouhého roucha, jak sedí na pravé straně. A zděsily se.
6On jim však řekl: „Neděste se. Hledáte Ježíše Nazaretského, Toho ukřižovaného. Vstal z mrtvých, není tu. Hle: Místo, kam Ho položili.7Ale jděte a řekněte Jeho učedníkům i Petrovi, že vás předejde do Galileje. Tam Ho spatříte, jak vám to řekl.“8Vyšly a běžely od hrobky pryč, neboť se třásly strachem a byly zcela bez sebe. Nikomu nic neřekly, protože se bály. 9Brzy ráno, první den posobotě, když Ježíš vstal z mrtvých, ukázal se nejprve Marii z Magadaly, ze které vyhnal sedm démonů. 10Ona přišla a podala zprávu těm, kteří s Ním bývali. Ti nyní naříkali a plakali. 11Když uslyšeli, že je živý a že Ho viděla, nevěřili jí. 12Potom se ukázal dvěma z nich jiným způsobem, když šli přes pole. 13Oni šli a podali zprávu zbývajícím učedníkům, ale ani těmto učedníci nevěřili. 14Nakonec se ukázal jedenácti učedníkům, když spolu leželi u stolu. A vyčítal jim jejich nevíru a zatvrzelost mysli, protože neuvěřili těm, kteří Ho uviděli vzkříšeného z mrtvých. 15A řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.
16Kdo uvěří a pokřtí se,bude spasen. Kdo však neuvěří, bude odsouzen. 17Ty, kteří uvěří, budou doprovázet tato znamení: Budou v Mém jménu vyhánět démony, mluvit novými jazyky, 18brát do svých rukou hady, a pokud vypijí něco smrtelně jedovatého, tak jim to jistě neublíží. Budou pokládat ruce na nemocné lidi a ti nemocní se budou mít dobře.“ 19Poté, co jim to Pán Ježíš řekl, byl vzat vzhůru do nebe a posadil se po Boží pravici.
20Oni vyšli a všude kázali. Pán s nimi spolupracoval a potvrzoval to slovo znameními, která je doprovázela. [Všechny tyto pokyny ve zkratce veřejně oznámili Petrovi a jeho spolupracovníkům. Poté sám Ježíš skrze ně vyslal od východu až na západ posvátné a nepomíjející kázání věčné spásy. Amen.]
Poznámky:
16,5 dlouhé roucho – takové nosili vysoce postavení lidé
16,8 třásly se – dosl. měly třesení (ze strachu)
16,12 pole – var. venkov
16,20 doprovázela – dosl. následovala , v těsném spojení
16,20 dodatek obsahuje málo rukopisů
Narození Jana Křtitele
1Protože se již mnoho lidí pokusilo popořadě sestavit vyprávění ohledně událostí, které byly mezi námi přivedeny k úplnosti2(podle toho, jak nám je předali ti, kteří se stali od počátku očitými svědky a služebníky slova),3uznal jsem za vhodné i já, který jsem všechno pečlivě prošel od shora dolů, že ti to popořadě vypíši, vznešený Theofile,4abys poznal spolehlivost těch slov, kterými jsi byl ústně vyučen. 5Ve dnech judského krále Heroda se stalo, že byl jeden kněz, jménem Zachariáš (z kněžské třídy Abiáše) a jeho manželka pocházela z Áronových dcer – její jméno bylo Alžběta.6Oba byli spravedliví před Bohem; byli neporušení a chodili ve všech Pánových přikázáních a spravedlivých ustanoveních.7A neměli dítě, neboť Alžběta byla neplodná a oba již byli pokročilí ve dnech svého života. 8Když Zachariáš konal svou kněžskou službu (v pořadí své kněžské třídy před Bohem9podle zvyku kněžského úřadu), stalo se, že na něj padl los, aby vešel do Pánova chrámu pálit kadidlo.
10A v časepálení kadidla se vně chrámu modlil velký počet lidí.
11Ukázal se mu Pánův anděl; stál na pravé straně kadidlového oltáře. 12Když ho Zachariáš uviděl, rozrušil se a padl na něj strach. 13Anděl mu řekl: „Zachariáši, neboj se, protože tvoje modlitba byla vyslyšena: tvoje manželka Alžběta ti porodí syna a nazveš ho jménem ‚Jan.‘ 14Budeš mít radost a veselí a mnoho lidí se bude radovat z jeho narození.
15Neboť bude veliký před Pánem, jistě nebude pít víno ani žádný alkoholický nápoj. A už od doby, kdy bude v břiše své matky bude naplněn Duchem svatým.
16A mnoho izraelských synů a dcer obrátí k Pánu, jejich Bohu.
17A On Sám půjde před Ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil mysl otců k dětem a neposlušné k chápání spravedlivých – to proto, aby přichystal Pánu připravený lid.“ 18Zachariáš řekl andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť jsem starý a moje manželka je pokročilá ve dnech svého života.“
19Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem. A byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a přinesl ti tuto dobrou zprávu.
20A hle: Budeš mlčet a nebudeš schopen mluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní.“ 21A lid očekával Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě. 22Pak vyšel a nebyl schopen k nim promluvit. Pochopili, že v chrámě spatřil vidění. Dělal vůči nim posunky a zůstával němý. 23Když se naplnily dny jeho posvátné služby, stalo se, že odešel do svého domu. 24Po těch dnech jeho manželka otěhotněla a úplně to skrývala pět měsíců. 25Říkala: „Toto mi udělal Pán ve dnech, ve kterých na mě pohlédl, aby odejmul moji hanbu mezi lidmi." 26Poté, v šestém měsíci, byl od Boha poslán anděl Gabriel do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, 27k panně zasnoubené muži jménem Josef. Byl z Davidova domu a jméno té panny bylo Marie. 28Anděl k ní vešel a řekl: „Zdravím tě, milostí obdarovaná! Pán s tebou. Požehnaná jsi mezi ženami.“ 29Ona však byla z toho slova velmi rozrušena. Uvažovala nad tím, co je to za pozdrav. 30Anděl jí řekl: „Marie, neboj se. Vždyť jsi našla u Boha milost.
31A hle: Otěhotníš a porodíš syna a nazveš Ho jménem: ‚Ježíš.‘ 32On bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. A Pán Bůh Mu dá trůn Jeho otce Davida.
33A na věky bude kralovat nad Jákobovým domem a Jeho království nebude mítkonec.“ 34Marie řekla andělovi: „Jak se to stane? Vždyť nepoznávám muže.“ 35Anděl jí odpověděl: „Přijde na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího. Proto také to Svaté, co se z tebe narodí, bude nazváno Božím Synem. 36A hle: Tvoje příbuzná Alžběta – také ona otěhotněla; má syna ve svém stáří. A toto je již šestý měsíc té, která byla nazývána neplodnou. 37Vždyť u Boha není žádná záležitost nemožná.“ 38Marie řekla: „Hle: Jsem Pánova otrokyně. Ať se mi stane podle tvého slova.“ A anděl od ní odešel. 39V těch dnech Marie vstala a ve spěchu odešla do hor do města Judova. 40A vstoupila do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. 41Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, stalo se, že v její děloze poskočilo miminko. A Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala velikým křikem: 42„Požehnaná jsi mezi ženami!! A požehnaný je plod tvého břicha. 43Odkud se mi to stalo, že ke mně přišla matka mého Pána? 44Neboť hle: Jakmile hlas tvého pozdravu přišel do mých uší, miminko v mojí děloze vesele poskočilo.
45A blahoslavená, která uvěřila, protože bude splněno to, co jí bylo řečeno od Pána.“ 46A Marie řekla: „Moje duše velebí Pána
47a můj duch se veselí v Bohu, mém Spasiteli, 48protože pohlédl na poníženost Své otrokyně, neboť od nyní mě budou blahoslavit všechny generace, 49protože mi udělal veliké věci Mocný; a svaté je Jeho jméno. 50A Jeho milosrdenství z generace na generaci přijde na ty, kdo se Ho bojí.
51Svou paží udělal silný skutek, rozehnal povýšenecké lidi v přemýšlení jejich mysli, 52sesadil mocné vládce z trůnů a povýšil ponížené, 53hladové lidi nasytil dobrem a bohaté lidi propustil s prázdnou. 54Aktivně pomohl Izraeli, Svému služebníku, a přitom pamatoval na milosrdenství – 55jak promluvil k našim otcům – Abrahamovi a jeho potomstvu až na věky.“
56Marie s ní zůstala asi tři měsíce, a pak se vrátila do svého domu. 57Alžbětě se naplnila doba k jejímu porodu. A porodila syna. 58Její příbuzní a sousedé uslyšeli, že jí Pán učinil velké věci a spoluradovali se spolu s ní. 59V osmý den se stalo, že přišli to dítě obřezat a nazývali jej jménem po jeho otci Zachariášovi. 60A jeho matka na to reagovala: „Nesouhlasím. Ale bude se jmenovat ‚Jan.‘“ 61Řekli jí: „Mezi tvými příbuznými není nikdo, kdo je takto pojmenován.“ 62A pokynuli směrem k jeho otci – ptali se ho, jak by ho chtěl pojmenovat. 63On požádal o tabulku na psaní. Napsal na ni: ‚JEHO JMÉNO JE JAN.‘ A všichni se tomu divili. 64Ihned se otevřela jeho ústa a jeho jazyk se uvolnil. A mluvil – dobromluvil Bohu. 65A na všechny sousedy přišel veliký strach a po všech judských horách se o tom diskutovalo.
66A všichni, kteří to uslyšeli, to uložili ve své myslia říkali: „Co z toho dítěte bude?“ A byla s ním Pánova ruka. 67Jeho otec Zachariáš paknaplněn Duchem svatým prorokoval. Řekl: 68„Požehnaný je Pán, Bůh Izraele, protože nás navštívil, uskutečnil Svému lidu vykoupení
69a vyzdvihl nám roh spásy v domě Svého služebníka Davida –
70jak o tom promluvil skrze ústa Svých svatých proroků, kteří byli od věků.
71Promluvil také ospáse od našich nepřátel a z ruky všech těch, kteří nás nenávidí, 72aby vykonal milosrdenství vůči našim otcům a vzpomněl si na Svou svatou smlouvu, 73tedy na přísahu, kterou přísahal našemu otci Abrahamovi, že nám dá, 74abychom – vysvobozeni z rukou našich nepřátel – Mu beze strachu sloužili 75ve svatosti a spravedlnosti před Ním – po všechny naše dny. 76A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit Jeho cesty,
77aby Jeho lidu bylo dáno poznání spásy v odpuštění hříchů78skrze láskyplný cit milosrdenství našeho Boha, ve kterém nás z výšin navštívil Východ slunce, 79aby zazářil na ty, kteří sedí v temnotách a stínu smrti, a tak usměrnil naše cesty na cestu pokoje.“ 80A dítě rostlo a sílilo na duchu. A byl v poušti až do dne, kdy veřejně vystoupil před Izrael.
Poznámky:
1,1 přivedeny k úplnosti – dosl. ‚plně-naplněny‘
1,3 prošel – dosl. důsledně následoval – slovník, v tomto případě následoval patrně všechny informace ze všech spisů
1,7 neměli – dosl. a ne-bylo (pro ně) dítě
1,8 pořadí – var. řádu
1,15 od doby, kdy bude v břiše – dosl. od dělohy své matky
1,17 k (chápání) – var. ‚v‘ (nejčastější překlad tohoto ř. slova)
1,19 přinesl radostnou zvěst – var. kázal evangelium
1,25 hanba – var. výčitka, pomluva, hanba, pohanění
1,31 otěhotníš – dosl. a hle: otěhotníš v těhotenství/děloze
1,37 záležitost – var. vyřčené slovo
1,42 břicha – dosl. dělohy
1,54.69 služebník – var. mládenec (mladý muž), dítě
1,58 udělal veliké věci – var. zvelebil . Ř. slovo znamená dosl. ‚činit-velký‘
1,61 takto pojmenován – dosl. kdo se nazývá jménem takovým
1,65 přišel – dosl. stal se
1,69 vyzdvihl – var. vzbudil
1,74 sloužili – var. uctívali
Narození Ježíše
1Stalo se v těch dnech, že vyšlo ustanovení od císaře Augusta, aby byl proveden zápis po celé Římské říši.2Tento soupis nastal dříve, než v Sýrii vládl jako guvernér Publius Sulpicius Quirinius.3A šli se všichni zapsat, každý do svého města.4Vystoupil také Josef z Galileje, z města Nazaret, do Judska, do města Davidova, které se nazývá ‚Betlém‘ (protože byl z domu a rodokmene Davida),5aby se dal zapsat s těhotnou Marií, která s ním byla zasnoubena. 6Když tam byli, stalo se, žese naplnily dny, abyporodila.7A porodila svého prvorozeného syna, zavinula Ho do plenek a položila Ho do koryta pro krmení zvířat, protože pro něj nebylo místo v ubytovně pro pocestné. 8V té samé krajině byli pastýři. Pobývali venku a drželi nad svým stádem noční hlídky.9A hle: Postavil se k nim Pánův anděl a osvítila je Pánova sláva. A báli se, měli veliký strach. 10Anděl jim řekl: „Nebojte se. Neboť hle: Přinesl jsem vám dobrou zprávut o veliké radosti, která je určena všem lidem.
11Dnes se vám totiž v Městě Davidově narodilSpasitel, kterým je Kristus Pán.
12A toto vám bude znamením: Najdete Miminko zavinuté do plenek, jak leží v korytě pro krmení zvířat. “
13A najednou se s andělem objevilo velké množství nebeského vojska, které chválilo Boha se slovy:
14„♪♫ Sláva Bohu v nejvyšších nebesích, a na zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle.♪♫“ 15Když od nich andělé odešli do nebe, stalo se, že si pastýři říkali mezi sebou: „Pojďme až do Betléma a podíváme se na to slovo, které bylo vyřčeno, jež nám Pán oznámil.“ 16A šli; pospíšili si a našli Marii, Josefa a Miminko ležící v korytě pro krmení. 17Když je uviděli, rozhlašovali to slovo, které jim bylo řečeno ohledně toho Dítěte. 18A všichni, kdo o tom uslyšeli, se divili tomu, co jim bylo od pastýřů řečeno. 19Avšak Marie uchovávala všechna ta slova; uvažovala o nich ve své mysli. 20Pastýři se vrátili a přitom oslavovali a chválili Boha za vše, co slyšeli a viděli, a jak jim to bylo řečeno. 21A když se naplnilo osm dní, aby byl obřezán, pojmenovali Ho jménem ‚Ježíš‘, kterým byl pojmenován od anděla ještě předtím, než byl počat v děloze.
22Když se naplnily dny jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli Ho do Jeruzaléma, aby Ho postavili před Pána, 23jak je psáno v Pánově zákoně: ‚Každý člověk mužského pohlaví, který otevírá břicho ženy, bude nazván: Svatý Pánu.‘ 24A také chtěli dát oběť podle toho, co bylo řečeno v Pánově zákoně: pár hrdliček nebo dvě mladé holubice. 25A hle: V Jeruzalémě byl člověk, jehož jméno bylo Simeon. Ten člověk byl spravedlivý a zbožný; očekával povzbuzení Izraele a Duch svatý byl na něm. 26Bylo mu od Ducha svatého odhaleno, že neuvidí smrt, dokud neuvidí Pánova Pomazaného. 27Přišel v Duchu do chrámu. Když rodiče přinesli Dítě Ježíše, aby pro Něj vykonali to, co je potřeba podle zvyku zákona,
28vzal Ho Simeon do náruče, dobromluvil Bohu a řekl: 29„Svrchovaný Pane, nyní podle Svého slova propouštíš v pokoji Svého otroka, 30protože moje oči viděly Tvoji spásu, 31kterou jsi připravil před tváří všech lidí: 32Světlo ke zjevení národům a slávu Tvého izraelského lidu.“ 33Josef a jeho matka se divili tomu, co o Něm bylo právě řečeno. 34A Simeon jim požehnal – řekl Jeho matce Marii: „Hle: Tento Ježíš je položen k pádu a povstání mnoha lidí v Izraeli, a ke znamení, proti kterému budou mluvit 35(a také tvojí duší pronikne meč), aby bylo zjeveno myšlení mnoha myslí." 36Byla tam také prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z kmene Ašer. Byla již velmi pokročilého věku. S mužem žila sedm let od svého panenství
37a byla vdovou až do osmdesáti čtyř let. Ona neopouštěla chrám, ale posty a prosbami sloužila Bohu dnem i nocí.
38V tu chvíli přišla, děkovala Bohu a mluvila o Něm všem, kteří v Jeruzalémě očekávali vykoupení.
39Když Ježíšovi rodičedokončili všechno podle Pánova zákona, vrátili se do Galileje, do svého města Nazareta. 40A Dítě rostlo a sílilo na duchu; bylo naplněno moudrostí a byla na Něm Boží milost.
Dvanáctiletý Ježíš
41Jeho rodiče chodívali každý rok do Jeruzaléma na svátek pesach. 42Když Mu bylo dvanáct let, vystupovali do Jeruzaléma, jak to bylo v ten svátek zvykem. 43Když byly ty sváteční dny dokonánya vraceli se domů, Chlapec Ježíš zůstal v Jeruzalémě, ale Jeho rodiče to nevěděli. 44Domnívali se, že je ve společnosti jejich spolucestujících, a ušli den cesty. Usilovně Ho hledali mezi příbuznými a známými, ale nenašli Ho. 45Vrátili se do Jeruzaléma a tam Ho usilovně hledali. 46Po třech dnech se stalo, že Ho našli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá jim a vyptává se jich. 47Všichni, kteří Ho slyšeli, byli ohromeni nad Jeho porozuměním a odpověďmi. 48Když Ho uviděli, byli ohromeni. Jeho matka Mu řekla: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle: Tvůj otec a já jsme Tě hledali s velkou bolestí.“ 49Řekl jim: „Proč jste Mě hledali? Nevěděli jste, že musím být zapojen ve věci Mého Otce?“ 50Ale oni nepochopili ta slova, která k nim mluvil.
51Šel s nimi, přišel do Nazareta a byl jim podřízen. Jeho matka pečlivě uchovávala všechna ta slova ve své mysli. 52A Ježíš dělal pokrok v moudrosti, ve věku a v přízni u Boha i u lidí.
Poznámky:
2,1 Římská říše – ř. slovo označuje buď celý svět, nebo v užším smyslu území Římské říše (srov. Lk 4,5)
2,10 přinesl radostnou zvěst – var. zvěstoval evangelium (srov. Lk 1,19)
2,13.15 objevilo, vyřčeno – dosl. nastalo (to)
2,19 uchovávala – var. zachovávala při existenci
2,23 břicho – dosl. dělohu
2,24 pár – ve smyslu: dva
2,25 zbožný – ve smyslu dobro-úcta/strach‘ (před Bohem)
2,26 pomazaný – dosl. Kristus
2,32.35 zjevení – var. odhalení (2,23 pod. jméno; 2,35 sloveso)
2,33 Josef – jiné rukopisy: „jeho otec“
2,35 meč – var. šavle
2,36 byla již velmi pokročilého věku – dosl. byla pokročilá ve dnech mnohých
2,38 děkovat – var. (veřejně) přiznat, uznat, vzdát díky
2,43 rodiče – jiné rukopisy: ‚Josef a Jeho matka‘
Příprava na veřejnou činnost
1V patnáctém roce vlády císaře Tibéria vládl Pontius Pilát jako guvernér Judska. V Galileji byl tetrarchou Herodes, jeho bratr Filip byl tetrarchou na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias byl tetrarchou v Abiléně. 2Za velekněze Annáše a Kaifáše se v pustině stalo Boží slovo k Janovi, synovi Zachariáše.
3A chodil po celém okolí ležící u Jordánu a kázal křest změny myšlenív lítosti, který vede k odpuštění hříchů,4jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího v pustině: Připravte Pánovu cestu, vyrovnejte Jeho stezky.5Každé údolí bude zaplněno a každá hora a každý kopec bude snížen. A pokřivené bude přímé a hrbolaté cesty budou uhlazené.6A každé tělo uvidí Boží spasení.‘ 7Jan říkal zástupům lidí, kteří k němu vycházeli, aby byli od něj pokřtěni: „Potomci zmijí! Kdo vám ukázal, jak utéct od hněvu, který má nastat?
8Proto produkujte ovoce hodné toho, že v lítosti nastala změna myšlení. A neříkejte si v sobě: ‚Máme otce Abrahama‘ – neboť vám říkám, že Bůh je schopen Abrahamovi vzbudit děti z těchto kamenů.9Sekera je již přiložena ke kořenům stromů. Proto každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen na oheň.“ 10Zástupy se ho ptaly: „Co tedy máme dělat?“ 11Odpověděl jim: „Kdo má dvě tuniky, ať dá jednu tomu, kdo nemá. A kdo má jídlo, ať udělá totéž.“ 12Přišli se nechat pokřtít i výběrčí daní. Řekli mu: „Mistře, co máme dělat?“
13A řekl jim: „Nevybírejte víc, než co je vám přikázáno.“ 14Ptali se ho také ti, co vykonávají vojenskou službu: „A co máme dělat my?“ Řekl jim: „Nikoho nevydírejte ani falešně neobviňujte; buďte spokojeni s vaší mzdou.“ 15Lidé byli v očekávání a všichni uvažovali ve svých myslích o Janovi, zda právě on není Kristus.
16Jan všem odpověděl: „Já vás křtím vodou, avšak přichází někdo silnější, než já. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u Jeho sandálů. On vás ponoří křtem v Duchu svatém a ohni.
17Ve Svých rukou má lopatu na mlácení obilí, aby důkladně pročistil podlahu stodoly na mlat a pšenici shromáždil do Své sýpky, avšak plevy úplně spálí neuhasitelným ohněm.“
18Takto a také mnoha jinými výroky napomínal; kázal lidem evangelium. 19Tetrarcha Herodes byl od něho kárán ohledně Herodias (manželky jeho bratra), a za všechno zlé, co Herodes udělal. 20Přidal k tomu všemu ještě i to, že Jana zavřel do vězení.
21Když křtil všechen lid, Ježíš se nechal pokřtít a modlil se. Stalo se, že se otevřelo nebe 22a sestoupil na Něj Duch Svatý v tělesné podobě jako holubice. A z nebe zazněl hlas: „Ty jsi Můj milovaný Syn, v Tobě jsem našel zalíbení.“ 23Když Ježíš začínal, bylo Mu kolem třiceti let. Jak se předpokládalo, byl synem Josefa, ten Heliho, 24ten Mathata, ten Leviho, ten Melchiho, ten Janaie, ten Josefa, 25ten Matathiáše, ten Amose, ten Nahuma, ten Esliho, ten Nagaje, 26ten Mahata, ten Matathiáše, ten Semeina, ten Josefa, ten Judy, 27ten Johanana, ten Resy, ten Zorobabela, ten Salathiela, ten Neriho, 28ten Melchiho, ten Adiho, ten Kosama, ten Elmadama, ten Era, 29ten Ježíšův, ten Elizera, ten Jorima, ten Mathata, ten Léviho, 30ten Simeonův, ten Judův, ten Josefův, ten Jonama, ten Eliakima, 31ten Melea, ten Mainana, ten Matatha, ten Nátana, ten Davida, 32ten Jišaje, ten Obéda, ten Bóaza, ten Saly, ten Nasona, 33ten Amínadaba, ten Arama, ten Chesróma, ten Farese, ten Judy, 34ten Jákoba, ten Izáka, ten Abrahama, ten Teracha, ten Nachora, 35ten Serucha, ten Raguana, ten Peléga, ten Hebera, ten Saly, 36ten Kainanův, ten Arpakšáda, ten Šéma, ten Noeho, ten Lámecha, 37ten Metúšelacha, ten Henocha, ten Jereda, ten Mahalalela, ten Kainana, 38ten Enóše, ten Šéta, ten Adama, ten Boha.
Poznámky:
3,4 vyrovnejte – dosl. udělejte přímé
3,5 údolí – var. propast, rokle
3,5 zaplněno – var. naplněno
3,11 dát jednu – dosl. sdílet se (s tím, kdo nemá)
3,14 spokojit se – var. stačit
3,22 zazněl – dosl. stal se, nastal
3,23 – předpokládalo – var. domnívalo
3,32 Saly – jiné rukpisy: Salmóna
Příprava na veřejnou činnost
1Ježíš se plný Ducha svatého vrátil z Jordánu. A Duch ho vodil v poušti.
2Čtyřicet dní byl pokoušen od ďábla; v těch dnech nic nejedl. Když se ty dny naplnily, vyhladověl.3Ďábel Mu řekl: „Pokud jsi Boží Syn, řekni tomuto kameni, aby se stal chlebem.“4Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Člověk nebude živ pouze chlebem, ale každým Božím slovem.‘“ 5Ďábel Ho vyvedl na vysokou horu a v jeden okamžik času Mu ukázal všechna království obydleného světa. 6Ďábel Mu řekl: „Dám Ti všechnu tuto moc i slávu těch království, protože byla předána mně, a komu chci, tomu je dám.7Proto: Pokud se přede mnou pokloníš, bude to všechno Tvoje.“8Ježíš mu odpověděl: „[Odejdi za Mě, satane.] Je psáno: ‚Budeš se klanět Pánu, svému Bohu, a Jemu jedinému budeš sloužit.‘“ 9Vyvedl Ho do Jeruzaléma a postavil Ho na vrcholek chrámu. A řekl Mu: „Pokud jsi Boží Syn, vrhni se odsud dolů.10Neboť je psáno: ‚Svým andělům přikáže ohledně tebe, aby tě pečlivě střežili,‘ 11a ‚na rukou tě ponesou, abys snad nenarazil svou nohou o kámen.‘“ 12Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: ‚Nebudeš nadpokoušet Pána, svého Boha.‘“ 13Když ďábel naplnil všechna pokušení, odešel od Něho až do určitého času.
14A Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o Něm se roznesla po celé okolní krajině. 15Vyučoval v jejich synagogách a byl všemi oslavován.
Ježíš začíná kázat v Galileji
16A přišel do Nazareta, kde byl vychován. Vešel podle Svého zvyku v sobotní den do synagogy a tam vstal, aby četl. 17Byl Mu dán svitek proroka Izaiáše. Rozvinul ten svitek a našel místo, kde bylo napsáno:
18 ‚Duch Páně je nade Mnou, protože Mě pomazal k tomu, abych kázál evangelium chudým lidem, poslal Mě uzdravit ty, kteří jsou zlomení v mysli, kázat zajatým lidem propuštění, slepým lidem obnovení zraku, vyslat zničené lidi v propuštění
19a rozhlásit vítaný Pánův rok.‘" 20Sroloval svitek, vrátil jej služebníkovi a posadil se. A v synagoze na Něj byly upřeny oči všech lidí. 21Začal k nim promlouvat: „Dnes se toto Písmo naplnilo ve vašich uších.“22A všichni Mu přisvědčovali a divili se těm slovům milosti, která vycházela z Jeho úst. A říkali: „Není to snad syn Josefa?“
23Řekl jim: „Jistě Mi řeknete toto rčení: ‚Lékaři, uzdrav sám sebe.‘ O čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnaum, udělej i tady ve Své domovině.“24 Řekl jim: „Amen, říkám vám, že žádný prorok není vítaný ve své domovině. 25Avšak v pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli ve dnech Eliáše, když bylo nebe zavřeno po tři roky a šest měsíců, takže nastal veliký hladomor po celé zemi. 26A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, jen k ženě vdově ze Sarepty v oblasti Sidónu. 27A mnoho malomocných lidí bylo v Izraeli za dob proroka Elíši, a nikdo z nich nebyl očištěn, jen Náman ze Sýrie.“ 28Když to ti lidé v synagoze uslyšeli, byli všichni naplněni hněvem.
29Povstali, vyvedli Ho ven z města a vedli Ho až na hřeben hory, na které bylo jejich město postaveno, aby Ho vrhli dolů.
30Ale On prošel jejich středem a šel pryč. 31A sestoupil do Kafarnaum, galilejského města, a tam je v soboty vyučoval. 32Lidé byli ohromeni Jeho učením, protože Jeho slovo bylo řečeno v autoritě. 33V synagoze byl člověk, který měl ducha nečistého démona. A ten vykřikl velikým hlasem: 34„Ha! Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský?!! Přišel jsi nás zničit?!! Znám Tě, vím, kdo jsi: Ten svatý Boží!!“ 35Ježíš ho napomenul: „Zmlkni a vyjdi z něho.“ A démon ho hodil do středu shromáždění, vyšel z něj a vůbec mu neublížil. 36Na všechny padl úžas a rozmlouvali mezi sebou: „Jaké je to slovo, že v autoritě a moci rozkazuje nečistým duchům, a ti vycházejí?“ 37A pověst o Něm se šířila do každého místa v okolí. 38Ježíš vstal, vyšel z té synagogy a vešel do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla sužována vážnou horečkou. A prosili Ho za ni. 39Stál nad ní, napomenul horečku a ta ji opustila. Hned vstala a obsluhovala je. 40Při západu slunce všichni, kteří měli nemocné rozmanitými chronickými onemocněními, je přiváděli k Němu. A na každého [jednoho] z nich položil ruce a uzdravoval je.
41Z mnoha lidí také vycházeli démoni a křičeli: „Ty jsi Kristus, Boží Syn!“ Ale On je napomínal a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Kristus. 42Když nastal den, vyšel a odešel na pusté místo. Zástupy ho usilovně hledaly; přišly až k Němu a zdržovaly Ho, aby od nich neodcházel.
43On jim však řekl: „Musím kázát evangelium Božího království také dalším městům, protože jsem k tomu poslán.“ 44A kázal v Judských synagogách.
Poznámky:
4,2.13 naplnit – dosahovat výsledku (důraz na koncový bod) působením více faktorů
4,5 dosl. v okamžik času (χρόνος) – čas, spíše vnímán chronologicky)
4,12 nadpokoušet – dosl. z(předložka)+pokoušet, tedy nadměrně pokoušet
4,18 propuštění – var. odpuštění
4,18 zničený – var. zlomený (na kusy)
4,23 rčení – var. podobenství
4,36 padl – dosl. stal se
4,37 pověst – dosl. zvuk
4,44 judských – jiné rukopisy: galilejských
Ježíš získává a vyučuje učedníky
1Když se na Něj tlačil zástup lidí, aby slyšeli Boží slovo, stalo se, že stál u Genezaretského jezera2a uviděl dvě lodě, jak stojí u břehu jezera. Vystoupili z nich rybáři, aby prali sítě.
3Ježíš vstoupil na jednuz těch lodí, která byla Šimonova. Prosil ho, aby Ho odvezl kousek od břehu. Pak se posadil a z lodi vyučoval zástupy lidí.4Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Pluj na hlubinu a spusťte své sítě k rybolovu.“ 5Šimon odpověděl: „Veliteli, po celou noc jsme namáhavě pracovali, ale nic jsme nechytili. Avšak na Tvůj výrok spustím sítě.“
6Když to udělal, zachytilo se v síti velké množství ryb – až se jejich sítě trhaly.
7Dali znamení těm na druhé lodi, kteří s nimi měli podíl na zisku, aby přišli a pomohli jim. Oni přišli a naplnili obě lodě rybami, takže se až potápěly.8Když to uviděl Šimon Petr, padl k Ježíšovým kolenům se slovy: „Pane, odejdi ode mne, neboť jsem hříšný člověk.“9Jeho i všechny, kteří byli s ním, obklopil úžas nad tím rybolovem, tedy nad úlovkem ryb, které chytili. 10A úžas obklopil také Jakuba a Jana (syny Zebedeovy), kteří byli Šimonovi společníci. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od teď budeš chytat lidi.“ 11Připluli loděmi ke břehu, všechno opustili a následovali Ho. 12Když byl v jednom městě, stalo se, hle: byl tam muž plný malomocenství. Když uviděl Ježíše, padl na tvář a prosil Ho: „Pane, pokud chceš, můžeš mě očistit.“
13Ježíš natáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci. Buď čist.“ A hned od něho to malomocenství odešlo. 14Přikázal mu, aby to nikomu neříkal, ale řekl: „Odejdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, jak to nařídil Mojžíš – jim na svědectví.“ 15Slovo o Něm se ještě více rozšířilo a shromažďovaly se k Němu početné zástupy, aby Mu naslouchaly a byly uzdravovány ze svých nemocí. 16On však odcházel na pustá místa a tam se modlil. 17Jednoho dne se stalo, že učil a kolem seděli farizeové a přední učitelé Mojžíšova zákona, kteří přišli ze všech galilejských a judských vesnic a z Jeruzaléma. A byla tam Pánova moc, aby je uzdravoval. 18A hle: Nějací muži nesli na posteli člověka, který byl ochrnutý. A hledali způsob, jak ho přinést a položit před Něj. 19Když kvůli zástupu nenašli způsob, jak by ho přinesli, vystoupili na střechu domu a spustili ho na posteli skrze střešní tašky doprostřed domu před Ježíše. 20Když uviděl jejich víru, řekl: „Člověče, jsou ti odpuštěny tvoje hříchy.“ 21Zákoníci a farizeové začali takto uvažovat: „Kdo je tento Ježíš, který mluví rouhavě? Kdo může odpouštět hříchy? Jedině sám Bůh!“
22Ježíš však poznal jejich uvažování a reagoval na to: „Proč takto uvažujete ve svých myslích? 23Co je snadnější? Říct: ‚Odpouštějí se ti tvoje hříchy‘ nebo říct: ‚Vstaň a choď‘? 24Avšak abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy…“ – řekl tomu ochrnutému člověku: „Říkám ti: Vstaň, vezmi svou postel a jdi do svého domu.“ 25A hned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, a oslavujíce Boha odešel do svého domu.
26Všichni byli zcela bez sebe a oslavovali Boha. A naplněni strachem říkali: „Dnes jsme viděli neuvěřitelné věci!“ 27Potom Ježíš vyšel z domu a uviděl výběrčího daní jménem Lévi, jak sedí na celnici. A řekl mu: „Následuj Mě.“ 28On všechno opustil, vstal a následoval Ho. 29A Lévi pro Něj uspořádal ve svém domě veliký banket. A stoloval s Ním početný zástup výběrčích daní a dalších lidí. 30Zákoníci a farizeové reptali. Řekli Jeho učedníkům: „Proč jíte a pijete s výběrčími daní a hříšníky?“ 31Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují ti, kteří mají dobré zdraví, ale ti, kteří jsou nemocní.
32Nepřišel jsem povolat ke změna myšlenív lítosti spravedlivé lidi, ale hříšné lidi.“ 33A oni Mu řekli: „Janovi učedníci se často postí a prosí na modlitbách, podobně jako i učedníci farizeů. Tvoji učedníci však jedí a pijí.“ 34Ježíš jim řekl: „Mohou se snad spolusvatebčané postit, dokud je s nimi ženich? 35Avšak přijdou dny, kdy od nich bude ženich odejmut. Potom, v těch dnech, se budou postit.“36Řekl jim také přirovnání: „Nikdo přece neutrhne záplatu z nového pláště a nepřišívá ji na starý plášť, jinak se nový plášť roztrhne a ke starému plášti se záplata z nového nehodí. 37A také: Nikdo přece nevlévá čerstvý hroznový nápoj do starých měchů, jinak čerstvý hroznový nápoj měchy roztrhne a měchy se zničí. 38Ale čerstvý hroznový nápoj se musí dát do nových měchů; a obojí bude zachováno. 39A nikdo, kdo pije starý zkvašený nápoj, nechce [hned] čerstvý hroznový nápoj, ale řekne: ‚Starý zkvašený nápoj je lepší.‘“
Poznámky:
5,7 kteří s ním měli podíl na zisku – dosl. podílníci (na společném podílu ze zisku), účastníci
5,7 chytat – dosl. lovit (jako ryby)
5,22 uvažování – var. myšlení
5,31 nemocní – var. (morálně) špatní, zlí
5,34 spolusvatebčané – dosl. synové svatební komůrky
5,36 přirovnání – var. podobenství
5,36 nepřišívá – dosl. nedává (nepokládá)
5,39 dobré – var. lepší
Ježíš získává a vyučuje učedníky
1V sobotu se stalo, že Ježíš procházel skrze obilné pole a Jeho učedníci trhali a jedli klasy, které mnuli rukama.
2Tehdy někteří farizeové řekli: „Proč děláte to, co není dovoleno dělat v sobotu?"3Ježíš jim odpověděl: „Nečetli jste, co udělal David, když hladověl on i ti, kteří byli s ním?4Jak vešel do Božího domu a vzal chleby předložení, které není dovoleno jíst nikomu, jen kněžím – a jedl, a dal i těm, kteří byli s ním?“5A řekl jim: „Syn člověka je Pánem soboty.“ 6Stalo se jinou sobotu: Ježíš vešel do synagogy a vyučoval. A byl tam člověk, jehož pravá ruka byla ochrnutá.
7Učitelé zákona a farizeové Ho pozorně sledovali, zda bude v sobotu uzdravovat – aby našli něco, za co by Ho obžalovali.8On však znal jejich myšlení. Řekl tomu člověku, který měl ochrnutou ruku: „Vstaň a postav se doprostřed.“ On vstal a postavil se tam.
9Ježíš jim řekl: „Zeptám se vás: Je dovoleno vsobotu dělat dobré věci, nebo dělat špatné věci? Duši zachránit, nebo zničit?“ 10Rozhlédl se na všechny kolem a řekl mu: „Natáhni svou ruku.“On to udělal a jeho ruka byla obnovena; byla jako ta druhá ruka. 11Oni však byli naplněni bezohledností a diskutovali mezi sebou o tom, co by Ježíšovi udělali. 12V těch dnech se stalo, že Ježíš vystoupil na horu, aby se modlil. A strávil noc v Boží modlitbě. 13Když nastal den, zavolal Své učedníky a vybral z nich dvanáct, které nazval ‚apoštoly‘: 14Šimona (kterého pojmenoval Petr), jeho bratra Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje,
15Matouše, Tomáše, Jakuba (syna Alfeova), Šimona (zvaného ‚nadšenec‘),
16Judu Jakubova a Judu z Kerijótu, který se stal zrádcem. 17Sestoupil s nimi z hory a postavil se na rovině; a byl s Ním početný zástup Jeho učedníků a velké množství lidí z celého Judska, Jeruzaléma a pobřežní oblasti Týru a Sidónu. 18Přišli, aby Ho slyšeli a byli uzdraveni ze svých chronických onemocnění. A ti, kteří byli trápeni od nečistých duchů, byli uzdravováni. 19Všichni ze zástupu se Ho snažili dotknout, protože z Něj vycházela moc a všechny uzdravovala. 20On pozdvihl Své oči ke Svým učedníkům a řekl: „Blahoslavení jsou žebráci, neboť jejich je Boží království. 21Blahoslavení jsou ti, co nyní hladoví, neboť budou nasyceni. Blahoslavení jsou ti, kteří nyní pláčou, neboť se budou smát. 22Blahoslavení jste, když vás budou nenávidět, když vás vyloučí ze synagog a když vás budou urážet a zavrhnou vaše jméno jako zlé kvůli Synu člověka. 23V ten den se radujte a poskakujte radostí, neboť hle: Vaše odplata v nebi je hojná. Vždyť totéž dělali jejich otcové prorokům. 24Nicméně: Běda vám, bohatým, neboť již máte své potěšení. 25Běda vám, kteří jste nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat. 26Běda vám, když o vás budou mluvit všichni lidé dobré věci, vždyť totéž dělali jejich otcové falešným prorokům. 27 Ale vám, kteří slyšíte, říkám: Milujte své nepřátele a konejte dobro těm, kteří vás nenávidí. 28Žehnejte těm, kteří vás proklínají; a modlete se za ty, kteří vám nadávají. 29Kdo tě bije do tváře, tomu nabídni i druhou tvář. Kdo ti bere tvůj plášť, tomu neodepři ani tuniku. 30Dej každému, kdo tě prosí, a od toho, kdo ti bere to, co je tvoje, nežádej nic zpět. 31Jak chcete, aby lidé dělali vám, tak i vy dělejte jim. 32Pokud milujete jen ty, kteří vás milují – co děláte milostivého? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. 33A pokud děláte dobré věci vůči těm, kteří vám dělají dobré věci – co je na tom milostivého? I hříšníci dělají totéž.
34A pokud budete půjčovat těm, od kterých očekáváte, že obdržíte peníze zpět – co je na tom milostivého? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby obdrželi stejné peníze zpátky. 35Nicméně: Milujte své nepřátele, dělejte dobré věci a půjčujte a nečekejte nic na oplátku. A vaše odplata bude hojná a budete syny Nejvyššího, protože On je dobrotivý i vůči nevděčným a zlým lidem. 36Buďte soucitní, jako je soucitný i váš Otec. 37 Nesuďte, a jistě nebudete souzeni. Neodsuzujte, a jistě nebudete odsouzeni. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. 38Dávejte, a bude vám dáno – dobrou míru, natlačenou, natřesenou, přetékající vám dají na vaši hruď. Vždyť mírou, jakou měříte, takovou bude naměřeno na oplátku vám.“ 39Říkal jim také přirovnání: „Může snad slepý člověk vést slepého člověka? Nespadnou snad oba do jámy? 40Učedník není nad svého mistra. Avšak každý, kdo je dokonale připraven, bude jako jeho učitel. 41Proč vidíš třísku, která je v oku tvého bratra, a nevnímáš trám, který je ve tvém oku? 42Jak můžeš říct svému bratru: ‚Bratře, nech mě, abych ti vyjmul třísku z tvého oka‘ – ale sám ve svém oku nevidíš trám? Pokrytče, vyjmi nejprve trám ze svého oka, a pak budeš zřetelně vidět, abys vyjmul třísku, která je v oku tvého bratra. 42 Vždyť neexistuje dobrý strom, který by nesl špatné ovoce, ani naopak neexistuje špatný strom, který by nesl dobré ovoce. 44Neboť každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť se z trní nesbírají fíky ani se z trnitého keře nesbírají trsy hroznů.
45Dobrý člověk vynáší dobré z toho dobrého, co nashromáždil v mysli, a zlý člověk vynáší zlo z toho zlého, co nashromáždil v mysli. Neboť jeho ústa mluví z toho, v čem mámysl nadbytek. 46Proč Mě oslovujete: ‚Pane, Pane!‘ – a neděláte, co vám říkám? 47Ukážu vám, komu je podoben každý, kdo přichází ke Mně, slyší Moje slovo a uskutečňuje je: 48Je podobný člověku, který stavěl dům. Kopal, hloubil… A položil základy na skále. Když nastala povodeň, na ten dům se obořila řeka, ale nemohla jím zatřást, protože byl dobře postaven. 49Ale ten, kdo slyší a neuskutečňuje Moje slova, je podobný člověku, který staví svůj dům na zemi bez základů. Na ten dům se obořila řeka a hned padl; a zřícení toho domu bylo veliké.“
Poznámky:
6,10 obnovit – vrátit do původního stavu, obnovit
6,15 horlivý – var. zelót (militantní židovská skupina bojující proti Římu)
6,22 vyloučí – dosl. oddělí (se od vás)
6,22 budou opovrhovat – dosl. hodí, odhodí, odvrhnou (vaše jméno...)
6,29 dosl. čelisti (čelistní kosti)
6,35 oplátku – var. nevzdávejte to (s lidmi); tj. mějte vůči nim naději
6,35 nevděčný – dosl. ‚ne-milostivý‘ (člověk)
6,38 naměřeno na oplátku – dosl. ‚vyměřit-zpět‘, tedy vyměřit jako odplatu. V NZ pouze zde a v některých rukopisech také v Mt 7,2.
6,39 přirovnání – var. podobenství
6,43 špatné – dosl. shnilé, zkažené, nekvalitní (strom, ovoce, člověk)
6,44 sbírat – ve smyslu sbírat , shromažďovat, proto sklízet
6,45 co nashromáždil – dosl. to, co bylo nashromážděno, poklad, sklad, „shromaždiště“
6,47 uskutečňuje – dosl. dělá, činí, koná
6,48 dobře postaven – jiné rukopisy: založen na skále
Ježíš pomáhá potřebným
1Když Ježíšnaplnil všechna Svoje slova v uších lidu, vešel do Kafarnaum.2Nějaký setník měl otroka, kterého si vážil. Ten otrok byl na smrt nemocný. 3Uslyšel o Ježíšovi a poslal k Němu židovské starší. Prosili Ho, aby přišel a spasil Jeho otroka.4Když přišli k Ježíšovi, snažně Ho prosili: „Ten setník je hoden, abys mu to prokázal.5Neboť miluje náš národ a vystavěl nám synagogu.“6A Ježíš šel s nimi. Když byl ještě nedaleko od jeho domu, poslal k Němu setník přátele. Ti Mu řekli: „Pane, neobtěžuj se, vždyť nejsem hoden, abys vešel pod moji střechu.7Proto jsem i sebe nepokládal za hodného, abych k Tobě přišel. Ale řekni slovo a můj služebník bude uzdraven.8Vždyť také já jsem člověk, který podléhá autoritě. Mám pod sebou vojáky, a když někomu řeknu: ‚Jdi‘ – tak jde; jinému řeknu: ‚Pojď sem‘– tak přijde. A když řeknu svému otroku: ‚Udělej to‘ – tak to udělá."9Když to Ježíš uslyšel, podivil se nad ním. Obrátil se k zástupu, který Ho následoval, a řekl jim: „Říkám vám: Ani v Izraeli jsem nenašel tak velkou víru.“ 10Ti, kteří byli posláni, se vrátili do domu a našli tam otroka zdravého. 11Další den se stalo, že Ježíš šel do města jménem Naim a šli spolu s Ním Jeho učedníci a početný zástup. 12Jakmile se přiblížil k bráně města, hle: jedináček, syn své matky, byl mrtev nesen ven. Ta žena byla vdova. Byl s ní veliký zástup z města.
13Když ji uviděl Pán, byl nad ní pohnut soucitem a řekl jí: „Neplakej…“14Přistoupil a dotkl se rakve. Ti, kteří ji nesli, se zastavili. A řekl: „Mladíku, říkám ti: Vstaň.“ 15A ten mrtvý syn se posadil a začal mluvit. A dali ho jeho matce. 16Tehdy se všech lidí zmocnil strach a oslavovali Boha. Říkali: „Mezi námi povstal veliký prorok!“ a: „Bůh navštívil Svůj lid!“ 17A pověst o Něm se rozšířila po celém Judsku a po celém okolí. 18Janovi učedníci podali Janovi zprávu ohledně všech těchto událostí. Jan si zavolal dva ze svých učedníků a poslal je k Ježíšovi se slovy: 19„Jsi Ten přicházející, nebo máme očekávat někoho jiného?“ 20Ti muži přišli k Němu a řekli: „Jan Křtitel nás poslal k Tobě se slovy: ‚Jsi Ten přicházející, nebo máme očekávat někoho jiného?‘“
21V ten časJežíš uzdravil mnoho lidí z chronických onemocnění, bolestivých nemocí, od zlých duchů a mnoha slepým lidem daroval zrak.
22Ježíš jim odpověděl: „Jděte a podejte zprávu Janovi o tom, co vidíte a slyšíte: Slepým je navrácen zrak, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají z mrtvých a žebrákům je kázáno evangelium. 23A blahoslavený je ten, kdo ve Mně nemá kámen úrazu.“ 24Když Janovi poslové odešli, začal říkat zástupům ohledně Jana: „Na co jste se vyšli podívat na poušť? Na rákos, který se třese ve větru? 25Anebo na co jste se vyšli podívat? Na člověka oblečeného do jemného roucha? Hle: Ti ve vznešených rouchách jsou v luxusu; jsou v královských palácích. 26Anebo na co jste se vyšli podívat? Na proroka? Ano, říkám vám: Na více než proroka. 27Tento člověk je ten, o kterém je psáno: ‚Hle: Posílám Svého posla před Tvojí tváří, který připraví Tvoji cestu před Tebou.‘ 28Říkám vám: Není většího proroka mezi těmi, kdo se narodili z ženy, než Jan Křtitel. Avšak i ten nejmenší v Božím království je větší než on.“ 29Uslyšeli to všichni lidé, i výběrčí daní – a uznali Boha za spravedlivého: nechalise pokřtít Janovým křtem.
30Ale farizeové a znalci zákona odmítli Boží úmysl, který se jich týkal, a nebyli od něj pokřtěni. 31Pán řekl: „K čemu připodobním lidi z této generace? Komu jsou podobní? 32Jsou podobní dětem, které sedí na tržišti a volají jeden na druhého: ‚Pískali jsme vám na flétnu, a netancovali jste; naříkali jsme, a neplakali jste.‘ 33Neboť přišel Jan Křtitel, nejedl chleba ani nepil hroznový nápoj – a říkáte: ‚Má démona.‘ 34Přišel Syn člověka, jí a pije – a říkáte: ‚Hle: Člověk žrout a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků.‘ 35Ale moudrost je ospravedlněna všemi svými dětmi.“ 36Jeden farizeus Ho prosil, aby s ním jedl. Vešel do domu toho farizea a lehl si ke stolu. 37A hle: Žena hříšnice, která byla v tom městě, se dozvěděla, že Ježíš bude ležet u stolu v domě toho farizea. Přinesla alabastrovou nádobu plnou vonného oleje, 38a s pláčem se postavila zezadu k Jeho nohám. Začala slzami smáčet Jeho nohy a utírala je vlasy na své hlavě. Líbala Jeho nohy a mazala je tím vonným olejem. 39Když to uviděl farizeus, který Ho pozval, řekl si sám u sebe: „Pokud by byl tento Ježíš prorok, poznal by, kdo a jaká je ta žena, která se Ho dotýká. Vždyť je to hříšnice.“ 40Ježíš na to reagoval, řekl mu: „Šimone, musím ti něco říct.“ On řekl: „Mistře, řekni mi to. “
41 „Jeden věřitel měl dva dlužníky. Jeden mu dlužil pět set denárů a druhý padesát. 42Když neměli na zaplacení, oběma ten dluh odpustil. Který z nich ho tedy bude více milovat?“ 43Šimon odpověděl: „Předpokládám, že ten, kterému odpustil více.“ On mu řekl: „Správně jsi soudil.“ 44Obrátil se k té ženě a řekl Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vstoupil jsem do tvého domu, ale nepodal jsi mi vodu na nohy – tato žena však smočila Moje nohy slzami a utřela je svými vlasy. 45Nedal jsi Mi políbení – avšak tato žena od té chvíle, co jsem přišel, nepřestala vroucně líbat Moje nohy. 46Nepomazal jsi Moji hlavu olejem – avšak tato žena pomazala Moje nohy vonným olejem. 47Proto ti říkám: Její mnohé hříchy jí budou odpuštěny, protože mnoho milovala. Komu se málo odpouští, málo miluje.“ 48Řekl jí: „Tvoje hříchy jsou odpuštěny.“ 49Ti, co tam stolovali, si mezi sebou začali říkat: „Kdo to jen je, že i hříchy odpouští?“
50Ježíš však té ženě řekl: „Tvoje víra tě spasila. Jdi v pokoji.“
Poznámky:
7,2 na smrt – ř. slovo ve smyslu: ‚budoucí-dokončení‘ (zde tedy dokončení života)
7,29 uznali za spravedlivého – ř. slovo dosl. ‚ospravedlnili‘ (tj. prohlásili za spravedlivého)
7,30 který se jich týkal – dosl. pro ně (samotné)
7,38 mazat – pomazávat
7,50 v pokoji – var. k (pokoji), do (pokoje)
1Potom se stalo, že cestoval skrze města a vesnice, rozhlašoval a kázal evangelium Božího království; bylo s Ním těch dvanáct učedníků.2A toto jsou některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a od nemocí: Marie (zvaná ‚z Magdaly,‘ ze které kdysi vyšlo sedm démonů),3Jana (manželka Herodova správce Chuzy), Zuzana a mnoho dalších, které se o ně staraly ze svých prostředků.
Ježíš učí v podobenstvích
4Když se k Němu scházel početný zástup a z jednotlivých měst k Němu přicházeli lidé, mluvil k nim prostřednictvím podobenství: 5 „Vyšel rozsévač, aby rozséval své osivo. Když rozséval, některá semínka padla podél cesty – a byla pošlapána a nebeští ptáci je sezobali.6Jiná semínka spadla na skálu – vzrostla, ale pak uschla, neboť neměla vláhu.7Jiná semínka padla mezi trní – trní spolurostlo s rostlinkami a udusilo je.
8Jiná semínka padla do dobré země – když vzrostla, přinesla stonásobný užitek.“Když to řekl, zvolal: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“ 9Jeho učedníci se Ho zeptali: „Jaký je výklad toho podobenství?“
10Řekl jim: „Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ostatním však je to dáno v podobenstvích, aby ‚hledíce neviděli a slyšíce nechápali.‘
11Toto je výklad toho podobenství: Osivo je Boží slovo.
12Semínka, která padla podél cesty – to jsou ti, kteří slyší, a potom přichází ďábel a vytrhává to slovo z jejich mysli, aby neuvěřili a nebylispaseni.
13Semínka, která padla na skálu – to jsou ti, kteří když slyší, s radostí to slovo přijímají, ale nemají kořen. Ti na čas uvěří, ale v čas pokušení odpadají. 14Semínka, která padla mezi trní – to jsou ti, kteří slyší; a pod starostmi, bohatstvím a smyslnými touhami života jdou svou cestou a jsou udušeni; nepřináší dokonalé ovoce.
15Semínka, která padla na dobrou zem – to jsou ti, kteří uslyšeli slovo a pevně se ho drží v dobré a krásné mysli; a ve vytrvalosti nesou ovoce. 16 Vždyť nikdo, kdo zapaluje lampu, ji nepřikrývá nádobou, ani ji nepoloží pod postel, ale položí ji na svícen, aby ti, kdo vcházejí do domu, uviděli světlo. 17Neboť není nic ukrytého, co se nestane viditelné, ani nic skrytého, co se jistě nestane známým a nepřijde ke zviditelnění. 18Proto si dávejte pozor na to, jak slyšíte. Neboť kdo má, tomu bude dáno; a kdo nemá, od toho bude odejmuto i to, co si myslí, že má.“ 19A přišli k Němu Jeho bratři a matka, ale kvůli zástupu se s Ním nemohli setkat. 20Řekli Mu: „Venku stojí Tvoje matka a Tvoji bratři a chtějí Tě vidět.“ 21On jim však odpověděl: „Moje matka a Moji bratři jsou ti, kteří slyší a činí Boží slovo.“
Ježíš zjevuje svoji moc
22V jeden den se stalo, že se Svými učedníky vstoupil do lodi. Řekl jim: „Přeplavme se na druhou stranu jezera.“ A vypluli. 23Když se plavili, usnul. Na jezero přišel větrný uragán, lodě se úplně naplňovaly vodou a byly v nebezpečí. 24Přistoupili k Němu, úplně Ho probudili a řekli: „Veliteli, veliteli, zahyneme!!“ On se úplně probudil a napomenul vítr i rozbouřené mořské vlny. Ten vítr i vlny přestaly a nastal klid. 25Řekl jim: „Kde je vaše víra?“ Oni se zděsili a podivili. Říkali si mezi sebou: „Kdo je tento Ježíš, že dokonce rozkazuje větrům i vodám – a poslouchají Ho?“ 26A přepluli do krajiny Gerasenů, která je naproti Galileji. 27Když vystoupil z lodě na zem, setkal se s Ním jeden muž z města, který měl dlouhou dobu démona. Nenosil oděv ani nebydlel v domě, ale bydlel v hrobech. 28Když uviděl Ježíše, vykřikl, padl před Ním a velikým hlasem řekl: „Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha?! Prosím Tě, netrap mě!!“ 29Neboť Ježíš tomu nečistému duchu přikázal, aby z toho člověka vyšel. Častokrát se ho zmocňoval silou; býval spoután řetězy a pouty a byl hlídán, ale démon vždy pouta roztrhal. Býval také od démona hnán na poušť. 30Ježíš se ho zeptal: „Jaké je tvoje jméno?“ Řekl: „Legie“ – neboť do něj vstoupilo mnoho démonů.
31Prosili ho, aby jim nerozkazoval odejít do abyssu.
32Bylo tam veliké stádo prasat, které se páslo na hoře. Démoni Ho prosili, aby jim dovolil do nich vstoupit. A dovolil jim to.
33Z toho člověka vyšli démoni a vstoupili do těch prasat. To stádo se hnalo dolů ze strmého srázu až do do jezera, kde se ta prasata ve vodě udusila.
34Když pastevci viděli, co se stalo, utekli pryč. Podali o tom zprávu do města a do okolních vesnic. 35Lidé vyšli, aby uviděli, co se stalo. Přišli k Ježíšovi a našli toho člověka, ze kterého vyšli démoni – oblečeného a se zdravou myslí, jak sedí u Ježíšových nohou. A zděsili se.
36Ti, kteří to viděli, jim podali zprávu o tom, jak byl spasen ten člověk, který byl posedlý démony. 37A celé to velké množství lidí z okolní gedarenské krajiny Ho prosilo, aby od nich odešel, neboť je sužoval veliký strach. A vstoupil do lodi a vrátil se. 38Ten muž, ze kterého vyšli démoni, Ho prosil, aby mohl být s Ním. Ale Ježíš ho propustil a řekl: 39 „Vrať se do svého domu a povyprávěj lidem, jak velké věci ti udělal Bůh.“ On odešel a po všech městech rozhlašoval, jak velké věci mu udělal Ježíš. 40Když se Ježíš vrátil, přivítal Ho zástup lidí, neboť Ho všichni očekávali.
41A hle: Přišel muž, jehož jméno bylo Jairus. Byl to představený synagogy. Padl k Ježíšovým nohám a prosil Ho, aby vešel do jeho domu, 42protože měl dceru, jedináčka, které bylo kolem dvanácti let; a ona umírala. Když Ježíš šel, tlačil se na Něj zástup. 43Jedna žena měla po dvanáct let nadměrnou menstruaci. Na lékaře vynaložila celé své živobytí a nikdo ji nedokázal uzdravit. 44Ona přistoupila zezadu, dotkla se třásní na okraji Jeho pláště a hned její menstruace přestala. 45Ježíš řekl: „Kdo se Mě dotkl?“ Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kteří byli s Ním: „Veliteli, zástupy se na Tebe tlačí a silně tisknou, a říkáš: 'Kdo se Mě dotkl?'“ 46Ale Ježíš řekl: „Někdo se Mě dotkl, neboť jsem poznal, že ze Mě vyšla moc.“ 47Když žena viděla, že to neutají, s třesením přišla, padla před Ním a oznámila před všemi lidmi to, z jakého důvodu se Ho dotkla a jak byla hned uzdravena
48Řekl jí: „Dcero, buď dobré mysli. Tvoje víra tě spasila. Jdi v pokoji.“ 49Když ještě mluvil, přišel jeden člověk od správce synagogy, a řekl mu: „Tvoje dcera zemřela. Již Mistra neobtěžuj…“ 50Když to Ježíš uslyšel, odpověděl mu: „Neboj se, jen věř a bude spasena.“ 51Vstoupil do domu. Nedovolil, aby s Ním někdo šel, kromě Petra, Jakuba, Jana a otce a matky toho dítěte. 52Všichni nad ní plakali a naříkali. On ale řekl: „Neplakejte… Vždyť nezemřela, ale spí.“ 53Oni se Mu posmívali, protože věděli, že zemřela. 54On však všechny vyhnal ven, pevně ji uchopil za ruku a zvolal: „Dívko, vstaň!“ 55Její duch se vrátil a hned vstala. A přikázal, aby jí dali najíst. 56Její rodiče byli ohromeni. A přikázal jim, aby nikomu neříkali to, co se stalo.
Poznámky:
8,13 zkoušet – var. pokoušet, zkoušet, testovat
8,17 skrytý – var. ukrytý, tajný
8,24 rozbouřené vlny – dosl. mořské vlny vod
8,37.45 sužovat, tisknout – stejné ř. slovo (ve smyslu: vyvíjet nátlak)
8,30 legie – římský vojenský útvar čítající asi 6000 pěšáků s další jízdou
8,39 rozhlašovat – var. kázat
8,42 tlačit – silně tlačit, ř. slovo se používá pro ‚dusit‘ , např. v Lk 8,14; Mk 4,19…
8,43 nadměrná menstruace – dosl. jsa v toku krve. Patrně nadměrná menstruace (nebo hemeroidy); srov. Mt 9,20
8,44 menstruace – dosl. tok krve; myšlena její nemoc (stejná ř. slova v 8,43)
8,54 pevně uchopil – ne uchopil, ale dosl. držel pevně (v řečtině důraz na sílu, přeneseně na nadvládu)
Ježíš vysílá učedníky
1Ježíš svolal dvanáct učedníků, dal jim moc a autoritu nad všemi démony i k uzdravování chronických onemocnění.2Poslal je, aby kázali Boží království a uzdravovali nemocné.3Řekl jim: „Neberte si nic na cestu – ani hůl, koženou brašnu, chleba, peníze a ani nemějte dvě tuniky.4Do jakéhokoliv domu vejdete, zůstaňte tam, a pak odtamtud vyjděte.5Pokud vás někde nepřijmou, vyjděte z toho města a setřeste prach ze svých nohou – jako svědectví proti nim.“ 6A vyšli, procházeli skrze vesnice, kázali evangelium a všude uzdravovali. 7O všem, co se stalo, se dozvěděl tetrarcha Herodes a byl velmi zmatený, protože někteří lidé říkali, že Jan vstal z mrtvých.8Od jiných se dozvěděl, že se zjevil Eliáš, jiní tvrdili, že vstal nějaký ze starodávných proroků.9Herodes však řekl: „Jana jsem nechal popravit. Kdo je potom tento Ježíš, o kterém slyším takové věci?“ A přál si Ho vidět.
10Když se apoštolové vrátili, vyprávěli Mu, co udělali. Vzal je s sebou a odešel do města zvaného Betsaida. 11Když se to dozvěděly zástupy, následovaly Ho. Přivítal je, mluvil k nim o Božím království a uzdravil ty, kteří potřebovali uzdravit. 12Den se začal chýlit ke konci. Přistoupilo k Němu dvanáct učedníků a řekli Mu: „Propusť zástup, aby odešel do okolních vesnic a statků zajistit si nocleh a najít potravu, neboť zde jsme na pustém místě.“ 13Ježíš jim řekl: „Dejte jim najíst vy.“ Ale oni řekli: „Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby. Nebo snad máme jít nakoupit jídlo pro všechen tento lid? 14Vždyť je zde asi pěti tisíc mužů.“ Řekl Svým učedníkům: „Rozsaďte je do jídelních skupin asi po padesáti.“ 15Udělali to tak a všichni se posadili. 16Když vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je, lámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu. 17Všichni jedli a byli nasyceni. Pak bylo sebráno to, co jim přebývalo – dvanáct nůší plných kousků chleba.
Ježíšovo Božství
18Když se o samotě modlil, stalo se, že s Ním byli učedníci. Zeptal se jich: „Za koho Mě považují zástupy?“ 19Odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní říkají, že vstal z mrtvých jeden ze starodávných proroků.“ 20Řekl jim: „Vy však: Za koho Mě považujete?“ Petr odpověděl: „Za Božího Krista.“ 21On je napomenul; přikázal jim, aby to nikomu neříkali. 22Řekl: „Syn člověka musí mnoho vytrpět. Bude odmítnut od starších, předních kněží a od zákoníků a bude zavražděn. A třetího dne vstane z mrtvých. “23Všem řekl: „Kdo chce přijít za Mnou, zapři sám sebe, vezmi každý den svůj kříž a následuj Mě.
24Neboť kdo by chtěl svou duši spasit, zničí ji; kdo by však zničil svou duši kvůli Mně, spasí ji. 25Vždyť co člověku prospívá, když získal celý svět, avšak sebe zničil či si uškodil? 26Neboť kdo by se styděl za Mě a Moje slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde ve slávě Svojí, Otcově a svatých andělů. 27Ale v pravdě vám říkám: Někteří z těch, kdo tu stojí, jistě neokusí smrt, dokud neuvidí Boží království.“ 28Asi osm dní po těchto slovech se stalo, že vzal Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se modlil. 29Když se modlil, stalo se, že podoba Jeho tváře byla rozdílná a Jeho plášť se bíle rozzářil. 30A hle: Rozmlouvali s Ním dva muži – byli to Mojžíš a Eliáš. 31Ti se Mu ukázali ve slávě a mluvili o Jeho odchodu, který se měl naplnit v Jeruzalémě. 32Ale Petr a ti, kteří byli s ním, byli v hlubokém spánku. Když se úplně probudili, uviděli Jeho slávu a dva muže stojící s Ním.
33Když od Něj odcházeli, stalo se, že Petr řekl Ježíšovi: „Veliteli, je dobré, že jsme zde. Udělejme zde tři stany: jeden Tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Petr nevěděl, co říká. 34Když to říkal, vznikl oblak a zastínil je. Když vcházeli do oblaku, báli se. 35A z oblaku zazněl hlas: „Toto je Můj milovaný Syn, vybraný Mnou, Jeho poslouchejte.“ 36Když ten hlas zazněl, shledali, že je Ježíš osamocen. Byli ticho a nikomu v těch dnech nic neříkali o tom, co viděli. 37Když druhý den sestupovali z hory, stalo se, že se setkali s početným zástupem.
38A hle: Muž ze zástupu zvolal: „Mistře, prosím Tě! Pohleď na mého syna, neboť je to můj jedináček!
39A hle: Zachvacuje ho duch a najednou křičí, lomcuje jím, až má pěnu u úst. Jen stěží od něj odchází pryč – tak ho ničí. 40Prosil jsem Tvoje učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli.“ 41Ježíš odpověděl: „Ó, nevěrná a zvrácená generace: Jak dlouho ještě budu mezi vámi a budu vás snášet? Přiveď sem svého syna.“ 42Ještě když přicházel, démon jím trhnul a násilně ho hodil na zem. Ježíš toho nečistého ducha napomenul, uzdravil chlapce a vrátil ho jeho otci. 43Všichni byli ohromeni Boží velkolepostí. Když se všichni divili nad tím vším, co udělal, řekl Svým učedníkům: 44 „Uložte si tato slova do svých uší: Syn člověka bude vydán do rukou lidí.“ 45Ale oni tomu prohlášení neporozuměli; bylo před nimi zahaleno, takže to nepochopili. A báli se Ho na to prohlášení zeptat. 46Vstoupila mezi ně tato hádka: Kdo z nich je největší?
47Ježíš viděl hádku jejich mysli, vzal dítě, postavil je vedle Sebe a řekl jim: 48„Kdo by přijal toto dítě na základě Mého jména, Mne přijímá. A kdo by přijal Mne, přijímá Toho, který Mě poslal. Neboť ten, kdo je mezi vámi všemi nejmenší, ten je veliký.“ 49Jan odpověděl: „Veliteli, viděli jsme jednoho člověka, jak ve Tvém jménu vyhání démony – a bránili jsme mu, protože Tě nenásleduje s námi…“ 50Ježíš mu řekl: „Nebraňte mu. Vždyť kdo není proti vám, je pro vás.“ 51Úplně se naplnily dny, kdy měl být vzat vzhůru a On se tváří upevnil k tomu, aby šel do Jeruzaléma. Když se to stalo, 52před Svou tváří poslal posly. Ti vyšli a vstoupili do samařské vesnice, aby Mu vše připravili. 53A Samařané Ho nepřijali, protože Jeho tvář šla do Jeruzaléma. 54Když to uviděli Jeho učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, přeješ si, abychom řekli, ať sestoupí z nebe oheň a pohltí je – jako to udělal Eliáš?“ 55Ježíš se obrátil a napomenul je: „Nevíte, jakého jste ducha…
56Vždyť Syn člověka nepřišel lidské duše zničit, ale spasit.“ A odešli do jiné vesnice.
Ježíš znovu vysílá svoje učedníky
57Když šli cestou, stalo se, že Mu někdo řekl: „Pane, budu Tě následovat, kamkoli půjdeš.“ 58Ježíš mu řekl: „Lišky mají nory a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ 59Jinému člověku řekl: „Následuj Mě.“ Ale on řekl: „Pane, dovol mi nejprve odejít a pohřbít mého otce.“ 60Ježíš mu řekl: „Nech mrtvé, ať pohřbívají své mrtvé. Ty však jdi a rozhlašuj Boží království.“ 61Jiný člověk Mu řekl: „Pane, budu Tě následovat. Ale nejprve mi dovol se rozloučit s těmi, kdo jsou v mém domě.“ 62Ježíš mu řekl: „Nikdo, kdo vloží ruku na pluh a dívá se na to, co je vzadu, není způsobilý pro Boží království.“
Poznámky:
9,5 pokud – dosl. kteří (lidé) vás nepřijmou...
9,22 odmítnout po důkladném testování (zkoumání)
9,32 v hlubokém – dosl. zatíženém , tedy v těžkém spánku
9,35 milovaný – jiné rukopisy: vyvolený
9,46 hádka – var. myšlenka
9,62 způsobilý – var. užitečný, být vhodný, hodit se – ř. slovo dosl. ‚dobře-padnoucí‘
Ježíš znovu vysílá svoje učedníky
1Potom si Pán určil jiných sedmdesát [dva] učedníků, a poslal je před Svou tváří po dvou do každého města i místa, kam měl Sám jít.2Řekl jim: „Sklizeň je velká, ale pracovníků je málo. Proste proto Pána sklizně, aby na svou sklizeň vyslal pracovníky.3Jděte… Hle: Posílám vás jako ovce mezi vlky.4Neberte si s sebou měšec, koženou brašnu ani sandály. A na cestě nikoho nepozdravujte.5Do jakéhokoli domu vejdete, nejprve řekněte: ‚Pokoj tomuto domu.‘6Pokud tam bude syn pokoje, spočine na něm váš pokoj. Pokud ne, pokoj se navrátí k vám.7V tom domě zůstaňte a jezte a pijte to jídlo od nich, neboť pracovník je hoden své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu.8A do kteréhokoli města byste vešli a přijali by vás tam, jezte, co před vás předloží.9Uzdravujte v tom městě nemocné a říkejte jim: ‚Přiblížilo se k vám Boží království.‘ 10A do jakéhokoli města byste vešli a nepřijali by vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: 11‚Vytřásáme vám i ten prach, který se přichytil na našich nohou z vašeho města. Nicméně vězte, že se k vám přiblížilo Boží království.‘ 12Říkám vám, že obyvatelům Sodomy bude v onen den snesitelněji než tomu městu. 13Běda tobě Chorazin, běda tobě Betsaido! Neboť kdyby v Týru a v Sidónu byly vykonány takové zázraky, které byly vykonány mezi vámi – dávno by seděli v žíněném rouchu a v popelu av lítostizměnili myšlení. 14Proto bude Týru a Sidónu na soudu snesitelněji než vám. 15A ty, Kafarnaum, jsi snad vyvýšeno až do nebe? Až do hádesu sestoupíš... 16Kdo vás slyší, slyší Mě; a kdo vás odmítá, odmítá Mě. Kdo však odmítá Mě, odmítá také Toho, který Mě poslal.“ 17Potom se s radostí vrátilo těch sedmdesát [dva] učedníků a říkali: „Pane, i démoni se nám podřizují ve Tvém jménu.“ 18On jim řekl: „Viděl jsem, jak satan spadl z nebe jako blesk. 19Hle: Dal jsem vám moc šlapat na hady a štíry, i moc nad veškerou mocí nepřítele; a vůbec vám neuškodí. 20Nicméně neradujte se v tom, že se vám podřizují duchové, ale radujte se, že jsou vaše jména zapsána v nebesích.“ 21V tu chvíli se Ježíš rozveselil v Duchu [Svatém] a řekl: „Vyznávám Ti díky, Otče, Pane nebe a země, že jsi tyto věci ukryl před moudrými a učenými lidmi, a odhalil jsi je neučeným lidem. Ano, Otče, neboť taková byla dobrá vůle před Tebou.
22Všechno je Mi předáno od Mého Otce a nikdo neví, kdo je Syn, jedině Otec, a nikdo neví, kdo je Otec, jedině Syn a ten, komu by to chtěl Syn odhalit.“ 23A v soukromí se obrátil k učedníkům a řekl: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte. 24Neboť vám říkám: Mnoho proroků i králů chtělo vidět, co vy vidíte, a neviděli; a slyšet, co slyšíte, a neslyšeli.“
Ježíš vyučuje službě i slovu
25A hle: Přišel jeden znalec zákona, aby Ho nadpokoušel. Řekl: „Mistře, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“ 26Řekl mu: „Co je napsáno v zákoně? Jak to tam čteš?“ 27Odpověděl: „‚Miluj svého Pána Boha v celé své mysli, v celé své duši, v celé své síle a v celém svém přemýšlení‘ a ‚svého bližního jako sebe.‘“ 28Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš živ.“ 29On se ale chtěl ospravedlnit, a tak řekl Ježíšovi: „A kdo je můj bližní?“ 30Ježíš si vzal slovo a řekl: „Jeden člověk vyšel z Jeruzaléma do Jericha a upadl do rukou banditů, kteří ho svlékli a zbili; a pak odešli. Nechali ho tam polomrtvého. 31Náhodou šel na té cestě nějaký kněz a uviděl ho, ale obešel ho. 32Podobně se tam objevil i levita. Přišel k tomu místu, uviděl ho a obešel ho. 33Cestoval tudy i nějaký Samařan. Přišel k němu, a když ho uviděl, byl pohnut soucitem.
34Přistoupil, obvázal jeho rány a nalil na ně olej a víno. Položil ho na svého mezka apřivedl ho až do hostince a postaral se o něj. 35Dalšího dne vytáhl dva denáry, dal je hostinskému a řekl: ‚Postarej se o něj. A co za něj utratíš navíc, to ti zaplatím, až se budu vracet.‘ 36Co myslíš: Kdo z těch tří se stal bližním tomu, který upadl mezi bandity?“ 37Řekl: „Ten, který vůči němu vykonal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a dělej to samé.“ 38Když šli dál, stalo se, že vešel do jedné vesnice. Nějaká žena jménem Marta Ho přijala do svého domu. 39A ta žena měla sestru jménem Marie, která se posadila u Ježíšových nohou a poslouchala Jeho slova.
40Ale Marta byla velmi zaneprázdněna mnohou prací při obsluhování. Přistoupila a řekla: „Pane, nestaráš se o to, že mě moje sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi aktivně spolupomáhá.“
41Odpověděl jí: „Marto, Marto, jsi příliš znepokojená a jsi rozrušena mnoha věcmi.
42Málo je však zapotřebí, jenjednévěci. Marie si vybrala dobrý díl. Zvolila si to, co jí nebude odejmuto.“
Poznámky:
10,21 neučený – var. malé dítě, prostý (neznalý) člověk
10,25 nadpokoušel – dosl. z(předložka)+pokoušet, tedy nadměrně pokoušet)
10,30 zbili – dosl. (dali) rány
10,31.32 obejít – ve smyslu: jít po druhé straně cesty
10,34 mezek – ř. slovo označuje tažný dobytek (koně nebo mezka, který tahá náklad), někdy obecně zvířata (1. Kor 15,39)
10,35 až se budu vracet – dosl. při mém návratu
10,40 starat se – var. brát ohled
10,41 znepokojená – var. ustaraná, úzkostlivá
Ježíš vyučuje službě i slovu 1Jednou se Ježíš na nějakém místě modlil. Když přestal, stalo se, že Mu jeden z Jeho učedníků řekl: „Pane, nauč nás se modlit, jak to i Jan učil své učedníky.“2Řekl jim: „Když se modlíte, říkejte: ‚Náš Otče, který jsi v nebesích, buď posvěceno Tvoje jméno, přijď Tvoje království, staň se Tvoje vůle, jako v nebi, tak i na zemi. 3Náš chléb pro zítřek dej nám každý den4a odpusť nám naše hříchy, vždyť i my odpouštíme každému našemu dlužníkovi. A nenechej nás napospaspokušení, ale vysvoboď nás od zlého.‘“ 5Řekl jim: „Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby,6neboť ke mně přišel ze své cesty můj přítel, a nemám, co bych mu předložil.‘7A on zevnitř řekne: ‚Neotravuj mě, dveře jsou již zavřeny a moje děti jsou se mnou v posteli. Nemohu vstát a dát ti ty chleby.‘8Říkám vám: I když nevstane a nedá mu ty chleby kvůli tomu, že je jeho přítel, kvůli jeho smělosti vstane a dá mu to, co potřebuje. 9 I já vám říkám: Proste, a bude vám dáno. Hledejte, a najdete. Tlučte, a bude vám otevřeno. 10Vždyť každý, kdo prosí, dostává; kdo hledá, nalézá; a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. 11Copak je mezi vámi otec, který když ho syn poprosí o chléb, tak mu podá kámen? Nebo když syn poprosí o rybu, podá mu místo ryby hada? 12Nebo by poprosil o vejce, a podal by mu štíra? 13Proto tedy vy, ačkoliv jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím více Otec, který je v nebesích, dá Ducha Svatého těm, kdo Ho prosí.“ 14A Ježíš vyháněl démona; ten démon byl němý. Když démon vyšel, stalo se, že ten němý člověk mluvil. A lidé ze zástupu se tomu divili, 15ale někteří z nich říkali: „Vyhání démony v moci belzebuba, vládce démonů.“
16Jiní lidé Ho pokoušeli; hledali od Něj znamení z nebe. 17Ale On znal jejich přemýšlení a řekl jim: „Každé království, které je samo proti sobě rozdělené, pustne, a dům rozdělený proti domu padá. 18Pokud je však i satan proti sobě rozdělen, jak může jeho království obstát? Vždyť říkáte, že v moci belzebuba vyháním démony. 19Pokud však v moci belzebuba vyháním démony, v kom démony vyhání vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci. 20Pokud však vyháním démony Božím prstem, potom už k vám přišlo Boží království. 21Když silný a plně ozbrojený člověk střeží nádvoří svého domu, všechny jeho věci jsou v pokoji. 22Kdyby však na něj přišel někdo silnější a přemohl ho, odejme mu celou zbroj, ve kterou věřil, a jeho kořist si rozdělí. 23Kdo není se Mnou, je proti Mně. A kdo se Mnou neshromažďuje, rozptyluje. 24Když z člověka vyjde nečistý duch, prochází se po pustých místech a hledá odpočinek. A když nenachází, řekne si: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ 25A když přijde, najde jej prázdný, vymetený a pěkně uspořádaný. 26Pak jde, přijme k sobě sedm dalších duchů – zlejších, než on sám – vejdou do toho člověka a přebývají tam. A pozdější věci toho člověka jsou horší než dřívější.“ 27Když to říkal, stalo se, že jedna žena ze zástupu pozvedla svůj hlas a řekla mu: „Blahoslavené je břicho matky, ve které Tě nosila, a blahoslavená jsou prsa, ze kterých ses kojil.“ 28On řekl: „Blahoslavení jsou naopak ti, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.“ 29Když se shromažďovaly zástupy, začal říkat: „Tato generace je zlou generací. Hledá znamení, a znamení jí nebude dáno, pouze znamení proroka Jonáše. 30Neboť jako se stal Jonáš znamením obyvatelům Ninive, tak se i Syn člověka stane znamením této generaci. 31Na soudu s muži této generace povstane královna z jihu a odsoudí je. Neboť ona přijela z dalekých končin země, aby slyšela Šalamounovu moudrost. A hle: Zde je někdo větší, než Šalamoun.
32Na soudu s touto generací povstanou muži z Ninive a odsoudí ji. Neboť oni na Jonášovo kázání v lítostizměnili myšlení. A hle: Zde je někdo větší než Jonáš. 33Nikdo nezapaluje lampu a nestaví ji do skrýše ani pod nádobu, ale staví ji na svícen, aby ti, kdo vcházejí do domu, viděli světlo. 34Lampou tvého těla je tvoje oko. Když je tvoje oko čisté, i celé tvoje tělo bude osvětlené, když však bude tvoje oko zlé, také celé tvoje tělo bude potemnělé. 35Dávejte si tedy pozor na to, aby světlo, které je v tobě, nebylo temnotou. 36Pokud bude tvoje tělo plně osvětlené a nebude mít žádnou potemnělou částečku – bude všechno tak osvětlené, jako když tě lampa ozařuje svým osvětlením.“ 37Jakmile domluvil, prosil Ho nějaký farizeus, aby u něho poobědval. Ježíš vešel do jeho domu a posadil se ke stolu. 38Farizeus viděl, že se před obědem nevykoupal, a podivil se tomu. 39Pán mu řekl: „Nyní vy, farizeové: očišťujete zvenčí kalichy i mísy, avšak váš vnitřek je plný touhy po drancování a špatnosti. 40Vy krátkozrací! Ten, kdo udělal to, co je zvenčí – neudělal snad také vnitřek? 41Raději z vnitřního přesvědčení dávejte příspěvky pro chudé, a hle – všechno vám je čisté. 42Ale běda vám, farizeům, protože platíte desátky z máty, routy a ze všech zahradních bylin, ale zanedbáváte soud a Boží lásku. Tyto věci jsou nutné dělat a ty další nezanedbávat. 43Běda vám, farizeům, protože milujete přední sedadla v synagogách a zdravení na tržištích. 44Běda vám, učitelé zákona a farizeové, pokrytci. Protože jste jako nejasné hroby. A lidé, kteří po nich chodí, to nevědí.“ 45Jeden ze znalců zákona Mu odpověděl: „Mistře, když říkáš tyto věci, urážíš také nás.“
46On však řekl: „Také vám, znalcům zákona, běda! Protože zatěžujete lidi obtížně nositelnými náklady a sami se těch nákladů nedotknete anijedním prstem. 47Běda vám, protože stavíte pomníky prorokům, které vaši otcové zavraždili. 48Tak dosvědčujete skutky vašich otců a souhlasíte s nimi, neboť oni ty proroky zavraždili – a vy jim stavíte pomníky... 49Proto i Boží Moudrost řekla: ‚Pošlu k nim proroky a apoštoly a oni některé z nich zavraždí a jiné budou pronásledovat, 50aby byla od této generace vyžádána krev všech proroků, která byla prolita od založení světa – 51od Ábelovy krve až do krve Zachariáše, který byl zavražděn mezi oltářem a budovou chrámu. Ano, říkám vám: Od této generace bude tato krev vyžádána. 52Běda vám, znalci zákona, protože jste vzali klíč poznání; sami jste nevešli, a těm, kdo vcházejí, bráníte.“ 53Když odsud vyšel, začali vůči Němu učitelé zákona a farizeové chovat intenzivní závist a vyptávat se Ho na mnoho věcí. 54Číhali na Něj, aby z Jeho úst něco ulovili.
Poznámky:
11,4 neuvoď nás napospas – dosl. a ne-přiveď/doveď/dones nás do pokušení
11,8 tomu, jak je smělý – dosl. nestydatý , tj. nestydí se a tak jedná směle
11,16 pokoušet – var. otestovat
11,23 rozptyluje – var. plýtvá
11,27 břicho – dosl. děloha
11,34 čisté – dosl. jednoduché, neporušené
11,37 poobědval – var. posnídal. Označení pro jídlo před večeří.
11,38 oběda – var. snídani (jakékoli jídlo před hlavním jídlem dne – večeří)
11,38 vykoupat – dosl. neponořil se (stejné slovo pro ‚křest‘)
11,44 nejasné – dosl. neznatelné, neoznačené
11,53 vyptávat – var. vyslýchat, vyptávat se (otázkami)
11,54 číhali – var. spikli se proti
Ježíš vyučuje službě i slovu
1V tom čase se začal shromažďovat desetitisícový zástup, takže lidé šlapali jeden po druhém. Ježíš začal nejprve říkat Svým učedníkům: „Dávejte si pozor na farizejský kvásek, tj. na jejich přetvářku,2protože neexistuje nic úplně skrytého, co nebude odhaleno, ani nic tajného, co nebude poznáno.3Proto co jste říkali ve tmě, to bude slyšeno ve světle. A co jste si v pokojích říkali šeptem do uší, to bude rozhlašováno ze střech.4Říkám vám, Svým přátelům: Nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, a potom nemají, co by vám více udělali,
5ale ukážu vám, koho se bát: Bojte se toho, který má moc vás po zabití uvrhnout do gehenny. Ano, říkám vám: toho se bojte.
6Neprodává se snad pět vrabců za dva assariony? Avšak anijediný z nich není před Bohem zapomenut.7Ale i vlasy na vaší hlavě jsou všechny sečteny. Nebojte se, jste hodnotnější než mnoho vrabců. 8 Říkám vám však: Ke každému, kdo by se ke Mně přiznal před lidmi, se také Syn člověka přizná před Božími anděly.9Kdo Mě však zapře před lidmi, bude zapřen před Božími anděly. 10A každému, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale tomu, kdo by se rouhal proti Duchu svatému, odpuštěno nebude. 11Když vás budou přivádět do synagog, k vládcům a mocným lidem, neznepokojujte se tím, jak anebo čím byste se obhájili, nebo co byste řekli.
12Vždyť Duch svatý vás v té chvíli naučí, co je zapotřebí říct.“ 13Jeden člověk ze zástupu Mu řekl: „Mistře, řekni mému bratru, ať si se mnou rozdělí dědictví.“ 14On mu řekl: „Člověče, kdo Mě nad tebou ustanovil soudcem či rozhodčím?“ 15Řekl jim: „Mějte se na pozoru a vyhýbejte se veškeré chamtivosti, protože život člověka není v hojnosti jeho majetku.“ 16Řekl jim podobenství: „Jednomu bohatému člověku přineslo pole hojnost zisku. 17A uvažoval sám u sebe: ‚Co udělám, když nemám, kam shromáždit svou úrodu?‘ 18A řekl: ‚Udělám toto: Zbořím své sýpky a vystavím větší, kde shromáždím všechno své obilí a zásoby. 19A řeknu své duši: Duše, máš na mnoho let uložených mnoho zásob. Tak odpočívej, jez, pij a buď radostná.‘ 20Avšak Bůh mu řekl: ‚Ty krátkozraký! Ještě této noci si vyžádají zpět od tebe tvoji duši. A to, co jsi připravil – čí to bude?‘ 21Tak je to s tím, kdo si ukládá majetek, a není bohatý vůči Bohu.“ 22Svým učedníkům řekl: „Kvůli tomu vám říkám: Nebuďte znepokojeni ohledně své duše – co byste jedli; ani nebuďte úzkostliví ohledně těla – čím byste se oblékli. 23Vždyť duše je víc než jídlo; a tělo víc než oděv. 24Pozorně přemýšlejte nad havrany, protože nesejí ani nesklízí, nejsou pro ně sýpky ani pokoje – a Bůh je krmí. Oč máte větší hodnotu vy než ptáci! 25A kdo z vás, znepokojených, je schopen přidat k délce svého života jeden loket? 26Pokud nemůžete ani to nejmenší – proč se znepokojujete ohledně zbývajících věcí?
27Pozorně přemýšlejte nad polními liliemi, jak rostou: Nevykonávají namáhavou práci ani nepředou. Avšak říkám vám: Ani Šalamoun v celé své slávě nebyl oblečen jako jedináz nich.
28Pokud tedy Bůh tak dobře obléká trávu (která je dnes na poli a zítra se hodí do pece), oč víc obleče vás, malověrní! 29Neusilujte o to, co byste jedli nebo co byste pili; a nebuďte úzkostliví. 30Vždyť všechny tyto věci usilovně hledají národy tohoto světa. Avšak váš Otec ví, že to potřebujete. 31Ale hledejte Boží království, a všechny tyto věci vám budou přidány. 32Maličké stádo, neboj se, vždyť vašemu Otci se zalíbilo vám dát království. 33Prodávejte své majetky a dávejte příspěvky pro chudé. Udělejte si měšce, které nezestárnou: nevyčerpatelné shromaždiště v nebesích, kde se k nim nemůže přiblížit zloděj a kde je zcela nezkazí mol. 34Vždyť kde je tvoje shromaždiště, tam bude i tvoje mysl. 35 Ať jsou vaše bedra přepásána a vaše lampy hořící. 36Buďte podobní lidem, kteří očekávají svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu otevřeli hned, jakmile přijde a zatluče. 37Blahoslavení ti otroci, které pán při svém příchodu najde v pohotovosti. Amen, říkám vám, že se přepásá a posadí je ke stolu. Pak přistoupí, aby je obsluhoval. 38A pokud přijde v druhé či třetí hlídce, a tak je najde – jsou blahoslavení!
39Toto však vězte, že kdyby hospodář věděl, v jakou chvíli přijde zloděj, byl by v pohotovosti a nedovolil by, aby jeho dům ten zloděj podkopal.
40Také vy buďte připraveni, protože Syn člověka přijde ve chvíli, kterou neznáte.“ 41Petr řekl: „Pane, toto podobenství říkáš jen nám, nebo také všem lidem?“
42Pán řekl: „Hle: Kdo je věrný a moudrý správce domácnosti, jehož by pán ustanovil nad svou domácností, aby jejím členům dával ve stanovený čas příděl jídla? 43Blahoslavený otrok, kterého jeho pán při příchodu najde, že to tak dělá.
44V pravdě vám říkám, že ho ustanoví nad veškerým svým majetkem.
45Pokud by si však ten otrok ve své mysli řekl: ‚Můj pán prodlévá s příchodem‘ – a začal by bít služebníky a mladé služebnice; a jíst, pít a opíjet se,
46pán toho otroka přijde v den, kdy to nečeká, a ve chvíli, kterou nezná. Oddělí ho a přidělí mu místo s nevěrnými.
47Ten otrok, který zná vůli svého pána a není připraven ani nekonal podle jeho vůle, bude velmi bit.
48Avšak ten otrok, který nezná vůli svého pána, a dělal to, co si zaslouží rány, bude bit méně. Od každého, kterému je mnoho dáno, bude mnoho hledáno; a komu bylo mnoho předloženo, od toho bude vyžadováno více. 49 Přišel jsem na zem uvrhnout oheň, a jak si přeji, aby se už vznítil.
50Ale křtem mám být pokřtěn, a jak jsem uvnitřsvírán, dokud se ten křest nedokončí.
51Myslíte, že jsem přišel na zem dát pokoj? Ne, říkám vám, ale spíše rozdělení.
52Neboť již od této chvíle bude v jednom domě rozděleno pět osob: tři proti dvěma a dva proti třem. 53Bude rozdělen otec proti synu a syn proti otci; matka proti dceři a dcera proti matce; tchyně proti své snaše a snacha proti své tchyni.“ 54Zástupům řekl: „Když vidíte, jak od západu vychází oblak, hned říkáte: ‚Přijde prudký déšť‘ – a tak se to i stává. 55Když vane jižní vítr, říkáte: ‚Bude spalující horko‘ – a stává se to. 56Pokrytci. Vzhled země a nebe umíte rozpoznat, ale jak to, že neumíte rozpoznat tento čas? 57Proč také sami od sebe nerozsuzujete, co je spravedlivé? 58Když jdeš se svým oponentem před vládce, přičiň se o propuštění od něho. Jinak tě povleče k soudci, soudce tě předá soudnímu zmocněnci a soudní zmocněnec tě vsadí do vězení. 59Říkám ti: Jistě odtamtud nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední lepto.“
Poznámky:
12,6 assarion – nejmenší římská mince
12,11 obhájit – pozn. říct na obranu
12,14 rozhodčí – dosl. rozdělovač
12,15 vyhýbat – dosl. střežit (zachovávat) se od chamtivosti
12,21 ukládá – var. shromažďuje (jako poklad)
12,25 loket – jednotka délky
12,33.34 shromaždiště – dosl. to, co je nashromážděno, poklad , sklad, shromaždiště
12,37 v pohotovosti – být vzhůru, hlídat, být ostražitý, v pohotovosti
12,42 nad domácností – jindy se ř. slovo překládá: uzdravení, lékařská pomoc, tedy péče (v tomto případě péče o domácnost)
12,46 oddělí ho – var. rozsekne ho (na dva díly)
12,48 vyžadovat – var. zeptat se, ptát se
12,52 od této chvíle – dosl. od nyní
12,53(2x) snacha – dosl. nevěsta
12,56(2x) rozpoznat – dosl. pokoušet, otestovat, rozpoznávat
12,59 lepto – mince s nejmenší hodnotou v Izraeli
Ježíš mluví o pokání
1Právě v ten čas tam bylo přítomno několik lidí, kteří Mu podali zprávu o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s krví jejich obětí.2Ježíš jim odpověděl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci, protože toto vytrpěli?
3Ne, říkám vám. Ale pokud nezměníte v lítosti myšlení, všichni podobně zahynete.4Anebo oněch osmnáct lidí, na které spadla ta věž v Siloe a zabila je – myslíte si, že tito dlužníci byli větší dlužníci než všichni lidé, kteří bydlí v Jeruzalémě?
5Ne, říkám vám. Ale pokud nezměníte v lítosti myšlení, všichni podobně zahynete.“ 6Řekl toto podobenství: „Kdosi měl na své vinici zasazený fíkovník. A přišel, hledal na něm ovoce, ale nic nenašel.7Řekl vinaři: ‚Hle: po tři roky přicházím, hledám na tomto fíkovníku ovoce a nic nenacházím. Proto jej vykořeň! Proč by měl na té zemi zbytečně růst?‘8On mu odpověděl: ‚Pane, ponechej ho i tento rok, ať jej okopám a dám mu hnůj.9Zda by snad vskutku nesl ovoce v náležitý čas. Pokud však ne, potom jej vykořeň.‘“ 10V sobotu vyučoval v jedné synagoze. 11A hle: Žena, která měla ducha slabosti osmnáct let; byla sehnutá a vůbec se nemohla napřímit. 12Ježíš ji uviděl, zavolal ji a řekl jí: „Ženo, jsi zproštěna své slabosti.“ 13Vložil na ni ruce. Hned se postavila vzpřímeně a oslavovala Boha.
14Reagoval na to správce synagogy; naštval se, protože Ježíš tu ženu uzdravil v sobotu. Řekl zástupu: „Je šest dní, ve kterých je potřeba pracovat. Proto v těch dnech přicházejte k uzdravení, ale ne v sobotní den.“
15Pán mu odpověděl: „Pokrytče. Neodvazuje snad každý z vás v sobotu svého vola či osla od koryta pro krmení a nevede ho napájet?
16A tato Abrahamova dcera, kterou hle: satan svazoval osmnáct let – není snad potřeba, aby byla rozvázána z tohoto pouta v sobotní den?“ 17Když to řekl, všichni Jeho oponenti byli zcela zahanbeni a celý zástup se radoval nad všemi těmi slavnými činy, které se staly od Něho. 18Ježíš proto řekl: „Čemu je podobné Boží království? A k čemu ho připodobním? 19Je podobno semínku hořčičného keře, které člověk vzal a zasadil do své zahrady. Semínko rostlo, stal se z něj veliký strom a na jeho větvích se uhnízdili nebeští ptáci.“ 20A znovu řekl: „K čemu připodobním Boží království? 21Je podobné kvásku, který žena vzala, zadělala do třech mírek mouky, dokud to všechno neprokvasilo.“ 22A procházel se po městech a vesnicích, vyučoval a postupoval vpřed do Jeruzaléma.
23Jeden člověk mu řekl: „Pane, je málo těch, kteří přijímajíspasení?“ On jim řekl: 24 „Usilovně zápasteo to, abyste vešli úzkými dveřmi, protože vám říkám: Mnoho lidí se bude snažit vejít, ale nebudou moci. 25V tu chvíli, když by vstal hospodář a zavřel dveře, a vy byste stáli venku, začnete tlouct na dveře a říkat: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ A on vám odpoví: ‚Neznám vás… Odkud jste?‘ 26Tehdy začnete říkat: ‚Jedli jsme a pili jsme ve Tvojí přítomnosti a na našich ulicích jsi vyučoval.‘ 27A on řekne: ‚Říkám vám: Neznám vás. Odkud jste? Odejděte ode mě vy všichni, kdo jste pracovníci nespravedlnosti.‘ 28Tam bude nářek a skřípění zubů, až uvidíte Abrahama, Izáka, Jákoba a všechny proroky v Božím království, ale vás vyženou ven. 29A přijdou lidé od východu i od západu, od severu i od jihu; a budou sedět u stolu v Božím království. 30A hle: Jsou poslední, kteří budou první; a jsou první, kteří budou poslední.“ 31V tu chvílik Němu přistoupili nějací farizeové a řekli Mu: „Vyjdi a jdi odtud, protože Tě chce Herodes zavraždit!“ 32Řekl jim: „Jděte a řekněte té lišce: ‚Hle: Vyháním démony a léčím dnes i zítra; a třetího dnedokonámSvé dílo. 33Ale dnes, zítra i pozítří musím jít dál, protože není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.‘ 34Jeruzaléme, Jeruzaléme, který vraždíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni: Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvoje děti takovým způsobem, jako shromažďuje slepice svoje kuřátka pod křídla? A nechtěli jste… 35Hle: Váš dům se vám zanechává opuštěný. Ale říkám vám: Jistě Mě neuvidíte, dokud nepřijde ten čas, kdy řeknete: ‚Požehnaný, který přichází v Pánově jménu.‘“
Poznámky:
13,4 dlužníci – patrně ve smyslu „dluh hříchu“ (hříšník). Stejné ř. slovo např. v Mt 6,12 či Mt 18,24
13,7.9 vykořeň – dosl. vytni ho (usekni)
13,19 hořčičný keř – nejedná se bylinu (kterou známe z naší přírody). Jde patrně o dřevinu, jejíž plody mají pronikavou hořčičnou chuť, snad se jedná o rostlinu (keř) salvadora perská.
13,21 tři mírky – tj. 39litrů mouky (1mírka = 13litrů)
13,22 postupoval vpřed – dosl. a cestu dělal do Jeruzaléma
13,32 dokonám – ve smyslu: dovádím do konce/dokončuji uzdravování (ve smyslu: pokračuji v tom až do konce)
Ježíš mluví k bohatým i chudým
1Když Ježíš vsobotu vešel do domu jednoho z předních farizeů jíst chléb, stalo se, že Ho pozorně sledovali.2A hle: Byl před Ním nějaký člověk, který trpěl vodnatelností. 3Ježíš na to reagoval; řekl znalcům zákona a farizeům: „Je dovoleno vsobotu uzdravovat, nebo ne?“ 4Ale oni mlčeli. Pevně ho uchopil, uzdravil a propustil.
5Řekl: „Komu z vás by spadl do studny syn nebo vůl – a nevytáhl by ho hned v sobotní den?“ 6Na to Mu nedokázali odmlouvat. 7Když věnoval pozornost tomu, jak si pozvaní lidé vybírají přední místa u stolu, řekl jim podobenství:8 „Když tě někdo pozve na svatbu, nelehej si ke stolu na přední místa, aby snad nebyl pozván někdo váženější, než jsi ty.9Jinak přijde ten, který tebe i toho vznešeného pozval, a řekne ti: ‚Dej tomuto vznešenému člověku místo.‘ A tehdy s hanbou zaujmeš poslední místo.
10Ale když jsi pozván, jdi a posaď se na posledním místě. Takže když přijde ten, který tě pozval, řekne ti: ‚Příteli, postup výše.‘ Tehdy budeš mít slávu před všemi, kteří s tebou stolují. 11Protože každý, kdo se povyšuje, bude ponížen. A kdo se ponižuje, bude povýšen.“ 12Řekl také tomu, který Ho pozval: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, bratry, příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také oni na oplátku nepozvali a tak by nastala tvoje odplata. 13Ale když pořádáš banket, pozvi žebráky, zmrzačené, chromé a slepé. 14A budeš blahoslavený, protože nemají nic, čím by ti odplatili. Vždyť ti bude odplaceno při vzkříšení spravedlivých lidí. “ 15Uslyšel to jeden ze stolovníků a řekl Mu: „Blahoslavený, kdo bude jíst chléb v Božím království.“ 16Ale On mu řekl: „Jeden člověk pořádal velikou večeři a pozval mnoho lidí.
17V čase večeře poslal svého otroka, aby řekl pozvaným: ‚Pojďte, vše je již připraveno.‘
18A každý [jeden] začal prosit. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a je nutné, abych se na ně šel podívat. Prosím tě, přijmi moji omluvu.‘ 19A jiný řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.‘ 20A jiný řekl: ‚Oženil jsem sese ženou a kvůli tomu nemohu přijít.‘ 21Otrok se vrátil a podal o tom zprávu svému pánu. Tehdy se hospodář rozhněval a řekl svému otroku: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem žebráky, zmrzačené, chromé a slepé.‘22A otrok řekl: ‚Pane, stalo se, jak jsi rozkázal. A ještě je místo.‘ 23Pán řekl svému otroku: ‚Vyjdi na cesty a mezi ploty a naléhej na lidi, aby vešli, aby se můj dům naplnil.‘ 24Neboť vám říkám, že nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neochutná mojí večeři.“ 25Scházely se k Němu početné zástupy. Obrátil se k nim a řekl: 26„Pokud ke Mně někdo jde, musí nenávidět svého otce, matku, ženu, děti, bratry, sestry, ano – i svou duši – jinak nemůže být Mým učedníkem.
27A musí nést svůj kříž a jít za Mnou – jinak nemůže být Mým učedníkem. 28Vždyť když někdo z vás chce postavit věž, copak si nejprve nesedne a nespočítá si náklady, zda má na dokončení stavby?29Takže když by položil základ a nemohl stavbu dokončit, všichni, kteří by to uviděli, by se mu začali posmívat a říkat: 30‚Ten člověk začal stavět, ale nemohl to dokončit.‘ 31Anebo když táhne nějaký král, aby se setkal s jiným králem ve válce: Copak si nejprve nesedne a nerozhodne se, zda je schopen se s deseti tisíci vojáky střetnout s tím, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci vojáky? 32Pokud ne, tak ještě když je od něj daleko, vyšle k němu delegaci, aby si vyžádal podmínky pro mír. 33Proto také nikdo z vás, kdo se nerozloučí se vším, co sám je, nemůže být Mým učedníkem. 34Sůl je dobrá. Pokud se však sůl stane neslanou – v čem bude ochucena? 35Nehodí se ani do země, ani do hnoje, ale vyhazuje se ven. Kdo má uši k slyšení, slyš!“
Poznámky:
14,5 syn – jiné rukopisy: vůl
14,7 pozvaní – var. povolaní
14,9 zaujmeš – dosl. začneš… držet
14,12 oběd – var. snídani (jakékoli jídlo před hlavním jídlem dne – večeří)
14,18(2x).19 prosit, omluvu – ř. slovo může znamenat: prosit , omluvit se, odmítnout
14,33 je – var. má, žije, co mu patří
14,34 stane neslanou – var. stane bláznem, neužitečným, zkazí se (stejné ř. slovo v Ř 1,22; 1. Kor 1,20)
14,34 ochucena – ve smyslu: připravit (jídlo)
Ježíš mluví k bohatým i chudým
1Přibližovali se k Němu všichni výběrčí daní a hříšníci, aby Ho slyšeli.2A farizeové a zákoníci velmi reptali: „Tento Ježíš je přijímá a spolují s nimi.“ 3Řekl jim toto podobenství:4„Který člověk z vás udělá toto: Když má sto ovcí a ztratí jednu z nich, nezanechá snad devadesát devět v pustině a nejde snad hledat tu ztracenou, dokud ji nenajde?5Když ji najde, položí ji s radostí na svoje ramena.6Když přijde domů, svolá přátele a sousedy a řekne jim: ‚Spoluradujte se se mnou, protože jsem našel svou ovci, která byla ztracena.‘
7Říkám vám, že tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který v lítostizměnil myšlení, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří činit pokání nepotřebují. 8Anebo nějaká žena, která má deset drachem a ztratí z nichjednu drachmu – neudělá snad to, že zapálí lampu, vymete dům a bude ji pečlivě hledat, dokud ji nenajde?
9Když ji najde, svolá přátele a sousedy a řekne jim: ‚Spoluradujte se se mnou, protože jsem našla drachmu, kterou jsem ztratila.‘
10Říkám vám, že taková radost nastane před Božími anděly nad jedním hříšníkem, kterýv lítostizměnil myšlení.“ 11Řekl však: „Jeden člověk měl dva syny.
12Ten mladší z nich řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který mi náleží jako dědictví. A otec jim rozdělil živobytí.‘ 13Po nemnoha dnech mladší syn všechno sebral a vycestoval do zahraničí, tedy do daleké země. Tam rozházel svůj majetek; žil rozhazovačně. 14Když všechno utratil, nastal v té zemi hladomor a on začal strádat.
15Šel a připojil se kjednomu občanovi té země a on ho poslal na svoje pole pást prasata.
16A toužil naplnit své břicho aspoň lusky, které žrala ta prasata, ale nikdo mu je nedával. 17Šel do sebe a řekl si: ‚Jak mnoho nádeníků mého otce má nadbytek chleba – a já tu umírám hladem! 18Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou,
19již nejsem hoden nazývat se tvým synem. Udělej mě jako jednohoze svých nádeníků.‘ 20Vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, jeho otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a vroucně ho zlíbal.
21Ten syn mu však řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. Již nejsem hoden nazývat se tvým synem. Udělej mě jako jednohoze svých nádeníků.‘ 22Otec však řekl svým otrokům: ‚Rychle přineste to nejlepší dlouhé roucho a oblečte ho. Dejte mu na ruku prsten a dejte mu na nohy sandály. 23Přiveďte vykrmené tele a zabijte je! Jezme a radujme se! 24Protože tento můj syn zemřel, a znovu ožil, byl ztracený, a byl nalezen.‘ A začali se radovat. 25Jeho starší syn byl na poli. Když přicházel a přibližoval se k domu, uslyšel zvuk hudby a kruhového tance.
26Zavolal si jednohoz otroků a vyptával se ho, co to má znamenat. 27Řekl mu: ‚Přišel tvůj bratr a tvůj otec nechal zabít vykrmené tele, protože ho přijal do svého domu živého a zdravého.‘ 28On se však rozhněval a nechtěl tam vejít. Jeho otec vyšel z domu a prosil ho. 29On však svému otci odpověděl: ‚Hle: Tolik let ti otročím a nikdy jsem neobešel žádný tvůj příkaz. A nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se radoval se svými přáteli. 30Když však přišel tento tvůj syn, který prožral tvoje živobytí s prostitutkami, nechal jsi kvůli němu zabít vykrmené tele!‘ 31On mu řekl: ‚Synu, ty jsi vždycky se mnou a všechno, co je moje, je tvoje.
32Ale je zapotřebí se radovat a veselit se, protože tvůj bratr zemřel, a znovu ožil, ztratil se, a je nalezen.‘“
Poznámky:
15,2 spolují – v ř. jedno slovo “spolu-jí”
15,4.6.24 ztratit – var. zahynout, zabít
15,8(2x).9 drachma – stříbrná římská mince o podobné hodnotě jako denár (který se dával za denní mzdu)
15,16 lusky – plody stromu rohovník, který plodí lusky (známé také jako svatojánský chléb nebo karob), kterými se krmila prasata a někdy ho jedli také chudí lidé
15,22 dlouhé roucho – dlouhé roucho, které nosili vysoce postavení lidé
15,26 má znamenat – dosl. co je to
15,28 prosit – var. vyzývat, povzbuzovat, napomínat
15,32 zapotřebí – správné, je zapotřebí, musí to tak být
Ježíš mluví k bohatým i chudým
1Řekl také Svým učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk, který měl správce domácnosti. Ten byl před ním obžalován, že rozhazuje jeho majetek.2Povolal ho k sobě a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Vydej počet ze svého správcovství, neboť již nebudeš moci nadále spravovat můj majetek.‘ 3Správce domácnosti si však sám u sebe řekl: ‚Co budu dělat? Můj pán ode mne odnímá správcovství. Kopat nemohu a žebrat se stydím.4Vím, co udělám, aby mě lidé přijali do svých domovů, až budu zbaven správcovství.‘5Zavolal si každého [jednoho] dlužníka svého pána. Řekl prvnímu dlužníkovi: ‚Kolik mému pánu dlužíš?‘6Řekl: ‚Sto věder oleje.‘ Řekl mu: ‚Vezmi svůjpísemný dlužní úpis, rychle si sedni a napiš: padesát.‘7Potom řekl jinému dlužníkovi: ‚Ty dlužíš kolik?‘ Řekl: ‚Sto měr pšenice.‘ Řekl mu: ‚Vezmi svůjpísemný dlužní úpis a napiš: osmdesát.‘8A pán pochválil toho nespravedlivého správce domácnosti, protože jednal chytře. Neboť synové tohoto věku jsou vůči svému druhu moudřejší, než synové světla. 9A Já vám říkám: Udělejte si přátele z nespravedlivého mamonu, aby vás, až zanikne, přijali do věčných stanů. 10Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i v mnohém; kdo je v nejmenším nespravedlivý, je nespravedlivý i v mnohém.
11Pokud jste se tedy nestali věrnými v nespravedlivém mamonu, kdo vám bude důvěřovat ohledně opravdového mamonu? 12A pokud jste se nestali věrnými v tom, co patři jinému – kdo vám dá to, co je vaše?
13Žádný služebník domácnosti nemůže otročit dvěma pánům, neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat; jednoho se pevně přidrží a druhým bude opovrhovat. Nemůžete otročit Bohu a mamonu.“ 14Když to slyšeli farizeové, kteří byli penězomilující, ohrnovali nad Ním nos.
15Řekl jim: „Vy jste ti, kteří se sami ospravedlňují před lidmi, ale Bůh zná vaše mysli. Vždyť co je mezi lidmi vysoce ceněno, to je před Bohem ohavnost. 16Zákon a Proroci až do Jana – od tehdy je kázáno evangelium Božího království a každý se do něj usilovně dere.
17Snadněji však pomine nebe a země, než aby padla jediná čárečka zákona. 18Cizoloží každý, kdo propouštějíce svou ženu se žení s jinou. A cizoloží ten, kdose žení s propuštěnou od manžela. 19Byl jeden bohatý člověk. Oblékal se do purpuru a drahého lněného oblečení. Každý den skvostně hodoval. 20U jeho brány lehával jeden žebrák jménem Lazar a byl plný vředů. 21Toužil se nasytit z drobků, které padaly ze stolu toho boháče. A přicházeli psi a olizovali jeho vředy. 22Když ten žebrák umřel, stalo se, že byl anděly přenesen na Abrahamovu hruď. Umřel však i boháč a byl pohřben. 23A v hádesu pozdvihl své oči v trápení a uviděl v dálce Abrahama a Lazara na jeho hrudi. 24Zvolal: ‚Otče Abrahame, slituj se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil aspoň koneček svého prstu ve vodě a ochladil můj jazyk, neboť je mi v tomto plameni způsobena velká bolest!‘ 25Abraham však řekl: ‚Dítě, vzpomeň si, že jsi plně obdržel to své dobré ve svém životě, a Lazar podobně zlé. Nyní je však zde Lazar povzbuzován, a tobě je způsobována velká bolest. 26Mimo to všechno: Mezi námi a tebou je upevněna veliká propast, takže ti, kteří chtějí přejít odtud k vám, přejít nemohou; ani se nemohou přepravit odtamtud k nám.‘
27A řekl: ‚Otče, potom tě prosím, abys ho poslal do domu mého otce, 28neboť mám pět bratrů – ať jim slavnostně svědčí, aby také oni nepřišli do tohoto místa trápení.‘ 29Abraham však řekl: ‚Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají.‘
30On řekl: ‚Ne, otče Abrahame, ale pokud by k nim přišel někdo z mrtvých, v lítostizmění myšlení.‘ 31Řekl mu: ‚Pokud neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“
Poznámky:
16,6 sto věder – asi 360litrů
16,7 sto měr – asi 3600litrů
16,8 druhu – var. generaci, pokolení
16,13 Pozn. Dosl. jednoho bude nenávidět a rozdílného milovat, jednoho se pevně přidrží a rozdílným bude opovrhovat (rozdílný – ř. slovo znamenající jiný (úplně jiného druhu)16,13 Pozn. Dosl. jednoho bude nenávidět a rozdílného milovat, jednoho se pevně přidrží a rozdílným bude opovrhovat (rozdílný – ř. slovo znamenající jiný (úplně jiného druhu)
16,14 posmívat se – dosl. ohrnout nos (pohrdnout) a posmívat se
16,15 ospravedlňovat se – ve smyslu: dělat se spravedlivými
16,15 ohavnost – var. odporné
16,16 usilovně razí cestu – ř. slovo pouze v Mt 11,12 a Lk 16,16. Ve smyslu: používat sílu (až násilí), něco silově (až násilně) popadnout a tak se toho zmocnit.
16,18 dosl. text (včetně časů). Věta: „A ten, ženící se s propuštěnou od manžela, cizoloží. “ /var. (jiné chápání řeckého textu): „A ten, (kdo ženu) propustil od manžela a ženící se (s ní), cizoloží.“
16,19 hodoval – var. radoval se
16,20 lehával – var. byl hozen (pohozen), odkládán, pokládán
16,24 přeplavit se – ř. slovo ve smyslu: nejvzdálenější (bod), označuje tedy konečky prstů Kázání
O zodpovědnosti před Bohem
1Řekl Svým učedníkům: „Je nemožné, aby nepřišly svody, ale běda skrze koho přijdou.2Pro takového člověka je výhodnější, kdyby mu kolem krku zavěsili mlýnský kámen a vhodili ho do moře, než aby svedl byť jenjednohoz těchto maličkých.3Věnujte tomu pozornost! Pokud zhřeší tvůj bratr, napomeň ho. A pokud v lítostizmění myšlení, odpusť mu.4A pokud proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát se k tobě obrátí se slovy: ‚v lítostijsem změnil myšlení‘, odpustíš mu.“ 5Apoštolové řekli Pánu: „Přidej nám víru.“6Pán však řekl: „Pokud byste měli víru jako semínko hořčičného keře, řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a zasaď se do moře‘ – a poslechla by vás.7Neboť kdo z vás, kdo má otroka (který orá na poli či pase stádo), mu řekne hned, když se vrátí z pole: ‚Pojď a posaď se za stůl‘?8Neřekne mu spíš: ‚Připrav mi něco, ať povečeřím. Přepásej si svoje bedra a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji. Potom se najez a napij ty.‘9Děkuje snad tomu otroku, že udělal to, co přikázal? [Nemyslím si to.] 10Tak také vy, když uděláte všechno, co je vám přikázáno, řekněte: ‚Jsme neužiteční otroci. Co jsme dlužni udělat, to děláme.‘“ 11Když vystupoval do Jeruzaléma, stalo se, že šel mezi Samařskem a Galileou. 12Když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s Ním deset malomocných mužů, kteří zůstali stát v dálce. 13Pozdvihli své hlasy: „Ježíši, Veliteli, slituj se nad námi!“ 14Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ Když šli, stalo se, že byli očištěni.
15Jeden z nich uviděl, že byl uzdraven. Vrátil se a s velikým hlasem oslavoval Boha. 16Padl na tvář k Jeho nohám a děkoval Mu. A ten člověk byl Samařan. 17Ježíš na to reagoval: „Nebylo očištěno deset? Kde je těch devět? 18Nenašel se nikdo, kdo by se vrátil a vzdal Bohu dík, kromě tohoto cizince?“ 19A řekl mu: „Vstaň a jdi, tvoje víra tě spasila.“
Ježíš vyučuje o Božím království
20Farizeové se Ho zeptali, kdy přijde Boží království. Odpověděl jim: „Boží království nepřijde tak, že jej budete pozorovat, 21ani neřeknete: ‚Hle: Je tady‘ nebo: ‚Je tam‘. Neboť hle: ‚Boží království je mezi vámi.‘“ 22Řekl učedníkům: „Přijdou dny, kdy budete toužit vidět aspoňjeden den Syna člověka, ale neuvidíte. 23Řeknou vám: ‚Je tam‘ nebo: ‚Hle: Je tady‘ – nechoďte tam, ani za nimi neběhejte. 24Neboť jako blýskající se blesk září od jednoho konce pod nebem až k druhému konci pod nebem – takový bude i Syn člověka ve Svém dni. 25Avšak nejprve musí mnoho trpět a být odmítnut touto generací. 26Jako se to stalo za dnů Noeho, tak tomu bude i ve dnech Syna člověka: 27Jedli, pili, ženili seavdávaly až do dne, kdy Noe vešel do archy. Pak přišla potopa a všechno zničila. 28Podobně jako se to stalo ve dnech Lota: Jedli, pili, kupovali, prodávali, vysazovali, stavěli… 29Avšak toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechno zničil. 30Podle toho tomu bude také ve dni, kdy se zjeví Syn člověka. 31V ten den: Kdo bude na střeše a v domě bude mít své věci, ať nesestupuje, aby si je vzal. A kdo je na poli, stejně tak: ať se pro ně nevrací zpět. 32Vzpomeňte na Lotovu ženu. 33Kdo by se snažil získat svůj život, ztratí ho; kdo by ho ztratil, zachová ho. 34Říkám vám: Té noci budou dva na jedné posteli; jeden bude vzat, a druhý zanechán. 35Na tom samém místě budou mlít obilí dvě ženy; jedna bude vzata, a druhá zanechána. 36Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý zanechán.“ 37Odpověděli Mu: „Kde se to stane, Pane?“ Řekl jim: „Kde je tělo, tam se také shromáždí orli.“
Poznámky:
17,6 hořčičný keř – nejedná se bylinu (kterou známe z naší přírody). Jde patrně o dřevinu, jejíž plody mají pronikavou hořčičnou chuť, snad se jedná o rostlinu (keř) salvadora perská.
17,11 šel mezi – dosl. procházel skrze prostředek
17,23 běhat – dosl. pronásledovat, usilovně následovat
Lk 17,21 – mezi vámi (poznámka pod čarou): 17,21 mezi vámi - var. ve vás, ale podle Lk 20-21 srov. Lk 20,23-24 (tj. Božím královstvím je myšlen Kristus)
17,25 odmítnout – odmítnout po důkladném testování (zkoumání)
17,33 zachová – dosl. zachová naživu (sebe/svůj život)
17,34-36 Pozn. Dosl. jeden bude vzat a ten rozdílný/á (ř. slovo znamenající jiný (úplně jiného druhu) zanechán/a
17,37 orli – var. supi Kázání
Ježíš vyučuje o Božím království
1Řekl jim podobenství ohledně toho, jak je potřeba se vždycky modlit a neslábnout v tom.2Řekl: „V jednom městě byl jeden soudce, který se Boha nebál a lidi neměl v úctě.3V tom městě byla také vdova, která k němu přišla a řekla: ‚Sjednej mi spravedlnost ohledně mého oponenta.‘4On po dlouhý čas nechtěl. Ale potom si sám u sebe řekl: ‚Boha se nebojím a lidi nemám v úctě,5ale sjednám jí spravedlnost, protože mě otravuje, aby mě nakonec nepřišla udeřit.‘“6Pán řekl: „Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce.7Nesjedná snad Bůh spravedlnost Svým vyvoleným, kteří k Němu dnem i nocí volají? Bude s pomocí pro ně prodlévat?8Říkám vám, že jim brzo sjedná spravedlnost. Nicméně až přijde Syn člověka: Najde na zemi víru?“ 9Toto podobenství řekl těm, kteří spoléhali sami na sebe (že jsou spravedliví) a druhými lidmi pohrdali:
10„Do chrámu vstoupili dva muži, aby se modlili – jeden byl farizeus a druhý výběrčí daní. 11Farizeus stál a takto se u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: loupeživí lidé, nespravedliví, cizoložníci nebo jako i tento výběrčí daní.
12Postím se dvakrát zatýdena platím desátky ze všeho, co získávám.‘ 13Avšak výběrčí daní stál v dálce, nechtěl ani pozdvihnout své oči k nebi, ale bil se do hrudi a říkal: ‚Bože, buď mi milostiv... Mně, hříšnému člověku...‘ 14Říkám vám: Ten výběrčí daní sestoupil do svého domu ospravedlněn spíše než ten farizeus. Kdo se povyšuje, bude ponížen; kdo se však ponižuje, bude povýšen.“ 15Přinášeli k Němu také miminka, aby si je pohladil. Když to však viděli učedníci, napomínali je. 16Ale Ježíš si je zavolal a řekl: „Nechte děti přicházet ke Mně a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. 17Amen, říkám vám: Kdokoli by nepřijal Boží království jako dítě, jistě do něj nevstoupí.“ 18A zeptal se Ho jeden významný muž: „Mistře, dobrý muži, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“
19Ježíš mu řekl: „Proč Mě nazýváš ‚dobrý‘? Nikdo není dobrý, kromě samotného Boha. 20Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, neřekneš falešné svědectví, cti svého otce i svou matku…“21On však řekl: „To všechno jsem zachoval od svého mládí.“
22Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: „Ještě jedno ti zbývá: Prodej všechno, co máš, a rozdej to žebrákům; a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj Mě.“ 23Když to uslyšel, velmi se zarmoutil, neboť byl velice bohatý. 24Když Ježíš viděl, jak se velmi zarmoutil, řekl: „Jak obtížně ti, kteří mají mnoho peněz, vejdou do Božího království… 25Vždyť snadněji projde velbloud skrze oko jehly, než aby bohatý člověk vstoupil do Božího království.“ 26Ti, kteří to slyšeli, řekli: „A kdo potom může být spasen?“ 27On však řekl: „Co je u lidí nemožné, to je u Boha možné.“ 28Petr řekl: „Hle: My jsme opustili všechno, co bylo naše, a následovali jsme Tě.“ 29Řekl jim: „Amen, říkám vám: Neexistuje nikdo, kdo by opustil dům, manželku, bratry, rodiče nebo své děti pro Boží království, 30a neobdržel by mnohokrát víc v tomto čase a v přicházejícím věku věčný život.“ 31Ježíš si vzal dvanáct učedníků stranou a řekl jim: „Hle: Vystupujeme do Jeruzaléma a dokončí se všechno, co je napsáno prostřednictvím proroků ohledně Syna člověka. 32Neboť bude vydán pohanům, budou se Mu posmívat, budou Ho urážet, poplivou Ho, 33zbičují a zavraždí. A třetí den vstane z mrtvých.“ 34Ale oni ničemu z toho neporozuměli a to prohlášení bylo před nimi skryto. Vůbec nechápali, co jim řekl. 35Když se přibližoval k Jerichu, stalo se, že podél cesty seděl jeden člověk a žebral. 36Když uslyšel procházející zástup, zeptal se, co se to děje. 37Oznámili Mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.
38On zvolal: „Ježíši, Davidův synu, slituj se nade mnou!“ 39A ti, kteří šli napřed, ho napomínali, aby byl ticho. On však mnohem více křičel: „Davidův synu, slituj se nade mnou!!!“
40Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho přivedli k Němu. Když se přibližoval, zeptal se ho: 41„Co chceš, abych ti udělal?“ On řekl: „Pane, abych viděl...“
42Ježíš mu řekl: „Prohlédni. Tvoje víra tě spasila.“ 43A hned prohlédl, následoval Ho a oslavoval Boha. Když to uviděli všichni lidé kolem, vzdali Bohu chválu.
Poznámky:
18,5 otravuje – dosl. způsobuje trápení
18,7.8 sjednat spravedlnost – var. pomstít, obhájit, ospravedlnit (ve smyslu sjednat spravedlnost)
18,9 spoléhat – var. věřit
18,10 Pozn. Dosl. jeden byl farizeus a ten rozdílný/á (ř. slovo znamenající jiný (úplně jiného druhu) výběrčí daní
18,11 vůči – var. pro (sebe), u (sebe)
18,15 si je pohladil - dosl. aby se jich dotýkal
18,16 nechte – var. dovolte
18,16 patří – dosl. je
18,18 dosl. významný muž – var. vládce, představený
18,24 var. mnoho peněz – var. bohatství, majetek
Ježíš vyučuje o Božím království
1Ježíš vstoupil do Jericha a procházel jím. 2A hle: Byl tam muž jménem Zacheus, který byl hlavním výběrčím daní; a byl bohatý.3Toužil vidět Ježíše a dozvědět se, kdo to je, ale kvůli zástupu lidí nemohl, protože byl malé postavy. 4A běžel napřed a vylezl na planý fíkovník, aby Ho uviděl; neboť měl tudy procházet.5Když Ježíš přišel k tomu místu, pohleděl vzhůru a řekl mu: „Zachee, pospěš si a slez dolů. Vždyť dnes musím zůstat v tvém domě.“ 6Zacheus rychle slezl a s radostí Ho přijal.7Když to všichni viděli, velmi reptali: „Vstoupil jako host k hříšnému muži.“8Zacheus se však zastavil a řekl Pánu: „Hle: Polovinu svého majetku, Pane, dávám žebrákům. A pokud jsem někoho jakkoli ošidil, vrátím mu to čtyřnásobně!“
9Ježíš mu řekl: „Dnes přišla do tohoto domu spása, vždyť také on je Abrahamův syn.
10Vždyť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil to, co je ztraceno.“ 11Když to lidé uslyšeli, řekl jim další podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni se domnívali, že se má Boží království zřetelně objevit hned. 12Proto řekl: „Jeden urozený člověk odešel do daleké krajiny, aby přijal království a zase se vrátil. 13Zavolal svých deset otroků, dal jim deset min a řekl jim: ‚Podnikejte s nimi, dokud nepřijdu.‘ 14Občané té krajiny ho však nenáviděli a poslali za ním delegaci se slovy: ‚Nechceme, aby nad námi tento člověk kraloval.‘ 15Když přijal království, stalo se, že se vrátil. Přikázal zavolat své otroky, kterým dal peníze, aby se dozvěděl, co kdo získal prostřednictvím podnikání. 16Přišel první člověk a řekl: ‚Pane, z tvojí miny jsem získal usilovnou prací deset min.‘ 17Řekl mu: ‚Dobře, dobrý otroku. Protože jsi byl věrný v nejmenší věci, budeš mít moc nad deseti městy.‘ 18Přišel druhý člověk a řekl: ‚Pane, tvoje mina udělala výnos pět min.‘ 19Také tomuto člověku řekl: ‚A ty budeš mít moc nad pěti městy.‘ 20Přišel další člověk a řekl: ‚Pane, hle: tvoje mina, kterou jsem měl uloženou v šátku. 21Neboť jsem se bál, protože jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nerozséval.‘ 22Řekl mu: ‚Špatný služebníku, soudím tě z tvých vlastních úst. Věděl jsi, že jsem člověk přísný, že beru, kde jsem nedal, a sklízím, kde jsem nerozséval. 23Proč jsi nedal moje peníze na stůl směnárníkovi? A já bych si je po příchodu vybral i s úroky.‘ 24Řekl těm, kteří stáli kolem: ‚Vezměte od něho tu minu a dejte ji tomu, který má deset min.‘ 25Řekli mu: ‚Pane, už má deset min.‘ 26‚Říkám vám, že každému, kdo má, bude dáno; avšak kdo nemá, tomu bude odejmuto i to, co má.
27Nicméně: ty moje nepřátele, kteří nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem a přede mnou je zabijte.‘“
Soud nad Jeruzalémem
28Když to řekl, šel napřed a vystupoval do Jeruzaléma. 29Když se přiblížil k Betfage a Betánii, k hoře jménem Olivová, stalo se, že vyslal dva učedníky. 30Řekl jim: „Jděte do protější vesnice. Když do ní vejdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě žádný člověk neseděl. Odvažte je apřiveďte. 31Pokud se vás někdo zeptá‚ proč je odvazujete, tak řekněte: ‚Protože jej Pán potřebuje.‘“ 32Ti, kdo byli posláni, odešli a našli všechno tak, jak jim řekl. 33Když to oslátko odvazovali, řekli jim jeho páni: „Proč to oslátko odvazujete?“ 34Řekli: „Pán je potřebuje.“
35A přivedli jej k Ježíšovi. Vložili na to oslátko své pláště a posadili na něj Ježíše. 36Když jel, rozprostírali na cestu své pláště. 37Když se již přibližoval ke svahu Olivové hory, začal celý zástup učedníků radostně chválit velikým hlasem Boha za všechny mocné činy, které viděli. 38Říkali: „Požehnaný král, který přichází v Pánově jménu. Pokoj na nebi a sláva na nejvyšších nebesích!“ 39Ale farizeové ze zástupu Mu řekli: „Mistře, pokárej Své učedníky.“ 40On jim odpověděl: „Říkám vám: Pokud budou tito lidé mlčet, bude křičet kamení.“ 41Když se přiblížil k Jeruzalému, uviděl město a plakal nad ním: 42 „Kdybys aspoň poznalo v tento den i ty, co je k tvému pokoji... Ale nyní je to před tvýma očima skryto… 43Protože na tebe přijdou dny, kdy tě tvoji nepřátelé obklopí obléhacím násypem, obklíčí tě a sevřou ze všech stran. 44Srovnají se zemí tebe i tvoje děti v tobě. A nenechají v tobě kámen na kameni za to, že jsi nepoznalo čas svého navštívení.“ 45Když vstoupil do chrámu, začal z něj vyhánět prodavače a kupce. 46Říkal jim: „Je psáno: ‚Můj dům bude domem modlitby.‘ Vy jste z něj však udělali doupě banditů.“ 47A každý den vyučoval v chrámě. Přední kněží, učitelé zákona i přední muži lidu se Ho snažili zavraždit, 48ale nenašli nic, co by Mu mohli udělat. Vždyť všechen lid na Něm zcela visel a poslouchali Ho.
Poznámky:
19,4 planý fíkovník – myšlen patrně strom fíkovník sykomora (Ficus sycomorus)
19,8 ošidit – ř. slovo je složeno z σῦκον (fík) – slovní hříčka s Lk 19,4 a φαίνω (udělat známým, objasnit). Je to tedy ve smyslu: ‚fíkový-informátor‘. Poukazovalo to na člověka, který používá informace k podvádění a nepravdivému obviňování.
19,11 zřetelně objevit – ve smyslu: vyjít na světlo (proto objevit)
19,13-25 jednotka: 1 mina = 0,5kg stříbra (přes 100denárů) = mzda dělníka za méně než půl roku (naproti tomu 1talent (srov. Mt 25,14-30) byl mzdou dělníka, který pracoval přes 20let).
19,16 získal usilovnou prací – ř. slovo od slova ‚ergazomai‘ (pracovat, dřít se). V ř. dosl. „tvá mina vynesla (usilovnou prací) deset min“.
19,21.22 přísný – var. tvrdý, náročný
19,46 bandita – zloděj, lupič (který krade násilím)
Ježíšovy spory s židy
1Jeden den se stalo, že když vyučoval lid v chrámě akázal evangelium, přistoupili k Němu přední kněží a učitelé zákona spolu se staršími lidu. Řekli Mu:2„Řekni nám: V jaké autoritě to děláš? A kdo Ti tu autoritu dal?“3Odpověděl jim: „Také Já se vás zeptám na jednu věc. Řekněte mi:4Byl Janův křest z nebe nebo od lidí?“ 5Oni o tom mezi sebou přemýšleli: „Pokud bychom řekli: ‚Z nebe‘, řekne nám: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘6Pokud bychom však řekli: ‚Od lidí‘– všechen lid nás bude kamenovat, neboť všichni jsou přesvědčeni, že Jan byl prorok.“7Odpověděli: „Nevíme, odkud byl.“8Ježíš jim řekl: „Ani já vám neřeknu, v jaké autoritě to dělám.“ 9Začal lidu říkat toto podobenství: „Jeden člověk vysázel vinici a pronajal ji vinařům. Pak na dlouhou dobu vycestoval do zahraničí. 10V určený čas poslal k vinařům otroka, aby mu dali výnos z vinice. Vinaři ho však zbili a propustili s prázdnou. 11Poslal dalšího otroka, ale oni ho zbili, znevážili a propustili s prázdnou. 12Poslal dalšího, třetího otroka. Ale oni i toho zranili a vyhnali. 13Pán vinice si řekl: ‚Co udělám? Pošlu svého milovaného syna. Když ho uvidí, možná se zastydí.‘ 14Když ho vinaři uviděli, uvažovali mezi sebou: ‚To je dědic. Pojďte, zavraždíme ho, aby bylo dědictví naše.‘ 15Vyvedli ho ven z vinice a tam ho zavraždili. Co jim tedy udělá pán vinice? 16Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným vinařům. “ Když to uslyšeli, řekli: „Naprosto ne!“ 17On se na ně podíval a řekl: „Co tedy znamená to, co je psáno: ‚Kámen, který stavitelé odmítli, ten se stal úhelným kamenem‘? 18Každý, kdo na ten kámen padne, roztříští se; a na koho by ten kámen padl, toho rozdrtí na prach.“ 19V tu chvíli na Něj chtěli učitelé zákona a přední kněží vztáhnout ruce, ale báli se lidu. Vždyť rozpoznali, že to podobenství řekl proti nim. 20Pozorně Ho sledovali a poslali špehy, kteří předstírali svou spravedlnost, aby Ho chytli za slovo. Potom by Ho vydali vládci a guvernérově moci. 21Zeptali se Ho: „Mistře, víme, že správně mluvíš a vyučuješ. Nepřijímáš osoby podle postavení, ale na základě pravdy vyučuješ Boží cestu. 22Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“ 23Ale Ježíš vnímal jejich vychytralost a řekl jim: „Proč Mě pokoušíte? 24Ukažte Mi denár. Čí má obraz a nápis?“ Řekli: „Císařův.“ 25Řekl jim: „Proto co je císařovo, vracejte císaři; a co je Boží, vracejte Bohu.“ 26A nemohli Ho před lidem chytit za slovo. Podivili se nad Jeho odpovědí a byli ticho. 27Přistoupili pak někteří ze saduceů, kteří mluví proti vzkříšení; totiž že neexistuje. Zeptali se Ho: 28„Mistře, Mojžíš nám napsal, že pokud něčí bratr, který měl manželku, zemřel bezdětný, tak si jeho manželku vezme jeho bratr a vzbudí tak svému bratru potomstvo. 29Bylo tedy sedm bratrů. První bratr si vzal ženu, ale umřel bezdětný. 30Tu ženu si vzal druhý bratr, ale i on zemřel bezdětný. 31Také třetí bratr si ji vzal; a stejně tak i všech sedm – a nezanechali děti a zemřeli. 32Nakonec zemřela i ta žena. 33Komu z nich tedy bude patřit ta žena při vzkříšení? Vždyť ji mělo za ženu všech sedm!“ 34Ježíš jim řekl: „Potomci tohoto věku se žení a vdávají. 35Ale ti, kteří budou uznáni za hodné dosáhnout onoho věku a vzkříšení z mrtvých, se nebudou ženit ani vdávat. 36Vždyť již nebudou moci ani zemřít, neboť budou rovni andělům a budou synové Boží, jsouce synové zmrtvýchvstání. 37A že mrtví vstanou z mrtvých, oznámil i Mojžíš při trnitém keři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým. 38Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí Jemu.“ 39Když takto odpověděl, někteří učitelé zákona řekli: „Mistře, dobře jsi to řekl.“ 40A již neměli odvahu se Ho na nic ptát. 41On jim však řekl: „Jak mohou někteří lidé říkat, žeKristus je synem Davida? 42Vždyť sám David říká v knize žalmů: ‚Řekl Pán Mému Pánu: ‚Posaď se po Mojí pravici, 43dokud nepoložím Tvoje nepřátele jako rohož pod Tvoje nohy.‘ 44Pokud Ho David nazývá Pánem, jak to, že je jeho synem?“ 45Když všechen lid poslouchal, řekl Svým učedníkům: 46 „Dávejte si pozor na učitele zákona, kteří chtějí chodit v krásném dlouhém rouchu a mají rádi zdravení na tržištích, přední sedadla v synagogách a přední místa na banketech. 47Ti vyjídají domy vdov pod záminkou dlouhých modliteb. Ti přijmou větší soud."
Poznámky:
20,13 zastydí – var. budou na něj brát ohled/budou mít úctu
20,17 odmítnout – odmítnout po důkladném testování (zkoumání)
20,17 úhelný kámen – dosl. hlava úhlu
20,46 dlouhé roucho, které nosili vysoce postavení lidé
20,46 banket – var. večeře, (večerní) hostina
20,47 záminka – var. předstírání dlouhých modliteb/vymlouvají se na dlouhé modlitby
Ježíšovy spory s židy
1Ježíš se podíval a uviděl bohaté lidi, jak dávají do pokladnice své dary.2Uviděl však také jednu chudou vdovu, jak tam dává dvě lepta.3A řekl: „Říkám vám to pravdivě: Tato chudá vdova dala více než všichni ostatní.4Vždyť ti všichni dali dary Bohu ze svého nadbytku, avšak tato vdova dala ze svého nedostatku; dala tedy celé své živobytí, které měla.“
Ježíšova předpověď konce Jeruzaléma a světa
5Když někteří lidé říkali o chrámu, že je nádherně ozdoben krásnými kameny a dary zasvěcenými chrámu, řekl:6 „Ohledně toho, na co se díváte: Přijdou dny, ve kterých tam nezůstane kámen na kameni, který by nebyl stržen.“7Zeptali se Ho: „Mistře, kdy to bude? A jaké bude znamení, až se to má stát?“8Řekl: „Hleďte, abyste nebyli svedeni. Neboť mnoho lidí přijde v Mém jménu a budou říkat: ‚JÁ JSEM‘ a ‚Čas je tu‘ – nechoďte za nimi.9Nelekejte se, když uslyšíte o válkách a politickýchotřesech. Neboť nejprve musí nastat tyto věci; avšak konec nebude hned.“ 10Potom jim řekl: „Povstane národ proti národu a království proti království. 11A na mnoha místech budou veliká zemětřesení, hladomory, mory, budou hrůzy a veliká znamení z nebe. 12Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat, vydají vás do synagog a vězení; budete pro Moje jméno přiváděni před krále a guvernéry. 13To se stane vám na svědectví.
14Uložte si proto ve svých myslíchto, abyste se předem nezabývali tím, jak se budete obhajovat. 15Neboť Já vám dám ústa a moudrost, kterým se nebudou schopni postavit na odpor ani proti nim mluvit ti, kteří vám budou oponovat. 16Budete také zrazováni od rodičů, bratrů, příbuzných a přátel. A některé z vás vydají na smrt. 17A všichni lidé vás budou pro Moje jméno nenávidět, 18ale ani jediný vlas na vaší hlavě jistě nebude zničen. 19Ve své vytrvalosti získáte své duše. 20Když však uvidíte, že je Jeruzalém obklíčen vojsky, tehdy vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení. 21Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať utíkají k horám; ti, kdo jsou uprostřed něj, ať odejdou; a ti, kdo jsou na venkově, ať do něj nevcházejí. 22Protože to budou dny spravedlivé odplaty, abyse naplnilo všechno, co je psáno. 23Běda těm ženám, které mají těhotenství, a těm kojícím v těch dnech. Vždyť na zemi bude vůči tomuto lidu veliká tíseň a hněv.
24A padnou ostřím meče a budou uváděni do zajetí mezi všemi národy a po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se nenaplní časy pohanů. 25Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách; a na zemi bude úzkost národů, které budou bezradné před řevem a vlnobitím moře. 26Lidé budou omdlévat ze strachu a z očekávání toho, co přijde na celý obydlený svět, neboť se zatřesou nebeské mocnosti. 27A tehdy uvidí Syna člověka, jak přichází v oblaku s mocí a velikou slávou. 28Když se toto začne dít, napřimte se a pozdvihněte své hlavy, protože se přibližuje vaše vykoupení.“ 29A řekl jim podobenství: „Pohleďte na fíkovník a na všechny ostatní stromy. 30Když vidíte, že již vypučely, sami víte, že je již blízko léto. 31Tak také vy, když uvidíte, že se tyto věci dějí, vězte, že je blízko Boží království. 32Amen, říkám vám, že tato generace jistě nepomine, dokud se to všechno nestane. 33Nebe a země pominou, ale Moje slova jistě nepominou.
34Dávejte si pozor na to, aby snad vaše mysli nebyly zatíženy přejídáním, opilstvím a starostmi ohledně záležitostí tohoto světa, aby na vás tento den nepřišel neočekávaně. 35Neboť tento den přijde jako past na všechny, kteří se usadili na celé tváři země. 36Proto bděte v každý čas a modlete se, abyste měli sílu utéct tomu všemu, co se má stát, a postavit se před Syna člověka.“ 37A ve dne byl v chrámu, kde vyučoval, ale v noci vycházel a trávil noc na hoře zvané Olivová. 38Všechen lid k Němu brzy ráno přicházel, aby si Ho v chrámě poslechl.
Poznámky:
21,2 lepto – mince s nejmenší hodnotou v Izraeli
21,9 otřesy (politické), revoluce, povstání, nepokoj
21,14 var. (co) říct na svou obranu/obhajobu
21,23 var. nutnost, tedy to, co musí (naléhavě) přijít
21,24 ostří – dosl. ústa (meče)
21,26 omdlévat – var. ztrácet dech (jako důsledek zděšení)
21,26 obydlený svět – buď celý svět, nebo v užším smyslu území Římské říše (Lk 4,5 srov. Lk 2,1)
21,34 přejídání – var. popíjení, obžerství, flámování, rozptýlení
Pesachová večeře
1Přibližoval se svátek nekvašených chlebů zvaný ‚pesach.‘2Přední kněží a učitelé zákona hledali způsob, jak by Ho zavraždili, ale báli se lidu.3Tehdy satan vstoupil do Judy z Kerijótu, který byl z počtu dvanácti učedníků.4On odešel a promluvil si s předními kněžími a s veliteli chrámové stráže, jakým způsobem by jim Ho zradil.5Zaradovali se a dohodli se s ním, že mu dají peníze.6On vyznal svůj souhlas a hledal vhodnou příležitost, aby jim Ho zradil bez přítomnosti zástupu. 7Přišel den nekvašených chlebů, ve kterém měl být obětován pesachový beránek.8Ježíš poslal Petra a Jana a řekl jim: „Jděte a připravte nám pesachového beránka, abychom jedli.“9Řekli mu: „Kde chceš, ať toho beránka připravíme?“ 10Řekl jim: „Hle: Když vstoupíte do města, setkáte se s člověkem, který nese džbán vody. Následujte ho do domu, do kterého vejde. 11Řekněte hospodáři toho domu: ‚Mistr ti vzkazuje: Kde je místnost k ubytování, kde bych jedl se Svými učedníky pesachového beránka?‘ 12A on ti ukáže již prostřenou prostornou horní místnost. Tam toho beránka připravte.“ 13Když odešli, našli všechno tak, jak jim řekl. A připravili pesachového beránka. 14Když přišla ta chvíle, ulehl ke stolu a s Ním dvanáct apoštolů.
15Řekl jim: „Toužebně jsem toužil jíst s vámi tohoto pesachového beránka dříve, než budu trpět.
16Neboť vám říkám, že už nikdy nebudu jíst beránka, dokud ten pesachový beránek nedojdenaplnění v Božím království.“17A vzal kalich, poděkoval a řekl: „Vezměte jej a rozdělte si jej mezi sebou.
18Neboť vám říkám, že od této chvíle jistě nebudu pít z plodu vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“ 19A vzal chléb, poděkoval, lámal jej a dal jim jej se slovy: „Toto je Moje tělo, které se za vás dává. Toto dělejte na Moji památku.“ 20Stejně tak po večeři vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva v Mojí krvi, která se za vás vylévá. 21Nicméně hle: ruka toho, který Mě zrazuje, je se Mnou na stole. 22Protože Syn člověka jde, jak je určeno, ale běda tomu člověku, prostřednictvím kterého je zrazen.“ 23A začali mezi sebou debatovat o tom, kdo z nich je tedy ten, kdo to má udělat. 24Nastala však mezi nimi také hádka o to, kdo z nich je asi největší. 25Řekl jim: „Králové národů panují nad nimi, a ti, kteří je mají pod svou mocí, si říkají ‚dobrodinci.‘ 26Vy však takoví nebuďte. Ale ten největší mezi vámi buď jako nejmladší; a ten, kdo je vedoucí, buď jako služebník. 27Neboť kdo je větší: Ten, který leží u stolu, nebo ten, který slouží? Ne snad ten, který leží u stolu? Ale Já jsem mezi vámi jako Ten, který slouží.
28Vy však jste ti, kteří jste se Mnou zůstali v Mých pokušeních.
29A Já vám uděluji království, jako Mně Můj Otec udělil království,
30abyste jedli a pili u Mého stolu v Mém království. Budete sedět na trůnech a soudit dvanáct kmenů Izraele.“ 31A Pán řekl: „Šimone, Šimone, hle: satan si u vás vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. 32Já jsem však za tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla. A ty, až se obrátíš, buď oporou svým bratrům.“ 33Řekl Mu: „Pane, s Tebou jsem připraven jít do vězení i na smrt!“ 34On řekl: „Říkám ti, Petře: Ještě než dnes zakokrhá kohout, třikrát zapřeš, že Mě znáš.“ 35Řekl jim: „Když jsem vás posílal bez měšce, kožené brašny a sandálů – chybělo vám něco?“ Řekli: „Nic nám nechybělo.“ 36Řekl jim: „Ale nyní: Kdo má měšec, vezmi si jej; stejně tak i koženou brašnu. A kdo nemá, ať prodá svůj plášť a koupí si meč.
37Neboť vám říkám, že se na Mně musí dokončit to, co je psáno: ‚A byl započten mezi protizákonnélidi.‘ Neboť to, co se Mě týká, směřuje kekonci.“ 38Řekli: „Pane, hle: Máme zde dva meče.“ A řekl jim: „To stačí.“
Soud nad Ježíšem
39A vyšel a šel podle Svého zvyku na Olivovou horu; a učedníci Ho následovali.
40Když na to místo přišel, řekl jim: „Modlete se, abyste nevešli do pokušení.“ 41Sám se od nich vzdálil, jen co by kamenem dohodil. Poklekl na kolena a modlil se: 42„Otče, pokud chceš, odejmi ode Mne tento kalich. Ale staň se ne Moje vůle, ale Tvoje.“ 43A ukázal se Mu anděl z nebe a posiloval Ho.
44Když byl vusilovném vnitřním zápase. , ještě usilovněji se modlil a Jeho pot byl jako kapky krve; ty kapky padaly na zem.
45Vstal od modlitby, přišel k učedníkům a našel je, jak z psychické bolesti usnuli.
46Řekl jim: „Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.“ 47Zatímco ještě mluvil, hle: zástup a s ním ten, který se jmenoval Juda, jeden z dvanácti učedníků. Ten šel napřed, a když se přiblížil k Ježíšovi, přátelsky Ho políbil. 48Ježíš mu však řekl: „Judo, políbením zrazuješ Syna člověka?“ 49Když viděli ti, kteří byli kolem Něj, co asi bude, řekli Mu: „Pane, máme se bít mečem?“
50Jeden z nich udeřil veleknězova otroka a usekl mu pravé ucho. 51Ježíš však na to reagoval: „Nechte toho!“ A dotkl se jeho ucha a uzdravil jej. 52Ježíš řekl těm, kteří proti Němu přišli, totiž předním kněžím, velitelům chrámové stráže a starším: „Vyšli jste s meči a dřevěnými holemi jako proti nějakému banditovi?
53Každý den jsem byl s vámi v chrámě, ale nevztáhli jste na Mě ruku. Ale toto je vaše chvíle a moc má temnota.“ 54Zmocnili se Ho aodvedli do veleknězova domu. Petr je zpovzdálí následoval. 55Když uprostřed nádvoří zapálili oheň a posadili se spolu u ohně, seděl mezi nimi také Petr. 56Když ho uviděla jedna mladá služebnice, jak sedí u ohně, pozorně si ho prohlédla a řekla: „Také tento člověk byl s Ním.“ 57On to zapřel: „Ženo, neznám toho muže. “ 58Po malé chvíli ho uviděl jiný člověk a říkal: „Také ty jsi jeden z nich.“ Ale Petr mu říkal: „Člověče, nejsem!“
59Když uplynula asi jednahodina, zase jiný člověk tvrdil: „Pravda, i tento člověk byl s Ním. Vždyť je také z Galileje.“ 60Petr však řekl: „Člověče, nevím, o čem to mluvíš!“ A hned nato, ještě když mluvil, zakokrhal kohout. 61Pán se obrátil a pohleděl na Petra. A Petr si připomněl Pánovo slovo, jak mu řekl: ‚Ještě než dnes zakokrhá kohout, třikrát Mě zapřeš.‘ 62A Petr vyšel ven a hořce se rozplakal. 63Ti muži, kteří Ježíšesužovali, se Mu posmívali a bili Ho. 64Zahalovali Ho, bili Ho do tváře a ptali se: „Prorokuj: Kdo je ten, který Tě udeřil?“ 65A mnoha jinými způsoby Ho uráželi a mluvili proti Němu. 66Když nastal den, sešlo se shromáždění starších lidu, přední kněží a učitelé zákona a vedli Ho před svůj sanhedrin. 67A říkali: „Pokud jsi Kristus, řekni nám to!“ On jim však řekl: „Pokud vám to řeknu, jistě neuvěříte. 68Pokud se vás zeptám, neodpovíte, ani Mě nepropustíte. 69Od této chvíle však bude ‚Syn člověka sedět po pravici Boží Moci.‘“ 70Všichni řekli: „Jsi tedy Boží syn?“ Řekl jim: „Vy říkáte, že JÁ JSEM.“ 71Řekli: „Nač ještě potřebujeme nějaké svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z Jeho úst!“
Poznámky:
22,16 Dosl. nebudu jíst tohoto [tj. pesachový beránek], dokud [nebyl] (minulý čas, tedy dokud se nestane, že ‚byl naplněn‘) naplněn v Božím království]
22,24 hádka – dosl. (mít)rád-hádka (tedy mít rád hádky/spory)
22,28 var. pokračovali
22,34 Oženit - v některých překladech je slovo ἐκγαμίσκω
22,44 usilovný vnitřní zápas – ř. slovo dosl. agónia (být v agónii)
22,45 psychická bolest – var. zármutek, (psychická) bolest těla
22,65 urážet – var. rouhat se
Soud nad Ježíšem
1A celé shromáždění povstalo avedli Ho k Pilátovi.2A začali proti Němu vznášet obžaloby: „Tohoto Ježíše jsme našli, jak rozvrací náš lid. Brání lidem, aby dávali císaři daň, a říká, že On Sám je Kristus král.“3Pilát se Ho zeptal: „Jsi židovský král?“ On mu odpověděl: „Ty sám to říkáš.“ 4Pilát řekl předním kněžím a zástupům lidí: „Na tomto člověku nenacházím žádnou příčinu viny.“5Ale oni na něj naléhali: „Podněcuje lid a vyučuje po celém Judsku! Začal v Galileji a přišel s tím až sem!“6Když Pilát uslyšel o Galileji, zeptal se, zda je ten člověk z Galileje.7Když se dozvěděl, že je z Herodovy jurisdikce, poslal Ho k Herodovi, který byl v těch dnech také v Jeruzalémě. 8Když Herodes uviděl Ježíše, velmi se zaradoval, neboť si Ho už dlouhý čas přál vidět, protože toho o Něm mnoho slyšel a doufal, že od Něj uvidí nějaké znamení.9Kladl Mu mnoho otázek, ale On mu na nic neodpověděl. 10Stáli tam však přední kněží a učitelé zákona a s vypětím sil proti Němu vznášeli obžaloby. 11Herodes se svými vojáky Ježíšem pohrdl, vysmál se Mu, oblékl Ho do jasně zářícího oblečení a poslal Ho zpět k Pilátovi. 12V ten den se Herodes s Pilátem stali vzájemnými přáteli, neboť předtím bylo mezi nimi nepřátelství. 13Pilát svolal přední kněze, vládce a lid a řekl jim: 14„Přivedli mi tohoto člověka, že rozvrací lid, a hle: já jsem ho před vámi vyslechl a nenašel jsem na tomto člověku žádnou příčinu viny; nic, kvůli čemu proti Němu vznášíte obžaloby. 15Ani Herodes nic nenašel, vždyť Ho poslal zpět k nám. Hle: neudělal nic, co by zasluhovalo trest smrti. 16Až Ho tedy potrestám, propustím Ho.“ 17O svátcích jim musel nutně propustit jednoho vězně. 18Avšak všichni společně vykřikli: „Pryč s tímto Ježíšem, ale propusť nám Barabáše!“ 19Ten byl vsazen do vězení kvůli nějakému povstání ve městě a pro vraždu. 20Pilát k nim znovu promluvil; chtěl totiž Ježíše propustit.
21Oni však křičeli: „Ukřižuj! Ukřižuj Ho!“ 22On jim potřetí řekl: „Vždyť co špatného ten Ježíš udělal? Nenacházím na Něm příčinu pro trest smrti. Proto Ho potrestám a propustím.“
23Oni však na něj naléhali hlasitým křikem, dožadovali se, abybyl ukřižován. A jejich křik a křik předních kněží převládal. 24Pilát se tedy rozhodl jejich žádosti vyhovět. 25Propustil toho Barabáše, který byl vsazen do vězení kvůli povstání a vraždě, a za něhož prosili; ale Ježíše vydal jejich vůli.
26Když Ho odváděli, chytili nějakého Šimona z Kyrény, který šel z pole. Vložili na něj trám nakříž, aby jej nesl za Ježíšem. 27Ježíše následovalo velké množství lidu a žen, které nad Ním plakaly a naříkaly.
Ukřižování
28Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Jeruzalémské dcery, neplačte nade Mnou, ale plačte samy nad sebou a nad svými dětmi. 29Neboť hle: Přijdou dny, ve kterých se bude říkat: ‚Blahoslavené jsou neplodné ženy, břicha, která nerodila, a prsa, která nekojila.‘ 30Tehdy začnou říkat horám: ‚Padněte na nás!‘ A kopcům: ‚Přikryjte nás!‘ 31Protože pokud se toto děje zelenému stromu – co se stane suchému?“ 32Byli s Ním vedenike smrti také dva další zločinci.
33A když přišli na místo zvané: ‚Lebka‘, ukřižovali Ho tam a s Ním i ty zločince – jednoho po pravici a jednoho po levici. 34Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť neví, co dělají.“ Rozdělili si Jeho roucho tím, že o něj metali los. 35Lidé stáli a dívali se, zatímco nad Ním vládci lidu ohrnovali nos: „Jiné zachránil, tak ať zachránísám Sebe, pokud je to Kristus, ten Boží vyvolený.“ 36Posmívali se mu také vojáci, kteří přistupovali a nabízeli Mu zkyslé víno.
37Říkali: „Pokud jsi ten židovský král, zachraňsám Sebe!“ 38Byl nad Ním také nápis: ‚TOTO JE ŽIDOVSKÝ KRÁL‘ – písemně v řeckém, latinském a hebrejském jazyce. 39Jedenz těch pověšených zločinců se Mu rouhal: „Nejsi snad Kristus? Zachraň Sebe i nás!“ 40Druhý zločinec odpověděl; napomenul ho: „To se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi ve stejném soudu. 41My jsme v soudu spravedlivě, vždyť jsme hodni toho, co si zasloužíme za to, co jsme udělali. Tento Ježíš však neudělal nic zvráceného!“ 42A řekl Ježíšovi: „Pane, vzpomeň si na mě, až přijdeš do Svého království…“ 43Řekl mu: „Amen, říkám ti dnes: ‚Budeš se Mnou v ráji.‘“ 44Když bylo kolem dvanácté poledníhodiny, nastala tma po celé zemi až do třetí hodiny odpoledne. 45Nastalo zatmění slunce a chrámová opona se uprostřed roztrhla. 46Ježíš zvolal velikým hlasem: „Otče, do Tvých rukou předkládám Svého ducha!!“ A když to řekl, naposledy vydechl. 47Když setník uviděl, co se stalo, oslavoval Boha: „Skutečně. Tento člověk byl spravedlivý…“ 48A když všechny zástupy lidí, které byly shromážděny u této scény, hleděly na to, co se stalo, vracely se domů bijíce se do hrudi. 49Opodál stáli všichni, kteří Ho znali, a ženy, které Ho doprovázely z Galileje; a viděli to. 50A hle: Muž jménem Josef, člen sanhedrinu, byl muž dobrý a spravedlivý, 51který nesouhlasil s jejich úmyslem a činem. Pocházel z judského města Arimatie a očekával Boží království. 52Ten přistoupil k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. 53Sundal to tělo z kříže, zavinul ho do lněné látky a umístil do hrobu vytesaného ve skále, ve kterém ještě nikdo neležel.
54Byl den příprava nastávala sobota.
55Doprovodily ho ženy, které se sešly z Galileje. Uviděly hrobku i to, jak bylo do ní položeno Jeho tělo.
56Pak se vrátily a připravily vonné látky a vonné oleje, ale vsobotu podle přikázání odpočinuly.
Poznámky:
23,14 vyslechl – zkoumal, vyšetřoval, posuzoval
23,29 břicha – dosl. dělohy
23,26 trám na kříž – odsouzenci nosili vodorovný trám, který se připevnil na připravený kůl – a vznikl kříž
23,36 zkyslé víno – var. ocet. Označuje kyselé víno nízké kvality smíchané s vodou.
23,44 dvanáctá – dosl. šestá; třetí – dosl. devátá (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
23,54 den přípravy – pátek (den přípravy na sobotu)
Vzkříšení
1Prvníden posobotě, velmi brzy ráno, ženy přišly k hrobu a nesly vonné látky, které připravily. Bylo s nimi několik dalších žen. 2Našly tam kámen, který byl odvalený od hrobu.3Když vstoupily do hrobky, nenašly tam tělo Pána Ježíše.4Když z toho byly v rozpacích, stalo se, hle: Postavili se k nim dva muži v zářícím oblečení.5Zděsily se a sklonily své tváře k zemi. Ti dva muži jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?6Tady není, ale vstal z mrtvých. Vzpomeňte si, co vám říkal, když byl ještě v Galileji:7‚Syn člověka má být vydán do rukou hříšných lidí, musí být ukřižován a třetí den vstát z mrtvých.‘“ 8A vzpomněly si na ta Jeho slova. 9Když se vrátily od hrobky, podaly o tom všem zprávu jedenácti učedníkům i všem ostatním. 10Byly to: Marie (z Magdaly), Jana a Marie (Jakubova matka) a ostatní s nimi. Říkaly to apoštolům. 11Ta slova se před nimi jevila jako nějaké hloupé řeči a nevěřili jim. 12Ale Petr vstal, běžel k hrobce, nahlédl dovnitř a uviděl tamjen lněnou látku. Odešel a sám u sebe se divil, co se to vlastně stalo. 13A hle: Dva z nich šli toho dne do vesnice jménem Emauz, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát stádií. 14A rozmlouvali mezi sebou o všem, co se stalo. 15Když o tom rozmlouvali a probírali to, stalo se, že se k nim přiblížil sám Ježíš; a šel s nimi. 16Ale jejich oči byly drženy v nevědomosti, aby Ho nepoznali. 17Řekl jim: „O jakých věcech spolu, chodíce cestou, debatujete?“ A zůstali stát; vypadali smutně.
18Jedenz nich, jménem Kleofáš, Mu odpověděl: „Jsi snadjediný, kdo pobývá jako cizinec v Jeruzalémě a ještě neví, co se v něm v těchto dnech stalo!“ 19On jim řekl: „A co se stalo?“ A řekli Mu: „To o Ježíši Nazaretském, který byl muž prorok, mocný ve skutku i slovu před Bohem i před celým lidem. 20Toho velekněží a naši vládci vydali k soudu na smrt a ukřižovali Ho.
21My jsme však doufali, že On je Ten, který má vykoupit zaplacením výkupného izraelský lid. Ale nyní je tomu všemu už [přiveden] třetí den od toho, kdy se to stalo. 22Některé z našich žen nás však ohromily. Brzy ráno byly u hrobky a Jeho tělo tam nenašly. 23Přišly a říkaly, že měly dokonce i vidění andělů, kteří řekli, že je živý. 24Někteří z našich lidí šli k hrobce a našli všechno tak, jak říkaly ty ženy, ale Jeho neviděli.“
25A řekl jim: „Ó, vy jste příliš nerozumní a pomalí vmysli, než abyste věřili tomu všemu, co říkali proroci. 26Nemusel to snad Kristus vytrpět a vstoupit tak do Své slávy?“ 27A začal od Mojžíše a všech proroků a vysvětloval jim všechny části Písma, která byla o Něm. 28Přibližovali se k vesnici, kam šli. A On se choval tak, jakoby chtěl jít dál. 29Ale oni na Něj naléhali: „Zůstaň s námi, neboť je již k večeru a den se nachýlil.“ A vyšel, aby s nimi zůstal. 30Když s nimi ležel u stolu, stalo se, že vzal chléb, požehnal ho, rozlomil a podával jim ho. 31A jejich oči byly úplně otevřeny a poznali Ho. On se však pro ně stal neviditelným.
32Řekli si navzájem: „Nehořela nám snadmysl, když k nám na cestě promlouval a úplně nám otevíral Písma?“
33V tu chvíli vstali, vrátili se do Jeruzaléma a našli shromáždění jedenácti učedníků a těch, kteří byli s nimi. 34Ti jim říkali: „Pán skutečně vstal z mrtvých a ukázal se Šimonovi.“ 35Oni jim vypravovali to, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba. 36Když si o tom říkali, Ježíš se postavil doprostřed mezi ně a řekl jim: „Pokoj vám.“ 37Oni se však zděsili a vylekali; domnívali se, že vidí ducha.
38Řekl jim: „Proč jste tak rozrušení? A jaké myšlenky vám to vystupují ve vaší mysli? 39Podívejte se na Moje ruce a Moje nohy, vidíte přece, že JÁ JSEM On. Dotkněte se Mě a uvidíte. Vždyť duch nemá kosti a maso, jak to vidíte u Mě.“ 40Když to řekl, ukázal jim ruce a nohy. 41Pro samou radost tomu stále nevěřili, ale divili se tomu. Řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ 42Podali Mu kus pečené ryby a plást medu. 43Vzal to a před nimi to snědl.
44Řekl jim: „Toto jsou slova, která jsem vám říkal, když jsem byl ještě s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o Mně psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a v Žalmech.“ 45Tehdy úplně otevřel jejich mysl, aby pochopili Písma. 46A řekl jim: „Tak je psáno, že Kristus měl trpět a třetí den vstát z mrtvých, 47aby byla kázána v Jeho jménu změna myšlenív lítosti a odpuštění hříchů do všech národů, počínaje od Jeruzaléma. 48Vy jste toho svědky. 49A hle: Já na vás posílám zaslíbení svého Otce. Vy se však usaďte ve městě Jeruzalémě, dokud nebudete oblečeni mocí z výšin.“ 50Potom je vyvedl ven až do Betanie, pozdvihl Své ruce a požehnal jim. 51Když jim žehnal, stalo se, že se od nich oddělil a byl nesen vzhůru do nebe. 52Oni se Mu poklonili a vrátili se s velikou radostí do Jeruzaléma. 53A byli stále v chrámě a chválil Boha. Amen.
Poznámky:
24,1 velmi brzy – ř. slovo znamená dosl. hluboký , v tomto případě je použito ve smyslu: ‚v hlubokém brzkém ránu‘
24,13 asi 11 km
24,31.32.45 dosl. úplně otevřít
Prolog
1Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.
2To bylo na počátku u Boha.3Všechny věci povstaly skrze Něj, a bez Něj nepovstala anijedna věc, co povstalo.4V Něm byl život a život byl světlo lidí.5A to světlo svítí ve tmě, ale tma se toho světla nezmocnila.6Od Boha byl poslán člověk, jehož jméno bylo Jan.7Ten přišel na svědectví, aby o tom Světle svědčil a aby všichni uvěřili skrze něj.8On sám nebyl tím Světlem, ale byl poslán, aby o tom Světle vydával svědectví.9On byl to pravé Světlo, které osvětluje každého člověka přicházejícího na svět. 10Na světě byl, svět je skrze Něj povstal, ale svět Ho nepoznal. 11Přišel do Svého vlastního, ale Jeho vlastní Ho nepřijali. 12Těm však, kteří Ho přijali, dal moc být Božími syny a dcerami. Totiž těm, kteří věří v Jeho jméno 13a kteří nejsou narozeni z krve ani z vůle těla nebo člověka, ale jsou narozeni z Boha.
14A to Slovo se stalo tělem a svatostánkovalo mezi námi. Viděli jsme Jeho slávu, slávu jakou má od Otce jedinečnýSyn, plný milosti a pravdy. 15Jan o něm vydával svědectví a volal: „Toto je Ten, o kterém jsem říkal, že přišel po mně. Předešel mě, neboť existoval dříve, než já.“ 16Z Jeho plnosti jsme my všichni vzali milost za milostí. 17Neboť zákon byl dán skrze Mojžíše, ale milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. 18Boha nikdy nikdo neviděl, ale jedinečný Syn, který je na hrudi Otce, nám o něm vyprávěl.
Ježíš a Jan Křtitel
19A toto je Janovo svědectví, když Židé poslali z Jeruzaléma kněze a levity, aby se ho zeptali: „Kdo jsi?“ 20On vyznal a nic nezapřel: „Já nejsem ten Kristus.“ 21Zeptali se ho: „Kým potom jsi? Jsi Eliáš?“ On řekl: „Nejsem.“ Zeptali se: „Jsi tedy ten prorok?“ Odpověděl: „Nejsem.“ 22A řekli mu: „Kdo potom jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co ty sám říkáš o sobě?“ 23Řekl: „Já jsem hlas volajícího v pustině: ‚Vyrovnejte Pánovu cestu!‘ – jak to řekl prorok Izaiáš.“ 24Ti, kteří byli posláni, byli z řad farizeů. 25Zeptali se ho: „Proč tedy křtíš, pokud nejsi Kristus, Eliáš ani prorok?" 26Jan jim odpověděl: „Já váskřtím vodou, ale uprostřed vás stojí někdo, koho vy neznáte.
27Ačkoli přišel po mně, předešel mě. U Něj nejsem hoden ani rozvázat řemínek u Jeho sandálů.“
28Toto se stalo v Betanii za Jordánem, kde Jan křtil.29Další den Jan uviděl Ježíše, jak jde k němu. A řekl: „Hle: Boží Beránek, který snímá hřích světa.
30To je Ten, o kterém jsem řekl: ‚Za mnou jde muž, který mne předešel, neboť existoval dříve, než já.‘
31Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel já akřtiljsem vás vodou, aby byl zjeven izraelskému lidu.“
32A Jan vydal svědectví: „Viděl jsem Ducha sestupujícího z nebe jako holubice; a zůstal na Něm. 33Já jsem ho neznal, ale Ten, který mě poslal křtít do vody, mi řekl: ‚Nad kterým uvidíš Ducha, jak sestupuje a zůstává na Něm, to je Ten, kterýkřtem ponořuje do Ducha svatého.‘ 34Já jsem to viděl a vydal jsem svědectví, že právě On je ten Boží syn.“ 35Další den tam zase stál Jan a dva z jeho učedníků 36a uviděli Ježíše, jak přichází. Jan řekl: „Hle: Boží Beránek.“ 37A jeho dva učedníci uslyšeli to, co řekl, a následovali Ježíše. 38Ježíš se obrátil a uviděl je, jak Ho následují. Řekl jim: 39„Koho hledáte?“ Oni mu řekli: „Rabbi (tj. v překladu ‚Mistře‘), kde bydlíš?“
40Řekl jim: „Pojďte a uvidíte sami.“ A šli, aby viděli, kde bydlí a zůstali u něho ten den, protože již bylo kolem čtvrté hodinyodpoledne.41Jeden z těch dvou, kteří od Jana slyšeli to, co o Něm řekl, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten Ho následoval. 42A ten první našel svého vlastního bratra Šimona a řekl mu: „Našli jsme Mesiáše“ (což se překládá ‚Kristus‘).
43Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: „Ty jsi Šimon, Jonášův syn. Budeš se jmenovat Kéfas“ (tj. v překladu ‚Petr‘). 44Další den se pak Ježíš rozhodl odejít do Galileje. A našel Filipa a řekl mu: „Následuj Mě.“ 45Filip byl z Betsaidy, města Ondřeje a Petra. 46Filip také našel Natanaela. A řekl mu: „Našli jsme Ježíše, Josefova syna z Nazareta, o kterém psal Mojžíš v Zákoně a Proroci.“ 47Natanael mu řekl: „Může být z Nazareta něco dobrého?“ Filip mu řekl: „Pojď a uvidíš sám.“ 48Když Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu jde, řekl o něm: „Hle, skutečný Izraelita, ve kterém není lest.“ 49Natanael mu řekl: „Jak to, že mě znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Dříve, než tě zavolal Filip, viděl jsem tě, když jsi byl pod fíkovníkem.“ 50Natanael mu řekl: „Rabbi, Ty jsi Boží Syn, Ty jsi ten izraelský král!“ 51Ježíš mu odpověděl: „Věříš proto, že jsem řekl: ‚Viděl jsem tě pod fíkovníkem‘? Uvidíš větší věci, než jsou tyto.“52Řekl mu: „Amen, amen, říkám vám: Od tohoto času uvidíte otevřené nebe a Boží anděly, jak vystupují a sestupují na Syna člověka.“
Poznámky:
1,40 čtvrté – dosl. desáté (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
Ježíš na svatbě
1Třetí den se konala svatba v Káni Galilejské, kde byla také Ježíšova matka.2A Ježíš i Jeho učedníci byli pozváni na svatbu.3Když pak došel hroznový nápoj, řekla Mu Ježíšova matka: „Nemají hroznový nápoj.“4Ježíš ji řekl: „Co Mi chceš, ženo? Ještě nepřišla Moje chvíle.“ 5Jeho matka řekla otrokům: „Udělejte všechno, co by vám řekl.“6A podle židovského obyčeje tam stálo šest kamenných nádob na očišťování. Každá z nich na dvě nebo tři míry.7Ježíš jim řekl: „Naplňte ty nádoby vodou.“ A naplnili je až po okraj.8Řekl jim: „Nyní naberte a přineste to správci hostiny.“ A oni mu to přinesli.9Jakmile správce hostiny ochutnal vodu učiněnou hroznovým nápojem (nevěděl však, odkud je, věděli to jen služebníci, kteří přinesli vodu), zavolal ženicha od toho správce hostiny a řekl mu: 10„Každý člověk nejprve dává dobrý hroznový nápoj, a když už se ho lidépřepijí, tehdy podává hostům ten horší. Ale ty jsi zachoval dobrý hroznový nápoj až doposud.“ 11Toto udělal Ježíš v Káně Galilejské jakopočáteksvých znamení a zjevil tak Svou slávu. A Jeho učedníci v Něj uvěřili.
Ježíš na pesachu
12Potom sestoupil se Svou matkou, bratry i učedníky do Kafarnaum a pobyli tam několik dní. 13Protože byl blízko židovský pesach, Ježíš vystoupil do Jeruzaléma 14a našel v chrámě obchodníky, jak prodávají voly, ovce a holubice; a také sedící penězoměnce. 15A udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal – ovce a voly se směnárníky. Rozsypal jim mince a zpřevracel stoly. 16Těm, kteří prodávali holubice, řekl: „Odneste odsud tyto věci a nedělejte z domu Mého Otce tržnici.“ 17A Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: ‚Nadšenípro Tvůj dům Mě pohltí.‘ 18Tedy mu Židé odpověděli: „Jaké nám ukážeš znamení, že můžeš dělat tyto věci?“ 19Ježíš jim odpověděl: „Zničte tento chrám a ve třech dnech ho vzkřísím.“ 20Židé řekli: „Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a Ty ho postavíš ve třech dnech?“ 21(ale On mluvil o chrámu Svého těla, 22proto když vstal z mrtvých, Jeho učedníci si vzpomněli na to, že jim to řekl – a uvěřili Písmu a tomu slovu, které Ježíš řekl). 23A když byl na pesach o svátku v Jeruzalémě, mnoho lidí uvěřilo v Jeho jméno, když viděli znamení, která dělal. 24Ale Ježíš se jim nesvěřoval, protože On znal všechny lidi25a nepotřeboval, aby Mu někdo vydával svědectví o člověku. Vždyť Sám věděl, co je v člověku.
Poznámky:
2,4 co mi chceš – dosl. ‚co mě a tobě, ženo?‘
2,6 dohromady asi 620 litrů
Ježíš a Nikodém
1Byl pak jeden člověk z řad farizeů, jménem Nikodém, přední z Židů.2Ten přišel v noci k Ježíšovi a řekl mu: „Rabbi, víme, že jsi přišel od Boha. Přišel jsi jako učitel, protože nikdo nemůže dělat taková znamení, pokud s ním není Bůh.“3Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Kdo se nenarodí znovu, nemůže uvidět Boží království.“ 4Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když už je stařec? Může snad znovu vstoupit do břicha matky a narodit se znovu?“5Ježíš odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Kdo se nenarodí z vody a z Ducha svatého, nemůže vejít do Božího království.6Co se narodilo z těla, je tělo; a co se narodilo z Ducha, je duch.7Nediv se, že jsem ti řekl: ‚Musíte se znovu narodit.‘8Vítr vane, kam chce. Slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ 9Nikodém Mu odpověděl: „Jak se to může stát?“ 10Ježíš mu odpověděl: „Ty jsi v Izraeli učitel, a toto nevíš? 11Amen, amen, říkám ti: Mluvíme o tom, co známe a co jsme viděli – svědčíme, ale naše svědectví nepřijímáte. 12Pokud jsem vám říkal o pozemských věcech – a nevěříte Mi, jak tomu bude, pokud vám budu říkat o nebeských věcech – uvěříte Mi? 13Neboť nikdo nevystoupil do nebe, kromě Toho, který sestoupil z nebe – Syn člověka, který je v nebi. 14A jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen i Syn člověka, 15aby každý, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl věčný život. 16Vždyť Bůh tak miloval svět, že dal Svého jedinečného Syna, aby každý, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl věčný život.
17Vždyť Bůh neposlal Svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl skrze Něj svět spasen.
18Kdo v Něho věří, nebude odsouzen, ale kdo v Něho nevěří, je již odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jedinečného Božího Syna. 19Toto pak je soud: Že Světlo přišlo do světa, ale lidé více milovali tmu, než Světlo, protože jejich skutky byly špatné. 20Ano, každý, kdo dělá špatné věci, nenávidí Světlo a nejde ke Světlu, aby jeho skutky nebyly potrestány. 21Ale kdo koná pravdu, jde ke Světlu, aby bylo zjeveno, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“
Jan svědčí o Ježíši
22Ježíš a Jeho učedníci potom přišli do judské země. Tam s nimi strávil nějaký čas a křtil.23A Jan křtil také, v Ainon, blízko Salim, neboť tam bylo hodně vody. A přicházelo tam mnoho lidí a nechávalise pokřtít.24Neboť v té době ještě Jan nebyl vsazen do vězení. 25Tehdy vznikla debata mezi Židy a některými z Janových učedníků ohledně očišťování. 26A přišli k Janovi a řekli mu: „Rabbi, Ten, který byl s tebou za Jordánem, kterému jsi vydal svědectví, hle: On křtí a všichni jdou k Němu.“
27Jan odpověděl: „Člověk si nemůže vzít ani jednu věc, co mu není dáno z nebe. 28Vy sami jste moji svědci, že jsem řekl: ‚Já nejsem Kristus, ale byl jsem poslán před Ním.‘ 29Kdo má nevěstu, je ženich, avšak přítel ženicha je ten, kdo stojí, slyší ho a má velikou radost z ženichova hlasu. Proto je moje radost naplněna. 30On musí růst, já se však musím dělat podřadnějším. 31Kdo přišel shůry, je nade všechny; kdo je ze země, je zemský a mluví pozemské věci. Ale Ten, který přišel z nebe, je nade všechny, 32a co viděl a slyšel, to svědčí, ale Jeho svědectví nikdo nepřijímá. 33Kdo však Jeho svědectví přijímá, zpečetil, že Bůh je pravdivý. 34Neboť Ten, kterého poslal Bůh, říká Boží slovo, protože mu Bůh dává Ducha bez míry. 35Otec miluje Syna a všechno dal do Jeho rukou. 36Kdo věří v Syna, má věčný život; ale kdo neposlouchá Syna, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“
Poznámky:
3,3.7.31 znovu – var. shůry (jsou možné oba překlady)
3,4 břicha – dosl. dělohy
3,20 potrestat – var. vystavit, ukázat vinu
3,36 var. nevěří
Ježíš a samařská žena
1Když se Ježíš dozvěděl, že farizeové slyšeli, že Ježíš získává a křtí více učedníků, než Jan2(ačkoliv Ježíš Sám nekřtil, ale Jeho učedníci),3opustil Judsko a odešel opět do Galileje.4Musel však projít skrze Samařsko.
5Přišel tedy k samařskému městu jménem Sychar, blízko pozemku, který dal Jákob svému synu Josefovi.
6Byla tam Jákobova studna. Proto se Ježíš, vyčerpán z cesty, posadil u té studny. Bylo již kolem dvanácté hodinypolední. 7Jedna žena ze Samaří si přišla nabrat vodu. Ježíš jí řekl: „Dej Mi napít.“ 8(Neboť Jeho učedníci odešli do města, aby koupili nějaké jídlo).
9Ta samařská žena Mu řekla: „Jak to, že ty, Žid, žádáš ode mne, samařské ženy, aby ti dala napít?“ (Neboť Židé se se Samařany nestýkají). 10Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar, a věděla bys, kdo ti vlastně říká: ‚Dej mi napít‘, potom bys žádala ty Jeho, aby ti dal živou vodu.“ 11Žena Mu řekla: „Pane, nemáš žádné vědro a studna je hluboká. Odkud tedy máš tu živou vodu? 12Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám dal tuto studnu, ze které pil on sám i jeho synové a dobytek?“ 13Ježíš ji odpověděl: „Každý, kdo pije z této vody, bude znovu žíznit. 14Kdo by se však napil z vody, kterou mu dám Já, nebude žíznit na věčnost. Ale ta voda, kterou mu dám, se v něm stane studní vody tryskající k věčnému životu.“ 15Žena Mu řekla: „Pane, dej mi napít té vody, abych již nežíznila a ani sem nemusela chodit nabírat vodu. “ 16Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.“17Žena odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí řekl: „Dobře jsi řekla: ‚Nemám muže.‘ 18Vždyť jsi měla pět mužů a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“ 19Žena Mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok.
20Naši otcové na této hoře uctívali Boha, a vy říkáte, že v Jeruzalémě je místo, kde má být uctíván Bůh.“ 21Ježíš jí řekl: „Ženo, věř Mi, že přichází chvíle, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě.
22Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe, protože spása je z Židů.
23Ale přichází chvíle – a nyní již je – kdy praví ctitelé budou uctívat Otce v Duchu a v pravdě. Vždyť Otec hledá takové, kteří Ho budou takto uctívat. 24Duch je Ten Bůh, a ti, kteří Ho uctívají, Ho mají uctívat v duchu a v pravdě.“ 25Žena Mu řekla: „Vím, že přijde Mesiáš zvaný Kristus. Až přijde On, všechno nám oznámí.“ 26Ježíš jí řekl: „JÁ JSEM. Ten, který s tebou mluví.“ 27Vtom přišli Jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou, nicméně Mu nikdo neřekl: ‚Nač se ptáš?‘ anebo ‚Proč s ní mluvíš?‘ 28Žena tam nechala svou nádobu, odešla do města a řekla lidem: 29„Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není snad On Ten Kristus?“ 30Lidé vyšli z města a přišli k Němu. 31Mezitím Ho učedníci prosili: „Rabbi, najez se.“ 32On jim však řekl: „Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte.“ 33Učedníci si tedy navzájem říkali: „Přinesl Mu snad někdo něco k jídlu?“
34Ježíš jim řekl: „Mým jídlem je, abych konal vůli Toho, který Mě poslal, a abychdokonal Jeho dílo. 35Neříkáte snad vy sami: ‚Ještě čtyři měsíce a přijde sklizeň‘? Hle: říkám vám: Pozvedněte své oči a podívejte se na pole, protože jsou již bílá ke sklizni. 36Kdo sklízí, bere odměnu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se radoval ten, kdo rozsévá, spolu s tím, kdo sklízí. 37Neboť i v tom je pravdivé slovo: ‚Jeden rozsévá a jiný sklízí.‘ 38Já jsem vás poslal sklízet na pole, na kterém jste nevykonávali namáhavou práci. Jiní namáhavě pracovali a vy jste vstoupili do jejich namáhavé práce.“ 39Z toho města v Něho uvěřilo mnoho Samařanů kvůli slovu té ženy, která svědčila: ‚Řekl mi všechno, co jsem dělala.‘ 40Když k Němu Samařané přišli, prosili Ho, aby s nimi zůstal, a On tam zůstal dva dny. 41A mnohem více jich uvěřilo kvůli Jeho slovu. 42Té ženě řekli: „Již nevěříme kvůli tvojí řeči, neboť jsme Ho sami slyšeli, a víme, že tento Ježíš je skutečně Spasitel světa, totiž Kristus.“
Ježíš v Galileji
43Ježíš po dvou dnech odtud odešel do Galileje. 44Neboť Sám dosvědčil, že prorok nemá ve své domovině úctu. 45Když tedy přišel do Galileje, galilejští Ho přijali, protože viděli všechno, co udělal během svátku v Jeruzalémě; neboť i oni přišli na svátek. 46Ježíš přišel opět do Káně Galilejské, kde udělal z vody hroznový nápoj. A byl tam v Kafarnaum jeden královský úředník, jehož syn byl nemocný. 47Ten uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje. Šel k Němu a prosil Ho, aby přišel a uzdravil jeho syna, neboť již měl zemřít. 48Ježíš mu tedy řekl: „Pokud neuvidíte znamení a divy, jistě neuvěříte...“ 49Královský úředník Mu řekl: „Pane, přijď, než moje dítě zemře!“ 50Ježíš mu řekl: „Jdi, syn tvůj žije.“ Ten člověk uvěřil tomu slovu, které mu Ježíš řekl, a odešel. 51Když ještě odcházel domů, setkali se s ním jeho otroci a oznámili mu: „Tvůj syn žije!“
52Zeptal se jich tedy na tu hodinu, ve které mu začalo být lépe. Řekli mu tedy: „Včera v jednou hodinuodpoledne ho opustila horečka.“
53Otec tedy poznal, že se to stalo v tu hodinu, ve které mu Ježíš řekl: ‚Tvůj syn žije.‘ A uvěřil on i celý jeho dům.
54To bylo už druhé znamení, které Ježíš vykonal, když přišel z Judska do Galileje.
Poznámky:
4,6(2x).14 studna – var. pramen
4,6 dvanácté – dosl. šesté (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
4,27 ptáš – dosl. snažíš se, hledáš (poukazující obecně na aktivitu)
4,52 jedna – dosl. sedmá (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
Ježíš opět v Jeruzalémě
1Potom byl židovský svátek a Ježíš vystoupil do Jeruzaléma.2V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník (jemu se židovsky říká ,Bethesda'), který má pět sloupořadí. 3Lehávalo tam velké množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých, kteří čekali na pohyb vody.4Neboť během určitého období sestupoval do rybníku anděl a vířil vodu. A kdo sestoupil do rybníku po tom víření vody nejdříve, býval uzdraven, ať už trpěl jakýmkoliv onemocněním. 5Byl tam jeden člověk, který byl v nemoci třicet osm let.6Ježíš ho uviděl, jak leží, a poznal, že je již nemocný dlouhou dobu. Řekl mu: „Chceš být zdráv?“ 7Nemocný Mu odpověděl: „Pane, nemám člověka, který by mě přenesl do rybníku, když se začne vířit voda. Zatímco já teprve přicházím, jiný tam sestupuje přede mnou.“8Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lůžko a choď.“ 9A ten člověk se hned stal zdravým. Vzal své lůžko a šel. V ten den však byla sobota. 10Židé tedy tomu uzdravenému řekli: „Je sobota, není ti dovoleno zvednout tvoje lůžko.“ 11On jim odpověděl: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: ‚Vezmi své lůžko a choď.‘“ 12Zeptali se ho tedy: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: ‚Vezmi své lůžko a choď?‘“ 13Ten uzdravený však nevěděl, kdo to byl, neboť Ježíš se ztratil v zástupu, který byl na tom místě. 14Potom ho Ježíš našel v chrámě a řekl mu: „Hle: Jsi uzdraven. Již nezhřeš, aby se ti nestalo něco horšího.“ 15Ten člověk odešel a řekl Židům, že to byl Ježíš, kdo ho uzdravil.
16Kvůli tomu Židé Ježíše pronásledovali a snažili se ho zavraždit, protože to udělal v sobotu. 17Ježíš však na ně reagoval takto: „Můj Otec až dosud pracuje, i Já pracuji.“ 18Kvůli tomu se stalo, že se ho Židé ještě více snažili zavraždit, protože nejenom že rušil sobotu, ale také Boha nazýval Svým Otcem, čímž se dělal rovným Bohu. 19Ježíš jim tedy odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Syn sám od Sebe nemůže dělat nic, kromě toho, co vidí, že dělá Otec. Vždyť cokoliv dělá On, to dělá stejně i Syn. 20Neboť Otec má rád Syna a ukazuje Mu všechno, co Sám dělá. A ukáže Mu ještě větší skutky, než tyto, abyste vy žasli. 21Neboť jako Otec probouzí mrtvé a oživuje je, tak i Syn oživuje ty, které chce.
22Vždyť Otec nikoho nesoudí, ale celý soud dal Synovi,
23aby všichni ctili Syna tak, jak ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který Ho poslal.
24Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší Moje slovo a věří Tomu, který Mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale je přesunut ze smrti do života.
25Amen, amen, říkám vám, že přichází chvíle – a nyní je již zde – kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna; a ti, kteří ten hlas uslyší, budou živi. 26Neboť jako má Otec život sám v Sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v Sobě. 27A dal Mu moc vykonávat soud, protože je Syn člověka. 28Nedivte se tomu, protože přichází chvíle, ve které všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší Jeho hlas a vyjdou z hrobů. 29Ti, kteří dělali dobro, vyjdou ke vzkříšení života; ale ti, kteří jednali zle, vyjdou ke vzkříšení soudu. 30Já sám od Sebe nemůžu dělat nic. Ale jak slyším, tak soudím. A Můj soud je spravedlivý, protože nehledám Svou vůli, ale vůli Toho, který Mě poslal, totiž Otce. 31Pokud svědčím sám o Sobě, Moje svědectví není spolehlivé.
32Existuje někdo jiný, kdo o Mně svědčí, a Já vím, že Jeho svědectví, které o Mně svědčí, je spolehlivé. 33Vy jste byli vysláni k Janovi a on vydal svědectví Pravdě.
34Já sice nepřijímám svědectví od člověka, ale toto vám říkám, abyste byli spaseni.
35On byl hořící a svítící lampou a vy jste se chtěli na chvíli veselit v jeho světle.
36Ale Já mám větší svědectví, než měl Jan. Neboť skutky, které Mi dal Otec, abych je dokonal – to jsou skutky, které konám. Ty skutky svědčí o Mně, totiž že Mě poslal Otec. 37A Otec, který Mě poslal – On o Mně vydal svědectví. Jeho hlas jste nikdy neslyšeli ani jste nikdy neviděli Jeho podobu. 38Jeho slovo ve vás nezůstává, protože nevěříte Tomu, kterého On poslal. 39Zkoumáte Písma, protože se domníváte, že v nich máte věčný život, ale ta Písma svědčí o Mně. 40A nechcete ke Mně přijít, abyste měli život. 41Nepřijímám slávu od lidí. 42Ale znám vás, vím, že v sobě nemáte Boží lásku. 43Já jsem přišel ve jménu Mého Otce, ale nepřijímáte Mě. Kdyby přišel jiný člověk ve svém jménu, tak ho přijmete. 44Jak můžete uvěřit, když přijímáte slávu jedni od druhých, ale nehledáte slávu, která je od jediného Boha?
45Nemyslete si, že vás před Otcem obžaluji Já, vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož doufáte.
46Vždyť kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste také Mně, neboť on psal o Mně. 47Pokud však nevěříte jeho písemnostem, jak uvěříte Mým výrokům?“
Poznámky:
5,18 rušit – var. uvolnit, rozvázat
5,21 ř. slovo vstát, zvednout, probudit
5,31.32 spolehlivý – var. pravdivý
Ježíš je chléb z nebe
1Ježíš potom odešel na druhý břeh Galilejského (neboli Tiberiadského) moře.2Následoval Ho početný zástup lidí, protože viděli znamení, která dělal na nemocných.3Ježíš vyšel na horu a tam se se Svými učedníky posadil.4Byl blízko židovský svátek pesach. 5Když Ježíš pozdvihl oči a spatřil, že k Němu přichází početný zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme tolik chlebů, aby se tito lidé najedli?“ 6(To ale řekl, aby ho vyzkoušel, neboť věděl, co má udělat).7Filip Mu odpověděl: „Ani chleby koupené za dvě stě denárů nebudou stačit, aby si každý vzal aspoň něco málo.“
8Ondřej (bratr Šimona Petra), jeden z Jeho učedníků, Mu řekl:9„Je zde chlapec, který má pět chlebů z ječmene a dvě ryby. Ale co je to pro tak velký zástup lidí?“ 10Ježíš řekl: „Postarejte se, ať se lidé posadí.“ Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tam tedy muži v počtu kolem pěti tisíc. 11Ježíš tedy vzal ty chleby, poděkoval, rozdával učedníkům a učedníci je rozdávali sedícím; stejně i z ryb lidé dostali, kolik chtěli. 12Když byli nasyceni, řekl Svým učedníkům: „Sesbírejte přebytečné kousky chleba, aby nic nepřišlo nazmar.“ 13Sesbírali je tedy a z kousků chleba naplnili dvanáct nůší (z přebytků těch, kteří se najedli z pěti chlebů z ječmene). 14Když lidé uviděli toto znamení, které Ježíš udělal, říkali: „Tento Ježíš je skutečně ten prorok, Ten přicházející na svět.“ 15Když Ježíš poznal, že se chystají přijít a zmocnit se Ho, aby Ho udělali králem, odešel opět na horu a byl zcela Sám. 16Když nastal večer, Jeho učedníci sestoupili k moři, 17vstoupili na loď a plavili se přes moře do Kafarnaum. Již nastala tma a Ježíš k nim stále nepřišel. 18Pak se rozbouřilo moře, protože vál veliký vítr. 19Když veslovali na vzdálenost dvaceti pěti až třiceti stádií od břehu, uviděli Ježíše, jak chodí po moři a přibližuje se k lodi. A zděsili se. 20Řekl jim „JÁ JSEM, nebojte se.“ 21Chtěli Ho vzít na loď; a hned se ta loď ocitla u břehu, na který se plavili. 22Zástup, který stál na druhé straně moře, další den viděl, že tam nebyla žádná jiná loďka kromě té jedné. Uviděli také, že Ježíš nevstoupil spolu se Svými učedníky do lodi, ale že Jeho učedníci odjeli sami.
23Jiné loďky z Tiberiady však připluly blízko k místu, kde tehdy jedli chléb, za který Pán děkoval. 24Když tedy zástup lidí uviděl, že tam Ježíš ani Jeho učedníci nejsou, vstoupili také oni na loďky a přijeli do Kafarnaum, aby tam hledali Ježíše. 25A našli Ho na druhé straně moře. Řekli Mu: „Rabbi, kdy ses sem dostal?“ 26Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Nehledáte Mě proto, že jste viděli znamení, ale že jste jedli chleby a nasytili jste se. 27Nekonejte skutky pro jídlo, které hyne, ale pro jídlo, které zůstává k věčnému životu; takové jídlo vám dá Syn člověka, neboť Jeho zapečetil Otec, totiž Bůh.“ 28Tehdy Mu řekli: „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ 29Ježíš jim odpověděl: „Toto je Boží skutek: abyste věřili v Toho, kterého On poslal.“ 30Řekli Mu: „Jaké tedy uděláš znamení, abychom je uviděli a uvěřili Ti? Co vykonáš? 31Naši otcové jedli na poušti mannu, jak je psáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe.‘“ 32Ježíš tedy řekl: „Amen, amen, říkám vám: Mojžíš vám nedal chléb z nebe, ale můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe. 33Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává světu život.“34Oni Mu tedy řekli: „Pane, dávej nám ten chléb stále.“ 35Ježíš jim řekl: „JÁ JSEM ten chléb života. Kdo přichází ke Mně, jistě nebude nikdy hladovět. A kdo věří ve Mně, jistě nebude nikdy žíznit. 36Ale řekl jsem vám, že jste Mě i viděli, a přece nevěříte. 37Každý, koho Mi dává Otec, přijde ke Mně; a toho, kdo přichází ke Mně, jistě nevyženu ven. 38Protože jsem nesestoupil z nebe, abych konal Svou vůli, ale vůli Toho, který Mě poslal. 39Toto je vůle Toho, který Mě poslal: Chce, abych neztratil nic z toho, co mi dal, ale vzkřísil to v poslední den. 40Vždyť toto je vůle Mého Otce: Chce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v Něho, měl věčný život. A Já ho vzkřísím v poslední den.“ 41Židé proti Němu reptali, protože řekl: ‚JÁ JSEM chléb, který sestupuje z nebe.‘ 42A řekli: „Není to snad Ježíš, syn Josefa, jehož otce i matku známe? Jak nyní může říkat: ‚Sestoupil jsem z nebe‘?“43Ježíš jim odpověděl: „Nereptejte mezi sebou. 44Nikdo není schopen přijít ke Mně, pokud ho nejdřív nepřitáhne Otec, který Mě poslal. A Já ho vzkřísím v poslední den. 45V Prorocích je psáno: ‚A všichni budou vyučeni od Boha.‘ Každý, kdo od Otce uslyšel a vyučil se, přichází ke Mně. 46Ne že by někdo viděl Otce, kromě Toho, který je od Boha, Ten viděl Otce. 47Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve Mně, má věčný život. 48JÁ JSEM ten chléb života. 49Vaši Otcové jedli mannu na poušti, a zemřeli. 50Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby ten, kdo z něj jí, nezemřel. 51JÁ JSEM ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Pokud někdo bude jíst ten chléb, bude živ na věčnost. A chléb, který Já dám za život světa, je Moje tělo.“ 52Židé se tedy mezi sebou dohadovali: „Jak nám může tento Ježíš dát jíst Své tělo?“ 53Ježíš jim tedy řekl: „Amen, amen, říkám vám: Pokud nebudete jíst tělo Syna člověka a pít Jeho krev, nebudete mít v sobě život. 54Kdo jí Moje tělo a pije Moji krev, má věčný život a Já ho vzkřísím v poslední den. 55Neboť Moje tělo je pravé jídlo a Moje krev je pravý nápoj. 56Kdo jí Moje tělo a pije Moji krev, zůstává ve Mně a Já zůstávám v něm. 57Jako Mě poslal ten živý Otec a Já žiji skrze Otce – tak také ten, kdo jí Mě, bude žít skrze Mě. 58Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako vaši otcové jedli mannu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít na věčnost.“ 59Toto Ježíš říkal v synagoze, když učil v Kafarnaum. 60Když to uslyšeli mnozí z Jeho učedníků, řekli: „To je tvrdé slovo! Kdo to má poslouchat?“ 61Ale Ježíš sám u Sebe věděl, že kvůli tomu Jeho učedníci reptali. Řekl jim: „To vás pohoršuje? 62Což tedy, kdybyste viděli Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? 63Duch je Ten, který oživuje, tělo vůbec neprospívá. Slova, která vám říkám, jsou Duch a jsou život. 64Ale někteří z vás nevěří.“ Vždyť Ježíš od počátku věděl, kdo jsou ti, kteří nevěří; a kdo je ten, který Ho zradí. 65A řekl: „Kvůli tomu jsem vám řekl, že nikdo ke Mně nemůže přijít, pokud mu to není dáno od Mého Otce.“ 66Kvůli té řeči mnozí z Jeho učedníků odešli zpět a už s Ním nechodili. 67Ježíš řekl dvanácti učedníkům: „Chcete snad také vy odejít?“ 68Šimon Petr Mu odpověděl: „Pane, ke komu bychom šli? Vždyť máš slova věčného života. 69A my jsme uvěřili a poznali, že Ty jsi Kristus, ten Svatý Boží.“
70Ježíš jim odpověděl: „Nevybral jsem si vás snad dvanáct? A jeden z vás je ďábel...“ 71Mluvil o Judovi, synu Šimona z Kerijótu, neboť ten Ho měl zradit. Byl tojeden z dvanácti.
Poznámky:
6,10 postarejte se – dosl. udělejte lid
6,12 nepřišlo na zmar – dosl. nezahynulo/nebylo ztraceno
6,19 asi 5,5km (to moře bylo široké asi 12-20km)
6,60 tvrdý – var. hrozný, drsný, přísný, násilný
6,61 pohoršuje – var. (vás) svádí, (je vám) kamenem úrazu/příčinou pádu
6,66 var. od té (chvíle); var. kvůli tomu (z toho důvodu)
6,69 Kristus, ten Svatý Boží – jiné rukopisy: Kristus, Syn živého Boha
Ježíš na svátku stánků
1Potom Ježíš chodil po Galileji, neboť nechtěl chodit po Judsku, protože se Ho Židé snažili zavraždit.2Byl blízko židovský svátek stánků.3Jeho bratři Mu tedy řekli: „Odejdi odsud a jdi do Judska, aby také Tvoji učedníci uviděli Tvoje skutky, které konáš.4Vždyť nikdo nedělá nic skrytého, když chce být známý na veřejnosti. Pokud děláš takové skutky, ukaž se světu!“5Neboť ani Jeho bratři v Něj nevěřili. 6Ježíš jim tedy řekl: „Můj čas ještě nepřišel, ale váš čas je vždy připraven.7Vás nemůže svět nenávidět, ale Mě nenávidí, protože o něm vydávám svědectví, že jeho skutky jsou špatné.
8Vy vystupte do Jeruzaléma na svátek, Já tam na tento svátek zatím nevystoupím, protože se Můj čas ještě nenaplnil.“ 9Když jim to řekl, zůstal v Galileji. 10Když Jeho bratři vystoupili do Jeruzaléma na svátek, také On tam vystoupil; ne veřejně, ale jakoby skrytě. 11Židé Ho tedy v ten svátek hledali a říkali: „Kde je ten Ježíš?“ 12V zástupech lidí se vůči Němu hodně reptalo. Někteří říkali: „Je dobrý.“ Jiní lidé však říkali: „Není, neboť svádí zástupy.“ 13Nicméně o Něm nikdo nemluvil veřejně, protože lidé měli strach ze Židů. 14Když byl svátek stánků v polovině, Ježíš vystoupil do chrámu a vyučoval. 15Židé se divili a říkali: „Jak to, že se tento Ježíš vyzná v písemnostech, když se tomu neučil?“ 16Ježíš jim odpověděl: „Moje učení není Moje, ale Toho, který Mě poslal. 17Pokud bude někdo chtít konat Jeho vůli, rozezná, zda je to učení od Boha, nebo zda mluvím sám ze Sebe. 18Kdo mluví sám ze sebe, hledá svou vlastní slávu. Ale Ten, kdo hledá slávu Toho, který Ho poslal, Ten je pravdivý a není v Něm nespravedlnost. 19Nedal vám snad Mojžíš zákon? A nikdo z vás zákon nekoná. Proč se Mě snažíte zavraždit?“ 20Zástup odpověděl: „Máš posedlost démonem. Kdo se Tě snaží zavraždit?“
21Ježíš jim odpověděl: „Vykonal jsem jeden skutek a všichni se kvůli tomu divíte.
22Mojžíš vám dal obřízku – ne že by byla od Mojžíše, ale od předků – a v sobotu obřezáváte člověka.
23Pokud tedy člověk přijímá obřízku v sobotu – takže není porušen Mojžíšův zákon – proč jste na Mě naštvaní, když jsem uzdravil v sobotu celého člověka?
24Nesuďte podle zevnějšku, ale suďte spravedlivým soudem.“ 25Někteří obyvatelé Jeruzaléma řekli: „Není to snad Ten, kterého se snaží zavraždit? 26A hle: Veřejně mluví a nic Mu neříkají. Poznali snad vůdcové lidu, že tento Ježíš je skutečně Kristus? 27Ale o tomto člověku víme, odkud jde. Až přijde Kristus, nikdo nebude vědět, odkud je.“ 28Ježíš učil v chrámě a zvolal: „Znáte Mě a víte, odkud jsem! Ale nepřišel jsem sám od Sebe. Poslal mě Ten pravdivý, kterého neznáte. 29Já Ho znám, protože jsem od Něj a On Mě poslal.“ 30Chtěli Ho tedy zajmout, ale nikdo na Něj nevztáhl ruku, protože ještě nepřišla Jeho chvíle.
31Mnozí ze zástupu v Něj uvěřili a říkali: „Až přijde Kristus, bude snad konat více znamení, než vykonal tento Ježíš?“
32Farizeové slyšeli, jak zástup v těchto věcech vůči Němu reptá, a tak přední kněží a farizeové poslali své služebníky, aby Ho zajali. 33Ježíš jim tedy řekl: „Ještě jsem s vámi na krátkou dobu a potom odejdu k Tomu, který Mě poslal. 34Budete Mě hledat, ale nenajdete Mě. A kde jsem Já, tam vy nemůžete přijít.“ 35Židé si tedy mezi sebou říkali: „Kam Ten Ježíš hodlá jít, že Ho nenajdeme? Hodlá snad jít do řecké diaspory a vyučovat Řeky? 36Co je to za slovo, které řekl: ‚Budete Mě hledat, ale nenajdete Mě. A kde jsem Já, tam vy nemůžete přijít.‘?“ 37V poslední (ten veliký) den svátku Ježíš vstal a zvolal: „Kdo žízní, ať přijde ke Mně a napije se! 38Kdo věří ve Mně – jak řeklo Písmo – z vnitřností toho člověka poplynou řeky živé vody.“ 39To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v Něj uvěřili. Neboť Duch ještě nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven. 40Když někteří ze zástupu uslyšeli tato slova, říkali: „Tento Ježíš je skutečně prorok.“ 41Jiní lidé říkali: „Tento Ježíš je Kristus.“ Ale někteří říkali: „Přijde snad Kristus z Galileje? 42Neřeklo snad Písmo, že Kristus má přijít z Davidova potomstva a z Betléma, vesnice, kde byl živ David?“ 43Proto kvůli Němu v zástupu nastala roztržka.
44Někteří z nich Ho chtěli zajmout, ale nikdo na Něj nevztáhl ruce.
45Služebníci tedy přišli k předním kněžím a farizeům, a oni jim řekli: „Proč jste Ho nepřivedli?“ 46Služebníci odpověděli: „Nikdo nikdy nemluvil tak, jako mluvil tento člověk...“ 47Farizeové jim proto odpověděli: „Jste snad také vy svedeni? 48Uvěřil snad v Něho někdo z vůdců lidu nebo z farizeů? 49Jen ten zástup, který nezná zákon. Jsou prokleti.“ 50Nikodém (ten, který k Němu dříve přišel v noci a byl jeden z nich) jim řekl: 51„Soudí snad náš zákon člověka předtím, než toho člověka vyslechne a dozví se, co udělal?“ 52Odpověděli mu: „Nejsi snad i ty z Galileje? Prozkoumej to a uvidíš, že z Galileje prorok nepovstane.“ 53A každý šel do svého domu.
Poznámky:
7,6 váš čas je vždy připraven – patrně v ironickém smyslu: „hlavně že vy jste vždycky připraveni“
7,22-23 var. …všichni se divíte. Kvůli (tomu) vám Mojžíš dal obřízku…
Ježíš a cizoložnice
1Ježíš však odešel na Olivovou horu.2Brzy ráno znovu přišel a přicházel k Němu všechen lid. Posadil se a vyučoval je.
3Farizeové a učitelé zákona k Němu přivedli ženu, která byla přistižena při cizoložství.4Postavili ji doprostřed a řekli Mu: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu cizoložství.5V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co tedy říkáš Ty?“
6To řekli, aby Ho okoušelia obžalovali. Ježíš se však sklonil dolů a psal prstem po zemi.
7Když se Ho nepřestávali dotazovat, napřímil se a řekl jim: „Kdo z vás je bezhříšný, hoď po ní první kamenem.“ 8A znovu se sklonil a psal po zemi. 9Když to uslyšeli, byli svým svědomím usvědčováni ajeden po druhém odcházeli; začali odcházet ti starší a odcházeli až po ty poslední. Zůstal tampouze Ježíš a ta žena, která byla uprostřed. 10Ježíš se napřímil a neviděl nikoho jiného kromě té ženy. Řekl ji: „Ženo, kde jsou ti, kteří tě obžalovali? Nikdo tě neodsoudil?“ 11Řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš ji řekl: „Ani Já tě neodsuzuji. Jdi a od teď už nehřeš.“
Ježíše dosvědčuje Otec
12Ježíš k nim tedy znovu promluvil: „JÁ JSEM světlo světa. Kdo Mě následuje, jistě nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ 13Farizeové Mu proto řekli: „Ty svědčíš sám o Sobě, proto Tvoje svědectví není spolehlivé.“ 14Ježíš jim odpověděl: „Ačkoli svědčím sám o Sobě, Moje svědectví je spolehlivé, protože vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy však nevíte, odkud jsem přišel ani kam jdu. 15Vy soudíte podle těla, Já nesoudím nikoho. 16Pokud bych přece jen soudil, Můj soud je spolehlivý, protože nejsem Sám, ale jsem Já a Ten, který Mě poslal, totiž Otec. 17Ve vašem zákoně je napsáno: ‚Svědectví dvou lidí je spolehlivé.‘
18JÁ JSEM svědčící sám o Sobě a také o Mně svědčí Ten, který Mě poslal, totiž Otec.“ 19Řekli mu tedy: „Kde je Tvůj otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte Mě, ani Mého Otce. Kdybyste znali Mě, znali byste i Mého Otce.“ 20Tato slova Ježíš říkal u pokladnice, když učil v chrámě. A nikdo Ho nezajal, protože ještě nepřišla jeho chvíle. 21Ježíš jim znovu řekl: „Já odcházím. Budete Mě hledat a zemřete ve vašem hříchu. Kam Já odcházím, tam vy přijít nemůžete.“ 22Židé si tedy říkali: „Chce se snad zabít, že říká: ‚Kam Já odcházím, tam vy přijít nemůžete‘?“ 23Řekl jim: „Vy jste ze zdola, Já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa, Já nejsem z tohoto světa. 24Proto jsem vám řekl: ‚Zemřete ve svých hříších.‘ Neboť pokud neuvěříte, že JÁ JSEM, zemřete ve svých hříších.“ 25Řekli Mu tedy: „Kdo vlastně jsi?“ Ježíš jim řekl: „To vám říkám hned odzačátku. 26Mám o vás ještě mnoho co říci a soudit, ale Ten, který Mě poslal, je spolehlivý. A Já to, co od Něho slyším, říkám na tomto světě.“ 27Oni nepoznali, že k nim mluvil o Otci. 28Proto jim Ježíš řekl: „Až vyvýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že JÁ JSEM a že sám od Sebe nedělám nic, ale mluvím tak, jak Mě naučil Můj Otec. 29A ten, který Mě poslal, totiž Otec, je se Mnou a nezanechal Mě samotného, protože Já stále dělám to, co se Mu líbí.“ 30Když říkal tato slova, mnozí v Něho uvěřili. 31Ježíš tedy řekl Židům, kteří v Něj uvěřili: „Pokud zůstanete v Mém slově, jste Mými pravdivými učedníky. 32Poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.“ 33Odpověděli Mu: „Jsme z Abrahamova potomstva a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: ‚Stanete se svobodnými‘?“ 34Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Každý, kdo dělá hřích, je otrok hříchu. 35A otrok nezůstává v domě na věčnost, ale na věčnost zůstává Syn. 36Proto pokud vás vysvobodí Syn, budete skutečně svobodni. 37Vím, že jste z Abrahamova potomstva, ale snažíte se Mě zavraždit, protože Moje slovo ve vás nemá místo. 38Já mluvím o tom, co jsem viděl u Svého Otce; a i vy tedy děláte to, co jste viděli u vašeho otce.“ 39Odpověděli Mu: „Náš otec je Abraham.“ Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli Abrahamovy děti, dělali byste Abrahamovy skutky. 40Ale nyní se snažíte zavraždit Mě, tedy člověka, který vám řekl pravdu, jež slyšel od Boha. To Abraham nedělal. Vy děláte skutky vašeho otce.“ 41Řekli Mu tedy: „My jsme se nenarodili ze smilstva, máme jednoho Otce, totiž Boha.“ 42Ježíš jim řekl: „Kdyby byl vaším Otcem Bůh, milovali byste Mě, neboť Já jsem z Boha vyšel a od Něho přicházím. Vždyť jsem nepřišel sám od Sebe, ale poslal Mě On. 43Kvůli čemu nechápete Moji řeč? Protože nejste schopni slyšet Moje slovo. 44Vy jste z otce ďábla a chcete konat to, co si přeje váš otec. On byl od počátku člověkovrah a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když říká lež, mluví ze svého vlastního, protože je lhářem a otcem té lži. 45A protože Já říkám pravdu, nevěříte Mi. 46Kdo z vás Mě usvědčí z hříchu? A pokud říkám pravdu – kvůli čemu Mi nevěříte? 47Kdo je z Boha, slyší Boží výroky. Kvůli tomu vy neslyšíte, protože nejste z Boha.“ 48Židé Mu odpověděli: „Neříkáme to snad správně, že jsi Samařan a máš démona?“ 49Ježíš odpověděl: „Já nemám démona, ale ctím Mého Otce, vy Mě však znevažujete. 50Nehledám Svoji slávu; existuje však někdo, kdo hledá Moji slávu a soudí. 51Amen, amen, říkám vám: Kdo bude zachovávat Moje slovo, jistě nespatří smrt, a to na věčnost.“ 52Židé Mu tedy řekli: „Nyní jsme poznali, že máš démona. Abraham i proroci zemřeli, a Ty říkáš: ‚Kdo bude zachovávat Moje slovo, jistě neokusí smrt, a to na věčnost.‘53Jsi snad větší než náš otec Abraham, který zemřel? I proroci zemřeli! Co to ze sebe děláš?“ 54Ježíš odpověděl: „Pokud oslavuji sám Sebe, Moje sláva nic není. Je to Můj Otec, který Mě oslavuje a o kom vy říkáte: ‚Je naším Bohem.‘ 55Ale nepoznali jste Ho, ale Já Ho znám. A kdybych řekl, že Ho neznám, byl bych vám podobný – byl bych totiž lhář. Ale znám Ho a Jeho slovo zachovávám. 56Váš otec Abraham se veselil, že mohl vidět Můj den; uviděl ho a zaradoval se.“ 57Židé Mu tedy řekli: „Ještě nemáš ani padesát let, a už jsi viděl Abrahama?“ 58Ježíš jim řekl: „Amen, amen, říkám vám: Dříve než byl Abraham, JÁ JSEM.“ 59Zvedli tedy kamení, aby jej na Něj házeli. Ježíš se však skryl: prošel skrze jejich střed a vyšel z chrámu. Tak odešel pryč.
Poznámky:
8,38 viděli – jiné rukopisy: slyšeli
Ježíš uzdravuje slepého
1Když Ježíš procházel kolem, uviděl člověka, který byl od narození slepý.2Jeho učedníci se Ho zeptali: „Rabbi, kdo zhřešil, že se narodil slepý: On, nebo jeho rodiče?“3Ježíš odpověděl: „Nezhřešilani on, ani jeho rodiče, ale stalo se to, aby v něm byly zjeveny Boží skutky.4Já musím konat skutky Toho, který Mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci konat.5Dokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ 6Když to řekl, plivl na zem a udělal ze slin bláto. Tím blátem pomazal oči toho slepého člověka. 7Řekl mu: „Jdi a umyj se v rybníku Siloe.“ (To v překladu znamená ‚Poslaný‘). On tedy šel, umyl se, a když přišel, mohl vidět. 8Sousedi a ti, kteří ho dříve vídali, že tam žebrá, říkali: „Je to ten, který tu sedával a žebral?“
9Jiní lidé říkali: „Je to on.“ Ale jiní říkali: „Není, ale je mu podobný.“ On říkal: „Já jsem“ 10Řekli mu tedy: „Jak se tedy tvoje oči otevřely?“ 11On odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal moje oči a řekl mi: ‚Jdi k rybníku Siloe a umyj se.‘ Odešel jsem tedy na to místo, umyl jsem se a nyní vidím.“ 12Řekli mu: „Kde je ten člověk?“ Řekl: „Nevím.“ 13Přivedli k farizeům toho člověka, který byl slepý.
14Ten den byla sobota (když Ježíš udělal bláto a otevřel jeho oči).
15Farizeové se ho znovu ptali, jak prohlédl. Řekl jim: „Položil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím.“
16Někteří z farizeů tedy řekli: „Tento člověk není z Boha, protože nezachovává sobotu.“ Jiní však říkali: „Jak může hříšný člověk dělat taková znamení?“ A byla mezi nimi roztržka. 17Řekli tedy tomu slepému; znovu k němu promluvili: „Co ty říkáš o tom člověku, že ti otevřel oči?“ Řekl: „Je to prorok.“ 18Ohledně toho člověka: Židé nevěřili, že byl slepý a prohlédl. Když si zavolali rodiče toho, který prohlédl, zeptali se jich: 19„Je to váš syn, o kterém říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že tedy právě teď vidí?“ 20Jeho rodiče jim tedy odpověděli: „Víme, že to je náš syn a že se narodil slepý. 21Ale jak to, že nyní vidí, nevíme. Nevíme ani to, kdo mu otevřel oči. Zeptejte se ho, vždyť je dospělý. Bude mluvit sám za sebe.“ 22Jeho rodiče řekli toto, protože se báli Židů, neboť Židé se již dohodli, že kdo by Ho vyznal jako Krista, bude vyloučen ze synagogy. 23Kvůli tomu jeho rodiče řekli: ‚Je dospělý, zeptejte se ho.‘ 24Zavolali si podruhé toho člověka, který byl slepý, a řekli mu: „Vzdej chválu Bohu. My víme, že ten člověk je hříšník.“
25On odpověděl: „Nevím, zda je hříšník. Jedno vím: že jsem byl slepý a právě teď vidím.“ 26Řekli mu tedy: „Co ti udělal? Jak ti otevřel oči?“ 27Odpověděl jim: „Již jsem vám to řekl a neslyšeli jste. Proč to chcete znovu slyšet? Chcete se snad i vy stát Jeho učedníky?“ 28Nadávali mu a řekli: „Ty sám si buď Jeho učedníkem, ale my jsme učedníci Mojžíše. 29My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh; o Něm však nevíme, odkud je.“
30Ten člověk odpověděl: „Vždyť v tom je to podivuhodné, že vy nevíte, odkud je, a otevřel mi oči. 31Víme, že Bůh hříšníky neslyší, ale kdo je Bohabojný a koná Jeho vůli, toho slyší. 32Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. 33Kdyby nebyl ten Ježíš od Boha, nemohl by nic takového udělat.“ 34Odpověděli mu: „Celý ses narodil v hříchu, a poučuješ nás?!“ A vyhnali ho ven. 35Ježíš uslyšel, že ho vyhnali ven. Našel ho a řekl: „Věříš v Syna člověka?“ 36On odpověděl: „Pane, a kdo to je, abych v Něho uvěřil?“ 37Ježíš mu řekl: „Viděl jsi Ho, je to Ten, který s tebou mluví.“ 38On prohlásil: „Pane, věřím.“ A poklonil se Mu. 39Ježíš řekl: „Přišel jsem na tento svět k soudu, aby ti, kteří nevidí, viděli; a ti, kteří vidí, aby se stali slepými.“ 40Když to uslyšeli někteří z farizeů, kteří byli s Ním, řekli Mu: „Jsme snad i my slepí?“ 41Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Ale nyní říkáte: ‚Vidíme‘ – proto váš hřích zůstává.“
Poznámky:
9,4 jiné rukopisy: my (musíme) ...
9,9 Já jsem - V Janově evangelium je fráze εγω ειμι (v překladu: JÁ JSEM) spojováno s vyznáním Božství (JSEM, KTERÝ JSEM). V celém Janově evangeliu tato slova používá pouze Ježíš (jsou zvýrazněna), až na toto místo. Možná a) uzdravený pouze vyznává, že to je on, b) je zde určité vyznání toho, že za uzdravení může Bůh Ježíš
9,34 poučuješ – var. vyučuješ
9,35 člověka – jiné rukopisy: Božího
Ježíš je dobrý pastýř
1„Amen, amen, říkám vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale proniká jinudy, je zloděj a bandita.2Ale ten, kdo vchází dveřmi, je pastýř ovcí.3Tomu vrátný otvírá a ovce slyší jeho hlas. A on své vlastní ovce volá jménem a vyvádí je. 4Když všechny své vlastní ovce vypustí ven, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas.5Ale cizího člověka jistě nebudou následovat, ale utečou od něj, protože neznají hlas cizího člověka.“ 6Ježíš jim řekl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co to mělo znamenat; tedy co jim tím chtěl říct. 7Ježíš k nim tedy znovu promluvil: „Amen, amen, říkám vám: JÁ JSEM dveře pro ovce.8Všichni, kdo přišli přede Mnou, jsou zloději a bandité; a ovce je neslyší.
9JÁ JSEM dveře. Kdo by vešel skrze Mě, bude spasen; bude vcházet i vycházet a najde pastvu. 10Zloděj přichází, jen aby kradl, vraždil a ničil. Já jsem přišel, aby měli život a aby ten život měli v hojnosti. 11JÁ JSEM ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce. 12Ale najatý služebník není pastýř, jemuž patří ovce. Když vidí, jak přichází vlk, opouští ovce a utíká pryč. A vlk chytá a rozhání ovce. 13Najatý služebník utíká, protože je najatý služebník; a nestará se o ovce. 14JÁ JSEM ten dobrý pastýř: Znám Svoje ovce a jsem znám Mým ovcím. 15Jako Mě zná Otec, tak i Já znám Otce a Svou duši pokládám za ovce.
16A mám také jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést a budou slyšet Můj hlas. A bude jedno stádo a jeden Pastýř. 17Kvůli tomu Mě Otec miluje, protože pokládám Svou duši, abych ji zase přijal. 18Nikdo ji ode Mě nebere, ale Já ji pokládám sám od Sebe. Mám moc ji položit a mám moc ji zase přijmout. Tento příkaz jsem přijal od Mého Otce.“ 19Kvůli těm slovům mezi Židy opět nastala roztržka. 20A mnozí z nich říkali: „Má démona a je šílený. Proč Ho posloucháte?“ 21Jiní říkali: „Toto nejsou výroky někoho, kdo je posedlý démonem. Je snad démon schopen otevřít slepé oči?“ 22Tehdy nastal v Jeruzalémě svátek Posvěcení chrámu. Byla zima. 23Ježíš se procházel v chrámě v Šalamounově sloupořadí. 24Židé Ho tedy obestoupili a řekli Mu: „Dokud budeš naše duše držet v nejistotě? Pokud jsi Kristus, řekni nám to otevřeně.“ 25Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Svědčí o Mně skutky, které konám ve jménu Mého Otce. 26Ale vy nevěříte, protože nejste z Mých ovcí; jak jsem vám to říkal. 27Moje ovce slyší Můj hlas a Já je znám. A ony Mě následují. 28Já jim dávám věčný život; a jistě nezahynou na věčnost. A nikdo je z Mojí ruky nevytrhne. 29Můj Otec, který Mi je dal, je větší nade všechny. A nikdo je nemůže vytrhnout z ruky Mého Otce. 30Já a Otec jsme jedno.“ 31Židé tedy znovu zvedli kameny, aby Ho ukamenovali. 32Ježíš jim odpověděl: „Ukázal jsem vám od Mého Otce mnoho dobrých skutků. Kvůli kterému z nich Mě ukamenujete?“ 33Židé Mu odpověděli: „Nekamenujeme tě kvůli dobrému skutku, ale kvůli rouhání: Protože Ty, ačkoliv jsi člověk, se děláš Bohem.“ 34Ježíš jim odpověděl: „Není snad psáno ve vašem zákoně: ‚Já jsem řekl: Jste bohové‘? 35Pokud nazval Bohy ty, ke kterým se stalo Boží slovo – a Písmo nemůže být zrušeno – 36proč říkáte o Mně (kterého Otec posvětil a poslal na svět), že se rouhám, když jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘? 37Pokud nekonám skutky Svého Otce, potom Mi nevěřte. 38Pokud je však konám, ale vy Mi nevěříte, věřte aspoň těm skutkům, abyste poznali a uvěřili, že Otec je ve Mně a Já v Otci.“ 39Snažili se Ho tedy znovu zajmout, ale On z jejich rukou unikl. 40Odešel znovu za Jordán na místo, kde dříve křtil Jan. A zůstal tam. 41Přišlo k Němu mnoho lidí, a říkali: „Jan sice nedělal znamení, ale všechno, co o Něm Jan říkal, byla pravda.“ 42A mnozí tam v Něho uvěřili.
Poznámky:
10,35 zrušeno – var. rozvázáno, zničeno, anulováno
10,38 uvěřili – jiné rukopisy: pochopili
Ježíš vzkřísil Lazara
1Byl nemocný nějaký muž, Lazar z Betanie (z vesnice, ve které bydlela Marie a její sestra Marta).2To byla ta Marie, která pomazala Pána vonným olejem a utřela svými vlasy Jeho nohy. A právě její bratr Lazar byl nemocný.3Jeho sestry tedy poslaly k Ježíšovi vzkaz: „Pane, hle: ten, kterého máš rád, je nemocný.“4Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Tato nemoc není ke smrti, ale pro Boží slávu, totiž aby byl skrze ni oslaven Boží Syn.“ 5Ježíš miloval Martu, její sestru i Lazara. 6Když tedy uslyšel, že je nemocný, zůstal ještě dva dny na místě, kde právě byl.
7Potom řekl učedníkům: „Pojďme znovu do Judska.“ 8Učedníci Mu řekli: „Rabbi, Židé v Judsku se Tě právě snažili ukamenovat – a zase tam chceš jít?“
9Ježíš odpověděl: „Nemá snad den dvanáct hodin? Kdo chodí za dne, nezakopne, protože vidí světlo tohoto světa. 10Kdo však chodí v noci, zakopne, protože v něm není světlo.“ 11To řekl, a potom řekl toto: „Náš přítel Lazar spí, ale jdu, abych ho probudil.“ 12Jeho učedníci tedy řekli: „Pane, pokud jen spí, bude zachráněn.“ 13Ježíš však mluvil o jeho smrti, oni se však domnívali, že mluvil o běžném odpočinku. 14Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: „Lazar zemřel.
15Ale kvůli vám se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale nynípojďme k němu.“ 16Tomáš, kterému se říkalo Didymos, řekl spoluučedníkům: „Pojďme i my, abychom tam s ním zemřeli…“ 17Ježíš tedy přišel a shledal, že je již čtyři dny v hrobě. 18Betanie byla blízko Jeruzaléma, na vzdálenost asi patnácti stádií. 19Mnoho z Židů pak přišlo k Martě a Marii, aby je podpořili ohledně jejich bratra. 20Když Marta uslyšela, že přichází Ježíš, vyšla se s Ním setkat, ale Marie seděla doma. 21A Marta Ježíšovi řekla: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by jistě nezemřel. 22Ale i nyní vím, že o cokoliv bys požádal Boha, Bůh ti to dá.“ 23Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“24Marta Mu řekla: „Vím, že vstane z mrtvých při vzkříšení v poslední den.“ 25Ježíš jí řekl: „JÁ JSEM vzkříšení i život. Kdo věří ve Mě, i kdyby zemřel, bude žít. 26A každý, kdo je živý a věří ve Mě, jistě nezemře na věčnost. Věříš tomu?“ 27Řekla Mu: „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi ten Kristus, Boží Syn, Ten přicházející na svět.“ 28Když to řekla, odešla a zavolala potají svou sestru Marii. Řekla jí: „Přišel Mistr a volá tě.“ 29Když to uslyšela, rychle vstala a šla k Němu. 30Ježíš totiž ještě nepřišel do vesnice, ale byl stále na tom místě, kde se s Ním Marta setkala. 31Židé, kteří s ní byli v domě a projevovali jí podporu, uviděli Marii, jak rychle vstala a vyšla. Následovali ji a mysleli si: „Jde k hrobu, aby tam plakala.“ 32Když Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla Ho, padla k Jeho nohám a řekla Mu: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by jistě nezemřel.“ 33Když Ježíš uviděl, jak pláče ona i Židé, kteří s ní přišli, byl rozhořčen v duchu a rozrušil se. 34Řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli Mu: „Pane, pojď s námi a uvidíš.“ 35Ježíš zaplakal. 36Židé tedy řekli: „Hle, jak ho měl rád!“ 37Někteří z nich však řekli: „Nemohl snad tento Ježíš, který otevřel oči slepému, udělat i to, aby ten muž nezemřel?“ 38Ježíš byl znovu sám v Sobě rozhořčen a přišel k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. 39Ježíš řekl: „Odstraňte ten kámen.“ Řekla Mu Marta, sestra toho zemřelého: „Pane, již zapáchá, vždyť je to už čtvrtý den.“ 40Ježíš jí řekl: „Neřekl jsem ti, že pokud uvěříš, uvidíš Boží slávu?“ 41Odstranili tedy ten kámen z jeskyně, kde byl položen mrtvý Lazar. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji Ti, že jsi Mě vyslyšel. 42Já vím, že Mě vždy slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi Mě poslal.“ 43Když to řekl, zvolal velikým hlasem: „Lazare, pojď ven!“ 44Z hrobu vyšel ten zemřelý, který měl svázané nohy a ruce plátěnými pásky a zevnějšek měl ovinutý šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte ho odejít.“ 45Mnozí Židé, kteří přišli k Marii a uviděli, co Ježíš udělal, v Něj uvěřili. 46Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš udělal. 47Farizeové a kněží tedy shromáždili sanhedrin a řekli: „Co uděláme? Vždyť Ten člověk dělá mnoho znamení. 48Pokud Ho tak necháme, všichni v Něho uvěří. A přijdou Římané a vezmou nám naše místo i lid.“
49Jeden z nich, nějaký Kaifáš, který byl toho roku veleknězem, řekl:
50„Vy nic nechápete, ani si nespočítáte, že je pro nás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul všechen náš národ.“ 51Toto neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku prorokoval, že má Ježíš zemřít za národ,
52a nejenom za národ, ale také za to, aby rozptýlené Boží děti shromáždil do jednoho. 53Proto od toho dne byli rozhodnuti, že Ho zavraždí. 54Ježíš tedy nechodil mezi Židy veřejně, ale odešel odsud do krajiny, která byla blízko pouště: do města jménem Efraim. A tam s učedníky zůstal. 55Byl blízko židovský pesach a mnoho lidí z té krajiny šlo před pesachem do Jeruzaléma, aby se posvětili. 56Snažili se tedy najít Ježíše. Když stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: „Co myslíte? Že by nepřišel na svátek?“ 57Přední kněží a farizeové vydali nařízení, že pokud by někdo věděl, kde je, má jim to oznámit, aby Ho mohli zajmout.
Poznámky:
11,12 zdráv – var. spasen (ř. slovo pro spasení), zachráněn
11,18 asi 2,8km
11,44 zevnějšek – var. jeho tvář, vnější vzezření
11,50 spočítat – var. uvažovat, myslet
Marie pomazává Ježíšovy nohy
1Šestého dne před pesachem Ježíš přišel do Betanie, kde byl Lazar, který zemřel, a jehož Ježíš vzkřísil z mrtvých.
2Udělali mu tam večeři. Marta přisluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří s Ním leželi u stolu.3Marie vzala libru čistého velmi cenného nardového vonného oleje, pomazala Ježíšovi nohy a utřela Mu ty nohy svými vlasy. A celý dům byl naplněn aromatickou vůní toho vonného oleje.
4Tehdy řekl Juda (jeden z Jeho učedníků), syn Šimona z Kerijótu, který Ho měl zradit:5„Proč nebyl ten vonný olej prodán za tři sta denárů, aby se ten obnos daroval žebrákům?“6To neřekl proto, že by měl starost o žebráky, ale protože byl zloděj. Měl na starost pokladnici a bral z toho, co bylo do ní dáváno.7Ježíš tedy řekl: „Nechte ji. Zachovala totiž to Moje tělo ke dni Mojí přípravy k pohřbu.8Vždyť žebráky máte u sebe vždycky, ale Mě u sebe mít vždycky nebudete.“ 9Početný zástup Židů se dozvěděl o tom, že tam je, a přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také proto, aby uviděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. 10Velekněží se rozhodli, že zavraždí také Lazara, 11protože mnoho Židů kvůli němu odcházelo a uvěřilo v Ježíše.
Ježíš vzjíždí do Jeruzaléma
12Další den uslyšel početný zástup, který přišel na svátek, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. 13Vzali si tedy palmové větve z palem a vyšli, aby se s Ním setkali. A volali: „Hosana! Požehnaný, Ten přicházející ve jménu Páně! Král Izraele!“ 14Ježíš našel mladé oslátko a nasedl na něj; jak je psáno: 15‚Siónská dcero, neboj se, hle: tvůj král přichází a sedí na oslátku od oslice.‘ 16Jeho učedníci tomu nejprve neporozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že o Něm bylo psáno to, že s Ním budou lidé takto jednat. 17Zástup, který byl s Ním, když zavolal Lazara z hrobu a probudil ho z mrtvých, o tom svědčil. 18Kvůli tomu se s Ním zástup vyšel setkat, protože uslyšeli o tom znamení, které udělal. 19Farizeové si říkali mezi sebou: „Vidíte, že nic nezmůžete. Hle: celý svět odešel za Ním!“
Ježíš je světlem světa
20Někteří z těch, kteří vystupovali do Jeruzaléma, aby se ve svátek poklonili Bohu, byli Řekové. 21Ti tedy přistoupili k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, chtěli bychom vidět Ježíše.“ 22Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip pak šli a řekli to Ježíšovi. 23Ježíš jim odpověděl: „Přišla ta chvíle, aby byl oslaven Syn člověka. 24Amen, amen, říkám vám: Pokud zrnko pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samotné. Pokud však zemře, přinese mnoho užitku. 25Kdo má rád svou duši, ztratí ji; a kdo svou duši na tomto světě nenávidí, zachová ji k věčnému životu. 26Kdo Mi slouží, ať Mě následuje; a kde jsem Já, tam bude i Můj služebník. A kdo Mi bude sloužit, toho Otec poctí.
27Nyní je Moje duše rozrušena. A co na to řeknu? Otče, zachraň Mě od této chvíle? Ale právě kvůli tomuto jsem do této chvíle přišel. 28Otče, oslav Své jméno.“ Přišel tedy hlas z nebe: „Oslavil jsem a znovu oslavím.“ 29Ten zástup, který tam stál a slyšel to, říkal: „To byl zvuk hromu.“ Jiní říkali: „Promluvil k Němu anděl.“ 30Ježíš odpověděl: „Tento hlas nepřišel kvůli Mně, ale kvůli vám. 31Nyní je nad tímto světem soud, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. 32A Já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k Sobě.“ 33To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít. 34Zástup Mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze zákona, že Kristus zůstává na věčnost. Jak můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?“ 35Ježíš jim tedy řekl: „Ještě na krátký čas je mezi vámi Světlo. Choďte, dokud máte Světlo, aby se vás nezmocnila tma. Kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. 36Dokud máte Světlo, věřte ve Světlo, abyste byli synové Světla.“ Když to Ježíš řekl, odešel a skryl se před nimi. 37Ačkoliv před nimi vykonal tak velký počet znamení, neuvěřili v Něho, 38takže se naplnilo slovo proroka Izaiáše, který řekl: ‚Pane, kdo uvěří naší zvěsti? A komu bude odhalena Pánova paže?‘ 39Nemohli uvěřit kvůli tomu, že Izaiáš zase jindy řekl:
40‚Oslepil jejich oči a způsobil, že jejich mysl zkameněla, aby se nestalo, že by očima viděli, myslí rozuměli, obrátili se a Já je uzdravil.‘ 41To řekl Izaiáš, protože viděl Jeho slávu a mluvil o Něm. 42Nicméně v Něj uvěřilo mnoho vůdců lidu, ale kvůli farizeům se k Němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagogy. 43Neboť milovali lidskou slávu více než Boží slávu. 44Ježíš však zvolal: „Kdo věří ve Mně, nevěří pouze ve Mně, ale i v Toho, který Mě poslal! 45A kdo vidí Mě, vidí Toho, který Mě poslal. 46Já, Světlo, jsem přišel na svět, aby nikdo, kdo věří ve Mne, nezůstal ve tmě.
47Pokud někdo slyší Moje slova a nezachovává je – Já ho nesoudím, neboť jsem nepřišel, abych soudil svět, ale abych svět spasil. 48Kdo Mě odmítá a nepřijímá Moje slova, má svého soudce. Slova, která jsem říkal – ta ho budou soudit v poslední den. 49Protože jsem nemluvil sám ze Sebe, ale Ten, který Mě poslal, totiž Sám Otec, Mi dal příkaz, co bych měl říci a co promluvit. 50A vím, že Jeho příkaz je věčný život. Co tedy Já říkám, říkám tak, jak Mi to řekl Můj Otec.“
Poznámky:
12,3 asi 327g
12,3 nardový – z rostliny Nard pravý (nardostachys jatamansi)
12,19 nezmůžete – dosl. neprospějete nic
12,13 hosana – aramejsky: ‚Spas nás! /Zachraň nás. V době Ježíšově výkřik štěstí, projev chvály Bohu.
12,27 zachraň – var. spas
12,40 zkamenět – var. stát se tvrdým, necitelným, otupělým
12,47 nezachovává – jiné rukopisy: nevěří (jim)
Umývání nohou
1Bylo před svátkem pesach. Ježíš věděl, že přišla Jeho chvíle, aby odešel z tohoto světa k Otci. Miloval Své, kteří byli ve světě, miloval je až do konce.
2Když večeřeli, ďábel se již vrhl do mysli Judy (syna Šimona z Kerijótu), aby Ho zradil. 3S vědomím, že Mu Otec dal do rukou všechno, že od Boha vyšel a k Bohu jde,4Ježíš vstal od večeře a odložil Svoje roucho. A vzal plátěný ručník a ovinul se jím.5Potom nalil do umyvadla vodu, začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátěným ručníkem, kterým byl ovinut. 6Přišel k Šimonu Petrovi. Řekl Mu: „Pane, ty mi myješ nohy?“7Ježíš mu odpověděl: „Co Já dělám, ty právě teď nechápeš, ale potom to pochopíš.“ 8Petr Mu řekl: „Jistě mi nebudeš mýt nohy, na věky ne!“ Ježíš mu odpověděl: „Pokud tě neumyji, nebudeš mít se Mnou podíl.“ 9Šimon Petr Mu řekl: „Pane, potom nejenom moje nohy, ale i ruce a hlavu.“ 10Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, potřebuje pouze umýt nohy, protože je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ 11Vždyť věděl, kdo Ho zradí, kvůli tomu řekl: ‚Nejste všichni čistí.‘ 12Když tedy umyl jejich nohy a vzal si Svoje roucho, znovu si lehl ke stolu a řekl jim: „Chápete, co jsem vám udělal? 13Nazýváte Mě Mistrem a Pánem, a dobře to říkáte, jsem jím. 14Pokud tedy Já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, také vy jste povinni jeden druhému umývat nohy. 15Neboť jsem vám dal příklad, abyste to i vy dělali tak, jako jsem to Já udělal vám. 16Amen, amen, říkám vám: Otrok není větší než jeho pán; ani posel není větší než ten, kdo ho poslal. 17Pokud tyto věci chápete, jste blahoslavení, pokud je budete i dělat.
18Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem si vybral; ale aby se naplnilo Písmo: ‚Ten, který jí Můj chléb, pozdvihl proti Mně svou patu.‘ 19Říkám vám to už teď, dříve, než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane, že JÁ JSEM. 20Amen, amen, říkám vám: Kdo přijímá toho, koho jsem poslal, přijímá Mě. Kdo přijímá Mě, přijímá Toho, který Mě poslal.“ 21Když to Ježíš řekl, rozrušil se na duchu a dosvědčil: „Amen, amen, říkám vám, že jeden z vás Mě zradí.“ 22Učedníci se dívali jeden na druhého v rozpacích, o kom to mluví. 23Jeden z Ježíšových učedníků, kterého Ježíš miloval, ležel u stolu na Jeho hrudi. 24Proto na něj Šimon Petr pokynul, aby se zeptal, kdo to je, o kom to mluví. 25On se naklonil na Ježíšovu hruď a řekl Mu: „Pane, kdo to je?“ 26Ježíš odpověděl: „Je to ten, kterému namočím a podám kousek chleba.“ Namočil tedy kousek chleba a podal ho Judovi, synu Šimona z Kerijótu. 27Poté, co vzal ten kousek chleba, do něj vstoupil satan. Ježíš mu tedy řekl: „Co uděláš, udělej rychle.“ 28Ale nikdo z těch, kdo leželi u stolu, nerozuměl tomu, proč mu to řekl. 29Protože měl Juda na starost pokladnici, někteří se domnívali, že mu Ježíš řekl: „Nakup věci, které jsou potřeba k svátku,“ anebo že mu řekl, aby dal něco chudým. 30On tedy vzal ten kousek chleba a hned vyšel ven. Byla však noc. 31Když tedy vyšel ven, Ježíš řekl: „Nyní je oslaven Syn člověka, a Bůh je oslaven v Něm. 32A protože je v Něm oslaven Bůh, také Bůh oslaví Jeho v Sobě a oslaví Ho hned. 33Děťátka, budu s vámi ještě krátce. Budete Mě hledat, ale jak jsem řekl Židům: ‚Kam Já jdu, tam vy přijít nemůžete,‘ tak vám to říkám i právě teď. 34Dávám vám nové přikázání, abyste se milovali navzájem – jako jsem Já miloval vás, tak také vy se milujte navzájem. 35V této věci všichni poznají, že jste Moji učedníci, pokud mezi sebou budete mít lásku.“ 36Šimon Petr Mu řekl: „Pane, kam jdeš?“ Ježíš mu odpověděl: „Kam jdu, tam Mě nyní následovat nemůžeš, ale budeš Mě tam následovat později.“ 37Petr Mu řekl: „Pane, kvůli čemu bych Tě nemohl právě teď následovat? Položím za tebe svou duši!“ 38Ježíš odpověděl: „Položíš za Mě svou duši? Amen, říkám ti: Kohout ani nezakokrhá, a třikrát Mě zapřeš.“
Ježíš a Otec
1„Ať se vaše mysl nerozrušuje. Věříte v Boha, věříte také ve Mne.2V domě Mého Otce je mnoho příbytků, pokud by tomu tak nebylo, řekl bych vám, že vám jdu připravit místo?3A pokud jdu a připravím vám místo, znovu přijdu a vezmu vás k Sobě, abyste byli tam, kde jsem Já.4A víte, kam jdu, i cestu znáte.“ 5Tomáš Mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak tedy můžeme znát cestu?“6Ježíš mu řekl: „JÁ JSEM ta cesta, pravda i život. Každý přichází k Otci pouze skrze Mě.7Kdybyste znali Mě, znali byste i Mého Otce. Od této chvíle Ho již znáte a viděli jste Ho.“ 8Filip Mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce – a to nám stačí.“9Ježíš mu řekl: „Tak dlouho jsem s vámi – a nepoznal jsi Mě? Filipe, kdo vidí Mě, vidí Otce. Jak můžeš říct: ‚Ukaž nám Otce‘? 10Nevěříš, že Já jsem v Otci a Otec je ve Mně? Slova, která vám říkám, neříkám sám od Sebe, ale Otec ve Mně přebývá a dělá Své skutky. 11Věřte Mi, že Já jsem v Otci a Otec je ve Mně. Pokud však nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky. 12Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve Mne, skutky, které Já dělám, bude dělat také on. A bude konat ještě větší skutky, protože Já jdu k Otci. 13O cokoliv byste prosili v Mém jménu, udělám to, aby byl Otec oslaven v Synu. 14Pokud by Mě někdo prosil v Mém jménu, Já to udělám. 15Pokud Mě milujete, zachovávejte Moje přikázání. 16A Já budu prosit Otce a On vám dá jiného Obhájce, aby s vámi zůstal na věčnost: 17Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, protože Ho nevidí, ani Ho nezná. Ale vy Ho znáte, protože u vás zůstává a ve vás bude. 18Neopustím vás jako sirotky, ale přijdu k vám. 19Ještě krátce a svět Mě již neuvidí. Ale vy Mě uvidíte, protože Já žiji a také vy budete žít. 20V ten den poznáte, že Já jsem ve Svém Otci; a vy jste ve Mně a Já jsem ve vás. 21Kdo má Moje přikázání a zachovává je, ten Mě miluje. A kdo Mě miluje, bude milován i od Mého Otce. A Já ho budu milovat a zjevím mu Sám Sebe.“ 22Řekl Mu Juda (ne ten z Kerijótu): „Pane, co se stalo, že se máš zjevovat nám, a ne světu?“ 23Ježíš odpověděl: „Kdo Mě miluje, bude zachovávat Moje slovo a Můj Otec ho bude milovat. Přijdeme k Němu a uděláme si u něj příbytek. 24Kdo Mě nemiluje, nezachová Moje slova. A slovo, které slyšíte, není Moje, ale Toho, který Mě poslal, totiž Otce. 25Toto jsem vám řekl, dokud zůstávám u vás. 26Obhájce, ten Duch svatý, kterého Otec pošle v Mém jménu – On vás naučí všechno a připomene vám všechno, co jsem vám řekl. 27Zanechávám vám pokoj. Můj pokoj vám dávám, ne takový, jako dává svět, ale takový, jaký Já vám dávám. Ať se vaše mysl nerozrušuje ani nestrachuje. 28Slyšeli jste, že jsem vám řekl: ‚Odcházím, a zase k vám přijdu.‘ Kdybyste Mě milovali, zaradovali byste se, že jsem řekl: ‚Jdu k Otci,‘ protože Otec je větší, než jsem Já. 29Řekl jsem vám to dříve, než se to stalo, abyste uvěřili, až se to stane. 30Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa, ale nic proti Mně nemá.
31Ale svět má poznat, že miluji Otce a že jednám tak, jak Mi Otec přikázal. Vstaňte, pojďme odsud.“
Poznámky:
14,2 var. čtení: …řekl bych vám to. Neboť vám jdu připravit místo.
14,30 proti – dosl. ve (Mně nemá nic)
14,31 má – dosl. aby/takže (ve smyslu: za účelem)
Podobenství o vinné révě a vinaři
1 „JÁ JSEM ta pravá vinná réva a Můj Otec je vinař.2Odřezává každou vinnou větev, která ve Mně nenese ovoce, a prořezává každou, která nese ovoce, aby nesla hojnější ovoce.3Vy jste již čisti pro slovo, které jsem vám řekl.4Zůstaňte ve Mně, a Já zůstanu ve vás. Jako vinná větev nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstává při kmenu vinné révy, tak ani vy nemůžete nést ovoce, pokud ve Mně nezůstanete. 5JÁ JSEM ten kmen vinné révy a vy jste vinné větve. Kdo zůstává ve Mně a Já v něm, ten nese mnoho ovoce, protože beze Mě nemůžete dělat nic.6Pokud ve Mně někdo nezůstane, bude vyhozen ven jako vinná větev a uschne. Pak se ty vinné větve shromažďují a házejí do ohně, a shoří. 7Pokud ve Mně zůstanete a pokud zůstanou Moje slova ve vás: Proste, o cokoliv chcete, a stane se vám to.8V tom bude Můj Otec oslaven, když ponesete mnoho ovoce. A stanete se Mými učedníky. 9Jako Otec miloval Mě, tak i Já jsem miloval vás. Zůstávejte v Mojí lásce.
10Pokud budete zachovávat Moje přikázání, zůstanete v Mojí lásce, jako jsem i Já zachoval přikázaní Mého Otce a zůstávám v Jeho lásce.
11To jsem vám řekl, aby Moje radost byla ve vás a aby vaše radost byla naplněna.
12Toto je Moje přikázání: abyste se navzájem milovali, jako jsem Já miloval vás. 13Nikdo nemá větší lásku než takovou, že by položil svou duši za své přátele. 14Vy jste Moji přátelé, pokud děláte, co jsem vám přikázal. 15Již vás nebudu nazývat otroky, protože otrok neví, co dělá jeho pán. Ale nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám oznámil všechno, co jsem kdy slyšel od Mého Otce. 16Vy jste si nevybrali Mě, ale Já jsem si vybral vás a ustanovil jsem vás, abyste vyšli a nesli ovoce, aby to vaše ovoce zůstalo a aby vám dal Otec všechno, zač byste Ho prosili v Mém jménu. 17To vám přikazuji, abyste se navzájem milovali.
Nenávist světa
18Pokud vás svět nenávidí, vězte, že Mě svět nenáviděl dříve než vás. 19Kdybyste byli ze světa, svět by měl rád to, co je jeho. Ale protože nejste ze světa (ale Já jsem si vás ze světa vybral), proto vás svět nenávidí. 20Vzpomeňte na slovo, které jsem vám řekl: ‚Otrok není větší než jeho pán.‘ Pokud pronásledovali Mě, budou pronásledovat i vás; pokud zachovali Moje slovo, i vaše zachovají. 21Ale to všechno vám udělají kvůli Mému jménu, protože neznají Toho, který Mě poslal. 22Kdybych nepřišel a nic jim neřekl, neměli by hřích. Ale nyní nemají pro svůj hřích výmluvu. 23Kdo nenávidí Mě, nenávidí i Mého Otce. 24Kdybych mezi nimi neudělal skutky, které nikdo jiný neudělal, neměli by hřích. Ale nyní ty skutky viděli a nenáviděli Mě i Mého Otce.
25Takže se naplnilo slovo, které je napsáno v jejich zákoně: ‚Nenáviděli Mě bez příčiny.‘ 26Až přijde Obhájce, kterého vám Já pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, Ten o Mně bude svědčit. 27Také vy budete svědčit, protože jste se Mnou od počátku.“
Poznámky:
15,2 prořezávat – spíše ve významu čistit (odstranit nežádoucí elementy)
Nenávist světa
1„Toto jsem vám řekl, abyste nebyli svedeni.
2Budou vás vylučovat ze synagog. Přichází čas, kdy se každý, kdo vás zavraždí, bude domnívat, že tím přináší posvátnou službu Bohu.3To vám udělají, protože nepoznali Otce ani Mě.4Ale to jsem vám řekl, abyste – až přijde ten čas – si vzpomněli na to, že jsem vám to řekl. To jsem vám od počátku neřekl, protože jsem byl s vámi.
Ježíš mluví o svém odchodu
5Nyní však jdu k Tomu, který Mě poslal. A nikdo z vás se Mě neptá: ‚Kam jdeš?‘
6Protože jsem vám řekl toto, vaše myslje naplněna bolestí.
7Já vám však říkám pravdu: Je pro vás prospěšné, abych odešel. Vždyť pokud neodejdu, nepřijde k vám Obhájce; a pokud odejdu, pošlu Ho k vám.8A On přijde a usvědčí svět ohledně hříchu, spravedlnosti a soudu.9Vskutku: ohledně hříchu – protože nevěří ve Mne, 10ohledně spravedlnosti – protože odcházím k Otci a již Mě neuvidíte, 11a ohledně soudu – protože vládce tohoto světa je již odsouzen. 12Ještě vám mám mnoho co říct, ale právě teď to nemůžete unést. 13Ale až přijde On, Duch pravdy, povede vás do celé pravdy, neboť nebude mluvit sám ze Sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí to, co má přijít. 14On Mě oslaví, protože z Mého vezme a oznámí vám to. 15Všechno, co má Otec, je Moje. Kvůli tomu jsem řekl, že z Mého vezme a oznámí vám to. 16Zanedlouho Mě už nespatříte a zanedlouho Mě znovu uvidíte, protože odcházím k Otci.“ 17Někteří z Jeho učedníků si tedy říkali mezi sebou: „Co to znamená, když nám říká: ‚Zanedlouho Mě nespatříte a zanedlouho Mě znovu uvidíte, protože odcházím k Otci‘?“ 18Říkali tedy: „Co to znamená, když říká: ‚Zanedlouho‘? Nevíme, o čem mluví.“ 19Ježíš poznal, že se Ho na to chtějí zeptat, a řekl jim: „Ohledně této věci: Dohadujete se mezi sebou, že jsem řekl: ‚Zanedlouho Mě nespatříte a zanedlouho Mě znovu uvidíte‘? 20Amen, amen, říkám vám, že budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; vy budete velmi smutní, ale vaše bolest se stane radostí.
21Když žena rodí, má bolest, protože přišla její chvíle. Když však porodí dítě, již si nevzpomíná na utrpení kvůli radosti z toho, že se na svět narodil člověk.
22Tedy i vy máte nyní bolest, ale znovu vás uvidím a vaše mysl se bude radovat. A vaši radost od vás nikdo nevezme.
23A v ten den se Mě nebudete na nic ptát. Amen, amen, říkám vám: Za cokoli byste prosili Otce v Mém jménu, dá vám to. 24Až dosud jste za nic neprosili v Mém jménu. Proste a přijměte, aby vaše radost byla naplněna.
25To jsem vám řekl v přirovnáních. Přijde všakchvíle, kdy k vám už nebudu mluvit v přirovnáních, ale budu vám otevřeně oznamovat věci ohledně Otce. 26V ten den budete prosit v Mém jménu, a neříkám vám, že Já budu za vás prosit Otce. 27Vždyť Sám Otec vás má rád, protože vy jste měli rádi Mě a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha. 28Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na tento svět; a znovu opouštím tento svět a jdu k Otci.“ 29Jeho učedníci Mu řekli: „Hle: nyní mluvíš v otevřenosti a neříkáš žádné přirovnání. 30Nyní víme, že všechno víš a nepotřebuješ, aby se Tě někdo na něco ptal. V tom věříme, že jsi přišel od Boha.“ 31Ježíš jim odpověděl: „Věříte až teď?
32Hle: přijde chvíle – a již přišla – kdy budete rozptýleni každý ke svému a necháte Mě samotného. Ale Já nejsem sám, protože je se Mnou Otec. 33Toto jsem vám řekl, abyste ve Mně měli pokoj. Na světě máte soužení, ale buďte dobré mysli, Já jsem přemohl svět.“
Poznámky:
16,1 var. svedeni – dosl. pohoršeni
16,2 přináší – přinášet/nabízet jako oběť
16,2 posvátnou službu – ř. slovo označuje službu, spíše náboženskou (např. v chrámě)
16,6.20.21.22 bolest – var. zármutek, (psychická) bolest těla
16,31 teď – ř. slovo označuje: právě teď (v tento okamžik)
16,33 buďte dobré mysli – var. buďte odvážní, vzchopte se
Ježíšova modlitba
1Když to Ježíš řekl, pozdvihl Svoje oči k nebi a řekl: „Otče, přišla ta chvíle. Oslav Svého Syna, aby Tvůj Syn oslavil Tebe,2tak jako jsi Mu dal moc nad každým tělem, aby mohl dát věčný život všem, které jsi Mu dal.3Toto je věčný život: Aby poznali Tebe, jediného pravého Boha, a Toho, kterého jsi poslal: Ježíše Krista.
4Já jsem Tě oslavil na zemi: dokonal jsem dílo, které jsi Mi dal, abych ho vykonal.5A nyní oslav Ty Mě, Otče, u Sebe tou slávou, kterou jsem měl u Tebe dříve, než byl svět. 6Zjevil jsem Tvoje jméno lidem, které jsi Mi dal ze světa. Byli Tvoji a dal jsi je Mně; a Tvoje slovo zachovali.7Nyní poznali, že všechno, co jsi Mi dal, je od Tebe.8Protože jsem jim předal slova, která jsi Mi dal. A oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel od Tebe; a uvěřili, že jsi Mě poslal Ty.9Za ně prosím, neprosím za svět, ale za ty, které jsi Mi dal, protože jsou Tvoji.
10A všechno Moje je Tvoje a všechno Tvoje je Moje – a v nich jsem oslaven.
11Již nejsem na světě, ale oni jsou na světě; a Já odcházím k Tobě. Svatý Otče, ty, které jsi Mi dal, zachovej je ve Tvém jménu, aby byli jedno, jako jsme my jedno.
12Dokud jsem byl s nimi na světě, zachoval jsem je v Tvém jménu – ty, které jsi Mi dal. Střežil jsem je a nikdo z nich nezahynul, kromě syna zatracení, takže se naplnilo Písmo.
13Ale nyní přicházím k Tobě, a toto říkám na světě, aby měli v sobě naplnění Mojí radosti. 14Já jsem jim dal Tvoje slovo a svět je nenáviděl, protože nejsou ze světa, jako Já nejsem ze světa. 15Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachoval od zlého. 16Nejsou ze světa, jako Já nejsem ze světa. 17Posvěť je v pravdě; Tvoje slovo je pravda. 18Jako jsi Mě poslal na svět, tak i Já jsem je poslal na svět. 19A Já posvěcuji sám Sebe za ně, aby i oni byli posvěceni v pravdě. 20Neprosím pouze za ně, ale prosím také za ty, kteří uvěří ve Mne skrze jejich slovo,
21aby všichni byli jedno, jako Ty, Otče, ve Mně a Já v Tobě, aby také oni byli v nás a aby svět uvěřil, že jsi Mě poslal Ty. 22A Já jsem jim dal slávu, kterou jsi Mi dal, aby byli jedno, jako i my jsme jedno23 – Já v nich a Ty ve mně, aby byli v dokonaléjednotěa aby svět poznával, že jsi Mě poslal Ty a miluješ je tak, jako miluješ Mě. 24Otče, chci, aby i ti, které jsi Mi dal, byli se Mnou tam, kde jsem Já, a aby se dívali na Moji slávu, kterou jsi Mi dal, protože jsi Mě miloval před založením světa. 25Spravedlivý Otče, Tebe svět nepoznal, ale Já jsem Tě poznal a tito lidé poznali, že jsi Mě poslal Ty. 26A učinil jsem jim Tvoje jméno známé, a ještě je známé učiním, aby láska, kterou jsi Mě miloval, byla v nich, a Já abych byl v nich.“
Poznámky:
17,23 v dokonalé jednotě – dosl. dokonalí do jednoho (srov. Jan 17,21.22)
Soud nad Ježíšem
1Když to Ježíš dořekl, vyšel se Svými učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada, do které vešel On i Jeho učedníci.2To místo znal i Juda, který Ho zradil, protože se tam Ježíš se Svými učedníky často shromažďoval.3Juda tedy vzal s sebou vojenský oddíl od předních kněží a služebníků farizeů; přišli tam s lucernami, pochodněmi a zbraněmi. 4Ježíš však znal všechno, co na Něj má přijít. Vyšel a řekl: „Koho hledáte?“ 5Odpověděli Mu: „Ježíše Nazaretského.“ Ježíš jim řekl: „JÁ JSEM.“ Stál tam s nimi i Juda, který Ho zrazoval.6Když tedy řekl: „JÁ JSEM,“ ustoupili dozadu a spadli na zem.
7Znovu se jich tedy zeptal: „Koho hledáte?“ Oni řekli: „Ježíše Nazaretského.“
8Ježíš odpověděl: „Řekl jsem vám, že JÁ JSEM. Pokud tedy hledáte Mě, nechte ty ostatní, ať odejdou.“ 9Takže se naplnilo slovo, které bylo řečeno: ‚Nezahynul nikdo z těch, které jsi Mi dal.‘10Šimon Petr, který měl meč, jej vytasil, udeřil veleknězova otroka a usekl mu pravé ucho. Jméno toho otroka bylo Malchos. 11Ježíš tedy řekl Petrovi: „Schovej meč do pochvy. Nemám snad pít kalich, který Mi dal Otec?“ 12Vojenský oddíl, velitel vojska a služebníci Židů zajali Ježíše a svázali Ho.
13A vedli ho nejprve k Annášovi, což byl tchán Kaifáše, který byl toho roku veleknězem.
14To byl ten Kaifáš, který Židům poradil, že by bylo prospěšnější, abyjedno člověk zemřel za lid. 15Ježíše následoval Šimon Petr a ještě jiný učedník; toho učedníka velekněz znal. A vešel spolu s Ježíšem do veleknězova nádvoří, ale Petr stál venku u vrat. 16Ten druhý učedník, kterého velekněz znal, vyšel, promluvil s vrátnou a zavedl Petra dovnitř. 17Ta mladá služebnice (vrátná) tedy řekla Petrovi: „Nejsi snad i ty jeden z učedníků toho člověka?“ On řekl: „Nejsem.“ 18Stáli tam otroci a služebníci a rozdělali oheň z dřevěného uhlí, protože bylo chladno; a zahřívali se. Byl s nimi také Petr, který tam stál a zahříval se u ohně. 19Velekněz se tedy zeptal Ježíše na Jeho učedníky a Jeho učení. 20Ježíš mu odpověděl: „Já jsem mluvil k světu veřejně, vždy jsem vyučoval v synagoze a v chrámě, kde se scházejí všichni Židé; neříkal jsem nic potají.
21Proč se Mě tedy ptáš? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem jim říkal. Hle: vědí, co jsem říkal.“ 22Když to řekl, jednoze služebníků, který tam stál, dal Ježíšovi úder holí se slovy: „Tak se odpovídá veleknězi?!“ 23Ježíš mu odpověděl: „Pokud jsem řekl něco špatného, vydej svědectví o tom, že je to špatné. Pokud však mluvím dobře, proč Mě biješ?“ 24Annáš Ho tedy poslal spoutaného k veleknězi Kaifášovi. 25Šimon Petr stál u ohně a zahříval se. Řekli mu: „Nejsi snad i ty jeden z Jeho učedníků?“ On zapřel: „Nejsem.“ 26Jeden z veleknězových otroků, který byl příbuzný toho, jemuž Petr usekl ucho, mu řekl: „Neviděl jsem tě snad s Ním v zahradě?“ 27Petr znovu zapřel a kohout hned zakokrhal. 28Ježíše tedy Židévedli od Kaifáše do paláce římského guvernéra; to už bylo brzy ráno. Oni však do paláce římského guvernéra nevešli, aby se neznečistili a mohli jíst pesachového beránka. 29Pilát k nim tedy vyšel ven a řekl: „Jaké obvinění vznášíte proti tomuto člověku?“ 30Odpověděli mu: „Kdyby Ten člověk neudělal nic zlého, nevydali bychom ti Ho.“ 31Pilát jim tedy řekl: „Vezměte si Ho a suďte Ho podle vašeho zákona.“ Židé mu řekli: „Nám není dovoleno nikoho odsoudit ke smrti.“
32Tak se naplnilo Ježíšovo slovo, které řekl, když naznačil, jakou smrtí má zemřít. 33Pilát tedy znovu vešel do paláce římského guvernéra, zavolal si Ježíše a řekl Mu: „Ty jsi král Židů?“
34Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám ze sebe, nebo ti to o Mně řekli jiní?“ 35Pilát odpověděl: „Jsem snad Žid? Vydal mi Tě Tvůj národ a velekněží. Co jsi udělal?“ 36Ježíš odpověděl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby Moje království bylo z tohoto světa, Moji služebníci by usilovně zápasili, abych nebyl vydán Židům. Ale nyní Moje království není odsud.“ 37Pilát Mu tedy řekl: „Jsi tedy král?“ Ježíš odpověděl: „To říkáš ty, že jsem král. Já jsem se kvůli tomu narodil a kvůli tomu jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší Můj hlas.“ 38Pilát Mu řekl: „Co je pravda?“ A když to řekl, opět vyšel k Židům a řekl jim: „Já na Něm žádný důvod k obvinění nenacházím.
39U vás je zvyk, že vám propustím na pesach jednohovězně. Chcete tedy, abych vám propustil krále Židů?“ 40Znovu křičeli: „Toho ne! Ale Barabáše!“ Barabáš byl však bandita.
Poznámky:
18,1 potok – v ř. označuje potok, který v létě vysychá
18,12 velitel vojska – chiliarch (velitel římského vojska, který velel tisícovce mužů)
18,37 jsi tedy král? – var. ‚Jsi tedy král!‘
18,40 bandita – zloděj, lupič (který krade násilím)
Soud nad Ježíšem
1Tehdy vzal Pilát Ježíše a nechal Ho zbičovat.2Vojáci Mu upletli z trní věnec, položili Mu jej na Jeho hlavu a oblékli Mu purpurový plášť.3Přicházeli k Němu a říkali: „Buď zdráv, králi Židů!“ A dávali Mu údery holí. 4Pilát znovu vyšel ven a řekl jim: „Hle: vyvedu vám Ho ven, abyste poznali, že na Něm nenacházím žádný důvod k obvinění. “5Ježíš tedy vyšel ven, nesl na hlavě trnový věnec a měl na sobě purpurový plášť. Pilát jim řekl: „Hle: člověk.“
6Když Ho tedy spatřili velekněží a služebníci, křičeli: „Ukřižuj! Ukřižuj!“ Pilát jim řekl: „Vezměte si Ho vy a ukřižujte si Ho. Vždyť já na Něm nenacházím žádný důvod k obvinění.“7Židé mu odpověděli: „My máme zákon a podle toho zákona má zemřít, protože ze Sebe dělal Božího Syna.“8Když Pilát uslyšel toto slovo, ještě více se zděsil. 9Vešel znovu do paláce římského guvernéra a řekl Ježíšovi: „Odkud jsi?“ Ale Ježíš mu nedal odpověď.
10Pilát Mu tedy řekl: „Nemluvíš se mnou? Nevíš snad, že mám pravomoc Tě propustit a že mám pravomoc Tě nechatukřižovat?“
11Ježíš mu odpověděl: „Neměl bys nade Mnou žádnou pravomoc, kdyby ti nebyla dána shůry. Kvůli tomu ten, kdo Mě tobě vydal, má větší hřích.“ 12Od té chvíle Pilát usiloval o Jeho propuštění. Ale Židé křičeli: „Pokud Ho propustíš, nejsi císařův přítel! Každý, kdo se dělá králem, mluví proti císaři!“
13Když tedy Pilát uslyšel tato slova, vyvedl Ježíše ven a posadil se na soudní stolici na místě zvaném: ‚Kamenná dlažba‘, hebrejsky: ‚Gabatha‘.
14A byl den příprav před pesachem, kolem dvanácté poledníhodiny. Řekl Židům: „Hle, váš král.“
15Oni však křičeli: „Pryč! Pryč s ním! Ukřižuj Ho!“ Pilát jim řekl: „Mámukřižovat vašeho krále?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře.“
Ukřižování
16Tehdy jim Ho vydal, aby byl ukřižován. Vzali tedy Ježíše a odvedli Ho. 17A nesl Svůj trám nakříž. Přišel k místu zvané ‚Místo lebky‘, hebrejsky: ‚Golgota‘.
18Tam Ho ukřižovali a s Ním dva další – každého z jedné strany; a Ježíš byl uprostřed.
19Pilát nechal napsat nápis a umístil jej na kříž. Bylo tam napsáno: ‚JEŽÍŠ NAZARETSKÝ, KRÁL ŽIDŮ.‘ 20Ten nápis pak četlo mnoho Židů, protože to místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města. A bylo to napsáno hebrejsky, latinsky a řecky. 21Židovští velekněží tedy řekli Pilátovi: „Nepiš tam: ‚KRÁL ŽIDŮ.‘ Ale: ‚ON ŘEKL: JSEM KRÁL ŽIDŮ.‘ 22Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“ 23Když vojáci ukřižovali Ježíše, vzali Jeho roucho, rozdělili ho na čtyři díly a každému vojákovi připadl jeden díl. Vzali si také Jeho tuniku. Byla to tunika beze švů, od vrchu dolů utkaná vcelku.
24Řekli si tedy mezi sebou: „Netrhejme ji, ale losujme o ni, čí bude.“ Takže se naplnilo Písmo: ‚Rozdělili si Moje roucho a o Moje oblečení metali los.‘ Vskutku, vojáci to tedy tak udělali. 25U Ježíšova kříže stály Jeho matka, sestra Jeho matky, Marie (Kleofášova manželka) a Marie z Magdaly. 26Ježíš tedy uviděl matku a stojícího učedníka, kterého miloval. Řekl matce: „Ženo, hle: tvůj syn.“ 27Potom řekl učedníkovi: „Hle: tvoje matka.“ A od té chvíle ji ten učedník přijal k sobě. 28Potom Ježíš poznal, že je již všechno dokončenotak, aby bylo dokonáno Písmo. Řekl: „Žízním.“ 29Stála tam nádoba plná zkyslého vína. Naplnili tedy houbu tím zkyslým vínem, nasadili to na yzop a podali Mu to k ústům.
30Když Ježíš okusil zkyslé víno, řekl: „Je dokončeno.“ Sklonil hlavu a odevzdal Svého ducha. 31Byl den příprav. Aby těla nezůstala na kříži přes sobotu (neboť v tom dni byla veliká sobota), Židé prosili Piláta, aby byly nohy těch ukřižovaných zlámány a aby byli sundáni z křížů.
32Vojáci tedy přišli, zlámali nohy prvnímu a také tomu druhému, který byl s Ním spoluukřiován.
33Když přišli k Ježíšovi, uviděli, že již zemřel; a Jeho nohy nelámali.
34Ale jedno voják Mu probodl kopím bok a hned vyšla krev a voda. 35Ten, který to spatřil, to dosvědčil. A jeho svědectví je pravdivé; on ví, že říká pravdu, abyste i vy uvěřili.
36Stalo se to, takže se naplnilo Písmo: ‚Nebude Mu zlomena kost.‘ 37A jiné Písmo zase říká: ‚Uvidí, koho probodli.‘ 38Potom Josef z Arimatie (což byl Ježíšův učedník, ale tajný, protože měl strach z Židů) požádal Piláta, aby mohl sundat Ježíšovo tělo z kříže. A Pilát mu to dovolil. On tedy přišel a Ježíšovo tělo sundal. 39Přišel také Nikodém (který k Němu přišel dříve, tehdy v noci) a přinesl asi sto liber směsi myrhy a aloe.
40Vzali tedy Ježíšovo tělo a ovinuli ho s těmi vonnými věcmi do lněné látky, jak je to u Židů zvykem při přípravě na pohřeb.
41Na místě, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě byla nová hrobka, kde ještě nikdo neležel.
42Položili tam Ježíše, protože byl židovský den příprava ta hrobka byla blízko.
Poznámky:
19,14.31 den příprav – pátek (den přípravy na sobotu)
19,14 dvanácté – dosl. šesté (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
19,17 trám na kříž – odsouzenci nosili vodorovný trám, který se připevnil na připravený kůl – a vznikl kříž
19,18 každého z jedné strany – dosl. ‚jiné dva: ze strany a ze strany, doprostřed však Ježíše‘
19,29.30(2x) zkyslé víno – var. ocet. Kyselé víno nízké kvality smíchané s vodou.
19,29 dosl. naplnit
19,30 okusil – var. zkusil, vzal, přijal (důraz na vůli)
19,39 sto liber – asi 34kg
Zmrtvýchvstání
1Prvníden posobotě (brzy ráno, když ještě byla tma) přišla k hrobce Marie z Magdaly a uviděla kámen odvalený od hrobu.2Běžela tedy a přišla k Šimonu Petrovi a k jinému učedníku, kterého měl Ježíš rád; a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam Ho položili!“ 3Petr a ten jiný učedník tedy vyšli a přišli až k hrobce.4Ti dva spolu běželi, ale ten jiný učedník běžel napřed rychleji, než Petr; a přišel k hrobce první.5Nahlédl dovnitř a uviděl tam položenou lněnou látku, nicméně tam nevstoupil.6Přišel tedy Šimon Petr, který ho následoval, vešel do hrobky a uviděl tam položenou lněnou látku.7Ale šátek, který byl na Ježíšově hlavě, nebyl položen se lněnou látkou, ale byl svinut na odděleném [jednom] místě.8Dovnitř tedy vešel i ten jiný učedník, který přišel k hrobce jako první, uviděl to a uvěřil.9Neboť ještě nepoznali z Písma, že On má vstát z mrtvých. 10Učedníci pak znovu odešli k sobě domů. 11Ale Marie z Magdaly stála venku u hrobky a plakala. Jak tak plakala, nahlédla do hrobky 12a spatřila tam dva anděly v bílém rouchu, jak sedí na místě, kde bylo položeno Ježíšovo tělo; jednostál u hlavy a jeden u nohou. 13Ti jí řekli: „Ženo, proč pláčeš?“ Řekla jim: „Protože vzali Mého Pána a nevím, kam Ho položili.“ 14Když to řekla, obrátila se dozadu a spatřila stojícího Ježíše; ale nevěděla, že je to Ježíš. 15Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ona si myslela, že je to zahradník. Řekla Mu: „Pane, pokud jsi ho odnesl, řekni mi, kam jsi Ho položil. A já si Ho vezmu.“ 16Ježíš jí řekl: „Marie...“ Ona se obrátila a řekla Mu (hebrejsky): „Rabbi!“ Což znamená: ‚Mistře.‘ 17Ježíš jí řekl: „Nedrž Mě dále, neboť jsem ještě nevystoupil ke Svému Otci. Ale jdi k Mým bratrům a řekni jim: ‚Vystupuji k Otci Mému i k Otci vašemu; k Bohu Mému i k Bohu vašemu.‘“ 18Marie z Magdaly šla a oznámila učedníkům, že viděla Pána a co jí řekl.
19Když bylo toho dne večer, prvníden posobotě, učedníci byli ze strachu z Židů shromážděni za zavřenými dveřmi. Přišel tam Ježíš, postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ 20Když to řekl, ukázal jim Svoje ruce a Svůj bok. Učedníci se zaradovali, že vidí Pána. 21Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako Mě poslal Otec, tak i Já posílám vás.“ 22Když to řekl, dechl na ně a řekl: „Přijměte Ducha svatého. 23Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny; komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“ 24Když přišel Ježíš, nebyl s nimi Tomáš zvaný Didymos, jeden z dvanácti učedníků. 25Ostatní učedníci mu tedy říkali: „Viděli jsme Pána!“ Ale on jim řekl: „Neuvěřím, dokud se nestane, že uvidím v Jeho rukou stopy po probodení hřebů, vložím svůj prst do těch stop po hřebech a vložím svou ruku do Jeho boku!“ 26Po osmi dnech byli Jeho učedníci znovu uvnitř místnosti a byl s nimi i Tomáš. Ježíš přišel zavřenými dveřmi. Postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ 27Potom řekl Tomášovi: „Vztáhni svůj prst sem a podívej se na Moje ruce. Vztáhni svou ruku a vlož ji do Mého boku. A nebuď nevěřící, ale věřící.“ 28Tomáš Mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“ 29Ježíš mu řekl: „Tomáši, uvěřil jsi, protože jsi Mě uviděl. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“ 30Vskutku, Ježíš vykonal před Svými učedníky ještě mnoho jiných znamení, ale ty nejsou zapsány v této knize. 31Ale toto je zapsáno, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Boží Syn, a abyste věříce měli život v Jeho jménu.
Poznámky:
20,16 Rabbi – ve smyslu: veliký rabbi , v původním textu je aramejský výraz (v NZ pouze zde a v Mk 10,51)
20,17 nedrž mě dále – var. nedotýkej se mě
20,23 zadržet (2x) – ve smyslu: uchopit silně, držet
Zjevení u jezera
1Potom se Ježíš znovu zjevil učedníkům u Tiberiadského moře. A zjevil se jim takto:2Byli spolu Šimon Petr, Tomáš (zvaný Didymos), Natanael (který byl z Kány Galilejské), synové Zebedeovi a další dva z Jeho učedníků.3Šimon Petr jim řekl: „Půjdu rybařit.“ Řekli mu: „Půjdeme s tebou i my.“ Šli a vstoupili hned na loď, ale té noci nic nechytili. 4Když již nastalo brzké ráno, Ježíš stál u břehu. Nicméně učedníci nevěděli, že je to Ježíš.5Ježíš jim tedy řekl: „Děti, máte k jídlu nějakou rybu s chlebem?“ Odpověděli Mu: „Nemáme.“6On jim řekl: „Hoďte síť na pravou stranu lodě, a najdete úlovek.“ Hodili tedy síť, a kvůli velkému množství ryb ji nemohli vytáhnout.7Učedník, kterého Ježíš miloval, tedy řekl Petrovi: „To je Pán!“ Když Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, ovinul si kolem sebe vnější oděv (neboť byl nahý) a skočil do moře.8Ostatní učedníci se plavili loďkou, neboť nebyli daleko od břehu (kolem dvou set loket). Táhli s sebou síť plnou ryb. 9Když vystoupili na břeh, uviděli oheň z dřevěného uhlí a na něm položenou rybu a chléb. 10Ježíš jim řekl: „Přineste něco z těch ryb, které jste právě chytili.“ 11Šimon Petr tedy vstoupil na loď a vytáhl na zem síť plnou velikých ryb – bylo jich sto padesát tři. Přestože jich byl tak velký počet, síť se neroztrhla. 12Ježíš jim řekl: „Pojďte a posnídejte.“ Žádný učedník se Ho neodvážil vyptávat: „Kdo jsi?“ Všichni věděli, že je to Pán. 13A Ježíš přišel, vzal chléb a dával jim ho; stejně tak jim dal rybu. 14To bylo již potřetí, co se Ježíš ukázal Svým učedníkům poté, co vstal z mrtvých. 15A když posnídali, Ježíš řekl Šimonu Petrovi: „Šimone, synu Jonášův, miluješ Mě více, než ti ostatní?“ Řekl Mu: „Pane, ty víš, že Tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas Moje beránky.“16Řekl mu znovu, podruhé: „Šimone, synu Jonášův, miluješ Mě?“ Řekl Mu: „Ano, Pane, ty víš, že Tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas moje ovce.“17Řekl mu potřetí: „Šimone, synu Jonášův, máš Mě rád?“ Petr byl velmi smutný, protože mu už potřetí řekl: ‚Máš Mě rád?‘ – a řekl Mu: „Pane, Ty víš všechno. Ty víš, že Tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce. 18Amen, amen, říkám ti: Když jsi byl mladší, sám ses opásával a chodíval jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš své ruce před sebe a jiný tě opáše a povede, kam ty nechceš.“ 19To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. Když to řekl, dodal: „Následuj Mě.“ 20Petr se obrátil a spatřil toho učedníka, kterého Ježíš miloval, jak je následuje (ten učedník ležel při pesachové večeři na Jeho hrudi; a ten také řekl: ‚Pane, kdo je ten, který Tě zradí?‘). 21Když ho Petr uviděl, řekl Ježíšovi: „Pane, co bude s tímto?“ 22Ježíš mu řekl: „Pokud ho chci ponechat, dokud nepřijdu – co je ti po tom? Ty Mě následuj.“ 23A mezi jeho bratry tedy vyšla řeč, že ten učedník nezemře. Ale Ježíš mu neřekl, že nezemře, ale řekl: ‚Pokud ho chci ponechat, dokud nepřijdu – co je ti po tom?‘
Epilog
24To je ten učedník, který o těchto věcech vydává svědectví a zapsal je. Víme, že jeho svědectví je pravdivé.
25Ježíš však vykonal mnoho dalšího. Kdyby se měly všechny ty události sepsat každá [jedna] zvlášť, předpokládám, že by ani celý svět neobsáhl knihy, které by o tom byly napsány. Amen.
Poznámky:
21,5 ryba s chlebem – pochoutka (jedená s chlebem), obvykle ryba nebo maso
21,8 dvě stě loket – asi 92m
21,12.15 posnídat – var. poobědvat. Označuje jídlo před večeří.
21,24 pravdivé – var. spolehlivé
Úvod
1Ó, Theofile, první slovo jsem vytvořil ohledně všeho, co Ježíš začal dělat a vyučovat až do toho dne, kdy byl vzat.2V ten den dal skrze Ducha svatého příkazy apoštolům, které si vybral.3Těm se také ukazoval v mnoha pevných důkazech. Ukázal, že je živý po Svém utrpení – během čtyřiceti dnů se jim dával vidět a mluvil o Božím království.
Ježíšovo povolání
4Když se spolu shromáždili, dal jim instrukce, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale očekávali Otcovo zaslíbení, „...které jste ode Mne slyšeli,5protože Jan vás křtil ponořením ve vodě, ale vy budete – po nemnoha dnech – křtem ponořeni v Duchu svatém.“ 6Oni se tedy shromáždili a zeptali se Ho: „Pane, obnovíš Izraelské království už v tomto čase?“7Řekl jim: „Není vaše věc znát časy nebo období, které Otec uložil do Své autority.8Ale přijmete moc Ducha svatého přicházejícího na vás. A budete Mi svědci v Jeruzalémě, v celém Judsku, Samaří a až po nejposlednější konec země.“ 9Když to říkal, byl zdvižen k nebi; oni na to hleděli – jak Ho oblak vzal z jejich očí. 10A když pozorně sledovali, jak jde do nebe, tak hle: Postavili se k nim dva muži v bílém oblečení. 11Ti řekli: „Galilejští muži, co tu stojíte a hledíte do nebe? Ten Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, přijde takovým způsobem, jak jste Ho viděli jít do nebe.“
Zvolení Matěje
12Tehdy se vrátili do Jeruzaléma z hory, která je blízko Jeruzaléma a která se nazývá Olivová. Drželi se délky cesty, která se může ujít vsobotu.
13Když vstoupili do města, vystoupili do horní místnosti, kde pobývali Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip, Tomáš, Bartoloměj, Matouš, Jakub (syn Alfeův), Šimon (‚nadšenec‘) a Juda (syn Jakuba). 14Ti všichni nepřetržitě zůstávali v jednomyslnosti na modlitbě s ženami, Marií (Ježíšovou matkou) a s Jeho bratry. 15V těch dnech se Petr postavil doprostřed bratrů (byl tam pohromadě zástup jmen, kolem sto dvaceti lidí) a řekl: 16„Muži bratři, muselo se naplnit Písmo, které předpověděl Duch svatý skrze Davidova ústa ohledně Judy, který se stal vůdcem těch, jež se zmocnili Ježíše. 17Neboť byl započítán mezi nás a obdržel na této službě podíl.
18On získal pozemek ze mzdy nespravedlnosti, a když spadl střemhlav, jeho tělo se rozervalo a všechny jeho vnitřnosti vyhřezly. 19A to se stalo známé všem, kteří bydlí v Jeruzalémě, takže byl ten pozemek nazván v jejich vlastním nářečí: ‚Hakeldama‘, tj. ‚Pozemek krve‘. 20Vždyť je psáno v knize Žalmů: ‚Ať se jeho příbytek stane pustým, a ať není nikoho, kdo by v něm bydlel,‘ a ‚Jeho pověření ať obdrží jiný.‘21Proto se musí jedenz těch mužů – který se s námi scházel během celého času, kdy mezi námi Pán Ježíš vycházel a vcházel, 22počínaje od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás vzat – stát svědkem spolu s námi Jeho zmrtvýchvstání.“ 23A postavili dva muže: Josefa, zvaného Barsabáš (který byl nazýván Justus), a Matěje. 24Modlili se: „Pane, Ty jsi znalec všech myslí. Urči, kterého [jednoho] jsi vybral z těch dvou, 25aby přijal místo v této službě a v apoštolství, z něhož Juda vypadl a šel na své místo.“ 26Dali jim losy a los padl na Matěje. A byl zvolen mezi dvanáct apoštolů.
Poznámky:
1,7 časy a období – ř. chronos (spíše čas chronologický) a kairos (spíše ‚okamžik času‘)
1,12 drželi se délky cesty, která se může ujít v sobotu – dosl. sobotní držíce se cesty
1,13 horlivý – var. zelót (militantní židovská skupina bojující proti Římu)
1,17 obdržet podíl – var. vylosován losem
JERUZALÉM - Sestoupení Ducha svatého
1Během naplňování dne letnic byli všichni spolu na jednom místě. 2A najednou nastal z nebe zvuk jakoby přicházejícího prudkého větru a naplnil celý dům, kde seděli.
3Ukázaly se jim rozdělující jazyky, jakoby ohnivé; a na každém z nich se usadil jeden.
4Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit různými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. 5V Jeruzalémě tehdy pobývali Židé – zbožní muži z každého národa, který je pod nebem.
6Když nastal ten zvuk, sešlo se množství lidí a byli zmatení, protože je každý [jeden] slyšel mluvit ve svém vlastním nářečí.7Všichni byli ohromeni a divili se. Říkali: „Hle: Nejsou snad všichni, kteří tady mluví, lidé z Galileje?8Jak to, že je každý z nás slyší mluvit ve svém nářečí, ve kterém jsme se narodili?9Parthové, Médové, Elamité, ti, kteří přebývají v Mezopotámii, obyvatelé Judska, Kappadokie, Pontu, Malé Asie, 10Frygie, Pamfylie, Egypta a krajin Lybie u Kyrény, dále návštěvníci z Říma, 11Židé i proselyté, Kréťané i Arabové – my všichni je slyšíme mluvit veliké Boží věci ve svém jazyce!“ 12Všichni byli ohromeni a velmi zmatení. Jeden druhému říkali: „Co to má znamenat?“ 13Jiní se však posmívali; říkali: „Jsou plní zkvašenéhohroznového moštu!“ 14Ale Petr se s jedenácti učedníky postavil, pozdvihl svůj hlas a promluvil k nim: „Judští muži a vy všichni, kteří přebýváte v Jeruzalémě: Ať je vám známo toto, naslouchejte mým slovům:
15Vždyť tito lidé nejsou opilívínem, jak předpokládáte, vždyť je devět hodin ráno. 16Ale toto je to, co bylo řečeno skrze proroka Joele: 17‚Bůh říká: A bude v posledních dnech, že vyliji ze Svého Ducha na každé tělo. A vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vidět vidění a vaši starci budou mít sny. 18V těch dnech vyliji Svého Ducha také na Své otroky a otrokyně, a budou prorokovat. 19A dám zázraky nahoře na nebi a znamení dole na zemi: Krev, oheň a sloupy kouře.
20Slunce se obrátí do temnoty a měsíc do krve – dříve, než přijde veliký a pozoruhodný Pánův den.
21A stane se, žebude spasen každý, kdo vyzná Pánovo jméno.‘ 22Izraelští muži, poslouchejte tato slova: Ježíš Nazaretský byl muž, který byl k vám ustanoven od Boha mocnými činy, zázraky a znameními, které skrze Něj udělal Bůh uprostřed vás; jak to sami víte.
23On byl určený plánem a rozhodnutím – které Bůh předem věděl – vydán na smrt skrze ruce protizákonnýchlidí. Pak byl připevněn na kříž a zavražděn. 24Jeho Bůh vzkřísil a zbavil Ho intenzivní bolesti smrti, neboť nebylo možné, aby byl od ní držen. 25Vždyť David o Něm říká: ‚Vidím před sebou: Přede Mnou je Pán skrze všechno, protože je po Mojí pravici, abych se netřásl.
26Kvůli tomu se Moje mysl zaradovala a Můj jazyk se rozveselil, avšak také Moje tělo bude mít příbytek v naději, 27protože nezanecháš Moji duši v hádesu, ani nedáš Zbožnému uvidět úplnou zkázu.
28Udělal jsi Mi známé cesty života anaplnil jsi Mě vnitřní radostí před Tvojí tváří.‘ 29Muži bratři, je mi dovoleno k vám mluvit se smělou důvěrou ohledně patriarchy Davida, že zemřel a byl pohřben. A jeho hrob je mezi námi dodnes. 30Byl to prorok a věděl, že mu Bůh přísahou přísahal, že na jeho trůn posadí potomka z beder jeho těla. 31Když to před sebou uviděl, mluvil o Kristově vzkříšení, totiž že nebude zanechán v hádesu, ani Jeho tělo neuvidí úplnou zkázu. 32Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědci. 33Když byl tedy Boží pravicí vyvýšen a obdržel zaslíbení Ducha svatého od Otce, vylil to, co vy nyní vidíte a slyšíte. 34Vždyť David nevystoupil do nebe, avšak sám říká: ‚Řekl Pán Mému Pánu: Seď po Mojí pravici,
35dokud nepoložím Tvoje nepřátele jako rohož pod Tvoje nohy.‘ 36Celý izraelský dome, roto bezpečně vězte, že Bůh udělal Ježíše, kterého jste ukřižovali, Pánem a Kristem.“ 37Když to uslyšeli, byli hluboce zasaženi v mysli. Řekli Petrovi a ostatním apoštolům: „Co budeme dělat, muži bratři?“
38Petr jim řekl: „V lítostizměňte myšlení a nechte se každý z vás pokřtít ve jménu Ježíše Krista k odpuštění vašich hříchů. A přijměte dar Ducha svatého. 39Vždyť zaslíbení je vaše, vašich dětí i všech, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh.“ 40A jinými slovy mnohým z nich slavnostně svědčil a povzbuzoval je. Říkal: „Zachraňte se od této morálně pokřivené generace!“ 41Ti tedy, kteří přivítali jeho slova, byli pokřtěni; a přidalo se k nim v ten den kolem tří tisíc duší. 42Setrvávali v apoštolském učení, společenství, lámání chleba a modlitbách. 43Na každou duši přišla posvátná úcta a prostřednictvím apoštolů nastalo v Jeruzalémě mnoho zázraků a znamení. [A na všechny padla posvátná úcta.] 44Všichni věřící byli spolu a měli všechno společné. 45Prodávali majetky a vlastnictví a dělili je mezi všechny, jak každý potřeboval.
46A každý den setrvávali jednomyslně v chrámu, lámali chléb po domech a přijímali podíl jídla v potěšení a uhlazené mysli.
47Přitom chválili Boha a měli milost se všemi lidmi. A Pán každý den přidával k jejich společenství ty, kteří přijímalispasení.
Poznámky:
2,1 naplnit – zesílený výraz pro ‚naplnit‘– úplně naplnit
2,5 zbožný – dosl. ‚dobro-úcta/strach‘ (před Bohem)
2,11 proselyta – označuje člověka, který přestoupil z pohanství na židovství
2,12 Co to má znamenat? – dosl. ‚Co přeje to být?‘
2,15 devět hodin ráno – dosl. třetí hodina dne
2,19 sloupy – dosl. pára
2,21 stane se – dosl. bude
2,24 držet – ve smyslu: pevně uchopit (přeneseně – nadvláda)
2,30 potomka – dosl. plodu, ovoce
Uzdravení chromého člověka
1Petr a Jan vystupovali o třetí hodiněodpoledne do chrámu; v hodinu modlitby.
2A byl tam přinesen nějaký muž, který byl chromý od doby, kdy byl v břiše své matky. Toho muže každý den pokládali ke dveřím chrámu (kterým se říkalo ‚Krásné‘), aby si tam vyprosil příspěvek pro chudé od těch, kteří přicházeli do chrámu.3On uviděl Petra a Jana, jak se chystají vstoupit do chrámu, a prosil je, aby od nich obdržel příspěvek pro chudé.4Petr se na něj s Janem pozorně podíval a řekl: „Podívej se na nás.“5On jim věnoval pozornost a čekal, že od nich něco obdrží.6Petr však řekl: „Stříbro ani zlato nemám, co však mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského: Vstaň a choď!“ 7Vzal ho za pravou ruku, pozdvihl ho a hned byly posíleny jeho nohy a kotníky.8A vyskočil, postavil se a chodil. Vstoupil s nimi do chrámu, chodil, poskakoval a chválil Boha.9Všichni lidé ho viděli, jak chodí a chválí Boha.
10Poznali ho, že to je ten, který žil z příspěvků pro chudé a sedával u ‚Krásné brány‘ chrámu. Byli naplněni úžasem a byli zcela bez sebe z toho, co se mu stalo. 11Zatímco se držel Petra a Jana, seběhli se k nim všichni lidé ve sloupořadí (zvaném ‚Šalamounovo sloupořadí. ‘) a byli zděšeni. 12Když to Petr uviděl, reagoval na to; řekl lidem: „Izraelští muži, proč se tomu divíte? Anebo: Proč nás tak pozorně sledujete, jako kdybychom svou mocí nebo zbožným chováním způsobili, že on chodí? 13Bůh Abrahama, Bůh Izáka, Bůh Jákoba a Bůh našich otců oslavil Svého služebníka Ježíše, jehož jste vy vydali na smrt a odmítli před tváří Piláta, který usoudil, že Ho propustí. 14Vy jste však Svatého a Spravedlivého odmítli a vyžádali jste, aby vám byl dán muž vrah. 15Avšak zavraždili jste Původce života, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých – my jsme toho svědci. 16Na základě víry v Jeho jméno bylo Jeho jméno posíleno; a víra, která je skrze Něho, dala tomuto muži, jehož vidíte a znáte, úplné zdraví před vámi všemi. 17Bratři, nyní však vím, že jste jednali v nevědomosti, stejně jako i vaši vládci.
18Ale takto naplnil Bůh to, co dříve vyhlásil skrze ústa všech proroků, totiž že Jeho Kristus bude trpět. 19Proto v lítostizměňte myšlení a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy, 20aby přišly časy osvěžení před tváří Pána a aby vám poslal Ježíše Krista, kterého vám ustanovil. 21Nebe Ho musí přijmout až do časů obnovy všech věcí, jak o tom Bůh mluvil od věčnosti skrze ústa Jeho svatých proroků. 22Mojžíš řekl otcům: ‚Pán, náš Bůh, vám vzbudí Proroka z vašich bratrů, jako vzbudil Mě. Jeho poslouchejte ve všem, co by k vám mluvil. 23Stane se, že každá duše, která toho Proroka neuposlechne, bude zcela vyhlazena z lidu.‘ 24A všichni proroci od Samuele a těch dalších v pořadí, kdykoli mluvili, hlásali také tyto dny. 25Vy jste synové a dcery proroků a smlouvy, kterou Bůh smluvil s vašimi otci, když řekl Abrahamovi: ‚V tvém Potomku budou požehnány všechny rodové linie země.‘ 26Bůh vám nejprve Svého služebníka vzkřísil, a pak Ho poslal, aby vám požehnal v tom, že se každý z vás odvrátí od svých špatností.“
Poznámky:
3,1 třetí hodině odpoledne – dosl. deváté
3,2 od doby, co byl v břiše – dosl. od dělohy
3,21 obnovy – var. navrácení
Uzdravení chromého člověka
1Když mluvili k lidu, přišli kněží, velitel chrámové stráže a saduceové.2Těžce nesli, že učí jejich lid a hlásají ve jménu Ježíše vzkříšení z mrtvých.3Vztáhli na ně ruce a vsadili je do vězení až do dalšího dne, neboť již byl večer.4A uvěřilo mnoho lidí z těch, kteří slyšeli slovo; počet jejich mužů byl kolem pěti tisíců. 5Další den se stalo, že se v Jeruzalémě shromáždili jejich vládci, starší, učitelé zákona,6velekněz Annáš, Kaifáš, Jan, Alexander a každý, kdo byl z velekněžského rodu.
7Postavili je doprostřed a ptali se jich: „V jaké moci či v jakém jménu to děláte?“
8Petr jim tedy – naplněn Duchem svatým – řekl: „Vládci lidu a starší.
9Pokud jsme my dnes posuzováni ohledně slabého člověka, totiž za dobrý skutek, kterým byl zachráněn,
10ať je známo vám všem a všem lidem Izraele: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského – jehož jste ukřižovalia jehož Bůh vzkřísil z mrtvých – v Něm tento člověk stojí před vámi zdravý. 11To je ten kámen, který byl odmítnut od vás, stavitelů, jenž se stal hlavou úhlu.
12A v nikom jiném není spása. Vždyť není pod nebem jiné jméno, které bylo dáno mezi lidi, ve kterém bychom měli být spaseni.“ 13Když viděli Petrovu smělost a uvědomili si, že jsou to lidé nevzdělaní a neznalí, divili se a poznali na nich, že bývali s Ježíšem. 14A když viděli toho uzdraveného člověka, jak s nimi stojí, neměli nic, co by proti němu mluvili. 15Přikázali jim odejít mimo sanhedrin a diskutovali mezi sebou. 16Říkali: „Co uděláme s těmito lidmi? Vždyť je zjevné, že se to znamení stalo skrze ně. Všem obyvatelům Jeruzaléma je to jasně viditelné – a to nemůžeme zapřít. 17Ale aby se to ještě více nerozšířilo mezi lidmi, pohrozme jim, aby již nemluvili ve jménu tohoto muže." 18Zavolali si je a přikázali jim, aby vůbec nemluvili ani neučili v Ježíšově jménu. 19Ale Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte, zda je spravedlivé před Bohem poslouchat více vás, než Boha. 20Vždyť nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ 21Oni jim znovu pohrozili a nechali je jít. Nenašli na nich nic, zač by je potrestali, a to kvůli lidu, protože všichni oslavovali Boha za to, co se stalo. 22Vždyť tomu člověku, na kterém se to znamení vyléčení stalo, bylo již přes čtyřicet let. 23Když je propustili, přišli ke svým a oznámili, co všechno jim řekli přední kněží a starší lidu. 24Když to uslyšeli, jednomyslně pozdvihli hlas k Bohu a řekli: „Svrchovaný Pane, Ty jsi udělal nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich. 25Ty jsi k našim otcům promluvil skrze Ducha svatého ústy Tvého služebníka Davida: ‚Proč zuří národy a proč se lidé zabývají prázdnými věcmi?
26Králové země se postavili a vládcové se spolu shromáždili – proti Pánu a proti Jeho Kristu.‘ 27V tomto městě se vskutku shromáždili Herodes a Pontius Pilát spolu s pohany a izraelským lidem proti Tvému svatému služebníku Ježíšovi, jehož jsi pomazal.
28Sešli se, aby udělali to, co Tvoje ruka a Tvůj úmysl předem vyvolily, že se stane.
29Nyní Pane, pohlédni na jejich hrozby a dej Svým otrokům mluvit Tvoje slovo s veškerým odhodláním;
30vztahuj Svou ruku k tomu, aby nastalo léčení, znamení a zázraky skrze jméno Tvého služebníka Ježíše.“
31Když se modlili, zatřáslo se místo, kde byli shromážděni. A všichni byli naplněni Duchem svatým a s odhodláním mluvili Boží slovo. 32To množství lidí, které uvěřilo, bylo jednémysli a jedné duše. A nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, ale bylo to společné pro všechny. 33Apoštolové Pána Ježíše s velikou mocí vydávali svědectví o vzkříšení a na všech byla veliká milost, 34neboť mezi nimi nebyl nikdo potřebný. Vždyť všichni vlastníci pozemků či domů prodávali svůj majetek a výtěžek z prodeje přinášeli a pokládali k nohám apoštolů. 35Ti pak rozdělovali každému, jak kdo potřeboval.
36Levita Josef (který byl apoštoly nazýván ‚Barnabáš‘, tj. v překladu: ‚Syn povzbuzení‘), původemz Kypru, vlastnil pole, 37které prodal a peníze přinesl a položil k nohám apoštolů.
Poznámky:
4,9 zachráněn – var. spasen
4,26 Kristu – tj. Pomazanému
4,27 vskutku – dosl. v pravdě
Ananiáš a Zafira
1Jeden muž, jménem Ananiáš, prodal se svou manželkou Zafirou majetek.2S vědomím manželky si dal z výtěžku stranou nějaké peníze. A přinesl určitý díl majetku a položil jej k nohám apoštolů.
3Petr však řekl: „Ananiáši, proč satan naplnil tvoji mysl lhaním vůči Duchu svatému a dal jsi stranou nějaké peníze z výtěžku svého pozemku?
4Nezůstalo by ti snad to, co by ti zůstalo? A co jsi prodal – nebylo by to ve tvojí moci? Proč jsi uložil ve své mysli tuto záležitost? Nelhal jsi člověku, ale Bohu.“5Když Ananiáš ta slova uslyšel, padl a naposledy vydechl. A na všechny, kteří to slyšeli, přišel veliký strach.
6Mladí muži ho zvedli, zahalili a vynesli ven pohřbít. 7O tři hodiny později se stalo, že přišla jeho žena, ale nevěděla, co se stalo.
8Petr na to reagoval: „Řekni mi, prodali jste ten pozemek za tolik peněz?“ Řekla: „Ano, za tolik.“
9Avšak Petr jí řekl: „Proč jste se shodli na tom, že budete pokoušet Pánova Ducha? Hle: Nohy těch, kteří pochovali tvého muže, jsou za dveřmi; a vynesou i tebe.“ 10Hned padla před jeho nohy a vydechla naposled. Vešli mladíci, našli ji mrtvou a vynesli ji ven, kde ji pohřbili u jejího muže. 11A přišel veliký posvátný strach na celou církev a na ty, kteří to slyšeli.
Apoštolové vězněni a propuštěni
12Skrze ruce apoštolů se mezi lidmi dělo mnoho znamení a zázraků. A všichni byli jednomyslně v Šalamounově sloupořadí. 13Nikdo z ostatních se k nim neodvažoval připojit, ale lidé je velebili. 14Ještě více lidí se přidávalo k věřícím v Pána; množství mužů a žen. 15Takže na ulice vynášeli nemocné, pokládali je na postele i lůžka, aby – až půjde Petr – aspoň některého z nich zastínil jeho stín. 16Scházelo se množství lidí z okolních měst Jeruzaléma, přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy – a ti všichni byli uzdraveni. 17Povstal velekněz a všichni ti, kteří byli s ním (ze skupiny saduceů) a byli naplněnízávistí. 18Vztáhli na apoštoly ruce a vsadili je do veřejného vězení. 19Ale během noci Pánův anděl otevřel dveře vězení, vyvedl je ven a řekl: 20„Jděte, postavte se a mluvte v chrámu všem lidem slova tohoto života.“
21Když to uslyšeli, šli a vešli brzy ráno do chrámu a učili. Když se dostavil velekněz a s ním ti, kteří svolali sanhedrin, a všichni z rady starších synů Izraele, poslali do vězení zprávu, aby je přivedli. 22Služebníci přišli do vězení, ale ve vězení je nenašli. Vrátili se a podali zprávu: 23„Vězení jsme našli zavřené ve veškeré bezpečnosti. Strážci stáli před dveřmi, ale když jsme je otevřeli a vstoupili, nikoho jsme uvnitř nenašli.“ 24Když ta slova uslyšel velitel chrámové stráže a velekněží, byli z nich velmi zmatení; nechápali, co se to mohlo stát. 25Přišel nějaký člověk a oznámil jim: „Hle: Muži, které jste vsadili do vězení, jsou v chrámu, stojí a učí lid.“
26Tehdy odešel velitel chrámové stráže se služebníky, aby je přivedli. Ale bez násilí, neboť se báli lidu, aby je neukamenovali. 27Přivedli je a postavili před sanhedrin. Velekněz se jich zeptal:
28„Nedal jsem vám snad jasné instrukce, abyste v tom jménu neučili? A hle: Jeruzalém jste naplnili svým učením a chcete na nás přivést krev toho člověka.“ 29Petr a apoštolové však odpověděli: „Má se poslouchat víc Bůh, než lidi.
30Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, jehož jste zavraždili tím, že jste Hopověsili na dřevěný kříž.
31Jeho Bůh jakožto Vedoucí a Spasitel Svou pravicí vyvýšil, aby dal Izraeli změnu myšlenív lítosti a odpuštění hříchů. 32A my jsme svědci těchto výroků, i Duch svatý, jehož Bůh dal těm, kteří Ho poslouchají.“ 33Když to uslyšeli, byli vnitřně rozzlobení a chtěli je zabít. 34Avšak v sanhedrinu povstal nějaký farizeus jménem Gamaliel (přední učitel Mojžíšova zákona), který byl všem lidem vzácný. Přikázal, aby na malou chvíli apoštoly vyvedli ven. 35Řekl jim: „Izraelští muži, dávejte si pozor na to, co s těmi lidmi uděláte. 36Vždyť před těmito dny povstal Theudas a říkal o sobě, že je někým velikým. Se zaujetím se k němu připojilo početně kolem čtyř set mužů. On byl zabit a všichni, kteří ho následovali, se rozptýlili a všechno přišlo vniveč. 37Po něm, ve dnech soupisu, povstal Juda Galilejský, který odvrátil lid k sobě. Také on zahynul, a všichni, které přesvědčil, byli rozptýleni. 38A vám nyní říkám: Nechte tyto lidi a propusťte je, neboť pokud je to z lidí, tak ten úmysl či to dílo bude zničeno. 39Pokud je to však z Boha, nemůžete je zničit, abyste snad nakonec nebyli shledáni protiBohubojujícími.“ 40Byli jím přesvědčeni. Zavolali si apoštoly, nechali je zbít a přikázali jim, aby nemluvili v Ježíšově jménu. A pak je propustili. 41Oni tedy odešli z přítomnosti toho sanhedrinu, a přitom se radovali, že byli uznáni za hodné být znevažováni kvůli Jménu.
42Každý den v chrámě a v domech nepřestávali učit a kázat evangelium Ježíše Krista.
Poznámky:
5,7 později – dosl. interval
5,17 horlivost – var. žárlivost
5,28 nedal – dosl. přikázal
5,31 Vedoucí – var. Zakladatel, Původce
5,34 vyvedli – dosl. udělali
Ustanovení mužů k službě
1A v těch dnech, kdy narůstal počet učedníků, nastalo reptání Helénistů proti Hebrejům, protože v každodenní službě byly jejich vdovy přehlíženy.
2Dvanáct apoštolů svolalo množství učedníků a řekli: „Není pro nás vhodné, abychom zanechali Boží slovo a sloužili u stolů.
3Bratři, vyberte ze svého středu muže – sedm osvědčených mužůplných Ducha a moudrosti – které bychom ustanovili nad touto potřebnou prací.
4A my budeme setrvávat na modlitbě a ve službě.“
5To slovo se všemu množství lidí líbilo. Vybrali Štěpána (muže plného víry a Ducha svatého), Filipa, Prochora, Nikanóra, Timóna, Parmenase a Nikolase, proselytu z Antiochie.
6Ty postavili před apoštoly, modlili se a položili na ně ruce.
7A Boží slovo rostlo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi narůstal. Také zástup kněží byl poslušný víry.
Štěpán
8Štěpán, plný víry a moci, konal mezi lidmi zázraky a veliká znamení.
9Někteří lidé ze synagogy zvané Libertinských‚ Kyrénských, Alexandrijských a těch z Kilikie a Malé Asie povstali a debatovali se Štěpánem. 10A nemohli odporovat moudrosti a Duchu, ve kterém mluvil. 11Tehdy tajně navedli muže, kteří řekli: „Slyšeli jsme ho, jak mluví rouhavé výroky proti Mojžíšovi a Bohu.“
12Tak pobouřili lid. Přišli k němu starší a učitele zákona, zmocnili se ho silou a přivedliho před sanhedrin. 13Postavili lživé svědky, kteří říkali: „Tento člověk nepřestává mluvit výroky proti tomuto svatému místu a protizákonu. 14Vždyť jsme slyšeli, jak říká, že Ježíš Nazaretský toto místo zničí a změní zvyky, které nám předal Mojžíš.“ 15A všichni, kteří seděli v sanhedrinu, na něj hleděli – a uviděli, že jeho tvář je jako tvář anděla.
Poznámky:
6,1 Helénista – řecky mluvící Žid, který neumí mluvit hebrejsky ani aramejsky; Hebrej – Žid, který umí mluvit hebrejsky a žije v Palestině.
6,2 vhodné – var. přijatelné, líbivé
6,5 proselyta – označuje člověka, který přestoupil z pohanství na židovství
6,8 víry – jiné rukopisy: moci
Štěpánova obžaloba
1Velekněz řekl: „Je tomu skutečně tak?“2On řekl: „Muži bratři a otcové, poslouchejte: Bůh slávy se ukázal našemu otci Abrahamovi, když byl v Mezopotámii, dříve, než bydlel v Cháranu.3A řekl mu: ‚Vyjdi ze své země a od svých příbuzných a jdi do země, kterou ti ukážu.‘ 4Tehdy vyšel z Kaldejské země a bydlel v Cháranu. A odsud se po smrti svého otce přestěhoval do této země, ve které vy nyní bydlíte.5A nedal mu v této zemi jako dědictví zemi ani o délce kroku nohy, ale slíbil ji dát do vlastnictví jemu a jeho potomkům, kteří přijdou po něm; třebaže neměl dítě.6Bůh však promluvil takto: ‚Tvoji potomci budou přistěhovalci v cizí zemi. Budou v té zemi zotročeni a budou s nimi špatně zacházet čtyři sta let.7A národ, jemuž budou otročit, budu soudit Já,‘ řekl Bůh, ‚a potom vyjdou a budou Mi sloužit na tomto místě.‘ 8A dal jim smlouvu obřízky. Když se mu narodil Izák, osmý den ho obřezal. Izákovi se narodil Jákob a Jákobovi se narodilo dvanáct patriarchů. 9Patriarchové žárlili na Josefa a prodali ho do Egypta. 10Ale Bůh byl s ním, vysvobodil ho ze všech pronásledování a dal mu milost a moudrost před faraonem, králem Egypta. Ten ho ustanovil za vedoucího nad Egyptem a nad celým svým domem. 11Potom na celý Egypt i Kanán přišel hlad a nastala veliká tíseň; takže naši otcové nenacházeli nic k jídlu. 12Když Jákob uslyšel, že je v Egyptě obilí, vyslal tam nejprve naše otce. 13A když je vyslal podruhé, dal se Josef poznat svým bratrům a Josefův rod se stal faraonovi známým. 14Josef poslal vzkaz a pozval k sobě svého otce Jákoba i celé příbuzenstvo v počtu sedmdesáti pěti duší. 15A Jákob sestoupil do Egypta a tamzemřel on i naši otcové. 16Přenesli je do Sichemu a uložili je v hrobě, který Abraham koupil za určitou cenu stříbra od synů Emorových v Sichemu. 17Jak se přibližoval čas zaslíbení, které Bůh vyhlásil Abrahamovi, lid rostl a v Egyptě narůstal jejich počet, 18dokud nepovstal nad Egyptem jiný král, který Josefa neznal. 19Ten s naším rodem jednal lstivě – špatně zacházel s našimi otci, když je nutil jejich miminka vhazovat do Nilu, aby nebyla zachována naživu. 20V tom čase se narodil Mojžíš a byl krásný Bohu. Starali se o něj v domě jeho otce tři měsíce. 21Když ho dali na řeku, ujala se ho faraonova dcera a starala se o něj; měla ho za svého syna. 22A Mojžíš byl vychován v egyptské moudrosti; byl mocný ve slovech a skutcích. 23Když se naplnilo čtyřicet let času, přišlo mu na mysl, aby navštívil své bratry, totiž syny Izraele. 24A uviděl jednoho člověka, jak je mu ubližováno. Bránil ho a vykonal pomstu nad tím sužovaným, když udeřil Egypťana.
25Myslel si, že jeho bratři pochopí, že jim Bůh skrze jeho ruce dává záchranu, ale nepochopili to. 26Následující den se objevil u těch, kteří se dohadovali. Nabádal je k pokoji, řekl jim: ‚Muži, jste bratři. Takže proč si navzájem ubližujete?‘ 27Ten, který ubližoval bližnímu, ho odmítl: ‚Kdo tě ustanovil nad námi vládcem a soudcem? 28Chceš mě snad zabít stejným způsobem, jako jsi včera zabil toho Egypťana?‘
29Mojžíš kvůli těm slovům utekl a stal se přistěhovalcem v midjánské zemi, kde se mu narodili dva synové. 30Když se naplnilo čtyřicet let, ukázal se mu v pustině u hory Sinaj Pánův Posel – v plamenu ohně trnitého keře. 31Mojžíš to uviděl a tomu vidění se podivil. Přistoupil, aby na to pohlédl, a zazněl Pánův hlas: 32‚Já jsem Bůh tvých otců: Bůh Abrahama, Bůh Izáka a Bůh Jákoba.‘ Mojžíš se začal třást strachem a neodvažoval se pohlédnout. 33Pán mu řekl: ‚Sundej si ze svých nohou sandály, neboť místo, kde stojíš, je svatá země. 34Pohlédl jsem a uviděl jsem špatné zacházení se Svým lidem v Egyptě. Uslyšel jsem jejich vzdychání a sestoupil jsem, abych je vysvobodil. A nyní pojď, pošlu tě do Egypta.‘ 35Toho Mojžíše, kterého odmítli – když řekli: ‚Kdo tě ustanovil vládcem a soudcem?‘ – toho Bůh poslal jako vládce a vysvoboditele s rukou Posla, který se mu ukázal v tom trnitém keři. 36Ten Mojžíš je vyvedl a vykonal zázraky a znamení – v egyptské zemi, v Rudém moři a po čtyřicet let na poušti. 37Toto je ten Mojžíš, který řekl synům Izraele: ‚Bůh vám dá, aby povstal Prorok z vašich bratrů, jako jsem já. Toho poslouchejte.‘ 38To je ten, který byl ve shromáždění v pustině prostředníkem mezi Poslem mluvícím k němu na hoře Sinaj, a našimi otci. On přijal živá slova, aby je nám dal.
39Jeho naši otcové nechtěli poslouchat, ale odmítli ho a obrátili se ve svých myslích do Egypta. 40Řekli Áronovi: ‚Udělej nám bohy, kteří půjdou před námi, neboť nevíme, co se stalo tomu Mojžíšovi, který nás vyvedl z egyptské země.‘ 41V těch dnech udělali tele a té modle přinesli oběť. A radovali se ve skutcích svých rukou. 42Bůh se od nich odvrátil a vydal je k uctívání nebeskému vojsku, jak je psáno v knize proroků: ‚Izraelský dome, což jste Mi po čtyřicet let v poušti obětovali obětní dary a zvířecí oběti? 43Nosili jste svatostánek Molocha a hvězdu vašeho boha Remfana, obrazy, které jste udělali, abyste je uctívali... A tak vás přestěhuji za Babylón.‘ 44S našimi otci na poušti byl svatostánek svědectví, jak to přikázal Ten, který řekl Mojžíšovi, aby jej udělal podle obrazu, který uviděl. 45Ten také převzali a vnesli naši otcové s Jozuem do země, jež byla ve vlastnictví pohanů, které Bůh vyhnal od tváře našich otců; tak tomu bylo až do dnů Davida. 46Ten našel před Bohem milost a prosil, aby mohl najít místo pro stan Jákobova Boha. 47Avšak dům Mu vybudoval až Šalamoun. 48Ale Nejvyšší nebydlí v domech udělaných lidskýma rukama, jak říká prorok: 49‚Nebe je Mým trůnem a země je rohož Mých nohou. ‚Jaký Mi vybudujete dům?‘ říká Pán, nebo jinak: ‚Jaké je místo Mého odpočinutí? 50Neudělala snad všechno Moje ruka?‘ 51Vy tvrdohlaví, vy lidé neobřezané mysli a uší: Stále odoláváte Duchu svatému. Jako vaši otcové, tak i vy… 52Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali? A zavraždili ty, kteří již dříve hlásili příchod Spravedlivého, vůči němuž jste se vy nyní stali zrádci a vrazi. 53Vy jste nařízením andělů přijali zákon. A nezachováváte ho.“ 54Když to uslyšeli, byli vnitřně rozzlobeni ve svých myslích a skřípali zuby proti němu.
55On však plný Ducha svatého pohlédl do nebe a uviděl Boží slávu a Ježíše stojícího po Boží pravici. 56A řekl: „Hle: Vidím úplně otevřená nebesa a Syna člověka stojícího po Boží pravici.“ 57Oni vykřikli velikým hlasem, zacpali si své uši a jednomyslně se na něj vrhli. 58Vyvedli ho z města a začali ho kamenovat. Svědci odložili své pláště u nohou mládence jménem Saul. 59Když kamenovali Štěpána, vyznával: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ 60Poklekl na kolena a zvolal velikým hlasem: „Pane, nepokládej jim to zahřích!“ Když to řekl, zesnul.
Poznámky:
7,7 sloužit – var. uctívat, sloužit v chrámu
7,19 nutit – var. dělat, působit
7,30.35.38 – Posel – var. Anděl
7,37 jako jsem Já – dosl. jako Mne
7,42 odvrátit – dosl. obrátit
7,46 Jákobovu Bohu – jiné rukopisy: Jákobův dům
7,51 tvrdohlaví – dosl. tvrdo-šíjní
SAMAŘÍ
1Saul s jeho zabitím souhlasil. V ten den nastala v Jeruzalémě veliká perzekuce církve. Kromě apoštolů se všichni rozprchli po judských a samařských krajinách.2Zbožní muži pochovali Štěpána a velmi nad ním plakali.3Saul ničil církev, vstupoval do domů a odvlékal z nich muže a ženy a dával je do vězení.
4Ti tedy, kteří se rozprchli, vyšli akázali slovo evangelia.
5Filip sestoupil do města Samaří a kázal jim Krista.6Zástupy lidí jednomyslně věnovaly pozornost tomu, co bylo řečeno od Filipa, když slyšely a viděly znamení, která dělal.7Vždyť mnozí z nich měli nečisté duchy, a když z nich vycházeli, křičeli velikým hlasem. Také bylo uzdraveno mnoho ochrnutých a chromých.8V tom městě tedy nastala veliká radost. 9Jeden muž jménem Šimon předtím ve městě praktikoval magii a ohromoval tím samařský lid. 10Všichni mu věnovali pozornost, od nejmenšího po největšího. Říkali: „To je Boží moc, která se nazývá ‚veliká‘.“ 11Věnovali mu pozornost, protože je dlouhý čas ohromoval magií.
12Když však lidé uvěřili Filipovi, který jimkázal evangelium o Božím království a o jménu Ježíše Krista, nechávali se pokřtít – muži i ženy. 13A Šimon sám také uvěřil a byl pokřtěn. Setrvával u Filipa a pozoroval znamení a zázraky, které vykonával; a byl tím ohromen. 14Apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že obyvatelé Samaří přijali Boží slovo. 15Vyslali k nim Petra a Jana, kteří když k nim sestoupili, tak se za ně modlili, aby přijali Ducha svatého. 16Neboť ještě na nikoho z nich nepadl, byli jen křtem ponořeni do jména Ježíše Krista. 17Tehdy na ně pokládali ruce a oni přijali Ducha svatého. 18Když Šimon uviděl, že skrze pokládání rukou apoštolů byl dán Duch, nabídl jim peníze a řekl: 19„Dejte také mně tuto pravomoc, aby každý, na koho položím ruce, obdržel Ducha svatého.“ 20Petr mu však řekl: „Tvoje peníze ať jsou zatraceny spolu s tebou, protože ses domníval, že Boží dar získáš skrze peníze!
21V této záležitosti pro tebe není podíl ani přidělená část, neboť tvoje mysl není před Bohem přímá.
22Proto ohledně této tvojí špatnosti v lítostizměň myšlení a pros Boha. Snad ti odpustí tu myšlenku tvojí mysli.
23Neboť vidím, že jsi v hořké hořkosti a svazku nespravedlnosti.“ 24Šimon odpověděl: „Modlete se vy za mě k Pánu, aby na mě nepřišlo nic z toho, co jste řekli.“ 25Oni tedy, když slavnostně svědčili a domluvili Pánovo slovo, se vraceli do Jeruzaléma akázali evangeliumv mnoha samařských vesnicích.
AŽ NA KONEC ZEMĚ
Křest etiopského dvořana
26Pánův anděl řekl Filipovi: „Vstaň a jdi směrem na jih na cestu sestupující z Jeruzaléma do Gázy. To je ta pustá cesta.“ 27On vstal a šel. A hle: Byl tam etiopský muž, eunuch, mocný člověk u etiopské královny, který byl nad celým jejím pokladem. On přijel do Jeruzaléma uctívat Boha. 28Již se vracel. Seděl na svém voze a četl proroka Izaiáše. 29Duch řekl Filipovi: „Přistup a připoj se k tomu vozu.“ 30Filip přiběhl a uslyšel ho, jak čte proroka Izaiáše. A řekl: „Rozumíš tomu, co čteš?“ 31On řekl: „Vždyť jak bych mohl rozumět, když mě nikdo nevede?“ Vybídl tedy Filipa, aby vystoupil na vůz a posadil se s ním.
32Toto byla pasáž Písma, kterou četl: ‚Byl veden jako ovce na porážku. A jako je beránek němý před tím, kdo ho stříhá, tak i On Svoje ústa neotevřel. 33V Jeho poníženosti Mu bylo odebráno právo. Kdo bude vyprávět Jeho generaci, že byl ze země odebrán Jeho život?‘ 34Eunuch na to reagoval, řekl Filipovi: „Prosím tě, o kom to ten prorok mluví? O sobě, nebo o někom jiném?“
35Filip otevřel svoje ústa a začal od toho Písma – akázal mu evangelium Ježíše. 36Jak jeli tou cestou, přijeli k nějaké vodě. A eunuch řekl: „Hle: voda. Co mi brání, abychbyl pokřtěn?“37Filip řekl: „Pokud věříš z celé mysli, je to dovoleno.“ On odpověděl: „Věřím, že Boží Syn je Ježíš Kristus.“
38Přikázal zastavit vůz a oba, Filip i eunuch, sestoupili do vody. A Filip ho pokřtil.39Když vystoupili z vody, Pánův Duch popadl Filipa a eunuch ho už neviděl. Jel tedy svou cestou a přitom se radoval.
40Filip byl nalezen v Ašdódu. Procházel tudy a všem městům kázal evangelium, až přišel do Cesareje.
Poznámky:
8,2 zbožný – dosl. ‚dobro-strach/úcta‘
8,9 ohromit – var. být bez sebe
8,23 hořká hořkost – v ř. dvě slova – první označuje ‚hořkou bylinu‘ (nebo směs z hořkých bylin , druhé slovo znamená ‚hořkost‘ (v obecném smyslu) – tedy ve smyslu: ‚hořkost hořkosti‘
8,33 právo – var. soud
8,39 dosl. popadnout, zmocnit se. Přeneseně: být uchopen Bohem a přenesen (Sk 8,39; 2. Kor 12,2.4; 1. Tes 4,17; Zj 12,5)
Saulovo obrácení
1Avšak Saul stále toužil po hrozbách a vraždách vůči Pánovým učedníkům.
2Odešel k veleknězi a vyžádal si od něj dopisy pro synagogy v Damašku, aby mohl – pokud by tam našel nějaké muže a ženy té Cesty – je spoutat a přivést do Jeruzaléma.3Když šel, stalo se, že se přibližoval k Damašku. Najednou se kolem něj objevil záblesk světla z nebe.4Padl na zem a uslyšel hlas: „Saule, Saule, proč Mě pronásleduješ?“ 5Řekl: „Kdo jsi, Pane?“ A On řekl: „JÁ JSEM Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Těžko je ti vzpírat se proti ostnům.“ 6Saul se třásl a zděsil se. Řekl: „Co chceš, abych udělal?“ „Vstaň, vejdi do města a bude ti řečeno, co máš udělat.“ 7Muži, kteří s ním spolucestovali, stáli němí strachem a slyšeli zvuk hlasu, ale nikoho neviděli.8Saul vstal ze země, otevřel své oči, avšak nic neviděl. Vedli ho za ruce a přivedli ho do Damašku.9Byl tam tři dny; nic neviděl, nejedl, ani nepil. 10V Damašku byl jeden učedník jménem Ananiáš. Pán mu řekl ve vidění: „Ananiáši.“ A řekl: „Hle: já, Pane.“ 11Pán mu řekl: „Vstaň, jdi do ulice, která se nazývá ‚Přímá‘, a v Judově domě vyhledej Saula z Tarsu. 12Hle: vždyť se právě modlí; a uviděl ve vidění muže jménem Ananiáš, jak přišel a položil na něj ruce, aby znovu viděl.“ 13Avšak Ananiáš odpověděl: „Pane, slyšel jsem od mnoha lidí o tom muži, kolik zla udělal Tvým svatým v Jeruzalémě. 14A zde má pravomoc od předních kněží, aby zatýkal všechny, kteří vzývají Tvoje jméno.“ 15Pán mu však řekl: „Jdi, protože ten člověk je Mojí vyvolenou nádobou, aby nesl Moje jméno před pohany, krále i syny a dcery Izraele. 16Neboť Já mu ukážu, co všechno má pro Moje jméno vytrpět.“ 17Ananiáš odešel a vstoupil do domu. Položil na něj ruce a řekl: „Saule, bratře, Pán mě poslal, Ježíš, Ten, který se ti ukázal na cestě, po které jsi přišel... Abys znovu viděl a byl naplněn Duchem svatým.“
18A hned z jeho očí spadly jakoby šupiny a znovu viděl. Vstal a byl pokřtěn.19Přijal jídlo a posilnil se. A byl s učedníky v Damašku několik dní. 20Hned v synagogách kázal Ježíše, že On je Božím synem.
21Všichni, kteří ho slyšeli, byli ohromeni a říkali: „Není to ten, jenž pustošil v Jeruzalémě ty, kteří vzývají to Jméno? A sem přišel, aby je spoutané přivedl k předním kněžím!“ 22Saul však stále více sílil a uváděl do zmatku Židy bydlící v Damašku, když dokazoval, že Ten Ježíš je Kristus.
23Když se naplnilo mnoho dnů, Židé se radili, že ho zavraždí. 24Saul se však o jejich úkladech dozvěděl. Ve dne i v noci pozorně sledovali brány, aby ho zavraždili. 25Avšak v noci ho jeho učedníci vzali a otvorem skrze hradbu ho spustili dolů ve velkém koši. 26Když přišel do Jeruzaléma, pokoušel se připojit k učedníkům. A všichni se ho báli, nevěřili, že je učedník.
27Barnabáš ho však vzal, přivedlho k učedníkům a vyprávěl jim, jak Saul na cestě uviděl Pána, že k němu mluvil a jak v Damašku směle mluvil ve jménu Ježíše. 28A byl s nimi, vycházel a vcházel v Jeruzalémě a přitom směle mluvil ve jménu Ježíše. 29Mluvil ve jménu Pána Ježíše a debatoval s Helénisty, ale oni se ho pokoušeli zavraždit. 30Když se to dozvěděli bratři, dovedli ho dolů do Cesareje a poslali ho do Tarsu. 31A církve po celém Judsku, Galileji a Samaří měly pokoj, byly budovány, chodily v posvátné úctě vůči Pánu a v povzbuzování Ducha svatého narůstal jejich počet.
Uzdravení v Lyddě a Joppe
32Stalo se, že když se Petr procházel po všech těch místech, sestoupil také ke svatým, kteří bydleli v Lyddě. 33Našel tam jednoho člověka jménem Eneáš, který byl ochrnutý a po osm let ležel na lůžku. 34Petr mu řekl: „Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje. Vstaň a ustel si.“ A hned vstal. 35A uviděli ho všichni obyvatelé Lyddy a Sáronu a obrátili se k Pánu. 36V Joppe byla jedna učednice jménem Tabita, což přeloženo zní: ‚Dorkas‘. Ta byla plná dobrých skutků a příspěvků pro chudé, které dávala. 37V těch dnech se stalo, že onemocněla a zemřela. Obmyli ji a položili v horní místnosti. 38Protože Lydda byla blízko Joppe, učedníci uslyšeli, že v té Lyddě je Petr. Vyslali k němu dva muže a prosili ho: „Neotálej k nám přijít!“ 39Petr vstal a šel s nimi. Když přišli, šli s ním ti muži do horní místnosti. Přistoupily k němu všechny vdovy, plakaly a ukazovaly mu tuniky a pláště, které udělala Dorkas, když s nimi ještě byla. 40Petr vyhnal všechny ven, poklekl na kolena a modlil se. Obrátil se k tělu a řekl: „Tabito, vstaň.“ Její oči se otevřely a když uviděla Petra, posadila se. 41Podal jí ruku a zvedl ji. Zavolal svaté a vdovy a ukázal jim ji živou. 42Stalo se to známé po celém Joppe a mnoho lidí uvěřilo v Pána. 43Stalo se, že Petr zůstal mnoho dní v Joppe u nějakého Šimona koželuha.
Poznámky:
9,5 těžké – var. tvrdohlavé
9,42 v Pána – dosl. na/na základě (tedy jako výsledek) Pána
Obrácení pohana Kornélia
1Byl jeden muž v Cesareji jménem Kornélius, setník z vojenského oddílu zvaného: ‚Italský‘.
2Byl zbožný a měl se všemi členy své domácnosti posvátnou úctu k Bohu. Dával lidem mnoho příspěvků pro chudé a skrze všechno se modlil k Bohu.
3Kolem třetí hodinyodpoledne uviděl jasně ve vidění Božího anděla, jak k němu přišel a řekl mu: „Kornélie.“
4On se na něj pozorně podíval a zděsil se. Řekl: „Co je, Pane?“ Řekl mu: „Tvoje modlitby a tvoje příspěvky pro chudé vystoupily jako připomínka před Boha.5Nyní pošli muže do Joppy a zavolej si Šimona, kterému se říká: ‚Petr‘.6Ten je hostem u nějakého Šimona koželuha, jehož dům je u moře. On ti řekne, co bys měl udělat.“7Když odešel anděl, který k němu mluvil, zavolal si dva své domácí služebníky – zbožné vojáky z těch, kteří s ním stále zůstávali. 8Všechno jim povyprávěl a poslal je do Joppe. 9Další den, když cestovali a přibližovali se k městu, Petr kolem dvanácté hodinypolední vyšel na střechu se modlit.
10Petr byl velmi hladový a chtěl se najíst. Když mupřipravovalijídlo, padl na něj úžas. 11Uviděl otevřené nebe a sestupující nějakou nádobu, jakoby velikou plachtu, která čtyřmi rohy sestupuje směrem na zem. 12V té plachtě byli všichni čtvernožci, divoká zvěř, plazi i nebeské ptactvo. 13Zazněl k němu hlas: „Petře, vstaň, zabíjej a jez.“ 14Petr řekl: „V žádném případě, Pane! Vždyť jsem nikdy nejedl nic poskvrněného ani nečistého.“ 15A znovu – podruhé – k němu zazněl hlas: „Co Bůh očistil, nepokládej za poskvrněné.“ 16To nastalo třikrát a hned byla ta nádoba zase vzata do nebe. 17Zatímco byl Petr v sobě velmi zmatený z toho, co to vidění může znamenat, uviděl – hle: U brány stáli muži poslaní od Kornélia, kteří se vyptávali na Šimonův dům. 18Zavolali a zeptali se, zda je zde hostem Šimon zvaný Petr. 19Když Petr přemýšlel nad tím viděním, řekl mu Duch: „Hle: Tři muži tě hledají. 20Vstaň, sejdi dolů a jdi s nimi – a vůbec nepochybuj, protože jsem je poslal Já.“ 21Petr tedy sestoupil k těm mužům, kteří byli posláni od Kornélia. Řekl jim: „Hle: Já jsem ten, koho hledáte. Jaký je důvod, kvůli kterému jste sem přišli?“ 22Řekli: „Setníku Kornéliovi, muži spravedlivému, který má před Bohem posvátnou úctu a má dobré svědectví od celého židovského národa, bylo odhaleno od svatého anděla, aby si tě zavolal do svého domu a uslyšel od tebe zprávu.“ 23Pozval je tedy jako hosty do domu. Další den vstal a vyšel s nimi; a šli s ním někteří bratři z Joppe. 24Další den vstoupili do Cesareje a Kornélius je očekával; svolal svoje příbuzné a blízké přátele. 25Když Petr vcházel do jeho domu, stalo se, že se s ním setkal Kornélius – padl k jeho nohám a klaněl se mu. 26Ale Petr ho pozdvihl a řekl: „Vstávej, vždyť také já sám jsem jen člověk.“ 27Mluvil s ním a vstoupil do domu, kde našel shromážděno mnoho lidí. 28Řekl jim: „Vy víte, jak je nezákonné židovskému muži se připojit či přistoupit k člověku z jiného národa. Mě však Bůh ukázal, abych nenazýval člověka poskvrněným nebo nečistým. 29Proto jsem bez váhání přišel, když jsem byl zavolán. Ptám se vás tedy: Kvůli čemu jste si mě zavolali?“
30A Kornélius řekl: „Před čtyřmi dny od této chvíle jsem se postil a o třetí hodině odpoledne jsem se ve svém domě modlil. A hle: Postavil se přede mě muž v jasně zářícím oblečení.
31A řekl: ‚Kornélie, tvoje modlitby byly vyslyšeny a tvoje příspěvky pro chudé byly připomenuty před Bohem.
32Proto pošli do Joppe a zavolej si Šimona zvaného Petr. On je hostem v domě Šimona koželuha u moře.‘
33Hned jsem tedy k tobě poslal a ty jsi dobře udělal, že jsi přišel. Nyní tedy my všichni před Boží přítomností posloucháme všechno, co ti bylo nařízeno Pánem.“ 34Petr otevřel ústa a řekl: „V pravdě jsem pochopil, že u Boha není přijímání osob podle postavení.
35Ale v každém národě Mu je vítaný ten, který se Ho bojí a vykonává spravedlnost.
36To je to slovo, které poslal synům Izraele, kdyžkázal evangelium pokoje skrze Ježíše Krista: On je Pánem všech!
37Sami víte, co se stalo po celém Judsku, počínaje od Galileje, po křtu, který kázal Jan: 38Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta. On procházel zemí, dělal dobro a uzdravoval všechny, se kterými ďábel špatně zacházel – protože s Ním byl Bůh. 39A my jsme svědci všeho, co udělal v oblasti Judska a Jeruzaléma. Oni Ho zavraždili – pověsiliHo na dřevěný kříž. 40Bůh Ho třetí den probudil z mrtvých a dal Mu, aby se stal zjevným ne všem lidem, 41ale svědkům dříve určeným od Boha, nám, kteří jsme s Ním spolujedli a spolupili poté, co vstal z mrtvých. 42Přikázal nám, abychom lidem kázali a slavnostně svědčili, že On je Bohem určený soudce živých i mrtvých. 43Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že skrze Jeho jméno obdrží odpuštění hříchů každý, kdo v Něho věří.“ 44Zatímco Petr ještě mluvil tyto výroky, Duch svatý padl na všechny, kteří těm slovům naslouchali. 45Všichni obřezaní, kteří přišli s Petrem, byli ohromeni, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého. 46Vždyť je slyšeli mluvit jazyky a velebit Boha. Tehdy na to Petr reagoval: 47„Může snad někdo zabránit tomu, abybyli pokřtěni ti, kteří obdrželi Ducha svatého tak, jako jsme Ho obdrželi i my?“ 48Nařídil, abybyli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista. Tehdy ho poprosili, aby s nimi zůstal několik dní.
Poznámky:
10,3 třetí – dosl. deváté (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
10,9 dvanácté – dosl. šesté (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
10,14 neboť – var. že, protože
10,14 poskvrněný – někdy překládáno jako ‚společný‘ (Sk 2,44; 4,32; Tit 1,4; Jud 3)
10,30 třetí – dosl. deváté (viz poznámky: ‚Počítání času‘)
10,33 Pánem – jiné rukopisy: Bohem
Obrácení pohana Kornélia
1Avšak apoštolové a bratři, kteří byli v Judsku, uslyšeli, že také pohané přijali Boží slovo.2Když Petr vystoupil do Jeruzaléma, obřezaní mu vytýkali:3„Vstoupil jsi do domu neobřezaných mužů a spolujedl jsi s nimi!“ 4Petr začal popořadě vysvětlovat:
5„Byl jsem ve městě Joppe a modlil jsem se. Uviděl jsem v úžasu vidění: Sestupující nějakou nádobu jakoby velikou plachtu, která sestupovala čtyřmi rohy z nebe a přišla až ke mně.6Pozorně jsem sledoval, co je v ní. A uviděl jsem zemské čtvernožce, divokou zvěř, plazy i nebeské ptactvo.7Slyšel jsem také hlas, který mi řekl: ‚Petře, vstaň, zabíjej a jez.‘ 8Řekl jsem: ‚V žádném případě, Pane! Do mých úst nikdy nevstoupilo nic poskvrněného nebo nečistého.‘9Z nebe zazněl hlas podruhé: ‚Co Bůh očistil, nepokládej za poskvrněné.‘ 10To se stalo třikrát a znovu to všechno bylo vytaženo vzhůru do nebe. 11A hle: Hned nato stáli tři muži u domu, ve kterém jsem byl. Byli ke mně vysláni z Cesareje. 12Duch mi řekl, abych šel s nimi a nepochyboval. Šlo se mnou také těchto šest bratrů a vstoupili jsme do domu jednoho muže. 13Oznámil nám, jak uviděl ve svém domě anděla, který se před ním postavil a řekl mu: ‚Pošli do Joppe a zavolej si Šimona zvaného Petr.
14On ti řekne slova, ve kterých budeš spasen ty i všichni z tvojí domácnosti.‘ 15V začátku mého mluvení na ně padl Duch svatý stejně jako i na nás na začátku. 16Vzpomněl jsem si na Pánovo slovo, jak řekl: ‚Jan vás křtil ponořením do vody, vy však budete křtem ponořeni v Duchu svatém.‘ 17Pokud jim dal Bůh úplně stejný dar jako nám, kteří jsme uvěřili na základě Pána Ježíše Krista – kdo jsem já, abych mohl bránit Bohu?“
18Když to uslyšeli, uklidnili se a oslavovali Boha: „Tak tedy i pohanům dal Bůh změnu myšlenív lítosti, která vede k životu!“
Církev v Antiochii
19Ti, kteří se rozprchli před pronásledováním, které nastalo kvůli Štěpánovi, prošli zemi až do Fénicie, Kypru a Antiochie. Slovo evangelia ale říkali jen Židům.
20Někteří z nich byli muži z Kypru a z Kyrény. Ti přišli do Antiochie a říkali evangelium také Helénistům; kázali evangelium Ježíše Krista.
21A byla s nimi Pánova ruka – veliký počet věřících se obrátil k Pánu. 22Zpráva o nich byla slyšet v uších lidí z církve, která byla v Jeruzalémě. A vyslali Barnabáše, aby šel až do Antiochie.
23Když tam přišel a uviděl tu Boží milost, zaradoval se a všechny povzbuzoval, aby záměr jejich mysli zůstával v Pánu.
24Byl totiž dobrým mužem, plný Ducha svatého a víry. A značně veliký zástup se přidal k Pánu.
25Barnabáš tehdy odsud vyšel do Tarsu hledat Saula. Když ho našel, přivedlho do Antiochie. 26A byli spolu shromážděni v církvi celý rok a vyučovali značně veliký zástup. V Antiochii byli učedníci poprvé nazváni: ‚Kristovci‘. 27V těch dnech sestoupili z Jeruzaléma do Antiochie proroci. 28Jeden z nich, jménem Agabos, povstal a skrze Ducha svatého naznačil, že má být po celém obydleném světě veliký hladomor (což se stalo za císaře Kaludia). 29Učedníci tedy určili, aby každý z nich – jak kdo může, podle svých prostředků – poslali jako pomoc sbírku bratrům bydlícím v Judsku. 30To také udělali – poslali tu sbírku ke starším skrze ruce Barnabáše a Saula.
Poznámky:
11,2 vytýkat – var. rozlišovat, posuzovat, rozsuzovat
11,17 úplně stejný – var. ekvivalentní, na stejné úrovni, identický
11,19 slovo evangelia ale říkali jen Židům – dosl. nikomu neříkali slovo evangelia, jen/kromě Židů
11,26 Kristovci – odsud: ‚křesťané‘
11,28 obydlený svět – označuje někdy území Římské říše, jindy svět jako takový
11,29 jako pomoc – dosl. k (do) pomoci
Herodes pronásleduje církev
1V ten čas král Herodes vztáhl ruce, aby špatně zacházel s některými lidmi z církve.2Nechal zabít mečem Jakuba (Janova bratra).3Když viděl, že se to Židům líbí, pokračoval a chtěl se zmocnit i Petra (bylo to ve dnech nekvašených chlebů).4Toho Petra se zmocnil, vsadil ho do vězení a svěřil ho čtyřem skupinám po čtyřech vojácích, aby ho střežili. Chtěl ho po pesachu vyvést před lid.5Petr byl tedy hlídán ve vězení a lidé z církve se za něj k Bohu vroucně modlili. 6Noc předtím, než ho měl Herodes vyvést, spal té noci Petr mezi dvěma vojáky spoutaný dvěma řetězy a strážci přede dveřmi hlídali vězení.7A hle: Pánův anděl se postavil a ve vězeňské cele zazářilo světlo. Udeřil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: „Rychle vstaň.“ A z rukou mu spadly řetězy.
8Anděl mu řekl: „Opásej se a zavaž si své sandály.“ A udělal to tak. Řekl mu: „Obleč si svůj plášť a následuj mě.“
9A vyšel, následoval ho a nevěděl, že to, co se děje skrze anděla, je skutečné. Myslel si, že vidí vidění.
10Prošli kolem první i druhé stráže a přišli k železné bráně, která vede do města. Ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli a prošli přes jednu ulici – a hned od něho anděl odstoupil. 11Když Petr přišel k sobě, řekl: „Nyní skutečně vím, že Pán poslal Svého anděla a vysvobodil mě z Herodovy ruky a ze všeho, co židovský lid očekával.“ 12Když si to uvědomil, přišel k domu Marie (matky Jana zvaného Marek), kde bylo shromážděno mnoho lidí, kteří se modlili. 13Když Petr tloukl na bránu, přistoupila mladá služebná jménem Rodé, aby uslyšela, kdo jde. 14Poznala Petrův hlas. Ze samé radosti neotevřela bránu, vběhla dovnitř a oznámila, že před bránou stojí Petr. 15Avšak oni jí řekli: „Šílíš!“ Ale ona se držela svého tvrzení, že to tak je. Řekli: „To je jeho anděl!“ 16Ale Petr stále tloukl na bránu. Otevřeli mu, a když ho uviděli, byli ohromeni. 17Pokynul jim rukou, aby byli ticho. Vyprávěl jim, jak ho Pán vyvedl z vězení. Řekl: „Oznamte to Jakubovi a bratrům.“ A vyšel a šel na jiné místo. 18Když nastal den, byl mezi vojáky nemalý rozruch ohledně toho, co se vlastně stalo s Petrem. 19Herodes ho usilovně hledal, ale nenašel ho. Vyptával se strážců, a pak přikázal, aby je odvedli k trestu. Petr sestoupil z Judska do Cesareje a strávil tam nějaký čas. 20Herodes se zuřivě rozhněval na obyvatele Týru a Sidónu. Ti k němu jednomyslně přišli, přesvědčili Blasta (který byl královským komorníkem) a prosili o pokoj, protože potrava pro jejich oblast byla z královského území. 21V ustanovený den si Herodes oblékl královské oblečení a posadil se na soudní stolici. A přednesl jim veřejný projev. 22Lidé zvolali: „To je hlas Boží, a ne lidský!“
23Hned ho však Pánův anděl udeřil za to, že nevzdal slávu Bohu. Byl rozežrán červy a naposledy vydechl.
24A Boží slovo rostlo a rozrůstalo se. 25Když Barnabáš a Saul naplnilisvou službu, vrátili se do Jeruzaléma a vzali s sebou i Jana zvaného ‚Marek‘.
Poznámky:
12,11 skutečně – var. pravdivě
12,22 před slovem ‚bůh‘ chybí člen, což odkazuje spíše na pohanského ‚boha‘
12,25 do Jeruzaléma – jiné rukopisy: ‚z Jeruzaléma‘
Vyslání Barnabáše a Pavla
1V Antiochii byli v církvi proroci a učitelé, jako například Barnabáš, Simeon (zvaný Černý), Lukios z Kyrény, Manaén (vychován s tetrarchou Herodem) a Saul.2Když sloužili Pánu a postili se, Duch svatý jim řekl: „Oddělte Mi Barnabáše a Saula k dílu, ke kterému jsem je povolal.“ 3Tehdy se postili, pomodlili, položili na ně ruce a propustili je.
Na Kypru
4Oni tedy byli vysláni Duchem svatým. Sestoupili do Seleukie a odtud se přeplavili na Kypr.5Když se ocitli v Salamině, kázali Boží slovo v židovských synagogách. Měli s sebou pomocníka Jana.6Když prošli skrze celý ostrov až do Páfu, našli muže jménem Barjesus (nějaký astrolog a židovský falešný prorok).7Ten byl u učeného muže prokonzula Sergia Pavla. On si nechal zavolat Barnabáše a Saula a velmi toužil slyšet Boží slovo.8Ale stavěl se jim na odpor Elymas ‚Astrolog‘ (neboť tak se překládá jeho jméno) a snažil se odvrátit prokonzula od víry.
9Avšak Saul (zvaný také ‚Pavel‘) – naplněn Duchem svatým – na něj pohleděl a řekl:
10„Ó ty ďáblův synu, plný veškeré lsti a zločinu, nepříteli veškeré spravedlnosti: Nepřestaneš převracet Pánovy přímé cesty? 11A nyní hle: Je nad tebou Pánova ruka a budeš slepý; nebudeš vidět slunce až do určeného času.“ Hned na něj padla mlha a temnota; chodil kolem a hledal, kdo by ho vedl za ruku. 12Tehdy prokonzul viděl, co se stalo; uvěřil a byl ohromen z Pánova učení.
V pisidské Antiochii
13Pavel a ti, kteří byli kolem něho, přepluli z Páfu a přišli do Pergy v Pamfylii. Jan však od nich odešel a vrátil se do Jeruzaléma.
14Z Pergy šli dál do Pisidské Antiochie. V sobotní den vešli do synagogy a posadili se. 15Po veřejném předčítání Zákona a Proroků pro ně správcové synagogy poslali a řekli: „Muži bratři, pokud je mezi vámi nějaké slovo povzbuzení vůči lidem, mluvte.“ 16Pavel povstal, pokynul rukou, a řekl: „Izraelští muži a ti, kteří se bojíte Boha, poslouchejte: 17Bůh tohoto izraelského národa si vybral naše otce; vyvýšil tento lid, když pobýval v egyptské zemi. A z té země je vyvedl s paží vztaženou vysoko. 18Kolem času čtyřiceti let snášel na poušti jejich chování. 19Když zničil v kanánské zemi sedm národů, rozdělil jim losem zemi. 20Poté, trvalo to asi čtyři sta padesát let, jim dával soudce až do doby proroka Samuele. 21Od té doby žádali krále a Bůh jim dal na čtyřicet let Saula, syna Kíšova, muže z kmene Benjamín.
22Když ho odstranil, vzbudil jim jako krále Davida, o němž také řekl ve svědectví: ‚Našel jsem Davida, syna Jišajova, muže podle Mojí mysli – ten vykoná veškerou Moji vůli.‘ 23Podle zaslíbení Bůh z jeho potomstva přivedl Izraeli Spasitele – Ježíše.
24Před tváří Jeho vstupu na zem Jan předem vyhlásil křest změny myšlenív lítosti - pro celý izraelský lid.
25Zatímco Jan naplňoval svoji závodní dráhu, řekl: ‚Nejsem ten, za koho mě pokládáte. Ale hle: Přichází po mně Ten, kterému nejsem hoden ani rozvázat sandály na Jeho nohou.‘ 26Muži bratři, synové Abrahamova rodu a ti mezi vámi, kteří mají posvátnou úctu před Bohem: Bylo nám posláno toto slovo spásy.
27Neboť ti, kteří bydlí v Jeruzalémě a jejich vládci Ho nepoznali a odsoudili Ho – a taknaplnili hlasy proroků, která se čtou každou sobotu.
28Ačkoli nenašli žádný důvod k rozsudku smrti, žádali Piláta, aby Ho nechal zabít. 29Když dokončili všechno, co se mělo vůči Němu stát, sundali Ho z dřevěného kříže a byl položen do hrobky. 30Bůh Ho však vzkřísil z mrtvých.
31On se zjevoval po mnoho dnů těm, kteří s Ním vystoupili z Galileje do Jeruzaléma. Ti jsou nyní Jeho svědky před lidmi.
32A my vám kážeme evangelium, že to zaslíbení, které se stalo našim otcům, Bůh naplnil nám, jejich dětem, když vzkřísil Ježíše.
33Jak je psáno v druhém žalmu: ‚Ty jsi Můj syn, Já jsem Tě dnes zplodil.‘ 34A že Ho vzkřísil z mrtvých, aby se již nenavracel do úplné zkázy, řekl takto: ‚Dám vám zbožné a věrné Davidovy záležitosti.‘ 35Proto i v jiném žalmu říká: ‚Nedáš svému Zbožnému vidět úplnou zkázu.‘ 36Vždyť David ve své generaci sloužil Božímu úmyslu. Zesnul, přidal se ke svým otcům a viděl úplnou zkázu. 37Avšak Ten, kterého Bůh vzkřísil, neviděl úplnou zkázu. 38Muži bratři, proto ať je vám známo, že skrze Toho Ježíše je vám hlásáno odpuštění hříchů. 39A od všeho, od čeho jste nemohli být ospravedlněni v Mojžíšově zákoně – od toho je v Něm ospravedlňován každý, kdo věří. 40Proto hleďte, aby na vás nepřišlo to, co je řečeno v Prorocích: 41‚Hle: Vy, kteří Mnou opovrhujete, divte se a zmizte kvůli skutku, který vykonám ve vašich dnech. Skutek, kterému nikdy neuvěříte, ani kdyby vám ho někdo vyprávěl.‘“ 42Když z té židovské synagogy vycházeli, pohané je vybídli, aby k nim ty výroky promluvili také příští sobotu. 43Když byli lidé ze synagogy rozpuštěni, mnoho Židů a Bohabojných proselytů následovalo Pavla a Barnabáše, kteří k nim mluvili a přesvědčovali je, aby zůstali v Boží milosti. 44Další sobotu se shromáždili lidé téměř z celého města, aby slyšeli Pánovo slovo.
45Když Židé uviděli zástupy, byli naplněnizávistí a začali mluvit proti tomu, co řekl Pavel; a rouhali se.
46Tehdy Pavel a Barnabáš směle promluvili: „Nejprve bylo zapotřebí mluvit Boží slovo k vám, ale když jste ho odmítli a nepovažujete se za hodné věčného života, hle: obracíme se k pohanům.
47Neboť takto nám to Pán přikázal: ‚Ustanovil jsem tě za světlo pohanům, abys byl ke spáse až do nejposlednějších končin země.‘ "
48Když to pohané uslyšeli, radovali se a oslavovali Pánovo slovo. A uvěřili všichni, kteří byli ustanoveni k věčnému živou.
49A Pánovo slovo se rozšiřovalo po celé krajině. 50Židé však podnítili vážené ženy vyznávající náboženství a přední muže města, aby rozvířili perzekuci proti Pavlovi a Barnabášovi. A z té krajiny je vyhnali.
51Oni však proti nim vytřepali prach ze svých nohou a šli do Ikonie.
52A učedníci byli naplněni radostí a Duchem svatým.
Poznámky:
13,7 velmi žádat – var. usilovně hledat , velmi se snažit
13,10 převracet – var. odvracet (stejné ř. slovo jako v Sk 13,8)
13,34 svatý – var. zbožný
13,43 proselyta – označuje člověka, který přestoupil z pohanství na židovství
13,45 rouhat – dosl. rouhajíce se; var. urážejíc
13,46 považovat – var. soudit
13,50 vyznávající náboženství - ř. slovo jako ve Sk 13,43 (v překladu: vyznávající, nábožensky zaměřený člověk, vyznávající)
V Ikoniu
1Stalo se, že rovněž v Ikoniu vešli do židovské synagogy a mluvili tak, že uvěřilo velké množství Židů i Řeků.2Avšak Židé, kteří neposlechli, rozvířili a špatně zacházeli s dušemi pohanů proti bratrům.3Strávili tam tedy dlouhý čas, směle mluvili o Pánu, který dosvědčoval slovo Své milosti tím, že dal, aby skrze jejich ruce nastaly znamení a zázraky.4Množství lidí z města bylo rozděleno: Někteří byli s Židy, jiní však s apoštoly.5Když se je pohané a Židé se svými vládci pokusili urážet a ukamenovat,6uvědomili si to a utekli do bezpečí – do lykanonských měst Lystry a Derbe a do okolí;
7a tam kázali evangelium.
V Lystře
8V Lystře seděl nějaký muž nemocný na nohy, který byl chromý od doby, kdy byl v břiše své matky; ten člověk nikdy nechodil.
9On poslouchal mluvícího Pavla. Pavel se na něj pozorně podíval, a když uviděl, že má víru, abybyl zachráněn, řekl velikým hlasem: 10„Postav se vzpřímeně na své nohy!“ On vyskočil a začal chodit. 11Když zástupy viděly, co Pavel udělal, pozdvihly svůj hlas a řekli lykanonsky: „Sestoupili k nám bohové, kteří se připodobnili lidem!“ 12Barnabáše nazvali jménem ‚Zeus‘ a Pavla nazvali jménem ‚Hermés‘ (protože byl vedoucí řečník). 13Kněz boha jménem Zeus, který byl před městem, přivedl býky s věnci k branám města a chtěl je se zástupy obětovat. 14Když to uslyšeli apoštolové Barnabáš a Pavel, roztrhli svoje roucha, vběhli do zástupu a křičeli:
15„Muži, co to děláte?! Také my jsme lidé podléhající stejným utrpením jako vy. Kážeme vám evangelium, abyste se obrátili od těchto zbytečností k živému Bohu, který udělal nebe, zemi, moře i všechno, co je v nich. 16On v minulých generacích nechal všechny národy jít svou cestou.
17Ačkoliv nenechal sám Sebe bez svědectví: Dělal dobro, když vám dával z nebe déšť a úrodné období – sytil vás jídlem a vaše myslisytil vnitřní radostí.“ 18Když to říkali, jen stěží zadrželi zástupy, aby jim neobětovaly. 19Potom přišli Židé z Antiochie a Ikonie. Podnítili zástupy a ukamenovali Pavla. Odtáhli ho pryč z města, protože se domnívali, že zemřel. 20Když ho jeho učedníci obestoupili, vstal, vešel do města a další den odešel s Barnabášem do Derbe.
Návrat do Antiochie
21Tomu městu kázali evangelium a mnoho lidí se stalo učedníky. Pak se vrátili do Lystry, Ikonie a do Antiochie.
22Posilovali duše učedníků a povzbuzovali je, aby setrvávali ve víře – říkali, že musíme do Božího království vstoupit skrze mnoho utrpení. 23V každé církvi skrze hlasování zvedáním rukou ustanovili starší; modlili se a s postem je předkládali Pánu, ve kterého uvěřili. 24A prošli skrze Pisidii a přišli do Pamfylie. 25V Pergen mluvili Boží slovo a sestoupili do Attalie.
26Odsud se plavili do Antiochie, kde byli kdysi svěřeni Boží milosti k dílu, které nynínaplnili.
27Když přišli a shromáždili církev, oznámili jim všechno, co s nimi Bůh udělal a že pohanům otevřel dveře víry.
28Strávili tam s učedníky nemalý čas. Poznámky:
14,8 od doby, kdy byl v břiše – dosl. od dělohy
Jeruzalémský koncil
1A sestoupili nějací lidé z Judska a učili bratry: „Pokud nebudete obřezáni podle Mojžíšova zvyku, nemůžete být spaseni.“2Barnabáš a Pavel se s nimi dostali do hádky a nemalé debaty. Ustanovili, že Pavel, Barnabáš a někteří další z nich vystoupí do Jeruzaléma k apoštolům a starším a budou o této otázce jednat.3Oni tedy, vypraveni od církve, prošli skrze Fénicii a Samaří, a přitom vyprávěli o obrácení pohanů a všem bratrům a sestrám přinášeli velikou radost.4Když se dostali do Jeruzaléma, byli přijati od církve, apoštolů a starších. Oznámili jim všechno, co s nimi Bůh udělal.5Povstali však někteří lidé ze skupiny farizeů, kteří uvěřili, a říkali: „Musí se dát obřezat; nařídit jim, aby zachovali Mojžíšův zákon.“ 6Apoštolové a starší se tedy sešli, aby se na tu věc podívali.
7Když nastala veliká debata, Petr se postavil a řekl jim: „Muži bratři, víte, že od dávných dnů si mezi vámi Bůh vybral mě, aby skrze moje ústa pohané uslyšeli slovo evangelia a uvěřili.
8A ten Znalec myslí, totiž Bůh, jim vydal svědectví, když jim dal Ducha svatého, jako Ho dal i nám.
9A nerozlišoval mezi námi a jimi, když vírou očistil jejich mysli.
10Proto se nyní ptám: Proč pokoušíte Boha, když chcete učedníkům položit na krk jho, které nemohli unést ani naši otcové ani my?
11Ale věříme, že jsme skrze milost Pána Ježíše Krista spaseni takovým způsobem jako oni.“
12Celé to množství lidí utichlo a lidé poslouchali Barnabáše a Pavla, kteří jim vyprávěli, jaké znamení a zázraky skrze ně Bůh udělal mezi pohany. 13Když utichli, reagoval na to Jakub: „Muži bratři, poslouchejte mě: 14Šimon vyprávěl, jak Bůh dříve navštívil pohany, aby z nich přijal lid Svého jména. 15S tím se shodují slova proroků, jak je psáno: 16‚Potom se vrátím a znovu vybuduji Davidův stan, který spadl. A ten zbořený stan znovu vybuduji a postavím ho vzpřímeně, 17tak aby i ostatní lidé hledali Pána, i všichni pohané, nad kterými je vzýváno Moje jméno – to říká Pán, Ten, který to všechno dělá. 18Bohu jsou od věčnosti známé všechny Jeho skutky.‘ 19Proto soudím, abychom nedělali potíže těm z pohanů, kteří se obrací k Bohu, 20ale napsali jim jen to, aby se drželi dál od znečištění model, smilstva, toho zardoušeného a od krve.
21Vždyť Mojžíš má od dávných generací v každém městě hlasatele v synagogách, kde bývá čten každou sobotu.“ 22Tehdy apoštolové, starší a celá církev usoudili, že vyberou ze svého společenství tyto muže, které pošlou do Antiochie s Pavlem a Barnabášem: Judu (zvaného Barsabáš) a Sílase – muže, kteří byli mezi bratry vedoucími. 23Napsali skrze jejich ruku toto: „Apoštolové, starší a bratři píší bratrům mezi pohany, totiž těm v Antiochii, Sýrii a Kilikii: Zdravíme vás. 24Doslechli jsme se, že nějací lidé, kteří od nás vyšli, vás rozrušili slovy a zmátli vaše duše, [když říkali: ‚Obřežte se a zachovejte zákon.‘] – kterým jsme to nepřikázali. 25Proto jsme došli jednomyslnosti a usoudili jsme, že vybereme muže a pošleme je k vám s našimi milovanými – Barnabášem a Pavlem, 26což jsou lidé, kteří svěřili svoje duše jménu Pána Ježíše Krista. 27Poslali jsme tedy Judu a Sílase a skrze slovo jejich úst vám bude řečeno to samé. 28Vždyť Duch svatý I my jsme usoudili, že na vás nepoložíme větší břemeno, kromě toho nezbytného:
29Držte se dál od masa obětovaného modlám, krve, toho zardoušeného a smilstva. Uděláte dobře, když se budete těmto věcem důsledně vyhýbat. Buďte silní!“ 30Když tedy byli propuštěni, přišli do Antiochie a shromáždili množství lidí, kterým předali dopis. 31Když ho četli, radovali se z jejich povzbuzení. 32Juda a Sílas (kteří byli sami proroky) své bratry skrze mnohé slovo povzbuzovali a posilovali. 33Pobyli tam nějaký čas a byli propuštěni v pokoji od bratrů k těm, kteří je poslali. 34Sílas však usoudil, že tam zůstane.
35Pavel a Barnabáš strávili nějak čas v Antiochii a s mnoha dalšími lidmi učili a kázali evangelium, totiž Pánovo slovo.
Hádka Pavla a Barnabáše
36Po několika dnech řekl Pavel Barnabášovi: „Vraťme se a navštivme naše bratry v každém městě, ve kterém jsme hlásali Pánovo slovo, a zeptejme se, jak se mají. 37Barnabáš chtěl, aby s sebou vzali i Jana zvaného Marek. 38Pavel však nepokládal za vhodné ho vzít s sebou, protože se v Pamfylii od nich odloučil a nešel s nimi do díla. 39Nastala tedy ostrá hádka, takže se oddělili jeden od druhého. Barnabáš vzal s sebou Marka a odpluli na Kypr, 40zatímco Pavel si vybral Sílase, a když ho bratři svěřili Pánově milosti, odešel. 41Procházeli Sýrií a Kilikií a posilovali církve.
Poznámky:
15,14 Šimon – dosl. Simeon
15,26 svěřili své duše – var. nasadili (riskovali) své životy
15,33 kteří je poslali – var. apoštolům
Pavlova cesta
1Přišel také do Derbe a do Lystry, a hle: Byl tam nějaký učedník jménem Timoteus, syn židovské věřící ženy; a jeho otec byl Řek.2Bratři v Lystře a Ikonii o něm vydali dobré svědectví.3Pavel chtěl, aby s ním vyšel. Přijal ho a nechal ho obřezat kvůli Židům, kteří byli v těch místech, neboť všichni věděli, že jeho otec byl Řek.4Když chodili po městech, předávali jim k zachovávání ustanovení, na kterých se usnesli apoštolové, starší a ti v Jeruzalémě.5A tak byli církve posíleny ve víře a každý den jejich počet narůstal.
Vidění makedonského muže
6Prošli oblastmi Frygie a Galacie, neboť jim bylo od Ducha svatého zabráněno mluvit slovo v Malé Asii.
7Přišli do Mysie apokusili se jít do Bithynie, ale Ježíšův Duch jim to nedovolil.8Prošli Mysií a sestoupili do Troady.9A během noci se Pavlovi ukázalo vidění: Nějaký makedonský muž stál a vybízel ho: „Přijď do Makedonie a pomoz nám!“
10Když uviděl to vidění, hned jsme se snažili vyjít do Makedonie, protože jsme byli přesvědčeni, že nás Bůh povolal k tomu, abychom jim kázali evangelium.
Obrácení Lydie
11Přepluli jsme tedy z Troady a pluli jsme přímo do Samothráké a následující den jsme pluli do Neapolis. 12Odtud jsme pluli do Filip, což je přední město této části Makedonie a římská kolonie. V tom městě jsme strávili několik dní.
13V den soboty jsme vyšli mimo městské brány podél řeky; domnívali jsme se, že tam bude místo k modlitbě. Posadili jsme se a mluvili k ženám, které se tam sešly.
14A poslouchala nás jedna žena jménem Lydie, prodavačka purpurových látek z města Thyatiry, která byla ctitelkou Boha. Její mysl Pán úplně otevřel, aby věnovala pozornost tomu, co řekl Pavel. 15Když byla pokřtěna a její dům také, vybídla nás: „Pokud jste usoudili, že jsem věrná Pánu, vstupte do mého domu a zůstaňte.“ A naléhala na nás.
Pavlovo uvěznění ve Filipech
16Když jsme šli na místo k modlitbě, stalo se, že se s námi setkala nějaká mladá služebná, která měla ducha mýtického hada Pýthóna. Tím duchem věštila a tak svým pánům přinášela mnohý užitek.
17Ona stále doprovázela Pavla a nás a volala: „Tito lidé jsou otroci Nejvyššího Boha, oni vám hlásají cestu spásy!“
18To dělala po mnoho dní. Pavel to těžce nesl, obrátil se a řekl tomu duchu: „Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista: Vyjdi z ní.“ A v tu chvíli z ní vyšel.
19Když její páni viděli, že jim ušla nadějena zisk, zmocnili se Pavla a Sílase a táhli je na místo veřejného shromáždění před vládce. 20Přivedli je před velitele a řekli: „Tito lidé pobuřují naše město. 21Jsou to Židé a hlásají zvyky, které nám nejsou dovoleny přijmout, ani je dělat, protože jsme Římané.“ 22Lidé ze zástupu proti nim spolupovstali a velitelé z nich strhli pláště a rozkázali, aby je bili holí. 23Když jim vysázeli mnoho ran, vsadili je do vězení. Přikázali vězeňskému dozorci, aby je bezpečně hlídal. 24Když přijal takové nařízení, vsadil je do vnitřního vězení a jejich nohy zabezpečil v dřevěné kládě. 25O půlnoci se Pavel a Sílas modlili a zpívali chvalozpěvy Bohu. Ostatní vězni je poslouchali. 26Najednou nastalo veliké zemětřesení, takže byly otřeseny základy vězení. Hned se všem otevřely dveře a všem se uvolnila pouta.
27Když se probudil vězeňský dozorce a uviděl otevřené dveře vězení, vytasil meč, aby se zabil. Domníval se totiž, že vězni utekli. 28Pavel však zavolal velikým hlasem: „Nedělej si nic zlého, vždyť jsme všichni zde!!“ 29Vězeňský dozorce požádal o světlo a přiběhl k nim; třásl se strachem a padl před Pavla a Sílase.
30Vyvedl je ven a řekl: „Páni, co mám dělat, abych byl spasen?“
31Řekli: „Uvěř na základě Pána Ježíše a budeš byl spasen ty i členové tvojí domácnosti.“ 32A řekli Pánovo slovo jemu i všem, kteří byli v jeho domácnosti.
33V tu noční hodinu se jich ujal a obmyl jejich rány. A hned byl pokřtěn on i všichni z jeho domácnosti. 34Když je přivedl do svého domu, předložil jim stůl s jídlem a veselil se s celou domácností, že uvěřili Bohu. 35Když nastal den, poslali velitelé ozbrojenou stráž a řekli jim: „Propusťte ty lidi.“ 36Vězeňský dozorce oznámil ta slova Pavlovi: „Velitelé poslali vzkaz, abyste byli propuštěni. Proto nyní vyjděte a jděte v pokoji.“ 37Ale Pavel jim řekl: „Nás, římské občany, bez soudu veřejně zbili a vsadili do vězení – a nyní nás potají vyhánějí? Ne, ale ať sami přijdou a vyvedou nás.“ 38Ozbrojená stráž oznámila tyto výroky velitelům. Když uslyšeli, že jsou římští občané, báli se. 39Přišli a omluvili se jim. Vyvedli je a prosili, aby odešli z města. 40Vyšli tedy z vězení a přišli k Lydii. Uviděli bratry, povzbudili je a odešli odsud.
Poznámky:
16,4 usnesli – dosl. soudili, usoudili
16,11 dosl. Nového města
16,16 Pýthón – mýticky had, který byl uctívaný v Delfách; spojován s věštbou
Pobouření v Tesalonice
1Cestovali jsme skrze Amfipolis a Apollonii a přišli jsme do Tesaloniky, kde byla židovská synagoga.
2Podle svého zvyku k nim Pavel vešel a po tři soboty jim kázal z Písem.3Otvíral a předkládal jim, že Kristus měl trpět a vstát z mrtvých, a že: „Ten Ježíš, jehož vám hlásám, je ten Kristus.“4A někteří z nich uvěřili a připojili se k Pavlovi a Sílasovi; bylo mezi nimi i velké množství Bohabojných Řeků a nemálo předních žen.
5Židé, kteří neuvěřili, podnícenizávistí přibrali k sobě několik zlých mužů z tržiště a shromáždili zástup lidí. Rozrušili celé město, napadli Jásonův dům a snažili se je vyvést před lid.6Když je nenašli, táhli Jásona a nějaké bratry před správce města a volali: „Tito lidé, kteří rozrušují celý svět, přišli také sem! A Jáson je přijal do domu!7A ti všichni jednají proti ustanovení císaře, když říkají, že je jiný král – Ježíš!“8Tak rozrušili zástup i správce města, kteří to slyšeli.9Když dostali od Jásona a ostatních záruku, propustili je.
Kázání evangelia v Beroji
10A bratři hned v noci vyslali Pavla a Sílase do Beroje. Když tam přišli, odebrali se do židovské synagogy. 11Ti Židé byli ušlechtilejší, než v Tesalonice. Oni přijali slovo s veškerou odhodlaností a každý den zkoumali Písma, zda je tomu skutečně tak. 12Takže mnoho z nich uvěřilo; i řecké vážené ženy a nemálo mužů. 13Když se však dozvěděli Židé z Tesaloniky, že bylo od Pavla hlásáno slovo také v Beroji, přišli také tam a třásli a rozrušovali zástupy. 14Bratři hned vyslali Pavla, aby šel k moři; avšak Sílas a Timoteus tam zůstali.
15Ti, kteří doprovázeli Pavla, ho přivedli až do Athén. Když obdrželi instrukce pro Sílase a Timotea, aby přišli tak rychle jak jen to bude možné, vrátili se zpět.
Pozdvižení v Athénách
16Zatímco na ně Pavel čekal v Athénách, jeho duch se v něm rozhorlil, když spatřil, že město je plné model. 17Diskutoval tedy každý den s Židy a Bohabojnými lidmi v synagoze. A také každý den diskutoval na místě veřejného shromáždění s těmi, kteří tam byli přítomni.
18Někteří epikurejci, stoici a filozofové se s ním dohadovali. A někteří řekli: „Co nám tu chce tento kecal říkat?“ Jiní však říkali: „Zdá se, že je to hlasatel cizích bohů.“ – protože jim kázal evangeliumo Ježíši a vzkříšení.
19Chopili se ho, vedliho na Areopág a řekli mu: „Smíme vědět, co je to za nové učení, které říkáš? 20Vždyť do našich uší přinášíš nějaké cizí věci. Chceme tedy vědět, co to má být.“ 21Všichni Athéňané a hosté, kteří tam byli na návštěvě, totiž netrávili čas ničím jiným, než že říkali a poslouchali něco nového. 22Pavel se postavil uprostřed Areopágu a řekl: „Athénští muži, vidím, že jste v každém ohledu velmi náboženští.
23Vždyť když jsem se procházel a pozorně sledoval vaše předměty uctívání, našel jsem také oltář, na kterém bylo napsáno: ‚NEZNÁMÉMU BOHU.‘ Toho tedy, kterého neznáte a projevujete Mu zbožnost, Toho vám hlásám:
24Bůh, který udělal svět a všechno, co je v něm, On je Pánem nebe a země a nebydlí v chrámech udělaných lidskýma rukama, 25ani si nedává sloužit lidskýma rukama, jak by potřeboval něco navíc, ale Sám dává všem život, dech a všechno ostatní.
26Z jedné krve udělal každý lidský národ, který přebývá na celé tváři země. Určil jim nařízená období a hranice jejich přebývání,
27aby hledali Boha, zda by se Ho snad mohli dotknout a najít Ho, ačkoliv není daleko od každého [jednoho] z nás. 28Neboť: ‚V Něm žijeme, pohybujeme se a jsme.‘ Jak také někteří z vašich básníků řekli: ‚Vždyť jsme i Jeho rod.‘ 29Jsme tedy Božím rodem. Nemáme se domnívat, že Božstvo je vzhledově jako zlato, stříbro, kámen a nosícejch lidského řemesla a přemýšlení.
30Bůh tedy přehlédl období nevědomosti a nyní přikazuje každému člověku na každém místěv lítostizměnit myšlení, 31neboť ustanovil den, ve kterém má ve spravedlnosti soudit celý obydlený svět v Muži, kterého k tomu určil. Všem o tom poskytl důkaz, když Ho vzkřísil z mrtvých.“ 32Když uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, někteří se začali posmívat a někteří řekli: „Poslechneme si tě ohledně této věci ještě jindy.“ 33Tak Pavel vyšel z jejich středu. 34Avšak někteří muži se k němu připojili a uvěřili. Mezi nimi byl i Dionysios (člen rady Areopágu), žena jménem Damaris a s nimi ještě další lidé.
Poznámky:
17,3 otvírat – zesílená forma slova ‚otvírat‘ (tedy: úplně otvírat)
17,6 celý svět – někdy označuje svět jako takový, někdy obydlený svět , někdy jen Římskou říši
17,9 záruka – var. kauce
17,28 ‚V něm žijeme, pohybujeme se a jsme.‘ – výrok básníka Epimenidese; ‚Vždyť jsme i jeho rod.‘ – výrok básníka Aratose.
17,31 obydlený svět – někdy označuje římskou říši, někdy svět jako takový
17,31 důkaz – dosl. víru, důvěru
Pobouření v Korintu
1Potom Pavel odešel z Athén a přišel do Korintu.2Našel tam jednoho Žida jménem Akvila (původem z Pontu) a jeho ženu Priscillu. Ti nedávno přišli z Itálie kvůli tomu, že Klaudius přikázal všem Židům, aby odešli z Říma. Pavel k nim přišel,3a protože byl stejného řemesla jako oni, zůstal s nimi a pracoval; neboť jejich řemeslem bylo vyrábění stanů.
4Každou sobotu diskutoval v synagoze a přesvědčoval Židy a Řeky. 5Když z Makedonie sestoupili Sílas a Timoteus, byl Pavel úplně zaměstnán slovem, když Židům slavnostně dosvědčoval, že Ježíš je Kristus.6Když se proti němu stavěli a uráželi ho, vytřepal své roucho a řekl jim: „Vaše krev na vaši hlavu. Já jsem od ní čistý. Od teď půjdu k pohanům.“ 7Odešel odsud a přišel do domu jednoho člověka jménem Titus Justus. Byl to Boží ctitel, jehož dům sousedil se synagogou.8Správce synagogy Krispus s celou svou domácností uvěřil Pánu. A mnozí obyvatelé Korintu uslyšeli, uvěřili a nechali se pokřtít.9V noci Pán řekl Pavlovi skrze vidění: „Neboj se, ale mluv a nemlč, 10protože JÁ JSEM s tebou; a nikdo na tebe nevloží ruce, aby s tebou špatně zacházel. Neboť v tomto městě je mnoho Mého lidu.“11Usadil se tam na rok a šest měsíců a učil mezi nimi Boží slovo. 12Když byl Gallio prokonzulem v Achaji, Židé jednomyslně povstali proti Pavlovi, přivedli ho k soudní stolici a řekli: 13„Tento člověk přesvědčuje lidi, aby uctívali Boha v rozporu sezákonem.“ 14Když měl Pavel otevřít ústa, řekl Gallio Židům: „Ó Židé, pokud by to byla nějaká nespravedlnost nebo špatný zločin, podle náležitosti bych vás snášel. 15Pokud jsou to však otázky ohledně slov, jmen a zákona podle vašich záležitostí, podívejte se na to vy sami. Já v tom nechci být soudcem.“ 16A odehnal je od soudní stolice. 17Všichni Řekové se zmocnili Sosthenese, správce synagogy, a bili ho před soudnou stolicí. A Gallio se o to vůbec nestaral.
Pavlův návrat do Antiochie
18Pavel tam zůstával po mnoho dní. Pak se rozloučil s bratry a plul s Priscillou a Akvilou do Sýrie. V Kenchrejích si dal ostříhat hlavu, protože vzal na sebe modlitbou slib. 19Přišli do Efezu a nechal je tam. Sám vstoupil do synagogy a diskutoval s Židy. 20Když ho prosili, aby zůstal delší čas, nesouhlasil, ale rozloučil se a řekl: 21„Zcela jistě musím přicházející svátek strávit v Jeruzalémě. Pokud to bude Boží vůle, znovu se k vám vrátím.“ Pak z Efezu odplul. 22Sestoupil do Cesareje, vystoupil do Jeruzaléma, pozdravil církve a sestoupil do Antiochie. 23Zůstal tam nějaký čas, a pak vyšel a procházel popořadě galatskou krajinou a Frygií, posilujíce všechny učedníky.
Apollo vyučen Pánově cestě
24Jeden Žid jménem Apollo (výmluvný muž, původemz Alexandrie) přišel do Efezu. Byl mocný v Písmech.
25On byl ústně vyučen Pánově cestě. Byl aktivního ducha a mluvil a učil přesně o Ježíšovi; znal však pouze Janův křest. 26On začal směle mluvit v synagoze. Když ho slyšeli Priscilla a Akvila, přijali ho a vysvětlili mu Boží cestu přesněji. 27Když chtěl projít zemí do Achaje, bratři ho předem povzbudili a napsali učedníkům, aby ho přivítali. On tam přišel a velmi prospěl těm, kteří uvěřili skrze milost. 28Vždyť s vypětím sil veřejně zcela vyvracel námitky Židů, když ukazoval skrze Písma, že Ježíš je Kristus.
Poznámky:
18,6 uráželi – var. rouhali
Pobouření v Efezu
1Když byl Apollo v Korintu, stalo se, že Pavel prošel vrchní oblasti a přišel do Efezu, kde našel nějaké učedníky.2Řekl jim: „Přijali jste Ducha svatého, když jste uvěřili?“ Řekli mu: „Ne, vždyť jsme ani neslyšeli, že je Duch svatý.“3Řekl jim: „Do jakého křtu jste byli ponořeni?“ Řekli: „Do Janova křtu.“
4Pavel řekl: „Jan křtil křtem poukazující nazměnu myšlenív lítosti, a říkal lidem, aby uvěřili v Toho přicházejícího po něm, tj. v Ježíše.“5Když ho vyslechli, byli křtem ponořeni do jména Pána Ježíše.6Když na ně Pavel položil ruce, přišel na ně Duch svatý; a mluvili jazyky a prorokovali.7Těch mužů bylo celkově asi dvanáct. 8Pavel vešel do synagogy a směle tam mluvil po tři měsíce; diskutoval s lidmi a přesvědčoval je o Božím království.9Když se však někteří zatvrdili a neposlouchali – mluvili zle o Cestě před lidmi ze zástupu – Pavel od nich odstoupil a oddělil od nich učedníky. Každý den diskutoval ve škole nějakého Tyranna. 10To se dělo po dva roky, takže všichni, kteří přebývali v Malé Asii, poslouchali Pánovo slovo – Židé i Řekové. 11Bůh skrze Pavlovy ruce vykonával mimořádné mocné činy, 12takže když na kůži nemocných přinášeli šátky či zástěry, byli propuštěni od chronických nemocí a opouštěli je zlí duchové. 13Tehdy se pokusili někteří židovští potulní exorcisté vzývat jméno Pána Ježíše nad těmi, kteří měli zlé duchy, a říkali: „Zapřísahám vás Ježíšem, kterého káže Pavel!“ 14Dělalo to sedm synů nějakého židovského velekněze jménem Skéva. 15Zlý duch jim však odpověděl: „Ježíše znám a o Pavlovi vím. Ale kdo jste vy?“ 16A ten člověk, ve kterém byl zlý duch, na ně skočil a dva z nich ovládl; přemohl je, takže z toho domu utekli pryč nazí a zranění. 17To se stalo známé všem Židům a Řekům, kteří bydleli v Efezu. A na všechny padla posvátná úcta a velebili jméno Pána Ježíše. 18Mnozí z těch, kteří uvěřili, přicházeli a vyznávali a oznamovali své zlé skutky. 19Mnoho lidí z těch, kteří praktikovali magické umění, přinášeli své knihy a přede všemi je úplně spálili. Spočítali jejich hodnotu a shledali, že je to pět desetitisíců stříbrných. 20Tak Pánovo slovo mocně rostlo a sílilo. 21Po naplnění těchto události si Pavel v duchu ustanovil, že projde Makedonií, Achají a půjde do Jeruzaléma. Řekl: „Poté, co tam pobudu, musím vidět také Řím.“ 22Dva z těch, kteří mu přisluhovali, poslal do Makedonie – Timotea a Erasta. Sám však zůstal určitý čas v Malé Asii. 23V tom čase povstal nějaký nemalý rozruch ohledně Cesty. 24Neboť jeden stříbrotepec Demétrius, který dělával stříbrné modely do chrámu Artemis a přinášel řemeslníkům nemalý zisk, 25svolal řemeslníky i ostatní pracovníky v tomto oboru. A řekl: „Muži, víte, že z této práce je blahobyt. 26A vidíte a slyšíte, že nejen v Efezu, ale téměř v celé Malé Asii tento Pavel svedl a přesvědčil značný počet lidí, když říkal, že neexistují bohové udělaní skrze ruce. 27Je nebezpečí, že nejen naše odvětví řemesel přijde do pohrdání, ale také chrám veliké bohyně Artemis bude považován za nic. A bude sesazena velkolepost té, kterou uctívají lidé v celé Malé Asii a v celém obydleném světě.“ 28Když to uslyšeli, byli plni hněvu a křičeli: „Veliká je efezská Artemis!“
29A celé město bylo naplněno zmatkem a nastalo pozdvižení. Zmocnili se silou Pavlových makedonských spolucestovatelů Gaia a Aristarchuse a jednomyslně je táhli do divadla.
30Pavel chtěl vstoupit mezi lid, ale učedníci mu to nedovolili.
31Někteří asijští správci, kteří byli jeho přátelé, mu poslali vzkaz s prosbou, aby se nevydával do divadla.
32Každý křičel něco jiného; shromáždění bylo uvedeno do zmatku a mnoho lidí ani nevědělo, kvůli čemu se sešli.
33Ze zástupu určili Alexandra, kterého Židé předem podstrčili. Alexandr pokynul rukou a chtěl se před lidem hájit.
34Když poznali, že je Žid, nastal ode všech jeden hlas, totiž křik trvající kolem dvou hodin: „Veliká je efezská Artemis!“ 35Když městský písař ten zástup upokojil, řekl: „Muži efezští, vždyť kdo z lidí by nevěděl, že město Efez je strážcem chrámu velikého božstva Artemis a toho jejího obrazu spadlého z nebe?
36Protože je to nepopiratelné, je vám zapotřebí, abyste se upokojili a nedělali nic unáhleně.
37Vždyť jste přivedli tyto muže, kteří se nedopustili svatokrádeže ani naši bohyni neuráží.
38Pokud má tedy Demétrios a ti řemeslníci, kteří jsou s ním, proti někomu nějakou záležitost, je zřízeno tržiště, kde je soud, a jsou k tomu prokonzulové. Tam ať obžalují jeden druhého.
39Pokud však požadujete něco mimo to, bude to vyřešeno v zákonném shromáždění.
40Vždyť jsme v nebezpečí, že budeme kvůli dnešní hádce obžalováni ze vzpoury. Neexistuje žádný důvod, kvůli kterému bychom mohli vydat počet ohledně tohoto srocení.“ Když to řekl, propustil shromáždění.
Poznámky:
19,11 mimořádný – dosl. ne dosahující (tedy nedostižné)
19,16 ovládl – var. (začal) panoval
19,27 odvětví – dosl. díl
19,35 někteří vykladači to chápou tak, že předmětem uctívání byl meteorit, z něhož byla vytvořena modla bohyně Artemis.
Ř. slovo přeloženo jako ‚spadlé z nebe‘ je složenina slov: ‚Zeus-spadlý‘, takže byl možná předmětem uctívání Zeus.
Pavel v Řecku a Makedonii
1Když ta bouře přestala, Pavel svolal učedníky, povzbudil je a rozloučil se s nimi. Pak vyšel a šel do Makedonie.2Když prošel těmi krajinami a povzbudil bratry a sestry mnoha slovy, přišel do Řecka.3Tam pobýval tři měsíce a Židé proti němu vymýšleli úklady. Když se měl přeplavit do Sýrie, vyvstal mu v mysli úmysl vrátit se skrze Makedonii.4Počínaje Malou Asií ho doprovázel Sópatros (syn Pyrrha z Beroje), z Tesaloniky ho doprovázeli Aristarchus, Sekundos, Gaius z Derbe, Timoteus a z Malé Asie Tychikos a Trofimos.5Ti šli napřed a čekali na nás v Troadě.6My jsme po dnech svátku nekvašených chlebů vypluli z Filip a za pět dní jsme přišli k nim do Troady, kde jsme strávili sedm dní.
Uzdravení Eutycha
7V první den posobotě jsme se sešli k lámání chleba a Pavel jim kázal. Protože měl další den odejít, protáhl svoji řeč až do půlnoci.8V horní místnosti, kde jsme byli shromážděni, bylo mnoho lamp.9Jeden mládenec jménem Eutychos seděl na okně. Když Pavel tak dlouho kázal, byl přemáhán hlubokým spánkem. Přemožen tím spánkem spadl dolů z třetího poschodí. Zdvihli ho mrtvého. 10Pavel sestoupil dolů, padl na něj, objal ho a řekl: „Nerozrušujte se, neboť jeho duše v něm stále je.“ 11Pak vystoupil nahoru, lámal chléb a jedl. A mluvil s nimi po dlouhou dobu, až do svítání; tak odešel. 12Přivedli to dítě živé a byli nesmírně povzbuzeni.
Pavlův vzkaz efezským starším
13My jsme šli napřed do lodi a přeplavili jsme se do Assu, odkud jsme měli vyzvednout Pavla, neboť tak to přikázal. Sám se chystal jít pěšky. 14Když se s námi setkal v Assu, vyzvedli jsme ho a jeli jsme do Mitylény. 15Odtud jsme se odplavili a následující den jsme se dostali naproti Chiu. Další den jsme se přeplavili do Samu a následující den jsme přišli do Milétu. 16Neboť Pavel usoudil, že obepluje Efez, aby se mu nestalo, že by se zdržel v Malé Asii. Spěchal totiž, aby – pokud by to bylo pro něj možné – byl v den letnic v Jeruzalémě. 17Z Milétu poslal vzkaz do Efezu a pozval k sobě starší církve. 18Když k němu přišli, řekl jim: „Vy víte, jak od prvního dne, ve kterém jsem vstoupil do Malé Asie, jsem byl s vámi po celý čas.
19Otročil jsem Pánu s veškerou vnitřní pokorou, slzami a pokušeními, které mi nastaly v úkladech od Židů.
20Víte, jak jsem se nevyhýbal ničemu, co by pro vás bylo užitečné, a všechno jsem vám oznámil, když jsem vás učil veřejně, nebo po domech.
21Slavnostně jsem svědčil Židům i Řekům ozměně myšlenív lítosti, která vede k Bohu a o víře k našemu Pánu Ježíši Kristu. 22A nyní hle: Jsem svázán Duchem, jdu do Jeruzaléma a nevím, co mě v něm potká, 23kromě toho, že mi Duch svatý v každém městě slavnostně dosvědčuje, že na mě čekají pouta a pronásledování.
24Ale v žádném ohledu nedělám svou duši drahou vůči sobě víc, než abychdokonal svoji závodní dráhu a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše – totiž slavnostně dosvědčovat evangelium Boží milosti. 25A nyní hle: Já vím, že už neuvidíte moji tvář vy všichni, mezi kterými jsem chodil a kázal Boží království. 26Proto vám v tento den dosvědčuji, že jsem čist od krve vás všech, 27neboť se nestalo, že bych se něčemu vyhnul a neoznámil vám všem Boží úmysl. 28Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, ve kterém vás Duch svatý ustanovil za správce církve, abyste pásli Boží církev, kterou získal skrze Svoji krev. 29Neboť já vím, že po mém odchodu vstoupí mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. 30A z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácenosti, aby s sebou strhli učedníky. 31Proto buďte pohotoví a pamatujte, že jsem po tři roky dnem i nocí nepřestával se slzami varovat každého [jednoho] z vás. 32Bratři, nyní vás předkládám Bohu a slovu Jeho milosti, které má moc vás zbudovat a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými. 33Netoužil jsem po stříbře, zlatě či oblečení od nikoho z vás. 34Však sami víte, že potřebám mým i těch, kteří jsou se mnou, sloužily tyto ruce. 35Ve všem jsem vám ukázal, že takto máte namáhavě pracovat, aktivně pomáhat slabým a pamatovat na slova Pána Ježíše, jak Sám řekl: ‚Více je blahoslavenější dávat, než brát.‘ “ 36Když jim to řekl, poklekl na svoje kolena a se všemi se modlil. 37Od všech nastal veliký nářek, padli Pavlovi kolem krku a vroucně ho líbali; 38přitom měli velikou bolest nad tím slovem, které řekl, totiž že už neuvidí jeho tvář. A doprovodili ho k lodi.
Poznámky:
20,29 draví – dosl. zatěžující (tedy to, co zatěžuje, přeneseně to, co způsobuje bolest: krutý, násilný, dravý)
20,30 s sebou – dosl. za sebou (strhli)
Pavlova cesta do Jeruzaléma
1Když jsme se od nich odtrhli, vypluli jsme. Pluli jsme přímo a dopluli jsme do Kós. Druhý den jsme pluli na Rhodos a odtud do Patary.2Našli jsme tam loď, která se měla přeplavit do Fénicie; vystoupili jsme na palubu a pluli dál.3Když se před námi zřetelně objevil Kypr, nechali jsme ho nalevo a plavili jsme se do Sýrie. Připluli jsme do Týru, neboť tam měla loď vyložit lodní náklad.4Našli jsme tam učedníky – ti učedníci skrze Ducha říkali Pavlovi, aby nevystupoval do Jeruzaléma – a zůstali jsme tam sedm dní.5Když se stalo, že se ty dny vyplnily, vyšli jsme a šli. Všichni nás se ženami a dětmi vyprovodili až za město. U břehu jsme poklekli na kolena a modlili jsme se.6Když jsme se navzájem rozloučili, vystoupili jsme na loď a oni se vrátili do svých domovů. 7Dokončili jsme plavbu z Týru a připluli jsme do Ptolemaidy, kde jsme pozdravili bratry a zůstali jsme s nimi jeden den.
8Další den jsme vyšli a přišli jsme do Cesareje. Vstoupili jsme do domu Filipa evangelisty, který byl jedním ze sedmi, a zůstali jsme s ním.9Ten Filip měl čtyři dcery, panny, které prorokovaly. 10Když jsme tam zůstali mnoho dní, sestoupil z Judska nějaký prorok jménem Agabos. 11Přišel k nám, vzal Pavlův opasek, svázal si nohy a ruce a řekl: „Toto říká Duch svatý: ‚Muž, jehož je tento opasek, bude takto svázán od Židů v Jeruzalémě. A vydají ho do rukou pohanů.‘ “ 12Když jsme to uslyšeli, prosili jsme Pavla my a ti, kteří byli na tom místě, aby nevystupoval do Jeruzaléma.
13Tehdy Pavel odpověděl: „Co to děláte, že pláčete a rozlamujete moji mysl? Vždyť já jsem připraven nejen být svázán, ale také zemřít v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše.“ 14Nepřesvědčili jsme ho, tak jsme se utišili a řekli: „Staň se Boží vůle.“ 15Po těch dnech jsme se připravili na cestu a vystoupili jsme do Jeruzaléma.
16Šli s námi také učedníci z Cesareje apřivedli nás k jednomu z prvních učedníků – Mnasonovi z Kypru, u kterého jsme se měli ubytovat.
Pavel v Jeruzalémě
17Když jsme přišli do Jeruzaléma, bratři nás radostně přivítali. 18Následující den s námi Pavel vstoupil k Jakubovi a přišli všichni starší.
19Pozdravil je a vyprávěl jim jednopo druhém všechno, co Bůh udělal mezi pohany skrze jeho službu. 20Když to uslyšeli, oslavovali Boha a řekli mu: „Vidíš, bratře, kolik desetitisíců lidí mezi Židy uvěřilo – a všichni jsou aktivnívůčizákonu. 21Avšak o tobě se doslechli, že učíš všechny Židy, kteří žijí mezi pohany, aby odpadli od Mojžíše, říkaje: ‚Neobřezávejte své děti, ani nechoďte podle zvyků.‘ 22Co je tedy potřeba? Jistě se musí sejít shromáždění, neboť uslyší, že jsi přišel. 23Udělej tedy toto, co ti říkáme: Jsou tu čtyři muži, kteří na sebe vzali modlitbou slib. 24Ty muže vezmi, nech se s nimi očistit a utrať za ně peníze, aby si oholili hlavu. A všichni budou vědět, že to, co se o tobě doslechli, není ničím, ale že i ty sám pochoduješ v zachovávání zákona. 25Ohledně pohanů, kteří uvěřili: Jim jsme napsali a usoudili jsme, že nemají zachovat nic takového, kromě toho, že se mají držet dál od masa obětovaného modlám, krve, toho zardoušeného a smilstva.“ 26Tehdy Pavel ty muže přijal k sobě a následující den se s nimi posvětil. Vstoupil do chrámu a rozhlašoval zprávu o tom, kdy se naplní dny jejich posvěcení a že bude za každého [jednoho] z nich obětována oběť. 27Když se mělo naplnit sedm dní, Židé z Malé Ase uviděli, že je Pavel v chrámu. Uvedli do zmatku zástup, vztáhli na něj ruce a křičeli: 28„Izraelští muži, pomozte! Toto je ten člověk, který všude učí proti těmto lidem, zákonu a tomuto místu! Mimo to přivedl do chrámu Řeky a poskvrnil toto svaté místo!“ 29Neboť dříve s ním viděli Trofima z Efezu, o kterém se domnívali, že ho Pavel přivedl do chrámu. 30Celé město bylo v pohybu a lidé se seběhli. Zmocnili se Pavla a vytáhli ho ven z chrámu. A hned byly zavřeny brány. 31Když se ho snažili zavraždit, vystoupilo hlášení k veliteli vojenského oddílu, že byl celý Jeruzalém uveden do zmatku. 32On s sebou hned vzal vojáky a setníky a seběhl na ně. Když uviděli velitele vojska a vojáky, přestali Pavla bít. 33Tehdy přistoupil velitel vojska, zmocnil se ho a rozkázal ho svázat dvěma řetězy. Zeptal se, kdo to je a co udělal.
34V zástupu každý křičel něco jiného. Kvůli tomu rozruchu se nemohl dozvědět nic jistého. Přikázal ho tedypřivést do kasáren. 35Když se Pavel ocitl na schodišti, stalo se, že ho kvůli násilí zástupu museli vojáci nést, 36neboť ho následovalo množství lidu a křičeli: „Pryč s ním!“
Pavlova řeč k Jeruzalémským židům
37Když měl být přiveden do kasáren, Pavel tomu veliteli vojska řekl: „Smím vám něco říct?“ On řekl: „Vy umíte řecky? 38Nejste snad ten Egypťan, který před těmito dny udělal rozruch a vyvedl do pouště čtyři tisíce mužů sikariů?“ 39Pavel řekl: „Já jsem Žid z Tarsu v Kilikii, občan ne bezvýznamného města. Proto vás prosím: dovolte mi promluvit k lidu.“ 40Když mu to dovolil, Pavel se postavil na schodišti, pokynul rukou na lid a nastalo veliké ticho. Promluvil k nim v hebrejském nářečí:
Poznámky:
21,27 naplnit – ve smyslu: dosahovat výsledku (důraz na koncový bod) působením více faktorů
21,38 sikariové – zelótská židovská skupina, která násilně bojovala proti Římu
Pavlova řeč k Jeruzalémským židům
1„Muži bratři a otcové, vyslechněte nyní moji ústní obhajobu před vámi.“2Když uslyšeli, že k nim promluvil v hebrejském nářečí, tím více se uklidnili. A řekl:
3„Já jsem muž Žid, narozený v Tarsu v Kilikii, avšak starali se o mě v tomto městě u Gamalielových nohou. Byl jsem vychován podle svědomitosti otcovskému zákonu, přitom jsem byl velmiaktivnípro Boha – stejně jako dnes vy všichni.4Já jsem tuto Cestu pronásledoval až ke smrti, spoutával jsem a vydával do vězení muže i ženy,
5jak mi to také dosvědčí velekněz i celé shromáždění starších. Od nich jsem také vzal dopisy k bratrům a šel jsem do Damašku, abych také ty, kteří tam byli, přivedl spoutané do Jeruzaléma k potrestání. 6Když jsem šel a přibližoval se do Damašku, stalo se mi kolem poledne, že se najednou kolem mě objevil veliký záblesk světla z nebe.7Padl jsem na zem a uslyšel jsem hlas, který mi řekl: ‚Saule, Saule, proč Mě pronásleduješ?‘ 8Odpověděl jsem: ‚Kdo jsi, Pane?‘ Řekl mi: ‚JÁ JSEM Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.‘ 9Ti, kteří byli se mnou, spatřili světlo a zděsili se, ale neslyšeli hlas Toho, který ke mně mluvil. 10Řekl jsem: ‚Co mám dělat, Pane?‘ A Pán mi řekl: ‚Vstaň, jdi do Damašku a tam ti bude řečeno všechno o tom, co je ti ustanoveno dělat.‘ 11Protože jsem kvůli slávě toho světla neviděl, ti, kteří byli se mnou, mě vedli za ruce. Takto jsme šli do Damašku. 12Nějaký muž jménem Ananiáš, zbožný podle zákona, měl dobré svědectví od všech Židů, kteří tam bydleli.
13On přišel ke mně, postavil se přede mnou a řekl mi: ‚Saule, bratře, pohlédni.‘ A v tu chvíli jsem na něj pohlédl. 14A řekl: ‚Bůh našich otců tě ustanovil, abys poznal Jeho vůli, uviděl Spravedlivého a uslyšel hlas z Jeho úst. 15Neboť Mu budeš před všemi lidmi svědkem toho, co jsi viděl a slyšel. 16A nyní: Proč prodléváš? Vstaň, nech se pokřtít a obmyj se ze svých hříchů, vyznávajíce Jeho jméno.‘ 17Stalo se mi, že když jsem se vrátil do Jeruzaléma a modlil jsem se v chrámě, upadl jsem do stavu, kdy jsem byl zcela bez sebe. 18A uviděl jsem, jak mi On říká: ‚Pospěš a jdi v rychlosti do Jeruzaléma, protože nepřijmou tvoje svědectví o Mně.‘ 19A já jsem řekl: ‚Pane, oni vědí, že jsem dával do vězení a bil jsem v synagogách ty, kteří na základě Tebe uvěřili. 20Když byla prolévána krev Štěpána, Tvého svědka, také já jsem tam stál, souhlasil jsem s tím a dával jsem pozor na pláště těch, kteří ho zabíjeli.' 21Řekl mi: ‚Jdi, neboť Já tě pošlu daleko k pohanům.‘“ 22Poslouchali ho až do tohoto slova. A pozdvihli své hlasy a řekli: „Pryč ze země s takovým člověkem! Vždyť se nesluší, aby žil!“ 23Když křičeli, odhazovali roucha a vířili do vzduchu prach. 24Velitel vojska rozkázal, aby ho přivedli do kasáren. Řekl, aby použili k vyšetřování bolestivé bičování, tak aby se dozvěděl, z jakého důvodu na něho tak křičeli. 25Jakmile na něho natáhli řemeny, řekl Pavel stojícímu setníkovi: „Je vám dovoleno bez soudu bičovat římského občana?“ 26Když to setník uslyšel, přistoupil k veliteli vojska a oznámil mu: „Co chcete dělat? Vždyť ten člověk je římský občan.“ 27Velitel vojska přistoupil a řekl mu: „Řekněte mi: Jste římský občan?“ On řekl: „Ano.“ 28Velitel vojska odpověděl: „Já jsem to občanství získal za velikou sumu.“ Pavel však řekl: „Já jsem se jako římský občan narodil.“ 29Hned tedy od něj odstoupili ti, kteří ho měli vyšetřovat. Také velitel vojska se bál, když se dozvěděl, že je římský občan, protože ho dal spoutat. 30Další den se chtěl s jistotou dozvědět, proč byl Židy obžalován. Nechal ho rozvázat z pout a přikázal, aby se sešli přední kněží a celý sanhedrin. A přivedl Pavla a postavil ho před ně.
Poznámky:
22,12 zbožný – dosl. ‚dobro-uctivý‘
Pavel před sanhedrinem
1Když se Pavel podíval na sanhedrin, řekl: „Muži bratři, až do dnešního dne žiji jako spořádaný občan Bohu ve všem dobrém svědomí.“2Avšak velekněz Ananiáš rozkázal těm, kteří u něj stáli, aby ho udeřili přes ústa.3Tehdy mu Pavel řekl: „Tebe bude bít Bůh, ty obílená stěno. Ty sedíš, soudíš mě podle zákona – a protizákonně přikazuješ, aby mě bili?“4Ti, kteří tam stáli, řekli: „Ty nadáváš Božímu veleknězi?“5Pavel řekl: „Bratři, nevěděl jsem, že je to velekněz. Jak je psáno: ‚O vládci tvého lidu nebudeš mluvit zle.‘“ 6Pavel s vědomím, že je v sanhedrinu jedna část saduceů a druhá část farizeů, zvolal: „Muži bratři, já jsem farizeus, syn farizeů. Jsem zde souzen ohledně naděje a zmrtvýchvstání!“7Když to řekl, nastala mezi saduceji a farizeji hádka. A to množství lidí se rozdělilo.8Saduceové totiž říkají, že neexistuje zmrtvýchvstání ani andělé ani duch – avšak farizeové obojí vyznávají.9Nastal veliký křik. Povstali někteří učitelé zákona ze strany farizeů a začali bojovně prosazovat: „V tomto muži jsme nenašli nic zlého. Co když k němu promluvil duch nebo anděl? Nebuďme protiBohubojující!“
10Když nastala veliká hádka, velitel vojska se bál, aby snad od nich Pavel nebyl roztrhán na kusy. Přikázal vojákům, aby sešli dolů, vytrhli ho z jejich středu adovedliho do kasáren. 11Následující noc se k němu postavil Pán a řekl: „Pavle, buď dobré mysli, neboť jako jsi slavnostně svědčil o Mně v Jeruzalémě, tak musíš také svědčit v Římě.“
Židé plánují Pavla zabít
12Když nastal den, Židé udělali srocení a zapřísahali se kletbou, že nebudou jíst ani pít, dokud nezavraždí Pavla. 13Těch, kteří udělali to srocení, bylo více než čtyřicet. 14Ti přistoupili k předním kněžím a starším a řekli: „Zapřisáhli jsme se pod kletbou, že nic neochutnáme, dokud nezavraždíme Pavla. 15Nyní tedy spolu se sanhedrinem objasněte veliteli vojska, že byste ho chtěli přivést dolů k vám, jako byste museli důkladně prošetřit tu záležitost o něm. A my budeme připraveni ho zavraždit dříve, než se přiblíží.“ 16Když o tom spiknutí uslyšel syn Pavlovy sestry, odešel, vstoupil do kasáren a oznámil to Pavlovi.
17Pavel si zavolal jednoho setníka a řekl: „Doprovoďte tohoto mládence k veliteli vojska, neboť má něco, co by mu řekl.“
18On ho tedy vzal, přivedlho k veliteli vojska a řekl: „Zavolal si mě vězeň Pavel a prosil mě, abych k vám přivedl tohoto mladíka, že má něco, co by vám řekl.“ 19Velitel vojska ho uchopil za ruku, odešel s ním do soukromí a zeptal se ho: „Co je to za věc, kterou mi máš oznámit?“ 20On řekl: „Židé se dohodli, že si zítra vyžádají, abyste k nim do sanhedrinu přivedl Pavla, jakože mají něco ohledně něj, na co se chtějí důkladněji zeptat. 21Nedejte se jimi přesvědčit, neboť na něj číhá více než čtyřicet mužů, kteří se zapřisáhli pod kletbou, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezavraždí. A nyní jsou připraveni a očekávají váš příslib.“ 22Velitel vojska tedy propustil toho mladíka a přikázal mu: „Nikomu neříkej, že jsi mi to objasnil.“
Pavel přemístěn do Cesareje
23A nechal si zavolat dva setníky, kterým řekl: „Připravte na třetí noční hodinu dvě stě vojáků, sedmdesát jezdců a dvě stě vojáků s kopím, aby šli až do Cesareje. 24Ať připraví tažný dobytek, aby na něj posadili Pavla a bezpečně ho dopravili ke guvernéru Felixovi. 25Napište také dopis v této podobě: 26‚Klaudius Lysias zdraví vznešeného guvernéra Felixe. 27Židé se tohoto muže zmocnili a měl být od nich zavražděn. Přišel jsem s vojskem, vysvobodil jsem ho a zjistil jsem, že je to římský občan. 28Chtěl jsem se dozvědět důvod jeho obžalování, a tak jsem ho přivedl do jejich sanhedrinu. 29Shledal jsem, že ho obžalovávají ohledně otázek týkajících se jejich zákona. Nemají důvod k obžalobě a není hoden smrti či pout. 30Když mi byly oznámeny úklady od Židů proti tomuto muži, hned jsem ho poslal k vám a také jsem přikázal žalobcům, aby proti němu mluvili před vámi. Ať se vám daří.“ 31Vojáci tedy podle příkazu vzali Pavla apřivedliho během noci do Antipatridy. 32Další den s ním nechali jet jezdectvo a sami se vrátili do kasáren. 33Ti jezdci pak vešli do Cesareje, předali dopis guvernérovi a postavili před něj Pavla. 34Guvernér si ten dopis přečetl a zeptal se, z jaké je provincie. Když se zeptal, dozvěděl se, že je z Kilikie. 35Řekl: „Vyslechnu si tě, až přijdou také tvoji žalobci.“ Rozkázal, aby ho střežili v Herodově paláci římského guvernéra.
Poznámky:
23,3 obílený – var. omítnutý (vápnem)
23,23 třetí noční hodinu – dosl. třetí hodinu noci
23,30 ať se daří – rozloučení na konci dopisu, něco ve smyslu: ‚buď posílen‘
Pavlova obhajoba před Felixem
1Po pěti dnech sestoupil velekněz Ananiáš s několika staršími a nějakým řečníkem Tertulusem, který se následně objevil před guvernérem ve věci proti Pavlovi.2Když předvolali Pavla, začal ho Tertullus obžalovávat: „Felixi, díky vám nastává mnohý pokoj a skrze vaši péči se děje v tomto národě náprava.3Vznešený Felixi, vždy a všude je to vítané s veškerou vděčností.4Ale abych vás již více nezdržoval, prosím, abyste nás ve své mírnosti ve zkratce vyslechl.5Vždyť jsme shledali, že tento člověk je jako mor, rozdmýchává hádky mezi všemi Židy na celém obydleném světě a je vedoucím nazaretské náboženské skupiny.
6On se také pokousil znesvětit chrám. Chopili jsme se ho a chtěli jsme ho soudit podle našeho zákona.
7Ale přišel velitel vojska Lysias a s velkým násilím ho odvedl z dosahu našich rukou.8Rozkázal, aby žalobci přišli k vám. Když ho vyslechnete, sám se od něj můžete dozvědět všechno o tom, z čeho ho obžalováváme.“9Židé se dohodli a tvrdili, že to tak je. 10Když mu guvernér pokynul, aby mluvil, Pavel odpověděl: „Budu se obhajovat s dobrou myslí, protože vím, že po mnoho let jste soudcem tomuto národu. 11Můžete se dovědět, že tomu není ani dvanáct dní od doby, kdy jsem vystoupil do Jeruzaléma poklonit se Bohu. 12A nenašli mě, jak s někým diskutuji či vzbuzuji spiknutí davu v chrámě, synagoze či ve městě. 13Ani vám nemohou dokázat to, ohledně čeho mě nyní obžalovávají. 14Vyznávám však před vámi to, že podle Cesty, kterou nazývají ‚náboženskou skupinou‘, takto sloužím Bohu svých otců a věřím všemu podle Zákona a tomu, co je napsáno v Prorocích.
15Mám naději v Bohu, kterou také oni sami očekávají, totiž že má být zmrtvýchvstání mrtvých – spravedlivých i nespravedlivých lidí. 16V tom se také já sám vždy snažím mít svědomí bez pohoršení před Bohem i lidmi. 17Po mnoha letech jsem přišel, abych odevzdal svému národu příspěvek pro chudé a přinesl oběti. 18Při nich mě našli očištěného v chrámě, ale ne se zástupem ani rozruchem. 19Avšak někteří Židé z Malé Asie by zde měli být před vámi a obžalovat mě – pokud tedy proti mně něco mají. 20Anebo tito lidé ať sami řeknou, zda ve mně našli nějakou nespravedlnost, když jsem stál před sanhedrinem,
21kromě jednoho výkřiku, který jsem zvolal, když jsem mezi nimi stál: ‚Dnes jsem od vás souzen ohledně vzkříšení z mrtvých.‘“ 22Když se to dozvěděl Felix, který byl důkladněji obeznámen ohledně Cesty, odložil soud. Řekl: „Až sem přijde velitel vojska Lysias, důkladně tu vaši věc vyšetřím.“ 23Přikázal setníkovi, aby Pavla hlídal, ale měl ve vazbě odpočinek; a také aby nebránil nikomu z jeho lidí mu posloužit. 24Po několika dnech přišel Felix se svou manželkou Drusillou, která byla židovka. Poslal pro Pavla a slyšel od něj o víře v Ježíše Krista.
25Když kázal o spravedlnosti, sebezapření a budoucím soudu, Felix se zděsil a odpověděl: „Nyní odejdi. V příhodný čas si tě pozvu.“
26Zároveň také doufal, že od Pavla dostane nějaké peníze, aby ho propustil. Kvůli tomu pro něj často posílal a mluvil s ním.
27Když se naplnily dva roky, přijal svůj úřad Felixův nástupce Porcius Festus. Felix se však chtěl příznivě zavděčit židům, a tak nechal Pavla v poutech.
Poznámky:
24,5 mor – ř. slovo zde a v Lk 21,11; var: škůdce
Pavlova obhajoba před Festem
1Když tedy Festus přijel do provincie, po třech dnech z Cesareje vystoupil do Jeruzaléma.2Přední kněží a židovští starší mu podali zprávu o Pavlovi.3Vybídli ho a prosili, aby vůči nim projevil přízeň a poslal ho do Jeruzaléma. Chystali spiknutí – chtěli ho na té cestě zavraždit.4Festus odpověděl, že Pavel je hlídán v Cesareji a on sám se chystá brzy vyjít na cestu do Cesareje.5„Ať tedy mezi vámi ti,“ řekl, „kteří mají moc, sestoupí se mnou. Pokud je na tom muži něco zvráceného, ať ho tam obžalují.“ 6Nestrávil mezi nimi více než osm či deset dní, a pak sestoupil do Cesareje. Další den se posadil na soudní stolici a přikázal přivést Pavla.7Když přišel, stáli kolem něj Židé, kteří sestoupili z Jeruzaléma. Vznášeli proti němu mnohá těžká obvinění, která však nemohli dokázat.8Pavel se obhajoval: „Nijak jsem se neprohřešil proti židovskému zákonu, chrámu ani proti císaři.“9Festus se však chtěl příznivě zavděčit Židům a Pavlovi odpověděl: „Chceš vystoupit do Jeruzaléma a tam být o těchto věcech přede mnou souzen?“ 10Pavel řekl: „Stojím před soudnou stolicí císaře, kde mám být souzen. Židům jsem neublížil, jak to také sám dobře víte. 11Pokud jsem tedy někomu ublížil a udělal jsem něco hodného smrti – neodmítám zemřít. Pokud však neexistuje nic, z čeho mě tito lidé mohou obžalovat, nikdo mě jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři.“ 12Tehdy Festus promluvil s radou a odpověděl: „Odvolal ses k císaři, k císaři také půjdeš.“ 13Když uplynulo několik dní, král Agrippa a Bereniké sestoupili do Cesareje pozdravit Festa. 14Když tam strávili mnoho dní, Festus předložil králi ten případ týkající se Pavla. Řekl: „Je tu od Felixe zanechán jeden muž jako vězeň. 15Když jsem byl v Jeruzalémě, přední kněží a židovští starší mi o něm podali zprávu a žádali jeho odsouzení. 16Odpověděl jsem jim, že u Římanů není zvykem vydat nějakého člověka dřív, než má obžalovaný své žalobce před svou tváří a má příležitost k ústní obhajobě proti jejich obžalobě.
17Když se tedy sešli zde, bez odkladu jsem se další den posadil na soudní stolici a přikázal jsem toho muže přivést. 18Když se proti němu postavili žalobci, nepřinesli žádný důvod k obvinění ze zlého činu, který jsem předpokládal. 19Měli však proti němu sporné otázky o jejich náboženství a o nějakém zemřelém Ježíšovi, o kterém Pavel tvrdil, že žije. 20Byl jsem v rozpacích, jak vést tu debatu. Řekl jsem mu, zda chce vystoupit do Jeruzaléma a tam být ohledně toho souzen. 21Ale Pavel se odvolal, aby byl hlídán až k důkladnému šetření od Augusta. Přikázal jsem ho tedy hlídat, dokud nebude odeslán k císaři.“ 22Agrippa řekl Festovi: „Také já bych si chtěl toho člověka vyslechnout.“ On řekl: „Zítra ho uslyšíš.“
Pavlova obhajoba před Agrippou
23Další den tedy přišli Agrippa a Bereniké s velkou okázalostí a spolu s veliteli vojsk a významnými lidmi toho města vstoupili do jednací síně. Festus rozkázal, abypřivedli Pavla. 24Festus řekl: „Králi Agrippo a všichni muži, kteří jste s námi přítomní: Vidíte tohoto člověka, za něhož se u mě přimlouval celý zástup Židů v Jeruzalémě i zde. Křičeli, že již nemá zůstat naživu. 25Já jsem však pochopil, že neudělal nic hodného smrti. Avšak tento člověk se sám odvolal k Augustovi. Usoudil jsem, že ho pošlu. 26Nemám o něm nic určitého, co bych svému pánu napsal. Proto jsem ho přivedl před vás a hlavně před tebe, králi Agrippo, abych po tvém posouzení měl co napsat. 27Vždyť se mi zdá nerozumné posílat vězně a nenaznačit důvod k obvinění.“
Poznámky:
25,19 náboženství – var. pověra
25,21.25 Augustus – jeden z titulů římského císaře
Pavlova obhajoba před Agrippou
1Agrippa řekl Pavlovi: „Dovoluji ti mluvit sám za sebe.“ Tehdy Pavel vztáhl ruku a obhajoval se:2 „Králi Agrippo, ohledně všeho, z čeho jsem od Židů obžalován – považuji se za blahoslaveného, že se před vámi mám dnes obhajovat.3Hlavně proto, že víte o všech židovských zvycích a otázkách. Proto prosím, abyste mě trpělivě vyslechl.4O mém žití od mládí, tedy jak jsem byl od začátku mezi svým národem v Jeruzalémě, vědí všichni Židé.5Znali mě dříve, od začátku. Pokud by chtěli, dosvědčili by, že jsem žil podle nejpřísnější skupiny našeho náboženství jako farizeus.
6A nyní zde stojím a jsem souzen pro nadějiv zaslíbení, které se stalo od Boha našim otcům.
7Dvanáct našich kmenů má nadějiv to, že tohoto zaslíbení dosáhne ve vroucí službě Bohu dnem i nocí. Králi, kvůli této naději jsem od Židů obžalován.8Proč se u vás soudí, že je nedůvěryhodné, že Bůh křísí mrtvé? 9Já sám jsem se domníval, že musím proti Ježíšovu jménu mnoho vykonat, což jsem také v Jeruzalémě dělal. 10Od předních kněží jsem obdržel plnou moc a mnoho svatých jsem zavíral do vězení. Když byli dáváni na smrt, vznášel jsem v těch soudních případech kamínek pro volbu k odsouzení. 11Po všech synagogách jsem je často trestal. Nutil jsem je, aby se rouhali. Nadmíru jsem proti nim zuřil a pronásledoval jsem je dokonce až do cizích měst. 12Během mého cestování do Damašku (s plnou mocí a pověřením od velekněží) 13o poledni jsem na svojí cestě uviděl, králi, sluneční jas z nebe, který osvítil světlem mě a ty, kteří se mnou šli. 14Když jsme my všichni spadli na zem, uslyšel jsem hlas, který ke mně mluvil v hebrejském nářečí: ‚Saule, Saule, proč Mě pronásleduješ? Těžko je ti vzpírat se proti bodcům.‘ 15Řekl jsem: ‚Kdo jsi, Pane?‘ A Pán řekl: ‚JÁ JSEM Ježíš, kterého ty pronásleduješ. 16Ale postav se na své nohy, neboť k tomu jsem se ti ukázal, abych tě ustanovil za služebníka a svědka toho, co jsi o Mně viděl, i toho, co ti ukážu. 17Budu tě vysvobozovat z tohoto lidu i od pohanů, ke kterým tě nyní posílám otevřít jejich oči, 18aby se obrátili z temnoty a moci satana k Bohu, takže mohou obdržet vírou ve Mně odpuštění hříchů a dědictví mezi posvěcenými.‘ 19Takže králi Agrippo, nestal jsem se neposlušným vůči nebeskému vidění,
20ale hlásal jsem to, aby u lidí nastala v lítostizměna myšlení, obrácení na základě Boha a konání skutků, které jsou hodné změny myšlení – nejprve těm v Damašku, potom v Jeruzalémě a v celé judské krajině. 21Kvůli tomu se mě Židé zmocnili, když jsem byl v chrámě, a pokusili se mě zavraždit. 22Dosahoval jsem pomoci od Boha až dodnes, kdy zde stojím a vydávám svědectví malým i velkým. Neříkám nic mimo to, co říkali proroci a Mojžíš, že se má stát: 23Kristus měl trpět. Jako první vstane z mrtvých a bude hlásat světlo Svému lidu i pohanům.“ 24Když se Pavel takto obhájil, řekl Festus velikým hlasem: „Pavle, šílíš! Mnoho písemností tě obrátilo k šílenství.“ 25Avšak Pavel řekl: „Vznešený Feste, nešílím, ale promluvil jsem slova pravdy a sebeovládání. 26Vždyť král ví o těchto věcech, o kterých také směle mluvím. Neboť nevěřím, že je mu nějaká z těchto věcí utajená. Vždyť se to nedělo někde v ústraní. 27Králi Agrippo, věříte prorokům? Vím, že věříte.” 28Agrippa však Pavlovi řekl: „Téměř bys mě i přesvědčil, abych se stal Kristovcem.“ 29Pavel řekl: „Přál bych si od Boha, abyste se nejen vy, ale také všichni ti, kteří mě dnes slyší, stali v krátké či dlouhé době takovými, jakým jsem já – kromě těchto pout.“ 30Povstal král, guvernér, Bereniké a ti, kteří s nimi seděli, a odešli. 31Říkali si mezi sebou: „Tento člověk neudělal nic, za co by zasluhoval smrt či pouta.“ 32Agrippa řekl Festovi: „Kdyby se tento člověk neodvolal k císaři, mohl by být propuštěn.“
Poznámky:
26,10 dosl. ‚vznášet kamínek‘ jednalo se o volební kamínek, kdy na soudu bílý kamínek znamenal ‚ano‘ a černý znamenal ‚ne‘. Ř. slovo zde a 2x ve Zj 2,17.
26,13 o poledni – dosl. dne uprostřed
26,11 zuřit – dosl. ‚v-šílenství‘
26,28 téměř – dosl. v malé/malém
Pavlova cesta do Říma
1Když bylo usouzeno, že se budeme plavit do Itálie, Pavel i nějací další vězni byli vydáni setníkovi jménem Julius, který byl z vojenského oddílu Augusta.2Nastoupili jsme na loď z Adramittenia, která měla plout podél krajin Malé Asie. Vypluli jsme a byl s námi Aristarchus Makedonský z Tesaloniky.3Další den jsme dopluli do Sidónu. Julius se zachoval k Pavlovi lidumilně: dovolil mu, aby přišel ke svým přátelům a přijal jejich péči.4Odtud jsme vypluli a pluli jsme podél Kypru, protože byl proti nám silný vítr.5Přepluli jsme hluboké moře podél Kilikie a Pamfylie a připluli jsme do Myry v Lykii.6A tam setník našel alexandrijskou loď, která plula do Itálie. A nalodil nás na ni.7Po mnoho dní jsme se plavili pomalu a jen stěží jsme pluli naproti Knidu. Protože nám vítr bránil, pluli jsme podél Kréty naproti Salmóny.8Stěží jsme se kolem ní přeplavili a připluli jsme na jedno místo zvané ‚Dobrý břeh‘, u kterého je blízko město Lasaia. 9Protože již uplynul příhodný čas a bylo již nebezpečné se plavit (kvůli tomu, že už i pominul půst), Pavel je nabádal: 10„Muži, vidím, že naše plavba má být spojena s újmou a mnohou ztrátou nejen s nákladem a lodí, ale také s našimi dušemi.“ 11Ale setník víc věřil kormidelníkovi a majiteli lodi, než tomu, co řekl Pavel. 12Protože tam nebyl vhodný přístav k přezimování, většina předložila setníkovi úmysl odsud odplout a zkusit, zda by bylo nějak možné připlout do Foiniku a tam strávit zimu – je to přístav na Krétě hledící k jihozápadu a severozápadu. 13Když začal lehce vát jižní vítr, zdálo se, že dosáhnou svého záměru. Zvedli kotvy a pluli co nejblíž kolem Kréty. 14Nedlouho poté se od ní přihnal prudký vítr zvaný Eurakylón. 15Když byla tím větrem loď zachvácena a nemohla mu čelit, vzdali jsme to a nechali jsme se unášet. 16Dostali jsme se do závětří nějakého malého ostrova zvaného Kauda; jen stěží jsme byli schopni zvládnout vytáhnout člun. 17Když jsme ho vytáhli, použili jsme pomocná lana a podvázali jsme loď. Báli jsme se, abychom snad nenarazili na syrtskou mělčinu, takže jsme spustili plachty a takto jsme se nechali unášet. 18Když námi zmítala silná bouře, druhý den jsme začali vyhazovat náklad. 19Třetí den jsme vlastníma rukama vyhazovali vybavení lodi.
20Když se po mnoho dní neukázalo slunce ani hvězdy a dorážela na nás nemalá bouře, již jsme ztráceli všechen zbytek nadějena naši záchranu. 21Když už dlouho nic nejedli, Pavel se postavil doprostřed nich a řekl: „Ó muži, měli jste mě poslechnout a neplavit se z Kréty – a mohli jste se vyhnout této újmě a ztrátě. 22Nyní vás však nabádám, abyste byli dobré mysli. Vždyť duše nikoho z vás nebude ztracena, ztratíme jen loď. 23Neboť se ke mně této noci postavil anděl toho Boha, jemuž já sloužím, a řekl: 24‚Pavle, neboj se, že máš stát před císařem. A hle: Bůh ti daroval všechny, kteří s tebou plují.‘ 25Muži, buďte proto dobré mysli, neboť věřím Bohu, že to tak bude; takovým způsobem, jak mi to řekl. 26Máme narazit na nějaký ostrov.“ 27Když jsme již byli unášeni po Adrii čtrnáctou noc, začali námořníci kolem půlnoci předpokládat, že jsou přiváděni k nějaké zemi. 28Když spustili olovnici, shledali hloubku dvacet sáhů. Pluli trochu dál, znovu spustili olovnici a shledali patnáct sáhů. 29Báli se, abychom snad někde nenarazili na místa hrbolatých útesů, a tak vyhodili ze zádi lodi čtyři kotvy a modlili se, aby už nastal den. 30Když se námořníci snažili utéct z lodi a spustili člun do moře pod záminkou, že chtějí z přídi vytáhnout kotvy,
31Pavel řekl setníkovi a vojákům: „Pokud tito lidé nezůstanou v lodi, vy nebudete moci být zachráněni.“ 32Tehdy vojáci usekli provazy od člunu a nechali jej vypadnout a plavat pryč. 33Ještě než měl nastat den, Pavel vybídl všechny, aby přijali svůj podíl jídla. Řekl: „Dnes již čtrnáctý den čekáte, stále nejíte a nedáváte si žádné jídlo.
34Proto vás vybízím: Přijměte toto jídlo, neboť je to k vaší záchraně. Vždyť nikomu z vás se neztratí ani vlas z hlavy.“
35Když to řekl, vzal chléb, poděkoval přede všemi Bohu, lámal jej a začal jíst. 36Všichni byli dobré mysli a také oni sami si vzali jídlo. 37V lodi nás bylo celkem dvě stě sedmdesát šest duší. 38Když jsme se nasytili jídlem, odlehčovali jsme loď tím, že jsme vyhazovali do moře obilí. 39Když nastal den, nemohli rozeznat, co je to za zemi; zpozorovali jen nějaký záliv s pobřežím. Rozhodli se, že pokud to bude možné, připlují na něj lodí. 40Odsekli kotvy a nechali je v moři; zároveň rozvázali provazy u kormidel. Vztyčili přední plachtu proti vání větru a směřovali loď ke břehu. 41Když ale dorazili na mělčinu, plavidlo narazilo na dno. Příď lodi uvízla a zůstala nehybná, zatímco záď lodi se začala bortit pod náporem mořských vln. 42Vojáci měli úmysl, že vězně pozabíjí, aby jim některý z nich neutekl a neuplaval, čímž by uprchnul. 43Ale setník chtěl Pavla bezpečně dopravit do cíle a zabránil jejich vůli. Přikázal těm, kteří umí plavat, aby skočili do moře nejdříve a vyšli na zem, 44a ostatní aby se zachránili na prknech nebo na těch troskách z lodi. Tak se stalo, že se všichni bezpečně dopravili na zem.
Poznámky:
27,1 Augustus – jeden z titulů římského císaře
27,9 myšlen pravděpodobně čas půstu o Dni smíření (Lv 23,27), který se konal přibližně na začátku října
27,15 plachty – dosl. věci, nástroje (v tomto případě: k lodi)
27,20.31.34 záchrana – var. spasení
27,27 Adrie – tj. Jaderské moře
27,28 Sáh – délka natažených paží (vzdálenost mezi špičkami prstů levé a pravé ruky, když jsou ruce natažené; délka si 1,8m. Dvacet sáhů – asi 36metrů; patnáct sáhů – asi 27metrů.
27,29 modlit – var. žádat, přát si (toužebně)
27,41 narazit – dosl. upadnout (dostat se) mezi
27,41 mělčina – ř. slovo ve smyslu: tam, kde se rozděluje (dvojí) moře
Pavlova cesta do Říma
1Když jsme se bezpečně dopravili na pevninu, poznali jsme, že ten ostrov se jmenuje Malta.2Barbaři nám prokázali neobyčejnou lidumilnost. Zapálili oheň a všechny nás k němu přijali, protože nastával déšť a bylo chladno.3Když Pavel shromažďoval hromadu suchých větviček a pokládal je na oheň, nějaká zmije utekla před horkem a pověsila se mu na ruku.4Když barbaři uviděli, jak mu to zvíře visí z ruky, říkali si mezi sebou: „Tento člověk je jistě vrah, který byl sice bezpečně dopraven z moře, ale Spravedlnost mu nedovolila žít.“5Pavel však to zvíře setřásl do ohně a neutrpěl nic zlého.6Oni očekávali, že oteče nebo najednou spadne a zemře. Když dlouho čekali a viděli, že se mu nic neobvyklého nestalo, změnili názor a řekli o něm, že je bůh. 7V blízkosti toho místa byly pozemky patřící přednímu muži toho ostrova, který se jmenoval Publius. Přijal nás a po tři dny nás láskyplně hostil.8Stalo se, že Publiův otec ležel a byl sužován horečkou a úplavicí. Pavel k němu vešel, pomodlil se, položil na něj svoje ruce a uzdravil ho.9Když se to stalo, také ostatní na ostrově, kteří měli nemoc, přicházeli a byli uzdraveni. 10Ti nás také poctili velkou ctí, a když jsme vyplouvali, naložili nám věci pro naši potřebu. 11Po třech měsících jsme vypluli na jedné alexandrijské lodi, která strávila zimu na ostrově. Měla ve znaku dva Diovy syny, blížence. 12Připluli jsme do Syrakus a zůstali jsme tam tři dny.
13Odtamtud jsme pluli podél pobřeží a dorazili jsme do Regia. Když po jednom dni začal vát jižní vítr, připluli jsme druhý den do Puteol.
14Tam nás našli bratři, kteří nás prosili, abychom s nimi zůstali sedm dní. A tak jsme přišli do Říma.
15Když o nás tamní bratři uslyšeli, vyšli se s námi setkat až na Appiovo náměstí ke Třem hospodám. Když je Pavel uviděl, poděkoval Bohu a dodalo mu to odvahy.
16Když jsme přišli do Říma, setník předal vězně veliteli vojska pretoriánů; Pavlovi však bylo dovoleno, aby pobýval v soukromí s vojákem, který ho hlídal.
Pavel v Římě
17Po třech dnech se stalo, že Pavel svolal přední Židy. Když se sešli, řekl jim: „Muži bratři, já jsem nic neudělal proti lidu, ani proti zvykům našich otců. Přesto jsem byl jako vězeň vydán z Jeruzaléma do rukou Římanů, 18kteří mě vyslechli a chtěli mě propustit, protože ve mně není žádný důvod k trestu smrti. 19Když však proti tomu Židé mluvili, přinutili mě se odvolat k císaři – ale neudělal jsem to proto, že bych měl nějakou obžalobu vůči svému národu. 20Kvůli tomu tedy, z toho důvodu, jsem vás svolal, abych vás uviděl a mluvil s vámi – neboť je na mě zavěšen tento řetěz kvůli naději Izraele.“
21Oni mu však řekli: „My jsme z Judska nepřijali žádnou písemnost, ani se nestalo, že by přišli nějací bratři a oznámili či řekli o tobě něco zlého. 22Pokládáme však za vhodné od tebe slyšet, jak přemýšlíš, neboť ohledně této skupiny je nám známo, že se všude proti ní mluví.“ 23Určili mu tedy den. Přišlo k němu do jeho ubytování mnoho lidí, kterým vysvětloval a slavnostně dosvědčoval Boží království. Od brzkého rána do večera je přesvědčoval o Ježíšovi z Mojžíšova zákona a Proroků. 24Někteří byli přesvědčeni tím, co bylo řečeno, jiní však neuvěřili.
25Měli mezi sebou vzájemný nesouhlas a rozešli se. Pavel jim v jednom slovu řekl: „Duch svatý dobře řekl vašim otcům skrze proroka Izaiáše: 26‚Jdi k tomuto lidu a řekni: ‚Slyšením budete slyšet – a zcela jistě to nepochopíte; díváte se, budete se dívat – a zcela jistě neuvidíte.
27Neboť mysl tohoto lidu se stala tučná, a tak ušima obtížně slyší a svoje oči mají zavřené; a tak se nestalo, že by očima uviděli, ušima uslyšeli, myslí pochopili, obrátili se a Já je uzdravil.‘ 28Proto ať je vám známo, že toto Boží spasení bylo přineseno pohanům. A oni uslyší!“ 29Když to řekl, Židé odešli, majíce mezi sebou mnoho hádek. 30Pavel v tom pronajatém domě setrval dva roky a přivítal všechny, kteří k němu přicházeli, 31kázajíc Boží království a učíc s veškerou smělostí a bez zábran o Pánu Ježíši Kristu.
Poznámky:
28,1 zachránit – var. spasit
28,7 prvnímu – var. hlavnímu, nejdůležitějšímu
28,15 náměstí – dosl. (římské) forum
28,19 že – dosl. jako(bych)
Úvod
1Pavel, otrok Ježíše Krista, povolaný apoštol, který je oddělený ke kázání Božího evangelia,2které již dříve Bůh zaslíbil skrze Své proroky ve svatých Písmech.3Toto evangelium je o Jeho Synu, který povstal podle těla z Davidova potomstva4a který byl podle Ducha svatosti z důvodu zmrtvýchvstání ustanoven za Božího Syna v moci. Je to evangelium o Ježíši Kristu, našem Pánu,5prostřednictvím kterého jsme přijali milost a apoštolství k poslušnosti víry pro Jeho jméno mezi národy,6mezi nimiž jste také vy povoláni Ježíšem Kristem. 7Píši všem, kteří jsou v Římě, od Boha milovaným, povolaným svatým: Milost vám a pokoj od našeho Boha Otce a Pána Ježíše Krista.8Nejprve za vás za všechny děkuji svému Bohu skrze Ježíše Krista, protože je vaše víra hlásána po celém světě.
9Vždyť je mi svědkem Bůh, jemuž sloužím ve svém duchu v evangeliu Jeho Syna, jak se o vás nepřetržitě zmiňuji. 10Stále totiž ve svých modlitbách prosím, zda bych konečně jednou neměl zdařilou cestu k vám – abych v Boží vůli přišel. 11Neboť vás toužím vidět, abych s vámi sdílel nějaký duchovní dar k vašemu upevnění, 12tj. abychom se – až budu mezi vámi – spolupovzbudili skrze víru toho druhého – já vaší a vy mojí. 13Bratři a sestry, nechci, abyste nevěděli, že jsem si mnohokrát předem ustanovil k vám přijít, ale až dosud mi bylo zabráněno, abych i mezi vámi měl sklizeň nějakého ovoce; jako mám sklizeň i mezi ostatními pohany. 14Jsem dlužníkem Řekům i barbarům, moudrým i nerozumným.
15Takže podle mojí vůle jsem odhodlán kázat evangelium také vám, kteří jste v Římě.
16Vždyť se nestydím za Kristovo evangelium, neboť je to Boží moc ke spásepro každého věřícího – předně Židům, ale také pohanům. 17Vždyť v tomto evangeliu je zjevena Boží spravedlnost z víry a k víře, jak je psáno: ‚Spravedlivý bude žít z víry.‘
SPRAVEDLNOST Z VÍRY
Zjevení Boží spravedlnosti všem lidem
18Neboť Boží hněv se z nebe zjevuje proti každé bezbožnosti a nespravedlnosti lidí, kteří v nespravedlnosti potlačují pravdu, 19protože poznání ohledně Boha je mezi nimi viditelné – vždyť jim to Bůh zjevil! 20Neboť to neviditelné – Jeho nepřetržitou moc a Božství – lze od stvoření světa zřetelně vidět, když lidé rozumí Jeho dílu – takže jsou bez výmluvy.
21Přestože poznali Boha, neoslavovali Ho jako Boha, ani Mu nebyli vděční, ale ve svém myšlení upadli do marnosti a jejich nechápavá mysl se zatměla. 22Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny. 23Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů.
24Proto je Bůh vydal napospas chtíčům jejich myslí do nečistoty, aby mezi sebou navzájem znevažovali svoje těla. 25Tito lidé zaměnili Boží pravdu za lež a sloužili a měli úctu vůči stvoření, místo Stvořiteli – On je požehnán na věky! Amen. 26Kvůli tomu je Bůh vydal napospas potupným vášním. Vždyť i jejich ženy zaměnili přirozený styk za to, co je proti přirozenosti. 27A podobně muži opustili přírodní styk se ženou a vzpláli ve svém chtíči jeden k druhému – muži s muži. Vykonávají hanebnost a sami na sobě obdrží zaslouženou odplatu hodnou jejich poblouznění. 28Tak, jako neuznali za hodné mít Boha ve svém poznání, do takové míry je Bůh vydal do neosvědčené mysli, aby dělali to, co se nesluší.
29Jsou naplněni veškerou nespravedlností, zlem, chamtivostí, špatností, jsou plní závisti, vražd, hádek, lsti, zlovolnosti, 30jsou roznašeči drbů, pomlouvači, Bohanenávidějící lidé, násilníci, povýšenečtí lidé, frajírci, vynálezci zlých věcí, neposlušní vůči rodičům, 31nechápající, nedůvěryhodní, bezcitní, nesmířliví, nemilosrdní, … 32Ti poznali Bohem spravedlivé ustanovení, že ti, kteří to dělají, jsou hodni smrti; avšak oni to nejen dělají, ale také souhlasí s těmi, kteří to dělají.
Poznámky:
1,9.25 sloužit – odkazuje spíš na náboženskou službu (např. v chrámě)
1,20 takže jsou bez výmluvy – dosl. k jsoucí jejich bezvýmluvnosti
1,21 vděčný – var. (nejčastější překlad) poděkovat, vzdát díky
1,22 stát se bláznem – var. stane se neužitečným, zkazí se (stane se neslaným, stejné ř. slovo v Mt 5,13; Lk 14,34)
1,23 porušitelný – var. pomíjivý (podléhající kazu)
1,26.27 ženy – dosl. samice (důraz na ženský rod)
1,27(3x) muži – dosl. samci (důraz na mužský rod)
1,27 doslovnější překlad: sami v sobě obdrží zpět (ř. slovo odkazující na to, že se něco adekvátně vrátí) jejich poblouznění
1,28 uznat za vhodné – var. zkoumat, prozkoumat a tak schválit, vyzkoušet
Zjevení Boží spravedlnosti všem lidem
1Proto nejsi bez výmluvy, ó člověče, který soudíš. Neboť v čem soudíš druhého, v tom odsuzuješ sebe, neboť děláš to, co soudíš.2Víme, že Boží soud je podle pravdy proti těm, kteří dělají takové věci. 3Člověče, který soudíš ty, kdo takové věci dělají a přitom je také děláš – ptám se tě: Počítáš s tím, že utečeš Božímu soudu?
4Nebo opovrhuješ Jeho bohatstvím, dobrotivostí, snášenlivostí a trpělivostí, a přitom nevíš, že tě Boží dobrotivost vede k tomu, abys v lítostizměnil myšlení? 5Ale podle tvojí tvrdosti a toho, ženezměníš v lítosti myšlenísvojímysli shromažďuješ si Boží hněv ke dni hněvu a zjevení Božího spravedlivého soudu.6On odplatí každému člověku podle jeho skutků.7Věčným životem odplatí těm, kteří se s vytrvalostí v dobrých skutcích snažili o slávu, čest a neporušitelnost.8Avšak těm egoistům, kteří neposlouchají pravdu a jsou přesvědčeni o nespravedlnosti, oplatí hněvem, zuřivostí,9trápením a úzkostí, a to každé duši člověka, který vykonával zlo – to platí předně pro Žida, ale také pro Řeka. 10Avšak sláva, čest a pokoj ať je na každém, kdo vykonává dobro – to platí předně pro Žida, ale také pro Řeka. 11Vždyť u Boha není přijímání osob podle postavení. 12Neboť ti, kdo protizákonně zhřešili, protizákonně také zahynou; a kdo v zákonězhřešili, budou prostřednictvím zákona souzeni.
13Vždyť před Bohem nejsou spravedliví posluchači zákona, ale vykonavatelé zákona. 14Neboť když pohané nemají zákon, a přirozeně konají to, co požadujezákon – ti nemají zákona přitom jsou sami sobě zákonem.
15Tito lidé jasně ukazují dílo zákona, které mají napsané ve svých myslích. Jejich svědomí bude spolusvědčit s jejich přemýšlením (které se navzájem mezi sebou usvědčují nebo obhajují)
16v den, kdy bude Bůh skrze Ježíše Krista podle mého evangelia soudit to, co je v lidech skryto.
Boží spravedlnost a židé
17Pokud se však nazýváš Židem, spoléháš nazákon, chlubíš se v Bohu, 18znáš Jeho vůli a rozpoznáváš, na čem záleží, jsi ústně vyučen ze zákona, 19jsi přesvědčen, že ty sám jsi vůdcem slepých, světlem těch, kteří jsou v temnotě, 20vychovatelem krátkozrakých, učitelem neznalých, který má v zákoně ztělesnění poznání a pravdy – 21proč tedy učíš druhého a sám sebe neučíš? Kážeš o tom, že se nemá krást – a kradeš? 22Říkáš, že se nemá cizoložit – a cizoložíš? Hnusíš si modly – a dopouštíš se svatokrádeže? 23Ty se chlubíš v zákoně – a prostřednictvím přestoupení zákona znevažuješ Boha? 24Jak je psáno: ‚Vždyť Boží jméno je prostřednictvím vás mezi pohany zlehčováno.‘ 25Vždyť obřízka prospívá, pokud budeš konat zákon. Pokud jsi ale přestupníkem zákona, tvoje obřízka se stane neobřízkou.
26Pokud tedy neobřezaný člověk zachovává spravedlivé ustanovenízákona, nebude mu snad jeho neobřízka počítána za obřízku?
27Od těch přirozeně neobřezaných lidí, kteřívykonávajízákon, budeš souzen ty, který jsi skrze písemnosti a skrze obřízku přestupníkem zákona.
28Vždyť Židem není ten, kdo je Židem viditelně (a obřízka není ta viditelná na těle),
29ale Židem je ten, kdo je Židem uvnitř. A obřízka mysli je v duchu – to není obřízka v písemnostech. Chvála takového člověka není od lidí, ale od Boha.
Poznámky:
2,5 shromažďovat – var. ukládat
2,5 nezměnit v lítosti myšlení – var. nekající mysl, nelitující mysl
2,8 zuřivostí – var. rozhorlení, hněv
2,12 protizákonně – var. bezzákonně (jednat proti zákonu)
2,15 usvědčovat, obhajovat – spíše soudní pojmy: ‚obžalovat‘ a ‚říct něco na obranu‘
2,18 záležet – tj. co je hodnotné
2,20 neznalý – var. malé dítě, prostý (neznalý) člověk
2,22 dopouštět se svatokrádeže – var. loupit z chrámu
2,22 ošklivit si – dosl. zodporňuješ (tedy děláš odporné); slovník: odporný
2,24 zlehčovat – dosl. rouhat se, urážet
2,27 naplnit (stejné ř. slovo v Jak 2,8) – přivádět do konce (do úplnosti), dokončit
2,27 písemnost – ř. slovo označuje jakoukoliv písemnost , někdy (jako patrně nyní) svatá Písma SZ
Boží spravedlnost a židé
1Co má tedy Žid navíc? Anebo: Jaký je prospěch z obřízky?2Mnohý užitek – v každém ohledu! Vždyť předně ten, že Židům byly svěřeny Boží slova.3Co tedy, pokud někteří z nich nevěří? Nevyrušila snad Boží věrnost jejich nevíru?4Naprosto ne! Bůh je pravdivý, ale každý člověk je lhář, jak je psáno: ‚Abys byl ospravedlněn ve svých slovech a dobyl jsi vítězství, když tě soudí.‘ 5Pokud však naše nespravedlnost prokazuje Boží spravedlnost – co řekneme? Není Bůh nespravedlivý, když proti nám přináší hněv? (Mluvím teď po lidsku.)6Naprosto ne! Vždyť jak by potom mohl Bůh soudit svět?7Vždyť pokud se mojí lží rozhojnila Boží Pravda k Jeho slávě, proč jsem ještě souzen jako hříšný člověk?8A nebylo by to tak (jak nás někteří pomlouvají a jak o nás prohlašují, že říkáme): ‚Dělejme zlo, aby přišlo dobro‘? Jejich odsouzení je spravedlivé.
Všichni zhřešili
9Co tedy? Jsme lepší než pohané? Jistěže ne. Vždyť jsme již dříve obvinili Židy i Řeky – všichni jsou pod hříchem!
10Jak je psáno: ‚Nikdo není spravedlivý, ani jeden, 11není nikdo, kdo by chápal, není, kdo by hledal Boha 12všichni se odvrátili, společně se stali neužitečnými, není nikdo, kdo by konal dobrotivost, není ani jeden. 13Jejich hrdlo je otevřený hrob, svými jazyky mluví lstivě, pod jejich rty je jed kobry. 14Jejich ústa jsou plná kletby a hořkosti, 15jejich nohy jsou rychlé k prolévání krve, 16na jejich cestách je pohroma a bída, 17a nepoznali cestu pokoje. 18Před jejich očima není posvátná úcta vůči Bohu.‘ 19Víme však, že co říká zákon, říká těm, kteří jsou v zákoně, aby byla umlčena všechna ústa a aby byl celý svět přiveden pod soud vůči Bohu. 20Proto před Ním nebude ze skutků zákona ospravedlněno žádné tělo. Vždyť prostřednictvím zákona je poznání hříchu.
Spravedlnost z víry
21Nyní je však zjevena Boží spravedlnost oddělená od zákona, dosvědčená zákonem i proroky, 22totiž Boží spravedlnost Ježíše Krista ke všem a na všechny věřící.
23Vždyť není rozdílu: všichni zhřešili a postrádají Boží slávu. 24Všichni jsou ospravedlněni zadarmo Jeho milostí prostřednictvím vykoupení, které je v Kristu Ježíši. 25Jeho Bůh předem připravil jako slitovnici k tomu, aby skrze víru v Jeho krev ukázal Svou spravedlnost skrze prominutí trestů dříve spáchaných hříchů, 26které byly spáchány v době v Boží snášenlivosti. To udělal jako ukázku Své spravedlnosti v nynějším čase k tomu, aby byl spravedlivý a ospravedlnil toho, který je z Ježíšovy víry. 27Kde je tedy nějaké chlubení? Bylo vyloučeno! Prostřednictvím jakého principu? Principu skutků? Ne, ale prostřednictvím principu víry. 28Proto počítáme s tím, že je člověk ospravedlněn vírou oddělenou od skutků zákona. 29Nebo je Bůh pouze Bohem Židů, a ne také pohanů? Ano, jistě také pohanů. 30Pokud je tedy jeden Bůh, který ospravedlňuje obřezané z víry a neobřezané skrze tu samou víru –
31rušíme tedy zákon skrze víru? Naprosto ne! Ale zákon potvrzujeme.
Poznámky:
3,19 přiveden pod soud – dosl. ‚pod soudem/usvědčeným‘ se stal světu (vůči) Bohu
3,21.28 oddělený od – stejné ř. slovo např. v Jan 20,7; Ř 4,6
3,23 postrádat – var. být pozadu, zaostávat, chybět
3,25 předem připravit – var. předem ustanovit
3,25 slitovnice – var. (něco) přijatelného, oběť za hřích (Bohem přijatá), slitovnice (ř. slovo zde a v Žid 9,5)
3,25 ukázat – dosl. ukázka (stejné slovo v Ř 3,26), ukázání se, důkaz
3,25 hřích – ř. slovo pro hřích, s důrazem na důsledek (výsledek hříchu)
3,27 princip – ř. slovo pro zákon, někdy označuje princip jako takový
Spravedlnost z víry
1Což tedy řekneme? Co shledal Abraham, náš otec podle těla?2Vždyť pokud by byl Abraham ospravedlněn ze skutků, má chloubu, ale ne před Bohem.3Vždyť co říká Písmo? ‚Abraham uvěřil Bohu a bylo mu to počítáno do spravedlnosti.‘ 4Avšak tomu, kdo vykonává činnost, není odměna počítána podle milosti, ale podle dluhu.5Avšak tomu, kdo nevykonává činnost, ale s důvěrou spoléhá na Toho, který ospravedlňuje bezbožného člověka, je jeho víra počítána do spravedlnosti. 6Stejně tak i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připisuje spravedlnost odděleně od skutků. Píše:
7‚Blahoslavení, kterým je prominuta protizákonnost a kterým jsou zakryty hříchy.
8Blahoslavený muž, kterému Pán jistě nepočítá hřích.‘ 9Jsou tato blahoslavenství napsána pouze k obřezaným, nebo také k neobřezaným? Neboť říkáme: ‚Abrahamovi byla víra počítána do spravedlnosti.‘ 10Jak mu tedy byla počítána? Když byl obřezán, nebo neobřezán? Nebyl v obřízce, ale byl v neobřízce. 11Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti víry (když byl v neobřízce) k tomu, aby byl otcem všech věřících skrze neobřízku; a k tomu, aby také jim byla připočtena spravedlnost, 12a také aby byl otcem obřezaných, kteří nejsou jen z obřízky, ale také pochodují šlépějemi víry našeho otce Abrahama – víry, kterou měl v neobřízce. 13Vždyť Abrahamovi a jeho potomkům se nedostalo zaslíbení, že bude dědicem světa skrze zákon, ale skrze spravedlnost víry.
14Neboť pokud jsou dědici ti ze zákona, potom je víra vyprázdněna a zaslíbení je zrušeno.
15Zákon způsobuje Boží hněv, neboť kde není zákon, není ani přestupek.
16Proto je to dědictví z víry, aby bylo podle milosti, a také aby bylo to zaslíbení pevné pro celé potomstvo – nejen těm ze zákona, ale také těm z víry Abrahama, který je otcem nás všech,
17jak je psáno: ‚Ustanovil jsem tě otcem mnoha národů.‘ Je otcem před Tím, před nímž uvěřil, totiž Bohem, který oživuje mrtvé a povolává to, co není, jakoby to bylo. 18Ten Abraham uvěřil (navzdory za jeho života nesplněnénaději) na základě naděje, aby se stal otcem mnoha národů podle toho, co bylo řečeno: ‚Tak bude tvoje potomstvo.‘ 19A stoletý Abraham nezeslábl ve víře: Nedíval se na své již umrtvené tělo, ani na Sářinu již umrtvené břicho,
20nezačal o Božím zaslíbení z nevíry pochybovat, ale posilněn vírou vzdal Bohu chválu. 21A byl si úplně jist tím, že co Bůh zaslíbil, to je mocen také udělat. 22Proto mu to také bylo počteno do spravedlnosti. 23To však nebylo napsáno pouze kvůli němu – že mu to bylo počteno do spravedlnosti – 24ale také kvůli nám (kterým to má být počteno do spravedlnosti), spoléhajícím na Toho, který vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše. 25On byl vydán na smrt kvůli našim přestoupením a vstal z mrtvých kvůli našemu ospravedlnění.
Poznámky:
4,4 var. překladu: Avšak tomu, kdo pracuje, není mzda počítána podle milosti, ale podle dluhu (tj. dluhu, který vzniká na straně zaměstnavatele tím, že člověk pracuje, a je zaplacen vydáním mzdy)
4,6 oddělený od – stejné ř. slovo např. v Jan 20,7; Ř 3,21.28
4,18 dosl. ten proti/oproti naději v naději věřil
4,19 umrtvený – patrně ve smyslu: postrádající život (životní sílu), stejné ř. slovo v Kol 3,5 a Žid 11,12
4,19 břicho – dosl. dělohu
Ospravedlnění a Boží soud
1Jsme tedy ospravedlněni z víry a máme tak pokoj s Bohem prostřednictvím našeho Pána Ježíše Krista,
2jehož prostřednictvím také máme přístup vírou k této milosti, ve které stojíme a chlubíme se nadějí Boží slávy.3Chlubíme se nejen touto nadějí, ale také se chlubíme v utrpení s vědomím, že utrpení působí vytrvalost,
4vytrvalost působí osvědčenost a osvědčenost působínaději.
5A naděje nezahanbuje, protože Boží láska je rozlita v našich myslích prostřednictvím Ducha svatého, který nám byl dán. 6Neboť když jsme ještě byli slabí, Kristus v určený čas zemřel za bezbožné.7Vždyť jen stěží někdo zemře za spravedlivého člověka, ačkoliv za dobrého člověka by se možná někdo i odvážil zemřít,8Bůh však projevuje vůči nám Svou lásku, protože Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšníci.
9Tím více jsme tedy ospravedlněni v Jeho krvi; jsme spaseni skrze Něj od Božího hněvu! 10Vždyť pokud jsme byli jako Boží nepřátelé zcela usmířeni vůči Bohu prostřednictvím smrti Jeho Syna, tím spíš budeme – ti, kteří jsou již zcela usmířeni – spaseni v Jeho životě. 11A nejen tím se chlubíme, ale chlubíme se také v Bohu skrze našeho Pána Ježíše Krista; skrze Něj jsme nyní přijali usmíření.
Ospravedlnění a pád do hříchu
12Proto jako prostřednictvím jednoho člověka do světa vstoupil hřích a prostřednictvím hříchu smrt, tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.
13Vždyť hřích byl na světě až do vydánízákona. Hřích se sice nezapočítává, když není zákon,
14ale smrt kralovala od Adama až po Mojžíše také nad těmi, kteřízhřešili podobným přestupkem jako Adam, který je protějškem Toho budoucího. 15Ale jako je tomu s přestoupením, tak tomu není s darem milosti. Vždyť pokud přestoupením jednohočlověka zemřelo mnoho lidí, tím více se do mnoha lidí rozhojnila Boží milost a dar z milosti – a to vše skrzejednoho člověka, Ježíše Krista.
16Avšak s darem milosti tomu není jako s tím, co přišlo skrze jednohočlověka, kterýzhřešil. Vždyť soud z jednohopřestoupení vedl k trestu, ale dar milosti z mnoha přestoupení vedl k ospravedlnění.
17Vždyť pokud kvůli jednomu přestoupení kralovala smrt prostřednictvím toho jednoho, totiž Adama, čím víc ti, kteří přijímají nadměrnou milost a dar spravedlnosti, budou kralovat v životě prostřednictvím Toho jednoho, totiž Ježíše Krista. 18Tak tedy: jako prostřednictvím jednoho přestoupení byli všichni lidé přivedeni do trestu, tak také prostřednictvím jedné spravedlnosti přišlo ke všem lidem ospravedlnění života.
19Neboť jako se prostřednictvím neposlušnosti jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak také prostřednictvím poslušnosti toho Jednoho se mnozí stanou spravedliví. 20Avšak do toho všeho vstoupil zákon, aby se rozrostlo přestoupení. Kde se však rozrostl hřích, tam se také nadmíru rozrostla milost, 21aby jako hřích kraloval ve smrti, tak i milost kralovala skrze spravedlnost k věčnému životu skrze našeho Pána Ježíše Krista.
Poznámky:
5,5 zahanbit se – zesílený výraz, zcela nezahanbuje
5,13 započítat – ř. slovo ve smyslu: započítat na (něčí) účet
5,14 protějšek – var. obraz, předobraz
5,20 vstoupit – ř. slovo ve smyslu: přijít blíž, přiblížit se svou přítomností
Ospravedlnění a hřích
1Co tedy řekneme? Zůstaneme vhříchu, aby se rozrostla milost?2Naprosto ne! Jak bychom my, kteří jsme zemřeli hříchu, v něm ještě mohli žít?3Nebo nevíte, že my všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni do Ježíše Krista, byli jsme křtem ponořeni do Jeho smrti?4Jsme tedy s Ním spolupohřbeni, skrze křest ponořeni do smrti, abychom – tak, jako byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen z mrtvých – take i my chodili v novosti života.
5Vždyť pokud jsme se s Ním stali srostlými v podobnosti Jeho smrti, budeme s Ním také srostlí v podobnosti vzkříšení.
6To víme, že náš starý člověk byl s Nímspoluukřiován, aby bylo naše tělo hříchu zbaveno síly, takže bychom již neotročili hříchu. 7Vždyť ten, kdo umřel, je ospravedlněn od hříchu.8Pokud jsme však s Kristem zemřeli, věříme, že s Ním budeme také spolužít.9Přitom víme, že Kristus byl vzkříšen z mrtvých a již neumírá; již nad Ním nepanuje smrt. 10Neboť smrtí, kterou zemřel, zemřel hříchu jednou provždy; a život, který žije, žije Bohu. 11Tak i vy se považujte za zemřelé hříchu, ale žijící Bohu v našem Pánu Ježíši Kristu. 12Ať tedy ve vašem smrtelném těle nekraluje hřích, abyste poslouchali jeho chtíče. 13Ani nevydávejte hříchu své orgány jako nástroje nespravedlnosti, ale vydávejte sami sebe Bohu jako ti, kteří byli mrtví a nyní žijí. A své orgány vydávejte Bohu jako nástroje spravedlnosti –
14vždyť již nad vámi nebude panovat hřích, neboť nejste pod zákonem, ale pod milostí.
Ospravedlnění a zákon
15Co tedy? Budeme zhřešit, protože nejsme pod zákonem, ale jsme pod milostí? Naprosto ne! 16Nevíte snad, že komu se vydáváte za otroky, tomu se vydáváte k poslušnosti? Buď se vydávátehříchu ke smrti, nebo se vydáváte poslušnosti ke spravedlnosti.
17Díky Bohu, že jste sice byli otroky hříchu, ale potom jste se ze svémyslistali poslušnými vůči tomu vzoru učení, které vám bylo předáno.
18Když jste byli vysvobozeni z hříchu, stali jste se otroky spravedlnosti. 19Kvůli slabosti vašeho těla vám to řeknu po lidsku: Jako jste totiž své orgány vydávali do otroctví nečistotě a protizákonnosti k dalšíprotizákonnosti, tak nyní vydávejte své orgány do otroctví spravedlnosti k posvěcení.
20Vždyť když jste byli otroci hříchu, byli jste svobodní od spravedlnosti. 21Jaký jste tedy měli tehdy užitek z toho, za co se nyní stydíte? Vždyť konec toho všeho je smrt. 22Nyní však, když jste vysvobozeni z hříchua stali jste se otroky Boha, máte svůj užitek vedoucí k posvěcení a vašímcílem je věčný život. 23Neboť mzdou hříchuje smrt, ale darem Boží milosti je věčný život v našem Pánu Ježíši Kristu.
Poznámky:
6,6 zbaveno moci – var. zrušeno, zničeno, anulováno
6,11 považovat – var. počítat
6,13(2x) nástroj – var. zbraň
6,13.16.19 vydávat – var. předkládat, propůjčovat
6,18.22 stát se otrokem – dosl. zotročit , být pod otroctvím; od slova otrok
6,19 protizákonnost – možno přeložit jako bez-zákonnost, ne-zákonnost – člověk jedná proti zákonu, jakoby zákon nebyl
Ospravedlnění a zákon
1Nebo nevíte, bratři a sestry (mluvím k vám totiž jako k těm, kteří znají zákon), že zákon panuje nad člověkem, dokud žije?2Vždyť provdaná žena je vázána k živému muži zákonem. Pokud by však její muž zemřel, je zproštěna od zákona manželství.
3Proto tedy, pokud žije její muž, bude nazvána cizoložnicí, pokud bude s jiným mužem. Pokud by však její muž zemřel, je od toho zákona svobodná; takže nebude cizoložnicí, když bude s jiným mužem.
4Moji bratři, právě tak jste i vy vydáni na smrt zákonu, a to prostřednictvím Kristova těla, abyste byli oddáni Jinému (Tomu, který byl vzkříšen z mrtvých) a abyste nesli ovoce Bohu. 5Vždyť když jste byli v těle, chtíče hříchu působily prostřednictvím zákona ve vašich orgánech k tomu, abyste nesli ovoce smrti.
6Nyní však jsme zproštěni účinku od zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli pevně drženi. To proto, abyste otročili v novosti ducha a neotročili ve starobě písemnosti. 7Co tedy řekneme? Že je zákonhříchem? Naprosto ne! Ale nepoznal bych hříchjinak, než skrze zákon. Neboť bych neznal chtíč, pokud by zákon neřekl: ‚Nebudeš chtivý...‘8Hřích se však skrze toto přikázání chopil příležitosti a způsobil ve mně veškerý chtíč (vždyť bez zákona je hřích mrtvý).
9Já jsem však kdysi žil bez zákona, když však přišlo přikázání, hřích znovu ožil, avšak já jsem zemřel. 10A bylo shledáno, že to přikázání, které bylo k životu, je mi ke smrti.
11Neboť hřích se chopil příležitosti skrze přikázání, zcela mě oklamal a skrze něj mě zabil.
12Takže zákon je vskutku svatý a přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.
13Takže mi tedy to dobré způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale hřích, aby se ukázal být hříchem, mi skrze to dobré způsobil smrt, aby se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným. 14Vždyť víme, že zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, jsem prodán pod hřích. 15Vždyť nepoznávám, co vykonávám. Neboť nekonám to, co chci, ale dělám to, co nenávidím.
16Pokud však dělám to, co nechci, tak souhlasím sezákonem, že je dobrý. 17Takže to již nevykonávám já, ale hřích ve mně přebývající. 18Neboť vím, že ve mně (tj. v mém těle) nepřebývá dobro. Vždyť chci, aby bylo při mně přítomno dobro, ale vykonat dobro, to mi nejde. 19Vždyť nedělám to dobro, co chci, ale konám to špatné, co nechci. 20Pokud však dělám to, co nechci, již to nevykonávám já, ale hřích ve mně přebývající. 21Nacházím proto zákonitost: chci dělat dobro, nicméně je při mně přítomno jen zlo.
22Vždyť podle vnitřního člověka mám spolupotěšení s Božím zákonem.
23Vidím ve svých orgánech jinou zákonitost, která vede boj proti zákonu mojí mysli a která mě uvádí do zajetí v zákonitostihříchu, který je v mých orgánech. 24Jsem ubohý člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
25Děkuji Bohu skrze našeho Pána Ježíše Krista! Tak tedy: Myslí otročím Božímu zákonu, avšak tělem zákonitostihříchu.
Poznámky:
7,2 provdaná – dosl. ‚pod-mužem‘ (ὕπανδρος – předpona ὑπό (pod) + slovo ἀνήρ (muž)
7,2 zákona manželství – dosl. od zákona muže (manžela)
7,21.23.24 zákonitost – nejčastější překlad tohoto slova je zákon, ale může znamenat také obecně princip, zákonitost
7,6 zproštěný účinku – var. zrušený, anulovaný, nečinný (bez efektu), oddělený, ...
7,7 nebudeš chtivý – var. nepožádáš, ne(budeš) toužit
7,8.9 bez – var. odděleně (od), srov. Jan 20,7
7,24 udřený – ubohý, utrápený
Role Ducha svatého
1Proto už teď není trest vůči těm v Kristu Ježíši, kteří nechodí podle těla, ale chodí podle Ducha.
2Vždyť zákonitost Ducha života v Kristu Ježíši mě vysvobodila od zákonitostihříchu a smrti.
3Kvůli bezmocnosti zákonaa jeho slabosti skrze tělo, Bůh poslal Svého syna v podobnosti těla hříchujako oběť za hřích; a tak odsoudil hřích v těle,
4aby byla naplněna spravedlnost zákona v nás, kteří nechodíme podle těla, ale chodíme podle Ducha. 5Ti, kteří jsou podle těla, přemýšlí nad věcmi těla, avšak ti podle Ducha, přemýšlí nad věcmi Ducha.6Vždyť přemýšlení těla je smrt, avšak přemýšlení Ducha je život a pokoj.
7Přemýšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť není podřízeno Božímu zákonu, vždyť mu ani podřízeno být nemůže.8Proto se ti, kteří jsou v těle, nemohou líbit Bohu.9Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku přebývá Boží Duch. Kdo však nemá Kristova Ducha, ten není Jeho. 10Pokud je však ve vás Kristus, je sice vaše tělo skrze hřích mrtvé, ale duch je živý skrze spravedlnost. 11Pokud ve vás přebývá Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, potom Ten, který vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých, oživí také vaše smrtelná těla skrze Svého Ducha, který ve vás přebývá. 12A tak tedy, bratři a sestry, nejsme dlužníci vůči tělu, abychom žili podle těla. 13Vždyť pokud budete žít podle těla, máte zemřít. Pokud byste ale Duchem umrtvovali skutky těla, budete žít.
14Neboť Boží synové a dcery jsou všichni ti, kteří jsou vedeni Duchem. 15Vždyť jste nepřijali Ducha otroctví, abyste byli znovu ve strachu, ale přijali jste Ducha adopce za syny, ve kterém voláme: ‚Abba, Otče!‘ 16Ten Duch spoludosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. 17A pokud jsme Boží děti, jsme take dědicové – Boží dědicové a Kristovi spoludědicové, pokud s Ním vskutku spolutrpíme, tak abychom byli také spoluoslaveni. 18Neboť počítám s tím, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má na nás být zjevena. 19Vždyť celé stvoření toužebně vyhlíží a toužebně očekává zjevení Božích synů.
20Stvoření je podřízeno marnosti, a to nedobrovolně, ale prostřednictvím toho, který to stvoření podřídil. 21Kvůli tomu jenaděje, že i samo stvoření bude vysvobozeno z otroctví rozkladu do svobody slávy Božích dětí. 22Vždyť víme, že všechno stvoření až dodnes spolusténá a spolupodstupuje porodní bolest.
23A nejen ono, ale také my, kteří máme oběť prvních plodů Ducha. Také my sami v sobě vzdycháme a přitom toužebně očekáváme adopci za Boží syny a vykoupení našeho těla.
24Vždyť jsme spaseninadějí. Avšak naděje, kterou můžeme vidět, není naděje. Neboť když někdo něco vidí – proč by v této věci ještěměl naději? 25Pokud však něco nevidíme, máme ohledně toho nadějia skrze vytrvalost to toužebně očekáváme. 26Stejně tak i Duch svatý aktivně spolupomáhá naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se máme modlit, ale Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným vzdycháním.
27Ten pak, který zkoumá mysli, ví, jaké je přemýšlení Ducha; přimlouvá se totiž podle Boha za svaté. 28Víme však, že všechny věci spolupracují [s Bohem] k dobrému vůči těm, kteří milují Boha a jsou povolání podle Jeho záměru.
29Protože ty, které předem znal, také předem vyvolil, aby byli přizpůsobeni obrazu Jeho Syna k tomu, aby byl On prvorozený mezi mnoha bratry. 30Avšak ty, které předem vyvolil, ty také povolal, a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil. 31Co tedy k tomu všemu řekneme? Pokud je s námi Bůh – kdo je proti nám? 32Bůh, který ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal Ho za nás za všechny – jak by nám s Ním milostivě nedaroval všechno? 33Kdo obžaluje Boží vyvolené? Vždyť Bůh je ospravedlňuje! 34Kdo je odsoudí? Vždyť Ježíš Kristus, který zemřel a hlavně byl vzkříšen – ten je po Boží pravici a přimlouvá se za nás! 35A proto: kdo nás oddělí od Kristovy lásky? Snad trápení, úzkost, perzekuce, hladomor, nahota, nebezpečí nebo meč? 36Jak je psáno: ‚Kvůli Tobě jsme celý den vydáváni na smrt, byli jsme započteni mezi ovce určené na porážku.‘ 37Ale v tom všem svrchovaně vítězíme prostřednictvím Toho, který si nás zamiloval. 38Vždyť jsem přesvědčen, že ani smrt ani život, ani andělé ani vládcové, ani přítomnost ani budoucnost, ani mocnosti, 39ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Poznámky:
8,2 zákonitost – nejčastější překlad tohoto slova je zákon, ale může znamenat také princip, zákonitost
8,12 nejsme dlužníci tělu – dosl. ‚jsme dlužníci, ne tělu‘, tedy var překladu: ‚jsme dlužníci, ale ne(jsme dlužníci vůči) tělu‘
8,16 Duch spoludosvědčuje našemu duchu – var. spolusvědčí (spolu s) naším duchem
8,18 srovnatelná – var. hodna, stejné hodnoty
8,21 rozklad – rozklad zevnitř, var. porušení
8,26 přimlouvat se – ze slov ὑπέρ (výhoda, benefit) a ἐντυγχάνω (přijít k někomu, setkat se s někým). V řečtině pouze zde.
8,34 hlavně – dosl. více, spíše (srovnávání toho, co je lepší)
8,36 mezi ovce – dosl. byli jsme započítáni jako ovce porážky
8,37 svrchovaně vítězit – v ř. jedno slovo (dosl. ‚nad-vítězit‘)
EVANGELIUM A IZRAEL
Abrahamovy děti
1Říkám pravdu v Kristu a nelžu – spoludosvědčuje mi to moje svědomí v Duchu svatém:
2Můj zármutek je veliký a v mojí mysli je nepřetržitá bolest.3Vždyť si přeji být proklet od Krista já sám, namísto svých bratrů – svých příbuzných podle těla!4Ti jsou Izraelci, kterým patří adopce za syny, sláva, smlouvy, vydání zákona, posvátná služba Bohu i zaslíbení.5Jejich jsou také otcové a ti, ze kterých je podle těla Kristus, který je nade vším, totiž Bůh požehnaný až na věky. Amen. 6Avšak ne že by Boží slovo padlo. Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael.7Jen proto, že jsou Abrahamovým potomstvem, nejsou hned všichni jeho děti, ale platí: ‚V Izákovi bude povoláno tvoje potomstvo.‘ 8Tj. děti podle těla nejsou hned Boží děti, ale za potomstvo se počítají děti zaslíbení.9Neboť zaslíbení je toto slovo: ‚V tomto čase přijdu a Sára bude mít syna.‘ 10Avšak nejen to, ale také Rebeka měla z jednémanželské postele našeho praotce Izáka. 11Vždyť ještě se jí synové ani nenarodili a neudělali nic dobrého či špatného, aby však zůstalo vše podle Božího záměru ohledně vyvolení 12(ne ze skutků, ale od Toho, který povolává), bylo jí řečeno: ‚Starší bude otročit mladšímu.‘ 13Jak je psáno: ‚Jákoba jsem miloval, ale Ezaua jsem nenáviděl.‘ 14Co tedy řekneme? Že u Boha není spravedlnost? Naprosto ne! 15Vždyť Mojžíšovi říká: ‚Smiluji se, nad kým se smiluji; a budu mít soucit, nad kým budu mít soucit.‘ 16Tak tedy nezáleží na tom, kdo chce, ani kdo běhá, ale na Božím slitování. 17Neboť Písmo říká faraonovi: ‚Proto jsem ti tedy dal povstat, abych na tobě jasně ukázal Svou moc a aby bylo rozhlášeno Moje jméno po celé zemi.‘ 18Tak tedy: nad kým chce, nad tím se slituje; avšak koho chce, toho zatvrdí. 19Ale řekneš mi: Proč nás tedy stále obviňuje? Neboť kdo se postaví na odpor Jeho vůli? 20Ó, člověče, naopak: Kdo jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výrobek svému hrnčíři: ‚Proč jsi mě udělal právě takto?‘ 21Nebo nemá hrnčíř moc nad blátem, aby z jedné hroudy bláta udělal hodnotnou nádobu, avšak z druhé hroudy bláta nehodnotnou nádobu? 22Pokud chtěl Bůh jasně ukázat hněv a uvést ve známost svou moc – snášel proto ve velké trpělivosti nádoby hněvu připravené k zatracení. 23A snášel je také proto, aby uvedl ve známost bohatství Své slávy na nádobách milosrdenství (předem připravené ke slávě), 24jež také povolal – totiž nás, ne pouze z Židů, ale také i z pohanů. 25Jak i v Ozeáši říká: ‚Lid, který není Můj, nazvu: ‚Můj lid,‘ a nemilovanou nazvu milovanou,‘ 26 ‚a na místě, kde jim bylo řečeno: ‚Nejste Můj lid,‘ – tam se stane, že budou nazváni syny živého Boha.‘ 27Izaiáš však volá ohledně Izraele: ‚Kdyby byl počet izraelských synů jako mořského písku, spaseni budou pouze ti zbývající.‘ 28Vždyť Pán naplní a rychle vykoná Své slovo na zemi. 29A jak předpověděl Izaiáš: ‚Pokud by nám Pán zástupů nezanechal potomstvo, byli bychom jako Sodoma; byli bychom podobní Gomoře.‘ 30Co tedy řekneme? Že pohané, kteří nenásledovali spravedlnost, se zmocnili spravedlnosti, a to spravedlnosti, která je z víry,
31avšak Izrael, který následoval zákon spravedlnosti, k zákonu nedorazil?
32Kvůli čemu? Protože to nebylo z víry, ale jakoby ze skutků. Zakopli o kámen úrazu, 33jak je psáno: ‚Hle: kladu na Sión kámen úrazu a skálu příčiny pádu; a věřící v Něj nebude zahanben.‘
Poznámky:
9,2 zármutek – var. bolest, odkazuje na (psychickou) bolest těla
9,3 přeji si – var. modlím se
9,4 služba – označuje většinou službu spojenou s posvátnými věcmi, var. uctívat
9,13 nenávidět – patrně ve smyslu: zavrhnout (v otázce vyvolení)
9,16 běhat – var. usilovně pokračovat dál (dělat v životě pokrok)
9,19 obviňovat – var. hledat (a najít) chybu, proto odmítat
9,20 hrnčíř – dosl. (tomu) modelujícímu
9,28 naplnit – dosahovat výsledku (důraz na koncový bod) působením více faktorů
9,28 rychle – z řecké předpony σύν (s, spolu, identifikovat s) a τομώτερος (řezat), tedy rozřezat na kusy; proto zkrátit, omezit, rychle provést (v tomto případě patrně myšlen čas)
9,29 zástupů – řecký přepis hebrejského tsaba (zástup, vojsko)
9,31 dorazit – dosl. přijít dříve (předcházet)
9,33 příčina pádu – var. pohoršení, svod (k hříchu), kámen úrazu
9,33 zahanben – zesílený výraz pro ‚zahanbit se‘, zcela zahanben
Proč židé neuvěřili?
1Bratři a sestry, v mojí myslimám dobrou vůli a prosbu k Bohu za ně, k jejichspáse.
2Neboť jim vydávám svědectví, že mají Boží nadšení, ale ne podle poznání.3Vždyť neznají Boží spravedlnost a snaží se postavit svou vlastní spravedlnost. Nepodřídili se Boží spravedlnosti.4Vždyť cílemzákona je Kristus, aby byl spravedlivý každý, kdo věří. 5Neboť Mojžíš píše o spravedlnosti ze zákona: ‚Člověk, který ty věci bude dělat, bude v nich žít.‘ 6Avšak spravedlnost z víry mluví takto: ‚Neříkej ve své mysli: ‚Kdo vystoupí do nebe?‘ – tj. přivést Krista dolů;
7anebo: ‚Kdo sestoupí do hlubinabyssu?‘ – tj. přivést Krista nahoru, totiž z mrtvých.
8Ale co říká spravedlnost z víry? ‚Blízko tebe je slovo, ve tvých ústech a ve tvojí mysli.‘ – tj. slovo víry, které kážeme.
9Protože pokud vyznáš, říkajíce ve svých ústech: ‚Ježíš je Pán‘, a pokud uvěříš ve své mysli, že Ho Bůh vzbudil z mrtvých, budeš spasen.
10Neboť myslí se věří k spravedlnosti, ale ústy se vyznává ke spáse.
11Vždyť Písmo říká: ‚Každý, kdo v Něj uvěří, nebude zahanben.‘ 12Neboť není rozdíl mezi Židem a Řekem, vždyť ten samý Pán je všech a je bohatý ke všem, kteří Ho vzývají.
13Vždyť ‚Spasen bude každý, kdo vzývá Pánovo jméno.‘ 14Jak tedy mohou vzývat Toho, v Něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit Tomu, o Kom neslyšeli? A jak mohou slyšet bez kázajícího?
15A jak mohou kázat, pokud nebudou vysláni? Jak je psáno: ‚Jak příhodné jsou nohy těch, kdokážou evangelium pokoje, těch, kdo kážou evangelium dobra.‘ 16Ale všichni neuposlechli evangelium, vždyť Izaiáš říká: ‚Pane, kdo uvěří naší zvěsti?‘ 17Takže víra je ze slyšení a slyšení je prostřednictvím Kristových výroků. 18Ale říkám: Vůbec o tom neslyšeli? Naopak, slyšeli. ‚Do celé země pronikl jejich hlas, až do dalekých končin obydleného světa pronikly jejich výroky.‘ 19Ale říkám: Copak to Izrael nepochopil? Už dříve Mojžíš řekl: ‚Podnítím u vás žárlivost na národ, který je ‚ne-národem‘, a to tím, že vás podnítím k hněvu vůči nechápajícímu národu.‘ 20Izaiáš je velmi odvážný, když říká: ‚Byl jsem nalezen těmi, kteří Mě nehledali; stal jsem se zjevným těm, kteří se Mě neptali.‘ 21Avšak o Izraeli říká: ‚Celý den jsem natahoval Svoje ruce k lidu neposlouchajícímu a mluvícímu proti Mně.‘
Poznámky:
10,4 cíl – var. konec, účel, hlavní cíl
10,11 zahanben – zesílený výraz pro ‚zahanbit se‘, zcela zahanben
10,15 příhodný – var. krásný, někdy příhodný, od slova ὥρα (hodina, chvíle, čas)
10,16 zvěst – to, co se poslouchá (někdy překládáno jako: ucho, slyšet; stejná slova jsou v Ř 10,17)
10,18 obydlený svět – ř. slovo označuje buď celý svět, nebo v užším smyslu území Římské říše (Lk 4,5srov. Lk 2,1)
10,21 odmlouvající – mluvit proti ; ř. slovo dosl. ‚mluvit-proti‘, tedy popírat, odporovat
Bůh nezavrhl Izrael
1Proto říkám: Zavrhl Bůh Svůj lid? Naprosto ne! Vždyť také já jsem Izraelita, z Abrahamova potomstva, z kmene Benjamín.2Bůh nezavrhl svůj lid, který předem znal. Copak nevíte, co říká Písmo ve zprávě o Eliášovi? Když se přimlouvá k Bohu vůči Izraeli, čteme: 3‚Pane, zavraždili Tvoje proroky a zbořili Tvoje oltáře a já zbývám sám; a také o moji duši usilují.‘ 4Ale co je mu řečeno v Božské odpovědi? ‚Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili svoje kolena před Bálem.‘ 5Tak taky v současné době vznikl ostatek podle Božího vyvolení z milosti.6Pokud je však z milosti, již není ze skutků, jinak by již milost nebyla milostí. Pokud je však ze skutků, již to není milost, jinak by již skutek nebyl skutek. 7Co tedy? Co Izrael usilovně hledal, toho nedosáhl, ale Bohem vyvolení toho dosáhli. Ostatní však zkameněli v mysli,8jak je psáno: ‚Bůh jim dal ducha otupělosti: nevidící oči a neslyšící uši, aby neslyšeli – až do dnešního dne.‘ 9A David říká: ‚Ať se jim jejich stůl stane pastí, loveckou léčkou, kamenem úrazu a jejich odplatou. 10Ať se jejich oči zatmějí, ať nevidí, a jejich záda ať jsou stále spolusehnutá.‘
Důsledky nevíry Izraelitů
11Ptám se tedy: Klopýtli snad proto, aby padli? Naprosto ne! Ale jejich přestoupení jespásou pohanům k tomu, aby je to podnítilo k žárlivosti. 12Pokud je však jejich přestoupení bohatstvím světu, a jejich selhání je bohatstvím pohanům – oč více bude bohatstvím jejich plnost! 13Vám pohanům říkám: Právě proto, že jsem apoštol pohanů, oslavuji svoji službu,
14zda bych tím snad nějak podnítil žárlivost u těch, kteří jsou z mého těla, a některé z nich přivedl ke spasení. 15Vždyť pokud je jejich ztráta usmířením světa, co jiného bude jejich přijetí, než život z mrtvých? 16Pokud je svatá oběť prvních plodů, je svaté také těsto; a pokud je svatý kořen, jsou svaté také větve. 17Pokud jsou však některé větve odlomeny, a ty, planý olivovník, jsi byl na jejich místo naroubován a stal ses tak spoluúčastníkem kořene i tučnosti olivy – nepovyšuj se nad ty větve! 18Pokud se budeš povyšovat, pamatuj, že ty neneseš kořen, ale že kořen nese tebe. 19Řekneš tedy: ‚Větve byly odlomeny, abych byl naroubován já.‘ 20Dobře to říkáš: nevěrou byly odlomeny, ale ty vírou stojíš. Nepřemýšlej o sobě vysoko, ale boj se! 21Vždyť pokud Bůh neušetřil přirozené větve, ani tebe nijak neušetří. 22Podívej se proto na Boží dobrotivost i přísnost. Přísnost vůči těm, kteří padli, ale vůči tobě Boží dobrotivost, pokud tedy nepřestaneš v dobrotivosti – jinak budeš odseknut i ty. 23A oni, pokud přestanou v nevíře, budou naroubováni. Vždyť Bůh je může znovu naroubovat. 24Pokud jsi odseknut z přirozeného planého olivovníku a proti přirozenosti jsi naroubován na ušlechtilý olivovník, čím více ti, kteří jsou přirozeností kultivované olivy, budou naroubováni na svůj vlastní olivový strom. 25Bratři a sestry, vždyť nechci, abyste neznali toto tajemství – abyste nebyli moudří sami u sebe: Tato částečná zatvrzelost Izraele nastala, dokud nevstoupí plnost pohanů.
26A tak bude spasen celý Izrael, jak je psáno: ‚Ze Siónu přijde Vysvoboditel, a odvrátí z Jákoba bezbožnost. 27A to bude smlouva ode Mne, až odejmu jejich hříchy.‘ 28Podle evangelia jsou kvůli vám nepřátelé, ale podle Božího vyvolení jsou kvůli svým otcům milovanými. 29Vždyť dary milosti a Boží povolání jsou neodvolatelné. 30Neboť jako jste byli kdysi neposlušní vůči Bohu, ale nyní jste došli slitování skrze jejich nevěru, 31tak také oni nyní neuposlechli skrze vaše přijetí slitování, aby také oni došli slitování. 32Vždyť Bůh uzavřel všechny v nevěře, aby se nad všemi slitoval. 33Ó, hloubko bohatství, moudrosti a poznání Boží! Jak neprozkoumatelné jsou Jeho soudy a jak nevystopovatelné jsou Jeho cesty! 34‚Vždyť kdo poznal Pánovu mysl? Anebo kdo se stal Jeho spoluporadcem?‘ 35Anebo: ‚Kdo Mu dal něco dopředu a On mu to musel oplatit?‘ 36Protože z Něho, skrze Něho a k Němu jsou všechny věci. Jemu buď sláva až navěky. Amen.
Poznámky:
11,7 zkamenět – var. stát se tvrdým, necitelným, otupělým (v NZ často ve spojitosti se srdcem/myslí)
11,29 neodvolatelný – dosl. ‚ne-činí pokání‘ (tedy nezměnit myšlení (z lítosti)
11,35 oplatit – var. vrátit zpět, odplatit
EVANGELIUM A PROMĚNA ŽIVOTA
Mezilidské vztahy
1Bratři, proto vás vyzývám skrze Boží soucit: Přinášejte svoje těla jako oběť živou, svatou a přijatelnou vůči Bohu – to ať je vaše rozumná posvátná služba Bohu.2A nepřizpůsobujte se tomuto věku, ale proměňujte se úplnou obnovou své mysli, abyste prozkoumali, jaká je Boží vůle, co je dobré, přijatelné vůči Bohu a dokonalé. 3Vždyť skrze milost, která mi byla dána, říkám každému, kdo je mezi vámi: Nepřemýšlejte nad to, než co je potřeba přemýšlet, ale přemýšlejte se zdravou myslí – podle toho, jakou míru víry Bůh rozdělil každému z vás.
4Jako máme v jednom těle mnoho orgánů, ale všechny orgány nemají vykonávat ten samý úkol,
5tak i nás je mnoho a jsme jedno tělo v Kristu. Ale jednotlivě jsme orgány jeden druhého. 6Máme rozdílné dary milosti podle milosti, která nám byla dána: Pokud má někdo proroctví, ať prorokuje úměrně své víře.7Anebo pokud má někdo službu, ať je ve službě. Anebo má někdo vyučování, ať je ve vyučování.8Anebo někdo povzbuzuje, ať je v povzbuzování; kdo má sdílení, ať sdílí upřímně; kdo je příkladným vedoucím, ať je ve snaze; kdo prokazuje milosrdenství, ať to dělá v radosti. 9Láska ať je bez přetvářky. Mějte v ošklivosti zlo, připojujte se k dobru. 10Oddaně se navzájem milujte bratrskou láskou, v úctě předcházejte jeden druhého.
11Vaše snaha ať se nezmenšuje, buďte aktivního ducha, otročte Pánu.
12Radujte se znaděje, v utrpení buďte trpěliví, setrvávejte na modlitbě. 13Podílejte se se svatými na jejich potřebách, následujte cestu pohostinství. 14Žehnejte svým pronásledovatelům; žehnejte a neproklínejte! 15Radujte se s radujícími a plačte s plačícími. 16Buďte k sobě navzájem stejného přemýšlení. Nepřemýšlejte vysoko, ale nechte se vést obyčejným. Nebuďte moudří sami u sebe. 17Nikomu neodplácejte zlým za zlé; přitom se starejte o to, co je dobré před všemi lidmi. 18Pokud je to možné, tedy je to na vás: buďte pokojní vůči všem lidem. 19Milovaní, nemstěte sami sebe, ale dejte prostor Božímu hněvu, neboť je psáno: ‚Pomsta je Moje, odplatím Já, říká Pán.‘20Ale ‚pokud tvůj nepřítel hladoví, nasyť ho, a pokud žízní, dej mu napít. Vždyť když to uděláš, nasypeš na jeho hlavu žhavé uhlí.‘21Nedej se přemoci zlým, ale přemáhej zlo v dobru.
Poznámky:
12,1 služba – uctívat, sloužit Bohu (Bohoslužba)
12,4 úkol – var. čin, skutek
12,6 úměrně – dosl. podle míry/úměry/poměru
12,8 povzbuzovat – var. napomínat, vybízet, podněcovat
12,8 prokazovat milosrdenství – var. slitovávat se
12,13 pohostinství – ř. slovo dosl. ‚mít rád-cizince‘, tedy ‚následujte‘ lásku k cizincům (příchozím)
12,16 vedeni – ř. slovo: být veden s… (někým, něčím), někdy ‚sveden‘
12,16 obyčejný – nízký, ponížený
12,18 buďte pokojní – var. přinášet/mít pokoj
O podřízení se autoritě a odplatě
1Každá duše ať se podřizuje nadřazeným autoritám. Neboť není autority, jedině od Boha. A autority, které jsou, jsou ustanoveny od Boha.2Proto kdo se staví proti autoritě, staví se na odpor Božímu nařízení; a ti, kteří se takto staví na odpor, přijmou proti sobě soud. 3Vždyť vládcové nejsou strachem těm, kdo dělají dobro, ale těm, kdo dělají zlo. Chceš se nebát autority? Dělej dobro a budeš mít od ní pochvalu.4Vždyť je Božím služebníkem, tobě k dobru. Pokud však děláš zlo, boj se, vždyť nenosí meč zbytečně, neboť je Božím služebníkem, vykonavatelem pomsty k hněvu těm, kteří dělají zlo.5Proto je nutné se podřizovat autoritám, nejen kvůli jejich hněvu, ale také kvůli svědomí.
6Vždyť kvůli tomu jim také platíte daň, neboť jsou to Boží veřejní úředníci k tomu, co nepřetržitě dělají. 7Každému vracejte jejich dluhy: Komu daň, tomu daň, komu clo, tomuclo, komu strach, tomu strach, komu čest, tomu čest…
8Nikomu nic nedlužte, kromě toho, abyste se navzájem milovali. Vždyť kdo miluje druhého člověka, naplnilzákon.
9Vždyť přikázání: Nesesmilníš, nezavraždíš, nepokradeš, neřekneš křivé svědectví, nebudeš chtivý – a kterákoli jiná přikázání jsou shromážděna v jednom prohlášení, v tomto: ‚Miluj svého bližního jako sebe.‘ 10Láska neudělá bližnímu nic zlého, proto je láska plností zákona. 11Víte také, jaký je čas: Již nastalachvíle, abychom se probudili ze spánku. Vždyť nyní je pro nás spása blíž, než když jsme uvěřili. 12Noc pokročila a přiblížil se den. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme si zbroj světla. 13Choďme spořádaně, jako se chodí ve dne, ne v pitkách, opilství, postelích neřesti, otevřené oplzlosti, hádkách a vzávisti. 14Ale oblečeme si Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo, abyste jednali podle jeho chtíčů.
Poznámky:
13,6 úředník ‘ státní/veřejný úředník služební povahy
13,7(2x) strach – var. posvátná úcta. Zde přeloženo jako ‚strach‘, vzhledem k tomu, že stejné ř. slovo je použito a takto přeloženo i v Ř 13,3
13,9 prohlášení – var. slovo, řeč, výrok
13,9 shromážděna – var. shrnuta (všechny části shrnuty do jednoho hlavního)
13,12 zbroj – var. nástroj (obvykle takový, který se používá pro válčení – zbraň, zbroj)
Spory o jídlo
1Přijímejte slabšího ve víře, ale ne k tomu, abyste rozsuzovali jeho myšlení.2Vždyť někdo věří, že může jíst všechno, avšak slabý ve víře jí jen zeleninu.3Ten, kdo jí všechno, ať nepohrdá tím, kdo nejí všechno. Kdo nejí všechno, ať nesoudí toho, kdo jí všechno – vždyť Bůh ho přijal.4Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? Pro svého Pána stojí nebo padá. On však bude stát, neboť Pán má moc ho postavit. 5Neboť někdo soudí mezi dnem a jiným dnem, avšak jiný člověk soudí každý den stejně. Každý ať si je ve své mysli úplně jistý.6Kdo přemýšlí nad dny, přemýšlí nad nimi vůči Pánu. A kdo nepřemýšlí nad dny, nepřemýšlí nad nimi vůči Pánu. A kdo jí všechno, jí to vůči Pánu, neboť děkuje Bohu. A kdo nejí všechno, nejí to vůči Pánu, a také děkuje Bohu. 7Vždyť nikdo z nás sám sobě nežije a nikdo sám sobě neumírá.8Neboť pokud žijeme, žijeme vůči Pánu, pokud umíráme, umíráme vůči Pánu. Pokud tedy žijeme nebo pokud umíráme, jsme vůči Pánu. 9Kvůli tomu Kristus umřel, vstal a znovu žije, aby panoval nad mrtvými i živými. 10Ty však: Proč soudíš svého bratra? Anebo také: Proč pohrdáš svým bratrem? Vždyť všichni se postavíme před Kristovou soudnou stolici. 11Vždyť je psáno: ‚Živ jsem Já, říká Pán, že se přede Mnou skloní každé koleno a každý jazyk vyzná Boha.‘ 12Tak tedy: Každý z nás ohledně sebe vydá počet Bohu. 13Již se tedy navzájem nesuďte, ale spíš posuďte, jak neklást bratru do cesty kámen úrazu či svod k hříchu. 14Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není poskvrněné samo kvůli sobě, jen tomu, komu je to poskvrněné, to je poskvrněné. 15Vždyť pokud je tvůj bratr kvůli otázce jídla velmi smutný, již nechodíš podle lásky. Nenič svým jídlem toho, za koho Kristus umřel! 16Proto neurážejte to, co je pro vás dobré. 17Vždyť Boží království není jídlo a nápoj, ale spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém. 18Neboť kdo v tom principu otročí Kristu, je přijatelný vůči Bohu a pro lidi je důvěryhodný. 19Tak tedy: Následujme to, co vede k pokoji a k vzájemnému budování. 20Nenič na základě jídla Boží dílo! Všechno je čisté, ale špatné je to pro člověka, který je kamenem úrazu kvůli jídlu. 21Je dobré nejíst maso, nepít hroznový nápoj ani nedělat to, o co tvůj bratr zakopává, nebo je to pro něj kámen úrazu a nebo ho to zeslabuje. 22Máš víru? Měj ji před Bohem pro sebe. Blahoslavený, kdo nesoudí sám sebe v tom, co po zkoumání schválil. 23Ten však, kdo jí a přitom pochybuje, je odsouzen, protože to není z víry. A cokoliv není z víry, je hřích.
Poznámky:
14,4 služebník – odkazuje na služebníka domácnosti
14,10 Kristovou – jiné rukopisy: Boží
14,18 důvěryhodný – dosl. je osvědčený (ve významu: po vyzkoušení je přijatelný)
14,22 schválit – dosl. testovat, prověřit (zda je to dobré), schválit (po zkoumání)
14,23 pochybovat – var. rozsuzovat, rozlišovat
Spory o jídlo
1My silní jsme povinni snášet slabosti bezmocných; a ne se líbit sami sobě.2Každý z nás ať se snaží zalíbit bližnímu pro dobro a pro budování.3Vždyť i Kristus se nesnažil zalíbit sobě, ale jak je psáno: ‚Padly na Mě urážky těch, kteří uráželi Tebe.‘ 4Neboť všechno, co bylo dříve napsáno, bylo napsáno k našemu naučení, abychom mohli mítnaději skrze vytrvalost a povzbuzení z Písma.
5A Bůh vytrvalosti a povzbuzení ať vám dá to, abyste měli mezi sebou stejné přemýšlení podle Ježíše Krista a6abyste jednomyslně ajedněmi ústy oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.7Proto přijímejte jeden druhého tak, jako Kristus k Boží slávě přijal nás.8Neboť vám říkám: Ježíš Kristus se stal služebníkem obřezaných kvůli Boží pravdě, aby byla potvrzena zaslíbení dříve daná otcům9a aby pohané oslavovali Boha za Jeho milosrdenství, jak je psáno: ‚Kvůli tomu Tě vyznám mezi pohany a Tvému jménu budu zpívat písně.‘ 10A znovu říká: ‚Pohané, radujte se s Jeho lidem.‘ 11A znovu: ‚Chvalte Pána všechny národy, ať Ho velebí všichni lidé.‘ 12A znovu; Izaiáš říká: ‚Bude kořen Jišajův a Ten povstávající bude vládnout nad pohany; v Něm budou mít naději pohané.‘ 13Bůh naděje ať vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, abyste se rozhojnili v naději a v moci Ducha svatého.
Závěr
14Moji bratři a sestry, jsem o vás přesvědčen, že i vy jste plní dobrosrdečnosti anaplněni veškerým poznáním, takže jste schopni se i navzájem varovat.
15Avšak psal jsem vám, bratři a sestry, místy poněkud směleji, jako opětovné připomínání pro vás. Udělal jsem to skrze milost, která je mi dána od Boha,
16abych byl věrným veřejným úředníkem Ježíše Krista mezi pohany, vykonávaje posvátnou službu Božímu evangeliu, aby se stala oběť pohanů přijatelná a posvěcená v Duchu svatém.
17Mám se tedy čím chlubit v Ježíši Kristu ve věcech týkajících se Boha.
18Vždyť bych se neodvažoval říkat to, co Kristus skrze mě nevykonal k poslušnosti pohanů, slovem a skutkem,
19v moci znamení a zázraků a v síle Božího Ducha. Tak jsem od Jeruzaléma a kolem něj až Illyrii naplnilzemi Kristovým evangeliem. 20Takto se usilovně snažím kázat evangeliumtam, kde jméno ‚Kristus‘ ani nebylo vysloveno, abych nestavěl na cizím základě. 21Ale jak je psáno: ‚Ti, kterým o Něm není nic oznámeno, uvidí; a ti, kteří neslyšeli, pochopí.‘ 22Proto mi bylo mnohokrát zabráněno k vám přijít. 23Nyní však již v těchto krajinách nemám místo a mnoho let mám touhu k vám přijít, až půjdu do Hispánie. 24Vždyť doufám, že až tudy budu procházet, uvidím vás a vypravíte mě tam, ale nejprve si při setkání s vámi částečně naplníme svoji radost. 25Nyní však jdu do Jeruzaléma, čímž sloužím svatým. 26Makedonští a Achajští uznali za dobré uspořádat nějakou sbírku pro svaté v Jeruzalémě; bude to pro chudé. 27Uznali to za dobré, neboť jsou jejich dlužníky. Vždyť pokud se pohané podíleli na jejich duchovních záležitostech, dluží jim službu v pozemských záležitostech. 28Až tedy dokončím a zapečetím tento úkol, to ovoce sbírky, projdu skrze vaše území do Hispánie. 29A vím, že až k vám přijdu, přijdu k vám v plnosti požehnání Kristova evangelia. 30Vybízím vás však, bratři a sestry, skrze našeho Pána Ježíše Krista a skrze lásku Ducha: Usilovně se mnou spoluzápaste v modlitbách; modleme se za mě k Bohu, 31abych byl vysvobozen od neposlušných v Judsku (a tato má služba vůči Jeruzalému byla pro svaté přijatelná) 32a abych k vám mohl přijít v radosti skrze Boží vůli a spoluodpočinout si s vámi. 33Bůh pokoje buď s vámi se všemi. Amen.
Poznámky:
15,1 bezmocných – dosl. ‚ne-silných‘
15,11 velebí – var. chválí
15,16 úředník – státní/veřejný úředník, služební povahy
15,16 vykonávat posvátnou službu – dosl. ‚svato-skutek/dílo‘, odkazuje na službu v chrámu; ř. slovo v NZ pouze zde
15,20 základ – var. základní kámen
15,26.27 uznat za dobré – var. mít zalíbení
15,27 služba – odkazuje na veřejnou službu, někdy na službu v chrámě
Závěr
1Doporučuji vám naši sestru Foibé, která je služebnicí církve v Kenchrejích,2abyste ji přijali v Pánu, jak se sluší na svaté, a asistovali já v tom, co by potřebovala v nějaké záležitosti. Vždyť byla pomocnicí mnoha lidem i mně samotnému. 3Pozdravte Prisku a Akvilu, moje spolupracovníky v Ježíši Kristu,4kteří pro moji duši riskovali svůj krk. Jim děkuji nejen já, ale také všechny církve z pohanů.5Pozdravte také církev v jejich domě. Pozdravte mého milovaného Epaineta, který je obětí prvních plodů v Malé Asii v Kristu.6Pozdravte Marii, která pro nás vykonala mnoho namáhavé práce. 7Pozdravte Andronika a Junii, moje příbuzné a spoluvězně, kteří jsou mezi apoštoly ceněni a kteří byli v Kristu Ježíši přede mnou.8Pozdravte Ampliata, mého milovaného v Pánu.9Pozdravte Urbana, našeho spolupracovníka v Kristu, a mého milovaného Stachya. 10Pozdravte Apela, který je osvědčený v Kristu. Pozdravte ty, kteří jsou z Aristobulovy domácnosti. 11Pozdravte mého příbuzného Herodiona. Pozdravte ty, kteří jsou z Narkisosovy domácnosti; kteří jsou v Pánu. 12Pozdravte Tryfainu a Tryfósu, kteří namáhavě pracují v Pánu. Pozdravte milovanou Persisu, která v Pánu vykonala mnoho namáhavé práce. 13Pozdravte Rufa, vyvoleného v Pánu, jeho matku, která je i mojí matkou. 14Pozdravte Asynkrita, Flegóna, Hermése, Patrobia, Hermase i další bratry, kteří jsou s nimi. 15Pozdravte Filologa a Julii, Nérea a jeho sestru, Olympase a všechny svaté, kteří jsou s nimi. 16Pozdravte se navzájem svatým políbením. Pozdravují vás všechny Kristovy církve. 17Bratři, vybízím vás: Dávejte si pozor na ty, kteří způsobují roztržky a svody proti tomu učení, kterému jste se naučili. Odvracejte se od nich!
18Vždyť takoví lidé našemu Pánu Ježíši Kristu neotročí, ale otročí svému žaludku; a prostřednictvím uhlazených a rádoby požehnaných slov zcela oklamávají mysli nevinných lidí. 19Vždyť vaše poslušnost se dostala ke všem lidem. Proto se nad vámi raduji. Přeji si však, abyste byli moudří k dobru a nevinní ke zlu. 20Bůh pokoje brzy srazí satana pod vaše nohy. Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi. Amen. 21Pozdravují vás Timoteus, můj spolupracovník, Lukios, Jáson, Sosipatros, moji příbuzní. 22Pozdravuji vás v Pánu já, Teritos, který jsem psal tento dopis. 23Pozdravuje vás Gaius, který byl hostem mým i celé církve. Pozdravuje vás Erastos, správce městské pokladny, a bratr Kvartos. 24Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi se všemi. Amen. 25Tomu, který vás může utvrdit podle mého evangelia a kázání Ježíše Krista podle zjevení tajemství (jež bylo od věčných časů drženo v tichosti, 26nyní však bylo zjeveno a skrze prorocká Písma podle příkazu věčného Boha oznámeno všem pohanům k poslušnosti víry), 27Tomujedinému moudrému Bohu buď sláva skrze Ježíše Krista až na věky věků. Amen.
[Napsáno k Římanům z Korintu. Posláno prostřednictvím Foibé, služebnice kenchrejské církve.]
Poznámky:
16,4 riskovali – dosl. předložili (tj. napospas okolnostem, dali v sázku) své hrdlo
16,7 ceněni – dosl. nést značku, být nápadný, pozoruhodný, významný
16,18 žaludek – ř. slovo označující žaludek, břicho, nebo také obecně vnitřní orgány, které ovlivňují chování člověka (viz Jan 7,38).
16,18 požehnaný – v řečtině dosl. ‚dobro-slovo/řeč‘
16,20 srazit – var. rozdrtit/rozlomit (na kousky)
16,23 správce pokladny – ř. slovo se vztahovalo obvykle na správce, který měl na starost chod domácnosti bohatých lidí, včetně financí a přerozdělování jídla (např. Lk 12,42; 16,1…), tedy na ‚správce domu‘ (správce – slovník). Zde je myšlen správce města.
Úvod
1Pavel, povolaný apoštol Ježíše Krista skrze Boží vůli, a bratr Sosthenes, píší2Boží církvi, která je v Korintu, posvěceným v Ježíši Kristu a povolaným svatým spolu se všemi, kteří na jakémkoliv místě vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, Pána svého i našeho: 3Milost vám a pokoj od našeho Boha Otce a Pána Ježíše Krista.4Stále za vás děkuji svému Bohu kvůli Boží milosti, která je vám dána v Ježíši Kristu.5Děkuji Bohu, že jste v Něm ve všem obohaceni: V každém slovu i v každém poznání6podle svědectví Krista, které je ve vás utvrzeno.7Takže nemáte nedostatek v žádném daru milosti a toužebně očekáváte zjevení našeho Pána Ježíše Krista.8On vás také bude utvrzovat až do konce, abyste byli bez viny ve dni našeho Pána Ježíše Krista.9Věrný je Bůh, jehož prostřednictvím jste povoláni do společenství Jeho Syna, našeho Pána Ježíše Krista. 10Bratři, vybízím vás, skrze jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili stejně a nebyly mezi vámi roztržky, ale buďte spojeni stejnou myslí a stejným úmyslem.
Vnitřní rozdělení církve
11Moji bratři, vždyť mi lidé od Chloé o vás řekli, že jsou mezi vámi hádky.
12Mluvím o tom, že každý z vás říká: ‚Já jsem vskutku Pavlův!‘ ‚Avšak já jsem Apollův!‘ ‚Avšak já jsem Kéfův!‘ ‚Avšak já jsem Kristův!‘
13Je snad Kristus rozdělen? Byl snad za vás ukřižován Pavel? Anebo: Byli jste snadpokřtěni ve jméno Pavla? 14Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil, kromě Krispa a Gaia, 15takže nikdo nemohl říct, že jsem křtil ve své jméno. 16Pokřtil jsem vlastně také rodinu ze Štěpánova domu; dál nevím, jestli jsem někoho jiného pokřtil.17Vždyť Kristus mě neposlal křtít, ale kázat evangelium, a to ne v moudrosti slov, aby nebyl vyprázdněn Kristův kříž. 18Neboť slovo kříže je vskutku bláznovstvím těm, kteří hynou, ale nám, spaseným, je Boží mocí. 19Vždyť je psáno: ‚Zničím moudrost moudrých lidí a odmítnu učenost učených lidí.‘ 20Kde je moudrý? Kde je učitel zákona? A kde je řečník tohoto věku? Neudělal snad Bůh moudrost tohoto světa bláznovstvím?
21Vždyť když svět nepoznal v Boží moudrosti skrze svou moudrost Boha, zalíbilo se Bohu prostřednictvím bláznivého kázání spasit ty, kteří věří. 22Vždyť Židé žádají znamení a Řekové hledají moudrost,
23my však kážeme Krista ukřižovaného – Židům je to pohoršením a pohanům je to bláznovstvím; 24ale povolaným (jak Židům, tak i pohanům) je Kristus Boží moc a Boží moudrost. 25Vždyť Boží bláznovství je moudřejší než lidé; a Boží slabost je silnější, než lidé. 26Bratři a sestry, pohleďte na vaše povolání: Není totiž mezi vámi mnoho moudrých podle těla, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. 27Ale Bůh si vybral to, co je na světě bláznivé, aby zcela zahanbil moudré; a Bůh si vybral to, co je na světě slabé, aby zcela zahanbil silné; 28a Bůh si vybral to, co je na světě neurozené, čím lidé pohrdají, dokonce i to, co není, aby zrušil to, co je. 29To proto, aby se žádné tělo nemohlo před Boží tváří chlubit. 30Vy však jste z Něho v Kristu Ježíši. On se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením, 31takže se stalo to, jak je to psáno: ‚Ten, kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.‘
Poznámky:
1,11 říct – ve smyslu: udělat známé, objasnit, vylíčit
1,13 rozdělen – var. odměřen (každému zvlášť)
1,16 dál – dosl. zbytek (to, co zbývá)
1,20 učitel zákona – ř. slovo ve většině případů označuje (židovského) ‚učitele zákona‘, ale může být chápáno jako obecně ‚učený člověk‘
1,20 řečník – ř. slovo ve smyslu: ten, který debatuje, hloubá nad věcmi a přednáší
1,20 bláznovstvím – dosl. stát se bláznem , neužitečným, zkazit se (stejné ř. slovo v Mt 5,13; Lk 14,34; Ř 1,22)
1,29 Boží tváří – jiné rukopisy: Jeho tváří
Vnitřní rozdělení církve
1Bratři a sestry, také já, když jsem k vám přišel, tak jsem vám nepřišel hlásat tajemství Boží podle výtečných slov ani podle moudrosti.
2Vždyť jsem usoudil, že nechci znát mezi vámi nic jiného, než Ježíše Krista, a to Toho ukřižovaného.3A byl jsem u vás ve slabosti, strachu a mnohém třesení.4Moje slovo a moje kázání nespočívaly v přesvědčivých slovech lidské moudrosti, ale v projevování se Ducha a v moci,5aby vaše víra nebyla v lidské moudrosti, ale v Boží moci. 6O moudrosti však mluvíme mezi vyzrálýmive víře, ale ne o moudrosti tohoto věku, ani o moudrosti vládců tohoto věku, kteří zanikají,7ale mluvíme o Boží moudrosti v tajemství, které je ukryté. Tuto moudrost Bůh před věky předem vyvolil k naší slávě.
8Tuto moudrost nikdo z vládců tohoto věku nepoznal. Vždyť kdyby ji poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy, ale jak je psáno:
9‚Co oko nevidělo, ucho neslyšelo, ani do lidské mysli nevstoupilo – to Bůh připravil těm, kteří Ho milují.‘ 10Vždyť nám to Bůh zjevil prostřednictvím Svého Ducha. Vždyť Duch zkoumá všechno – i Boží hlubiny. 11Neboť kdo z lidí ví, co je v člověku, kromě ducha člověka, který je v něm? Tak také to, co je Boží, nezná nikdo, kromě Božího Ducha. 12My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha Toho, který je z Boha, abychom poznali to, co nám bylo Bohem milostivě darováno. 13O tom také mluvíme. Nemluvíme o tom však ve slovech, která vyučuje lidská moudrost, ale slovy, kterými vyučuje Duch. Duchovní věci srovnáváme s duchovními věcmi. 14Ale duševní člověk nepřijímá věci Božího Ducha, neboť mu jsou bláznovstvím a nemůže je poznat, protože jsou posuzovány duchovně. 15Ale duchovní člověk posuzuje všechno, sám však není posuzován od nikoho. 16Neboť ‚kdo poznal Pánovu mysl a kdo Ho bude poučovat?‘ My však máme Kristovu mysl.
Poznámky:
2,1 tajemství – jiné rukopisy: svědectví
2,1 výtečný – var. nadřazený, vynikající
2,6 dosl. dokonalý
2,13 srovnáváme – ř. slovo dosl. ‚s/spolu-soudit‘, tedy posuzovat spolu, proto porovnávat, kombinovat, vysvětlovat
2,16 var. čtení: Kdo poznal mysl Pána, který mu (dá) porozumět?
Vnitřní rozdělení církve
1Také já, bratři a sestry, jsem k vám nemohl mluvit jako k duchovním lidem, ale jako k tělesným lidem, jako k malým dětem v Kristu.2Dal jsem vám pít mléko, nedal jsem vámnormální jídlo, vždyť jídlo jste ještě nemohli. A nyní ještě stále nemůžete,
3neboť jste stále tělesní. Vždyť odkud je mezi vámi závist, hádky a roztržky? Ne snad proto, že jste tělesní a chodíte podle člověka? 4Vždyť když někdo říká: ‚Já jsem vskutku Pavlův‘ a jiný říká: ‚Já Apollův‘ – nejste snad tělesní?5Kdo je tedy Apollo? A kdo je Pavel? Služebníci, prostřednictvím kterých jste uvěřili – jak také každému dal Pán.6Já jsem zasadil, Apollo zaléval, ale Bůh dal vzrůst.7Takže nic není ten, kdo zasadil, ani ten, kdo zaléval, ale důležitý je Ten, který dal vzrůst – Bůh. 8Ten, kdo sází, i ten, kdo zalévá, jsou jedno. Každý však obdrží svou odměnu podle své namáhavé práce. 9Vždyť jsme Boží spolupracovníci, a vy jste Boží obdělávané pole, Boží stavba. 10Podle Boží milosti, která mi byla dána, jsem jako moudrý stavbyvedoucí položil základní kámen, jiný však na něm buduje. Každý ať si hledí toho, jak na něm buduje. 11Vždyť nikdo nemůže položit jiný základní kámen, kromě toho, který byl již položen: tím základním kamenem je Ježíš Kristus. 12Pokud na tom základním kameni někdo buduje ze zlata, stříbra, drahého kamení, dřeva, sena, nebo slámy, 13tak platí: dílo každého člověka bude zviditelněno. Neboť onen den to objasní, protože to bude zjeveno v ohni. A oheň vyzkouší dílo každého, jaké je. 14Pokud dílo zůstane někomu, kdo na tom základě budoval, obdrží odměnu.
15Pokud bude něčí dílo úplné spáleno, utrpí škodu, ale sám bude spasen. Takto však jakoby skrze oheň. 16Nevíte, že jste Boží chrám a že ve vás přebývá Boží Duch? 17Pokud někdo ničí Boží chrám, toho Bůh zničí, neboť Boží chrám je svatý, a tím chrámem jste vy. 18Ať nikdo neklame sám sebe. Pokud se někomu zdá, že je mezi vámi v tomto věku moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal moudrým. 19Vždyť moudrost tohoto světa je u Boha bláznovstvím, neboť je psáno: ‚On nachytá moudré v jejich chytrosti.‘ 20A jinde zase: ‚Pán zná myšlení moudrých, a ví, že jsou zbytečná.‘ 21Takže ať se nikdo nechlubí lidmi. Vždyť všechno je vaše: 22ať Pavel, Apollo, Kéfa, svět, život, smrt, přítomnost či budoucnost – to všechno je vaše. 23Vy však jste Kristovi a Kristus je Boží.
Poznámky:
3,1 malé dítě – var. prostý (neznalý) člověk
3,3 žárlivost – ř. slovo označuje obecně horlivost, zapálenost, někdy pozitivní (být aktivní), někdy negativní (žárlivost, rivalita)
3,2.6.7.8 zalévat – dosl. dal vodu, napít (stejné ř. slovo jako v 1. Kor 3,2)
3,13 vyzkoušet – var. prozkoumat, otestovat
3,18 neklame – v ř. zesílený výraz ‚zcela oklamat‘
Vnitřní rozdělení církve
1Takže ať o nás každý člověk smýšlí jako o Kristových služebnících a správcích Božích tajemství.2Od správců domácnosti se koneckonců vyžaduje to, aby byl každý shledán věrným.3Mě však pramálo záleží, abych byl posuzován od vás či od jiného lidského soudu, vždyť ani já sám sebe neposuzuji.4Ničeho, co by svědčilo proti mně, si sice nejsem vědom, ale tím nejsem ospravedlněn – vždyť Ten, kdo mě posuzuje, je Pán.
5Proto nesuďte nic předčasně, dokud nepřijde Pán, který osvětlí to, co je skryto ve tmě a zjeví úmysly myslí. A tehdy se každému člověku dostane pochvaly od Boha. 6Bratři a sestry, toto jsem vztáhl na sebe a Apolla kvůli vám, abyste se na nás naučili přemýšlet: ‚Ne nad to, co je psáno‘ a abyste se tak kvůli jednomuučiteli nepovyšovali jeden nad druhým.7Vždyť kdo tě rozsoudí? A máš snad něco, co bys neobdržel od Boha? A pokud jsi to obdržel, proč se chlubíš, jako bys to neobdržel?8Již jste nasyceni, již jste zbohatli, bez nás jste začali kralovat! A já si vskutku přeji, abyste kralovali, ale tak, abychom i my mohli spolukralovat spolu s vámi... 9Neboť si myslím, že nás, apoštoly, Bůh ustanovil nejníže, jako odsouzené ke smrti, protože jsme se stali divadlem světu, andělům i lidem. 10My jsme kvůli Kristu blázni, ale vy jste v Kristu moudří; my jsme slabí, ale vy jste silní; vy jste slavní, ale my jsme u lidí bez úcty…
11Až do tétochvíle hladovíme, žízníme, trpíme nahotou, snášíme údery pěstmi, jsme bezdomovci 12a namáhavě pracujeme, když pracujeme vlastníma rukama. Když nám nadávají, žehnáme jim, pronásledují nás, snášíme to, pomlouvají nás, jsme klidní…13Až dosud jsme se stali jakoby odpadem tohoto světa a pro všechny lidi jsme jen setřenou špínou. 14Nepíši to, abych vás zahanbil, ale abych vás jako své milované děti varoval.
15Neboť i kdybyste měli v Kristu třeba deset tisíc vychovatelů, otců pak mnoho nemáte. Neboť já jsem vás zplodil v Ježíši Kristu prostřednictvím evangelia.
16Proto vás prosím: Stávejte se mými napodobovateli. 17Kvůli tomu jsem k vám poslal Timotea, který je mým milovaným a věrným dítětem v Pánu. Ten vám připomene moje cesty v Ježíši Kristu, jak učím všude a v každé církvi. 18Někteří se stali povýšenými, jako bych k vám už neměl přijít. 19Ale přijdu k vám brzy, pokud bude Pán chtít. A poznám ne slova těch povýšených, ale jejich moc. 20Vždyť Boží království není ve slovech, ale v moci. 21Co si přejete? Abych k vám přišel s holí, nebo v lásce a duchu mírnosti?
Poznámky:
4,2 koneckonců – dosl. ‚tady zůstává/zbývá‘
4,3 soud – dosl. dne (kdy zasedne soudní tribunál (srov. 1. Kor 3,13); zde tedy není míněn den Božího soudu, ale den lidského soudu.)
4,5 předčasně – dosl. před časem (možná: před stanoveným časem)
4,6 vztáhl – slovo znamená: proměnit zevnějšek . Zde patrně ve významu: to, co platí pro Pavla, se vztahuje (přenáší/přizpůsobuje se vnější proměnou) na všechny křesťany.
4,11 nahý – dosl. být nahý , patrně ve smyslu: mít špatné (téměř žádné) oblečení
Případ smilstva
1Dokonce slyším, že je mezi vámi smilstvo, a to až takové smilstvo, jaké není ani mezi pohany, totiž že někdo má za ženu manželku svého otce.2A vy jste povýšení! Neměli byste spíše naříkat a požadovat, aby byl z vašeho středu vyloučen ten, který spáchal takový skutek?3Ano, já, třebaže jsem nepřítomen tělem, jsem přítomen duchem. Již jsem vynesl soud nad tím, který takovou věc udělal (jako bych byl přítomen):4Ve jménu našeho Pána Ježíše Krista – až se shromáždíte vy a můj duch s mocí našeho Pána Ježíše –
5vydejte takového člověka satanu ke zničení těla, aby byl duch spasen v den Pána Ježíše. 6Vaše chlubení není dobré. Nevíte, že trocha kvásku prokvasí celé těsto?7Vyčistěte proto starý kvásek, abyste byli novým těstem – vždyť jste nekvašení. Vždyť je za nás obětován náš pesachový Beránek Kristus.8Proto slavme pesach ne ve starém kvásku, ani v kvásku zla a špatnosti, ale v nekvašených chlebech čistoty a pravdy. 9V dopise jsem vám napsal, abyste se nesdružovali se smilníky. 10Ale ne se všemi smilníky na tomto světě, ani s chamtivci, loupeživými lidmi nebo modloslužebníky – protože to byste museli ze světa odejít. 11Napsal jsem vám totiž, abyste se nesdružovali s takovým člověkem, který si říká bratr, ale je smilník, chamtivec, modloslužebník, posmívač, opilec nebo loupeživý člověk – s takovým nespolujezte. 12Vždyť proč bych měl soudit i ty, kteří jsou vně církve? Nemáte soudit ty, kteří jsou uvnitř církve? 13Ty však, kteří jsou vně církve, soudí Bůh. Odstraňte toho zlého ze svého středu.
Poznámky:
5,1 dokonce – dosl. zcela, vůbec
5,7.8 nekvašený – var. svátek nekvašených chlebů
5,13 soudí – var. bude soudit
Případ smilstva
1Jak se odvažuje někdo z vás, když má nějakou záležitost proti druhému člověku, jít se soudit před nespravedlivé lidi, a nejde se soudit před svaté lidi?2Nebo nevíte, že svatí lidé budou soudit svět? Pokud má být od vás souzen svět – nejste tedy schopni soudu ohledně těch nejmenších věcí? A pokud budete soudit svět – nejste hodni soudit i to nejmenší?3Nevíte, že budeme soudit anděly? Oč více byste měli umět soudit záležitosti tohoto světa.4Když tedy máte soud ohledně záležitostí tohoto světa – ustanovujete si za soudce ty, kterými lidé v církvi pohrdají! 5To říkám k vašemu zahanbení. Není snad mezi vámi ani jeden moudrý člověk, který by byl schopen rozsoudit spor mezi bratrem a jeho bratrem?6Ale bratr se soudí s bratrem – a to před nevěřícími!7Už vůbec to je vaše selhání, že máte mezi sebou soudy. Proč raději nesnesete nespravedlnost? Proč si raději neodepřete to, co vám náleží?8Ale vy konáte nespravedlnost a odpíráte to, co komu náleží – a to vůči svým bratrům! 9Nebo nevíte, že nespravedliví lidé nezdědí Boží království? Nemylte se, ani smilníci, modloslužebníci, cizoložníci, zženštilí, lidé praktikující homosexualitu, 10zloději, chamtivci, opilci, posmívači ani loupeživí lidé nezdědí Boží království. 11A takoví jste někteří byli. Ale byli jste obmyti, posvěceni a ospravedlněni ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a v Duchu našeho Boha. 12‚Všechno je mi dovoleno‘– ale ne všechno mi prospívá. ‚Všechno je mi dovoleno‘– ale nechci být pod mocí žádné z těchto věcí. 13‚Jídla jsou pro žaludek a žaludek je pro jídla‘ – avšak Bůh zničí to jídlo i ten žaludek. Ale tělo není pro smilstvo, nýbrž pro Pána; a Pán je pro tělo. 14A Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí Svou mocí i vás. 15Nevíte snad, že vaše těla jsou Kristovy orgány? Vezmu Kristovy orgány a udělám z nich orgány prostitutky? Ať se tak nestane!
16Nebo nevíte, že kdo se připojuje k prostitutce, je s ní ‚jedno tělo‘? Neboť Písmo říká: ‚Ti dva budou do jednoho těla.‘ 17Ale ten, který se připojuje k Pánu, je s Nímjeden duch. 18Utíkejte od smilstva! Každý jiný hřích, který by člověk vykonal, se netýká těla. Ten však, kdo smilní, hřeší do vlastního těla. 19Nebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který je ve vás a kterého máte od Boha? A nejste svoji, 20vždyť jste byli vykoupeni za velkou cenu. Oslavujte tedy Boha ve vašem těle i ve vašem duchu, které jsou Boží.
Poznámky:
6,9 zženštilý – dosl. jemný, tento výraz i pro ‚jemné‘ šaty (Mt 11,8; Lk 7,25), v přeneseném smyslu: ‚změkčilý‘, proto chovající se zženštile (a praktikující nepřirozené tělesné chtíče)
6,12-13 ‚všechno je dovoleno‘– výrok řeckých filosofů
6,18 hřích – ř. slovo pro hřích, s důrazem na důsledek (výsledek hříchu)
6,18 se netýká těla dosl. ‚je mimo tělo‘, slovo mimo (viz slovník)
O manželství
1Ohledně toho, co jste mi psali v dopise: ‚Je pro člověka dobré, když se nedotýká ženy.‘ 2– avšak kvůli smilstvu ať má každý muž svou ženu a každá žena ať má svého muže.3Muž ať ženě prokazuje to, čím je povinen; stejně také žena ať tak jedná vůči muži.4Žena nemá své tělo pod svou mocí, ale to má v moci její muž; stejně také muž nemá své tělo pod svou mocí, ale to má v moci jeho žena.
5Neodpírejte se jeden druhému, pouze pokud by to bylo se vzájemným souhlasem a na určitý čas, abyste byli prázdní pro půst a modlitbu; a opět buďte spolu, aby vás satan nepokoušel skrze váš nedostatek sebeovládání.6Ale toto říkám jako dovolení, ne jako příkaz.7Přál bych si, aby všichni lidé byli jako já, ale každý má od Boha svůj dar milosti: jeden tak, ale druhý jinak. 8Neoženěným a vdovám však říkám: Je pro ně dobré, pokud zůstanou tak, jako jsem já.9Pokud nemají sebekontrolu, ať vstoupí do manželství, neboť je lepší vstoupit do manželství, než se pálit touhou. 10Těm vstoupeným v manželství předávám zprávu – ne já, ale Pán – ‚Ať se žena od svého muže neodděluje.‘ 11Pokud by se oddělila, ať zůstane neprovdaná, anebo ať se zcela usmíří se svým mužem. Také muž ať neopouští ženu. 12Zbývajícím říkám – já, a ne Pán: Pokud má nějaký bratr nevěřící ženu a ta souhlasí, že s ním bude přebývat v jednom domě, ať ji neopouští. 13A pokud má nějaká žena nevěřícího muže a on souhlasí, že s ní bude přebývat v jednom domě, ať toho muže neopouští. 14Vždyť nevěřící muž je posvěcen ve své ženě a nevěřící žena je posvěcena ve svém muži. Vždyť jinak by byli vaše děti nečisté, ale nyní jsou svaté. 15Pokud se však chce nevěřící oddělit, ať se oddělí. Bratr ani sestra nejsou v takovém případě zotročeni, neboť nás Bůh povolal k pokoji.
16Vždyť jak můžeš vědět, ženo, zda přivedeš kespasenísvého muže? Anebo: Jak víš, muži, zda přivedeš kespasenísvou ženu? 17Jenom ať každý chodí tak, jak mu odměřil Pán; každý, jak byl povolán Bohem. Tak to přikazuji ve všech církvích. 18Je někdo povolán obřezaný? Ať se nestane neobřezaným. Byl někdo povolán v neobřízce? Ať se nedává obřezat. 19Vždyť obřízka nic není a neobřízka nic není; ale podstatné je střežit Boží přikázání. 20Každý ať zůstává v tom povolání, ve kterém byl povolán. 21Byl jsi otrokem, když jsi byl povolán? Nestarej se o to. Pokud by ses ale mohl stát svobodným, raději toho využij. 22Vždyť kdo je povolán v Pánu a je otrokem, je svobodný vůči Pánu. Stejně ten, kdo je povolán svobodný, je Kristovým otrokem. 23Byli jste koupeni za velikou cenu, nestaňte se otroky lidí. 24Bratři a sestry, každý ať zůstává před Bohem v takovém postavení, v jakém je povolán. 25Ohledně panen pak nemám žádný Pánův příkaz, ale dám vám radu jako ten, kterému se dostalo od Pána slitování být věrný. 26Domnívám se tedy, že je kvůli přítomné tísni pro člověka dobré zůstat tak, jak je. 27Jsi přivázán vůči ženě? Nehledej rozvázání. Jsi rozvázán od ženy? Nehledej si ženu. 28Pokud by ses však oženil, nezhřešíš. A pokud by se panna vdala, nezhřeší. Takoví lidé ale budou mít soužení těla. Toho vás však chci ušetřit. 29Bratři a sestry, toto však říkám: Čas je zahalen. Takže ve zbytku času ti, kteří mají ženy, ať jsou jako ti, kteří žádné nemají. 30A ti, kteří pláčou, ať jsou, jakoby neplakali. A ti, kteří se radují, ať jsou, jako by se neradovali. A ti, kteří kupují, ať jsou, jako by nic nevlastnili. 31A ti, kteří užívají tohoto světa, ať jsou, jakoby světa nevyužívali. Vždyť vnější podoba tohoto světa pomíjí. 32Chtěl bych však, abyste byli bez starostí. Kdo jeneoženěný, stará se o věci Pána, tedy jak by se zalíbil Pánu. 33Ale ženatýmuž se stará o věci světa, tedy jak by se zalíbil ženě – a je rozdělený. 34A žena – neprovdaná a panna – se stará o věci Pána, aby byla svatá tělem i duchem, ale vdanážena se stará o věci světa, tedy jak by se zalíbila muži. 35Toto vám však říkám k vašemu prospěchu – ne abych vám předhodil oprátku, ale abyste žili ve vážnosti a oddanosti vůči Pánu bez rozptylování. 36Pokud se však někdo domnívá, že vůči své panně jedná nevhodně, když už je ve zralém věku, a že to tak má být – ať udělá, co chce, nehřeší. Ať obavstoupí do manželství.
37Kdo si však ve své mysli pevně stojí za svým, není to pro něj nutné, má moc nad svou vůlí a takto to usoudil ve své mysli, že zachová pannu – dobře dělá. 38Takže ten, kdoprovdá svou pannu, dělá dobře, a kdo ji neprovdá, dělá lépe. 39Žena je vázána zákonem po dobu, kdy žije její muž. Pokud však manžel zemře, je svobodná. Aťse vdáza koho chce, ale pouze v Pánu. 40Ale podle mojí rady je blahoslavenější, aby zůstala tak, jak je. A myslím, že i já mám Božího Ducha.
Poznámky:
7,3 prokazuje to, čím je povinen – dosl. ‚(ať) muž ten dluh vrací zpět‘
7,5 nedostatek sebeovládání – ř. slovo ve smyslu ‚nedostatek-vůle‘, tedy nemít sílu se ovládnout (zdrženlivost)
7,8.11.32.34 neprovdaná/neoženěný (tj. ten, kdo není v manželství, ať už muž nebo žena)
7,10.11.15(2x) oddělit – stejné ř. slovo jako v Mt 19,6; 10,9
7,14 věřícímu muži – dosl. bratru (zde míněn věřící muž – srov. 1. Kor 7,12)
7,16 (2x) zachránit – var. spasit
7,19 zachovávání – var. střežení (od ř. slova pro střežit, hlídat)
7,26 přítomný – var. bezprostřednímu, (právě) přicházejícímu
7,26 tíseň – var. naléhavá doba, to, co musí naléhavě přijít, tíseň (srov. Lk 21,23)
7,27 rozvázání uvolnění, anulování… (ve smyslu rozvodu)
7,29 zahalen – var. zkrácen
7,33-34 var. čtení: ‚…jak by se zalíbil ženě. (Mezi) ženou a pannou je rozdíl/rozdělení. Neprovdaná se stará…‘
7,36 panna – buď ve smyslu panny (rada pro snoubence), nebo neprovdané dcery (rada pro otce), či ve smyslu panenství/panictví (srov. 1. Kor 7,37)
MASO OBĚTOVANÉ MODLÁM
Úvod
1Ohledně toho masa obětovaného modlám: Víme, že všichni máme poznání. Poznání však vede k povýšenosti, ale láska buduje.2Pokud si někdo myslí, že již něco poznal, ještě to nepoznal tak, jak by to měl poznat.3Pokud však někdo miluje Boha, je od Něho poznán. 4Proto ohledně jedení masa obětovaného modlám říkám: Víme, že modla ve světě není nic a že není Boha, kromě Jednoho.5Neboť i když jsou takzvaní ‚bohové‘– ať už v nebi či na zemi (jakože jsou mnozí ‚bohové‘ a mnozí ‚páni‘)
6– pro nás je jeden Bůh Otec (ze kterého je všechno a my jsme pro Něj) a jeden Pán Ježíš Kristus, skrze kterého je všechno a my jsme skrze Něj. 7Ale ne ve všech je toto poznání. Někteří lidé jsou dosud zvyklí na modlu – ti jedí maso obětované modlám, jejich svědomí je slabé a je zašpiněno.8Jídlo nás však nepostaví blíž k Bohu. Pokud nejíme maso obětované modlám, nic neztrácíme, pokud takové maso jíme, nic nezískáváme. 9Avšak dávejte si pozor, aby se snad vaše právo nestalo kamenem úrazu pro ty slabé. 10Vždyť pokud někdo uvidí tebe, který máš poznání, jak stoluješ v modlářském chrámu – nebude jeho svědomí, které je slabé, budováno k tomu, aby jedl maso obětované modlám? 11Vždyť ten slabý bratr či sestra zahyne kvůli tvému poznání – bratr či sestra, za které zemřel Kristus! 12Tak hřešíš proti bratrům a sestrám a zasazuješ údery jejich slabým svědomím, takže hřešíš proti Kristu. 13Pokud je tedy pro mého bratra či sestru moje jídlo kámen úrazu – jistě už v tomto věku nebudu jíst maso, abych nebyl mému bratru či sestře kamenem úrazu!
Poznámky:
8,9 vůle – dosl. moc
Apoštol a svoboda
1Nejsem snad apoštol? Nejsem snad svobodný? Neviděl jsem snad našeho Pána Ježíše Krista? Nejste snad vy mým dílem v Pánu?2Pokud nejsem pro jiné věřící apoštolem, pro vás jím přece jsem! Vždyť pečetí mého apoštolství jste vy v Pánu.
3Moje ústní obhajoba před těmi, kdo mě posuzují, je toto:4Nemáme snad právo jíst a pít?5Nemáme snad právo mít sestry a ženy, stejně jako i zbytek apoštolů, Pánovi bratři a Kéfa?6Či jen já a Barnabáš nemáme právo nepracovat?7Kdo vykonává vojenskou službu za vlastní mzdu? Kdo sází vinici a nejí její ovoce? Anebo kdo pase stádo a nepije mléko, které má ze stáda? 8Mluvím snad jen podle lidského? Anebo: neříká to izákon?
9Vždyť v Mojžíšově zákoně je psáno: ‚Nenasadíš náhubek volu, který mlátí obilí.‘ 10Stará se Bůh jen o voly, nebo to říká také celkově kvůli nám? Vždyť je to psáno kvůli nám – protože ten, kdo orá pole, má orat v naději; také ten, kdo mlátí obilí, má mlátit obilí v naději na podíl.
11Pokud jsme mezi vámi rozeseli duchovní věci, bude to něco až tak velikého, pokud budeme sklízet vaše pozemské věci?
12Pokud se jiní lidé podílejí na tomto právu vůči vám, neměli bychom se podílet tím spíše my? My jsme však tohoto práva nevyužili, ale všechno snášíme, abychom nekladli žádné překážky Kristovu evangeliu. 13Nevíte snad, že ti, kdo pracují u chrámových obětí, jedí z obětí chrámu? A ti, kdo slouží při oltáři, mají na oltáři společný podíl?
14Tak také Pán přikázal těm, kteří hlásají evangelium, aby z evangelia žili.
15Já jsem však nic z toho nevyužil. A toto jsem nenapsal proto, aby se tak stalo vůči mně. Vždyť by bylo pro mě lepší zemřít, než aby někdo vyprázdnil moji chloubu.
16Vždyť pokud kážu evangelium, není to moje chlouba, neboť je na mě položena nutnost. Vždyť běda mi, pokud bych evangelium nekázal!
17Vždyť pokud to dělám dobrovolně, mám odměnu, pokud to však dělám nedobrovolně, bylo mi svěřeno správcovství.
18Jaká je tedy moje odměna? To, abych přikázání Kristova evangeliajej předkládal zdarma, tedy abych nevyužil svého práva, které mám v Kristově evangeliu. 19Vždyť jsem ode všech svobodný. Ale zotročil jsem se vůči všem, abych co nejvíce získal.
20Židům jsem se stal jakoby Židem, abych získal Židy. Těm pod zákonemjsem se stal jakoby pod zákonem (sám však nejsem pod zákonem), abych získal ty, kteří jsou pod zákonem.
21Protizákonnýmlidem jsem se stal jakoby protizákonnýmčlověkem (nejsem všakprotizákonnýmvůči Bohu, ale jsem zákonnýmvůči Kristu), abych získal protizákonnélidi.
22Slabým ve víře jsem se stal slabým ve víře, abych získal slabé ve víře. Všem jsem se stal vším, abych všemi prostředky přivedl kespaseníaspoň některé. 23To všechno dělám kvůli evangeliu, abych se stal jeho spoluúčastníkem.
24Nevíte snad, že ti, kteří běží v závodní dráze, běží všichni, ale jenjeden obdrží vítěznou cenu? Běžte tak, abyste se jí zmocnili. 25Každý, kdousilovně zápasí, má ve všem sebekontrolu. Oni usilovně zápasí proto, aby obdrželi pomíjivý věnec vítězů, ale my to děláme kvůli nepomíjejícímu věnci vítězů. 26Proto já neběžím jakoby nejistě; a neboxuji tak, jako bych bil do vzduchu. 27Ale praktikuji tvrdou disciplínu vůči svému tělu a uvádím ho do otroctví, abych se snad přitom, když kážu jiným lidem, sám nestal neosvědčeným.
Poznámky:
9,22 zachránil – var. spasil
9,26 nejistě – var. bez cíle
9,27 praktikuji tvrdou disciplínu – ř. slovo znamená dosl. ‚úder-oko‘ (srov. 1. Kor 9,26); v přeneseném významu zacházet přísně, praktikovat tvrdou disciplínu, držet v poddajnosti
Spojování se světem
1Bratři a sestry, vždyť nechci, abyste byli neznalí toho, že všichni naši otcové byli pod oblakem, všichni přešli skrze moře,2všichni byli křtem ponořeni do Mojžíše v oblaku a v moři,3všichni jedli stejné duchovní jídlo4a všichni pili stejný duchovní nápoj. Neboť pili z duchovní Skály, která s nimi šla. Tou skálou byl Kristus.5Ale Bůh našel zalíbení pouze v nemnohých z nich, vždyť většina ležela mrtvá na poušti. 6Tyto události se nám staly vzorem, abychom netoužili po zlu, jako toužili oni.7Ale nebuďte modloslužebníci, jako byli někteří z nich, jak je psáno: ‚Lid se posadil, aby jedl a pil. Povstali a povolně se pobavili.‘ 8Ani nesmilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich zajeden den dvacet tři tisíc.
9Ani se nedopusťte nadpokoušení Krista, jako pokoušeli někteří z nich, a zahynuli od hadího uštknutí. 10Ani nereptejte, jako reptali někteří z nich, a zahynuli od Zhoubce. 11Všechny tyto události se jim staly jako vzory pro nás. Byly napsány jako varování nám, kteří jsme dosáhli konců věků.
12Proto kdo si myslí, že stojí, ať si dává pozor, aby nepadl.
13Nezachvátilo vás jiné pokušení, než lidské. Věrný je Bůh, který nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti, ale s pokušením vytvoří také únik z pokušení, abyste to mohli snést.
Závěr o mase obětovaného modlám
14Moji milovaní, proto utíkejte od modlářství. 15Říkám vám to jako moudrým lidem. Sami posuďte, co vlastně říkám. 16Není snad kalich požehnání, který žehnáme, společenstvím Kristovy krve? Není snad chléb, který lámeme, společenstvím Kristova těla?
17Protože je jeden chléb, jsme jedno tělo, ačkoliv je nás mnoho. Vždyť všichni máme podíl z jednoho chleba. 18Pohleďte na Izrael podle těla – nejsou snad ti, kteří jedí maso z obětí, účastníci oltáře? 19Co tedy prohlašujI? Že maso obětované modlám je něco významného nebo že modla je něco významného? 20Ale prohlašuji, že to, co pohané obětují, obětují démonům – a ne Bohu. Nechci však, abyste se stali účastníky démonů. 21Nemůžete pít kalich Pána i kalich démonů; nemůžete mít podíl u stolu Pána i u stolu démonů. 22Nebo podněcujete Pána k žárlivosti? Jsme snad silnější než On? 23‚Všechno je dovoleno‘ – ale ne všechno je prospěšné. ‚Všechno je dovoleno‘ – ale ne všechno buduje. 24Nikdo ať nehledá své věci, ale ať hledá věci druhých lidí. 25Jezte všechno, co se prodává na masném trhu, a nic neposuzujte kvůli svědomí. 26Vždyť ‚Pánova je země i její plnost.‘ 27Pokud by vás pozval nevěřící člověk a vy chcete jít, jezte všechno, co vám předloží, a nic neposuzujte kvůli svědomí. 28Pokud by vám však někdo řekl: ‚Toto jídlo je maso obětované modlám‘ – nejezte, kvůli tomu, kdo vám to oznámil, a kvůli svědomí; vždyť: ‚Pánova je země i její plnost.‘ 29Nemluvím teď o tvém svědomí, ale o svědomí toho druhého. Vždyť proč má být moje svoboda souzena svědomím druhého člověka? 30Pokud se v milosti účastním společného jídla, proč mám být urážen za jídlo, za které děkuji? 31Proto ať jíte či pijete, nebo děláte cokoliv jiného: všechno dělejte k Boží slávě. 32Nestaňte se v Boží církvi kamenem úrazu Židům, ani Řekům.
33Stejně jako i já se chci všem ve všem líbit, a přitom nehledám svůj prospěch, ale hledám prospěch mnoha lidí, aby byli spaseni.
Poznámky:
10,5 ležet mrtvý – ve smyslu: být rozprostřen (nepohřben)
10,7 povolně pobavit – var: hrát si, dovádět (jako dítě), veselit se: vtipem, zpěvem, tancem
10,9 nadpokoušet – dosl. z(předložka)+pokoušet, tedy nadměrně pokoušet
Tradice
1Buďte moji napodobovatelé, jako jsem i já napodobovatelem Krista.2Bratři a sestry, chválím vás, že na mě ve všem pamatujete a držíte se tradic, které jsem vám předal.3Chci však, abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus; hlavou ženy je muž a hlavou Krista je Bůh.4Každý muž, který se modlí či prorokuje a má z hlavy visící vlasy, zcela zahanbuje svou hlavu.5Každá žena, která se modlí či prorokuje s nezakrytou hlavou, zcela zahanbuje svou hlavu; neboť je tojedno a totéž, jako kdyby se oholila.6Vždyť pokud si žena nezakrývá svou hlavu, ať se také ostříhá. Pokud je pro tu ženu zahanbující dát se ostříhat nebo oholit, ať si zakrývá hlavu. 7Vskutku: muž si nemusí zakrývat hlavu, je totiž obrazem a slávou Boží, ale žena je slávou muže.8Vždyť muž není z ženy, ale žena je z muže.9Neboť muž není stvořen skrze ženu, ale žena je stvořena skrze muže. 10Kvůli tomu má mít žena na hlavě znamení autority kvůli andělům. 11Avšak v Pánu není žena bez muže ani muž bez ženy. 12Vždyť jako je žena z muže, tak je i muž narozen skrze ženu. Všechno je však z Boha. 13Sami mezi sebou posuďte: Je pro ženu vhodné, aby se nezakrytá modlila k Bohu? 14Neučí vás sama přirozenost, že je pro muže potupou mít dlouhé vlasy? 15Ale pokud má žena dlouhé vlasy, je to k její slávě, protože dlouhé vlasy jsou jí dány místo pokrývky. 16Pokud si však někdo myslí něco jiného a rád se hádá, tomu říkám: Takový zvyk nemáme ani my, ani Boží církve.
O večeři Páně
17Když vám toto předkládám, nepochválím vás: Nescházíte se k lepšímu, ale scházíte se k horšímu. 18Předně slyším, že když se scházíte do společenství církve, jsou mezi vámi roztržky; a zčásti tomu i věřím. 19Vždyť musí být mezi vámi i různé skupiny, aby se osvědčení lidé stali mezi vámi viditelnými. 20Když se tedy na jednom místě scházíte, není to jedení Pánovy večeře. 21Vždyť když jíte, každý si napřed vezme svou večeři, a pak jeden hladoví a jiný se přepije. 22Copak nemáte své domácnosti, ve kterých se najíte a napijete? Nebo snad opovrhujete Boží církví a zcela zahanbujete ty, kdo nic nemají? Co vám na to řeknu? Budu vás za to chválit? Nepochválím vás! 23Vždyť jsem vám předal to, co jsem přijal od Pána: Pán Ježíš v tu noc, ve které byl zrazen, vzal chléb, 24poděkoval, lámal jej a řekl: ‚Vezměte a jezte, toto je Moje tělo, které se za vás láme. To dělejte na Moji památku.‘ 25Stejně tak vzal kalich i po večeři a řekl: ‚Tento kalich je ta nová smlouva v Mojí krvi. Kdykoli byste pili tento kalich, dělejte to na Moji památku.‘ 26Vždyť kdykoliv byste jedli tento chléb a pili z tohoto kalicha, hlásáte smrt Pána, dokud nepřijde. 27A proto kdo by jedl tento chléb nebo pil z kalicha Pána nehodně, provinil se proti tělu a krvi Pána. 28Ať tedy člověk sám sebe zkoumá, a takto ať jí z chleba a pije z kalicha. 29Vždyť když jí a pije a nerozsuzuje Pánovo tělo – jí a pije ke svému soudu. 30Kvůli tomu jsou mezi vámi mnozí slabí a nemocní a mnozí usínají. 31Kdybychom rozsuzovali sami sebe, nebyli bychom souzeni. 32Ale když jsme souzeni Pánem, jsme vychováváni, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem. 33Tak tedy, moji bratři a sestry, když se scházíte k jídlu, čekejte jeden na druhého. 34Pokud někdo hladoví, ať se nají doma, abyste se nescházeli k soudu. Ostatní věci přikážu, až přijdu.
Poznámky:
11,2 tradice – var. pokyny, zde spíš ‚tradice‘ (podle 1. Kor 11,16)
11,4 z hlavy – nevyjádřený podmět, řecká předložka „z“ přeložena z κατά (dolů) – tedy něco co (dolů) visí (snad visící vlasy, tedy dlouhé vlasy; srov. 1. Kor 11,14)
11,21 hojně napije – var. opije
11,29 rozsuzuje – var. rozlišuje
11,32 vychováváni – var. trestáni
O DUCHOVNÍCH ZÁLEŽITOSTECH
Úvod
1Ohledně duchovních záležitostí: Bratři a sestry, nechci, abyste nevěděli co a jak.
2Víte, že když jste byli pohané, bývali jste vedeni a přiváděni k němým modlám.3Proto vám oznamuji: Nikdo, kdo mluví v Božím Duchu, neřekne: ‚Ježíš buď proklet.‘ Ani nikdo takový neřekne: ‚Ježíš je Pán‘ – to řekne jedině v Duchu svatém.
4Jsou rozličné dary, ale stejný Duch.5Jsou rozličné služby, ale stejný Pán.6Jsou rozličné činy, ale stejný Bůh, který činí všechno ve všech.7Každému však bývá dán projev Ducha k užitku.8Vždyť někomu je dáno skrze Ducha slovo moudrosti, jinému slovo poznání – podle stejného Ducha.
9Jinému člověku je dána víra ve tom jednom Duchu, jinému dar uzdravování v tom stejném Duchu, 10jinému je dáno činit zázraky, jinému je dáno prorokovat, jinému rozsuzovat duchy. Jinému člověku je dáno mluvit různýmidruhy jazyků, jinému je dán překlad jazyků.
11Ale to všechno koná jeden a tentýž Duch, který jak chce, tak každému jednotlivě rozděluje Své dary. 12Vždyť jako je tělo jedno (a má mnoho orgánů; a všechny ty orgány tvoří tělo a těch orgánů je mnoho v jednom těle), tak je jeden i Kristus. 13Vždyť v jednom Duchu jsme my všichni byli křtem ponořeni do jednoho těla (ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, a všichni ostatní) a dostali jsme napít zjednoho Ducha. 14Vždyť tělo není jeden orgán, ale mnoho orgánů.
15Pokud řekne noha: ‚Protože nejsem rukou, nejsem z těla.‘ – není kvůli tomu z těla? 16A pokud řekne ucho: ‚Protože nejsem oko, nejsem z těla.‘ – není kvůli tomu z těla? 17Pokud je celé tělo okem, kde bude ucho? Pokud je celé tělo uchem, kde bude schopnost cítit?
18Ale Bůh umístil každý [jeden] orgán v těle tak, jak On sám chtěl. 19Vždyť pokud by byly všechny orgányjedním orgánem, kde by bylo tělo? 20Nyní však říkám: Je vskutku mnoho orgánů, ale jedno tělo. 21Oko nemůže říct ruce: ‚Nepotřebuji tě.‘ Anebo zase hlava říct nohám: ‚Nepotřebuji vás.‘ 22Ale orgány, které se zdají být slabé, jsou tím víc potřebnější. 23A ty části těla, které považujeme na těle za méně ctnostné, obklopujeme hojnější ctí, a naše neslušné části těla mají hojnější dekorum. 24Ale naše slušné orgány to nepotřebují. Ale Bůh spojil tělo tak, že tomu potřebnému dal hojnější čest, 25aby nebyla v těle roztržka, ale aby se jedny orgány staraly navzájem o druhé.
26Pokud trpí jeden orgán, spolutrpí s ním všechny ostatní orgány; a pokud je jeden orgán oslavován, spoluradují se spolu s ním všechny ostatní orgány. 27Vy jste Kristovo tělo a jednotlivě jste Jeho orgány.
28Některé Bůh ustanovil v církvi za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele, další potom za mocné, potom ty, kteří mají dar uzdravování, dar aktivní pomoci, dar spravovat církev, dar mluvit různýmidruhy jazyků...
29Jsou snad všichni apoštolové? Jsou snad všichni proroci? Jsou snad všichni učitelé? Jsou snad všichni mocní? 30Mají snad všichni dary uzdravování? Nebo všichni dar mluvit jazyky? Nebo všichni vysvětlovat?
31Usilujte však o větší dary. A ukážu vám ještě vyšší cestu:
Poznámky:
12,28.29 mocné – dosl. mocné – ti, co mají moc (autoritu), možná jsou myšleni vykonavatelé mocných činů (zázraků)
12,28 spravovat – v ř. řídit (jako loď, tedy kormidlovat)
12,31 vyšší – ve smyslu: nad míru (tj. převyšující/mimořádnější/vyšší/nadřazenější)
O lásce
1Kdybych mluvil lidskými jazyky, ba i andělskými – ale neměl bych lásku, stal jsem se dunícím měděným zvonem či hlasitým činelem.2A kdybych měl dar proroctví, znal všechna tajemství a měl veškeré poznání, a kdybych měl veškerou víru, takže bych přesunoval hory – ale neměl bych lásku, nic nejsem.3A kdybych dal k nasycení chudých celý svůj majetek, a kdybych vydal své tělo, abych se pochlubil – ale lásku bych neměl, nic to neprospěje. 4Láska je trpělivá, dobrotivá, láska není závistivá, láska se nevychloubá ani se nepovyšuje.5Nejedná nevhodně, nehledá své věci, nenechá se vyprovokovat, nepočítá zlo.
6Neraduje se z nespravedlnosti, ale spoluradujte se s pravdou.
7Všechno snáší, všemu věří, vždy má naději, vždy vytrvá. 8Láska nikdy nepadne; avšak proroctví bude zrušeno, jazyky přestanou a poznání bude zrušeno.
9Vždyť nyní jen částečně poznáváme a jen částečně prorokujeme. 10Když však přijde dokonalost, to, co je částečné, bude zrušeno. 11Když jsem byl malé dítě, mluvil jsem jako malé dítě, přemýšlel jsem jako malé dítě a uvažoval jsem jako malé dítě. Když jsem se stal mužem, zrušil jsem to, co se týkalo malých dětí. 12Vždyť právě teď se díváme skrze zrcadlo, tedy nejasně, ale tehdy uvidíme tváří v tvář. Právě teď poznávám částečně, ale tehdy zřetelně poznám, jak jsem byl také já sám zřetelně poznán. 13Nyní však zůstávají tyto tři: víra, nadějea láska, avšak největší z nich je láska.
Poznámky:
13,4 závist – var. žárlivost, dychtit, být hluboce oddán; v Bibli v pozitivním (Gal 4,17-18) i negativním smyslu
13,10 dokonalost – var. úplnost
13,12 nejasně – dosl. v hádance, v záhadě
O prorokování a mluvení v jazycích
1Následujte lásku ausilujteo duchovní dary, ale nejvíce o to, abyste prorokovali.2Vždyť ten, kdo mluví jazykem, nemluví k lidem, ale k Bohu; neboť ho nikdo neslyší, avšak duchem mluví tajemství3– avšak kdo prorokuje, mluví lidem k budování, napomínání i podpoře.4Kdo mluví jazykem, buduje sám sebe – avšak kdo prorokuje, buduje církev. 5Chtěl bych, abyste všichni mluvili jazyky, avšak spíše chci, abyste prorokovali. Vždyť ten, kdo prorokuje, je větší, než ten, kdo mluví jazyky; ledaže by také vysvětloval, aby církev přijala budování.6Bratři a sestry, kdybych k vám přišel a mluvil jazyky, co vám to prospěje, pokud bych k vám nemluvil ve zjevení, poznání, proroctví či vyučování?7Stejně jako i neživé nástroje vydávající zvuk – ať už flétna či harfa – pokud by nevydávaly rozdílné tóny, jak by se poznalo, co se píská na flétnu či hraje na lyru?
8Vždyť pokud by polnice vydala nejasný zvuk, kdo se bude připravovat k válce?9Tak i vy: pokud svým jazykem nevydáte srozumitelné slovo, jak se pozná, co bylo řečeno? Vždyť budete mluvit do větru! 10Na světě je tak velký počet různýchdruhů hlasů, a žádný není bez významu.
11Proto pokud nebudu znát význam hlasu, budu cizincem – barbarem – vůči tomu, který ke mně mluví. A ten, který mluví, bude zase cizincem – barbarem – pro mě.
12Tak i vy: Protože jste aktivníohledně duchovních darů, usilujte o to, abyste se v nich rozhojňovali k budování církve. 13Proto ten, kdo mluví jazykem, ať se modlí, aby to, co říká, mohl vysvětlovat. 14Neboť pokud se modlím jazykem, modlí se můj duch, ale moje mysl je bez užitku – 15co tedy? Budu se modlit duchem a budu se modlit i myslí. Budu zpívat písně duchem a budu zpívat písně i myslí. 16Vždyť kdybys dobromluvil Bohu jen duchem, jak by mohl říct přítomný neznalý člověk: ‚Amen‘ tvojí vděčnosti, když neví, co vlastně říkáš? 17Neboť ty sice dobře děkuješ, ale ten druhý tím není budován. 18Děkuji Svému Bohu, že mluvím jazyky více, než vy všichni. 19Ale ve shromáždění chci však raději promluvit pět slov svou myslí, abych ústně poučil druhé, než promluvit deset tisíc slov v jazyku. 20Bratři a sestry, nebuďte jako děti v přemýšlení, ale buďte jako malé děti ve špatnosti; v přemýšlení však buďte vyzrálí.
21V zákoně je psáno: ‚Jinými jazyky a rty cizinců budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak Mi nebudou naslouchat,‘ říká Pán. 22Takže jazyky nejsou znamením pro věřící, ale jsou znamením pro nevěřící. Proroctví však není znamením pro nevěřící, ale pro věřící. 23Kdyby se tedy sešlo celé shromáždění na jedno místo, kde by všichni mluvili jazyky, a vešli by tam lidé neznalí či nevěřící – neřeknou snad, že šílíte? 24Ale kdyby všichni prorokovali a vešel by někdo nevěřící či neznalý, byl by od všech usvědčován a od všech posuzován.
25Takže budou zviditelněny skrytosti jeho mysli, a tak padne na tvář, bude se klanět Bohu a vyzná: ‚Mezi vámi je skutečně Bůh!‘ 26Bratři a sestry, co je tedy důležité? Když se scházíte, každý má žalm, má naučení, má zjevení, má jazyk, má překlad… Všechno ať je k budování!
27Pokud někdo mluví jazykem, ať mluví dva nebo nanejvýš tři – a to popořadě; a jeden ať vysvětluje. 28Pokud by tam nebyl ten, který vysvětluje, ať je ve shromáždění ticho. Ať mluví k sobě a k Bohu. 29Proroci ať mluví dva nebo tři, a další lidé ať rozsuzují. 30Pokud by bylo něco zjeveno dalšímu, který tam sedí, ať je ten první ticho.
31Vždyť můžete jeden po druhém všichni prorokovat, aby se všichni učili a všichni byli povzbuzováni.
32Duchové proroků se podřizují prorokům. 33Vždyť Bůh není Anarchista, ale Pokoj – jako je tomu ve všech shromážděních svatých.
34Ženy ať jsou ve shromážděních ticho. Vždyť jim není dovoleno mluvit, ale mají se podřizovat, jak to říká i zákon.
35Pokud se chtějí něco naučit, ať se zeptají doma svých mužů. Vždyť je to zahanbující, když žena mluví ve shromáždění. 36Vyšlo snad Boží slovo od vás? Nebo dosáhlo pouze na vás samotné? 37Pokud se někomu zdá, že je prorok či duchovní člověk, ať rozpozná, že to, co vám píši, je Pánovo přikázání. 38Pokud je však někdo záměrně neznalý, ať je neznalý. 39Takže, bratři a sestry, usilujteo prorokování a nebraňte se mluvit jazyky. 40Všechno ať se děje spořádaně a podle řádu.
Poznámky:
14,5 ledaže – dosl. mimo , tedy mimo to tvrzení/ kromě toho případu, kdyby…
14,9 do větru – dosl. do vzduchu (slovo)
14,10 ‚hlas‘ (fóné) – var. zvuk, zvučnost; ‚bez významu‘ (afóné – dosl. ‚ne-hlas‘, viz výše) – bez zvuku/hlasu, neznělost, bez významu, němý
14,11 význam – dosl. moc (hlasu), patrně ve smyslu: to, co říkám, což mě ovlivňuje (má určitou moc)
14,11 barbar – tedy cizinec, který mluví nesrozumitelně (nastane situace, která se podobá tomu, když Řek mluví s barbarem svým jazykem, a naopak). Slovem ‚barbar‘ označovali Římané lidi, kteří nemluvili řecky (srov. Sk 28,2.4)
14,16 přítomný – dosl. ten (který) zcela naplnil místo
14,20 malé dítě – var. být dětinský/miminko/neznalý (člověk)
14,20 vyzrálý – var. dokonalý, dospělý
14,27 popořadě – dosl. po částech (tzn. ať se to děje po částech)
14,29 rozsuzovat – var. rozlišovat, pochybovat
14,33 anarchista – ř. slovo ve smyslu: nestabilita, otřesy (politické); var. neklid, revoluce, nepokoj, anarchie
14,38 neznalý – nevědomý, neznalý, nechápavý (někdy záměrně, tj. nechce se poučit)
O zmrtvýchvstání
1Bratři a sestry, uvádím vám ve známost evangelium, které jsem vám kázal, které jste také přijali a ve kterém i stojíte.
2Prostřednictvím tohoto evangelia přijímátespasení, pokud se toho slova držíte tak, jak jsem vám tokázal; pokud ne, pak jste uvěřili zbytečně.
3Vždyť jsem vám nejdříve předal to, co jsem přijal i já sám: Kristus zemřel za naše hříchy (podle Písem),4byl pohřben a třetí den vstal (podle Písem),5zjevil se Kéfovi a potom dvanácti učedníkům.6Potom se zjevil současně více než pěti stům bratrům, ze kterých většina dodnes zůstala naživu, ale někteří již zesnuli. 7Potom se zjevil Jakubovi a potom všem apoštolům.8Poslednímu ze všech se zjevil také mně – předčasně narozenému dítěti.9Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů, který ani není hoden se nazývat apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev. 10Ale Boží milostí jsem to, co jsem. A Jeho milost vůči mně nebyla zbytečná, ale namáhavě jsem pracoval hojněji, než všichni ostatní, avšak ne já, ale Boží milost, která je se mnou. 11Ať už tedy já, nebo oni – všichni takto kážeme a takto jsme uvěřili. 12Pokud se káže o Kristu, že vstal z mrtvých: Jak to, že někteří mezi vámi říkají, že není zmrtvýchvstání? 13Pokud však není zmrtvýchvstání, potom nevstal z mrtvých ani Kristus. 14A pokud nevstal z mrtvých Kristus, je naše kázání zbytečně a zbytečná je i vaše víra. 15Pokud tedy mrtví nevstávají z mrtvých, byli bychom shledáni jako falešní Boží svědkové, protože jsme svědčili o Bohu, že vzkřísil Krista, který nevstal z mrtvých. 16Vždyť pokud mrtví nevstávají z mrtvých, nevstal z mrtvých ani Kristus. 17A pokud nevstal z mrtvých Kristus, je vaše víra zbytečná a jste ještě ve svých hříších. 18Potom také zahynuli ti, kteří zesnuli v Kristu.
19Pokud máme naději v Kristu pouze v tomto životě, jsme nežalostnější ze všech lidí.
20Ale Kristus vstal z mrtvých jako oběť prvních plodů těch, kteří zesnuli. 21Když tedy prostřednictvím člověka přišla smrt, tak také prostřednictvím Člověka přišlo zmrtvýchvstání. 22Vždyť jako v Adamovi všichni umírají, tak jsou v Kristu všichni oživeni. 23Ale každý ve svém pořadí: Kristus (oběť prvních plodů), potom vstanou při Jeho příchodu ti, kteří jsou Kristovi, 24a potom bude konec, až Kristus předá království Bohu a Otci a zruší každou vládu, každou autoritu i moc. 25Vždyť On musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod Jeho nohy. 26Jako poslední nepřítel bude zrušena smrt. 27Vždyť ‚všechno podřídil pod Jeho nohy.‘ Když však říká, že Mu podřídil všechno, je evidentní, že Mu podřídil všechno kromě Toho, kdo Mu to všechno podřídil. 28A až Mu bude podřízeno všechno, tehdy se také sám Syn podřídí Tomu, který Mu všechno podřídil, aby byl Bůh všechno ve všem. 29Co potom budou dělat ti, kteří se nechalipokřtít za mrtvé? Pokud všichni mrtví nikdy nevstanou, proč se za ně nechávalipokřtít?30A proč jsme i my každou chvíli v nebezpečí? 31Každý den umírám, přísahám jakože jste vy, bratři a sestry, moje chlouba, kterou mám v Kristu Ježíši, našem Pánu! 32Pokud jsem – řečeno po lidsku – bojoval v Efezu se šelmami, co mi to prospěje? Pokud mrtví nevstanou, potom ‚Jezme a pijme, neboť zítra zemřeme.‘ 33Neklamte se: ‚Špatná společnost kazí dobrou mravnost.‘ 34Vystřízlivějte spravedlivě, a nehřešte. Vždyť někteří mají vůči Bohu neznalost! Říkám to k vašemu zahanbení. 35Ale někdo řekne: „Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?“ 36Ty krátkozraký člověče: To, co rozséváš, nebude oživeno, pokud to neumře. 37A to, co rozséváš, není to tělo, které má vzniknout, ale rozséváš holé zrnko: například pšeničné či nějaké jiné. 38Bůh však tomu zrnku dává tělo, jak Sám chce: každému z těch semen jeho vlastní tělo. 39Každé tělo není stejné, ale jiné je lidské tělo, jiné je tělo tažného dobytka, jiné je tělo ptáků a ještě jiné je tělo ryb. 40A jsou těla nebeská a jsou těla pozemská, ale rozdílná je sláva nebeských těl a rozdílná jiná je sláva pozemských těl. 41Jiná je sláva slunce, jiná je sláva měsíce a ještě jiná je sláva hvězd, vždyť hvězda se od hvězdy liší ve slávě. 42Tak také vzkříšení z mrtvých: Rozsévá se v porušenosti, vstává se v neporušitelnosti. 43Rozsévá se v potupě, vstává se ve slávě. Rozsévá se v slabosti, vstává se v moci.44Rozsévá se tělo duševní, vstává tělo duchovní. Pokud existuje tělo duševní, existuje také i tělo duchovní. 45Jak je i psáno: ‚První člověk Adam se stal živou duší,‘ ale poslední Adam se stal duchem oživujícím. 46Nejprve však není tělo duchovní, ale duševní, potom až je duchovní. 47První člověk byl ze země, pozemský, ale druhý člověk je Pán z nebe. 48Jaký je ten pozemský, takoví jsou i ti pozemští, a jaký je Ten nebeský, takový budou i ti nebeští. 49A jako jsme nesli obraz pozemského Adama, tak poneseme i obraz nebeského Krista. 50Bratři a sestry, říkám vám toto: Tělo a krev nemůže zdědit Boží království, ani porušitelné nezdědí neporušitelné. 51Hle, řeknu vám tajemství: Všichni neusneme, ale všichni budeme proměněni: 52naráz, vmžiku – při poslední polnici. Vždyť zatroubí polnice a mrtví vstanou jako neporušitelní a my budeme proměněni. 53Neboť toto porušitelné tělo musí obléct neporušitelnost a toto smrtelné tělo musí obléct nesmrtelnost. 54Když porušitelné tělo obleče neporušitelnost a toto smrtelné tělo obleče nesmrtelnost, tehdy se stane slovo, které bylo napsáno: ‚Ve vítězství byla pohlcena smrt.‘ 55‚Smrti, kde je tvoje vítězství? Smrti, kde je tvůj osten?‘ 56Ostnem smrti je hřích a mocí hříchu je zákon. 57Ale díky Bohu, který nám dává vítězství prostřednictvím našeho Pána Ježíše Krista. 58Moji milovaní bratři a sestry, proto se staňte pevně stojícími a nepohnutelnými. Přitom se vždy rozhojňujte v Pánově díle s vědomím, že vaše namáhavá práce není v Pánu zbytečná.
Poznámky:
15,1-59 v celém textu se objevuje slovo vstát (z mrtvých), což se dá přeložit jako ‚probudit se‘, a také slovo ‚zesnul‘ se dá přeložit nejen jako zemřel, ale spíše také jako ‚usnul‘ (ř. slovo κοιμάομαι – 1. Kor 15,6.18.20.51 srov. Mt 28,13; Lk 22,45; Jan 11,11; ...)
15,2 pokud – dosl. mimo (to tvrzení), tedy kromě toho případu, kdyby…
15,4 vstát – var. vzkřísit
15,12.13.21 pozn.: dosl. zmrtvýchvstání (z) mrtvých
15,32 citace řeckého filosofa Epikurese
15,33 výrok řeckého filosofa Menandera
15,53.54 porušitelný – var. pomíjivý (podléhající kazu)
15,54 pohlcena – var. spolknuta (proto zničena)
15,55 jiné rukopisy: ‚Kde je, smrti, tvůj osten? Kde je, hádesi, tvé vítězství?‘
O sbírce
1Ohledně sbírky, která je pro svaté: jak jsem to přikázal v církvích Galacie, tak to dělejte i vy:
2Prvníden posobotě ať si každý z vás uloží u sebe to, co nashromáždil, podle svého prospívání, aby sbírky neprobíhaly teprve až když přijdu.3Až přijdu, pošlu do Jeruzaléma pouze ty osoby, které schválíte skrze doporučující dopisy, aby tam odnesli váš milostivý dar.4Pokud by bylo vhodné, abych šel i já, půjdou se mnou.
Závěr
5Přijdu k vám, až projdu Makedonii; vždyť Makedonií jen procházím.6Avšak u vás zůstanu, možná u vás strávím zimu, abyste mě připravili na cestu, kam půjdu.
7Vždyť vás nechci vidět jen krátce, neboť doufám, že u vás na nějaký čas zůstanu, pokud to Pán dovolí.8V Efezu zůstanu do Letnic,9vždyť jsou mi tam otevřeny veliké dveře k efektivní práci. Avšak je tam mnoho protivníků. 10Pokud k vám přijde Timoteus, hleďte, aby byl u vás beze strachu. Vždyť koná Boží dílo jako já. 11Proto ať jím nikdo nepohrdá, ale připravte ho na cestu v pokoji, aby mohl přijít ke mně, neboť na něj s bratry čekáme. 12Ohledně bratra Apolla: Velmi jsem ho prosil, aby k vám s bratry přišel. Ale vůbec u něj nebyla vůle, aby přišel nyní. Přijde, jakmile bude mít příležitost. 13Bděte, stůjte ve víře, počínejte si mužně a posilujte se! 14Všechny vaše záležitosti ať se dějí v lásce. 15Bratři a sestry, prosím vás, znáte Štěpánův dům, že jsou obětí prvních plodů Achaje, a že se oddali službě svatým. 16Prosím vás tedy, abyste se i vy podřizovali takovým lidem, a každému, kdo spolupracuje a namáhavě pracuje pro Boha. 17Raduji se z příchodu Štěpána, Fortunata a Achaika, protože mi vynahradili vaši nepřítomnost. 18Vždyť dali mému i vašemu duchu odpočinutí. Proto takové lidi uznávejte. 19Pozdravují vás církve v Malé Asii. Velmi vás pozdravují v Pánu Akvila a Priska spolu se shromážděním v jejich domě. 20Pozdravují vás všichni bratři a sestry. Pozdravte se navzájem svatým políbením. 21Nyní píši pozdrav mou, Pavlovou rukou. 22Kdo nemá rád Pána Ježíše Krista, budiž proklet! Maranatha – Pane přijď! 23Milost Pána Ježíše Krista buď s vámi. 24Moje láska je s vámi se všemi v Ježíši Kristu. Amen.
Poznámky:
16,3 schválit – var. zkoumat, otestovat, vyzkoušet
16,17 zcela vynahradili vaši nepřítomnost – dosl. protože vaše to, co ‚zbývá‘, to ‚zcela naplnili‘
16,22 maranatha – aramejsky: ‚Pane, přijď!‘
Úvod
1Pavel, prostřednictvím Boží vůle apoštol Ježíše Krista, a bratr Timoteus, píší Boží církvi, která je v Korintu spolu se všemi svatými, kteří jsou v celé Achaji:2Milost vám a pokoj od našeho Boha Otce a Pána Ježíše Krista.3Požehnaný je Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec soucitu a Bůh veškerého povzbuzení,4který nás povzbuzuje v celém našem soužení, abychom mohli povzbuzovat ty, kteří byli v jakémkoli soužení – a to děláme skrze povzbuzení, kterým jsme my povzbuzováni od Boha.5Protože jako se na nás rozhojňují Kristova utrpení, tak se skrze Krista na nás rozhojňuje také naše povzbuzení.
6Pokud jsme utlačováni, je to pro vaše povzbuzení a spásu. Pokud jsme povzbuzováni, je to pro vaše povzbuzení, které se projevuje ve vytrvalosti způsobené snášením stejných utrpení, jakými trpíme i my.
7A naše naděje je vůči vám pevná, když víme, že jako jste účastníci utrpení, tak jste také účastníci povzbuzení. 8Bratři a sestry, vždyť nechceme, abyste nevěděli o našem utrpení, které se nám stalo v Malé Asii, totiž že to utrpení proti nám bylo nadměrné, až nad naši sílu. Byli jsme tak zatíženi, že jsme byli zoufalí a vzdali jsme se naděje na další žití. 9Ale sami v sobě jsme již měli rozsudek smrti, abychom nebyli věřící v sebe, ale věřící v Boha, který křísí mrtvé.
10Ten nás z tak velikého nebezpečí smrti vysvobodil; a ještě vysvobodí. V Něm mám naději, že nás vždy vysvobodí, 11když i vy nám budete spolupomáhat svou modlitební prosbou, aby za nás mnoho tváří děkovalo za dar milosti, kterého se nám dostalo skrze modlitby mnoha lidí.
Pavlův záměr navštívit Korintské
12Vždyť naše chlouba je toto: Svědectví našeho svědomí, které je v upřímnosti a Boží čistotě; a není v tělesné moudrosti, ale v Boží milosti – tímto svědomím jsme byli na světě vedeni; hlavně – vůči vám.
13Neboť vám nepíšeme v dopise nic jiného než to, co čtete, či jak to také chápete.
14A doufám, že tonakonec pochopíte, jako jste nás již i zčásti pochopili, protože jsme vaší chloubou, stejně jako budete i vy naší chloubou v den našeho Pána Ježíše.
15V této důvěře jsem k vám chtěl přijít už dříve (abyste měli druhou milost) 16a skrze vaše území jsem chtěl projít do Makedonie, a z Makedonie jsem chtěl znovu přijít k vám, a od vás bych mohl být vypraven do Judska. 17Když jsem to tedy tak chtěl – počínal jsem si snad lehkovážně? Anebo to, co jsem rozhodl, tak jsem rozhodl podle těla, takže je u mě ‚ano, ano‘ a zároveň ‚ne, ne‘? 18Bůh je však věrný, takže naše slovo k vám není ‚ano‘ i ‚ne‘. 19Vždyť Boží Syn Ježíš Kristus, který je mezi vámi skrze nás kázán (totiž skrze mě, Silvána a Timotea), není ‚ano i ne‘, ale v Něm se stalo ‚ano‘. 20Vždyť všechna Boží zaslíbení, která jsou, jsou v Něm ‚ano‘. Proto je také skrze Něj řečeno ‚amen‘ k slávě Bohu skrze nás. 21Bůh je však Ten, kdo nás utvrzuje s vámi ke Kristu a kdo nás pomazal.
22On nás také zapečetil a dal nám do našich myslí zálohu Ducha. 23Ohledně mojí duše: Já si volám za svědka Boha, že jsem s ohledem na vás ještě nepřišel do Korintu. 24Ne že bychom snad panovali nad vaší vírou, ale jsme spolupracovníci vaší radosti; vždyť vírou pevně stojíte.
Poznámky:
1,12 čistý – ve smyslu: souzeno podle slunce (slunečního světla), jasně čistý a upřímný
1,12 tělesný – var. pozemský
1,22 záloha – var. záruka, závdavek
1,23 ohled – dosl. šetřit (vás)
Láska k chybujícím
1Usoudil jsem, že k vám znovu nepřijdu se zármutkem.2Vždyť pokud vás zarmoutím já, kdo bude ten, který by mi způsobil radost, než ten, který je ode mě zarmoucen?3Kvůli tomu jsem vám napsal, abych - až přijdu - neměl zármutek z těch, ze kterých bych se měl radovat. Spoléhám na vás na všechny, že moje radost je radostí vás všech.
4Vždyť jsem vám napsal s mnoha slzami a z velikého utrpení a úzkosti mysli, ne abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali tu nadměrnou lásku, kterou k vám mám. 5Pokud někdo někoho zarmoutil, nezarmoutil pouze mě, ale zčásti – abych nepřeháněl – vás všechny.6Takový člověk je dostatečně potrestán tím, čeho se mu dostalo od většiny z vás.7Takže mu právě naopak odpusťte a povzbuďte ho, aby snad takový člověk nebyl přílišným zármutkem pohlcen.8Proto vás vybízím: Potvrďte vůči němu svou lásku.
9Vždyť vám píši také kvůli tomu, abych vás vyzkoušel a dozvěděl se, zda jste ve všem poslušní.
10Komu pak něco odpustíte, tomu odpustím i já. Vždyť i já, komu jsem odpustil (pokud jsem tedy měl co odpustit), odpustil jsem to kvůli vám před Kristovou tváří, abyste nebyli oklamáni od satana.
11Vždyť nám není neznámé jeho myšlení. 12Když jsem pak přišel do Troady kázat Kristovo evangelium – a byly mi otevřeny dveře v Pánu –
13neměl jsem ve svém duchu odpočinek, protože jsem nenašel svého bratra Tita. Rozloučil jsem se s nimi a odešel jsem do Makedonie.
Apoštolova služba života a smrti
14Děkuji Bohu, který nám stále dává v Kristu veřejné triumfální vítězství, a prostřednictvím nás zjevuje na každém místě aromatickou vůni Svého poznání,
15neboť jsme Kristovou příjemnou vůní vůči Bohu mezi těmi, kdo přijímajíspasení, i mezi těmi, kteří jdou do zahynutí. 16Těm jsme aromatickou vůní smrti vedoucí ke smrti, avšak těm druhým jsme aromatickou vůní života vedoucí k životu. Ale kdo je k tomu způsobilý? 17Vždyť nejsme jako mnozí, kteří kupčí s Božím slovem, ale mluvíme před Bohem v Kristu jako ti, kteří jsou čistí a jsou z Boha.
Poznámky:
2,1.3.7 zármutek – var. bolest (psychická)
2,5 přehánět – dosl. položit zátěž , v tomto případě patrně ve smyslu: ‚(příliš) položit důraz‘
2,7 pohltit – var. spolknout (proto zničit)
2,11 myšlenky – var. úmysly
2,17 kupčí – tj. obchodují pro rychlý zisk
2,16 způsobilý – var. hoden, dostatečný (stejné ř. slovo v 2. Kor 2,6)
2,17 kupčit – bezohledně obchodovat (především za účelem zisku)
2,17 čistý – ve smyslu: souzeno podle slunce (slunečního světla), jasně čisté a upřímné
Apoštolova služba života a smrti
1Začínáme opět doporučovat sami sebe? Anebo snad potřebujeme, jako někteří, doporučující dopisy k vám nebo od vás?
2Vy jste naším dopisem, zapsaným v našich srdcích, který všichni lidé znají a čtou.
3Je zjevné, že jste Kristovým dopisem, který vznikl pod naší službou a který není zapsaný inkoustem, ale Duchem živého Boha. Tento dopis není zapsaný na kamenných deskách, ale na deskách masitých srdcí. 4Takovou důvěru však máme k Bohu skrze Krista.
5Sami ze sebe se nepokládáme za způsobilé, jako bychom měli něco ze sebe, ale naše způsobilost je z Boha.6On nás také udělal způsobilými být služebníky nové smlouvy, ne litery, ale Ducha. Vždyť litera zabíjí, ale Duch oživuje. 7Pokud však služba smrti v literách vyrytá do kamenů nastala ve slávě (takže synové Izraele nemohli pohledět na Mojžíšovu tvář kvůli té pomíjející slávě jeho tváře),
8jak by neměla být větší ve slávě služba Ducha?
9Vždyť pokud byla slavná služba odsouzení, mnohem více se ve slávě rozhojňuje služba spravedlnosti.
10Neboť to, co bylo v této záležitosti slavné, není slavné vůči té převyšující slávě. 11Vždyť pokud skrze slávu přišlo to pomíjející, mnohem více je ve slávě to zůstávající. 12Když tedy máme takovou naději, jednejme se smělou důvěrou.
13Nejednejme jako Mojžíš, který si dával na svou tvář závoj, aby synové Izraele nehleděli na konec té pomíjející slávy.14A jejich myšlenky zkameněly. Vždyť až do dnešního dne zůstává při veřejném předčítání staré smlouvy ten závoj neodkrytý, protože pomíjí jen v Kristu.
15Ale až do dnešního dne, když se veřejně předčítají Mojžíšovy knihy, je na jejich srdcích položen závoj. 16 Ale jen když se člověk obrátí k Pánu, je ten závoj odejmut. 17Pán je Duch; a kde je Duch Pána, tam je svoboda. 18My všichni s odkrytou tváří odrážíme jako zrcadlo Pánovu slávu a jsme v ten obraz proměňování – od slávy k slávě; stejně jako odrážíme jako zrcadlo slávu od Pánova Ducha.
Poznámky:
3,1 doporučovat – var. chválit, dokazovat, postavit se
3,3 tělesný – buď v negativním smyslu – hříšná tělesnost (např. Ř 7,14), nebo obecně ‚týkající se těla‘ (Žid 7,16)
3,3 srdcí – var. myslí (stejné ř. slovo v 2. Kor 3,2.15)
3,10 převyšující – var. nadměrný
3,13 na konec – var. k cíli
3,14 zkamenět – var. stát se tvrdým, necitelným, otupělým
3,18 odrážet jako zrcadlo – var. dívat se do zrcadla; var. čtení: My všichni se s odkrytou tváří (díváme jako do zrcadla) na Pánovu slávu a jsme v ten obraz proměňování – od slávy k slávě; stejně jako se (díváme jako do zrcadla) na Pánova Ducha.
Apoštolova služba života a smrti
1Pokud tedy máme tuto službu podle milosrdenství, neslábněme v ní.
2Ale zříkáme se skrytých hanebností, nechodíme ve vychytralosti a ve falšování Božího slova, ale projevováním pravdy se doporučujeme každému lidskému svědomí před Bohem.
3Pokud je však naše evangeliumněkomu skryto, je skryto v těch, kteří hynou.
4V nich, nevěřících, bůh tohoto světa oslepil myšlenky, aby jim nevysvitlo osvícení slávy Kristova evangelia; Ten Kristus je Božím obrazem.
5Vždyť nekážeme sami sebe, ale kážeme Pána Ježíše Krista. Sami jsme však skrze Ježíše vašimi otroky.6Bůh řekl: ‚Ze tmy ať zazáří světlo.‘ On zazářil i v našich myslích, aby nás osvítil poznáním Boží slávy ve tváři Ježíše Krista.
Hlásání evangelia ve slabosti i v moci
7Tento poklad však máme v hliněných nádobách, aby nadměrné působení moci bylo od Boha, a ne z nás.8Ze všech stran jsme utlačováni, ale nejsme tísněni; jsme v rozpacích, ale nejsme v zoufalství;9jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni, jsme sráženi, ale nejsme zničeni… 10Stále na svém těle nosíme umrtvování Pána Ježíše, aby byl zjeven Ježíšův život i na našem těle. 11Neboť my stále žijeme ke smrti, vydávajíce se na smrt kvůli Ježíši, aby byl Ježíšův život zjeven také na našem umírajícím těle.12Takže v nás působí smrt, avšak ve vás působí život. 13Máme tedy stejného ducha víry; podle toho, jak je psáno: ‚Uvěřil jsem, a proto jsem promluvil.‘ Také my věříme, a proto také mluvíme, 14a to s vědomím, že Ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí skrze Ježíše i nás a postaví nás spolu s vámi. 15Neboť to všechno se děje kvůli vám, aby milost (rozrostlá skrze mnoho lidí) rozhojnila vděčnost k Boží slávě. 16Proto neslábněme. I když se náš vnější člověk zcela kazí, ten vnitřní se den za dnem obnovuje. 17Vždyť naše momentálně lehké pronásledování na nás působí nadmíru k nadměrné tíze věčné slávy. 18Přitom se nedíváme na to viditelné, ale na to neviditelné. Vždyť to viditelné je dočasné, ale to neviditelné je věčné.
Hlásání evangelia ve slabosti i v moci
1Neboť víme, že pokud bude zničen stan našeho pozemského domu, máme od Boha stavbu (která není udělána lidskou rukou) – věčný dům v nebesích. 2Vždyť v tomto domě vzdycháme, a přitom toužíme být oblečeni do našeho obydlí z nebe –3pokud ovšem budeme shledáni oblečení, a nebudeme shledáni nazí.4Vždyť my, kteří jsme v tomto stanu, zatíženi životem vzdycháme, protože nechceme být svlečeni, ale chceme být oblečeni tak, aby to smrtelné bylo pohlceno životem. 5Ten, kdo nás k tomu uzpůsobil, je Bůh, který nám dal zálohu Ducha.6Proto jsme vždy dobré mysli s vědomím, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme mimo domov od Pána.7Vždyť chodíme životem skrze víru, a ne skrze to, co má nějakou podobu.8Jsme však dobré mysli a máme větší zalíbení v tom, že budeme mimo domov, pryč z těla, a budeme doma s Pánem. 9Kvůli tomu se také usilovně snažíme být vůči Němu přijatelní, ať už jsme doma v těle, nebo mimo domov těla. 10Vždyť se my všichni musíme ukázat před Kristovou soudní stolicí, aby si každý odnesl to, co udělal skrze tělo – ať dobro či zlo.
Služba smíření
11Protože tedy známe posvátnou úctu před Pánem, přesvědčujeme lidi a jsme známí Bohu. A doufám, že jsme známí i ve vašem svědomí.
12Vždyť vám znovu nedoporučujeme sami sebe, ale dáváme vám příležitost chlubit se námi, abyste měli odpověď pro ty, kteří se chlubí tváří, a ne myslí.
13Vždyť pokud jsme ohromeni, je to pro Boha; pokud jednáme se zdravou myslí, je to pro vás.
14Neboť nás silněmotivuje Kristova láska, takže soudíme toto: Protože Jeden zemřel za všechny, potom tedy zemřeli všichni. 15Zemřel za všechny, aby žijící již nežili sami sobě, ale Tomu, který za ně zemřel a vstal z mrtvých. 16Proto od tohoto času již nikoho neznáme podle těla. Ačkoliv jsme poznali Krista podle těla, nyní Ho již podle těla neznáme. 17Proto pokud je někdo v Kristu, je nové stvoření. To staré pominulo, hle: všechno nastalo nové. 18To všechno je z Boha, který nás zcela usmířil vůči Sobě prostřednictvím Ježíše Krista, a dal nám službu usmíření. 19 Vždyť Bůh byl v Kristu, když zcela usmířil svět vůči Sobě, nepočítaje těm lidem jejich přestoupení. A toto slovo usmíření uložil v nás. 20 Jsme tedy na místě Kristových vyslanců. Jakoby vás Bůh skrze nás vybízel – prosíme vás na místě Kristově: Buďte zcela usmířeni vůči Bohu! 21Vždyť Toho, který nepoznal hřích, namísto nás udělal hříchem, abychom se my v Něm stali Boží spravedlností.
Poznámky:
5,3 jiné rukopisy: ‚Kdybychom však byli i svlečení , nebudeme shledáni nahými.‘
5,5 záloha – var. záruka, závdavek
5,14 motivuje – var. podněcuje; ř. slovo znamená dosl. ‚spolu-mít‘, překládá se jako: tlačit, tísnit, svírat, sužovat, přeneseně ‚svírat v mysli‘ (srov. Mt 4,24; Lk 8,37.45; 12,50; 19,43; 22,63; Sk 28,8; Fil 1,23).
5,16 tohoto času – var. od nynějška, od teď (od této doby dále)
Nepřijmejte milost nadarmo
1Jako spolupracovníci vás vybízíme k tomu, abyste nepřijímali Boží milost naprázdno.
2Vždyť Bůh říká: ‚Uslyšel jsem tě ve vítaný čas a v den spásy jsem ti pomohl.‘ Hle: nyní je přijatelný čas, hle: nyní jsou dny spasení.3Nikomu nedáváme v ničem příležitost ke klopýtnutí, aby na této službě nikdo nenašel chybu. 4Ale ve všem se doporučujeme jako Boží služebníci: Ve veliké vytrvalosti, v pronásledování, útisku, úzkosti,5snášení ran, vězeních, nepokojích, namáhavé práci, nespaní, postech,6svatosti, poznání, trpělivosti, dobrotivosti, Duchu svatém, lásce bez přetvářky,7slovu pravdy a v Boží moci. To vše skrze zbraně spravedlnosti v pravici i levici,8skrze slávu i potupu a skrze pomluvy i dobrou pověst; jako podvodníci i pravdiví,9jako neznámí a známí, jako umírající a hle: žijící, jako trestaní a nevydáni na smrt, 10jako zarmoucení, avšak stále se radující, jako žebráci, avšak mnohé obohacující a jako nic nemající, a přesto všechno vlastnící. 11Korintští, naše ústa jsou k vám otevřena a naše myslje k vám rozšířena.
12Nejste v nás tísněni, jste však tísněni ve vašich pocitech. 13Avšak žádám tu samou odezvu – mluvím jako k dětem – rozšiřte svou mysl i vy! 14A nebuďte nerovnoměrně zapřaženido jednoho jha s nevěřícími. Vždyť jaký je podíl spravedlnosti a protizákonnosti? Jaké je společenství světla s temnotou?
15Jaký je souzvuk Krista s beliarem? Anebo: Jaký podíl má věřící s nevěřícím? 16Jaká je dohoda Božího chrámu s modlami? Vždyť vy jste chámem živého Boha, jak řekl Bůh: ‚Budu mezi nimi přebývat a chodit mezi nimi; a budu jejich Bohem a oni budou Mým lidem.‘ 17Proto ‚vyjděte z jejich středu a oddělte se, ‘ říká Pán, ‚a ničeho nečistého se nedotýkejte; a Já vás přijmu. 18A budu vám Otcem a vy Mi budete syny a dcerami,‘ říká Pán Všemocný.
Poznámky:
6,2 vítaný, přijatelný – v řečtině podobná slova
6,3 najít chybu – var. hanobit (protože jsem našel chybu)
6,7 zbraň – var. nástroj
6,13 odezva – var. náhrada, odplata
6,14 zapřaženi – z předpony ἕτερος (jiný – jiného druhu) a slova ζυγός (jho), tedy ve smyslu: ‚být zapřažen v jednom jhu s někým naprosto rozdílným‘
6,16 dosl. v nich přebývat…. chodit v (nich), ale patrně ve smyslu: v jejich (středu) přebývat, chodit v (jejich středu)
Nepřijmejte milost nadarmo
1Milovaní, když tedy máme toto zaslíbení, očisťme se od každé špíny těla i ducha, dokončujíce svou svatost v posvátném strachu vůči Bohu. 2Dejte nám prostor ve své mysli. Nikomu jsme neuškodili, nikomu jsme neublížili, nikoho jsme neoklamali!3Neříkám to k vašemu odsouzení, vždyť jsem vám již dříve řekl, že jste v našich myslích, abyste s námi spoluzemřeli a spolužili.4Mám k vám velkou smělou důvěru a velmi se vámi chlubím. Jsem naplněn povzbuzením a moje radost se nadmíru rozrůstá nad všechno soužení.
Povzbuzení od Tita
5Vždyť když jsme přišli do Makedonie, naše tělo nemělo žádný odpočinek, ale ve všem jsme byli utlačováni – zvenčí jsme měli boje, uvnitř strach.6Ale Bůh, který povzbuzuje ponížené, nás povzbudil v příchodu Tita,
7a nejen v jeho příchodu, ale také v povzbuzení, kterým byl povzbuzen od vás. Vyprávěl nám o vaší touze, o vašem bědování a o vaší velkéaktivitě vůči mně, takže jsem se velice zaradoval. 8Ačkoli jsem vás zarmoutil dopisem, nelituji toho, přestože jsem toho dřív i litoval. Vždyť vidím, že vás ten dopis – byť jen na chvíli – zarmoutil.
9Nyní se raduji, ale ne proto, že jste byli zarmouceni, ale protože jste byli zarmouceni ke změně myšlenív lítosti. Vždyť jste zarmouceni podle Boha, takže od nás v ničem neutrpíte škodu.
10Vždyť zármutek, který je podle Boha, působí změnu myšlenív lítosti, což vede ke spáse – a toho nelitujte. Ale zármutek světa působí smrt.
11Hle: Vždyť právě to, že jste byli zarmouceni podle Boha – jakou to ve vás způsobilo snahu, jakou ústní obhajobu, jaké rozčílení, jaký posvátný strach, jakou touhu, jakou aktivitu, jaké sjednání spravedlnosti! Ve všem jste prokázali, že jste v této záležitosti svatí. 12Když jsem vám napsal, nepsal jsem vám kvůli tomu, který uškodil, ani kvůli tomu, komu bylo ublíženo, ale kvůli projevení vaší snahy, která je vůči nám před Bohem. 13Kvůli tomu jsme byli povzbuzeni. Ale mnohem více nad toto povzbuzeni jsme se radovali z Titovy radosti, protože bylo jeho duchu od vás všech dáno odpočinutí, 14a protože pokud jsem se mu chlubil vámi, nebyl jsem zahanben. Ale jako jsme vám všechno řekli v pravdě, tak se i naše chlubení vámi ukázalo před Titem jako pravdivé. 15A jeho láskyplné pocity jsou vůči vám mnohem větší, připomínajíce si poslušnost vás všech a to, jak jste ho se strachem a třesením přijali. 16Raduji se, že jsem ve všem vůči vám dobré mysli.
Poznámky:
7,1.5.11.15 – stejné ř. slovo, překládané někdy jako ‚posvátná úcta‘, jindy jako ‚strach‘
7,10(2x) bolest – odkazuje na psychickou (někdy i fyzickou) bolest těla
7,11 sjednat spravedlnost – var. potrestat, odplatit
7,11 prokázat – var. doporučit (tak je toto ř. slovo překládáno v 2. Kor)
7,14 zahanben – v ř. zesílený výraz pro zahanbit se (zcela zahanben)
7,14 ukázala – dosl. stalo se (pravdivé)
Sbírka pro Jeruzalém
1Bratři a sestry, oznamuji vám Boží milost, která byla dána církvím v Makedonii:2Ve veliké zkoušce pronásledování se jejich nadměrná radost a jejich hluboká chudoba rozrostla do bohatství jejich upřímnosti.
3Dosvědčuji, že byli ochotní podle svých možností – dokonce i nad své možnosti!
4S mnoha povzbuzeními nás prosili o sbírku – milost, aby mohli mít účast na službě pro svaté.
5A udělali to nejen tak, jak jsme očekávali, ale nabídli sami sebe nejprve Pánu, a pak se skrze Boží vůli nabídli také nám.6Povzbudili jsme tedy Tita, aby u vás dokončil tuto milost tak, jako ji již dříve začal.7Ale jako se ve všem rozrůstáte (ve víře, řeči, poznání, veškeré snaze i ve vaší lásce k nám), tak se rozrůstejte i v této milosti. 8Nemluvím podle příkazu, ale prostřednictvím snahy druhých se snažím vyzkoušet ryzost vaší lásky.9Vždyť znáte milost našeho Pána Ježíše Krista, že byl bohatý, ale kvůli vám se stal chudým, abyste vy tou chudobou zbohatli. 10A k tomu vám dám radu: Vždyť je to užitečné pro vás, kteří jste tuto milost nejen dříve (od loňska) začali připravovat, ale také jste ji sami chtěli.11Nyní ji také dokončete, aby – jako jste byli odhodláni chtít, tak – jste ji také dokončili z toho, co máte. 12Vždyť pokud máte odhodlání předložit své dary (jak máte, a ne jak nemáte), tak je to přijatelné. 13Neboť to nemá být proto, aby druzí měli odpočinek a vy utrpení, ale má to být z rovnosti. 14V tomto přítomném období vašeho nadbytku můžete dávat těm, kdo mají nedostatek, tak aby i jejich nadbytek mohl být přínosem pro vás v čase nedostatku – takže nastane rovnost. 15Jak je psáno: ‚Kdo nasbíral mnoho, tomu nepřibylo, a kdo měl málo, neměl nedostatek.‘ 16Avšak děkuji Bohu, který dal do Titovy mysli tu samou snahu ohledně vás, 17takže to povzbuzení přijal, a tím usilovněji a ochotněji odešel k vám.
18Spoluposlali jsme s ním bratra, který je chválen ve služběevangelia skrze všechny církve.
19A nejen to, ale byl také církvemi odhlasován zvedáním rukou za našeho spolucestovatele s touto milostí. Této milosti sloužíme ke slávě Samotného Pána a podle našeho odhodlání k vám. 20Vyhýbáme se tomu, aby někdo našel chybu v záležitosti té štědré sbírky, které sloužíme. 21Vždyť se staráme o dobro nejen před Pánem, ale také před lidmi. 22Spoluposíláme s nimi ještě našeho bratra, kterého jsme v mnoha zkouškách shledali jako usilovného. A nyní je ještě mnohem usilovnější pro velkou důvěru, kterou má k vám. 23Co se týče Tita: je to můj společník a spolupracovník vůči vám. Ohledně našich bratrů: jsou to apoštolové církví; jsou Kristovou slávou. 24Proto jim tedy ukažte vaši lásku a naše chlubení vámi, aby to bylo jasně ukázáno před ostatními církvemi.
Poznámky:
8,4.6.7.10.19 ř. slovo pro milost, může označovat milost (nezasloužený dar) vyplývající z Krista (8,1.9); toto slovo také znamená obecně ‚milostivý dar‘– a v této kapitole je použito také pro označení sbírky (srov. 2.Kor 8,20).
8,5 nabídnout – var. dát (častější překlad)
8,23 apoštolové církví – var. vyslanci sborů (shromáždění)
Sbírka pro Jeruzalém
1Ohledně služby pro svaté: Je pro mě nadbytečné vám o tom psát.
2Neboť znám vaše odhodlání, kvůli kterému se vámi chlubím u obyvatel Makedonie, totiž že Achaja je k tomupřipravenauž od loňska. A vašeaktivita podnítila většinu z nich. 3Posíláme tyto bratry, aby po této stránce nebylo vyprázdněno naše chlubení na vás – totiž že byli připraveni, jak jsem říkal.4Pokud by se mnou přišli obyvatelé Makedonie a shledali by vás nepřipravené, byli bychom v podstatě této chlouby zcela zahanbeni my, natož pak vy.5Proto považuji za potřebné tyto bratry vyzvat, aby k vám šli napřed a předem připravili toto vaše již dříve slíbené požehnání – ať je to připravené takto – jako požehnání, a ne jako chamtivost. 6Ale říkám toto: Kdo šetřivě rozsévá, bude také šetřivě sklízet; a kdo rozsévá s ohledem na požehnaní, bude také s ohledem na požehnání sklízet.
7Každý ať dá tolik, kolik si předem rozhodl vmysli, ať nedává ze zármutku či nutnosti, neboť Bůh miluje radostného dárce.8Bůh je schopen rozhojnit vůči vám veškerou milost, abyste měli vždy a ve všem veškerou soběstačnost, rozhojňujíce se ke každému dobrému skutku,9jak je psáno: ‚Rozsypal a dal chudým; Jeho spravedlnost zůstává na věčnost.‘ 10Ten, kdo hojně poskytuje rozsévajícímu člověku osivo a chléb k jídlu, zásobí a způsobí nárůst vašeho osiva a zrání ovoce vaší spravedlnosti. 11Ve všem budete obohaceni k veškeré upřímnosti, která působí skrze nás vděčnost k Bohu. 12Služba této posvátné službě totiž nejenom zcela naplní to, čeho mají svatí nedostatek, ale také se skrze ni rozhojňuje mnohá vděčnost k Bohu.
13Když se v této službě osvědčíte, budou oni oslavovat Boha za to, že se podřizujete vašemu vyznání ke Kristovu evangeliu, a za to, že máte upřímné společenství s nimi i se všemi ostatními.14A budou za vás prosit na modlitbě a toužit po vás skrze nadměrnou Boží milost, která je při vás. 15Děkuji Bohu za ten Jeho nepopsatelný dar!
Poznámky:
9,2 podnítit – dosl. (vy)provokovat
9,4 natož pak vy – dosl. abych neřeknu(-li) vy
9,7 zármutek – var. bolest (psychická)
9,13 společenství – var. účast, účastnictví
9,15 děkuji – var. milost (nejčastější překlad); viz poznámky k předchozí kapitole
Pavel obhajuje svoji službu
1Já sám, Pavel, vás vybízím skrze Kristovu mírnost a tichost, já, který jsem před vaší tváří (mezi vámi) mírný, ale ve vaší nepřítomnosti jsem k vám odvážný:2Prosím vás však za to, abych nemusel – až budu přítomen – jednat s odvážnou smělostí (kterou považuji za odvahu) vůči některým, kteří nás považují za ty, kteří chodí jakoby podle těla.3Vždyť v těle chodíce, nevykonáváme vojenskou službu podle těla.4Neboť naše zbraně při tomto válečném tažení nejsou tělesné, ale jsou mocné od Boha pro boření pevností,5bourání přemýšlení a každé výšiny vyvyšující se proti poznání Boha, a pro uvádění do zajetí každé myšlenky do poslušnosti Krista;
6přitom jsme připraveni potrestat veškerou neposlušnost, jakmile bude vaše poslušnost naplněna. 7Hledíte jen na to, co máte před tváří. Pokud je někdo o sobě přesvědčen, že je Kristův, ať počítá zase s tím, že jako je on Kristův, tak jsme i my Kristovi.8Vždyť i kdybych se sebevíc něčím chlubil ohledně naší autority (jež nám byla dána Pánem k budování, a ne k boření), nebudu se stydět.9Nechci však, aby to vypadalo, jako bych vás skrze dopisy zastrašoval. 10Vždyť jak říkají někteří lidé: Jeho dopisy jsou závažné a silné, ale přítomnost jeho těla je slabá a jeho slovo je ubohé. 11Takový člověk ať počítá s tím, že jací jsme ve slově skrze psaní dopisů (když jsme nepřítomni), takoví také budeme ve skutku. 12Vždyť my se neodvažujeme s nimi srovnávat nebo se porovnávat s některými z těch, kteří doporučují sami sebe. Ale oni se měří sami se sebou, porovnávajíce se s těmi, kteří nic nechápou. 13My se však nebudeme bez míry chlubit, ale budeme se chlubit podle míry oblasti, kterou nám odměřil Bůh, abychom dosáhli až také k vám.
14Vždyť se nevypínáme nad míru, jako bychom k vám nedosahovali (vždyť jsme v Kristově evangeliu přišli až k vám).
15Nechlubíme se bez míry cizí namáhavou prací. Avšak máme naději, že se při růstu vaší víry prodlouží naše oblast působnosti mezi vámi do nadměrné velikosti,16abychom kázali evangelium mimo vaše území; a i tak nebudeme připraveni se chlubit v tom, co je v oblasti druhých.
17Ale kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.
18Vždyť osvědčený není ten, kdo doporučuje sám sebe, ale ten, koho doporučuje Pán.
Poznámky:
10,4 zbraň – var. nástroj
10,4 tělesný – var. pozemský
Pavel obhajuje svoji službu
1Ó kéž byste u mě snesli trochu hlouposti – vskutku, snášejte to se mnou!
2Neboť jsem vůči vám aktivnítak, jak bývá Bůh žárlili. Vždyť jsem vás, svatou pannu, zasnoubil jednomu muži, abych vás předložil Kristu.
3Bojím se však, aby snad tak, jako had ve své vychytralosti zcela oklamal Evu, nebyly zkaženy vaše myšlenky, jež by se odvrátily od upřímnosti a svatosti ke Kristu.
4Vždyť pokud někdo přichází a káže jiného Ježíše (kterého jsme vám nekázali) nebo přijal rozdílného ducha (kterého jste nepřijali) nebo přijal rozdílné evangelium (které jste neobdrželi), tak ho dobře snášíte!
5Neboť počítám s tím, že nejsem v ničem pozadu oproti těm veleapoštolům.
6Pokud jsem však i neznalý ve slově, nejsem neznalý v poznání – to jsme vám ve všem a v každém směru projevili. 7Nebo jsem udělal hřích, když jsem se ponížil, abyste vy byli vyvýšeni – totiž že jsem vám kázal Boží evangelium zadarmo?
8Jiné církve jsem okrádal, když jsem přijal mzdu, abych vám sloužil.9Když jsem byl u vás a měl nedostatek, nikoho jsem neobtěžoval. Vždyť můj nedostatek zcela naplnili bratři, kteří přišli z Makedonie. Zachoval jsem se tak a v budoucnu se tak taky zachovám – ve veškeré nezatíženosti. 10Jakože je ve mně Kristova pravda: Toto moje chlubení nebude v krajinách Achaje umlčeno! 11Kvůli čemu? Protože vás nemiluji? Bůh ví, že miluji. 12Co však dělám, budu také dělat dále, abych odsekl příležitost těm, kteří chtějí příležitost, aby v tom, čím se chlubí, byli shledáni takovými, jakými jsme i my. 13Vždyť takoví lidé jsou falešní apoštolové, lstiví pracovníci proměňující svůj zevnějšek na Kristovy apoštoly. 14A není divu. Vždyť i satan proměňuje svůj zevnějšek na anděla světla. 15Proto to není tak veliká věc, pokud i jeho služebníci proměňují svůj zevnějšek, aby vypadali jako služebníci spravedlnosti. Jejich konec bude podle jejich skutků. 16Opět říkám: Nikdo ať mě nepovažuje za hloupého. Pokud však jsem hloupý, i takto – jako hloupého – mě přijměte, abych se i já trochu pochlubil.
17Co teď říkám, neříkám podle Pána, ale jakoby v hlouposti: V této podstatě se chlubím. 18Protože se mnozí chlubí podle těla, i já se pochlubím. 19Vždyť rádi snášíte hloupé, ale sami jste moudří. 20Vždyť snesete i to, když vás někdo zcela zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás někdo obírá, když se někdo vyvyšuje, když vás někdo bije do vaší tváře… 21Říkám to k vaší potupě, jako bychom byli v této věci slabí. Ale v čemkoliv se někdo odvažuje – říkám to v hlouposti – odvažuji se také já. 22Jsou Hebrejci? Já také. Jsou Izraelci? Já také. Jsou Abrahamovými potomky? Já také. 23Jsou Kristovi služebníci? Řeknu to jako smyslů zbavený: ‚Já nad to!‘ Hojněji v namáhavých pracích, hojněji ve vězeních, hojněji v ranách, častěji ve smrtích… 24Od Židů jsem pětkrát obdržel čtyřicet ran bez jedné, 25třikrát jsem byl bit holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem ztroskotal, den i noc jsem strávil na širém moři… 26Častokrát jsem byl na cestách, v nebezpečí řek, v nebezpečí banditů, v nebezpečí od lidí z méhorodu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městě, v nebezpečí v pustině, v nebezpečí moře, v nebezpečí mezi falešnými bratry… 27V namáhavé práci a dřině, často jsem byl v nespaní, hladu i žízni, často v postech, v chladu i nahotě… 28Kromě jiného se každý den proti mně osnuje spiknutí, nadto mám starost o všechny církve... 29Kdo slábne, abych také neslábl? Kdo se nad něčím uráží, abych se já nepálil? 30Pokud se mám chlubit, budu se chlubit svými slabostmi. 31Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, který je požehnaný až na věky, ví, že nelžu. 32Místrodržitel krále Arety v Damašku dal střežit Damašek, aby se mě zmocnil, 33ale byl jsem spuštěn v koši oknem ve zdi; a tak jsem jeho rukám utekl.
Poznámky:
11,2 doslovněji: jsem vůči vám horlivý Božím horlením
11,28 spiknutí – var. srocení (davu)
11,29 urážet – var. pohoršovat
Pavel obhajuje svoji službu
1Musím se pochlubit, ač mi to není k užitku: Přicházím k viděním a zjevením Pána.2Znám člověka v Kristu, který byl před čtyřiceti lety uchopen a přenesen do třetího nebe – zda to bylo v těle, nevím, nebo mimo tělo, nevím, Bůh to ví.3A vím o takovém člověku – zda to bylo v těle, nevím, nebo bez těla, nevím, Bůh to ví –4že byl uchopen a přenesen do ráje, a slyšel nevyslovitelná slova, která nejsou dovolena člověku říct.5Ohledně takového člověka se budu chlubit, avšak sebou se nebudu chlubit, kromě svých slabostí.6Vždyť pokud bych se chtěl chlubit, nebyl bych hloupý – protože bych říkal pravdu. Ušetřím vás však toho chlubení, aby mě někdo nepovažoval za víc, než co na mně vidí, nebo co ode mne slyší. 7A abych se tedy nadměrným zjevením nepovyšoval, byl mi dán do těla osten, satanův posel, aby mi dával údery pěstí, abych se nepovyšoval.8Za to jsem třikrát prosil Pána, aby ode mě odstoupil.9A řekl mi: ‚Stačí ti Moje milost, vždyť Moje moc se dokončuje v slabosti.‘ Proto se raději budu chlubit ve své slabosti, aby na mně mohla stanovat Kristova moc. 10Proto mám zalíbení ve slabostech, újmách, perzekucích a úzkostech pro Krista. Vždyť když jsem slabý, tehdy jsem mocný. 11Stal jsem se hloupým, k tomu jste mě však donutili vy. Vždyť já bych měl být doporučován od vás, neboť nejsem v ničem pozadu vůči těm veleapoštolům, i když nic nejsem. 12Znamení mého apoštolství byla mezi vámi vykonána ve veškeré vytrvalosti znameními, divy a zázraky. 13Vždyť v čem jste byli podřadnější, než ostatní sbory – kromě toho, že jsem vás já sám neobtěžoval? Odpusťte mi tuto nespravedlnost! 14Hle, již potřetí jsem připraven přijít k vám, a nebudu vás obtěžovat. Neboť nevyvýjím aktivní úsilí vůči tomu, co je vaše, ale vůči vám samotným. Vždyť děti nemají ukládat majetek rodičům, ale rodiče dětem. 15Já však raději utratím peníze – a utratím vše za vaše duše. Pokud vás více miluji – jsem kvůli tomu méně milován? 16Ale budiž: Já jsem vám nebyl zátěží… Ale jsem prý chytrák, který vás přijal lstí? 17Poslal jsem k vám snad někoho, skrze kterého jsem vás oklamal? 18Vybídl jsem Tita a spoluposlal jsem s ním bratra. Oklamal vás snad Titus? Nechodíme snad stejným Duchem ve stejných šlépějích? 19Už dávno si myslíte, že se před vámi obhajujeme. Mluvíme před Bohem v Kristu, ale to všechno, milovaní, je pro vaše budování.
20Neboť se bojím, abych vás – jak k vám přijdu – neshledal takové, jaké bych nechtěl; a já abych nebyl shledán od vás takový, jakého si mě nepřejete – aby nepovstala hádka, závist, hněvy, egoismy, pomluvy, tajné klepy, povýšenosti, nepokoje…
21Mám obavu, aby snad opět – až přijdu – mě kvůli vám můj Bůh neponížil; a já abych nenaříkal nad mnoha lidmi, kteří dříve zhřešili, a pak nezměniliv lítosti myšlení z nečistoty, smilstva a otevřené oplzlosti, které vykonali.
Poznámky:
12,2.4 uchopit – dosl. popadnout, zmocnit se. Přeneseně: být uchopen Bohem a přenesen (Sk 8,39; 2. Kor 12,2.4; 1. Tes 4,17; Zj 12,5)
12,9 stačí – var. máš dostatek, jsi spokojen
12,9 stanovat – var. bydlet, přebývat, spočinout
12,20 pomluva – dosl. ‚zle-mluvící‘
Pavel obhajuje svoji službu
1Již k vám přijdu potřetí, neboť‚každá výpověď bude potvrzena v ústech dvou nebo tří svědků.‘ 2Řekl jsem to dříve (když jsem byl u vás podruhé) a nyní to ve své nepřítomnosti říkám (tentokrát předem) těm, kteří dříve zhřešili, a všem ostatním: Pokud k vám přijdu znovu, nebudu vás šetřit,3protože hledáte potvrzení, že ve mně mluví Kristus, který vůči vám není slabý, ale je mezi vámi mocný.
4Neboť byl ukřižován ze slabosti, ale žije z Boží moci. Vždyť také my jsme v Něm slabí, ale žijeme s Ním z Boží moci vůči vám. 5Sami sebezkoušejte, zda jste ve víře, sami sebe testujte. Anebo sami na sobě nepoznáte, že je ve vás Ježíš Kristus? Pokud ovšem nejste neosvědčení…
6Doufám však, že poznáte, že my nejsme neosvědčení.7Modlím se však k Bohu, abyste nedělali nic zlého – ne abychom se my ukázali jako osvědčení, ale abyste vy dělali to, co je správné (i kdybychom se my ukázali jako neosvědčení).8Vždyť nic nezmůžeme proti pravdě, ale naopak něco zmůžete pro pravdu.9Neboť se radujeme, když jsme slabí, vy jste však mocní. I za toto se modlíme: Za vaši nápravu. 10Kvůli tomu píši, jsa nepřítomen, abych – až budu přítomen – nemusel jednat přísně podle autority, kterou mi dal Pán k budování, a ne k boření.
Závěr
11Nakonec, bratři a sestry, píši: Radujte se, napravujte se, buďte stejného přemýšlení, buďte v pokoji. A bude s vámi Bůh lásky a pokoje. 12Pozdravte se navzájem svatým políbením. Pozdravují vás všichni svatí. 13Buď s vámi milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Svatého Ducha. Amen.
[Druhý list Korintským byl napsán z makedonského města Filipy a poslán prostřednictvím Tita a Lukáše.]
Poznámky:
13,3 mezi vámi – var. ve vás
13,5 zkoumat – var. testovat, pokoušet, dokázat (testováním)
13,8 nezmůžeme – dosl. neboť ne(máme) žádnou moc proti pravdě
13,9 náprava – var. připravenost, zdokonalení. Podstatné jméno od slovesa ‚napravit‘ v 2. Kor 13,11.
13,11 buďte v pokoji – var. přinášejte pokoj
Úvod
1Píše Pavel (apoštol vyvolený ne od lidí ani prostřednictvím nějakého člověka, ale prostřednictvím Ježíše Krista a Boha, Otce Toho, kterého vzkřísil z mrtvých)2a ti všichni bratři, kteří jsou se mnou. Píšeme církvím v Galacii:3Milost vám a pokoj od našeho Boha Otce a Pána Ježíše Krista,4Toho, který dal Sebe zástupně za naše hříchy, aby nás vysvobodil z tohoto přítomného zlého věku podle vůle Boha a našeho Otce.5Jemu buď sláva na věky věků. Amen.
Pavlova zkušenost s evangeliem
6Divím se, že se tak rychle obracíte od Toho, který vás povolal v Kristově milosti, do rozdílného evangelia,7které ani neexistuje. Jsou pouze někteří lidé, kteří vás rozrušují a chtějí Kristovo evangelium obrátit.
8Ale i kdybychom vám my či anděl z nebe kázal evangelium, které je jiné vůči tomu evangeliu, které vám bylo kázáno – ať je proklet!
9Jak jsem to již řekl předem a nyní to říkám znovu: Pokud vám někdo káže v evangeliuněco blízkého tomu, co jste obdrželi – ať je proklet! 10Vždyť právě teď, tímto prohlášením: Přesvědčuji lidi, nebo Boha? Nebo se snažím zalíbit lidem? Pokud bych se chtěl ještě zalíbit lidem, nebyl bych Kristův otrok.
11Neboť vám oznamuji, bratři a sestry, žeevangelium, které jsem vám jižkázal, není podle člověka.
12Vždyť jsem to evangelium ani neobdržel od žádného člověka, ani jsem se ho u nikoho nevyučil, ale obdržel jsem ho prostřednictvím zjevení Ježíše Krista. 13Vždyť jste již slyšeli o mém dřívějším způsobu života v judaismu: Nadmíru jsem pronásledoval Boží církev a pustošil ji,
14dělal jsem pokrok v judaismu větší, než mnoho vrstevníků v mém rodě. Byl jsem mimořádně aktivnívůči mým předkům, totiž vůči jejich tradicím. 15Když se však zalíbilo Bohu (Bohu, který mě oddělil v době, když jsem byl ještě v břiše mojí matky a povolal mě skrze Svou milost)
16zjevit ve mně Svého Syna, abych kázal Jeho evangelium mezi pohany, nekonzultoval jsem to hned s tělem a krví. 17Ani jsem nevystoupil do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštolové dříve než já, ale odešel jsem do Arábie, a pak jsem se znovu vrátil do Damašku. 18Až poté, po třech letech, jsem vystoupil do Jeruzaléma, abych se osobně seznámil s Kéfou a zůstal jsem s ním patnáct dní. 19Avšak nikoho jiného z apoštolů jsem neviděl, jen Jakuba, Pánova bratra. 20Vždyť to, co vám píši, hle: Před Bohem říkám: Nelžu! 21Potom jsem odešel do oblasti Sýrie a Kilikie. 22V církvích Judska, které jsou v Kristu, jsem však byl tváří neznámý.
23Pouze však slyšeli, že ten, který je dříve pronásledoval, nyní káže evangelium víry, kterou dříve pustošil.
24A oslavovali ve mně Boha.
Poznámky:
1,14 dělal jsem pokrok – var. předčil jsem
1Poté, po čtrnácti letech, jsem znovu vystoupil do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita.
2Vystoupil jsem tam však na základě zjevení a předložil jsem jim evangelium, které kážu mezi pohany. Předložil jsem ho těm vypadajícím váženě a pouze v soukromí, abych snad neběžel nebo nebyl běžel zbytečně.3Ale ani na Tita, který byl se mnou a je Řek, nikdo nenaléhal, aby se dal obřezat 4- jak to chtěli ti vetřelci, ti falešní bratři, kteří se přiblížili, aby vyšpehovali naši svobodu, kterou máme v Ježíši Kristu, aby nás zcela zotročili.
5Těm jsme ani na chvíli neustoupili a nepodřídili jsme se jim, aby s vámi zůstala pravda evangelia. 6Od těch, kteří vypadají váženě, totiž že jsou někdo (jací byli dříve, na tom mi nezáleží, vždyť Bůh nepřijímá člověka podle vnějšího vzhledu) – zkrátka ti vypadající důležitě, se mnou nic dalšího nekonzultovali.7Ale právě naopak: Viděli, že mi bylo svěřeno kázat evangeliumpro neobřezané, stejně jako bylo Petrovi svěřeno kázat evangelium pro obřezané.8Neboť Ten, který způsobil u Petra apoštolství k obřezaným, způsobil také u mě apoštolství k pohanům. 9Když Jakub, Kéfa, Jan a ti vypadající důležitě, kteří jsou sloupy církve, rozpoznali tu milost, která mi byla dána, podali mně a Barnabášovi pravici společenství, abychom my šli k pohanům a oni šli k obřezaným. 10Jen chtěli, abychom pamatovali na žebráky, což jsem také usilovně dělal. 11Když však přišel Kéfa do Antiochie, postavil jsem se proti němu tváří v tvář, protože byl jasně odsouzený. 12Vždyť předtím, než přišli někteří lidé od Jakuba, spolujedl s pohany. Když však přišli ti od Jakuba, začal couvat a oddělovat se, protože se bál těch, kteří byli z obřezaných. 13A spolupřetvařovali se s ním i ostatní Židé, takže jejich přetvářkou byl sveden i Barnabáš.
14Když jsem ale viděl, že nejdou přímo k pravdě evangelia, řekl jsem Kéfovi přede všemi: „Pokud ty jsi Žid, ale žiješ pohansky a ne židovsky – proč naléháš na pohany, aby žili židovsky?“
Evangelium a Písmo
15My jsme přirozeností Židé a ne hříšníci z pohanů – 16avšak víme, že člověk není ospravedlňován ze skutků zákona, ale pouze prostřednictvím Kristovy víry. Také my jsme v Ježíši Kristu uvěřili, abychom byli ospravedlněni z Kristovy víry a ne ze skutků zákona – protože ze skutků zákona nebude ospravedlněno žádné tělo. 17Pokud však ti, kteří hledají ospravedlnění v Kristu, sami sebe shledali hříšnými – je proto Kristus služebníkem hříchu? Naprosto ne! 18Vždyť pokud znovu stavím to, co jsem zničil, představuji sám sebe jako přestupníka.
19Vždyť já jsem prostřednictvím zákona zemřel zákonu, abych žil Bohu.
20Spoluukřiováns Kristem, již nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Ten život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal Sebe za mě.
21Neodmítám Boží milost, vždyť pokud je spravedlnost prostřednictvím zákona, potom Kristus zemřel bezúčelně.
Poznámky:
2,5 zůstala – var. pokračovala
2,6 vnější vzhled – dosl. tvář
2,7 svěřeno – var. důvěřováno, věřeno
2,13 spolupřetvařování – var. spolupokrytectví
2,20 ve smyslu: ukřižován s… , v řečtině ale jedno slovo
Evangelium a Písmo
1Ó, nerozumní Galatští, kdo vás očaroval, abyste nevěřili pravdě? Vás, kterým byl před očima zřetelně vykreslen ukřižovaný Ježíš Kristus?!
2Toto jediné chci od vás zjistit: Obdrželi jste Ducha ze skutků zákona, nebo ze slyšení víry?3To jste tak nerozumní? Začali jste Duchem, a nyní dokončujete tělem?4To jste tak moc trpěli zbytečně? Pokud to ovšem bylo zbytečně!
5Ten, kdo vám hojně poskytuje Ducha a koná mezi vámi zázraky – koná tak ze skutků zákona, nebo ze slyšení víry? 6Stejně jako Abraham: ‚Uvěřil Bohu a bylo mu to počítáno do spravedlnosti.‘ 7Vězte tedy, že ti z víry jsou synové Abrahamovi.8Písmo však předvídalo, že Bůh ospravedlní z víry i pohany, a tak bylo Abrahamovi dopředu ohlášeno toto evangelium: ‚V tobě budou požehnány všechny národy.‘ 9Takže ti, kteří jsou z víry, jsou požehnáni spolu s věřícím Abrahamem.
10Vždyť ti, kdo jsou ze skutků zákona, jsou pod prokletím, neboť je psáno: ‚Prokletý je každý, kdo nesetrvává ve všem, co bylo napsáno v knize zákona, aby to dělal.‘ 11Neboť v zákoněnení nikdo ospravedlněn před Bohem. To je evidentní, protože: ‚spravedlivý bude žít z víry.‘ 12Avšak zákon není z víry, ale: ‚Kdo koná ty věci, bude v nich žít.‘ 13Kristus nás vykoupil z prokletí zákonatím, že se stal za nás prokletím, vždyť je psáno: ‚Prokletý je každý, kdovisí na dřevě.‘ 14Takže se mezi pohany uskutečnilo Abrahamovo požehnání v Ježíši Kristu, abychom obdrželi zaslíbeného Ducha prostřednictvím víry. 15Bratři a sestry, po lidsku říkám: Také lidskou potvrzenou smlouvu nikdo neodmítá, ani k ní nepřipojuje dodatek.
16Zaslíbení však bylo řečeno Abrahamovi a jeho ‚potomku‘. Písmo neříká: ‚a potomkům‘– jako z mnoha potomků, ale jako zjednohopotomka: ‚a tvému potomku‘ – kterým je Kristus.
17Toto však říkám: Smlouva, dříve potvrzena od Boha, vztahující se ke Kristu, není po čtyři sta třiceti letech odvolána zákonem, ani to nevedlo ke zrušení zaslíbení.
18Vždyť pokud je dědictví ze zákona, již není ze zaslíbení, ale Bůh to dědictví daroval Abrahamovi prostřednictvím zaslíbení. 19K čemu tedy zákon? Byl přidán kvůli přestupkům, dokud by nepřišel ten potomek, jehož se týkal slib. Zákon byl přikázán prostřednictvím andělů – a to rukou prostředníka.
20Prostředník však není jeden, Bůh však jeden je.
21Je tedy zákon proti Božím zaslíbením? Naprosto ne! Neboť pokud by byl dán zákon, který by byl schopen oživit, potom by byla skutečně spravedlnost ze zákona. 22Ale Písmo všechno uzavřelo pod hřích, takže zaslíbení plynoucí z víry Ježíše Krista mohlo být dáno jen těm, kteří uvěří.
23Než však přišla víra, byli jsme střeženi pod zákonem, uzavření do příchodu Víry, která byla zjevena. 24Takže se zákon stal naším vychovatelem do příchodu Krista, abychom byli ospravedlněni z víry. 25Když přišla Víra, již nejsme pod vychovatelem. 26Neboť jsme všichni Boží synové a dcery prostřednictvím víry v Ježíše Krista. 27Vždyť jako jste se křtem ponořili do Krista, tak jste si i Krista oblékli.
28Není Žid ani Řek, není otrok ani svobodný, není muž a žena, ale vy všichni jste jedno v Ježíši Kristu. 29Pokud jste však Kristovi, potom jste Abrahamovo potomstvo – a podle zaslíbení jste dědicové.
Poznámky:
3,13 dřevě – označuje něco dřevěného, v tomto případě dřevěný kůl (je to citace ze SZ), nebo kříž (myšlen NZ mučící nástroj)
3,15 neodmítá – var. neruší
3,20 dosl. překlad této věty
3,28 muž a žena – mužský rod a ženský rod (důraz na pohlaví)
Evangelium a Písmo
1Říkám však: Dokud je dědic nezletilý, neliší se od otroka, ačkoliv je pánem všeho.2Ale je pod vychovateli a správci domácnosti až do doby předem stanovené otcem.3Tak i my, když jsme byli nezletilí, byli jsme zotročeni pod zákonitostmisystémů tohoto světa.
4Když však přišla plnost času, Bůh vyslal svého Syna. Ten byl narozen z ženy a narozen pod zákonem,
5aby vykoupil ty, kteří jsou narozeni pod zákonem, abychom mohli obdržet adoptování za syny.
6A protože jste synové, Bůh vyslal do vašich myslí Ducha Svého Syna, který volá: ‚Abba, Otče!‘ 7Takže již nejsi otrok, ale syn. Pokud jsi však syn, tak jsi i skrze Boha dědic. 8Ale v čase, kdy jste vskutku neznali Boha, byli jste zotročeni těmi, kteří přirozeností ani bohové nejsou.9Nyní jste však Boha poznali, nebo lépe řečeno: Byli jste od Boha poznáni. Jak to, že se navracíte zpět k těm slabým bezmocným zákonitostem, kterými chcete znovu a nanovo otročit? 10Pozorně sledujete dny, měsíce, určitá období a roky! 11Bojím se o vás, aby snad ta moje namáhavá práce kvůli vám nebyla zbytečná. 12Buďte jako já, protože já jsem jako vy, bratři a sestry. Prosím vás. Vždyť jste mi ničím neublížili. 13Víte, že jsem vám dříve kázal evangelium ve slabosti těla,
14a v tomto vašem pokušení mého těla jste mnou nepohrdli, ani jste mě nepoplivali, ale přijali jste mě jako Božího posla, jako Ježíše Krista. 15Kde je tedy vaše blahoslavenství? Vždyť vám dosvědčuji, že pokud by to bylo možné, tak byste si vydloubli své oči a dali byste mi je! 16Takže jsem se stal vaším nepřítelem, když jsem vůči vám pravdomluvný?
17Oni jsou vůči vám aktivní, ne pro dobro, ale chtějí vás ode mě odloučit, abyste mohli být aktivní vůči nim.
18Je dobré být aktivní v dobrém vždy, a ne jenom v mojí přítomnosti u vás. 19Moje děti, které opět rodím v porodních bolestech, dokud ve vás nebude zformován Kristus: 20chtěl bych být nyní u vás přítomen a změnit tón mého hlasu, protože jsem kvůli vám v rozpacích... 21Řekněte mi vy, kteří chcete být pod zákonem: Neslyšíte zákon?
22Vždyť je psáno, že Abraham měl dva syny: jednoho z otrokyně a druhého ze svobodné ženy.
23Ale ten z otrokyně se narodil podle těla, avšak ten ze svobodné ženy se narodil prostřednictvím zaslíbení.
24To je řečeno alegoricky: Neboť ty ženy jsou dvě smlouvy: jednasmlouva z hory Sinaj, která rodí do otroctví – to je Hagar. 25Vždyť Hagar je hora Sinaj v Arábii, to odpovídá současnému Jeruzalému, neboť ten je se svými dětmi v otroctví. 26Ale Jeruzalém shůry je svobodný – ten je naší matkou. 27Vždyť je psáno: ‚Raduj se, neplodná, která nerodíš, propukni v jásot a vykřikni. Protože budeš mít mnoho dětí, opuštěná ženo, víc než ta, která má muže.‘ 28Bratři a sestry, vy jste však podle Izáka dětmi zaslíbení. 29Ale stejně jako tehdy: Ten podle těla narozený pronásledoval toho, který byl narozen podle Ducha – tak je tomu i nyní. 30Ale co říká Písmo? ‚Vyžeň otrokyni i jejího syna, neboť syn otrokyně jistě nebude dědit spolu se synem té svobodné ženy.‘ 31Proto bratři a sestry: Nejsme děti otrokyně, ale jsme dětmi svobodné ženy.
Poznámky:
4,1.3 nezletilý – var. malé dítě, prostý (neznalý) člověk
4,2 vychovatel – var. správce (zde myšlen služebník bohatého pána, který se stará o jeho syny od raného věku až do dospělosti)
4,9 zpět – var. znovu
4,14 pokušení – var. testování
4,14 posla – var. anděla
Praktické důsledky spasení
1K té svobodě nás Kristus vysvobodil. Proto v ní stůjte a nenechte se znovu svázat pod jho otroctví.2Hle, já, Pavel, vám říkám: Pokud se dáte obřezat, Kristus vám nic neprospěje.3Neboť znovu dosvědčuji každému obřezanému člověku, že je dlužníkem celého zákonak vykonání.
4Oddělili jste se od Krista vy všichni, kteří jste ospravedlňováni v zákoně, vypadli jste z milosti!
5Neboť my Duchem z víry toužebně očekáváme naději spravedlnosti.6Neboť v Ježíši Kristu nemá žádnou moc obřízka ani neobřízka, ale má moc víra konající skrze lásku. 7Běželi jste dobře. Kdo vám zabránil v tom, abyste neměli důvěru v pravdu?8To přemlouvání není od Toho, který vás povolává.9Trocha kvásku prokvasí celé těsto. 10Jsem u vás přesvědčen v Pánu, že jistě nebudete přemýšlet jinak. Ten však, kdo vás rozrušuje, ponese rozsudek, ať už je to kdokoliv.
11Já však, bratři a sestry, pokud stále kážu obřízku: Proč jsem stále pronásledován? Vždyť potom by přestal být kříž kamenem úrazu. 12Ó, kéž by se vykastrovali ti, kteří vás rozrušují obřízkou!
13Neboť jste byli povoláni ke svobodě, bratři a sestry. Jenom ta svoboda nesmí být příležitostí k tělu, ale skrze lásku otročte jedni druhým.
14Neboť celý zákonje naplněn v jednom prohlášení: ‚Miluj svého bližního jako sebe.‘ 15Pokud však jeden druhého koušete a pojídáte, pozor na to, abyste snad jeden druhého nepohltili. 16Říkám však: Duchem choďte a touhy těla jistě nedokončíte. 17Neboť tělo touží proti Duchu, a Duch touží proti tělu, neboť jsou navzájem v opozici – takže neděláte to, co byste chtěli dělat. 18Pokud jste však vedeni Duchem, nejste pod zákonem. 19Skutky těla jsou viditelné, jsou to: cizoložství, smilstvo, nečistota, otevřená oplzlost, 20modlářství, pohanské léčitelství, nepřátelství, hádavost, závist, hněv, egoismus, roztržky, sekty, 21závisti, opilství, pitky… a tak podobně. Jak jsem vám to řekl předem, stejně to říkám předem i nyní: Ti, kdo takové věci dělají, nezdědí Boží království. 22Avšak ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, dobrotivost, dobrosrdečnost, víra,
23mírnost, sebezapření… proti takovým není zákon.
24Vždyť ti, kdo patří Ježíši Kristu, ukřižovalisvé tělo s jeho vášněmi a chtíči. 25Pokud žijeme Duchem, Duchem také pochodujme. 26Nebuďme těmi, kdo hledají prázdnou slávu, neprovokujme jedni druhé ani jedni druhým nezáviďme.
Poznámky:
5,1 svázat – var. zaplést se, zamotat se
5,4 oddělit se – var. udělat se nefunkčním, anulovat (stejné slovo v Gal 5,11 – ‚přestal‘)
5,7 neměli důvěru v pravdu – var. nevěřili pravdě
5,11 kámen úrazu – var. pohoršení, příčina pádu
5,13 příležitost – var. záminka
5,17 toužit – var. být žádostiv, mít chtíč (10. přikázání – Ř 7,7; 13,9)
5,20 léčitelství – od ř. slova pharmakeia (v překladu: podávat drogy). Použití léků, drog nebo kouzel (kouzla + drogy). V Bibli zde a v Zj 18,23.
5,20 žárlivost – var. rivalita, někdy (v pozitivním smyslu) horlivost, dychtivost
5,22 ovoce – var. užitek, výnos
5,22 víra – var. důvěryhodnost
5,26 prázdná sláva – ř. slovo ‚prázdný-sláva/uznání‘, tj. chvástavý, chlubivý
Praktické důsledky spasení
1Bratři a sestry, kdyby byl nějaký člověk předem přistižen v nějakém přestoupení, vy duchovní, napravujte takového člověka v duchu mírnosti a dávej si každý z vás pozor na sebe, abys snad i ty nebyl pokoušen.
2Neste tíhu života jedni druhých, a tak zcela naplníte Kristův princip.3Neboť pokud si někdo myslí, že je někdo – nic není a je v zajetí pokřivených představ o sobě.4Avšak ať každý zkoumá své dílo. Tehdy bude mít chloubu s ohledem jen nasebe, a ne s ohledem na druhé lidi.5Neboť každý ponese svůj náklad. 6Ať se ten, kdo je ústně vyučován slovu, podílí ve všem dobrém s tím, kdo ho ústně vyučuje.7Nemylte se, nad Bohem nebude nikdo pohrdavě ohrnovat nos. Neboť co člověk zaseje, to i sklidí.8Protože ten, kdo zasévá do těla, sám bude z těla sklízet duševní rozklad. Kdo však rozsévá do Ducha, z Ducha sklidí věčný život.9Konejme dobro a neslábněme v tom. Vždyť budeme ve svůj čas sklízet, ne slábnout. 10Proto tedy: Dokud máme čas, konejme dobro vůči všem lidem, avšak hlavně vůči těm, kteří patří do domácnosti víry.
Závěr
11Podívejte, jak rozsáhlou písemnost jsem vám napsal svou rukou!
12Ti, kteří chtějí vypadat dobře v těle, ti na vás naléhají, abyste se dali obřezat – jenom proto, aby nebyli pronásledováni prokříž Ježíše Krista. 13Vždyť dokonce ti, kteří jsou obřezáni, sami zákon nezachovávají, ale chtějí vás nechat obřezat, aby se mohli pochlubit vaším tělem.
14Avšak ohledně mě: Kéž se nestane, abych se chlubil, leda v kříži našeho Pána Ježíše Krista, skrze který je pro mě svět ukřižován, a já jsem ukřižován pro svět. 15Vždyť obřízka nic není, ani neobřízka – ale nové stvoření. 16A těm, kteří pochodujípodle tohoto pravidla, říkám: Ať na nich spočine pokoj a milosrdenství; a také na Božím Izraeli. 17Nakonec: Ať mi nikdo nezpůsobuje trápení, neboť na svém těle nosím Ježíšovy stopy. 18Bratři a sestry, milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vaším duchem. Amen.
Poznámky:
6,1 předem – ve smyslu: předem (něco vykonat)
6,2 otestován – var. pokoušen, vyzkoušen
6,3 v zajetí pokřivených představ – v ř. jedno slovo, které vyjadřuje myšlenku v textu
6,9.10 čas – ř. slovo označuje spíše ‚příhodný čas‘
6,11 var. velkými písmeny. Dvě řecká slova – první označuje jakoukoliv písemnost (písmeno, písemnost), druhé znamená velký/rozsáhlý.
6,17 nakonec – var. od teď
6,17 ř. slovo stigma (označuje vypálenou značku, kterou nosili otroci, aby se vědělo, jakému pánovi patří). Pavel myslí patrně své jizvy, které má na těle kvůli pronásledování pro Kristovo evangelium.
Úvod
1Pavel, prostřednictvím Boží vůle apoštol Ježíše Krista. Píši svatým v Efezu a věrným v Ježíši Kristu:2Milost vám a pokoj od našeho Boha Otce a Pána Ježíše Krista.3Požehnaný je Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebeských záležitostech.
Chvalozpěv
4Vybral si nás v Něm před založením světa, abychom byli před Jeho tváří svatí a neposkvrnění v lásce.5Předem nás vyvolil k Sobě; vyvolil si nás k adopci za syny skrze Ježíše Krista podle Své dobré vůle6a k chvále slávy Jeho milosti, kterou nás milostivě obdaroval v Milovaném.7V Něm máme vykoupení skrze Jeho krev – totiž odpuštění přestoupení – podle bohatství Jeho milosti,8které rozhojnil vůči nám ve veškeré moudrosti a chápání.9Toto rozhojnění nastalo, když nám oznámil tajemství Své vůle podle Své dobré vůle – jak si to v Sobě předem ustanovil, 10kvůli správcovství, které se týkalo plnosti času, kdy bude všechno shromážděno v jedno v Kristu – to na nebesích i to na zemi. 11V Tom Kristu jsme i získali podíl dědictví. On nás předem vyvolil (podle záměru Toho, který všechno působí podle úmyslu Své vůle),
12abychom tu byli k chvále Jeho slávy, my, kteří jsme již předtím skládali naději v Krista.
13V Něm jste i vy – když jste uslyšeli slovo pravdy (evangelium vaší spásy) a když jste v Něho i uvěřili – byli zapečetěni zaslíbeným Duchem svatým.
14On je zálohou našeho dědictví, až do vykoupení získaného vlastnictví, k chvále Jeho slávy. 15Kvůli tomu i Já, když jsem uslyšel o vaší víře v Pána Ježíše a o vaší lásce ke všem svatým, 16nepřestávám za vás děkovat a zmiňovat vás ve svých modlitbách, 17aby Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, vám dal Ducha moudrosti a zjevení v poznání Jeho samotného.
18Tak budou osvíceny oči vaší mysli, abyste věděli, jaká je nadějev Jeho povolání, jaké je bohatství slávy Jeho dědictví ve svatých 19a jak nadměrná je velikost Jeho moci vůči nám, kteří věříme podle působení moci Jeho síly. 20Touto mocí působil v Kristu, když Ho vzkřísil z mrtvých a posadil Ho v nebeských místech po Své pravici, 21výše nad každou vládu, autoritu, moc, panství i nad každé jméno, které je jmenováno nejen v tomto věku, ale i ve věku budoucím. 22A všechno podřídil pod Jeho nohy a dal Ho za hlavu nade vším v církvi,
23která je Jeho tělem, plností Toho, který všechno ve všem naplňuje.
Poznámky:
1,11 získali podíl dědictví – ř. slovo ve smyslu: ‚házet-losem‘, tedy přidělit dědictví losem
1,20 posadil – var. ustanovil
Kristovo spasení pro židy i pohany
1Také vás vzkřísil, když jste byli mrtví ve svých přestoupeních a hříších,2ve kterých jste kdysi chodili podle tohoto věku, tohoto světa a podle vládce mocnosti vzduchu, totiž podle ducha, který nyní působí v synech úmyslné nevěry.3Mezi nimi jsme i my všichni kdysi žili ve chtíčích našeho těla. Jednali jsme podle vůle těla a jeho přemýšlení, a byli jsme od přirozenosti děti hněvu tak jako ostatní.4Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, nás kvůli Své veliké lásce (kterou si nás zamiloval,
5když jsme ještě byli mrtví ve svých přestoupeních) probudil k životu spolu s Kristem, jehož milostí jsme spaseni.6A spolu s Ním jsme spoluvzkříšeni a spolu s Ním nás spoluposadil na nebeských místech v Ježíši Kristu,7aby v budoucím věku jasně ukázal nadměrné bohatství Své milosti, která pochází z Jeho dobrotivosti vůči nám v Ježíši Kristu.
8Vždyť jste spaseni milostí prostřednictvím víry. To nemáte sami ze sebe – je to Boží dar!9Není to ze skutků, aby se nikdo nemohl chlubit. 10Vždyť jsme Jeho dílem; jsme stvořeni v Ježíši Kristu k dobrým skutkům, které nám Bůh předem připravil, abychom v nich chodili. 11Proto si vzpomeňte, že jste kdysi byli pohané na těle, nazýváni ‚neobřezanci‘ od těch, kteří si říkali ‚obřízka‘ (ta obřízka je udělaná na těle lidskou rukou).
12Pamatujte, že jste v tom čase byli odděleni od Krista, odděleni od občanů Izraele a cizinci vůči smlouvám zaslíbení. Neměli jste naději a byli jste na světě bez Boha. 13Ale nyní jste se v Ježíši Kristu vy – kdysi dalecí – stali blízkými v Kristově krvi. 14Vždyť On je váš pokoj. On, který vytvořil z obou druhů lidíjednohočlověka a zničil mezistěnu oddělující zdi. 15Zničil ve Svém těle nepřátelství. Tak způsobil neúčinnost zákona přikázání v ustanoveních, aby ti dva – Žid i pohan – mohli být v Něm stvořeni do jednoho nového člověka.
16Tím způsobil pokoj a zcela smířil vůči Bohu oba druhy lidí v jednom těle – prostřednictvím kříže, v němž to nepřátelství zabil. 17A přišel, abykázal evangelium pokoje vám – dalekým i blízkým –
18protože skrze Něj mají oba dva druhy lidí přístup v jednom Duchu k Otci.
19Takže již nejste cizinci ani přistěhovalci, ale jste spoluobčané svatých a patříte do Boží domácnosti.
20Byli jste vybudováni na základním kameni apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem Sám Ježíš Kristus,
21ve kterém se celá stavba spojuje v celek, tedy roste do svatého chrámu v Pánu. 22V Něm jste i vy všichni spolubudováni do Božího příbytku v Duchu.
Poznámky:
2,14 mezistěnu – patrně odkaz na mezistěnu v chrámě v dobách Heroda, která oddělovala Židy od pohanů
2,14 zdi – var. plot , stěna, bariéra, resp. to, co odděluje dvě strany
2,20 základním kámeni – var. základě
Kristovo spasení pro židy i pohany
1Kvůli tomu jsem já, Pavel, pro vás, pohany, vězeň Ježíše Krista –2pokud jste však slyšeli o správcovství Boží milosti, které mi bylo pro vás dáno,3totiž že podle zjevení mi Bůh oznámil tajemství – jak jsem vám o tom dříve krátce napsal.4Ze čtení toho dopisu můžete poznat, že jsem porozuměl Kristovu tajemství,5které v jiných generacích nebylo lidským synům oznámeno tak, jak to je nyní zjeveno v Duchu Jeho svatým apoštolům a prorokům.
6Podle toho tajemství by měli být pohané spoludědici, spolutělem i spoluúčastníky zaslíbení v Ježíši Kristu skrze evangelium,
7jehož jsem se stal služebníkem podle daru Boží milosti, který mi byl dán podle působení Jeho moci.
8Mně, nejposlednějšímu ze všech svatých, byla dána tato milost, abych pohanům kázal evangeliumo Kristově nevystopovatelném bohatství9a abych všem osvětlil to správcovství tajemství, jež bylo od věků ukryté v Bohu, který všechno stvořil prostřednictvím Ježíše Krista. 10To proto, aby byla nyní prostřednictvím církve vládcům a autoritám v nebeské oblasti uvedena ve známost přerozmanitá Boží moudrost 11podle odvěkého záměru, který byl uskutečněn v Ježíši Kristu, našem Pánu. 12V Něm máme možnost svobodně mluvit a máme přístup a důvěru vůči Bohu skrze Jeho víru. 13Proto prosím: Neslábněte kvůli tomu, že mě kvůli vám pronásledují, protože toto je vaše sláva.
Modlitba za čtenáře
14Kvůli tomu skláním svoje kolena před Otcem našeho Pána Ježíše Krista, 15z něhož dostávají jméno všechny rodokmeny na nebi i na zemi. 16Poklekám a prosím, aby vám dal podle bohatství Své slávy být posilněni na vnitřním člověku (a to mocí, která je skrze Jeho Ducha),
17aby ve vašich myslích přebýval skrze víru Kristus a abyste byli zakořeněni a měli položené základy v lásce tak, 18abyste byli schopni se všemi svatými pochopit, jaká to šířka, délka, výška a hloubka!
19Tak můžete poznat Kristovu lásku, převyšující každé poznání, abyste byli naplněni k veškeré Boží plnosti. 20Tomu, který je mocen podle síly, která v nás působí, vykonat daleko více nade všechno to, za co prosíme či si jen pomyslíme, 21Tomu, buď sláva v církvi a v Ježíši Kristu po všechny generace na věky věků. Amen.
Poznámky:
3,4 rozumět
3,9 ve smyslu: osvítil, tedy objasnil
3,11 dosl. účelu věků
3,15 var. rodiny, rodové linie, kmeny
Posvěcený život
1Proto vás prosím, já, vězeň v Pánu: Choďte tak, abyste byli hodni toho povolání, kterým jste povoláni,2a s veškerou vnitřní pokorou, mírností a s trpělivostí se navzájem snášejte v lásce. 3Usilujte zachovat jednotu Ducha ve svazku pokoje.4Jejedno tělo a jeden Duch, stejně jako jste byli povoláni v jednénaději svého povolání.5Jejeden Pán, jedna víra, jeden křest,6jeden Bůh a Otec všech, který je nade vším, skrze všechno a ve všem. 7Každému z nás je dána milost podle míry Kristova daru.
8Proto Písmo říká: ‚Vystoupil na výšiny, vyvedl zajaté zajatce a dal dary lidem.‘ 9Ale co jiného znamená ‚vystoupil‘, než že nejprve sestoupil do nejnižších oblasti, totiž na zem?
10Ten, který sestoupil, je také Tím, který vystoupil vysoko nade všechna nebesa, aby všechno naplnil.
11A On dal vskutku některé za apoštoly, jiné za proroky, evangelisty, jiné za pastýře a učitele, 12aby připravil svaté k dílu služby, k vybudování Kristova těla,
13dokud všichni nedosáhneme jednoty víry a poznání Božího Syna, až do vyzrálého muže a do míry postavy Kristovy plnosti,
14abychom již nebyli jako děti, které jsou zmítány vlnami a odnášeni kdejakým větrem učení, lidskými podvody ve vychytralosti směřující k nastraženým podvodům.
15Ale jsme pravdomluvní v lásce a rosteme v každé oblasti do Toho, který je hlavou, totiž do Krista,
16ze kterého je celé tělo spojeno v celek a je spojeno dohromady skrze každý kloub podporující stabilitu – podle míry činnosti každé [jedné] části – tím se způsobuje růst těla ke svému vlastnímu budování v lásce.
Žijte jako děti světla
17Toto tedy říkám a dosvědčuji v Pánu: Již nechoďte tak, jako chodí pohané – v marnosti své mysli.
18Oni mají zatemnělé přemýšlení, přitom jsou odděleni od Božího života skrze nevědomost, která je v nich skrze zatvrzelost jejich mysli. 19Ti se stali bezcitnými a vydali se otevřené oplzlosti, aby s nenasytností dělali každý druh nečistoty. 20Vy však jste se tomu u Krista neučili! 21Pokud jste Ho tedy slyšeli a byli jste v Něm vyučeni podle takové pravdy, jaká je v Ježíši, říkám vám: 22Odložte to, co bylo podle dřívějšího způsobu života – starého člověka, který byl zkažený podle jeho klamných chtíčů; 23dále se obnovujte duchem vaší mysli 24a také si oblečte nového člověka, stvořeného podle Boha ve spravedlnosti a svatosti pravdy. 25Proto ‚odložte lež a každý mluvte se svým bližním pravdu‘, protože jsme všichni navzájem orgány jednoho těla. 26Hněvejte se, a nehřešte – ať nad vaším podnícením k hněvu nezapadá slunce. 27Nedávejte ďáblu žádný prostor. 28Kdo krade, ať již nekrade, ale ať raději namáhavě pracuje. Ať vykonává vlastníma rukama to, co je dobré, aby se měl z čeho sdílet s tím, kdo to potřebuje. 29Z vašich úst ať nevyjde žádné shnilé slovo, ale jen dobré k potřebnému budování, aby dalo milost těm, kdo ho slyší. 30A nezarmucujte Božího Ducha svatého, ve kterém jste zapečetěni do dne vykoupení. 31Veškerá hořkost, vztek, hněv, křik a rouhání ať jsou z vás odejmuty se všemi dalšími špatnostmi. 32Ale buďte k sobě navzájem dobrotiví, dobropocitnía odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.
Poznámky:
4,9 nejnižších oblastí, totiž na zem - možné chápat jako 1) do nejnižších částí, na zem (genitiv vysvětlovací), nebo za 2) do nižších částí, než je země (genitiv vysvětlovací), v tomto smyslu tedy do hlíny (hrobu), do země (podobné ř. slovo je použito v Ž 139,15)
4,13 postavy – var. život, věk, dospělost
4,14 děti – var. prostý (neznalý) člověk
4,14 podvody – ř. slovo má význam: ‚hrát v kostky‘, přeneseně: podvádět
4,19 bezcitný – var. otupělý, bezohledný (tj. bez citu)
4,19 nenasytný – var. chamtivý
4,26 podnícení k hněvu – var. podráždění, hněv (ř. slovo pouze zde. Příbuzné slovo παροργίζω v Ř 10,19 a Ef 6,4 – překládáno jako ‚podnítit k hněvu‘)
4,27 var. prostor
4,29 shnilé – dosl. špatné, zkažené, nekvalitní (strom, ovoce, člověk – Mt 12,33; Lk 6,43…)
Žijte jako děti světla
1Staňte se tedy – jako milované děti – Božími napodobovateli.2A choďte v lásce – stejně jako i Kristus miloval nás a vydal sám Sebe kvůli nám jako oběť a obětní dar Bohu v aromatické příjemné vůni.3Avšak smilstvo, jakákoliv nečistota či chamtivost ať nejsou mezi vámi ani jmenovány, jak se to sluší u svatých lidí.4Ani nic zahanbujícího, hloupé řeči a nízké nemravné žertování, které se nesluší, ale raději děkujte.5To přece víte a znáte, že žádný smilník, nečistý člověk ani chamtivec, který je modloslužebníkem, nebude mít dědictví v království Kristově a Božím.6Ať vás nikdo neoklame prázdnými slovy, protože kvůli tomu přichází Boží hněv na syny úmyslné nevěry. 7Nebuďte tedy jejich spoluúčastníky; 8kdysi jste byli tmou, ale nyní jste světlem v Pánu a chodíte životem jako děti světla:9vždyť ovoce světla je ve veškeré dobrosrdečnosti, spravedlnosti a pravdě. 10Zkoumejte, co je přijatelné vůči Pánu, 11a nemějte společný podíl na neužitečných skutcích temnoty, spíše je usvědčujte. 12Vždyť o tom, co se u nich děje v skrytu, je hanba i jen mluvit. 13Ale všechno, co je usvědčováno, je zviditelněno světlem. Neboť všechno, co je zviditelněno, je světlo. 14Proto Písmo říká: ‚Probuď se ty, kdo spíš, a vstaň z mrtvých. A zazáří ti Kristus.‘ 15Proto důkladně dbejte na to, jak chodíte životem: nechoďte jako nemoudří, ale jako moudří, 16vykupujíce čas, protože dny jsou zlé. 17Kvůli tomu nebuďte hloupí, ale pochopte, co je Pánova vůle.
18A neopíjejte se vínem, ve kterém je rozhazovačnost, ale buďte naplněni v Duchu.
19Mluvte k sobě navzájem v žalmech, písních chvály a duchovních písních; prozpěvujíce si ve svých myslích zpívejte Pánu. 20Vždycky a kvůli každé záležitosti děkujte Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.
Výzvy k jednotlivým skupinám lidí
21Podřizujte se jeden druhému v Kristově úctě: 22ženy ať se podřizují svým mužům jako Pánu.
23Protože muž je hlavou ženy, jako je i Kristus hlavou církve; On je Spasitelem těla. 24Ale jako je církev podřízena Kristu, tak i ženy jsou ve všem podřízeny svým mužům. 25Muži, milujte své ženy, jako i Kristus miloval církev a sám Sebe za ni vydal, 26aby ji mohl posvětit a očistit koupelí vody ve slovu. 27Tak mohl sám Sobě postavit slavnou církev, která nemá skvrnu, vrásku ani nic takového, ale postavit ji tak, aby byla svatá a neposkvrněná. 28Tak jsou také povinni muži milovat své ženy, jako svoje vlastní těla. Vždyť ten, kdo miluje svou ženu, miluje sebe. 29Vždyť nikdo nikdy nenáviděl své tělo, ale vyživuje je a stará se o ně, jako i Kristus vyživuje a stará se o církev. 30Vždyť jsme orgány Jeho těla, jsme z Jeho masa a z Jeho kostí.
31‚Proto muž opustí otce a matku a připojí se ke své manželce. A ti dva budou do jednoho těla.‘ 32Toto je veliké tajemství, já však mluvím o Kristu a o církvi.
33Nicméně i vy: Ať každý [jeden] z vás miluje svou ženu jako sám sebe. A žena ať má ke svému muži úctu.
Poznámky:
5,10 zkoumat – var. otestovat, vyzkoušet
5,17 hloupí – var. krátkozraký
5,18 rozhazovačnost – v řečtině dosl. ne-spasení/ne-záchrana
5,33 úcta – var. bázeň, strach
Výzvy k jednotlivým skupinám lidí
1Děti, poslouchejte své rodiče v Pánu, neboť je to spravedlivé.2‚Cti otce svého a matku‘ – je první přikázání se zaslíbením:3‚aby ti bylo dobře a abys byl dlouhožijící na zemi.‘ 4A otcové: nepodněcujte k hněvu své děti, ale vychovávejte je v disciplíně a v Pánově varování. 5Otroci, poslouchejte své pány podle těla se strachem a třesením v upřímnosti vaší myslitak, jako byste poslouchali Krista.6Neposlouchejte jen naoko, jako ti, kteří se chtějí zalíbit lidem, ale poslouchejte jako Kristovi otroci vykonávající z duše Boží vůli.7Otročte jim s dobrou vůlí jako Pánu, a ne jako lidem;8s vědomím, že když někdo něco dobrého vykoná, tak to od Pána obdrží zpět – ať je to otrok či svobodný. 9A vy, páni, tak stejně konejte vůči nim. Zanechte hrozeb s vědomím, že váš i jejich Pán je v nebesích, u Něhož není přijímání osob podle postavení.
Boží zbroj
10Nakonec, moji bratři a sestry, buďte posilněni v Pánu a v moci Jeho síly. 11Oblečte si celou Boží zbroj, abyste byli schopni obstát proti ďáblovým nástrahám. 12Vždyť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, autoritám, nebeským bytostem temnoty a duchovním silám zla v nebeských oblastech. 13Kvůli tomu na sebe vezměte celou Boží zbroj, abyste byli schopni se postavit na odpor v den zlý, udělat všechno potřebné a obstát.
14Proto stůjte, mějte svoje bedra přepásána v pravdě, buďte oděni hrudním pancířem spravedlnosti
15a na nohou mějte zavázané sandály k pohotové služběevangelia pokoje.
16K tomu všemu si vezměte štít víry, kterým budete schopni uhasit všechny hořící šípy toho zlého. 17Přijměte také přilbu spasení a meč Ducha, kterým je Boží slovo.
Závěr
18Skrze každou modlitbu a prosbu se modlete v Duchu za všechno a v každý čas. Bděte s veškerou neúnavnou vytrvalostí a prosbou za všechny svaté a za mě,
19aby mi bylo dáno slovo, když otevřu svoje ústa, tak abych v otevřené řeči uvedl ve známost tajemství evangelia.
20Evangelia, jehož jsem vyslancem v řetězech, abych v něm mohl směle mluvit tak, jak je u mě zapotřebí. 21Tychikos, milovaný bratr a věrný služebník v Pánu, vám oznámí všechno, co je se mnou a co dělám, abyste to věděli.
22Jeho jsem k vám poslal právě proto, abyste se dozvěděli, co je s námi, a aby povzbudil vaši mysl. 23Přeji bratrům a sestrám pokoj a lásku s vírou od Boha Otce a Pána Ježíše Krista. 24Milost se všemi, kteří milují našeho Pána Ježíše Krista v neporušitelnosti. Amen.
[Tento dopis psaný pro Efezské byl napsán z Říma a poslán prostřednictvím Tychika.]
Poznámky:
6,4 vychovávat – var. vyživovat (ř. slovo pouze zde a v Ef 5,29), tj. starat se – za účelem potřebného výsledku (tedy vychovávat)
6,4 disciplína – var. výcvik, výchova, vzdělávání, káznění
Úvod
1Pavel a Timoteus, otroci Ježíše Krista, píší všem svatým v Ježíši Kristu, kteří přebývají ve Filipech, spolu se správci církve a diakony: 2Milost vám a pokoj od našeho Boha Otce a Pána Ježíše Krista.3Děkuji svému Bohu při každé vzpomínce na vás,4vždy a v každé mojí prosbě za vás za všechny prosím s radostí5za vaši účast v evangeliu – od prvního dne až dodnes.6Jsem přesvědčen o tom, že Ten, kdo ve vás začal dobré dílo, dovede toto dílo do konce až do dne Ježíše Krista.
7Vždyť je pro mě správné, abych tak přemýšlel o vás všech, kvůli tomu, že vás mám v mysli – ať už jsem v poutech či v ústní obhajobě a potvrzování evangelia. Vy všichni jste se mnou spoluúčastníci veškeré milosti.
8Bůh je můj svědek, jak po vás všech toužím v láskyplných citech Ježíše Krista.9A za to se modlím, aby se vaše láska stále více a více rozšiřovala v poznání a ve veškerém pochopení, 10abyste mohli rozpoznat to, na čem záleží, a abyste byli čistí, nebyli kamenem úrazu až do Kristova dne
11abyli naplněni ovocem spravedlnosti, které je skrze Ježíše Krista k slávě a chvále Boží.
Pavlova situace
12Chci však, bratři a sestry, abyste věděli, že co se stalo proti mně, bylo více k progresu evangelia:
13v celém paláci římského guvernéra i všem ostatním jsou známy moje pouta v Ježíši Kristu. 14A většina bratrů, kteří věřili v Pána kvůli mým řetězům, začala s mimořádnou odvahou beze strachu mluvit Boží slovo.
15Někteří lidé hlásají jen ze závisti a z hádky, jiní však hlásají Krista také z dobré vůle.
16Ti to dělají z lásky s vědomím, že jsem ustanoven k ústní obhajobě evangelia, 17jiní však hlásají Krista z egoismu, ne z čistých pohnutek; a předpokládají, že k mým poutům přidají utrpení. 18Co však na to říct? Jen ať se každým způsobem – ať s nějakou záminkou či v pravdě – hlásá Kristus. V tom se raduji a ještě se budu radovat. 19Vždyť vím, že mi to bude ke spáse skrze vaši modlitební prosbu a podporu Ducha Ježíše Krista.
20Toužebně vyhlížím a mámdoufám, že se nebudu v ničem stydět, ale že ve veškeré otevřenosti (jako vždy, tak i nyní) bude Kristus na mém těle zveleben, ať skrze život, či skrze smrt.
21Vždyť žít je pro mě Kristus a zemřít je pro mě zisk. 22Pokud ale žiji v tomto těle, znamená to užitek z mojí práce. A co si vyberu? Nevím. 23Táhnemě to však k obojímu: Mám touhu odejít a být s Kristem – to by bylo mnohem lepší, 24ale zůstat v tomto těle je potřebnější pro vás. 25A o tom jsem přesvědčen a vím, že zůstanu a budu s vámi pokračovat k vašemu progresu a radosti víry, 26aby se skrze to, až za vámi znovu přijdu, rozrůstala vaše chlouba ze mne v Ježíši Kristu.
Výzva ke zbožnému životu
27Jen se chovejte jako spořádaní občané, kteří jsou hodni Kristova evangelia, abych – až přijdu a uvidím vás, nebo v mojí nepřítomnosti – mohl slyšet ohledně vás to, že stojíte v jednom Duchu, že jako jedna duše energicky spolupracujete pro víru evangelia
28a že nejste v ničem vystrašení těmi, kteří stojí v opozici. Jim se to ukáže jakoprojev zatracení, vám se to však ukáže jako projevspásy, a to spásy od Boha. 29Vždyť vám je dáno z milosti – co se týče Krista – nejen v Něj věřit, ale také – co se Jeho týče – i trpět,
30majíce v životě ten samý usilovný zápas, jako jste viděli u mě, a nyní o něm ode mne také slyšíte.
Poznámky:
1,6 ve vás – var. mezi vámi
1,6 dovede toto dílo do konce – dosl. dokončí
1,10 čistí – ve smyslu: souzeno podle slunce (slunečního světla), jasně čisté a upřímné
1,12 bylo – dosl. přišlo
Výzva ke zbožnému životu
1Pokud je nějaké povzbuzení v Kristu, pokud je nějaká útěcha lásky, pokud je nějaké společenství Ducha, pokud jsou nějaké láskyplné pocity a nějaký soucit:
2Naplňte mojí radost, abyste měli stejné přemýšlení, stejnou lásku a byli v přemýšlení jedné duše.3Nic nedělejte podle egoismu či podle ješitnosti, ale ve vnitřní pokoře jeden druhého považujte za nadřazenějšího, než jste vy.4Nedívejte se každý jen na své věci, ale také se dívejte na věci druhých. 5Ať je ve vás takové přemýšlení, jaké je i v Ježíši Kristu,6který jsa ve způsobu Božím, nepovažoval být roven Bohu za něco, co je předmětem Jeho touhy,7ale sám sebe vyprázdnil, převzal způsob služebníka, stal se podobný lidem
8a ve vnější podobě byl shledán jako člověk. Ponížil se a stal se poslušným až do smrti – a to do smrti nakříži.9Proto Ho i Bůh povýšil nade vše a dal Mu jméno, které je nad každé jméno, 10aby se v Ježíšově jménu mohlo sklonit každé koleno v nebeské, pozemské i podzemské oblasti, 11a aby k slávě Boha Otce každý jazyk mohl vyznat, že Ježíš Kristus je Pán. 12Proto, moji milovaní, jako jste vždycky byli poslušni nejen v mojí přítomnosti, ale nyní ještě více v mojí nepřítomnosti, se strachem a třesením konejte svou spásu. 13Vždyť Bůh je Ten, který ve vás působí chtění i konání podle Své dobré vůle. 14Všechno dělejte bez reptání a hádek, 15abyste byli neporušené a nevinné Boží děti, které jsou neposkvrněné uprostřed pokřivené a zvrácené generace, ve které svítí jako jasná světla na tomto světě. 16Držte se pevně slova života k mojí chloubě až do Kristova dne, abych zbytečně neběžel ani zbytečně namáhavě nepracoval. 17Ale i když bych byl obětován jako litá oběť při oběti a posvátné službě vaší víry, jsem potěšen a spoluraduji se spolu s vámi se všemi. 18Stejně i vy buďte potěšeni a spoluradujte se spolu se mnou.
O Timoteovi a Epafroditovi
19Doufám v Pánu Ježíši, že ke mně bude brzy poslán Timoteus, abych i já byl dobré duše, až se dozvím, co je s vámi.
20Vždyť nemám nikoho stejnodušného, kdo by se o vás čestně staral.
21Všichni hledají to svoje, a ne to Ježíše Krista.
22Ale víte, jak se Timoteus osvědčil, když se mnou otročil evangeliu – jako dítě otci.
23Jeho tedy, doufám, ihned pošlu, až uvidím, co bude se mnou. 24Jsem však přesvědčen v Pánu, že i já brzy přijdu. 25Považoval jsem za nutné vám poslat Epafrodita, mého bratra, spolupracovníka a spoluvojáka, ale i apoštola a veřejného úředníka, kterého jste mi poslali, aby mi posloužil, v čem jsem potřeboval. 26Od té doby toužil vás všechny vidět a byl velmi ustaraný, protože jste se doslechli, že onemocněl. 27Byl vskutku nemocný, dokonce byl blízko smrti, ale Bůh se nad ním slitoval – ne však pouzenad ním, ale také nade mnou, abych neměl bolest nad bolest. 28Proto jsem ho tím rychleji poslal k vám, abyste ho znovu spatřili, mohli se radovat a být bez starosti. 29Proto ho přijměte v Pánu s veškerou radostí; a takové lidi mějte ve vážnosti. 30Vždyť se kvůli Kristovu dílu přiblížil až ke smrti a riskoval svůj život, aby zcela naplnil to, co zbývá mojí posvátné službě.
Poznámky:
2,6 něco, co je předmětem Jeho touhy – jedno ř. slovo (v překladu: objekt touhy, čin zmocnit se, hodnota, jiné překlady: ‚loupež‘)
2,7 vyprázdnit – v NZ se vždy používá v přeneseném významu (Ř 4,14; 1. Kor 1,17; 9,15; 2. Kor 9,3; Filip 2,7), ne zničit, ale zříci se
2,8 vnější podoba – v ř. slovo schéma, tedy to, co jde vidět a vychází z toho, co je uvnitř (Gn 1,26)
2,23 uvidět – dosl. upřeně se dívat na jednu věc a odvrátit tak zrak od ostatního
2,25 úředník – státní/veřejný úředník, služební povahy
2,27(2x) bolest – var. zármutek, (psychická) bolest těla
Obřízka a dokonalost
1Nakonec, moji bratři a sestry, radujte se v Pánu. Psát vám to samé mi vskutku není zatěžko a pro vás to bude ujištěním.2Dávejte si pozor na ty psy, dávejte si pozor na ty špatné pracovníky, dávejte si pozor na tu ‚rozřízku‘!3Neboť pravá obřízka je Božím Duchem, když uctíváme a chlubíme se v Ježíši Kristu a nemáme důvěru v tělo. 4Ačkoliv bych já mohl mít důvěru v tělo. Pokud by někdo jiný měl důvěru v tělo – já tím víc!5Jsem obřezán osmého dne, zrodu izraelského, z kmene Benjamín, Hebrej z Hebrejů, podle zákona jsem farizeus,
6podle aktivníhoúsilí pronásledovatel církve, podle spravedlnosti – která je v zákoně – jsem byl neporušený…7Ale co mi bylo ziskem, to skrze Krista nyní považuji za ztrátu.8A tak všechno považuji za ztrátu, kvůli nadřazenému poznání Ježíše Krista, mého Pána. Skrze Něj jsem ve všem utrpěl škodu a pokládám to za špinavý odpad, abych získal Krista.
9Byl jsem v Něm shledán jako ten, kdo nemá svou vlastní spravedlnost, která je ze zákona, ale spravedlnost, která je skrze Kristovu víru – tu Boží spravedlnost založenou na víře.
10Tak mohu poznat Jeho a moc Jeho vzkříšení a mít účast na Jeho utrpení.
11Připodobňuji se Jeho smrti, zda bych nějakým způsobem nedosáhl vzkříšení z mrtvých. 12Ne že bych toho nějak dosáhl či bych se už stal dokonalým, ale vyvíjím úsilí, abych se zmocnil toho tak, jak se mě zmocnil Ježíš Kristus.
13Bratři a sestry, já si nemyslím, že bych se toho zmocnil, avšak dělámjednu věc: zapomínám to, co je za mnou, natahuji se k tomu, co je přede mnou, 14a tlačím se k cílové pásce pro vítěznou cenu vyššího Božího povolání v Ježíši Kristu. 15Proto ať takto přemýšlí všichni dokonalílidé. A pokud v něčem přemýšlíte rozdílně – i to vám Bůh odhalí. 16Nicméně podle toho, v čem jste dříve chodili, v tom samém pochodujte – pochodujte podle stejného pravidla a stejného přemýšlení. 17Bratři a sestry, všichni spolu mě napodobujte a dívejte se na ty, kteří tak chodí a mají nás jako vzor.
18Avšak mnoho lidí – o kterých jsem vám často říkal, a nyní to říkám s pláčem – chodí životem jako nepřátelé Kristova kříže.
19Jejich koncem je zatracení, jejich bohem je žaludek a svou slávu mají ve své hanbě. Tito lidé přemýšlí pozemsky.
20Ale naše občanství je v nebesích, odkud i toužebně očekáváme Spasitele – Pána Ježíše Krista. 21On promění vzhled těla – těla naší poníženosti, aby toto tělo přizpůsobil tělu Jeho slávy – podle působení, kterým je mocen si všechno podmanit.
Poznámky:
3,3 uctíváme – var. sloužíme
3,7 ztráta – (něco) porušeného, újma
3,12 stát dokonalým – var. (stát se) dokonaným, dokončeným
3,16 dříve chodili – var. k čemu jste přišli/kam až jste přišli
3,17 dosl. tak, jak máte vzor nás
3,21 var. proměnit zevnějšek, přetvořit (vzhled)
Závěr
1Moji milovaní bratři a sestry, po kterých toužím, moje radosti a věnci, říkám vám: Milovaní, proto takto stůjte v Pánu.2Napomínám Euodii a napomínám Syntychu, aby stejně přemýšlely v Pánu.
3Ano, i tebe žádám, můj ryzí druhu, pomoz těm, kteří se mnou v evangeliu energicky spolupracovali: Klementovi a zbytku spolupracovníků, jejichž jména jsou v knize života. 4Vždy se radujte v Pánu, znovu říkám: Radujte se!5Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko.6V ničem nebuďte znepokojeni, ale ve všem oznamujte Bohu své žádosti v modlitbě a prosbě s děkováním.7A Boží pokoj, který je nadřazený všemu chápání, bude střežit vaše mysli i myšlenky v Ježíši Kristu. 8Nakonec, bratři a sestry, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, důstojné, správné, čisté, příjemné a co má dobrou pověst. Je-li nějaká ctnost a je-li nějaká chvála – o tom také přemýšlejte.9Dělejte to, co jste se naučili, přijali, slyšeli a viděli u mě; a Boží pokoj bude s vámi. 10Velice jsem se však v Pánu zaradoval, že nyní konečně rozkvetlo vaše přemýšlení ohledně mojí osoby. Přemýšleli jste nad tím určitě dříve, ale neměli jste k tomu příležitost. 11Neříkám, že bych měl nějakou nouzi. Naučil jsem se být soběstačný v tom, co mám. 12Umím se uskromnit a umím mít hojnost. Jsem zasvěcen do všeho a do každé věci – být sytý i hladový, mít hojnost i nedostatek... 13Na všechno mám sílu v Kristu, který mě posiluje. 14Nicméně jste dobře udělali, že jste na mém soužení měli společnou účast.
15Filipští: víte však, že v začátkukázáníevangelia, když jsem odešel do Makedonie, se se mnou žádná církev nepodílela ve věci výdajů a příjmů – pouze vy sami. 16I do Tesaloniky jste mi jednou i dvakrát poslali to, co jsem potřeboval. 17Ne že bych toužil po daru, ale toužím po ovoci, které se rozrůstá na váš účet.
18Mám však všeho dost a ještě hojnost. Jsem vnitřněnaplnilněn, protože jsem přijal od Epafrodita to, co je od vás: aromatickou příjemnou vůni, totiž vítanou oběť, která je přijatelná Bohu. 19Můj Bůh naplní každou vaši potřebu podle Svého bohatství ve slávě Ježíše Krista. 20Bohu a našemu Otci buď sláva na věky věků. Amen. 21Pozdravujte všechny svaté v Ježíši Kristu. Pozdravují vás bratři, kteří jsou se mnou. 22Pozdravují vás všichni svatí, hlavně ti, kteří jsou z císařova domu. 23Milost Pána Ježíše Krista buď s vaším duchem. Amen.
[Dopis Filipským byl napsán z Říma a poslán prostřednictvím Epafrodita.]
Poznámky:
4,1 věnec – var. koruna, věnec vítězů
Úvod
1Pavel, apoštol Ježíše Krista skrze Boží vůli, a bratr Timoteus,2píší svatým a věrným bratrům v Kristu, kteří jsou v Kolosách: Milost vám a pokoj od našeho Boha Otce a Pána Ježíše Krista.
Kristova velikost
3Děkujeme a stále se za vás modlíme k Bohu a Otci našeho Pána Ježíše Krista.
4Slyšeli jsme o vaší víře v Ježíše Krista a o lásce, kterou máte vůči všem svatým
5kvůli naději, jež je pro vás uložena v nebesích, a o které jste dříve slyšeli ve slově pravdy – totiževangelia.
6To evangelium přišlo k vám. A jak přišlo do celého světa, přináší ovoce a roste stejně tak i u vás od toho dne, kdy jste uslyšeli a poznali Boží milost v pravdě tak,7jak jste se jí naučili od Epafry, našeho milovaného spoluotroka, který je naším věrným diakonem v Kristu.8Ten nám také vylíčil vaši lásku v Duchu.
9Proto se i my ode dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme za vás modlit a prosit, abyste byli naplněni poznáním Jeho vůle ve veškeré moudrosti a duchovním porozumění. 10Tak můžete chodit životem, který je hoden Pána: Ve veškerém potěšení a v každém dobrém skutku, přinášejíce ovoce a růst v Božím poznání, 11a tak být posilováni ve veškeré moci podle síly Jeho slávy k veškeré vytrvalosti a trpělivosti s radostí, 12děkujíce Otci, který vás uschopnil k podílu na dědictví svatých ve světle. 13On nás vysvobodil z autority temnoty a přesunul nás do království Svého milovaného Syna, 14ve kterém máme skrze Jeho krev vykoupení, totiž odpuštění hříchů. 15On je obrazem neviditelného Boha a jeprvorozený celého procesu stvoření, 16protože v Něm bylo stvořeno všechno v nebesích a na zemi – to viditelné i to neviditelné. Ať už trůny, panství, vlády, autority – všechno bylo stvořeno skrze Něho a pro Něho. 17On je před vším a všechno stojí na Něm. 18On je hlava těla, totiž církve. On je vládce, prvorozený z mrtvých, aby měl ve všem výsadní postavení. 19Neboť se Otci zalíbilo, aby v Něm přebývala veškerá plnost.
20A skrze Něho zcela smířil všechno se Sebou, čímž způsobil pokoj skrze krev Jeho kříže, aby skrze Něj zcela smířil jak to na zemi, tak i to v nebesích. 21A také vás, kteří jste byli kdysi oddělení od Boha a nepřátelští ve svém přemýšlení a ve špatných skutcích, 22nyní zcela smířil v Jeho masitém těle skrze smrt, aby vás před Sebou postavil svaté, neposkvrněné a bezúhonné –
23pokud ovšem zůstáváte ve víře, položili jste základy, pevně stojíte a nepohnete se z nadějeevangelia, kterou jste slyšeli a která byla kázána celému stvoření pod nebem. V této naději jsem se já, Pavel, stal diakonem.
Pavel bojuje za koloské křesťany
24Nyní se raduji v utrpeních pro vás, a doplňuji to, co zbývá do Kristova utrpení v mém těle pro Jeho tělo – což je církev.
25Této církvi jsem se stal diakonem podle Božího správcovství, které mi bylo dáno vůči vám, abychnaplnil Boží slovo
26– to tajemství ukryté od věků a od všech generací. Nyní je však toto tajemství zjeveno Jeho svatým.
27Jim si Bůh přál oznámit bohatství slavného tajemství mezi pohany, tj.: ‚Kristus ve vás, naděje slávy.‘
28Krista hlásáme, varujeme každého člověka a učíme každého člověka ve veškeré moudrosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Ježíši Kristu.
29Do toho všeho i namáhavě pracuji ausilovně zápasím skrze Jeho působení ve mně, což se děje v moci.
Poznámky:
1,15.18 prvorozený v celém procesu stvoření - ř. slovo pro prvorozený znamená také přední, ten hlavní. Ř. slovo pro stvoření označuje buď 'to stvořené', nebo označení procesu ('to stvoření všeho')
1,17 na Něm – var. v Něm
1,18 vládce – var. počátek
1,28 dokonalý – var. dospělý, vyzrálý, úplný
Pavel bojuje za koloské křesťany
1Chci však, abyste věděli, jak velký usilovný zápas mám kvůli vám, těm v Laodiceji a všem, kteří mě ani osobně neznají.
2Vedu zápas proto, aby mohli být ve svých myslích povzbuzeni, spojeni dohromady v lásce k veškerému bohatství plné jistoty ohledně porozumění věcí a k poznání Božího tajemství, totiž Krista.3V Něm jsou ukryty všechny poklady moudrosti a poznání.4To říkám, aby vás nikdo nepodvedl přesvědčivými slovy.5Vždyť i když jsem nepřítomen tělem, duchem jsem s vámi a s radostí vidím váš řád a vaši pevnost v Kristově víře.
Odmítnutí falešných nauk
6Protože jste tedy přijali Pána Ježíše Krista, zakořeněni v Něm choďte životem7a budujte na Něm; přitom buďte upevňováni ve víře – jak jste byli vyučeni, rozhojňujíce se v tom s vděčností.8Dávejte si pozor, aby vás snad někdo neukořistil prostřednictvím filosofie a prázdného klamu podle lidské tradice, zákonitostí světa, a ne podle Krista.9Vždyť všechna plnost Božství přebývá v Něm, a to tělesně. 10A vy jste naplněni v Něm, který je hlavou každé vlády a autority. 11V Něm jste také byli obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou, ale spočívá ve vysvlečení hříšného těla, tedy v Kristově obřízce. 12Jsme spolu s Ním spolupohřbeni v ponoření při křtu, ve kterém jsme také spolu s Ním spoluvzkříšeni skrze víru v působení Boha, který Ho vzkřísil z mrtvých. 13A vás, když jste byli mrtví v přestoupeních a v neobřízce svého těla, spoluprobudil k životu spolu s Ním, odpouštějíce vám všechna přestoupení. 14Vymazal dluhopis, to ustanovení, které bylo proti nám; bylo v odporu vůči nám. A odejmul to z našeho středu tím, že to přibil na kříž. 15Tak se úplně zbavil vládců a autorit, veřejně je vystavil na obdiv a vedl je jako zajatce v průvodu po veřejném triumfálním vítězství. Tak s nimi v tom naložil. 16Proto ať vás žádní lidé neposuzují v jídle, nápoji, nebo ohledně účasti na svátcích, novoluních či sobotách17(jež jsou stínem toho, co přichází), ale ať vás posuzuje Kristovo tělo. 18Ať vám nedělá rozhodčího nikdo, kdo si libuje ve vnitřní poníženosti a v náboženství andělů, kdo se vrhá do toho, do čeho nevidí, je zbytečně povýšený pod vlivem mysli svého těla 19a nedrží se hlavy, ze které je celé tělo podpíráno klouby (je jimi svázáno dohromady) a roste Božím růstem. 20Pokud jste s Kristem zemřeli od zákonitostí světa, proč podléháte ustanovením světa, jako byste stále žili ve světě? 21‚Nedotýkej se toho!‘ ‚Neochutnávejto!‘ ‚Nesahej na to!‘ 22To všechno se spotřebovává tím, že je to používáno. To jsou ustanovení podle lidských nařízení a nauk – 23o kterých by se řeklo, že mají nějakou moudrost v osobní zbožnosti, vnitřní poníženosti, askezi těla – ale ve skutečnosti nemají žádnou hodnotu proti uspokojování těla.
Poznámky:
2,1 osobně neznají – dosl. neviděli tu mou tvář v těle.
2,11 hříšného těla – dosl. těla masa
2,14 dluhopis – var. rukou psaná písemnost
2,15 veřejné triumfální vítězství, kdy velitel vítězného vojska vedl své zajatce jako kořist
2,18 vrhá do toho, do čeho nevidí – dosl. který viděl, vstupujíce (vrhající se)
2,21 neochutnávej – var. nezakoušej (srov. Žid 6,4.5; 1. Pt 2,3)
2,22 se spotřebovává tím, že je to používáno – dosl. jde k rozkladu/porušení zneužitím/použitím
Zbožný život
1Pokud jste spolu s Kristem spoluvzkříšeni, hledejte to, co je nahoře, kde Kristus sedí po Boží pravici.2Nepřemýšlejte nad tím, co je na světě, ale nad tím, co je nahoře.3Vždyť jste zemřeli a váš život je skryt s Kristem v Bohu.4Až se zjeví Kristus, náš Život, tehdy se i vy ukážete s Ním ve slávě. 5Proto umrtvujte své orgány, které jsou na zemi: smilstvo, nečistotu, vášeň, zlé touhy a chamtivost (která je modlářstvím),6protože kvůli tomu přichází na syny úmyslné nevěry Boží hněv.7V těchto hříších jste kdysi chodili, když jste v nich žili.8Nyní však odložte i toto všechno: hněv, vztek, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst…9Nelžete jeden druhému, úplně se zbavte starého člověka s jeho činy 10a oblékněte si nového člověka, který se obnovuje v poznání podle obrazu Toho, který ho stvořil. 11Již není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar a Skyt, otrok a svobodný, ale všechno a ve všem je Kristus. 12Proto si oblečte jako Boží vyvolení, svatí a milovaní toto: láskyplné city soucitu, dobrotivost, vnitřní pokoru, mírnost, trpělivost… 13Snášejte jeden druhého, a pokud má někdo proti někomu nějakou stížnost – odpouštějte si navzájem vinu. Jako i Pán odpustil vám, tak i vy odpouštějte druhým.14Nadto všichni mějte lásku, která je svazkem dokonalosti.
15A ať ve vašich myslích rozhoduje Kristův pokoj. Do tohoto pokoje jste byli povoláni v jednom těle. A buďte vděční. 16Ať ve vás bohatě přebývá Kristovo slovo ve veškeré moudrosti, vzájemném učení a varování. Ať také přebývá ve vašich myslích zpívání Bohu s milostí v žalmech, písních chvály a duchovních písních. 17A všechno, co děláte ve slově či skutku – všechno dělejte ve jménu Pána Ježíše. Skrze Něj děkujte Bohu Otci. 18Ženy, podřizujte se mužům, jak se to sluší v Pánu. 19Muži, milujte své ženy a neprojevujte vůči nim hořkost. 20Děti, poslouchejte ve všem své rodiče, protože je to přijatelné v Pánu. 21Otcové, neprovokujte své děti, aby nebyly sklíčené.
22Otroci, poslouchejte ve všem pány podle těla, nejen když se dívají – jako ti, co se chtějí zalíbit lidem – ale v upřímnosti mysli, bojíce se Pána. 23Všechno, co byste dělali, dělejte z duše jako Pánu, a ne jako lidem. 24Dělejte to s vědomím, že od Pána obdržíte za odměnu dědictví. Otročte Pánu Kristu. 25Kdo by dělal nespravedlnost, obdrží to, co je hodno vykonané nespravedlnosti. Vždyť u Boha není přijímání osob podle postavení.
Zbožný život
1Páni, dávejte otrokům to, co je spravedlivé, a starejte se o rovnost s vědomím, že i vy máte Pána v nebi. 2Setrvávejte na modlitbách a bděte v nich ve vděčnosti.3Modlete se současně i za nás, aby nám Bůh otevřel dveře slova k mluvení o Kristově tajemství, pro které jsem i spoután,4tedy abych to tajemství zviditelnil tak, jak je to u mě zapotřebí.5Choďte v moudrosti před těmi, kteří jsou mimo církev. Vykupujte čas.
6Vaše slova ať jsou vždy v milosti ochucena solí, abyste věděli, co je potřeba každému [jednomu] odpovědět.
Závěr
7Všechny věci, které se týkají mě, vám oznámí Tychikos, milovaný bratr, věrný diakon a spoluotrok v Pánu,8kterého jsem k vám poslal právě proto, abych se dozvěděl věci, které se týkají vás, a mohl povzbudit vaše mysli9s Onezimem, věrným a milovaným bratrem, který je od vás. Ti vám oznámí to, co se tady děje. 10Pozdravuje vás můj spoluvězeň Aristarchus a Barnabášův bratranec Marek, o kterém jste obdrželi příkazy; až k vám přijde, přijměte ho.
11A Ježíš, zvaný Justus. Tito lidé jsou jediní z obřezaných, kteří jsou mými spolupracovníky pro Boží království. Stali se mojí útěchou.
12Pozdravuje vás otrok Ježíše Krista Epafras, který je od vás. Vždy za vás usilovně zápasil v modlitbách, abyste byli postaveni dokonalí a přivedeni k úplnosti ve veškeré Boží vůli.
13Vždyť vám vydávám svědectví, že se hodně napracoval pro vás a pro ty, kteří jsou v Laodiceji a Hierapoli. 14Pozdravuje vás milovaný lékař Lukáš; a také Démas.
15Pozdravujte bratry v Laodiceji, Nympfu a církev v jeho domě. 16A až bude mezi vámi tento list přečten, udělejte to tak, aby byl přečten také církvi v Laodiceji, abyste si i vy mohli přečíst dopis z Laodiceje.
17A řekněte Archippovi: Hleď, abys náležitěnaplnil diakonii, kterou jsi přijal v Pánu.
18Píši pozdrav svojí – Pavlovou – rukou. Pamatujte na moje pouta. Milost s vámi. Amen.
[Tento dopis byl napsán z Říma pro Koloské; a byl poslán prostřednictvím Tychika a Onezima.]
Poznámky:
4,6 ochutit – ve smyslu: připravit (jídlo)
4,12 dokonalí – var. dospělí, vyzrálí, úplní
4,13 Hierapolis – dosl. hieros (posvátný) a polis (město)
Úvod
1Pavel, Silvánus a Timoteus píší církvi v Tesalonice v Bohu Otci a Pánu Ježíši Kristu: Milost vám a pokoj od našeho Boha Otce a Pána Ježíše Krista.2Děkujeme Bohu ohledně vás všech a zmiňujeme vás na našich modlitbách.
3Nepřetržitě vzpomínám na dílo vaší víry, namáhavou práci lásky a vytrvalost naděje našeho Pána Ježíše Krista před naším Bohem a Otcem. 4Bratři a sestry Bohem milovaní: víme o vašem vyvolení od Boha. 5Vždyť naše evangelium k vám nepřišlo pouze ve slovech, ale i v moci, v Duchu svatém a v plné jistotě – sami přece víte, jací jsme byli mezi vámi kvůli vám.
6Stali jste se našimi napodobovateli a přijali jste slovo ve velkém soužení s radostí Ducha svatého.7Takže jste se stali vzorem všem věřícím lidem v Makedonii a Achaji.8Od vás se Pánovo slovo rozhlásilo, ne pouze v Makedonii a Achaji, ale na každém místě se rozšířila vaše víra k Bohu, takže není potřeba o tom vůbec mluvit.9Oni sami vypravují o nás – jaký jsme měli náš příchod k vám a jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste mohli otročit živému Bohu a pravdě a očekávat Jeho Syna z nebe. 10Syna, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše, který nás vysvobodil od přicházejícího hněvu.
Poznámky:
1,3 dílo – var. skutek
Pavel a křesťané z Tesaloniky
1Bratři a sestry, vždyť vy sami víte, že náš příchod k vám nebyl zbytečný.
2Předtím jsme trpěli a byli uráženi ve Filipech (jak sami víte), a pak jsme směle mluvili v našem Bohu – říkali jsme vám mezi mnoha usilovnými zápasy Boží evangelium.
3Vždyť naše povzbuzování nevycházelo z podvodu, nečistoty nebo lsti,
4ale podle toho, jak jsme byli vyzkoušeni od Boha – zda věříme evangeliu – tak podle toho i mluvíme. Nechceme se zalíbit lidem, ale Bohu, tedy Tomu, který zkouší naše mysli.
5Jak víte, nikdy jsme nebyli ve slovech lichocení, ani jsme nic nepředstírali kvůli chamtivosti – Bůh je nám svědkem!6Ani jsme nehledali slávu od lidí, od vás či od jiných lidí, i když naše autorita jakožto Kristových apoštolů má velkou váhu.7Ale byli jsme mezi vámi něžní, jako když opatrovnice pečuje o své vlastní děti.
8Tak jsme po vás opravdově toužili, že jsme uznali za dobré s vámi sdílet nejen Boží evangelium, ale i naše vlastní duše – protože jste se pro nás stali milovanými. 9Bratři a sestry, však vzpomeňte na naši namáhavou práci a dřinu. Pracovali jsme ve dne v noci, abychom na nikoho z vás nevložili zátěž. A kázali jsme Boží evangelium. 10Vy i Bůh jste svědci, jak zbožně, spravedlivě a bezúhonně jsme se k vám, věřícím, chovali,
11stejně jako víte, že jsme každého [jednoho] z vás jako otec své vlastní děti povzbuzovali a podporovali, 12abyste chodili životem, který je hoden Boha, jenž vás povolává do Svého království a Své slávy. 13A proto i my nepřetržitě děkujeme Bohu, že když jste přijali slovo (jež jste od nás slyšeli), nepřijali jste ho jako slovo lidské, ale jako slovo Boží, kterým skutečné je. To slovo působí ve vás, kteří věříte. 14Bratři a sestry, vy jste se však stali napodobovateli Božích církví v Judsku, které jsou v Ježíši Kristu, protože jste stejně trpěli od svých krajanů, jako i oni od Židů.
15Oni zavraždili Pána Ježíše i své proroky, a také nás vyhnali pronásledováním, ale Bůh v nich nemá zalíbení a vůči všem lidem jsou protivníci.
16Brání nám mluvit k pohanům, aby mohli být spaseni – tím neustále zcela naplňují své hříchy. Ale přišel na ně hněv až do krajnosti. 17Bratři a sestry, my jsme však byli od vás na čas krátkéchvíle odloučeni jako sirotci – tělem, ale ne myslí. Velmi usilovně jsme se snažili s velkou touhou vidět vaši tvář. 18Proto jsme chtěli – hlavně já, Pavel – přijít k vám jednou či dvakrát, ale satan nám v tom zabránil.
19Vždyť kdo je naší nadějí, radostí či věncem chlouby před naším Pánem Ježíšem při Jeho příchodu, ne-li právě vy? 20Vždyť jste naší slávou i radostí.
Poznámky:
2,4(2x) zkoušet – var. zkoumat, pokoušet, testovat
2,7 něžný – var. prostý/jednoduchý (člověk), malé dítě
2,16 až do krajnosti – var. maximální, konečný (ř. slovo znamená dosl. od slova ‚konec‘)
2,19 věnec – var. věnec vítězů, koruna
Pavel a křesťané z Tesaloniky
1Protože jsme to již nemohli dál snášet, uznali jsme za dobré zůstat v Athénách sami2a poslat Timotea, našeho bratra a Božího spolupracovníka v Kristově evangeliu, aby vás upevnil a povzbuzoval ve vaší víře
3a aby nikdo nebyl v těchto pronásledováních zmítán. Vy však sami víte, že k tomu tu jsme.4A vskutku: když jsme byli s vámi, říkali jsme vám předem, že máme projít soužením. To se i stalo, jak sami víte.
5Kvůli tomu jsem to také již nemohl déle snést a poslal jsem k vám Timotea, abych se dozvěděl o vaší víře – jak vás pokouší ten pokušitel, aby snad naše namáhavá práce nebyla zbytečná.
6Nyní však k nám od vás přišel Timoteus a přinesl nám dobré zprávyohledně vaší víry a lásky, totiž že na nás vždy vzpomínáte v dobrém a že nás toužíte vidět tak, jako i my vás.7Bratři a sestry, kvůli tomu jsme byli skrze vaši víru povzbuzeni ve veškeré té tísni a pronásledování.8Neboť nyní jsme skutečně naživu – pokud vy stojíte v Pánu.9Vždyť co se týče vás: Můžeme Bohu nějak vděčně oplatit všechnu tu radost a potěšení, které máme kvůli vám před tváří našeho Boha? 10Dnem i nocí se převelice modlíme, abychom viděli vaši tvář a doplnili to, co zbývá ve vaší víře. 11Sám Bůh, náš Otec a náš Pán Ježíš kéž usměrní naši cestu k vám.
12Ať vám Pán dá se rozrůst a rozhojnit v lásce jeden k druhému a ke všem lidem (stejně jako i my máme takovou lásku k vám),
13aby se vaše mysl upevnila k neporušenosti ve svatosti před Bohem a naším Otcem při příchodu našeho Pána Ježíše se všemi Jeho svatými. Amen.
Poznámky:
3,6 oznámil … dobré zprávy – ř. slovo většinou překládané jako: kázal evangelium
Napomenutí a povzbuzení
1Bratři a sestry, nakonec vás žádáme a vyzýváme v Pánu Ježíši, abyste chodili v tom, co jste od nás přijali, a líbili se tak Bohu. Jako v tom již chodíte, tak se v tom ještě více rozrůstejte.2Víte však, jaké jsme vám dali skrze Pána Ježíše instrukce.3Toto je Boží vůle: vaše posvěcení. Držte se dál od smilstva s vědomím,4jak si má každý z vás získat svou nádobu v posvěcení a cti,5ne ve vášnivém chtíči jako pohané, kteří neznají Boha.6A aby nikdo nepřekračoval stanovenou mez a neoklamal v této záležitosti svého bratra, protože co se týče všech těchto věcí – Pán je vykonavatelem pomsty. To jsme vám řekli předem a důrazně jsme to potvrdili.7Vždyť Bůh vás nepovolal do nečistoty, ale do posvěcení.8Proto kdo by to odmítl, neodmítá člověka, ale Boha. Ten vám také dává Svého Ducha svatého. 9Co se týče bratrské lásky: Není potřeba vám něco psát, vždyť jste ke vzájemné lásce sami vyučeni Bohem. 10A vskutku to děláte vůči všem bratrům a sestrám v celé Makedonii. Bratři a sestry, vyzýváme vás však, abyste se v tom stále více rozrůstali 11a usilovně se snažili vést klidný život, dělat si to svoje a pracovat vlastníma rukama – jak jsme vám to přikázali. 12To dělejte, abyste spořádaně chodili před těmi, kteří jsou mimo církev, a nic nepotřebovali. 13Nechci vás však nechat v nevědomosti ohledně těch, kteří zesnuli, abyste nebyli velmi smutní jako ti ostatní, kteří nemají naději.
14Pokud věříme, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, tak Bůh i ty, kteří zesnuli, skrze Ježíše přivede s Ním. 15To vám říkáme v Pánově slovu, že my žijící budeme ponecháni na zemi až do příchodu Pána a nepředejdeme ty, kteří zesnuli. 16Vždyť Sám Pán s hlasitým zvukem, hlasem archanděla a zvukem Boží polnice sestoupí z nebe a nejprve budou vzkříšeni mrtví v Kristu. 17Potom my živí, kteří budeme ponecháni na zemi, budeme spolu s nimi Bohem pevně uchopeni v oblacích, abychom se ve vzduchu setkali s Pánem. Tak budeme navždy s Pánem. 18Proto se v těchto slovech navzájem povzbuzujte.
Poznámky:
4,17 dosl. popadnout, zmocnit se. Přeneseně: být uchopen Bohem a přenesen (Sk 8,39; 2. Kor 12,2.4; 1. Tes 4,17; Zj 12,5).
Napomenutí a povzbuzení
1Bratři a sestry, co se týče období a časů: Nepotřebujete, abych vám k tomu něco psal.2Vždyť sami přesně víte, že den Pána přijde takovým způsobem, jako přijde zloděj v noci.3Když budou lidé říkat: ‚Pokoj a bezpečí‘ – tehdy na ně neočekávaně přijde zkáza tak, jako přijdou na ženu těhotenské bolesti; a vůbec nikdo tomu neuteče.4Bratři a sestry, vy však nejste v temnotě, aby vás ten den přistihl jako zloděj.5Vždyť jste všichni synové světla a synové dne. Nejsme synové noci ani temnoty!6Proto nespěme jako ostatní, ale bděme a buďme střízliví.7Vždyť ti, kdo spí, spí v noci; a ti, kdo se opíjí, jsou opilí v noci.
8Ale my jsme synové dne. Buďte střízliví a oblečeni do hrudního pancíře víry a lásky a přilby nadějespásy.9Vždyť Bůh nás nepostavil do hněvu, ale k získání spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista,
10který za nás zemřel, abychom – ať bdíme nebo spíme – mohli žít spolu s Ním.
11Proto jedendruhéhonavzájem povzbuzujte a budujte – jako to i děláte. 12Bratři a sestry, prosíme vás, pamatujte na ty, kteří mezi vámi namáhavě pracují, varují vás a jsou příkladnými vedoucími v Pánu. 13A pro jejich skutky si jich v lásce převelice považujte. Mějte mezi sebou pokoj. 14Bratři a sestry, vyzýváme vás: Varujte neukázněné, projevte podporu ustrašeným, pevně držte slabé a mějte se všemi trpělivost. 15Hleďte, aby nikdo neodplácel zlým za zlé, ale usilujte o dobro jeden vůči druhému i vůči všem. 16Vždycky se radujte. 17Nepřetržitě se modlete. 18Za všechno děkujte – taková je vůči vám Boží vůle v Ježíši Kristu. 19Ducha neuhašujte. 20Proroctvím nepohrdejte. 21Všechno zkoumejte, dobrého se přidržte. 22Držte se dál od všeho, co má i jen podobu zla. 23On, Bůh pokoje, ať vás zcela posvětí a zachová celého vašeho ducha, duši i tělo bezúhonné až do příchodu Pána Ježíše Krista. 24Věrný je Ten, který vás povolává; On to i udělá.
Závěr
25Bratři a sestry, modlete se také za nás. 26Pozdravte všechny bratry ve svatém políbení. 27Zapřísahám vás v Pánu, aby byl tento dopis čten všem bratrům a sestrám. 28Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi. Amen.
[Ohledně prvního dopisu Tesalonickým: byl napsán z Athén.]
Poznámky:
5,27 zapřísahám – ve smyslu: zavazuji vás přísahou
Úvod
1Pavel, Silvánus a Timoteus píší církvi v Tesalonice v našem Bohu Otci a Pánu Ježíši Kristu:
2Milost vám a pokoj od našeho Boha Otce a od Pána Ježíše Krista. 3Bratři a sestry, co se týče vás: Jsme stálými dlužníky v děkování Bohu, jak je toho hodno – vždyť nadměrně roste vaše víra a rozrůstá se vzájemná láska každého [jednoho] z vás,4takže se vámi chlubíme v Božích církvích pro vaši vytrvalost a víru ve všech perzekucích, které snášíte.5Je to viditelný důkaz spravedlivého Božího soudu k tomu, abyste byli uznáni za hodné obdržet Boží království, kvůli kterému také trpíte.6Vždyť u Boha je spravedlivé odplatit soužením těm, kteří vás utiskují.7A vám, kteří jste utiskováni, odplatí spolu s námi odpočinkem, až se zjeví z nebes Pán Ježíš se Svými mocnými anděly v ohnivém plameni.
8Tehdy uvede pomstu na ty, kteří neznají Boha a neposlouchají evangelium našeho Pána Ježíše.9Ti zaplatí podstoupením spravedlivého trestu věčné zkázy v odloučení od Pánovy tváře a od slávy Jeho síly. 10Až přijde, v onen den bude oslaven ve Svých svatých a stane se obdivovaným mezi všemi vámi, kteří jste uvěřili, protože jste uvěřili našemu svědectví vůči vám.
11Proto se také za vás stále modlíme, abyste byli hodni povolání našeho Boha a aby v moci naplnil všechnu dobrou vůli pramenící z dobrosrdečnosti a skutku víry.
12Takže bude oslaveno jméno našeho Pána Ježíše ve vás a vy v Něm budete oslaveni podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista.
Poznámky:
1,5 viditelný důkaz – var. znamení, indikace, značka
O příchodu Pána
1Bratři a sestry, ohledně příchodu našeho Pána Ježíše Krista a našeho společného shromažďování na základě Jeho osoby:2Žádáme vás, abyste ve vašich myslích nebyli rychle otřeseni ani nebyli vystrašeni, buď skrze ducha, nebo skrze slova či skrze dopis, který je údajně od nás – jakoby Pánův den už nastal.
3Ať vás nikdo žádným způsobem zcela neoklame, protože nenastane Pánův den, dokud nejprve nepřijde odpadnutí a nebude zjeven ‚člověk protizákonnosti‘, ten syn zatracení.4Ten se bude stavět do opozice a povyšovat se nad všechno, čemu se říká Bůh či je předmětem uctívání, takže usedne do Boží svatyně a ustanoví, že je samotným Bůh. 5Nevzpomínáte si, že jsem vám to říkal, když jsem byl ještě s vámi?6A nyní víte, co ho drží zpět, až do svého času, kdy bude zjeven.7Vždyť to tajemství protizákonnosti již působí, dokud Ten, kdo ho nyní drží zpět, nebude z prostředku vzat.
8A tehdy bude zjeven ten Protizákonný, kterého Pán Ježíš zabije dechem Svých úst a zničí Svým ukázáním se při Svém příchodu.9Zničí toho, jehož příchod je podle satanovy činnosti s veškerou mocí, znameními, lživými zázraky
10a s každým klamem nespravedlnosti vůči těm, kteří hynou, protože nepřijali lásku k pravdě, aby byli spaseni. 11A kvůli tomu na ně Bůh pošle činnost podvodu, aby uvěřili lži 12a aby byli tak souzeni všichni, kteří neuvěřili pravdě, ale měli zalíbení v nespravedlnosti. 13Bratři a sestry Pánem milovaní, ohledně vás: Jsme stále povinni Bohu děkovat, že vás Bůh od počátku vybral ke spáse v posvěcení ducha a víry v pravdu.
14Povolal vás skrze naše evangelium k tomu, abyste získali slávu našeho Pána Ježíše Krista.
15Bratři a sestry, proto stůjte a držte se tradic, které jsme vás naučili prostřednictvím slov nebo prostřednictvím našeho dopisu.
16On, náš Pán Ježíš Kristus, a náš Bůh Otec (který si nás zamiloval a v milosti nám daroval věčnou útěchu a dobrou naději),
17ať povzbudí vaše mysli a utvrdí vás v každém dobrém skutku i slovu.
Poznámky:
2,2 který je údajně – dosl. jakoby od nás
2,7 nezmizí ze scény – dosl. dokud z prostředku/společnosti neodejde
2,15 tradic – ve smyslu: to předané
Napomenutí a povzbuzení
1Nakonec, bratři a sestry, modlete se za nás, aby Pánovo slovo rychle postupovalo a bylo slaveno tak, jako u vás,2a abychom byli vysvobozeni od zvrácených a zlých lidí. Vždyť všichni nejsou věřící.3Ale věrný je Pán, který nás utvrdí a zachová od zla.4Jsme však o vás v Pánu přesvědčeni, že to, co vám přikazujeme, děláte a i budete dělat.
5Pán ať usměrní vaše mysli do Boží lásky a Kristovy trpělivosti. 6Bratři a sestry, přikazujeme vám však ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, abyste se vyhýbali každému bratru, který chodí životem neukázněně – podle pokynů, které jste od nás přijali. 7Sami víte, jak je potřeba nás napodobovat, neboť jsme se mezi vámi chovali ukázněně.8Ani jsme u nikoho z vás nadarmo nejedli chléb, ale usilovali jsme dnem i nocí s namáhavou prací a dřinou o to, abychom na nikoho z vás nevložili zátěž.9Ne že bychom k tomu neměli právo, ale dali jsme se vám za vzor, abyste nás napodobovali. 10A když jsme byli s vámi, přikazovali jsme vám toto: ‚Pokud někdo nechce pracovat, ať ani nejí.‘ 11Slyšeli jsme, že někteří lidé mezi vámi chodí životem neukázněně, vůbec nepracují a pletou se do cizích věcí. 12Takovým přikazujeme a vyzýváme je v Pánu Ježíši Kristu, aby v poklidu pracovali a jedli svůj vlastní chléb. 13Vy však, bratři a sestry, neslábněte v dobrokonání.
Závěr
14Pokud však někdo naše slova skrze tento dopis neposlechne, potom si ho zaznamenejte a nesdružujte se s ním, aby se zastyděl. 15Ale nepovažujte ho za nepřítele, ale varujte ho jako bratra. 16Sám Pán pokoje ať vám dá pokoj – skrze všechno a každým způsobem. Pán s vámi se všemi. 17Píši pozdrav svojí – Pavlovou – rukou. To je znamení pravosti v každém dopise. Takto to píšu. 18Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi se všemi. Amen.
[Druhý dopis Tesalonickým byl napsán z Athén.]
Poznámky:
3,6 pokynů – var. tradic (obecně: to, co je předáno)
3,14 zaznamenejte – ve smyslu: dát (na něj) značku
Úvod
1Pavel, apoštol Ježíše Krista podle příkazu Spasitele, našeho Boha a Pána Ježíše Krista, naší naděje,2píše Timoteovi, legitimnímu dítěti ve víře: Milost, milosrdenství a pokoj od našeho Boha Otce a našeho Pána Ježíše Krista.
Varování před falešnými naukami
3Když jsem odcházel do Makedonie, vyzval jsem tě, abys zůstal v Efezu a nedovoloval nikomu učit zcestným naukám4a věnovat pozornost vymyšleným legendám a nekonečným rodovým liniím, které přináší víc zbytečného debatování než Boží správcovství ve víře.5Účel našich nařízení je láska z čisé mysli, z dobrého svědomí a z víry bez přetvářky.6Od toho se někteří odchýlili a obrátili se ke zbytečnému debatování.7Chtějí být předními učiteli Mojžíšova zákona, ale nerozumí tomu, co říkají, ani tomu, co tak důrazně prosazují.
8Víme však, že zákonje dobrý, pokud ho někdo používá zákonně s vědomím,
[*výklad]9že zákon není položen proti spravedlivému člověku, ale protizákonným, nepoddajným, bezbožným, hříšným, nesvatým, světským, otcovrahům, matkovrahům, lidovrahům,
10smilníkům, lidem praktikující homosexualitu, těm, kteří násilně zotročují lidi, lhářům, těm, kteří křivě přísahají, a dalším, kdo jsou v opozici vůči zdravému učení,
11které je podle evangelia slávy požehnaného Boha, které mi bylo svěřeno.
Děkování Bohu
12Děkuji Tomu, který mě posilnil, totiž našemu Pánu Ježíši Kristu, že mě považuje za věrného a určil mě k této službě. 13Dříve jsem byl rouhavý člověk, pronásledovatel a násilník, ale došel jsem milosrdenství, protože jsem byl v nevědomosti a dělal jsem to v nevíře. 14Ale nesmírně se u mě rozrostla milost našeho Pána s vírou a láskou, které jsou v Ježíši Kristu.
15Tato řeč je důvěryhodná a zasluhuje plného přijetí: Ježíš Kristus přišel do světa, abyspasil hříšníky. Já jsem první z nich. 16Ale skrze tuto skutečnost jsem došel milosrdenství, aby na mně – prvním z hříšníků – mohl Ježíš Kristus jasně ukázat celou Svou trpělivost jako příklad pro ty, kteří v Něj budou věřit k věčnému životu. 17Proto Králi věků, neporušitelnému, neviditelnému, jedinému Bohu buď čest i sláva na věky věků. Amen. 18Timoteji, moje dítě, na základě předešlých proroctví o tobě ti předkládám tato nařízení, abys mohl vykonávat vojenskou službu v dobrém válečném tažení 19držíce se víry a dobrého svědomí. Toto svědomí někteří lidé odmítli, a co se týče víry – tak ztroskotali jako loď. 20Mezi ně patří Hymenaios a Alexander, které jsem vydal satanu, aby se – výchovně potrestáni – nerouhali.
Poznámky:
1,3 učit zcestné nauky – sloveso: ‚rozdílné-učit‘ (rozdílné – jiné, jiného druhu)
1,9 položen proti – položit, spočívat, stát, potažmo: být tu od toho (srov. 1. Tes 3,3), někdy stát proti
1,20 výchovně potrestat – trestat, vychovávat (proto trestat)
Výzvy k modlitbám
1Proto vás všechny předně vyzývám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a děkování za všechny lidi,2za krále a všechny ty, kteří jsou v nadřazenosti, abychom mohli vést tichý a klidný život ve veškerém zbožném chování a důstojnosti.
3To je dobré a vítané před Spasitelem, naším Bohem,
4který chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy.5Je však jeden Bůh a jeden prostředník Boha a člověka – člověk Ježíš Kristus.6Ten dal Sebe jako plné výkupné za všechny, totiž to svědectví ve svůj čas.7Do toho jsem byl ustanoven jako veřejný hlasatel a apoštol pohanů ve víře a v pravdě – mluvím teď pravdu v Kristu a nelžu 8Proto chci, aby se muži modlili na každém místě a pozdvihovali ruce ve zbožnosti, odděleni od hněvu a hádek.9Také i ženy ať se ozdobují upraveným oděvem, oblékají se s citem pro cudnost a se sebeovládáním; a neozdobují se proplétanými vlasy, zlatými šperky, perlami či velmi drahým oblečením, 10ale ať se ozdobují dobrými skutky, jak se sluší pro ženy, které vyznávají zbožnou úctu před Bohem. 11Žena ať se učí v poklidu ve veškeré podřízenosti. 12Učit však ženě nedovoluji, ani nemá mít autoritu nad mužem, ale má být v poklidu. 13Vždyť první byl vymodelován Adam a až potom Eva. 14A také Adam nebyl oklamán, ale žena byla zcela oklamána a dostala se do přestupku.
15Avšak bude spasena skrze porod Dítěte, pokud zůstane ve víře, lásce, posvěcení a v sebeovládání.
Poznámky:
2,9 upravený – pěkně uspořádaný, řádný
2,9 proplétanými – dosl. pletenci (označuje patrně nákladný účes, vytvořený proplétáním vlasů)
2,9 zlatými šperky – ř. slovo χρυσίον označuje spíše zlaté šperky, ornamenty (1. Tim 2,9; 1. Pt 3,3; Zj 17,4), je to zdrobnělina řeckého slova pro „obecné“ zlato (χρυσοῦς)
2,15 spasena skrze porod – snad narážka na Gn 3,16
Rady pro správce církve
1Důvěryhodné je toto slovo: Kdo chce dosáhnout správcovství církve, touží po dobré práci.2Je zapotřebí, aby správce církve byl bez vady, manžel jedné ženy, zdravého úsudku, měl sebeovládání, byl spořádaný, pohostinný, schopný učit,
3ne pijan vína, útočné povahy, ale mírný, mírumilovný, bez lásky k penězům.4Má dobře a příkladně vést svou domácnost a mít děti v podřízenosti s veškerou důstojností.5Vždyť pokud někdo neumí příkladně vést svou domácnost – jak se postará o Boží církev?6Neměl by nedávno uvěřit, aby se nestal nafoukaným, čímž by upadl do ďáblova odsouzení.7Je zapotřebí, aby měl dobré svědectví od těch, kteří jsou mimo církev, aby neupadl do urážek a ďáblovy pasti. 8Podobně diakoni ať jsou důstojní, nejsou dvojjazyční, nevěnují se mnohému pitíhroznového nápoje, nejsou ziskuchtiví9a ať se s čistým svědomím drží tajemství víry. 10Avšak ať jsou nejprve vyzkoušeni, a teprve potom – pokud jsou bez viny – ať slouží. 11Stejně tak i ženy v této službě – ať jsou důstojné, ne ďábelské, ať mají zdravý úsudek a jsou ve všem věrné. 12Diakoni ať jsou manželé jedné ženy, ať dobře a příkladně vedou děti a svou domácnost. 13Když budou dobře sloužit, získají dobré postavení a velkou důvěru ve víře, která je v Ježíši Kristu. 14Toto ti píši a doufám, že k tobě brzy přijdu. 15Kdybych se však zpozdil, chci, abys věděl, jak je potřeba si počínat v Božím domě – což je církev živého Boha, sloup a opora pravdy. 16Velké tajemství zbožného chování je nepochybně v tomto: Bůh, který se zjevil v těle, byl ospravedlněn v Duchu, byl viděn od andělů, kázán mezi pohany, ve světě mu lidé uvěřili a povstal ve slávě.
Poznámky:
3,10 vyzkoušet – var. zkoumat, otestovat
3,11 ďábelské – var. pomlouvačné (ďábel – pomlouvač; srov. stejné slovo v 1. Tim 3,6.7)
3,16 Bůh – jiné rukopisy: On
Odpadnutí
1Duch výslovně říká, že v posledních časech někteří lidé odejdou od víry a budou věnovat pozornost podvodným duchům a učení démonů.2Tito lidé budou v přetvářce mluvit lživě a na svém svědomí budou ocejchováni rozžhaveným železem.3Brání lidemvstupovat do manželství a nařizují jim zdržovat se jídel, které Bůh stvořil, aby je s vděčností přijímali ti, kteří věří a znají pravdu.4Vždyť všechno, co je stvořené Bohem, je dobré a nemá se odmítat nic, co je přijímáno s vděčností.5Je to posvěceno skrze Boží slovo a modlitbu.
Osobní výzvy k Timoteovi
6Toto předkládej bratrům a sestrám. Tak budeš dobrý služebník Ježíše Krista, vyživovaný slovy víry a dobrým učením, které jsi důsledně následoval.
7Světské a babské vymyšlené legendy odmítej, ale trénuj se ve zbožném chování.
8Tělesné cvičení je užitečné pro málo věcí, ale zbožné chování je užitečné pro všechno a má zaslíbení pro život současný i budoucí.
9Důvěryhodné je to slovo a je hodno plného přijetí.
10Vždyť proto namáhavě pracujeme a usilovně zápasíme, že máme naději v živém Bohu, který je Spasitelem všech lidí, hlavně věřících. 11Tyto věci hlásej a tomu uč. 12Nikdo ať tvým mládím neopovrhuje; buď vzorem věřícím ve slovech, způsobu života, lásce, víře a ve svatosti. 13Dokud nepřijdu, věnuj pozornost veřejnému předčítání Písma, povzbuzování a vyučování. 14Nezanedbávej v sobě dar, který ti byl dán skrze proroctví, když na tebe pokládali ruce lidé ze shromáždění starších. 15Tím se zabývej a v tom buď, aby tvůj progres byl ve všem viditelný.
16Dávej pozor na sebe a na učení. V tom zůstávej. Vždyť když to budeš dělat, přivedeš kespasení jak sebe, tak i ty, kteří tě slyší.
Poznámky:
4,5 modlitba – var. přímluva (tj. prosba o Boží zásah)
4,7 trénuj – ř. slovo znamená dosl. usilovně trénovat se silným zasazením. Od slova γυμνός (nahý), odkazuje na nahé (nebo téměř nahé) řecké sportovce, kteří měli tvrdý výcvik.
4,16 zachráníš – od ř. slova spasit
Řád v církvi
1Staršího člověka neurážej, ale napomínej ho jako otce, mladé muže napomínej jako bratry,2starší ženy jako matky a mladší ženy – ve veškeré svatosti – jako sestry.
3Vdovy měj v úctě, pokud jsou to opravdové vdovy.
4Pokud však nějaká vdova má děti či vnuky, ať se nejprve učí projevovat zbožnost ve své domácnosti a odplácet rodičům. Vždyť to je před Bohem vítané.
5Vdova, která je skutečně opuštěná, má naději v Bohu a dnem i nocí zůstává na prosbách a modlitbách.
6Ale ta, která si jen užívá, je mrtvá, i když žije.7A přikazuj jim, aby byly bez vady.8Pokud se někdo nestará o své vlastní – a hlavně o členy své rodiny – zapřel víru a je horší než nevěřící. 9Do seznamu ať je zapsána vdova, která nemá méně, než šedesát let, byla ženou jednoho muže, 10má svědectví v dobrých skutcích, vychovávala děti, byla pohostinná, umývala nohy svatým, poskytovala pomoc utiskovaným a následovala každý dobrý skutek. 11Ale mladé vdovy odmítej, neboť když je jejich tělesné touhy odvracejí od Krista, chtějí se znovuvdávat. 12Tak mají odsouzení, protože odmítají dřívější víru. 13Současně se učí být zahálčivé a toulají se po domech na návštěvách. Ale nejen že jsou zahálčivé, ale i žvaní a příliš se starají o to, co jim nenáleží, mluvíce to, co není zapotřebí. 14Proto chci, aby se mladší vdovyvdávaly, rodily děti, staraly se o domácnost a nedávaly protivníkovi žádnou příležitost k obviňování. 15Vždyť některé vdovy se už obrátily zpět k satanovi. 16Pokud má nějaký věřící muž nebo věřící žena v rodině vdovy, ať jim poskytuje pomoc, aby nebyla zatěžována církev. Tak bude poskytována pomoc opravdovým vdovám. 17Starší, kteří vedou církev dobře a příkladně, jsou hodni dvojnásobného ocenění; hlavně ti, kteří namáhavě pracují ve slovu a vyučování. 18Vždyť Písmo říká: ‚Nenasadíš náhubek volu, který mlátí obilí,‘ a: ‚Pracovník je hoden svojí mzdy.‘ 19Nepřijímej obvinění proti staršímu, leda na základě dvou nebo tří svědků. 20Ty, kteří hřeší, napomínej přede všemi, aby měli strach hřešit i ostatní. 21Slavnostně svědčím před Bohem, Pánem Ježíšem Kristem a vyvolenými anděly: To zachovávej, neměj předsudky a nic nedělej ze zaujatosti. 22Nepokládej na nikoho ruce unáhleně ani se nepodílej na hříších druhých lidí. Dávej pozor na svou svatost. 23Nepij už jen vodu, ale kvůli svému žaludku a častým nemocem užívej trochu hroznového nápoje. 24Hříchy některých lidí jsou evidentní a k soudu půjdou předem, u jiných lidí však hříchy budou následovat soud později. 25Stejně tak jsou i některé dobré skutky evidentní a ty ostatní nemohou být skryty.
Poznámky:
5,8 členy své rodiny – dosl. domácí
5,14 dosl. ve prospěch (kvůli – slovník) nadávky (snižování druhého, obviňování)
5,25 doslovněji: nejsou schopny se skrýt
Řád v církvi
1Ti, kteří jsou pod jhem jako otroci, ať považují své vlastní svrchované pány za hodné veškeré úcty, aby nebylo opovrhováno Božím jménem a učením.2Ti, kteří mají své svrchované pány věřící, ať jimi neopovrhují, protože jsou bratři. Ale ať jim tím více otročí, protože jsou věřící a milovaní; a ať jim aktivně pomáhají dobrými skutky. Toto vyučuj a k tomu nabádej.
Láska k penězům
3Pokud někdo učí zcestné nauky a nepřichází ke zdravým slovům našeho Pána Ježíše Krista a k vyučování ohledně zbožného chování,4je nafoukaný a nic nechápe, ale onemocněl zbytečným debatováním a slovíčkařením. Z toho přichází závist, hádky, rouhání, podezíravost, zlo…5Tito lidé se zbytečně dohadují, jsou v mysli zcela zkažení, jsou zbaveni pravdy a domnívají se, že zbožné chování je prostředek k zisku. Od takových se drž dál.6Avšak velkým prostředkem k zisku je zbožné chování se soběstačností. 7Vždyť jsme si do tohoto světa nic nepřinesli a ani si nic nemůžeme odnést.8Postačí vám potraviny a pokrývky.
9Ti, kdo chtějí zbohatnout, upadají do pokušení, pastí a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které lidi potápějí do zkázy a zatracení. 10Vždyť kořenem všeho zla je penězoláska. Někteří lidé se po ní natahovali a svedlo je to na scestí; zbloudili od víry a byli probodnuti mnohou bolestí.
Dobrý boj víry
11Boží muži, ty se však od takových věcí utíkej a následuj spravedlnost, zbožné chování, víru, lásku, trpělivost a mírnost.
12Usilovně zápas v dobrém usilovném zápase víry a chop se věčného života. K němu jsi byl povolán; a vyznal jsi dobré vyznání před mnoha svědky. 13Nařizuji ti před Bohem (který všechno zachovává naživu) a Ježíšem Kristem (který vydal svědectví před Pontiem Pilátem dobrým vyznáním): 14Zachovej tento příkaz bez vady a bez poskvrny až do doby, kdy se ukáže Pán Ježíš Kristus,
15který se ukáže ve svůj čas. Onjediný je Mocný, Král kralujících a Pán panujících.
16Jen Onsám má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle, Jeho nikdo z lidí neviděl a ani vidět nemůže. Jemu buď čest i věčná nadvláda. Amen. 17Bohatým lidem v tomto současném věku přikazuj: ‚Nemějte povýšenecké myšlení, ani nedoufejte v nejisté bohatství, ale doufejte v Boha, který nám všechno bohatě poskytuje k požitku.‘ 18Ať dělají dobro (a zbohatnou v dobrých skutcích), jsou velkorysí a ochotní k dávání. 19Tak si shromažďují dobrý základ pro budoucnost, aby dosáhli opravdového života. 20Ó, Timoteji, drž se toho, co ti bylo svěřeno, odvrať se od světských lidí, kecalů a rozporuplného učení, kterému se falešně říká ‚poznání‘. 21To někteří vyznávají, čímž se odchýlili od pravdy. Milost s vámi se všemi. Amen.
[První dopis Timoteovi byl napsán z Laodiceje, což je hlavní město provincie Frýgie Pacatiana.]
Poznámky:
6,20 poznání – řecké slovo ‚gnósis‘ – patrně narážka na (začínající) gnózi/gnosticismus
Úvod
1Pavel, z Boží vůle apoštol Ježíše Krista podle zaslíbení života, které je v Ježíši Kristu, píše2Timoteovi, milovaném dítěti: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a našeho Pána Ježíše Krista.
Nestyď se za evangelium
3Jsem vděčný Bohu, jemuž od svých předků sloužím s čistým svědomím, takže tě neustále zmiňuji ve dne v noci ve svých modlitebních prosbách.
4Vzpomínám na tvoje slzy a toužím tě vidět, abych byl naplněn radostí.
5Připomínám si, jak se držíš své víry, která je bez přetvářky. Tato víra přebývala nejprve v tvojí babičce Loidě a v tvojí matce Eunice. A jsem přesvědčen, že je i v tobě.6Z tohoto důvodu na tebe vzpomínám, abys rozdmýchával Boží dar, který je v tobě skrze pokládání mých rukou.7Vždyť Bůh nám nedal ducha zbabělosti, ale moc, lásku a sebeovládání. 8Proto se nestyď za svědectví našeho Pána ani za mě, vězně pro Něj, ale snášej se mnou útrapy pro evangelium podle moci Boží.
9On nás záchranu a povolal svatým povoláním ne podle našich skutků, ale podle Svého záměru a milosti, která nám byla dána v Ježíši Kristu před věčnými časy
10a která se nyní ukázala zjevením našeho Spasitele Ježíše Krista. On zničil smrt a skrze evangelium osvítil život a neporušitelnost. 11K tomu mě ustanovil jako veřejného hlasatele, apoštola a učitele. 12A z tohoto důvodu všechno trpím, ale nestydím se za to, neboť vím, komu jsem uvěřil; a jsem přesvědčen, že je schopen uchránit to, co jsem Mu svěřil, až do onoho dne. 13Měj za příklad zdravých slov to, co jsi ode mě slyšel ve víře a v lásce, která je v Ježíši Kristu. 14Drž se toho dobrého, co ti bylo svěřeno skrze Ducha svatého, který v nás přebývá. 15Víš o tom, že se ode mě odvrátili všichni, kteří jsou z Malé Asie. Mezi ně patří Fygelos a Hermogenés. 16Pane, dej milosrdenství Oneziforovu domu, protože mě často občerstvoval a nestyděl se za moje řetězy, 17ale když přijel do Říma, snažně mě hledal a nakonec mě i našel. 18Kéž mu Pán dá najít milost od Pána v onen den. Sám nejlépe víš, jak moc mi posloužil v Efezu.
Poznámky:
1,3 dosl. nepřetržitě mám ohledně tebe vzpomínku v modlitbách
Vytrvalost ve víře
1Můj synu, proto buď posílen v milosti, která je v Ježíši Kristu.2A co jsi ode mě slyšel před mnoha svědky, to předlož věrným lidem, aby byli schopni učit druhé.3Snášej útrapy s ostatními jako dobrý voják Ježíše Krista.4Nikdo, kdo vykonává vojenskou službu, se nezaplétá do záležitostí všedního života – aby se zalíbil tomu, kdo ho rekrutoval.5Pokud však někdo zápasí, nebude korunován, pokud nezápasí zákonně.6Také pro vinaře je nezbytné, aby nejprve namáhavě pracoval, a až potom měl podíl na ovoci.7Uvažuj o tom, co ti říkám. Pán ti dá, abys všemu porozuměl. 8Pamatuj na Ježíše Krista z Davidova potomstva, který podle mého evangelia vzkříšen z mrtvých.9V Něm snáším útrapy, dokonce snáším pouta jako zločinec, ale Boží slovo není ničím spoutáno!
10Kvůli tomu všemu všechno snáším pro vyvolené, aby i oni mohli dosáhnout spásy, která je v Ježíši Kristu spolu s věčnou slávou. 11Důvěryhodné je toto slovo: Pokud jsme s Ním spoluzemřeli, budeme s Ním také spolužít. 12Pokud vytrváme, budeme také s Ním spolukralovat; pokud ho zapřeme, i On nás zapře. 13Pokud jsme nevěřící, On zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám Sebe.
Varování před falešnými učiteli
14To připomínej a zapřísahej ostatní před Bohem, aby neslovíčkařili. Není v tom žádný užitek, ale vede to ke zkáze těm, kdo to poslouchají. 15Usiluj o to, aby ses před Bohem postavil jako osvědčený pracovník, který se nemusí stydět a který správně rozřezává slova pravdy. 16Vyhýbej se však světským kecalům, jinak tím víc budou dělat pokrok v bezbožnosti.
17A jejich slova jsou jako stále rostoucí odumírání lidské tkáně. Mezi takovými lidmi jsou Hymenaios a Filétos, kteří se odchýlili od víry. 18Říkají, že vzkříšení již nastalo, čímž zpřevracejí víru některých lidí. 19Nicméně pevným základem Božího stanoviska, které má Boží pečeť, je toto: ‚Pán zná ty, kdo jsou Jeho.‘ A také: ‚Ať odstoupí od nespravedlnosti každý, kdo vzývá Pánovo jméno.‘ 20Ve velkém domě nejsou jen zlaté a stříbrné nádoby, ale také dřevěné a hliněné. Některé nádoby jsou hodnotné, jiné nádoby jsou však nehodnotné. 21Proto pokud se někdo od těchto věcí očistí, bude nádobou hodnotnou, posvěcenou a užitečnou vůči Svrchovanému Pánu. Bude nádobou, která je připravena ke každému dobrému skutku. 22Utíkej před mladickými touhami, avšak následuj spravedlnost, víru, lásku a pokoj mezi těmi, kteří vzývají Pána z čisté mysli. 23Odmítej se účastnit hloupých a nesmyslných debat s vědomím, že takové debaty plodí boje. 24Na Pánova otroka se nesluší hádat, ale sluší se, aby byl ke všem přívětivý, byl schopen učit, trpělivě snášet zlo
25a v duchu mírnosti výchovně trestat odpůrce. Snad jim Bůh dá, aby v lítostizměnili myšlení, což povede k poznání pravdy, 26a k tomu, aby se probrali z ďáblovy pasti, do které byli podle jeho vůle chyceni živí.
Poznámky:
2,6 vinař – var. farmář
2,15 správně rozřezává – dosl. rovně rozřezávat (stejné ř. slovo se používalo u nařezávání kusů, ze kterých výrobci stanů vyráběli plachty tak, že sešívali jeden kus látky k druhému)
2,17 odumírání lidské tkáně – ř. slovo gaggrania, patrně gangréna (sněť) – tedy odumírání a rozpad tělesné tkáně). Někteří překládají jako ‚rakovina‘.
2,25 výchovně trestat – trestat, vychovávat (proto trestat)
Varování před falešnými učiteli
1Ber na vědomí, že v posledních dnech budou přítomny kruté časy.2Vždyť lidé budou sebemilující, penězomilující, budou to frajírci, budou povýšenečtí, rouhaví, neposlušní vůči rodičům, nevděční, nesvatí,3bezcitní, nesmířliví, ďábelští, postrádající sebekontrolu, divocí, nepřátelští vůči dobru,4zrádci, unáhlení, nafoukaní, spíš požitkomilující, než Bohamilující.5Mají určitou formu zbožného chování, ale moc této zbožnosti zapírají. A od takových lidí se odvracej.
6Z této skupiny jsou ti, kteří vstupují do domů a podmaňují si hloupoučké ženy, které jsou obtíženy hříchy a vedeny rozmanitými vášněmi.7Tyto ženy se neustále učí a nikdy nejsou schopny přijít k poznání pravdy. 8Takovým způsobem, jakým se Jannes a Jambrés postavili na odpor vůči Mojžíšovi, takovým se staví na odpor i tito lidé vůči pravdě. Jsou v mysli zcela zkažení a jsou neosvědčení ve víře.9Ale nebudou již dále dělat pokrok, neboť jejich bezohlednost bude všem zcela evidentní, stejně jako tomu bylo u těch dvou.
Výzvy ke zbožnému životu
10Avšak ty jsi důsledně následoval moje učení, to, jak jsem tě vedl, moje záměry, moji víru, trpělivost, lásku, vytrvalost, 11snášení perzekucí a utrpení, které se staly v Antiochii, v Ikonii a v Lystře. Jaké to perzekuce jsem snesl! Ale ze všech mě Pán vysvobodil. 12Také každý člověk, který touží žít zbožně v Ježíši Kristu, bude pronásledován. 13Avšak zlí lidé a svůdci budou dělat pokrok stále k horšímu. Budou svádět, ale přitom jsou sami svedeni. 14Ty však zůstávej v tom, co ses naučil a o čem ses přesvědčil s vědomím, od koho ses to naučil.
15A už od miminka jsou ti známy posvátné písemnosti, které jsou schopny ti dát moudrost ke spáse skrze víru v Ježíše Krista. 16Celé Písmo je Bohem vdechnuté a je užitečné k vyučování, vnitřnímu přesvědčení, nápravě a výchově ve spravedlnosti, 17aby mohl být člověk stále připravený vůči Bohu – plné připravený vykonat jakýkoliv dobrý skutek.
Poznámky:
3,1 kruté – var. těžké (ne hmotnostně), složité, kruté (stejné slovo v Mt 8,28)
3,3 ďábelští – var. pomlouvační
3,6 podmanit – var. uvést do zajetí
Výzvy ke zbožnému životu
1Důrazně tě zapřísahám před Bohem a Ježíšem Kristem (který má soudit živé i mrtvé) při Jeho zjevení a při Jeho království:2Kaž slovo, stůj za ním vhod i nevhod, usvědčuj, napomínej a povzbuzuj se veškeré trpělivostí a učením.3Vždyť nastane čas, kdy lidé nesnesou zdravé učení, ale podle svých chtíčů si nahromadí kolem sebe učitele, kteří jim budou lechtat uši.4A odvrátí uši od pravdy a obrátí se k vymyšleným legendám.5Ale ty buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo evangelistya svou diakonii přiveď k úplnosti.
Pavlova situace
6Já jsem již obětován jako litá oběť a přichází čas mojí deportace.
7Usilovně jsem zápasil v dobrém usilovném zápase, dokončil jsem závodní dráhu a zachoval jsem víru.
8Zůstává pro mě uložen věnec spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán – ten spravedlivý Soudce. A nejen mně, ale i všem, kteří milují Jeho zjevení.9Usiluj o to, abys ke mně brzy přišel. 10Démas mě totiž opustil, miloval současný věk a odešel do Tesaloniky. Krescens odešel do Galacie a Titus do Dalmácie.
11Je se mnou pouze Lukáš. Vezmi Marka a přiveď ho s sebou, bude pro mě užitečný pro diakonii. 12Tychikose jsem poslal do Efezu. 13Až přijdeš, vezmi s sebou cestovní plášť, který jsem nechal v Troadě u Karpa, a knihy, hlavně pergameny. 14Kovář Alexander vůči mně projevil mnoho zla. Pán mu odplatí podle jeho skutků. 15Dávej si na něj pozor, velmi se stavěl na odpor proti našemu poselství. 16Při mojí první ústní obhajobě se mnou nikdo nestál, ale všichni mě opustili. Kéž jim to není počítáno! 17Avšak Pán stál se mnou a posilnil mě, aby skrze mě bylo kázání evangelia přivedeno k úplnosti a aby ho slyšeli všichni pohané. A byl jsem vysvobozen ze lví tlamy.
18Pán mě zachrání od každého zlého skutku a uchrání mě až do Svého nebeského království. Jemu buď sláva na věky věků. Amen.19Pozdrav Prisku, Akvilu i Oneziforův dům.
Závěr
20Erastos zůstal v Korintu. Trofimose jsem nechal nemocného v Milétu. 21Usiluj o to, abys ke mně přišel před zimou. Pozdravuje tě Eubulos, Pudens, Linus, Klaudia a všichni ostatní bratři. 22Ať je Pán Ježíš Kristus s tvým duchem. Milost s vámi se všemi. Amen.
[Druhý dopis týkající se Timotea – dříve zvoleného správce církve v Efezu – byl napsán z Říma, když byl Pavel přiveden před císaře Nera.]
Poznámky:
4,18 uchránit – var. spasit
Úvod
1Pavel, Boží otrok a apoštol Ježíše Krista podle víry vyvolených Božích lidí a poznání pravdy, která je podle zbožného chování,
2jež je založeno na naději věčného života. To slíbil před věčnými věky pravdomluvný Bůh.
3Ve Svém čase zjevil Své slovo v kázání, které mi bylo svěřeno podle příkazu našeho Spasitele, Boha.4Píši Titovi, mému legitimnímu dítěti podle společné víry: Milost a pokoj od Boha Otce a našeho Spasitele Pána Ježíše Krista.
Ustanovení starších
5Nechal jsem tě na Krétě kvůli tomu, abys dal do pořádku to, co zbývá, a ustanovil v každém městě starší – jak jsem ti přikázal.6Starším může být jen ten, kdo je bez viny, muž jedné manželky, který má věřící děti, není v obvinění z rozhazovačnosti či nepoddajnosti.7Je zapotřebí, aby byl správce církve jako Boží služebník bez viny, ne samolibý, neměl sklon k hněvu, nebyl pijan vína, neměl útočnou povahu ani nebyl ziskuchtivý.8Ale má být pohostinný, dobromilující, má mít sebeovládání, být spravedlivý, zbožný a má mít silnou vůli.9Pevně se drž věrného vyučování slova, abys byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém vyučování, tak i usvědčovat ty, kteří mluví proti Bohu.
Varování před bezbožnými lidmi
10Vždyť existuje mnoho nepoddajných lidí, kteří vedou zbytečné debaty a jsou podvodníci – hlavně ti z obřezaných. 11Takovým lidem je potřeba zavřít pusu. Ti zpřevracejí celé domácnosti a vyučují zbytečnosti kvůli hanebnému zisku. 12Jeden z nich, jejich vlastní prorok, řekl: ‚Kréťané jsou vždy lháři, zlá divoká zvěř, lenivá břicha.‘ 13Toto svědectví je pravdivé. Z toho důvodu je přísně napomínej, aby byli zdraví ve víře. 14Ať nevěnují pozornost židovským vymyšleným legendám a lidským přikázáním, které je odvracejí od pravdy. 15Čistým je všechno čisté, avšak znečištěným a nevěřícím není čisté nic; místo toho mají znečištěnou svou mysl a svědomí. 16Vyznávají, že znají Boha, ale svými skutky Ho zapírají. Jsou odporní, neposlušní a neosvědčení k jakémukoli dobrému skutku.
Poznámky:
1,12 divoká zvěř – var. šelmy
1,6 rozhazovačnost – v řečtině dosl. ne-spasení/ne-záchrana
Rady různým skupinám lidí v církvi
1Ty však mluv to, co se sluší na zdravé učení.2Starší lidé ať mají zdravý úsudek, jsou důstojní, mají sebeovládání, jsou zdraví ve víře, lásce a trpělivosti.3Stejně i starší ženy, ať mají příkladné úctyhodné chování, nejsou pomlouvačné, nejsou zotročeny přílišným pitímhroznového nápojea ať vyučují dobré věci.4Tímto vyučováním mohou poklidně usměrňovat mladé ženy v tom, aby byly manželomilující, dětimilujicí,5měly sebeovládání, byly svaté, pečovaly o domácnost, měly dobrou povahu a podřizovaly se svým mužům, aby nebylo znevažováno Boží slovo. 6Stejně i mladé muže napomínej, aby měli zdravou mysl.7Ve všem prezentuj sám sebe jako vzor dobrých skutků ve vyučování, neporušitelnosti, důstojnosti,8dobrých slovech, a jako člověka, kterému nelze nic vytknout. Tím bude protivník zahanben, a co se týče nás – nemůže říct nic zlého. 9Otroci ať se podřizují svým svrchovaným pánům, jsou u nich ve všem přijatelní a nemluví proti nim nic špatného.
10Ať si nedávají tajně peníze stranou, ale projevují ve všem dobrou věrnost, aby tím vším bylo ozdobeno vyučování našeho Boha Spasitele.
Boží milost
11Zjevila se Boží milost přinášející spásu všem lidem. 12Tato milost nás vychovává, abychom odmítli bezbožnost a světské chtíče a žili v současném věku sebeovládavě, spravedlivě a zbožně
13v očekávání blahoslavené naděje a v očekávání toho, že se ukáže sláva velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista.
14Ten dal sám Sebe za nás, aby nás zaplacením výkupného vykoupil od veškeré protizákonnosti a očistil Svůj vyvolený lid, který je aktivní v dobrých skutcích. 15Toto říkej, k tomu povzbuzuj a k tomu napomínej s veškerou přísností. Nikdo ať tebou nepohrdá.
Poznámky:
2,3 pomluvačné – var. ďábelské
2,12 vychovávat – var. trestat, vychovávat (proto trestat)
Zbožné chování
1Připomínej jim, ať se podřizují a poslouchají vládya autority; a ať jsou připraveni ke každému dobrému skutku.2Ať o nich nikdo nemluví špatně, jsou mírumilovní, mírní a ať projevují veškerou tichost vůči všem lidem. 3Vždyť i my jsme byli nerozumní, neposlušní, bloudící, otročící chtíčům a rozmanitým smyslným touhám; žili jsme ve špatnosti a závisti, byli jsme nenávistní a navzájem jsme se nenáviděli.
4Když se však zjevila dobrota a lidumilnost našeho Spasitele, Boha, spasil nás5– nestalo se to ze skutků, které jsme vykonali ve spravedlnosti, ale podle Své milosti – skrze koupel znovuzrození a úplnou obnovou Ducha svatého,6jehož na nás bohatě vylil skrze našeho Spasitele Ježíše Krista.
7Tak můžeme být ospravedlněni Jeho milostí a stát se dědici naděje věčného života.8Tato slova jsou důvěryhodná, a co se týče těchto věcí – tak chci, abys je důrazně prosazoval, aby jim lidé věřící Bohu věnovali pozornost a byli vedeni k dobrým skutkům. Je to dobré a užitečné vůči lidem. 9Vyhýbej se hloupým zbytečným debatám, řešením rodových linií, hádkám a bojům týkajících se zákonných věcí. Jsou neužitečné a zbytečné. 10Heretického člověka po prvním či druhém varování odmítni s vědomím, 11že takový člověk je zcela zvrácený a hřešícía sám sebe odsuzuje.
Závěr
12Jakmile k tobě pošlu Artema či Tychika, usiluj o to, abys přišel ke mně do Nikopole. Tam jsem se rozhodl strávit zimu. 13Znalce zákona Zénu a Apolla snažně připrav, aby neměli v ničem nedostatek. 14Ať učí naše lidi dělat dobré skutky a příkladně je vedou k pomoci u naléhavých potřeb, tedy aby nebyli neužiteční. 15Pozdravují tě všichni, kteří jsou se mnou. Pozdravuj ty, kteří nás mají rádi ve víře. Milost s vámi se všemi. Amen.
[Napsáno Titovi (dříve zvolený správce církve na Krétě) z Nikopole v Makedonii].
Poznámky:
3,9 zákonný – přídavné jméno od slova ‚zákon‘
3,10 heretický – ř. hairetikos – člověk, který svými svobodnými názory získává ostatní a způsobuje tak rozdělení
1Pavel, vězeň Ježíše Krista, a náš bratr Timoteus, píší našemu milovanému spolupracovníkovi Filemonovi,2naší sestře Apfii, našemu spoluvojákovi Archippovi a církvi ve tvém domě:3Milost vám a pokoj od našeho Boha Otce a Pána Ježíše Krista. 4Děkuji svému Bohu vždy, když se o vás zmiňuji na svých modlitbách.5Slyším totiž o vaší lásce a víře, kterou máte vůči Pánu Ježíši a vůči všem svatým.6Prosím, aby se společenství vaší víry stalo efektivní díky poznání všeho dobrého, které je ve vás v Ježíši Kristu.7Máme velikou radost a povzbuzení z vaší lásky, protože skrze tebe, bratře, bylo dáno odpočinutí pocitům svatých lidí. 8Ačkoli mám v Kristu úplnou svobodu ti rozkázat, co se sluší,9skrze lásku tě raději prosím, já, jako starý Pavel (v současné době i vězeň Ježíše Krista): 10Prosím tě za své dítě Onezima, kterého jsem porodil ve svých poutech. 11Ten byl kdysi neužitečný, nyní je však tobě i mně užitečný.
12Posílám ti ho zpět – on je mojí citovouzáležitostí, přijmi ho.
13Jeho si přeji ponechat u sebe, aby mi sloužil místo tebe, když jsem v poutech evangelia.
14Nechtěl jsem však udělat nic bez tvého úmyslu, aby tvoje prokázání dobra nebylo podle vynucení, ale dobrovolné.
15Možná právě proto byl od tebe na čas oddělen, abys ho navždy přijal zpět –
16již ne jako otroka, ale více než otroka – jako milovaného bratra. Je hlavně milovaný mnou, avšak tím více i tebou – jak v těle, tak v Pánu.
17Pokud mě máš za společníka, přijmi ho jako mě. 18Pokud by ti však nějak ublížil či pokud je ti něco dlužen – započítej mi to na účet. 19Já, Pavel, píši svou vlastní rukou: ‚Já ti to proplatím.‘ Abych ti nemusel připomenout, že mi také dlužíš sám sebe.
20Ano, bratře: Mám od tebe v Pánu výhodu. Dej tedy v Kristu odpočinutí mým pocitům. 21Jsem přesvědčen o tvojí poslušnosti, píši ti s vědomím, že uděláš i nad to, co jsem řekl.
22Zároveň mi však připrav ubytování. Doufám, že skrze vaše modlitby vám budu navrácen.
23Pozdravují tě Epafras (můj spoluvězeň v Ježíši Kristu) 24a moji spolupracovníci Marek, Aristarchus, Démas a Lukáš. 25Milost Pána Ježíše Krista buď s vaším duchem. Amen.
[Napsáno z Říma Filemonovi a posláno po služebníku domácnosti Onezimovi.]
Poznámky:
9 já – dosl. takový jako jsa
18 započítat – ř. slovo ve smyslu: započítat na (něčí) účet
Lepší andělů (Božství)
1Mnohokrát a mnoha způsoby již dávno Bůh promlouval k otcům v prorocích;2v těchto posledních dnech k nám promluvil v Synu, jehož ustanovil dědicem všeho. Skrze Něj také udělal věky.3On je zářivým odleskem Jeho slávy a charakteristickým otiskem Jeho podstaty. On, který nese všechno slovem moci skrze Sebe, vykonal očištění našichhříchůa posadil se po pravici Velebnosti na vysokém místě.4Stal se tím lepší nad anděly, čím význačnější zdědil jméno. 5Neboť kterému andělu kdy Bůh řekl: ‚Ty jsi Můj Syn. Já jsem Tě dnes zplodil.‘ ? A znovu: ‚Já budu Jemu Otcem a On Mi bude Synem.‘ 6A znovu, když přináší prvorozeného do obydleného světa, říká: ‚Ať se Mu pokloní všichni Boží andělé.‘ 7A ohledně andělů říká: ‚On dělá Své anděly závany větru a Své služebníky jako plamen ohně.‘ 8Avšak ohledně Syna říká: ‚Tvůj trůn, Bože, je na věky věků, a žezlo přímé spravedlnosti je žezlem Tvého království.
9Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi protizákonnost. Kvůli tomu Tě pomazal, Bože, tvůj Bůh olejem veselí nad Tvoje účastníky.‘ 10A jinde: ‚Ty, Pane, jsi na počátcích položil základy země, a nebesa jsou dílem Tvých rukou.
11Ona budou zničena, Ty však zůstáváš. Všechna zestárnou jako roucho
12a svineš je jako pokrývku a budou změněna [jako roucho], Ty jsi však Ten stále tentýž a Tvoje roky nezaniknou.‘ 13Kterému z andělů kdy řekl: ‚Posaď se po Mojí pravici, dokud před Tebe nepoložím Tvoje nepřátele jako rohož Tvých nohou.‘? 14Nejsou snad všichni andělé služební duchové, kteří jsou posláni k službě kvůli těm, kteří mají zdědit spásu?
Poznámky:
1,3 otisk – ř. slovo charaktér ve smyslu: otisk. Pův.: vyražený otisk u mince (srov. myšlenka v Mt 22,19-20)
1,9 var. společník
1,11 zůstávat – var. pokračovat
Lepší andělů (Božství)
1Kvůli tomu musíme více věnovat pozornost tomu, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.2Neboť pokud prostřednictvím andělů bylo řečeno slovo pevné a za každý přestupek i neposlušnost obdržel člověk spravedlivou řádnou odplatu,
3jak bychom potom utekli my, pokud zanedbáme tak velikou spásu, která bere počátekv tom, co řekl Pán, a které bylo potvrzeno těmi,4kdo ho slyšeli za Božího spoludosvědčování znameními, divy i rozmanitými zázraky a rozdělování Ducha svatého podle Své vůle?
Lepší andělů (lidství)
5Neboť Bůh nepodřídil andělům budoucí svět, o kterém mluvíme.6Kdosi někde slavnostně dosvědčil: ‚Co je člověk, že na něj pamatuješ, nebo syn člověka, že ho navštěvuješ?7Udělal jsi ho o něco málo podřadnějším, než jsou andělé, korunoval jsi ho slávou a ctí, a ustanovil jsi ho nad dílem Svých rukou.8Všechno jsi podřídil pod jeho nohy.‘ Neboť v tom, že Mu pořídil všechno, neponechal nic, co by mu nepoddal. Nyní však ještě nevidíme, že je Mu všechno podřízeno.9Avšak toho Jednoho, který byl učiněn o něco málo podřadnější, než jsou andělé, totiž Ježíše, vidíme pro utrpení smrti korunovaného ctí a slávou, aby z Boží milosti namísto každého člověkaokusil smrt.
10Neboť je vhodné na Toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, kdyžpřivedl do slávy mnoho synů, aby skrze utrpení byl dokonalým Původcem jejich spásy. 11Neboť Ten, který posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, jsou všichni z Jednoho. Z toho důvodu se nestydí je nazývat bratry: 12‚Tvoje jméno oznámím Svým bratrům; uprostřed shromáždění Ti budu zpívat chvalozpěvy.‘ 13A znovu: ‚Já Mu budu důvěřovat.‘ A znovu: ‚Hle: Já a děti, které Mi dal Bůh.‘ 14Protože jako se děti podílí na krvi i těle, tak podobně i On měl podíl na krvi i těle, aby skrze Svou smrt udělal bezbranným toho, který drží moc smrti – tj. ďábla, 15a aby propustil ty, kteří strachem ze smrti celý život propadli otroctví.
Lepší velekněz
16Neboť se neujímá andělů, ale ujímá se Abrahamova potomstva.
17Proto musel být ve všem podobný Svým bratrům, aby se stal milosrdným a věrným veleknězem v Božích věcech, aby byl milostiv vůčihříchům lidu.
18Protože Sám vytrpěl pokoušení, je schopen pomáhat těm, kteří jsou pokoušeni.
Poznámky:
2,4 rozdělovat – var. distribuovat
2,9 namísto – dosl. za
2,14 udělal bezbranným – var. udělat neúčiným (neaktivním), tj. zahubit, zničit, zrušit
2,17 být milostiv – var. usmířit, prokázat milosrdenství, odpustit
2,17 v Božích věcech – dosl. to vztahující se/vůči/k Bohu.
Lepší velekněz
1Proto svatí bratři a sestry, účastníci nebeského povolání, pozorujte apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše Krista,2který je věrný Tomu, který Ho ustanovil – jako byl i Mojžíš věrný v celém svém domě.3Tento Ježíš je však hoden větší slávy, než Mojžíš – jako má i stavitel větší čest, než dům samotný.4Neboť každý dům je někým postaven, Ten však, který postavil všechno, je Bůh.5A Mojžíš byl věrný v celém svém domě jako služebník, aby dosvědčil to, co mělo být řečeno.
6Avšak Kristus jako Syn je nad Svým domem; Jeho domem jsme my; pokud se ovšem budeme pevně držet našeho odhodlání a chlouby naděje až do konce. 7Proto jak říká Duch svatý: ‚Pokud DNES uslyšíte Jeho hlas,
8nezatvrzujte svou mysl jako v den provokování – v ten den pokušení na poušti –
9kdy Měpokoušeli vaši otcové, když Mě zkoušeli a viděli Moje skutky během čtyřiceti let.
10Proto jsem se na tu generaci rozzlobil a řekl jsem: ‚Ve své mysli stále bloudí a nepoznali Moje cesty. 11Jak jsem přísahal ve Svém hněvu: Nevstoupí do Mého odpočinutí.‘ 12Hleďte, bratři a sestry, aby snad v někom z vás nebyla zlá a nevěrná mysl, takže by odpadl od živého Boha. 13Proto se navzájem povzbuzujte po všechny dny, dokud se říká ‚DNES‘, aby snad někdo nebyl zatvrzen oklamáním hříchu. 14Neboť jsme se stali účastníky Krista, pokud ovšem to původní ujištění zachováme pevné až do konce.
15Když se říká: ‚Pokud DNES uslyšíte Jeho hlas, nezatvrzujte své mysli jako v den provokování.‘ 16– kdo jsou ti, co slyšeli, ti provokující? Nebyli to snad všichni ti, kteří vyšli z Egypta prostřednictvím Mojžíše? 17Na které lidi se však zlobil čtyřicet let? Zdali ne na ty, kteříhřešili, jejichž těla padla na poušti? 18Komu přísahal, že nevstoupí do Jeho odpočinutí, ne-li těm, kteří neposlechli? 19A vidíme, že nemohli vstoupit kvůli nevíře.
Poznámky:
3,6 odhodlání – var. svoboda slova, důvěra
3,7 dnes – var. nyní
3,14 ujištění – var. podstata
Lepší velekněz
1Je ponecháváno zaslíbení vstoupit do Jeho odpočinutí. Proto se bojme, aby se nikdo z vás ani nejevil jako někdo, kdo ho promeškal.
2Neboť nám je kázáno evangelium, stejně jako jim. Ale to slovo, které slyšeli, jim neprospělo, protože nebyli spojeni vírou s těmi, kteří slyšeli.3Neboť vstupujeme do odpočinutí my, kteří jsme uvěřili, jak je řečeno: ‚Jak jsem přísahal ve Svém hněvu: ‚Nevstoupí do Mého odpočinutí.‘ – ačkoliv to dílo bylo hotové od založení světa.4Neboť někde řekl ohledně sedmého dne toto: ‚A v sedmý den Bůh odpočinul od celého Svého díla.‘ 5A zde zase: ‚Nevstoupí do Mého odpočinutí.‘ 6Proto: Zůstává tedy možnost do toho odpočinutí vstoupit (a ti, kterým bylo dříve kázáno evangelium, nevstoupili kvůli úmyslné nevěře)
7– Bůh totiž znovu určuje jeden den jako ‚DNES‘, když v Davidovi říká po dlouhém čase (jak je předpovězeno): ‚Pokud DNES uslyšíte Jeho hlas, nezatvrzujte své mysli.‘8Neboť kdyby jim Jozue udělal odpočinutí, nemluvil by o jiném, pozdějším dni.
9Proto Božímu lidu zůstává zachovávání soboty. 10Neboť ten, který vstoupil do Jeho odpočinutí, odpočinul také od svého díla tak, jako odpočinul od Svého díla Bůh. 11Usilujme proto vstoupit do tohoto odpočinutí, aby snad nikdo nepadl podle stejného příkladu úmyslné nevěry. 12Neboť Boží slovo je živé, efektivní, ostřejší než jakýkoliv dvousečný meč, pronikající až na rozdělení duše i ducha, kloubů i kostní dřeně; a soudí přemýšlení a myšlení mysli. 13A není před Ním skryté žádné stvoření, neboť všechno je nahé a odhalené před očima Toho, jemuž budeme skládat účty. 14Proto pokud máme tak velikého velekněze, který prošel nebesy – Ježíše, Božího Syna – držme se pevně našeho vyznání.
15Neboť nemáme velekněze, který by nemohl mít soucit s našimi slabostmi, ale máme takového, který byl ve všem podobně pokoušenjako my, ale bez hříchu. 16Proto směle přistupme k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a našli milost k pomoci v pravý čas.
Poznámky:
4,2.6 kázat evangelium – var. oznámit radostnou zvěst
4,2 spojeni – var. pospojováni (jako jsou spojené orgány v těle (viz 1. Kor 12,24), smísit dohromady
4,3 bylo hotové – dosl. stalo se
4,7 předpovědět – var. dříve řečeno
4,8 Jozue – stejné ř. slovo (jméno) jako se používá pro Ježíše
Žid 4,9 zachovávání sobotního odpočinku – sloveso sabatismos, které znamená zachovávat sobotu, sobotovat (každotýdenní zachovávání v soboty, v tomto smyslu je to v mimobiblické literature z té doby (Plutarchos (Moralia, 3. Sekce), Martyr (Dialog s židem Tryfónem (23,3), Epifan ze Salaminy (Panarion (30,2,2), Apoštolská konstituce (2,36,2), Martyrium Petri et Pauli)
4,16 var. vhodná příležitost
Lepší velekněz
1Neboť každý velekněz je brán z lidu a je ustanoven pro lid v tom, co je k Bohu, aby obětoval dary a oběti za hříchy.2Dovede soucítit s neznalým a bloudícím, protože i on sám je obklopen slabostí.3A kvůli tomu dluží za lidi i za sebe oběti za hřích.4Nikdo si nemůže brát tuto čest, ale jen ten, kdo je povolán od Boha stejně jako i Áron. 5Tak i Kristus neoslavil sám Sebe, když se stal veleknězem, ale oslavil Ho Ten, který Mu řekl: ‚Ty jsi Můj Syn. Já jsem Tě dnes zplodil.‘ 6Stejně i jinde říká: ‚Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova.‘ 7On ve dnech Svého těla se silným křikem a slzami obětoval modlitební prosby a opravdové modlitby Tomu, který je schopen Ho zachránit ze smrti. A byl vyslyšen pro Svou posvátnou úctu.8Ačkoliv byl Syn, naučil se poslušnosti z toho, co vytrpěl.
9A takdosáhl dokonalosti a stal se všem, kteří Ho poslouchají, příčinou věčné spásy, 10když byl jmenován Bohem za velekněze podle řádu Melchisedechova. 11O tom by nám bylo ještě mnoho co mluvit a bylo by to slovy těžké vysvětlit, protože jste se stali takovými, že máte lenivé uši. 12Vždyť jste dlužníky: Máte být skrze uplynulý čas dávno učiteli, ale opět se potřebujete učit počátečnímzákladním principům Božích výroků. Stali jste se těmi, kteří potřebují mléko, a ne hutný pokrm. 13Neboť každý, kdo má podíl na mléku, je nezkušený ve slovech spravedlnosti, protože je malým dítětem.
14Avšak pro dospělé je hutný pokrm, totiž pro ty, kteří mají praxí vytrénované smysly pro rozsuzování dobrého a zlého.
Poznámky:
5,9 příčinou – var. důvodem, autorem, původcem (spasení)
5,13 malé dítě – var. miminko, malé dítě, prostý (neznalý) člověk
5,14 dospělý – var. dokonalý
5,14 praxí – var. návykem, zvykem, zkušenostmi
5,14 vytrénované – ř. slovo znamená dosl. usilovně trénovat se silným zasazením. Od slova γυμνός (nahý), odkazuje na nahé (nebo téměř nahé) řecké sportovce, kteří měli tvrdý výcvik.
Lepší velekněz
1Proto opusťme počátečnívyučování Kristových slov a nesme se k dospělosti. Neklaďme znovu základy učení ozměně myšlenív lítosti ohledně mrtvých skutků a víry na základě Boha,2vyučování ohledně křtů, pokládání rukou, vzkříšení z mrtvých a věčného soudu.3A to dělejme, pokud to Bůh dovolí. 4Neboť ty, kteří byli kdysi osvíceni, okusili nebeského daru, stali se účastníky Ducha svatého5a okusili dobrého Božího slova i moci budoucího věku,
6a odpadli, je nemožné znovu obnovovat ke změně myšlenív lítosti, když sami ze své vůle a sdůrazem ukřižovávají Božího Syna a vystavují Ho veřejné hanbě.7Neboť země, která pije déšť (jenž na ni přichází) a rodí rostliny (které jsou užitečné těm, pro které je také obdělávána), dostává od Boha požehnaný podíl.8Když však přináší trní a bodláčí, je neosvědčená a má blízko k prokletí. Jejím koncem je spálení. 9Milovaní, co se týče vás: Jsme přesvědčeni o tom lepším a majícím spásu – přestože i takto mluvíme. 10Neboť Bůh není nespravedlivý, aby zapomněl na vaše namáhavé dílo a lásku, kterou jste projevili vůči Jeho jménu, když jste sloužili a stále sloužíte svatým lidem.11Avšak toužíme, aby každý z vás projevoval stejnou snahu k získání plné jistoty naděje, která bude až do konce, 12abyste se nestali lenivými, ale stali se napodobovatelé těch, kteří jsou skrze víru a trpělivost dědici zaslíbení. 13Když dal Bůh Abrahamovi slib a neměl nikoho vyššího, při kom by přísahal, takže‚přísahal při Sobě.‘ 14Řekl: ‚Požehnám ti požehnáním a rozmnožím tě rozmnožováním.‘15A tak trpělivě počkal a dosáhl toho zaslíbení. 16Neboť lidé přísahají při někom větším, než jsou oni sami; přísaha je potvrzením a jejich spor tím skončí. 17Když chtěl Bůh ještě hojněji ukázat dědicům zaslíbení nezměnitelnost Svého úmyslu, zprostředkoval to přísahou,
18abychom prostřednictvím těch dvou nezměnitelných záležitostí (ve kterých je nemožné, aby Bůh lhal) měli pevné povzbuzení. My, kteří jsme uprchli do bezpečí, abychom pevně uchopili předloženou naději, 19kterou máme jako kotvu duše, jistou a pevnou a vstupující až do toho vnitřního prostoru za oponu, 20kam kvůli nám vešel Ten, který nás předběhl, totiž Ježíš, který se stal navěky veleknězem podle řádu Melchisedecha.
Poznámky:
6,1 dospělost – var. dokonalost, vyzrálost
6,6 s důrazem ukřižovávají – ř. slovo složené z předpony ἀνά (znovu/důrazně) a σταυρόω (ukřižovat). Var. znovuukřižovávají
6,20 Ten, který nás předběhl – v ř. jedno slovo (‚před-běžec‘)
Lepší velekněz
1Neboť ten Melchisedech (král Sálemu, kněz Nejvyššího Boha) se setkal s Abrahamem, který se vracel z drtivé porážky králů, a požehnal mu.2Tomu Melchisedechovi také Abraham ze všeho odměřil desátek. On je nejprve v překladu: ‚Král spravedlnosti‘ a potom i: ‚Král Sálemu‘, tj. ‚Král pokoje‘.
3Bez otce, bez matky, bez rodokmenu a nemající ani počátek dnů ani konec života – je připodobněn Božímu Synu a zůstává knězem navěky. 4Hleďte, jak velký je Ten, jemuž i patriarcha Abraham dal desátek z kořisti.
5A vskutku ti ze synů Léviho, kteří přijímají kněžský úřad, mají podle zákona přikázáno brát desátky od lidí, tj. od svých bratrů, ačkoliv i oni vyšli z Abrahamových beder.6Avšak ten Melchisedech, který nepochází z jejich rodokmenu, přijal desátek od Abrahama a požehnal tomu, který měl zaslíbení.7A není žádný spor ohledně toho, že níže postavenému je žehnáno od lépe postaveného. 8A zde přijímají desátky smrtelní lidé, tam však přijímá desátek někdo, o němž je svědectví, že žije.9A tak říkám toto slovo: Prostřednictvím Abrahama dal desátek i Lévi, který přijímá desátky. 10Vždyť když se s ním Melchisedech setkal, byl stále v bedrech otce. 11Pokud by byla dokonalost skrze levitské kněžství – vždyť lid je k tomu kněžství zavázán zákonem – proč by bylo ještě potřeba, aby povstal rozdílný kněz – podle řádu Melchisedechova – a nebyl jmenován podle řádu Áronova?
12Neboť pokud nastala změna kněžství, je nutné, aby nastala také změna zákona. 13Ten, o němž se toto říká, má podíl na rozdílném kmenu, ze kterého se nikdo nevěnoval službě u oltáře. 14Neboť je evidentní, že náš Pán vyšel z Judy, a ohledně tohoto kmenu Mojžíš neřekl nic o kněžství. 15A je to ještě více zřejmější, pokud povstal podle podobnosti Melchisedechovy rozdílný kněz,
16který není učiněn podle zákona tělesného přikázání, ale podle moci nezničitelného života. 17Neboť se svědčí: ‚Ty jsi knězem na věky podle řádu Melchisedechova.‘ 18Neboť tím se ruší předchozí přikázání kvůli slabosti a neužitečnosti toho přikázání.
19Vždyť zákon nic neprivedl k dokonalosti, uvádí však lepší naději, skrze kterou se přibližujeme k Bohu. 20A to tím více, že to nebylo bez přísahy – neboť oni se stali bez přísahy kněžími, 21On se však stal knězem s přísahou skrze Toho, který o Něm řekl: ‚Pán přísahal a nebude litovat: ‚Ty jsi knězem na věky podle řádu Melchisedechova.‘ 22– tím spíše se stal Ježíš také ručitelem lepší smlouvy. 23A ohledně nich – mnozí se stali kněžími, protože smrt bránila, aby kněžími zůstávali. 24Protože však On zůstává na věky, má nezměnitelné kněžství. 25Proto může cele spasit ty, kteří se skrze Něj přibližují Bohu. Navždy žije, aby se za ně přimlouval. 26Neboť takový velekněz je pro nás vhodný: zbožný, nevinný, neznečištěný, oddělený od hříšníků, vyvýšený nad nebesa, 27pro kterého není nutné (jako u veleknězů na každý den) obětovat nejdříve za své hříchya pak za hříchy lidu, neboť to udělal jednou provždy, když sám Sebe obětoval.
28Neboť zákon ustanovuje za velekněze lidi, kteří mají slabost, avšak slovo přísahy, které bylo po zákoně, ustanovuje za velekněze Syna, který sestal dokonalým na věky.
Poznámky:
7,12 změna – var. přenesení, proměna
7,15 více zřejmější - dosl. hojněji zřejmější
7,25 cele – var. kompletně, navždy
Lepší velekněz
1Avšak suma toho všeho, co je řečeno: Máme takového velekněze, který se posadil po pravici trůnu Velebnosti v nebesích.2Je úředníkem svatého a pravého svatostánku, který je vztyčen Pánem – a ne člověkem.3Neboť každý velekněz je ustanoven k obětování darů a obětí, proto bylo zapotřebí, aby i On měl něco, co by obětoval.4Kdyby byl na zemi, ani by nebyl knězem, protože na zemi jsou ti, kteří přináší dary podle zákona.5Ti vykonávají posvátnou službu obrazu a stínu nebeských věcí – jak byl instruován Mojžíš, když měl dokončit svatostánek; vždyť říká: ‚Hleď, ať uděláš všechno podle příkladu, který ti byl ukázán na hoře.‘ 6Nyní však Kristus dosáhl význačnější služby, jako je i prostředníkem lepší smlouvy, ke které jsou zákonně vázány lepší zaslíbení.
Lepší smlouva
7Neboť pokud by první smlouva byla neporušená, nehledalo by se místo pro druhou.8Neboť když je obviňuje, říká: ‚Hle, přicházejí dny,‘ říká Pán. ‚A naplním s domem Izraele i s domem Judy novou smlouvu.9Ne podle té smlouvy, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, když jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Neboť oni v Mojí smlouvě nesetrvali a Já jsem je zanechal,‘ říká Pán.
10‚Protože toto je smlouva, kterou smluvím s domem izraelským po těch dnech,‘ říká Pán: ‚Moje zákony dám do jejich myslí a napíši jim je do jejich přemýšlení. A budu jim Bohem a oni budou Mým lidem. 11A nikdo nebude vyučovat občana svého města a nikdo nebude vyučovat svého bratra slovy: ‚Poznej Pána.‘ Protože Mě budou znát všichni, od nejmenšího po největšího z nich, 12protože budu milostiv vůči jejich nespravedlnostem a na jejich hříchy [a jejich protizákonnosti] už jistě nevzpomenu.‘ 13Když mluví o nové smlouvě, prohlásil za starou tu první smlouvu. Co je však stárnoucí a staré, je blízko zmizení.
Poznámky:
8,2 úředník – státní/veřejný úředník, služební povahy
8,2 vztyčit – ř. slovo znamená dosl. postavit (stan)
8,7 neporušená – var. bez vady
8,8 naplnit – dosahovat výsledku (důraz na koncový bod) působením více faktorů
8,9 setrvat – var. zůstat, pokračovat
8,9 zanechal – var. nedbal jich , zanechal (bez péče)
8,13 prohlásil za starou – ř. slovo dosl. stárnout, prohlásit za staré
Lepší svatyně a oběť
1Také první smlouva měla ustanovení ohledně posvátných služeb; a měla pozemskou svatyni.2Neboť byl postaven první svatostánek, ve kterém byl svícen, stůl a chleby předložení – tomu se říká ‚svatyně‘,3avšak za druhou oponou byl další stan, kterému se říkalo: ‚svatyně svatých‘.4Měl zlatý kadidlový oltář a schránu smlouvy ze všech stran obloženou zlatem, ve které byl zlatý džbán obsahující mannu, Áronovu vykvetlou hůl a desky smlouvy.5Nad schránou byli cherubíni slávy zastiňující slitovnici. Ohledně těch věcí není teď potřeba jednotlivě mluvit. 6Když je to však takto připraveno, do tohoto prvního svatostánku stále vstupují kněží, kteří vykonávají posvátnou službu,7a do druhého oddělení vstupujejen jednou ročně velekněz. A nevstupuje tam bez krve, kterou obětuje za sebe a za hříchy lidu spáchané v nevědomosti,
8čímž Duch svatý objasňuje, že ještě není zjevena cesta do svatyně, dokud stojí první svatostánek,
9který je podobenstvím pro přítomný čas, ve kterém jsou obětovány dary a oběti, jež nemohou ve svědomí přivést k dokonalosti ty, kdo vykonávají posvátnou službu ve svatyni,
10ale týkají se jen jídel, nápojů a různého ponořování do vody a ustanovení ohledně těla – to bylo uloženo až do času nápravy. 11Avšak když přišel Kristus jako velekněz budoucího dobra (skrze větší a dokonalejší svatostánek, který nebyl udělán lidskýma rukama, tj. nebyl z tohoto stvoření), 12nevešel skrze krev kozlů a telat, avšak skrze Svou vlastní krev vstoupil jednou provždy až do svatyně, aby nalezl věčné vykoupení. 13Neboť pokud krev kozlů a býků a popel z jalovice pokropením posvěcuje to, co je poskvrněno k čistotě těla, 14čím více krev Krista, který skrze věčného Ducha obětoval Bohu sám Sebe neposkvrněného, očistí vaše svědomí od mrtvých skutků k vykonávání posvátné službě živému Bohu! 15A kvůli tomu je prostředníkem nové smlouvy, aby po Jeho smrti (která nastala kvůli vykoupení z přestupků spáchaných pod první smlouvou) přijali zaslíbení věčného dědictví ti, kteří jsou povoláni. 16Neboť kde je závěť, tam je nutné prokázat smrt toho, kdo ji smluvil. 17Neboť závěť je pevně platná až po smrti; a tak není platná, když žije ten, kdo ji smluvil. 18Proto ani ta první smlouva nebyla uvedena v planost bez krve.
19Neboť když Mojžíš řekl celému lidu přikázání podle zákona, vzal krev telat a kozlů s vodou, šarlatovou vlnou a yzop a pokropil samotnou knihu zákona i celý lid se slovy: 20‚Toto je krev smlouvy, kterou vám přikázal Bůh.‘ 21Stejným způsobem také pokropil svatostánek a všechny předměty služby.
22A téměř všechno se podle zákona očišťuje v krvi; a bez prolití krve není odpuštění. 23Bylo tedy nutné, aby obrazy těch věcí, které jsou v nebesích, byly takto očišťovány. Avšak samotné nebeské věci jsou očišťovány lepšími oběťmi, než jsou tyto. 24Neboť Kristus nevstoupil do svatyně, která byla udělána lidskýma rukama a je kopií té pravé svatyně, ale vstoupil do samotného nebe, aby se nyní za nás ukázal před Boží tváří. 25Nepřišel proto, aby častokrát obětoval sám Sebe – jako velekněz, který vstupuje každý rok do svatyně s cizí krví – 26jinak by musel od založení světa Sám častokrát trpět. Nyní je však zjeven jednou při dovršení věků, aby zrušil hříchy skrze Svou oběť. 27A jako je uloženo lidem jednou zemřít, a potom bude soud,
28tak i Kristus byl jednou obětován, aby vynesl hříchy mnoha lidí. Podruhé se bez hříchu ukáže ke spáse těm, kteří Ho toužebně očekávají.
Poznámky:
9,1 pozemskou – dosl. světskou (tedy z tohoto světa)
9,1.6.9.14 sloužit – var. uctívat
9,2.3.6.8 ř. slovo odkazující na stan/svatostánek
9,2.3(2x).8.12 svatyně – dosl. (to) svaté
9,4 obsahující – dosl. mající
9,6 stále – dosl. skrze všechno
9,6 vykonávají – var. dokončují, tj. plně uskutečňují
9,10 náprava – var. reforma
9,16.17 závěť – ř. slovo znamená jak smlouva (v NZ a v epištole Židům takto překládáno), tak i závěť
9,16 prokázat – dosl. přinést
9,17 není platná – dosl. nemá sílu/moc/působení
Lepší svatyně a oběť
1Protože má zákonpouze stín přicházejícího dobra a nemá samotný obraz těch skutečností, nemůže každý rok stejnými oběťmi (jež jsou neustále obětovány) udělat dokonalé ty, kteří s nimi přistupují.2Pokud by se stalo, že by ti, kteří vykonávají posvátnou službu ve svatyni, už neměli žádné špatné svědomí ohledněhříchu (když jsou jednou provždy očištěni) - nevedlo by to snad k tomu, že by přestaly být přinášeny oběti? 3Ale v těch obětech je každým rokem připomínka hříchů,4neboť je nemožné, aby krev býků a kozlů odstraňovala hříchy. 5Proto když vstupuje do světa, říká: ‚Obětní dary a jiné oběti jsi nechtěl, avšak připravil jsi Mi tělo;6celopaly a oběti za hříchy sis neoblíbil.‘7Tehdy jsem řekl: ‚Hle: Jsem tu – jak je o Mně napsáno ve svitku knihy – abych konal, Bože, Tvoji vůli.‘ 8Když napřed říká: ‚Obětní dary, oběti, celopaly a oběti za hřích jsi nechtěl, ani jsi v nich nenašel zalíbení‘ – tedy ty, které se obětují podle zákona, 9potom řekne: ‚Hle, jsem tu, abych konal, Bože, Tvoji vůli‘ – to první ruší, aby ustanovil to druhé. 10V té vůli jsme posvěceni skrze oběť Ježíšova těla jednou provždy. 11Každý kněz stojí a každý den slouží ve svatyni a obětuje častokrát ty samé oběti, které nikdy nemohou odstranit hříchy.
12Když Tento Ježíš přinesl jedinou oběť za hříchy navěky, usedl po Boží pravici a nadále čeká, 13až budou položeni Jeho nepřátelé jako rohož pod Jeho nohy. 14Neboť jedinou obětí udělal dokonalé navěky ty, kteří jsou posvěcováni. 15Vždyť nám o tom svědčí i Duch Svatý. Neboť po slovech:
16‚Toto je smlouva, kterou s nimi smluvím po těch dnech, říká Pán: Moje zákony dám do jejich myslí a napíši jim je do jejich přemýšlení,‘17dodává: ‚A na jejich hříchy a na jejich protizákonnosti už jistě nevzpomenu.‘ 18Vždyť kde je odpuštění jejich hříchů, tam již není oběť za hřích.
Lepší život křesťanů
19Bratři a sestry, když tedy máme smělou důvěru vstoupit do svatyně v Ježíšově krvi 20(díky které nám uvedl v platnost novou a živou cestu skrze oponu, tj. Své tělo) 21a když máme tak velikého kněze nad Božím domem,
22přistupujme s opravdovou myslí v plné jistotě víry, v myslích očištěni pokropením od zlého svědomí a s tělem vykoupaným v čisté vodě.
23Držme se neochvějně a pevně vyznání svénaděje, neboť věrný je Ten, který slibuje. 24Buďte k sobě navzájem pozorní, abyste se podněcovali k lásce a dobrým skutkům. 25Neopouštějte svoje společná shromáždění, jak to mají někteří ve zvyku, ale povzbuzujte se tím více, čím více vidíte, jak se přibližuje ten den. 26Neboť pokud dobrovolně hřešíme poté, co jsme přijali známost pravdy, nezůstává již pro nás oběť za hříchy,
27ale jen jakési strašlivé očekávání soudu a dychtivého ohně, který má pohltit odpůrce.
28Pokud někdo odmítá Mojžíšův zákon, umírá bez soucitu na základě dvou nebo tří svědků. 29Přemýšlejte, oč horšího potrestání je hoden ten, kdo pošlapal Božího Syna, krev smlouvy (ve které je posvěcen) považuje za obyčejnou a uráží Ducha milosti! 30Vždyť znáte Toho, který řekl: ‚Pomsta je Moje, Já odplatím,‘ říká Pán. A znovu: ‚Pán bude soudit Svůj lid.‘ 31Je strašlivé upadnout do rukou živého Boha! 32Připomeňte si však dřívější dny, ve kterých jste byli osvíceni a vytrvali jste pod utrpením mnoha zápasů. 33Buď jste byli veřejně vystavováni pohanění a pronásledování, nebo jste se stali společníky těch, se kterými bylo takto zacházeno. 34Neboť jste měli soucit s vězni a drancování svého majetku jste přijali s radostí a vědomím, že sami máte lepší a trvalejší majetek v nebi.35Proto nezahazujte svou smělou důvěru, která má velikou řádnou odplatu. 36Neboť je vám zapotřebí vytrvalosti, abyste činili Boží vůli a přijali zaslíbení. 37‚Neboť ještě velmi, velmi krátce a Ten přicházející přijde a s příchodem nebude prodlévat. 38Můj spravedlivý bude žít z víry; a kdyby ustoupil, Moje duše v něm nebude mít zalíbení.‘ 39My však nejsme lidé ustupující k zatracení, ale jsme lidé víry k získání duše.
Poznámky:
10,29 obyčejnou – var. překladu: poskvrněnou
Lepší život křesťanů
[*výklad]1Neboť víra je spoléhánína reálné záležitosti; je důkazem, který poukazuje na to, co nevidíme. 2Neboť v ní naši předkové dostali svědectví od Boha.3Vírou rozumíme, že Božím výrokem byly zformovány věky, takže to, co vidíme, nevzniklo z viditelného. 4Vírou obětoval Ábel lepší oběť než Kain. Skrze ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý, když Bůh vydal svědectví ohledně jeho daru; a skrze ni mluví, i když je stále mrtev. 5Vírou byl Enoch přenesen, aby neviděl smrt; a nebyl nalezen, protože ho Bůh přenesl. Vždyť předtím, než byl přenesen, měl svědectví, že se líbil Bohu.6Vždyť bez víry je nemožné se líbit Bohu, neboť ten, kdo přistupuje k Bohu, musí věřit, že existuje, a těm, kdo Ho hledají, se stává Odplatitelem. 7Vírou byl varován Noe ohledně toho, co ještě nebylo vidět; ve zbožnosti postavil archu ke spáse svého domu. Skrze tu víru odsoudil svět a stal se dědicem podle spravedlnosti víry. 8Vírou Abraham uposlechl, když byl povolán, aby vyšel na místo, které měl obdržet za dědictví. A vyšel, přestože nevěděl, kam jde.9Vírou přebýval jako cizinec v zaslíbené zemi, pobýval ve stanu s Izákem a Jákobem, spoludědici toho samého zaslíbení. 10Neboť čekal na město mající základní kameny, jehož řemeslníkem a stavitelem je Bůh. 11Vírou také Sára, sama neplodná, přijala moc k založení potomstva. I když neměla příhodný věk, porodila, protože považovala za věrného Toho, který jí to slíbil. 12Proto také z jednoho člověka, již umrtveného, bylo narozeno mnoho potomků, jako je množství nebeských hvězd a jako je nesčíselně písku na mořském břehu. 13Ti všichni zemřeli podle víry. Neobdrželi zaslíbení a jen z dálky zahlédli, pozdravili a vyznali, že jsou na zemi jen hosté a cizinci. 14Neboť ti, kdo takto mluví, zjevně prokazují, že usilovně hledají pravou domovinu. 15Kdyby totiž pamatovali na to, odkud vyšli, měli by příležitost se navrátit. 16Nyní však říkám: Chtějí dosáhnout lepší domoviny, tj. nebeské domoviny. Proto se za ně Bůh nestydí, když je jimi nazýván ‚Bohem‘. Vždyť jim připravil město. 17Vírou obětoval Abraham Izáka. Byl zkoušen – svéhojedináčka obětoval ten, který přijal zaslíbení. 18Jemu bylo řečeno: ‚V Izákovi bude nazváno tvoje potomstvo.‘ 19Přemýšlel, že Bůh je schopen vzkřísit z mrtvých. Přijal ho zpět jako předobraz. 20Vírou ohledně budoucích věcí také požehnal Izák Jákobovi a Ezauovi. 21Vírou Jákob, když umíral, požehnal každému z Josefových synů a ‚poklonil se Bohu nad vrcholkem své hole.‘ 22Vírou umírající Josef udělal zmínku ohledně odchodu izraelských synů a dal jim příkazy ohledně jeho kostí. 23Vírou byl narozený Mojžíš ukrýván od svých rodičů po tři měsíce, protože uviděli krásné dítě a nebáli se královského příkazu. 24Vírou Mojžíš, když se stal velikým, odmítl být nazván synem faraonovy dcery.
25Raději si vybral spolutrpět zlo s Božím lidem, než mít dočasný požitek zhříchu.
26Za větší bohatství nežpoklady Egypta pokládal Kristovo pohanění, neboť vzhlížel ke své řádné odplatě.
27Vírou opustil Egypt; nebál se královského hněvu; vždyť odolal, jakoby viděl Neviditelného.
28Vírou uspořádal pesach a pokropil zárubně krví, aby se jich nedotkl ten, který způsobil zkázu prvorozeným.
29Vírou přešli Rudé moře jakoby po suché zemi; když to zkusili Egypťané, moře je pohltilo.
30Vírou padly hradby Jericha, když je obcházeli po sedm dní. 31Vírou prostitutka Rachab nespoluzemřela s těmi neposlušnými lidmi, když s pokojem přijala špehy. 32A co ještě dalšího říkat? Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vyprávět o Gedeónovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích, 33kteří si prostřednictvím víry podmaňovali království, konali spravedlnost, dosahovali zaslíbení, zacpávali ústa lvům, 34hasili moc ohně, utekli ústům meče, byli posíleni ve slabosti, stali se silnými ve válce, odvrátili vojenské tábory cizích vojsk; 35ženy přijímaly své vzkříšené mrtvé, jiní lidé však byli mučeni, nepřijímaje vykoupení, aby dosáhli lepšího vzkříšení. 36Jiní lidé přijímali posměch, bolestivé bičování, zkoušky, dále přijímali pouta i vězení.
37Byli kamenováni, rozřezáni na dvě poloviny, pokoušeni, zemřeli vraždícím mečem, toulali se v ovčích kůžích, v kozích kůžích, zakoušeli útisk a trpěli zlem… 38Svět jich nebyl hoden. Bloudili v pustinách, horách, jeskyních a dírách země. 39A všichni tito lidé dostali svědectví skrze víru, ale neodnesli si to, co bylo zaslíbeno,
40neboť Bůh pro ně předvídal něco lepšího, aby nedosáhli dokonalosti bez nás.
Poznámky:
11,2 předkové – dosl. starší
11,3 věky – var. světy (to, co bylo zformováno v čase)
11,5 přenesen – var. změněn
11,7 zbožnost – ř. slovo dosl. ‚dobro-úcta/strach‘ před Bohem, překládáno jako: zbožnost
11,10 řemeslníkem – var. architektem
11,12 umrtvený – patrně ve smyslu: postrádající život (životní sílu), stejné ř. slovo v Ř 4,19! a Kol 3,5
11,17 testován – var. pokoušen, zkoušen
11,19 předobraz – dosl. v podobenství
11,22 odchod – ř. slovo exodus
11,26 pohanění – var. urážení Kristovo (tedy urážky, které pocítil Kristus)
11,28 uspořádal – dosl. udělal (uskutečnil)
Lepší život křesťanů
1Proto i my, když jsme obklopeni tak velkým oblakem svědků, odložme všechnu zátěž a snadno nás oklopující hřích. Skrze trpělivost běžme závod, který je nám předložen,
2přitom se upřeně dívejme na Ježíše, Původce a Dokončovatelenaší víry, který pro radost, jež byla před Ním předložena, vytrpěl kříž, když povrhnul hanbou. Usedl po pravici Božího trůnu.3Vždyť pouvažujte nad Tím, který vytrpěl proti Sobě tak velkou vzpouru od hříšníků, abyste nezeslábli, ochabujíce ve svých duších.4Ještě jste neodolávali až do krve v usilovném zápase proti hříchu. 5Úplně jste zapomněli na vybídnutí, které je vám adresováno jako synům: ‚Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu, ani neochabuj, když jsi od Něj usvědčován.6Vždyť koho Pán miluje, toho vychovává; bičuje každého, koho přijímá za syna.‘ 7Snášejte to jako výchovu; Bůh vás bere jako syny. Vždyť co je to za syna, jehož otec nevychovává?!8Pokud jste však bez výchovy, jejíž účastníci se stali všechny děti, potom jste nemanželské děti a nejste synové.9Dále: V našich tělesných otcích jsme měli vychovatele a měli jsme je v úctě. Nebudeme mnohem více podřízeni Otci duchů, abychom žili? 10Vždyť nás vychovávali na pár dní podle svého úsudku, avšak On nás vychovává k užitku a k podílu na Jeho svatosti. 11Každá výchova se v ten přítomný čas nezdá být radostná, ale bolestná. Avšak později vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří byli prostřednictvím té výchovy trénováni. 12Proto napřimte umdlené ruce a ochrnutá kolena 13a udělejte přímé stezky pro své nohy, aby se to, co je chromé, nevykloubilo, ale naopak uzdravilo. 14Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez které nikdo neuvidí Pána, 15dohlížejíce na to, aby se nestalo, že by měl někdo nedostatek Boží milosti, protože by ho trápil nějaký vzhůru vzrůstající kořen hořkosti, skrze který by se mnozí znečistili. 16Ať nikdo není smilník či světský člověk jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediné jídlo. 17Vždyť víte, že když chtěl později to požehnání zdědit, tak – ačkoliv o to požehnání se slzami usiloval – byl odmítnut, neboť v sobě nenašel místo prozměnu myšlenív lítosti. 18Vždyť jste nepřistoupili k hmatatelné hoře, hořícímu ohni, temnotě, hluboké mrákotě, vichřici,
19zvuku polnice a k takovému hlasu slov, že ti, kteří ten hlas uslyšeli, prosili, aby jim nebylo přidáváno slovo, 20neboť nemohli snést to, co bylo přikazováno: ‚I kdyby se jen divoká zvěř dotkla té hory, bude ukamenována [nebo prostřelena šípem].‘ 21A tak strašlivá byla ta podívaná, že Mojžíš řekl: ‚Jsem vyděšený a třesu se strachem.‘ 22Ale přistoupili jste k hoře Sión, k městu živého Boha (nebeskému Jeruzalému), k slavnostnímu shromáždění desetitisíců andělů,
23k církvi prvorozených (kteří jsou zapsáni v nebesích), k Bohu (Soudci všech lidí), k duchům spravedlivých (kteří jsouuděláni dokonalými),
24k Prostředníku nové smlouvy Ježíšovi, a ke krvi pokropení (která mluví lépe, než Ábel). 25Hleďte, ať neodmítnete Toho, který mluví. Vždyť pokud neutekli trestu oni, když odmítli Toho, který je na zemi varoval, čím víc neutečeme trestu my, když se odvrátíme od Toho, který nás varuje z nebes. 26Jeho hlas tehdy zatřásl zemí. Nyní však slíbil: ‚Ještě jednou zatřesu‘ nejen ‚zemí,‘ ale i ‚nebem.‘ 27Tím ‚ještě jednou‘ objasňuje, že změní to, čím lze třást. Vždyť ty otřesitelné věci jsou udělány proto, aby zůstaly ty věci, které jsou neotřesitelné. 28Proto to mějme za milost, že přijímáme neotřesitelné království. Skrze tuto milost vykonávejme posvátnou službu přijatelně vůči Bohu s posvátným strachem a plni úcty. 29Vždyť náš Bůh je stravující oheň.
Poznámky:
12,2 upřeně dívat – dosl. upřeně se dívat na jednu věc a odvrátit tak zrak od ostatního
12,6.7.10 vychovávat – var. trestat, vychovávat (proto trestat)
12,11 bolestná – var. zármutek, (psychická) bolest těla
12,11 ř. slovo znamená dosl. usilovně trénovat se silným zasazením. Od slova γυμνός (nahý), odkazuje na nahé (nebo téměř nahé) řecké sportovce, kteří měli tvrdý výcvik.
12,19.25(2x) prosit – var. odmítnout (a naopak)
Lepší život křesťanů
1Sourozenecká láska ať zůstává.2Nezapomínejte na pohostinnost. Neboť skrze ni někteří – třebaže to nevěděli – pohostili anděly.3Pamatujte na vězně (jako byste byli s nimi spoluvězněni) a na ty, kteří trpí zlem (jako ti, kteří jsou sami také v těle).4U všech ať je svatba hodnotná. A manželská postel ať je neznečištěna, vždyť smilníky a cizoložníky bude soudit Bůh.5Váš způsob života ať je bezláskový k penězům. Buďte spokojeni s tím, co je. Neboť On řekl: ‚Nikdy tě nezanechám, ani tě neopustím.‘6Takže s dobrou myslí říkejme: ‚Pán je můj Pomocník, nebojím se. Co mi udělá člověk?‘ 7Vzpomínejte na vaše vedoucí. Ti k vám mluvili Boží slovo – ty pozorně sledujte: jaký byl výsledek jejich způsobu života, a napodobujte jejich víru.8Ježíš Kristus je stejný včera, dnes i na věky.
9Nenechte se svést rozmanitými cizími učeními. Neboť je dobré mít mysl utvrzenou milostí, ne předpisy o jídle, jimiž si neprospěli ti, kteří podle nich chodili. 10Máme oltář, ze kterého mají právo jíst ti, kteří vykonávají posvátnou službu ve svatostánku. 11Neboť těla zvířat, jejichž krev za hřích je prostřednictvím velekněze přinášena do svatyně, jsou úplně spalována za táborem. 12Skrze to i Ježíš, aby posvětil lid skrze Svou krev, trpěl za branou. 13Proto vycházejme k Němu ven za tábor, nesouce jeho pohanění. 14Vždyť zde nemáme zůstávající město, ale usilovně hledáme to budoucí město. 15Skrze Něj tedy stále přinášejme Bohu oběť chvály, tj. ovoce rtů, vyznávajíce Jeho jméno. 16Nezapomínejte však na dobrokonání a na společenství, neboť takové oběti se Bohu líbí.
17Mějte důvěru ve své vedoucí a buďte poddajní, neboť oni bdí nad vašimi dušemi jako ti, kteří budou vydávat počet. Vracejte jim to, aby to mohli dělat s radostí a ne s povzdechy, neboť to by pro vás nebylo k užitku. 18Modlete se ohledně nás, neboť jsme přesvědčeni, že máme dobré svědomí, když se ve všem chceme chovat správně. 19Tím více vás však vyzývám, abyste to dělali – tak abych se k vám brzo navrátil.
Lepší život křesťanů
20Bůh pokoje, který vyvedl z mrtvých pastýře ovcí (našeho Pána Ježíše, jež byl kvůli krvi věčné smlouvy ustanoven Velikým) 21ať vás připraví k vykonání Jeho vůle, dělající v nás to, co je před Ním přijatelné skrze Ježíše Krista, jemuž buď sláva na věky věků. Amen. 22Napomínám vás však, bratři a sestry: Snášejte to slovo napomenutí, vždyť jsem vám napsal jen prostřednictvím mála slov.23Víte, že náš bratr Timoteus je již propuštěn. Pokud přijdu brzy, uvidím vás s ním. 24Pozdravujte všechny své vedoucí i všechny svaté. Pozdravují vás ti, kteří jsou z Itálie. 25Milost buď s vámi se všemi. Amen.
[Dopis byl napsán k Hebrejům a byl předán prostřednictvím Timotea.]
Poznámky:
13,5 nikdy nezanechám – v ř. dva zápory vedle sebe (ne ne) – důraz na zápor; to samé u slova ‚neopustím‘
Zkoušky
1Jakub, otrok Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti kmenům v diaspoře: 2Moji bratři a sestry, považujte za největší radost, když upadáte mezi rozmanitá pokušenís vědomím,3že testování vaší víry přinese trpělivost.4Avšak trpělivost ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí, úplní a nebyli v ničem pozadu. 5Pokud je však někdo pozadu ohledně moudrosti, ať žádá Boha, který dává velkoryse každému a nikomu nic nevyčítá – a bude mu dána.6Ať však žádá ve víře bez pochybování. Kdo pochybuje, je jako mořské vlny, které jsou zmítány a řízeny větrem.7Ať takový člověk nepředpokládá, že od Pána něco obdrží.8Je to člověk dvojdušný a nestálý na všech svých cestách. 9Ponížený bratr ať se chlubí ve svém povýšení. 10A bohatý ať se chlubí ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy. 11Vyjde slunce se svým spalujícím horkem a tráva uschne, květy zvadnou a jejich půvab zhyne. Takto uvadne i bohatý člověk na svých cestách. 12Blahoslavený muž, který snese pokušení, protože pokud se stane osvědčeným, dostane věnec života, který je slíben těm, kteří Ho milují. 13Nikdo, kdo je pokoušen, ať neříká: ‚Jsem pokoušen Bohem.‘ Vždyť Bůh není pokoušen zlem a Sám také nikoho nepokouší.14Avšak každý člověk je pokoušensvým vlastním chtíčem – je jím váben a strháván.
15Chtíč pak otěhotní a porodíhřích. A hřích dovedený do konce zplodí smrt. 16Nemylte se, moji milovaní bratři a sestry: 17Všechno, co přijímáte, a každý dokonalý dar, je shůry – sestupuje od Otce světel, u něhož není změna ani otáčení stínů. 18On si přeje nás zplodit slovem pravdy, abychom byli jakoby obětí prvních plodů Jeho stvoření. 19Moji milovaní bratři a sestry, kéž víte toto: Každý člověk ať je rychlý k slyšení, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.
Skutky
20Vždyť lidským hněvem nevykonáš Boží spravedlnost.
21Proto odložte všechnu morální špínu a nadměrnou špatnost. V mírnosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. 22Buďte však vykonavateli slova, ne jen jeho posluchači, kteří podvádí sami sebe. 23Vždyť pokud je někdo posluchač slova a není jeho vykonavatel – takový člověk je podobný tomu, kdo se pozorně dívá do zrcadla na svůj přirozený obličej. 24Po pozorném dívání ale odejde a hned zapomene, jak vypadá. 25Kdo však nahlédl do dokonaléhozákona svobody a zůstává v něm – takže není zapomnětlivý posluchač, ale je vykonavatel skutků – ten bude ve svém konání blahoslavený.
26Náboženství člověka je zbytečné, pokud si ten člověk myslí, že je pobožný, ale nedrží na uzdě svůj jazyk, a tak oklamává svou mysl. 27Čisté a neznečištěné náboženství před Bohem a Otcem je toto: Navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení; a chránit se a být bez poskvrny od světa.
Poznámky:
1,4 dokonalý – var. dospělý, vyzrálý, úplný
1,12 věnec – var. korunu
1,13 ke zlu – dosl. zlým (přídavné jméno), tedy zlými věcmi
1,24 jak vypadá – dosl. jakým (způsobem) je
1,27 dosl. bez poskvrny se chránit od světa
Skutky
1Moji bratři a sestry, nemějte víru našeho slavného Pána Ježíše Krista spojenou s přijímáním osob podle postavení.2Vždyť pokud se stane toto: Do vaší synagogy přijde muž se zlatým prstenem v jasně zářícím oblečení. Přijde však i chudý člověk ve špinavém oblečení.3Pohlédli byste na toho, který bývá oblečen do jasně zářícího oblečení, a řekli mu: ‚Posaď se zde, na toto pěkné místo‘; a tomu chudému člověku byste řekli: ‚Ty postůj támhle‘ nebo: ‚Sedni si na moji rohož.‘ 4Nerozlišovali byste snad mezi sebou lidi a nestali jste se soudci se špatným myšlením?5Poslouchejte, moji milovaní bratři a sestry: Nevybral si snad Bůh chudé tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a dědici království, které slíbil těm, kteří Ho milují?6Ale vy jste znevážili chudého člověka! Nejsou to snad bohatí, kteří s vámi zacházejí tvrdě a tahají vás před soudy?7Nerouhají se snad tomu dobrému Jménu, které bylo nad vámi vzýváno? 8Nicméně: Pokud vykonáváte královský zákon, podle Písma: ‚Miluj svého bližního jako sebe‘ – dobře děláte.
9Pokud však přijímáte osoby podle postavení, děláte hřích a zákontě usvědčuje jako přestupníka.
10Vždyť kdo by zachoval celý zákon, ale v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem.
11Vždyť Ten, kdo řekl: ‚Nezcizoložíš,‘ řekl také: ‚Nezavraždíš.‘ Pokud tedy necizoložíš, ale vraždíš, stáváš se přestupníkem zákon.
12Proto mluvte a jednejte jako ti, kteří budou souzeni prostřednictvím zákon svobody. 13Vždyť soud bez milosti je pro toho, kdo nejednal milosrdně. Milosrdenství je však povýšeno nad soud. 14Moji bratři a sestry: Co je platné, pokud někdo řekne, že má víru, ale nemá skutky? Může ho snad taková víra spasit? 15Pokud by nějaký bratr či sestra byli nazí a měli nedostatek denního jídla, 16a někdo z vás by jim řekl: ‚Odejděte v pokoji. Zahřejte se a nasyťte se‘ – ale nedal by jim to, co potřebují pro své tělo – co je to platné? 17Tak i víra: Pokud nemá skutky, je sama o sobě mrtvá. 18Ale někdo prohlásí: ‚Ty máš víru a já mám skutky.‘ Ukaž mi tu svou ‚víru bez skutků‘, a já ti ukážu svoji víru ‚ze skutků‘. 19Ty věříš, že je jeden Bůh. Dobře děláš. Ale tomu věří také démoni – a třesou se strachem! 20Ó, prázdný člověče! Chceš však vůbec vědět to, že víra bez skutků je neúčinná? 21Nebyl snad náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když na oltáři obětoval svého syna Izáka?
22Vidíš, že jeho víra spolupracovala s jeho skutky a že ze skutků byla jeho víra přivedena k dokonalosti.
23A naplnilo se Písmo: ‚A uvěřil Abraham Bohu a bylo mu to počítáno do spravedlnosti‘ a byl nazván Božím přítelem. 24Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry. 25Stejně i prostitutka Rachab: Nebyla snad ospravedlněna ze skutků, když přijala do domu posly a vyvedla je jinou cestou ven? 26Vždyť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.
Poznámky:
2,4 rozlišovat – var. rozsuzovat , rozlišovat, dělat rozdíl
2,8 naplnit (stejné ř. slovo v Ř 2,27), přivádět do konce (do úplnosti), dokončit
Hádky ve společenství
1Moji bratři a sestry: ať není mnoho učitelů. Víte, že učitelé přijmou větší soud.2Všichni v mnohém klopýtáme. Pokud někdo neklopýtá ve slovech, je dokonalý muž, který je schopen držet na uzdě celé své tělo.3Pokud dáváme koním do huby uzdu – aby nás poslouchali – můžeme tak řídit celé jejich tělo.4Hle: Také lodě jsou tak veliké a jsou hnány silnými větry, ale jsou řízeny maličkým kormidlem podle pohybu toho, kdo vyrovnává směr cesty, jak on chce.5Tak i jazyk je malý orgán, ale vychloubá se velikými věcmi. Hle: Jak malý oheň zapálí tak veliký les!
6I jazyk je ohněm; je to svět nespravedlnosti, je umístěn mezi našimi orgány, poskvrňuje celé tělo, spaluje náš celý koloběh života od narození – a sám je spalován gehennou!7Všechny druhy divoké zvěře, ptáků, plazů a mořských živočichů mohou být zkroceny – a byly zkroceny lidským druhem –8ale jazyk nedokáže zkrotit nikdo z lidí. Je to nestálé zlo, plné smrtelného jedu. 9V něm žehnáme našemu Pánu a Otci, a v něm proklínáme lidi, kteří povstali podle Boží podoby. 10Z těch samých úst vychází požehnání i prokletí. Moji bratři a sestry: To není zapotřebí, tak tomu být nemá! 11Copak z toho samého otvoru pramene tryská vodasladká i hořká? 12Moji bratři a sestry: Může snad fíkovník nést olivy? Nebo vinná réva fíky? Stejně tak ani slaný pramen nemůže přinášet sladkou vodu. 13Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže ze svého dobrého způsobu života své skutky v tiché moudrosti.
14Pokud však máte ve svých myslích hořkost, závist a egoismus, nepovyšujte se a nelžete proti pravdě. 15To není moudrost sestupující shůry, ale moudrost pozemská, duševní, démonská… 16Vždyť kde je závist a egoismus, tam je i nepokoj a kdejaká špatná věc. 17Ale moudrost shůry je hlavně svatá, dále pokojná, mírná, poddajná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, jednoznačná, bez přetvářky… 18Vždyť ovoce spravedlnosti je v pokoji rozséváno těm, kdo vytváří pokoj.
Poznámky:
3,2 dokonalý – var. dospělý, vyzrálý, úplný
3,7(2x) – var. přirozenost . Zde: druh živočicha, který se svými přirozenými (specifickými) vlastnostmi odlišuje od ostatních.
3,16 nepokoj – var. nestabilita, otřes, anarchie
3,17 jednoznačná – var. zřetelná (bez nejistoty)
Hádky ve společenství
1Odkud jsou mezi vámi války a odkud boje? Nepochází snad z vašich smyslných tužeb, které ve vašich orgánech vykonávají vojenskou službu?
2Toužíte, ale nemáte. Zabíjíte a závidíte, ale nejste schopni ničeho dosáhnout. Dohadujete se a válčíte, ale nemáte, protože nežádáte.3Žádáte, ale nic neobdržíte, protože žádáte špatně – abyste to utratili za vaše smyslné touhy. 4Cizoložníci a cizoložnice! Copak nevíte, že přátelství světa je nepřátelství vůči Bohu? Pokud tedy chce být někdo přítel světa, je ustanoven za nepřítele Boha.5Nebo myslíte, že Písmo nadarmo říká: ‚Závistivě touží Duch, který v nás přebývá‘?6Avšak ještě větší dává milost. Proto je psáno: ‚Bůh se staví proti povýšeneckým, ale poníženým dává milost.‘ 7Podřiďte se proto Bohu a postavte se na odpor vůči ďáblu – a uteče od vás.
8Přijďte blíž k Bohu a On přijde blíž k vám. Očisťte si ruce a posvěťte mysl, dvojdušní lidé!9Buďte utrápení, naříkejte a plačte. Vás smích ať se obrátí v nářek a vaše radost ať se obrátí ve sklíčenost. 10Ponižte se před Pánem – a povýší vás. 11Nemluvte špatně jeden o druhém. Ten, kdo mluví špatně o bratrovi či soudí svého bratra, mluví špatně ozákonu a soudí zákon. Pokud však soudíš zákon, nejsi vykonavatel zákona, ale soudce.
12Je jeden Zákonodárce a Soudce – On má moc spasit i zahubit. Kdo jsi však ty, že soudíš svého bližního?
Řeč proti boháčům
13Nyní přejduk vám, kteří říkáte: ‚Dnes a zítra půjdeme do toho a toho města a strávíme tam rok. Budeme obchodovat a získávat peníze.‘
14Vy ale nevíte, co bude zítra! Jaký je váš život? Je pouze párou, která se na malou chvíli objeví, ale pak zmizí.
15Místo toho řekněte: ‚Pokud bude Pán chtít a budeme žít, budeme dělat to či tamto.‘
16Nyní se však ve své pýše chlubíte. Všechna taková chlouba je zlá.
17Pokud tedy víte, co je dobré dělat, ale neděláte to, je to váš hřích.
Poznámky:
4,2 dohadovat – var. bojovat
4,5 závist – var. žárlivost. V pozitivním i negativním smyslu; v tomto případě patrně ve smyslu: Boží Duch nás chce mít jen pro sebe.
4,10 před – var. v přítomnosti, před tváří/obličejem
4,11(3x) mluvit špatně – var. mluvit proti, pomlouvat
Řeč proti boháčům
1Nyní přjeduk vám, boháči: Plačte a hlasitě naříkejte nad bídou, která na vás přichází.2Vaše bohatství shnilo a vaše oděvy byly sežrány moly.3Vaše zlato a stříbro zrezivělo a ta rez bude proti vám svědectvím a stráví vaše těla jako oheň. Uložili jste si to v posledních dnech.4Hle: Mzda pracovníků, kteří sklízeli vaše pole, a kterou jste odpírali těm, kterým náleží, křičí. A výkřiky těch, kteří sklízeli, vstoupily až do uší Pána zástupů.
5Žili jste na zemi v luxusu a jen jste si užívali. Vykrmili jste své mysli do dne porážky.6Odsoudili jste a zavraždili jste spravedlivého, a on se proti vám nepostavil. 7Bratři a sestry, buďte proto trpěliví až do Pánova příchodu. Hle: Také farmář čeká hodnotnou úrodu země. Trpělivě ji očekává až do raného a pozdního deště.
8I vy buďte trpěliví a upevněte své mysli, protože Pánův příchod je blízko. 9Bratři a sestry, nepovzdechujte jeden nad druhým, abyste nebyli souzeni. Hle: Soudce stojí přede dveřmi! 10Bratři a sestry, jako příklad snášení zla a trpělivosti mějte proroky, kteří mluvili v Pánově jménu.
11Hle: Blahoslavíme ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o vytrvalosti Jóba a viděli jste, jakýkonecmu Pán dal. Neboť Pán másilné láskyplné cítění a je soucitný.
Závěrečné výzvy
12Moji bratři a sestry: Především nepřísahejte. Ani při nebi, ani při zemi; ani žádnou jinou přísahou. Ale vaše ‚ano‘ buď ‚ano‘ a vaše ‚ne‘ buď ‚ne‘ – abyste nepropadli soudu. 13Snáší někdo mezi vámi útrapy? Ať se modlí. Je někdo dobré mysli? Ať zpívá písně.14Je někdo mezi vámi nemocný? Ať zavolá starší církve, a ti ať se za něj modlí a ať ho pomažou olejem v Pánově jménu. 15Modlitba víry zachrání slabého. Pán ho pozdvihne a hříchy, které udělal, mu budou odpuštěny. 16Proto vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Účinná modlitební prosba spravedlivého člověka má mnoho síly. 17Eliáš byl člověk podléhající stejným utrpením, jako my. A když se pomodlil modlitbou, nepršelo. A nepršelo na zemi tři roky a šest měsíců. 18A znovu se modlil a nebesa dala déšť a země vyklíčila a přinesla úrodu. 19Moji bratři a sestry, pokud by někdo z vás zbloudil od pravdy a někdo by ho obrátil zpět, vězte,
20že ten, kdo toho hříšníka obrátil zpět od jeho bludné cesty, zachrání jeho duši ze smrti a přikryje množství hříchů.
Poznámky:
5,3 uložit – var. shromáždit
5,4 zástupů – řecký přepis hebrejského tsaba (zástup, vojsko)
5,9 povzdech – dosl. (hluboce) vydechnout, vzdychat, sténat (vyjadřovat vnitřní zármutek)
5,15 modlitba – ve smyslu: modlitbou vzít (na sebe) slib (srov. Sk 18,18; 21,23)
5,15 slabý – var. nemocný
5,16 vyznávat – var. přiznat se
Úvod
1Petr, apoštol Ježíše Krista, píše vyvoleným, cizincům v diaspoře v Pontu, Galacii, Kappadokii, Malé Asii a Bithynii.2Píši těm, kteří jsou vyvolení podle toho, jak to Bůh Otec předem věděl, a kteří jsou v posvěcení Ducha přiváděni do poslušnosti a k pokropení krve Ježíše Krista: Kéž vám naroste milost a pokoj.
Výsady a povinnosti Božího lidu
3Požehnaný je Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista. Ten nás podle Svého velkého milosrdenství znovuzrodil do živé naděje skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých4a to do nepomíjejícího neznečištěného nevadnoucího dědictví, které je pro nás uchováváno v nebesích.
5Toto dědictví je pro nás, kteří jsme v Boží moci skrze víru střeženi ke spáse. Tato spása je připravena, aby byla zjevena v posledním čase;6v ní se ještě stále krátce veselíte. Pokud to bude nutné, budete mít velký smutek v různorodých pokušeních,7aby při zkoušení vaší víry – jež je velmi cenná, více, než pomíjející zlato, které také bývá testováno prostřednictvím ohně – mohla být vaše víra shledána k chvále, slávě a cti při zjevení Ježíše Krista.8Jeho nevidíte a milujete. Jeho nyní nevidíte, ale věříte v Něj a veselíte se nevýslovnou oslavenou radostí.
9Tak docházejte cíle vaší víry, což je spása vašich duší: spásA duší. 10Ohledně této spásy: hledali ji a pečlivě ji zkoumali proroci, kteří prorokovali ohledně milosti, která byla pro vás. 11Zkoumali, na jaký či na který čas poukazoval Kristův Duch, který byl v nich. Ten dopředu svědčil ohledně utrpení určených Kristu a ohledně slávy, která po nich přišla.12Jim bylo zjeveno, že těmi věcmi neposloužili sami sobě, ale vám. Ty věci vám nyní byly oznámeny těmi, kteří vám kázali evangelium v Duchu svatém, jenž byl seslán z nebe. Jsou to věci, do kterých touží nahlédnout i andělé. 13Proto si dejte opasek na bedra vašeho přemýšlení, buďte střízliví a dokonalemějte naději vůči milosti, která je vám přinášena ve zjevení Ježíše Krista.
14Jako synové poslušnosti se nepřizpůsobujte dřívějším chtíčům, jako když jste byli ve své nevědomosti. 15Ale jako je svatý Ten, který vás povolal, i vy se staňte svatými v celém způsobu života.
16Jak je psáno: ‚Buďte svatí, protože Já jsem svatý.‘ 17Pokud Otcem nazýváte Toho, který nestranně soudí každého podle jeho díla, žijte čas svého pobývání jako cizinci v posvátné úctě.
18To dělejte s vědomím, že jste nebyli vykoupeni od pomíjivého způsobu života (jenž vám byl předán od otců) zaplacením výkupného skrze zbytečné věci – stříbrem či zlatem – 19ale drahou krví Krista jako Beránka, který je neposkvrněný a bez vady. 20Ten Beránek byl předem znám – už před založením světa. Byl však zjeven v posledních časech pro vás,
21kteří skrze Něj věříte v Boha, jenž Ho vzkřísil z mrtvých a dal Mu slávu, aby tak vaše víra a naděje byla v Bohu. 22Když jste tedy poslušností pravdy skrze Ducha posvětili své duše k bratrské lásce (která je bez přetvářky a pochází z čisté mysli), navzájem se vroucně milujte. 23Vždyť jste nebyli znovuzrozeni z pomíjivého semene, ale z nepomíjejícího semene skrze Boží slovo, které je živé a zůstává na věky. 24Neboť ‚každé tělo je jako tráva; a veškerá sláva toho těla je jako květ trávy. Tráva uschne a květ zvadne,
25ale Pánovo slovo zůstává na věky.‘ To je to slovo, které vám bylo dánokázáním evangelia.
Poznámky:
1,9 cíle – var. konce
1,18 zbytečný – marný, neúčinný
1,21(2x) v – ř. předložka se nejčastěji překládá jako: ‚do/k‘
1,23 semeno – var. osivo (ř. slovo odvozeno od: sít, osívat)
Výsady a povinnosti Božího lidu
1Odložte tedy veškerou špatnost a veškerou lest, přetvářku, závist i každou pomluvu.2Jako novorozená miminka mějte touhu po nefalšovaném mléku přinášejícím rozum, abyste v něm mohli růst ke spáse –3pokud jste vskutkuokusili, že Pán je dobrotivý. 4Přistupujte k Němu, k živému kameni, který byl od lidí odmítnut, ale před Bohem je to kámen vyvolený a vzácný.
5Také vy jako živé kameny jste budováni jako duchovní dům ve svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti, jež jsou prostřednictvím Ježíše Krista vůči Bohu přijatelné.6Proto je v Písmu obsaženo toto: ‚Hle, pokládám na Siónu úhelný kámen, který je vyvolený a vzácný; kdo v něj věří, jistě nebude zahanben.‘ 7Vám tedy, věřícím lidem, je ten kámen vzácný, avšak nevěřícím je ‚kamenem, který stavitelé odmítli. Ten se stal úhelným kamenem ‘8a ‚kamenem úrazu a skálou pohoršení.‘ Ti narážejí, protože jsou neposlušní vůči slovu; k tomu také byli položeni.9Vy jste však ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, svatý národ, lid získaný Bohem, abyste veřejně oznámili ctnosti‘ Toho, který vás povolal z temnoty do Svého podivuhodného světla. 10Vás, kteří jste kdysi byli ‚Ne-lid‘, nyní jste však Boží lid; kdysi jste byli ‚Ne-slitování‘, nyní jste však došli slitování.
Život Božího lidu mezi pohany
11Milovaní, prosím vás, abyste se jako přistěhovalci a cizinci drželi dál od tělesných chtíčů, které vykonávají vojenskou službu proti duši. 12Mějte dobrý způsob života mezi pohany, aby v tom, v čem vás pomlouvají jako zločince, nakonec spatřili vaše dobré skutky a oslavili Boha v den navštívení. 13Podřizujte se kvůli Pánu každé lidské instituci; ať králi jako nadřazenému vládci, 14či guvernérům jako těm, kteří jsou skrze Něj posláni, aby trestali zločince a chválili dobrokonající lidi.15Protože to je Boží vůle, abyste dobrokonáním umlčovali neznalost krátkozrakých lidí jako svobodní lidé, 16ne však jako ti, kteří mají svobodu za pokrývku špatnosti, ale umlčujte je jako Boží otroci. 17Ctěte všechny, milujte bratrstvo, bojte se Boha a ctěte krále. 18Domácí služebníci ať jsou podřízeni ve veškeré úctě svým svrchovaným pánům, nejen těm dobrým a mírným, ale také těm morálně pokřiveným. 19Vždyť je to milost, když někdo před Bohem snáší zármutky kvůli svému svědomí, trpíce nespravedlivě. 20Neboť co je to za chválu, pokud snášíte údery pěstí za to, žehřešíte? Ale pokud děláte dobré věci a snášíte utrpení – je to milost před Bohem. 21Vždyť k tomu jste povoláni, neboť i Kristus za vás trpěl a zanechal vám příklad, abyste následovali Jeho šlépěje. 22On ‚neudělal hřích, ani v Jeho ústech nebyla nalezena lest.‘ 23Když Mu nadávali, neoplácel nadáváním, trpěl a nevyhrožoval, ale předával všechno Tomu, který spravedlivě soudí. 24On ve Svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. Jeho modřinami jsme uzdraveni. 25Vždyť jste byli jako bloudící ovce, ale nyní jste již byli obráceni k Pastýři a Správci vašich duší.
Poznámky:
2,1 pomluva – ř. slovo dosl. ‚zle-mluvící‘
2,2 nefalšovaném mléku přinášejícím rozum – dosl. rozumné nefalšované mléko
2,4.7odmítnut – odmítnut po důkladném testování
2,6 zahanben – zesílená forma, tedy ‚zcela zahanben‘
2,7 úhelný kámen – dosl. hlava úhlu
2,12 spatřit – ve smyslu: dívat se (jako očitý svědek). Ř. slovo v NZ pouze v 1. Pt 2,12 a 1. Pt 3,2
2,15 umlčovat – var. dát náhubek
2,16 pokrývka – var. plášť, záminka
2,19 zármutek – var. bolest, (psychická) bolest těla
2,21 příklad – ve smyslu ‚kopie‘ (u písemností), vzor
2,21 následovat – ve smyslu: následovat v těsném spojení
2,24 zemřít – var. být pryč, odstranit
2,25 bloudící ovce – var. (ovce) svedené na scestí
2,25 správce – var. dohlížitel, vrchní dozorce, správce církve
Život Božího lidu mezi pohany
1Stejně i ženy: buďte podřízené svým mužům, aby také oni – třebaže jsou někteří neposlušní vůči slovu – byli beze slova získáni skrze způsob života svých žen,2až spatří váš svatý způsob života v posvátné úctě.3Vaše ozdoba ať není zvenčí, v zapletenosti vlasů, v ozdobování zlatem či v oblékání šatů,
4ale ať je tato ozdoba ve skryté mysli člověka v neporušitelnosti pokorného a klidného ducha, který je před Bohem velmi drahý.
5Vždyť takto se kdysi zdobily také svaté ženy, kteréměly naději v Bohu, podřizujíce se svým mužům;6stejně jako Sára – poslouchala Abrahama a nazvala ho pánem. Vy jste se staly jejími dětmi, když děláte dobré věci a nebojíte se žádného zastrašení.7Stejně muži: spolubydlete s ženami podle poznání jako se slabší ženskou nádobou a prokazujte jim ocenění jako spoludědičkám milosti života, aby vašim modlitbám nebylo zabráněno. 8Nakonec: Všichni buďte jednomyslní, soucitní, bratromilující, dobropocitní, vnitřně pokorní…9Neoplácejte zlo za zlo, ani nadávku za nadávku, ale naopak žehnejte, protože jste byli povoláni k tomu, abyste zdědili požehnání. 10Vždyť ‚kdo chce milovat život a vidět dobré dny, ať zdržuje jazyk od zlého a ať jeho rty nemluví lest. 11Ať se odvrátí od zlého a dělá dobro. Ať usiluje o pokoj a následuje ho. 12Vždyť Pánovy oči jsou obráceny na spravedlivé a Jeho uši jsou obráceny k jejich modlitebním prosbám. Avšak Pánova tvář je proti těm, kteří dělají zlo.‘ 13Vždyť kdo s vámi bude špatně zacházet, pokud se stanete aktivnímistoupenci dobra? 14Ale i kdybyste trpěli skrze spravedlnost, jste blahoslavení. Nebojte se strachem z nich, ani se nerozrušujte.
15Ale Pána Krista posvěcujte ve svých myslích. Buďte vždy připraveni se ústně obhájit vůči každému, kdo by vás žádal, abyste vydali počet ohledně naděje, která je ve vás – dělejte to s mírností a posvátným strachem. 16Přitom mějte dobré svědomí, aby ti, kteří nadávají na váš dobrý způsob života v Kristu, byli zcela zahanbeni v tom, v čem vás pomlouvají jako zločince. 17Vždyť je lepší trpět (pokud to bude chtít Boží vůle), když děláte dobré věci, než když děláte špatné věci. 18Neboť i Kristus trpěl jednou provždy za hříchy – spravedlivý člověk trpěl za nespravedlivé lidi – aby nás přinesl k Bohu. Byl vydán na smrt v těle, ale oživen Duchem. 19V tomto Duchu také šel kázat duchům ve vězení, 20kteří dříve neuposlechli, když Boží trpělivost trpělivě čekala ve dnech Noeho, zatímco byla stavěna archa, ve které jen několik (tj. osm) duší bylo zachráněno skrze vodu.
21Tento předobraz – křestní ponoření do vody – i vás nyní zachraňuje – ne jako odložení tělesné špíny, ale zachraňuje nás dobrým svědomím, tedy odvoláním se k Bohu skrze vzkříšení Ježíše Krista. 22Ten Ježíš je po Boží pravici. Šel do nebe a přitom Mu byli podřízeni andělé, autority a mocnosti.
Poznámky:
3,2 spatřit – ve smyslu: dívat se (jako očitý svědek). Ř. slovo v NZ pouze v 1. Pt 2,12a 1. Pt 3,2
3,3 ozdobovat – ř. podstatné jméno od slovesa, které znamená: ‚dávat-kolem‘
3,3 zlatem – ř. slovo χρυσίον označuje spíše zlaté šperky, ornamenty (1. Tim 2,9; 1. Pt 3,3; Zj 17,4), je to zdrobnělina řeckého slova, které znamená „obecné“ zlato (χρυσοῦς)
3,18 trpěl – jiné rukopisy: zemřel
Život Božího lidu mezi pohany
1Pokud Kristus za nás trpěl v těle, také vy se vybavte stejným myšlením. Neboť Ten, který trpěl v těle, skoncoval shříchem,2abyste již zbývající čas života v těle nežili podle lidských chtíčů, ale podle Boží vůle.3Vždyť jste již dost v uplynulém čase života vykonávali vůli pohanů v otevřených oplzlostech, chtíčích, opilství, pitkách, hodech a v nezákonném modlářství.4V tom jsou překvapeni, protože s nimi neběžíte do stejného proudu rozhazovačnosti, a urážejí vás.
5Tito lidé vydají počet Tomu, který je připraven soudit živé i mrtvé.
6Vždyť proto bylo kázáno evangelium i nyní již mrtvým, aby žili podle Boha v Duchu, třebaže byli v těle podle lidí souzeni. 7Přiblížil se konec všeho. Buďte zdravé mysli a střízliví k modlitbám. 8Nadto mějte mezi sebou vroucí lásku, protože láska přikryje množství hříchů.9Buďte mezi sebou pohostinní, a to bez reptání. 10Podle toho, jak každý přijal dar milosti, jedni druhým služte jako dobří správci rozmanité Boží milosti.
11Pokud někdo mluví, ať mluví tak, jako Boží slova. Pokud někdo slouží, ať slouží tak, jako ze síly, kterou ho zásobuje Bůh, aby byl ve všem oslaven Bůh skrze Ježíše Krista, jemuž buď sláva i moc na věky věků. Amen.
Zkoušky a pronásledování
12Milovaní, nebuďte překvapeni tím požárem pokušení mezi vámi, který vám nastává – jakoby nastalo něco podivného. 13Ale když se podílíte na Kristových utrpeních, radujte se, abyste se veselili a radovali také při zjevení Jeho slávy. 14Pokud jste uráženi v Kristově jménu, jste blahoslavení, protože na vás spočívá Duch slávy, Boží Duch. U nich je vskutku urážen, ale u vás je oslavován. 15Ať nikdo z vás netrpí jako vrah, zloděj, zločinec nebo jako ten, který se plete do cizích věcí.
16Pokud však někdo trpí jako Kristovec, ať se nestydí, ale ať oslavuje Boha v tomto jménu.
17Protože je čas, aby začal soud od Božího domu. Pokud však začíná soud nejprve od nás, jaký potom bude konec těch, kteří neposlouchají Boží evangelium?
18A pokud bude spravedlivý člověk stěží spasen, kde se ocitne bezbožný a hříšný člověk? 19Proto ti, kteří trpí podle Boží vůle, ať v dobrokonání předloží své duše věrnému Stvořiteli.
Poznámky:
4,4 rozhazovačnost – v řečtině dosl. ne-spasení/ne-záchrana
4,10 správce – ve smyslu: správce domu
4,12 podivný – dosl. cizí
4,14 spočívat – nejčastěji překládáno jako odpočívat
4,18 ocitne – var. ukáže
Zkoušky a pronásledování
1Starší lidi mezi vámi vybízím já, spolustarší a svědek Kristových utrpení, který je účastníkem slávy, jež má být zjevena:2Paste stádo, které je mezi vámi. Nedohlížejte na něj z donucení, ale dobrovolně a podle Boha. Nedělejte to ziskuchtivě, ale odhodlaně;3nedělejte to jakoby z panování nad dědictvím, ale jako ti, kteří se stávají vzorem pro stádo.4Když se ukáže Vedoucí pastýř, vezmete nevadnoucí věnec slávy.5Stejně mladí lidé: buďte podřízeni starším. A všichni se oblečte do vnitřní pokory jeden vůči druhému, protože ‚Bůh se staví proti povýšeneckým, ale poníženým dává milost.‘ 6Ponižte se proto pod mocnou Boží ruku, aby vás povýšil v určený čas.7Každou starost vložte na Něj, protože On se o vás stará. 8Buďte střízliví. Váš oponent – ďábel – se prochází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil.9Jemu se – pevní ve víře – postavte na odpor s vědomím, že stejná utrpení, která jsou na vašem bratrstvu, se dokončují po celém světě. 10Bůh veškeré milosti vás povolal ke Své věčné slávě v Ježíši Kristu. Když krátce snesete utrpení, on Sám vás připraví, utvrdí, posílí a položí na pevný základ. 11Jemu buď sláva a síla na věky věků. Amen.
Závěr
12Napsal jsem vám krátce prostřednictvím Silvána, kterého pokládám za věrného bratra. Napomínám vás a důsledně vám dosvědčuji, že taková je pravdivá Boží milost; v ní stůjte. 13Pozdravuje vás spoluvyvolená církev, která je v Babylóně; a Marek, můj syn. 14Pozdravte se navzájem políbením lásky. Pokoj s vámi se všemi, kteří jste v Ježíši Kristu. Amen.
Poznámky:
5,8 oponent – var. protivník
5,10 var. uvede do správného stavu
5,10 položí na pevný základ – ř. slovo se nejčastěji používá pro ‚položit základy‘ (u stavby)
Úvod
1Šimon Petr, otrok a apoštol Ježíše Krista, píše těm, kteří obdrželi spravedlností našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista stejně hodnotnou víru jako my:2Milost vám a pokoj ať se vám rozrostou ve známosti Boha a našeho Pána Ježíše.
Boží dary a zaslíbení
3Jeho Božská moc nám darovala všechno k životu a zbožnému chování skrze známost Toho, který nás povolal Svou slávou a ctností.4Skrze ně nám byla darována vzácná a veliká zaslíbení, abychom se skrze ně stali účastníky Božské přirozenosti a utekli od duševního rozkladu, který je ve světě v chtíčích.5A právě na to vynaložte všechnu snahu a doplňte svou víru cností, ctnost poznáním,6poznání sebezapřením, sebezapření vytrvalostí, vytrvalost zbožným chováním,7zbožné chování bratrskou láskou, bratrskou lásku láskou jako takovou.8Vždyť pokud tyto vlastnosti máte a rozrůstají se, způsobí to, že nebudete leniví ani bez užitku pro známost našeho Pána Ježíše Krista.9Neboť kdo tyto vlastnosti nemá, je slepý, krátkozraký a zapomnětlivý vůči tomu, že obdržel očištění od svých dřívějších hříchů. 10Bratři a sestry, proto tím více usilujte o to, abyste dělali pevné vaše povolání a vyvolení od Boha. Vždyť pokud to budete dělat, jistě nikdy neklopýtnete.
11Neboť takto vám bude bohatě poskytnut vstup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.
Jistota Božího slova
12Proto vám hodlám tyto věci stále připomínat, ačkoliv je znáte a jste utvrzeni v přítomné pravdě. 13Považuji však za spravedlivé vás úplně probouzet tím, že to připomínám; dokud jsem v tomto stanu svého těla.14Přitom vím, že odložení mého stanu se rychle blíží, jak mi to také objasnil náš Pán Ježíš Kristus. 15Budu usilovat o to, abyste si mohli i po mém odchodu toto vše pokaždé připomínat. 16Vždyť jsme nenásledovali nějaké moudré vymyšlené legendy, když jsme vám uvedli ve známost moc a příchod našeho Pána Ježíše Krista, ale sami jsme se stali očitými svědky Jeho velkoleposti. 17Neboť On přijal od Boha Otce čest a slávu, když k Němu z velkolepé slávy zazněl takovýto hlas: ‚Toto je Můj milovaný Syn‚ v Něm jsem našel zalíbení.‘ 18Když jsme byli s Ním na svaté hoře, uslyšeli jsme tento hlas, který zazněl z nebe.
19A máme ještě pevnější prorocké slovo. Děláte dobře, když se ho držíte jako lampy, která svítí na temném místě, dokud se nestane, že začne svítat na další den a ve vašich myslích vyjde jitřenka. 20Především vězte, že žádné proroctví Písma není záležitostí vlastního výkladu. 21Neboť proroctví nikdy nebylo proneseno z lidské vůle, ale mluvili svatí Boží lidé, když byli unášeni Duchem svatým – .
Poznámky:
1,1 jiné rukopisy: Simeon
1,19 temný – dosl. vyschlý (suchý), tedy vyprahlý, kalný, špinavý
Varování před falešnými proroky
1V lidu se v minulosti objevovali falešní proroci, jako také mezi vámi budou falešní učitelé, kteří budou tajně přinášet zatraceníhodné hereze a budou zapírat Svrchovaného Pána, který je vykoupil. Tím na sebe přivedou rychlé zatracení.2A mnoho lidí bude následovat jejich otevřené oplzlosti a kvůli nim budou lidé urážet cestu pravdy.3V chamtivosti vás budou obratně zformulovanými slovy finančně využívat. Ale jejich soud odedávna nezahálí a jejich zatracení nepodřimuje.4Neboť Bůh neušetřil ani anděly, kteřízhřešili, ale svázané v řetězech hluboké mrákoty jeuvrhl do tartaru, aby byli střeženi k soudu.5Také starodávný svět neušetřil, ale zachoval jen Noeho (jednoho z osmi), veřejného hlasatele spravedlnosti, když přivedl na bezbožný svět potopu.6Také města Sodomu a Gomoru spálil na popel. Odsoudil je ke zkáze a dal tím odstrašující příklad budoucím bezbožníkům.
7Vysvobodil však spravedlivého Lota, který byl sužován nezákonnostmi, jež byly v otevřené oplzlosti jejich způsobu života.
8Vždyť tím, co viděl a slyšel (typrotizákonné skutky) ten spravedlivý člověk, když mezi nimi bydlel, trápil den za dnem svou spravedlivou duši.
9Pán ví, jak zbožného člověka vysvobodit z pokušení, nespravedlivého člověka však zachová pro trest ke dni soudu. 10A to hlavně ty, kteří chodí za tělem ve znečištěném chtíči a opovrhují Panstvím. Ti samolibí drzouni! Netřesou se nad tím, že by uráželi slávy, 11když ani andělé – kteří je převyšují silou a mocí – nevynášejí proti nim před Pánem potupný soud. 12Tito lidé se však jako nerozumná zvířata (narozená jako pouhá přírodní stvoření k zajetí a rozkladu) rouhají tomu, co neznají; ve svém rozkladu budou také zničeni. 13Bude jim ublíženo jako mzda za ubližování. Za potěšení považují denní luxus. Jsou skvrnou a hanbou. Libují si v luxusu a ve svých klamech, když s vámi spoluhodují.
14Oči mají plné cizoložství a neustálého hříchu. Vábí neupevněné duše, mysl mají vytrénovanou chamtivostí – jsou to děti prokletí! 15Ti opustili přímou cestu, zabloudili, následují cestu Baláma, syna Beorova, který miloval mzdu ublížení. 16Ale měl za svou protizákonnost pokárání. To němé zvíře podrobené břemenu promluvilo lidským hlasem a zabránilo prorokovu šílenství. 17Tito lidé jsou prameny bez vody, jsou to mlhy hnané větrným uragánem, je pro ně uchována [na věky] hluboká mrákota temnoty. 18Neboť mluví honosně, promlouvají slova marnosti a vábí v chtíčích těla otevřenými oplzlostmi ty, kteří jen maličko utíkají od těch žijících v bludu. 19Slibují svobodu těm, kteří jsou sami otroci duševního rozkladu. Vždyť čemu kdo podlehne, tím je také zotročen.
20Pokud totiž ti, kteří utekli od nečistot tohoto světa ve známosti našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, se do nich znovu zapletou a podlehnou jim, stanou se jejich poslední věci horší než dřívější. 21Vždyť lépe by jim bylo nepoznat cestu spravedlnosti, než když ji poznali a otočili se od svatého přikázání, které jim bylo předáno. 22Přihodilo se jim to, co říká toto pravdivé přirovnání: ‚Pes se vrátil ke svému zvratku,‘ a také: ‚vykoupaná svině se vrátila k válení v blátě.‘
Poznámky:
2,3 finančně využívat – var. obchodovat cestováním, tedy vydělávat (získávat peníze)
2,3 obratně zformulovaný – dosl. zformovat, vymodelovat – tvarovat podle formy. Tedy formovat (formulovat) slova.
2,7 sužovat – ve smyslu: opotřebovat, vyčerpávat se
2,10 Panství – var. panství, autorita (obecně)
2,10 slávy – snad slavné (nebeské) bytosti, tedy andělé a Bůh (srov. 2. Pt 2,11; Jud 8)
2,10.11.12 urážet/tupit – slova se stejným základem, var. pomlouvat, rouhat se, mluvit zle
2,12 zvíře – var. živá bytost
2,13 luxus – ř. slovo označuje luxus, nebo slabost způsobená nadměrným luxusem a požitkářstvím
2,14 vytrénovat – pozn. ř. slovo znamená dosl. usilovně trénovat se silným zasazením. Od slova γυμνός (nahý), odkazuje na nahé (nebo téměř nahé) řecké sportovce, kteří měli tvrdý výcvik.
2,15 ublížení (stejné ř. slovo je použito v 2. Pt 2,13) – var. nespravedlnosti
2,17 prameny – var. studnice
2,18 žijí – var. obrací se
Kristův druhý příchod
1Milovaní, píšu již druhý list, ve kterém připomínáním úplně probouzím vaše čisté přemýšlení,
2 abyste pamatovali na slova, jež byla předpovězena svatými proroky, a na příkaz Pána a Spasitele, předaný vašimi apoštoly.3Především vězte, že v posledních dnech přijdou s posměchem posmívači, kteří chodí podle svých vlastních chtíčů.4Přitom budou říkat: ‚Kde je ten Jeho zaslíbený příchod? Vždyť od té doby, co zesnuli otcové, všechno zůstává tak, jako tomu bylo od počátku stvoření.‘5Neboť je jim to utajeno – když to chtějí – že nebesa existovala od pradávna a země byla ustanovena Božím slovem z vody a skrze vodu,6skrze kterou tehdejší svět zahynul, když byl zaplaven vodou.7Stejným slovem jsou současná nebesa i země uloženy k ohni a zachovány pro den soudu a zatracení bezbožných lidí. 8Milovaní, jedna věc ať vám však není utajena, že jeden den je u Pána jako tisíc let, a ‚tisíc let je jako jeden den.‘ 9Pán se nezpozdí s naplněním zaslíbení (jako to někteří lidé považují za pomalost), ale je k nám trpělivý a nechce, aby kdokoliv zahynul, ale chce, aby všichni přišli ke změně myšlenív lítosti. 10Avšak Pánův den přijde jako zloděj v noci. V něm nebesa s rachotem pominou, prvky se spalujícím žárem rozplynou a země a její skutky nebudou nalezeny. 11Když se toto všechno takto rozplyne – jací musíte být ve svatém způsobu života a zbožném chování vy, 12kteří očekáváte a urychlujete příchod Božího dne! Kvůli němu se nebesa rozplynou v hoření a prvky budou hořet spalujícím žárem a roztaví se. 13Podle Jeho zaslíbení očekáváme nová nebesa a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost.
Závěr
14Milovaní, proto když očekáváte tyto věci, usilujte o to, abyste Jím byli shledáni v pokoji, bez poskvrny a bez chyby.
15A trpělivost našeho Pána považujte zaspásu, jak vám to napsal i náš milovaný bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána. 16Tak to také napsal i ve všech dopisech, ve kterých mluví ohledně těchto věcí. Jsou v nich těžko srozumitelná místa, která neučení a neupevnění lidé překrucují – jako i ostatní Písma – ke svému vlastnímu zatracení. 17Milovaní, protože je vám toto známo předem, uchraňte se toho, abyste byli svedeni podvodem těch nezákonných lidí a odpadli od vlastního základu. 18Vyzývám vás, abyste rostli v milosti a poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti. Amen.
Poznámky:
3,1 čisté – ve smyslu: souzeno podle slunce (slunečního světla), jasně čisté a upřímné
3,4 zůstává – var. pokračuje
3,6 něž – ř. zájmeno odkazuje buď na vodu, nebo na slovo
3,9 pomalost – var. otálení, zdlouhavost
3,9 je trpělivý – var. prodlévá (stejné ř. slovo v Lk 18,7)
3,9 přišli – ř. slovo ve smyslu: vytvořit prostor a žít tak s otevřeným srdcem. Var. překladu: dospět, přijmout, pokročit.
3,10.11.12 rozplynout – var. rozvázat, ničit, uvolnit
3,10 její skutky nebudou nalezeny – dosl. ‚a to v ní, (ty) skutky, ne(budou) nalezeny‘
3,12 urychlovat – od ř. slovesa, které znamená: spěchat, pospíšit, urychlit
3,18 Vyzývám vás, abyste rostli – dosl. rosťte
Úvod
1Oznamuji vám to, co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme našima očima viděli, na co jsme se dívali a čeho se naše ruce dotýkaly, ohledně Slova života; a ten Život byl zjeven.2Viděli jsme Ho, svědčíme a oznamujeme vám věčný život, který byl u Otce, a byl nám zjeven.3Co jsme viděli a slyšeli, to oznamujeme i vám, abyste i vy měli společenství s námi. A naše společenství je s Otcem a s Jeho Synem Ježíšem Kristem.
4A toto vám píšeme, aby vaše radost byla naplněna.
Chození ve světle
5A toto je poselství, které jsme od Něj slyšeli, a oznamujeme vám ho: ‚Bůh je světlo a není v Něm žádná tma.‘6Pokud říkáme, že s Ním máme společenství, a chodíme v temnotě – lžeme a nekonáme pravdu.7Pokud však chodíme ve světle, jako je On ve světle, máme vzájemné společenství a krev Ježíše Krista, Jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.8Pokud říkáme, že nemáme hřích, sami sebe svádíme na scestí a není v nás pravda.9Pokud vyznáváme své hříchy, On je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy a očistil nás od každé nespravedlnosti. 10Pokud říkáme, že jsme nezhřešili, děláme z Něj lháře a není v nás Jeho slovo.
Chození ve světle
1Moje děťátka, toto vám píši, abyste nehřešili. A pokud by někdo zhřešil – máme u Otce Obhájce: spravedlivého Ježíše Krista.2On je usmiřující obětí za naše hříchy, avšak ne jen za naše, ale i za hříchy celého světa.3A v tom poznáme, že jsme Ho poznali: Pokud zachováváme Jeho přikázání.4Ten, kdo říká: ‚Poznal jsem Ho‘ – a Jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda.5Avšak kdo Jeho slovo zachovává, v tom se skutečně Boží láska stala dokonalouu.6Kdo říká, že v Něm zůstává, musí sám také chodit tak, jako chodil On. 7Milovaní, nepíši vám nové přikázání, ale přikázání staré, které jste měli od počátku. Staré přikázání je to slovo, které jste slyšeli [od počátku].8A opět vám píšu nové přikázání, které je pravdou v Něm i ve vás, protože tma pomíjí a pravdivé světlo již svítí.9Kdo říká, že je ve světle, a nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě. 10Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle a není v něm svod k hříchu.11Ale kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí. A neví, kam jde, protože mu tma oslepila jeho oči. 12Děťátka, píši vám, že jsou vám odpuštěny hříchy skrze Jeho jméno. 13Otcové, píši vám, že jste poznali Toho od počátku. Mladíci, píši vám, že jste přemohli toho zlého. 14Děti, napsal jsem vám, že jste poznali Otce. Otcové, napsal jsem vám, že jste poznali Toho od počátku. Mladíci, napsal jsem vám, že jste silní, že Boží slovo ve vás zůstává a že jste přemohli toho zlého. 15Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Pokud někdo miluje tento svět, není v něm Otcova láska. 16Protože všechno, co je ve světě – chtíč těla, chtíč očí a pýcha života – není z Otce, ale ze světa. 17A svět i jeho chtíč pomíjí, avšak ten konající Boží vůli zůstává na věčnost.
Aktuální situace v církvi
18Děti, je období posledního času. A jako jste slyšeli, že přichází antikrist, tak se i nyní už objevilo mnoho antikristů. Z toho víme, že je období posledního času. 19Vyšli z nás, ale nebyli z nás. Vždyť pokud by byli z nás, zůstali by s námi. Ale to se stalo, aby bylo zjeveno, že nejsou všichni z nás. 20A vy máte pomazání od Svatého a znáte všechno. 21Nepsal jsem vám, protože neznáte pravdu, ale protože ji znáte a protože žádná lež není z pravdy. 22Kdo je lhář, pokud ne ten, kdo zapírá, že Ježíš je Kristus? To je antikrist – ten zapírá Otce i Syna. 23Každý, kdo zapírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce. 24Ať ve vás zůstává to, co jste slyšeli od počátku. Pokud ve vás zůstane to, co jste slyšeli od počátku, zůstanete také vy v Synu a v Otci. 25A toto je zaslíbení, které nám On slíbil: Věčný život. 26Toto jsem napsal ohledně těch, kteří vás svádí na scestí. 27A ve vás zůstává pomazání, které jste od Něho přijali. A nepotřebujete, aby vás někdo vyučoval, ale to pomazání vás vyučuje ohledně všech věcí, je pravdivé a není to lež. Jak vás vyučilo, tak v něm zůstávejte. 28A nyní, děťátka, zůstávejte v Něm, abychom – až se objeví – měli smělou důvěru a nestyděli se před Ním při Jeho příchodu. 29Pokud víte, že je spravedlivý; víte také, že každý, kdo činí spravedlnost, je z Něho narozen.
Poznámky:
2,5 stala dokonalou – var. udělat dokonalým, dokončit, naplnit
2,6 musí – dosl. dluží (v tomto případě je to morální závazek/dluh)
2,7 milovaní – jiné překlady: bratři
2,10 svod k hříchu – var. kámen úrazu, příčina pádu, pohoršení
2,28 při Jeho příchodu – var. v Jeho přítomnosti
O lásce
1Pohleďte, jakou lásku nám dal Otec, totiž abychom byli nazýváni Božími dětmi – a jsme jimi. Kvůli tomu nás nezná svět, protože ani Jeho nepoznal.2Milovaní, nyní jsme Boží děti, a ještě se neukázalo, co budeme. Víme, že až se objeví, budeme Mu podobní, protože jsme Ho viděli takového, jaký je.
3A každý, kdo v Něm má tuto naději, se posvěcuje tak, jako je On svatý.4Každý, kdo koná hřích, koná také protizákonnost. A hřích je protizákonnost.5A víte, že On se zjevil, aby odstranil naše hříchy; a hřích v Něm není.6Každý, kdo v Něm zůstává, nezhřeší. Každý, kdohřeší, Ho neviděl ani Ho nepoznal.7Děťátka, ať vás nikdo nesvádí na scestí. Kdo koná spravedlnost, je spravedlivý, jako je On spravedlivý.
8Kdo koná hřích, je z ďábla, protože ďábel hřeší od počátku. Proto se zjevil Boží Syn, aby zničil ďáblovy skutky.
9Každý, kdo je narozen z Boha, nekoná hřích, protože v Něm zůstává Boží potomstvo. A nemůže hřešit, protože se narodil z Boha.
10V tom jsou viditelné Boží děti a ďáblovy děti: Každý, kdo nekoná spravedlnost a nemiluje svého bratra či sestru, není z Boha. 11Protože toto je to poselství, které jste slyšeli od počátku: Abychom se navzájem milovali. 12Ne jako Kain, který byl ze zlého a zabil svého bratra. A kvůli čemu ho zabil? Protože jeho skutky byly zlé, avšak skutky jeho bratra byly spravedlivé.
13Nedivte se, bratři a sestry, když vás svět nenávidí. 14My víme, že jsme přesunuti ze smrti do života, protože milujeme bratry a sestry. Kdo nemiluje bratra či sestru, zůstává ve smrti. 15Každý, kdo nenávidí svého bratra či sestru, je člověkovrah. A víte, že žádný člověkovrah nemá věčný život, který by v něm zůstával. 16V tom jsme poznali lásku, že On za nás položil Svou duši. Také my jsme dlužni položit svoje duše za bratry a sestry. 17Kdo má však živobytí tohoto světa a vidí, že jeho bratr či sestra má nouzi, a zavře před ním své cítění – jak v něm může zůstávat Boží láska? 18Děťátka, nemilujme jen slovem či jazykem, ale milujme ve skutku a v pravdě. 19A v tom poznáme, že jsme z pravdy. A před Ním uklidníme svou mysl, 20i když by nás naše mysl odsuzovala, neboť Bůh je větší než naše mysl a zná všechno. 21Milovaní, pokud nás našemysl neodsuzuje, máme smělou důvěru vůči Bohu 22a o co bychom prosili, to od Něj obdržíme, protože zachováváme Jeho přikázání a děláme to, co se Mu líbí. 23A toto je Jeho přikázání: Abychom uvěřili jménu Jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali tak, jak nám přikázal. 24Kdo zachovává Jeho přikázání, zůstává v Něm a On zůstává v něm. A v tomto poznáváme, že zůstává v nás: Podle Ducha, kterého nám dal.
Poznámky:
3,8 zničit – var. uvolnit, rozvázat, anulovat, způsobit neúčinné
3,17 cítění – dosl. střeva, pocity
3,22 se Mu líbí – dosl. (je) před Ním líbivé/přijatelné/vhodné
3,23 jak nám přikázal – dosl. jak dal přikázání nám
Odmítnutí bludů
1Milovaní, nevěřte každému duchu, ale zkoumejte duchy, zda jsou z Boha, protože do světa vyšlo mnoho falešných proroků.2V tomto poznávejte Božího Ducha: Každý duch, který vyznává Ježíše Krista, který přišel v těle, je z Boha.3A každý duch, který nevyznává Ježíše Krista, který přišel v těle, není z Boha. A to je ten duch antikrista, o kterém jste slyšeli, že přichází a nyní je již ve světě.4Děťátka, vy jste z Boha a přemohli jste je, protože větší je Ten, který je ve vás, než ten, který je ve světě.5Oni jsou ze světa, proto říkají to, co je ze světa a svět jim naslouchá.6My jsme z Boha. Kdo zná Boha, naslouchá nám; kdo není z Boha, nenaslouchá nám. Podle toho poznáváme Ducha pravdy a ducha podvodu. 7Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha. A každý, kdo miluje, se z Boha narodil a Boha zná.8Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.9V tom se ukázala Boží láska v nás, že Bůh poslal do světa Svého jedinečného Syna, abychom skrze Něj měli život. 10V tom je láska: Ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že On miloval nás a poslal Svého Syna jako usmiřující oběť za naše hříchy. 11Milovaní, pokud nás Bůh takto miloval, i my jsme dlužni se navzájem milovat. 12Boha nikdo nikdy neviděl, pokud se však navzájem milujeme, Bůh v nás zůstává a Jeho láska v nás je dokonalá. 13Že zůstáváme v Něm a On zůstává v nás, poznáváme v tom, že nám dal ze Svého Ducha.
14A my jsme viděli a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, Spasitele světa. 15Kdo by vyznal, že Ježíš Kristus je Boží Syn – v tom Bůh zůstává a on zůstává v Bohu. 16A my jsme poznali a uvěřili lásce, kterou má Bůh v nás. Bůh je láska, a kdo zůstává v té lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm. 17V tom je u nás láska dokonalá, že máme smělou důvěru ve dni soudu. Neboť jaký je On, takoví jsme i my v tomto světě. 18V lásce není strach, ale dokonalá láska strach odhazuje pryč, protože strach má trest. Ten však, kdo má strach, nedošeldokonalosti v lásce. 19My milujeme, protože On dříve miloval nás. 20Pokud někdo řekne: ‚Miluji Boha‘ – a nenávidí svého bratra, je lhář. Vždyť ten, kdo nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl. 21A toto přikázání máme od Něho, aby ten, kdo miluje Boha, miloval také svého bratra.
Poznámky:
4,1 zkoumat – var. vyzkoušet, testovat
Odmítnutí bludů
1Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, se narodil z Boha. A každý, kdo miluje Toho, komu se narodil, miluje také Toho, který byl z Něho narozen.2V tom poznáváme, že milujeme Boží děti, když milujeme Boha a konáme Jeho přikázání.3Vždyť to je láska k Bohu, že zachováváme Jeho přikázání. A Jeho přikázání nejsou zatěžující.4Protože vše, co se narodilo z Boha, přemáhá svět. A toto je vítězství, které přemáhá svět: Naše víra.5Kdo je však ten, kdo přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Boží Syn? 6Toto je ten, který přišel skrze vodu a krev: Ježíš Kristus. Ne pouze ve vodě, ale ve vodě a v krvi. A Duch je Ten, který to dosvědčuje, protože Duch je pravda.7Protože jsou Tři, kteří vydávají svědectví v nebi: Otec, Slovo a Duch svatý. A ti Tři jsou jedno.8A jsou Tři, kteří vydávají svědectví na zemi: Duch, voda a krev. A ti Tři jsou do Jednoho.9Pokud přijímáme svědectví lidí, oč větší je svědectví Boží. Toto je svědectví Boží, protože On Sám svědčil o Svém Synu. 10Kdo věří v Božího Syna, má toto svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, udělal Ho lhářem, protože neuvěřil ve svědectví, které Bůh svědčil o Svém Synu. 11A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život a ten život je v Jeho Synu. 12Kdo má Syna, má život; kdo nemá Božího Syna, nemá věčný život. 13Toto jsem napsal vám, kteří věříte ve jméno Božího Syna, abyste věděli, že máte věčný život, a abyste uvěřili ve jméno Božího Syna.
Závěr
14A toto je ta smělá důvěra, kterou máme vůči Němu: Pokud bychom o něco prosili podle Jeho vůle, slyší nás. 15A pokud víme, že nás slyší, když o něco prosíme, víme, že máme to, co jsme od Něj žádali. 16Pokud někdo uvidí svého bratra, žehřešíhříchem, který není k smrti, ať za něj poprosí. A Bůh mu dá život; těm, kteří nehřeší k smrti. Je takéhřích k smrti, ohledně takového neříkám, aby prosil.
17Každá nespravedlnost je hřích, ale je také hřích, který není k smrti. 18Víme, že každý, kdo je narozen z Boha, nehřeší; ale naopak: ten narozený z Boha zachovává sebe samého, a ten zlý se ho nedotýká.
19Víme, že jsme z Boha a celý svět leží v tom zlém.
20Víme však, že Boží Syn přišel a dal nám schopnost přemýšlení k tomu, abychom poznávali Toho Pravdivého. A jsme v Tom, který je Pravda, v Jeho Synu Ježíši Kristu. On je Ten pravdivý Bůh a věčný život.
21Děťátka, držte se dál od model. Amen.
Poznámky:
5,1 Toho, komu se narodil – dosl. ‚Toho Zploditele‘
5,3 láska k Bohu – var. láska Boží (tj. Boží láska)
5,3 zatěžující – těžké (jako břemeno)
5,15 to, co jsme od Něj žádali – dosl. máme ty žádosti/ty požadavky, které jsme prosili/žádali od Něj
5,16(3x).17 k – směrem k, s
5,18 zachovává – var. střeží se, dává na sebe pozor
5,18 sebe – var. ho (jeho)
5,21 držte se dál – var. být na stráži (proti), uchránit se, hlídat, dávat si pozor
Úvod
1Já, starší, píšu: Vyvolené paní a jejím dětem, které miluji v pravdě. A nejen já, ale i všichni, kteří poznali pravdu –2skrze tu pravdu, která zůstává v nás a s námi bude na věčnost:3Buď s vámi milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a od Ježíše Krista, Syna Otce, v pravdě a lásce.
Varování před podvodníky
4Velmi jsem se zaradoval, že jsem shledal některé z tvých dětí, že chodí v pravdě podle přikázání, které jsme obdrželi od Otce.5A nyní tě prosím, paní – ne jako bych ti psal nové přikázání, ale píši ti to, které jste měli od počátku: abychom milovali jedni druhé.6A to je láska, že chodíme podle Jeho přikázání. To je přikázání, o kterém jste slyšeli od počátku, že v něm máte chodit.7Protože do světa vyšlo mnoho podvodníků, kteří nevyznávají Ježíše Krista přišlého v těle. Takový člověk je podvodník a antikrist.
8Dávejte si pozor, abyste neztratili to, na čem jste pracovali, ale abyste vzali plnou odměnu.9Každý, kdo vybočuje a nezůstává v Kristově vyučování, nemá Boha. Ten, kdo zůstává v Kristově vyučování, má Otce i Syna. 10Pokud k vám někdo přijde a nepřináší toto vyučování, nepřijímejte ho do domu, ani mu neříkejte pozdrav.
11Neboť kdo takovému člověku říká pozdrav, podílí se na jeho zlých skutcích.
Závěr
12Mám vám ještě mnoho co psát, nechci to však dělat prostřednictvím papíru a inkoustu, ale doufám, že k vám přijdu a budu s vámi mluvit od úst k ústům, aby naše radost byla naplněna.
13Pozdravují tě děti tvojí vyvolené sestry v Pánu. Amen.
Poznámky:
9 vybočuje – ř. slovo ve smyslu: jít dopředu/jít dřív/předcházet/jít příliš daleko
10 pozdrav – ř. slovo: zdravit (rád tě vidím), vítat, posílat (po někom) pozdrav
12 přijdu – dosl. se stanu (k vám), tj. dostanu se k vám
Úvod
1Já, starší, píšu: Milovanému Gaiovi, kterého miluji v pravdě.2Milovaný, modlím se ohledně toho, abys ve všem prospíval a byl zdráv tak, jak prospívá tvoje duše.3Neboť jsem se velmi zaradoval, když přišli bratři a dosvědčili tvoji věrnost pravdě, tedy jak chodíš v pravdě.4Nemám větší radost, než když slyším, že moje děti chodí v pravdě.
Upozornění ohledně bratrů
5Milovaný, děláš to věrně, když něco dobrého děláš vůči bratrům a hostům.6Ti před církví vydali svědectví o tvojí lásce. Uděláš dobře, když je vypravíš na cestu, jak se to sluší vůči Bohu.7Neboť pro Jméno vyšli a nevzali si nic od pohanů.8Proto jsme povinni takové lidi přijímat, abychom se stali spolupracovníky pravdy.
9Něco jsem již té vaší církvi napsal, ale Diotrefés, který miluje to, když je mezi nimi první, nás nepřijímá. 10Proto pokud přijdu, připomenu jeho skutky, které dělá – mluví zlé řeči a říká vůči nám nesmysly. A nestačí mu jen toto, ale sám nepřijímá bratry, a těm, kteří je chtějí přijímat, brání a vylučuje je z církve. 11Milovaný, nenapodobuj to, co je špatné, ale napodobuj to, co je dobré. Ten, kdo dělá dobré věci, je z Boha; a ten, kdo dělá špatné věci, Boha neviděl. 12O Demetriovi vydávají dobré svědectví všichni, i sama pravda, i my mu vydáváme svědectví. A víš, že naše svědectví je pravdivé.
Závěr
13Mám ti ještě mnoho co psát, ale nechci ti psát prostřednictvím inkoustu a rákosového pera. 14Avšak doufám, že vás brzy uvidím a budu s vámi mluvit od úst k ústům. 15Pokoj tobě. Pozdravují tě přátelé. Pozdravuj přátele (každého jmenovitě).
Poznámky:
9 který miluje to, když je … první – jedno ř. slovo, dosl: ‚milující-první‘
10 říká nesmysly – var. mluvit nesmysly/mluvit prázdná slova/pomlouvat
15 jmenovitě – dosl. podle jména
Úvod
1Juda, otrok Ježíše Krista a Jakubův bratr, píše povolaným, kteří jsou milováni v Bohu Otci a zachováváni pro Ježíše Krista:2Ať se vám rozroste milosrdenství, pokoj a láska.
3Milovaní, když jsem vynakládal všechnu snahu na to, abych vám napsal ohledně naší společné spásy, pokládal jsem za nutné vám napsat povzbuzení, abyste odhodlaně a usilovně zápasili o víru, která byla jednou provždy předána svatým.
4Neboť se do církve vloudili lidé, kteří jsou dávno předem zapsáni k soudu. Ti bezbožní lidé obrací milost našeho Boha v otevřenou oplzlost a zapírají jediného Svrchovaného Pána – našeho Pána Ježíše Krista.
Varování před falešnými učiteli
5Proto vám chci připomenout (přestože to všechno víte), že ačkoliv Pán jednou zachránil lid z egyptské země, tak podruhé zahubil ty, kteří neuvěřili.6A anděly, kteří si nezachovali své původnímísto, ale opustili své obydlí, zachovává nepřetržitě v poutech pod vlivem hluboké mrákoty do velikého soudného dne.7Stejně jako Sodoma, Gomora a okolní města, která podobným způsobem propadla smilstvu a odešla za jiným tělem – a tato města jsou nám předložena za příklad, když trpěla pod spravedlivým trestem věčného ohně.8Nicméně: Stejně i tito ve svém snění znečišťují své tělo, odmítají panství a rouhají se slávám.9Také archanděl Michel, když se s ďáblem rozsuzoval a diskutoval ohledně Mojžíšova těla, se neodvažoval proti němu vynést potupný soud, ale řekl: „Ať tě napomene Pán.“ 10Tito se však rouhají tomu, co nevidí. A v tom, co jako nerozumná zvířata přirozeně znají, propadají zkáze. 11Běda jim! Protože šli cestou Kainovou, vylili se do poblouznění Balámovy mzdy a zahynuli Kórachovou vzpourou. 12Tito lidé jsou skvrnou ve vašich hostinách lásky, když s vámi bezostyšně spoluhodují, pasoucí sami sebe. Jsou to oblaky bez vody, které jsou hnány větry. Jsou to podzimní stromy bez ovoce, dvakrát zemřelé a vykořeněné. 13Jsou to mořské vlny divokého moře, které pění svou hanebnost. Jsou to bloudící hvězdy, kterým je na věčnost zachována hluboká mrákota temnoty. 14Prorokoval o nich Enoch, sedmý od Adama: ‚Hle: Přišel Pán ve Svých svatých – v deseti tisících andělech, 15aby vykonal soud proti všem a usvědčil všechny bezbožné lidi ze všech jejich bezbožných skutků, kterými vykonávali bezbožnost; a ze všech tvrdých slov, které proti Němu ti bezbožní hříšníci vyslovili. 16Jsou to reptalové, kteří si stále stěžují. Chodí podle svých chtíčů a jejich ústa mluví honosně a lichotí druhým lidem kvůli vlastnímu prospěchu. 17Ale vy, milovaní, pamatujte na slova předpovězená od apoštolů našeho Pána Ježíše Krista; 18pamatujte, že vám řekli: ‚V posledním čase budou posmívači, kteří budou chodit podle svých bezbožných chtíčů. 19To jsou ti, kteří se oddělují; jsou to duševní lidé, kteří nemají Ducha.‘ 20Ale vy, milovaní, vybudujte se ve své nejsvatější víře tím, že se budete modlit v Duchu Svatém. 21Zachovejte se v Boží lásce a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu. 22A slitovávejte se vskutku nad těmi, kteří pochybují. 23Jiné však přivádějte kespasení, vytrhujíce je z ohně. Nad jinými se v úctě slitovávejte, a přitom mějte v nenávisti i tu jejich tuniku poskvrněnou od těla.
Závěr
24Tomu, který je mocen zachovat vás bez klopýtnutí a postavit vás neposkvrněné s veselím před Jeho slávu,
25jedinému moudrému Bohu, našemu Spasiteli skrze Ježíše Krista, našeho Pána, buď sláva, velebnost, nadvláda i moc před veškerým věkem i nyní a po všechny věky. Amen.
Poznámky:
6 původní místo – var. (svou) vládu
7 odešla za jiným tělem – v této větě je slovo ‚tělo‘ patrně ve smyslu spojení manželského svazku (‚ti dva budou jedno tělo‘), který lidé neuznávali a následovali jiné ‚spojování těl‘
8 slávám – snad slavným (nebeským) bytostem, tedy andělům a Bohu (srov. 2. Pt 2,10)
9 potupný – var. urážlivý, rouhavý
12 skvrna – var. úskalí
12 dosl. ‚ve vašich láskách‘ – ř. agapé (láska), někdy vyjadřuje hostiny, při kterých se rozvíjí vzájemná láska
15 tvrdý – var. hrozný, drsný, přísný, násilný
16 lidem – dosl. tvářím
23 tunika – tj. spodní oděv
Úvod
1Zjevení Ježíše Krista, které Mu dal Bůh, aby ukázal Svým otrokům to, co se má brzy stát. Naznačil to a poslal to prostřednictvím Svého anděla Svému otroku Janovi.2Ten dosvědčil Boží slovo a svědectví Ježíše Krista – všechno, co viděl.3Blahoslavený, kdo předčítá, i ti, kteří slyší slova tohoto proroctví a zachovávají to, co je v něm napsáno. Neboť čas je blízko. 4Jan píše sedmi církvím v Malé Asii: Milost vám a pokoj od Toho jsoucího a Toho přicházejícího, od sedmi duchů před Jeho trůnem
5a od Ježíše Krista, důvěryhodného svědka, který jeprvorozený z mrtvých a vládcem králů země (ten nás miluje a rozvazuje nás od vašich hříchů skrze Svou krev
6a udělal nás královstvím a kněžími Boha a Jeho Otce) – Jemu buď sláva a moc na věky věků! Amen. 7‚Hle: Přichází s oblaky‘ a ‚uvidí Ho každé oko, i ti, kdo Ho probodli.‘ A ‚budou se kvůli Němu bít do prsou všechny kmeny země.‘ Ano, amen!
8„JÁ JSEM Alfa i Omega, Počátek i Konec,“ říká Pán Bůh, který je, který byl a který přichází – ten Všemocný. 9Já, Jan, váš bratr i spoluúčastník v soužení, království i trpělivosti v Ježíši, jsem byl kvůli Božímu slovu a Ježíšovu svědectví na ostrově jménem Patmos. 10V den Páně jsem se ocitl v Duchu a uslyšel jsem za sebou hlasitý zvuk jakoby zvuk polnice: 11„JÁ JSEM Alfa i Omega, První i Poslední.“ A řekl: „Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím, které jsou v Asii: do Efezu, Smyrny, Pergama, Thyatir, Sard, Filadelfie a Laodiceje!“
Úvod k sedmi dopisům
12Obrátil jsem se, abych uviděl ten hlas, který se mnou mluvil. Obrátil jsem se a uviděl jsem sedm zlatých svícnů 13a uprostřed těch svícnů byl někdo jako Syn člověka, oblečený do dlouhého roucha a přepásaný na prsou zlatým pásem. 14Jeho hlava a vlasy byly bílé jako vlna, bílé jako sníh. Jeho oči byly jako plamen ohně, 15Jeho nohy jako orichaldum, které jakoby hořelo v peci, a Jeho hlas byl jako hlas mnoha vod. 16Ve Své pravé ruce měl sedm hvězd, z Jeho úst vycházela ostrá dvousečná šavle a Jeho zevnějšek byl jako slunce svítící ve své plné síle. 17Když jsem Ho uviděl, padl jsem k Jeho nohám jako mrtvý. Položil na mě Svou pravici a řekl: „Neboj se. JÁ JSEM První a Poslední; a Živý. 18Byl jsem mrtev, a hle: Jsem živ na věky věků. Amen. A mám klíče od smrti i hádesu. 19Proto napiš to, co jsi viděl, a to, co je, a to, co se má stát potom. 20Tajemství těch sedmi hvězd, které jsi viděl v Mojí pravici, a těch sedmi zlatých svícnů, je toto: Sedm hvězd jsou andělé sedmi církví a sedm svícnů, které jsi viděl, je sedm církví.“
Poznámky:
1,1 brzy – var. v rychlosti
1,3 předčítá – var. čte opakovaně (studuje)
1,5 důvěryhodný – var. věrný
1,7 bít do prsou – var. naříkat
1,13 dlouhé roucho – roucho sahající až k nohám
1,15 Orichaldum – vzácný starověký kov (jemná měď, bronz nebo mosaz), který se podle Platóna těžil na legendární Atlantidě. Podle Josefa Flavia byl tento kov použit při stavbě Šalomounova chrámu (bronz, který byl zářivý jako zlato). Ze slov χαλκός (měď, bronz) a λίβανος (kadidlo).
1,16 šavle – označuje masivní Thráckou šavli
1,16 zevnějšek – var. tvář
List do Efezu
1 „Andělu církve v Efezu piš: ‚Toto říká Ten, který pevně drží ve Svojí pravici sedm hvězd a chodí uprostřed sedmi zlatých svícnů:
2Znám tvoje skutky, tvoji namáhavou práci, tvoji trpělivost a to, že nemůžeš snést zlé lidi. Vyzkoušel jsi ty, kteří si říkají ‚apoštolové‘, ale nejsou jimi. A shledal jsi, že jsou lháři.3Máš trpělivost a pro Moje jméno jsi snášel těžkosti. A nevyčerpalo tě to. 4Ale mám proti tobě, že jsi opustil svou dřívější lásku.
5Proto si vzpomeň, odkud jsi spadl, v lítostizměň myšlení a konej dřívější skutky. Pokud ne, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa – pokud nezměníš v lítosti svoje myšlení.6Ale to máš, že nenávidíš skutky Nikolaitů, které i Já nenávidím. 7Kdo má uši, slyš, co Duch říká církvím: Tomu, kdo dobývá vítězství, dám jíst ze stromu života, který je v Božím ráji.‘
List do Smyrny
8Andělu církve ve Smyrně piš: ‚Toto říká ten První i Poslední, který se stal mrtvým a žije:9Znám tvoje skutky, soužení i chudobu, ale jsi bohatý. Znám rouhání od těch, kteří si říkají Židé, ale nejsou, ale jsou satanovou synagogou. 10Neboj se, co máš vytrpět. Hle: ďábel některé z vás uvrhne do vězení, abyste byli vyzkoušeni. A budete mít soužení deset dní. Buď věrný až do smrti, a dám ti vítězný věnec života. 11Kdo má uši, slyš, co Duch říká církvím: Tomu, kdo dobývá vítězství, druhá smrt jistě neublíží.‘
List do Pergamu
12Andělu církve v Pergamu piš: ‚Toto říká Ten, který má ostrou dvousečnou šavli: 13Znám tvoje skutky i to, kde bydlíš – tam, kde je satanův trůn. Pevně držíš Moje jméno a nezapřel jsi Moji víru ani ve dnech Antipase, Mého věrného svědka, který byl mezi vámi zabit (tedy tam, kde bydlí satan). 14Ale mám proti tobě několik věcí: Máš některé lidi, kteří se drží vyučování Baláma, který vyučoval Baláka položit past před syny Izraele, aby jedli maso obětované modlám a smilnili.
15Tak i ty máš některé, kteří se pevně drží vyučování Nikolaitů, což nenávidím.
16Proto v lítostizměň myšlení. Pokud ne, přijdu k tobě rychle a budu proti takovým lidem válčit šavlí Svých úst. 17Kdo má uši, slyš, co Duch říká církvím: Tomu, kdo dobývá vítězství, dám skrytou mannu a dám mu bílý volební kamínek – a na tom volebním kamínku napsané nové jméno, které nezná nikdo, jen ten, kdo ten kamínek obdržel.‘
List do Thyatir
18Andělu církve v Thyatirech piš: ‚Toto říká Boží Syn, který má Své oči jako plamen ohně a Své nohy jako orichaldum: 19Znám tvoje skutky, lásku, víru, službu, vytrvalost a to, že tvoje pozdější skutky jsou větší než dřívější. 20Ale mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel, která si říká prorokyně a vyučuje a svádí na scestí Moje otroky, aby smilnili a jedli maso obětované modlám.
21A dal jsem jí čas, aby v lítostizměnila myšlení, ale ona nechce činit pokání ze svého smilstva.
22Hle: Uvrhnu ji na postel a ty, kteří s ní cizoloží, uvrhnu do velikého soužení – pokud nezmění v lítosti myšlení ohledně svých skutků.
23A její děti zabiji ve smrti. A všechny církve poznají, že JÁ JSEM Ten, který zkoumá myšlení i pocity. A každému z vás dám odplatu podle jeho skutků. 24Avšak říkám vám, ostatku v Thyatirech, kteří nemáte toto učení, a kteří jste nepoznali – jak oni říkají – satanovy hlubiny: Nepokládám na vás jinou tíhu. 25Avšak pevně se držte toho, co máte, dokud nepřijdu. 26Tomu, kdo dobývá vítězství a zachová Moje skutky až do konce, dám moc nad národy. 27Bude je pást železnou holí a bude je rozbíjet jako hliněné nádoby – jako jsem to i Já přijal od Mého Otce.
28A dám mu hvězdu brzkého rána.
29Kdo má uši, slyš, co Duch říká církvím.‘
Poznámky:
2,2.10 otestovat – var. vyzkoušet
2,3 ne-vyčerpalo – sloveso nejčastěji překládané jako ‚namáhavě pracovat‘ (např. Zj 2,2), jindy ‚vyčerpat‘ (Jan 4,6)
2,14 past – var. kámen úrazu, příčina pádu, svod
2,18 Orichaldum – vzácný starověký kov (jemná měď, bronz, nebo mosaz), který se podle Platóna těžil na legendární Atlantidě. Podle Josefa Flavia byl tento kov použit při stavbě Šalomounova chrámu (bronz, který byl zářivý jako zlato). Ze slov χαλκός (měď, bronz) a λίβανος (kadidlo).
2,23 myšlenky i pocity – dosl. srdce (centrum myšlení) i ledviny (centrum emocí, pocitů)
2,27 holí – var. žezlem
2,28 brzkého rána – dosl. ‚brzy ráno‘ . V některých překladech: ‚jitřenka‘, což je ale název pro těleso, které jde vidět jako poslední objekt na obloze, když ranní svit znemožní pozorování nebeských těles (kromě slunce), obvykle se tak označuje Venuše. ‚Hvězda brzkého rána‘ tedy označuje hvězdu, která jde vidět brzy ráno, když už patrně ostatní hvězdy vidět nejdou.
List do Sard
1Andělu církve v Sardách piš: ‚Toto říká Ten, který má sedm Božích duchů a sedm hvězd: Znám tvoje skutky: totiž že máš jméno, že žiješ, ale jsi mrtvý.
2Buď bdělý a upevni to, co ještě zůstává a je na umření. Neboť jsem neshledal, že tvoje skutky jsou před Mým Bohem naplněné.
3Vzpomeň si tedy na to, co jsi přijal a slyšel – a drž se toho a v lítostizměň myšlení. Pokud nebudeš bdít, přijdu jako zloděj a jistě nebudeš vědět, v jakou chvíli na tebe přijdu.4Ale máš v Sardách několik jmen, která nezašpinila svoje roucha – a budou se Mnou chodit v bílém, protože jsou toho hodni. 5Ten, kdo dobývá vítězství, bude oblečen do bílého roucha. A jeho jméno jistě nevymažu z knihy života; a jeho jméno vyznám před Svým Otcem a před Jeho anděly.6Kdo má uši, slyš, co Duch říká církvím.‘
List do Filadelfie
7Andělu církve ve Filadelfii piš: ‚Toto říká Ten svatý a pravdivý, který má Davidův klíč. On otvírá – a nikdo nezavře; a On zavře – a nikdo neotevře.
8Znám tvoje skutky. Hle: Umístil jsem před tebe otevřené dveře, které nemůže nikdo zavřít. Neboť máš malou moc, ale zachoval jsi Moje slovo a nezapřel jsi Moje jméno.
9Hle: Dávám ti ze satanovy synagogy ty, kteří si říkají ‚Židé‘, ale nejsou, ale lžou. Hle: Způsobím jim, že přijdou a pokloní se před tvýma nohama a poznají, že jsem si tě zamiloval.
10Protože jsi zachoval slovo Mojí vytrvalosti, také Já tebe zachovám v časepokušení, které má přijít na celý obydlený svět, ve kterém budou pokoušenilidé bydlící na zemi. 11Hle: Přijdu rychle. Drž se pevně toho, co máš, aby ti nikdo nevzal věnec vítěze. 12Toho, kdo dobývá vítězství, udělám sloupem v chrámu Mého Boha a již z něho jistě nevyjde. A napíšu na něj jméno Mého Boha, jméno města Mého Boha (nového Jeruzaléma sestupujícího z nebe od Mého Boha) a Moje nové jméno. 13Kdo má uši, slyš, co Duch říká církvím.‘
List do Laodiceje
14Andělu církve v Laodiceji piš: ‚Toto říká Amen, ten Věrný a Pravdivý, vládce Božího stvoření: 15Znám tvoje skutky, že nejsi ani studený, ani horký. Ó, kéž bys byl studený anebo horký! 16Ale tak, že jsi vlažný – ani horký, ani studený – chystám se tě vyzvracet ze Svých úst. 17Protože říkáš: ‚Jsem bohatý a zbohatl jsem. A nic nepotřebuji.‘ A nevnímáš, že jsi udřený, žalostný, žebravý, slepý a nahý. 18Radím ti: Kup ode Mě zlato ohněm pročištěné, abys zbohatl; bílý plášť, aby ses oblékl a nebyla vidět hanba tvojí nahoty; a oční mast k pomazání tvých očí, abys viděl.
19Koho mám rád, toho usvědčuji a výchovně trestám. Proto buď aktivní a v lítostizměň myšlení. 20Hle: Stojím u dveří a tluču. Kdo uslyší Můj hlas a otevře dveře – k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on bude večeřet se Mnou. 21Tomu, kdo dobývá vítězství, dám sedět se Mnou na Mém trůnu, jako jsem i Já dobyl vítězství a usedl s Mým Otcem na Jeho trůn. 22Kdo má uši, slyš, co Duch říká církvím.‘ “
Poznámky:
3,2 co zůstává – dosl. to, co zůstává, zůstatek, ostatek
3,7(2x).8 zavřít – var. zamknout (srov. Mt 25,10; Sk 5,23)
3,9 poklonit se – var. uctívat (tedy klanění jako při uctívání)
3,10 zachovám – var. budu střežit
3,10 období – var. hodina, chvíle, okamžik
3,10 obydlený svět – ř. slovo označuje buď svět římského impéria, nebo svět jako takový
3,10 otestovat – var. pokoušet, vyzkoušet
3,14 vládce – var. počátek, původ, prvozáklad, (základní) princip
3,15(2x) horký – od slova ζέω = vroucí, aktivní (Sk 18,25; Ř 12,11)
3,16 chystám – ř. slovo se obvykle nepřekládá, naznačuje, že je to v úmyslu (je to připraveno, brzy se to stane)
3,17 udřený – ubohý, utrápený
3,18 zlato ohněm pročištěné – dosl. ‚zlato ohořelé z ohně‘ (hořet)
3,19 výchovně trestám – var. trestat, vychovávat (proto trestat)
Úvod k sedmi pečetím
1Potom jsem se podíval a hle: V nebi byly otevřené dveře. A ten první hlas, který jsem uslyšel jako zvuk polnice mluvící se mnou, říkal: „Vystup sem. A ukážu ti, co se má stát potom!“ 2Hned jsem byl v Duchu a hle: V nebi stál trůn a na trůnu Sedící.3A ten Sedící byl na pohled jako kámen jaspis a karneol, a okolo trůnu byla duha na pohled jako zelený smaragd.4A okolo trůnu bylo dvacet čtyři trůnů a na těch trůnech sedělo dvacet čtyři starších. Byli oblečeni v bílá roucha a na svých hlavách měli zlaté věnce vítězů.5A z trůnu vycházely blesky, hlasy a hromy. A před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní, což je sedm Božích Duchů.6A před trůnem bylo jakoby skleněné moře podobné křišťálu. A uprostřed trůnu a kolem trůnu byli čtyři živé bytosti plné očí zepředu i zezadu.7A první živá bytost byla jako lev, druhá živá bytost byla jako mladý býk, třetí živá bytost měla tvář jakoby lidskou a čtvrtá živá bytost byla jako letící orel.8A každá z těch čtyř živých bytostí měla po šesti křídlech a okolo i zevnitř byly ty bytosti plné očí. A bez odpočinku dnem i nocí říkají: „Svatý, svatý, svatý, Pán Bůh Všemocný! Ten, který byl, který je a který přichází.“ 9A když ty živé bytosti vzdaly slávu, čest a díky tomu Sedícímu na trůnu, tomu Živému na věky věků, 10padlo těch dvacet čtyři starších před Sedícím na trůnu, klaněli se tomu Žijícímu na věky věků a hodili své věnce vítězů před trůn se slovy: 11„Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest a moc, protože jsi stvořil všechno a prostřednictvím Tvojí vůle všechno existuje a bylo to stvořeno.“
Poznámky:
4,7 mladý býk – tele
Úvod k sedmi pečetím
1A uviděl jsem v pravici toho Sedícího na trůnu svitek popsaný zevnitř i zvenčí, zapečetěný sedmi pečetěmi.2A viděl jsem silného anděla, který rozhlašoval velikým hlasem: „Kdo je hoden ten svitek otevřít a rozlomit jeho pečetě?!!“ 3A nikdo na nebi ani na zemi ani pod zemí nemohl ten svitek otevřít, ani se do něj podívat.4Velmi jsem plakal, protože nikdo nebyl shledán hoden toho, aby ten svitek otevřel a podíval se do něj.5Jeden ze starších mi řekl: „Neplač. Hle: Vítězství dobyl Lev z kmene Juda (Davidův kořen), aby otevřel svitek a jeho sedm pečetí.“6Viděl jsem uprostřed trůnu a těch čtyř živých bytostí a uprostřed starších stojícího Beránka – jakoby zabitého – majícího sedm rohů a sedm očí, což je sedm Božích Duchů vyslaných do celé země.7Přišel a vzal ten svitek z pravice toho Sedícího na trůnu. 8A jakmile vzal svitek, ty čtyři živé bytosti a dvacet čtyři starších padlo před Beránkem; každý měl harfu a zlaté misky plné kadidla, což jsou modlitby svatých.9A zpívali novou píseň: „♪♫ Jsi hoden vzít svitek a otevřít jeho pečetě, protože jsi byl zabit a koupil jsi Bohu ve Své krvi lidi z každého kmenu, jazyku, lidu i národu, 10a udělal jsi je královstvím a kněžími našemu Bohu. A budou kralovat na zemi! ♪♫“ 11A uviděl jsem a uslyšel hlas mnoha andělů kolem trůnu, těch živých bytostí a starších – a jejich počet byl deset tisíc desetitisíců a tisíce tisíců. 12Říkali velikým hlasem: „Hoden je ten zabitý Beránek obdržet moc, bohatství, moudrost, sílu, čest, slávu i požehnání!!“ 13A všechno stvoření, které je v nebi, na zemi, pod zemí i v moři – všechno, co je v nich – jsem slyšel říkat: „Tomu Sedícímu na trůnu a Beránkovi požehnání, čest, sláva i moc na věky věků!!!“ 14A ty čtyři živé bytosti říkaly: „Amen…“ A ti starší padli a poklonili se Žijícímu na věky věků.
Poznámky:
5,1 zvenčí – dosl. zezadu
Prvních pět pečetí
1A viděl jsem, jak Beránek otevřel jednu ze sedmi pečetí. Uslyšel jsem jednu z těch čtyř živých bytostí říct jakoby hromovým hlasem: „Pojď!!“2A uviděl jsem, hle: Bílý kůň, a Ten, který na něm seděl, měl luk. Byl mu dán věnec vítězů a vyjel Dobyvatel vítězství, aby dobýval vítězství. 3A když otevřel druhou pečeť, uslyšel jsem druhou živou bytost, jak říká: „Pojď!“4A vyjel ohnivě zbarvený kůň, a tomu, který na něm seděl, bylo dáno, aby vzal ze země pokoj a aby se lidé navzájem zabíjeli. A byl mu dán veliký meč. 5A když otevřel třetí pečeť, uslyšel jsem třetí živou bytost, jak říká: „Pojď!“ A uviděl jsem hle: černý kůň, a ten, který na něm seděl, měl ve své ruce vahadlo.6Uslyšel jsem jakoby hlas v prostředku čtyř živých bytostí, který říkal: „Mírka pšenice za denár a tří mírky ječmene za denár. Olej a hroznový nápoj nezdražuj.“ 7A když otevřel čtvrtou pečeť, uslyšel jsem hlas čtvrté živé bytosti, jak říká: „Pojď!“8A uviděl jsem hle: Zelený kůň a jméno toho, který na něm seděl, bylo Smrt; a Hádes ho následoval. A byla jim dána moc nad čtvrtinou země, aby zabíjeli se šavlí, hladomorem, smrtí a šelmami země. 9A když otevřel pátou pečeť, uviděl jsem pod oltářem duše zabitých lidí, kteří byli zabiti kvůli Božímu slovu a svědectví, které měli. 10A křičeli velikým hlasem: „Do kdy, ó Svrchovaný Pane, svatý a pravdivý, nebudeš soudit a nepomstíš naši krev nad těmi, kteří bydlí na zemi?!!“
11A každému bylo dáno bílé dlouhé roucho a bylo jim řečeno, aby ještě krátký čas odpočinuli, dokud se nenaplní jejich spoluotroci a bratři, kteří mají být zabíjeni tak jako oni.
Šestá pečeť
12A když otevřel šestou pečeť, uviděl jsem toto: Nastalo veliké zemětřesení, slunce se stalo černé jako žíněné roucho z kozí srsti, celý měsíc se stal jakoby krvavým 13a nebeské hvězdy padaly na zem, jako když veliký vítr třese fíkovníkem a ten shazuje své nezralé fíky. 14A nebe se pohnulo, jako když se svinuje svitek, a každá hora i ostrov se pohnuly ze svého místa. 15A králové země, velmoži, velitelé vojsk, bohatí, mocní, každý otrok i svobodný se ukryli do jeskyň a do horských skal. 16A řekli horám a skalám: „Padněte na nás a ukryjte nás před tváří toho Sedícího na trůnu a před hněvem Beránka, 17protože přišel veliký den Jeho hněvu – a kdo bude moci obstát?!“
Poznámky:
6,5 vahadlo – var. jho. Jho je část postroje tažných zvířat, která přenáší tažnou sílu na pluh. Jho spojuje dvě tažná zvířata, aby spolu táhla vyváženou silou pluh. Od toho: váha, vahadlo.
6,6 říká to patrně Kristus (srov. Zj 5,6), proto zvýrazněné písmo
6,6(2x) mírka (obilí) – zhruba jedna dávka jídla pro jednu osobu na den
6,6 nezdražuj – ř. slovo znamenající: ‚jednat-nespravedlivě/uškodit‘
6,8 šelmami – var. divoká zvěř
6,9 kvůli – var. skrze, prostřednictvím
6,10 pomstít – var. sjednat spravedlnost (srov. Lk 18,3.5), pomstít (Ř 12,19), potrestat (2. Kor 10,6). Ř. slovo ἐκδικέω (od slova δίκη – ‚spravedlnost‘).
6,11 dlouhé roucho, které nosili vysoce postavení lidé
6,13 nezralé fíky – fíky, které rostou během zimy, ale nedozrají v pravý čas a místo toho spadnou na jaře
6,14 pohnulo – var. oddělilo
MEZIHRA pečetí – kdo obstojí?
1Potom jsem viděl čtyři anděly, kteří stáli na čtyřech úhlech země a pevně drželi čtyři zemské větry, aby vítr nevál na zemi ani na moře ani na jakýkoliv strom.2A uviděl jsem jiného anděla, vystupujícího od východu slunce, který měl pečeť živého Boha. A vykřikl velikým hlasem na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi a moři:3„Neškoďte zemi, moři ani stromům, dokud nezapečetíme otroky našeho Boha na jejich čelech!!“ 4A uslyšel jsem počet zapečetěných: sto čtyřicet čtyři tisíce zapečetěných ze všech kmenů synů Izraele.5Z kmene Juda dvanáct tisíc zapečetěných, z kmene Rúben dvanáct tisíc zapečetěných, z kmene Gád dvanáct tisíc zapečetěných,6z kmene Ašer dvanáct tisíc zapečetěných, z kmene Neftalí dvanáct tisíc zapečetěných, z kmene Manases dvanáct tisíc zapečetěných,7z kmene Simeon dvanáct tisíc zapečetěných, z kmene Lévi dvanáct tisíc zapečetěných, z kmene Isachar dvanáct tisíc zapečetěných,8z kmene Zabulon dvanáct tisíc zapečetěných, z kmene Josef dvanáct tisíc zapečetěných a z kmene Benjamín dvanáct tisíc zapečetěných. 9Potom jsem viděl, hle: veliký zástup, který nikdo nemůže sečíst – z každého národa, kmene, lidu a jazyku. Stojí před trůnem a před Beránkem oblečeni do bílého dlouhého roucha a ve svých rukou mají palmy.
10A křičeli velikým hlasem: „Spásanáleží našemu Bohu, tomu Sedícímu na trůnu, a Beránkovi!!“ 11A všichni andělé stáli kolem trůnu, kolem starších a těch čtyř živých bytostí, a padli před trůnem na své tváře a poklonili se Bohu se slovy: 12„Amen. Požehnání, sláva, moudrost, díky, čest, moc i síla náleží našemu Bohu na věky věků. Amen." 13A reagoval na to jeden z těch starců; řekl mi: „Kdo jsou a odkud přišli tito lidé, oblečení do bílých dlouhých rouch?“ 14Řekl jsem mu: „Můj pane, ty to víš.“ A řekl mi: „To jsou ti přicházející z velikého pronásledování; vyprali si svoje dlouhá roucha a vybílili je v Beránkově krvi. 15Kvůli tomu jsou před Božím trůnem a slouží Mu dnem i nocí v Jeho chrámu. A ten Sedící na trůnu bude nad nimi svatostánkovat. 16Nebudou už hladovět ani žíznit, ani na ně nepadne slunce ani žádný jiný žár, 17protože Beránek, který je uprostřed trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim vymaže každou slzu z jejich očí.“
Poznámky:
7,9.13.14 dlouhé roucho, které nosili vysoce postavení lidé
7,15 slouží – var. uctívají. Ř. slovo odkazuje hlavně na náboženskou službu (v chrámě).
7,15 svatostánkovat – přebývat ve (svato)stánku (Jan 1,14); var: stanovat, přebývat
7,17 vymazat – var. setřít
Sedmá pečeť a úvod k sedmi polnicím
1A když otevřel sedmou pečeť, nastalo v nebi ticho asi na půlhodinu.2A uviděl jsem sedm andělů, kteří stojí před Bohem. Bylo jim dáno sedm polnic. 3Jiný anděl přišel a postavil se u oltáře. Měl zlatou kadidelnici a bylo mu dáno množství kadidla, aby to kadidlo obětoval s modlitbami všech svatých na zlatém oltáři před trůnem.4A kouř kadidla vystoupil s modlitbami svatých z ruky anděla před Boha.5Anděl vzal kadidelnici, naplnil ji ohnivými uhlíky z oltáře a hodil ji na zem. A nastaly hromy, hlasy, blesky a zemětřesení. 6A těch sedm andělů, kteří měli sedm polnic, se připravili, aby zatroubili.
První čtyři polnice
7Zatroubil první anděl a nastalo krupobití a oheň smíchaný s krví; a bylo to hozeno na zem. A třetina země byla úplně spálena, třetina stromů byla úplně spálena a třetina veškeré zelené trávy byla úplně spálena. 8Zatroubil druhý anděl a do moře byla hozena jakoby veliká hora hořící ohněm. Třetina moře se stala krví9a v moři zemřela třetina stvoření mající duši. A třetina lodí byla zcela zničena. 10Zatroubil třetí anděl a z nebe spadla veliká hvězda hořící jako pochodeň. A spadla na třetinu řek a na prameny vod. 11Jméno té hvězdy bylo Pelyněk. A třetina vod se stala pelyňkem a mnoho lidí z těch vod zemřelo, protože zhořkly. 12Zatroubil čtvrtý anděl a byla zasažena třetina slunce, třetina měsíce a třetina hvězd, takže se třetina z nich zatměla. A nebyl svit po třetinu dne, a stejně tomu bylo i v noci. 13A viděl jsem a slyšel jsem jednoho orla, který letěl prostředkem nebe a říkal velikým hlasem: „Běda, běda, běda těm, kteří bydlí na zemi, kvůli zbývajícím hlasům polnic tří andělů, kteří ještě mají troubit!!“
Poznámky:
8,13 orla – jiné rukopisy: anděla
Pátá polnice
1Zatroubil pátý anděl a uviděl jsem hvězdu spadlou z nebe na zem. A byl jí dán klíč od jámy ‚abyssu‘.
2Otevřel jámu abyssu a z jámy vystoupil kouř (jakoby kouř z veliké pece), a tím kouřem se zatmělo slunce a veškerý vzduch. 3Z toho kouře vyšly na zem kobylky a byla jim dána taková moc, jakou moc mají pozemští štíři.4Bylo jim řečeno, aby neškodili pozemské trávě ani žádné zeleni ani žádnému stromu, jenom lidem, kteří nemají na čele Boží pečeť.5Bylo jim dáno, aby je nezabíjeli, ale aby je trápili pět měsíců. Jejich utrpení bylo jako utrpení od štíra, když bodne člověka.6V těch dnech budou lidé hledat smrt, ale nenajdou ji. Budou toužit zemřít, ale smrt od nich uteče. 7Podoba těch kobylek byla jakoby podoba koní připravených do války. Na svých hlavách měly něco jako věnce vítězů, barvou podobné zlatu. A jejich tváře byly jako tváře lidí.8A měly vlasy jako vlasy žen a jejich zuby byly jako zuby lvů.9Hrudní pancíře měly jakoby železné hrudní pancíře. A zvuk jejich křídel byl jako zvuk mnoha vozů s koňmi běžících do války. 10A měly ocasy jako štíři a v nich žihadla. A v jejich ocasech je jejich moc škodit lidem pět měsíců.
11Mají nad sebou krále, anděla abyssu. Jeho jméno je hebrejsky ‚Abaddon‘ a v řečtině má jméno ‚Apollyon‘. 12První ‚běda‘ odešlo. Hle: potom přichází ještě dvě další ‚běda‘.
Šestá polnice
13Zatroubil šestý anděl a uslyšel jsem hlas ze čtyř rohů zlatého oltáře, který je před Bohem.
14Řekl šestému andělu, který měl polnici: „Rozvaž ty čtyři anděly, kteří jsou spoutáni u veliké řeky Eufrat.“
15Byli rozvázáni ti čtyři andělé, kteří byli připraveni k určité hodině, dni, měsíci a roku, aby zabili třetinu lidstva.
16Počet jejich vojska, totiž jezdectva, bylo dva desetitisíce desetitisíců. Uslyšel jsem jejich počet. 17A také jsem uviděl ve vidění koně a ti, kteří na nich seděli, měli hrudní pancíře ohnivé, hyacintové a sírové. A hlavy těch koní byly jako hlavy lvů a z jejich tlam vycházel oheň, kouř a síra.
18Těmito třemi ranami byla zabita třetina lidstva: ohněm, kouřem a sírou vycházejících z jejich tlam. 19Neboť moc těch koní je v jejich tlamách a v jejich ocasech; vždyť jejich ocasy jsou jako ocasy hadů. Mají hlavy a jimi škodí. 20Zbytek lidí, kteří nebyli těmi ranami zabiti, nezměnili v lítosti myšlení ohledně skutků svých rukou, takže se nestalo, že by přestali uctívat démony a zlaté, stříbrné, bronzové a kamenné modly, které nemohou vidět, slyšet ani chodit.
21A nezměnili v lítosti myšlení ohledně svých vražd, ani ze své magie, ani ze svého smilstva a ani ze svých krádeží.
Poznámky:
9,1 jámy – var. studny, tak i v Zj 9,2(3x)
9,4.10.19 škodit – var. ‚udělat-nespravedlnost‘ (tedy škodit)
9,5 bodne – var. udeří
9,11 abbadon – v hebrejštině toto slovo v Job 26,6; 28,22; 31,12; Ž 88,11; Př 15,11
9,11 apollyon – v překladu: ničitel
9,17 hyacintové – tmavě rudé či tmavě modré (barva hyacintu)
9,20 neuctívali – var. neklekali
MEZIHRA POLNIC – svitek v rukou anděla
1A uviděl jsem dalšího – silného – Anděla, který sestupoval z nebe. Byl oblečen oblakem, na Jeho hlavě byla duha, Jeho tvář byla jako slunce a Jeho nohy byly jako ohnivé sloupy.2Ve Své ruce měl otevřený malý svitek. Postavil se Svou pravou nohou na moře a levou na zemi a vykřikl velikým hlasem, jakoby řval lev. A když vykřikl, promluvilo svými hlasy sedm hromů.4Když promluvilo těch sedm hromů, chtěl jsem to zapsat. Ale uslyšel jsem hlas z nebe: „Zapečeť to, co řeklo těch sedm hromů, a nepiš to.“ 5Anděl, kterého jsem viděl stojícího na moři a na zemi, pozdvihl Svou ruku do nebe6a přísahal při Žijícím na věky věků (který stvořil nebe a to, co je v něm, a zemi a to, co je v ní) že čas už nebude.
7Ale ve dnech hlasu sedmého anděla – když se bude troubit – bude dokončeno Boží tajemství, jak tooznámil vdobré zprávě Svým otrokům, těm prorokům. 8A ten hlas, který jsem slyšel z nebe, ke mně znovu promluvil: „Jdi a vezmi ten otevřený svitek, který je v ruce Anděla stojícího na moři a na zemi.“ 9Šel jsem k Andělovi a řekl jsem Mu: „Dej mi ten malý svitek.“ Řekl mi: „Vezmi jej a sněz. Tvůj žaludek zhořkne, ale v ústech bude sladký jako med.“ 10Vzal jsem ten malý svitek z ruky Anděla a snědl jsem ho. Byl v mých ústech jako sladký med; a když jsem ho snědl, můj žaludek zhořkl. 11A řekl mi: „Musíš znovu prorokovat vůči mnoha lidem, národům, jazykům a králům.“
Poznámky:
10,7 oznámit – var. kázat evangelium, dosl. ‚dobro-poslat‘
MEZIHRA POLNIC – dva proroci
1Byl mi dán rákos ve tvaru hole. [Anděl se postavil] a řekl: „Vstaň a změř Boží chrám, oltář a ty, kteří se v něm klaní.2Ale nádvoří, které je zvenčí chrámu, vynech a neměř ho, protože bylo dáno pohanům a ti budou šlapat po svatém městě čtyřicet dva měsíců.3A dám moc dvěma svědkům, kteří budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní oblečeni do žíněného roucha.” 4To jsou ty dvě olivy a ty dva svícny stojící před Pánem země.5Pokud by jim chtěl někdo ublížit, z jejich úst vyjde oheň a pohltí jejich nepřátele. A pokud by jim někdo chtěl ublížit, tak musí být takto usmrcen.6Tito svědkové mají moc zavřít nebe, aby nepadal déšť ve dnech jejich prorokování. A mají moc nad vodami, aby je obrátili v krev, a mohou bít zemi kteroukoli ranou, kdykoli budou chtít. 7Ale až dokončí své svědectví, šelma vystupující z abyssu s nimi povede válku, přemůže je a zabije je.
8A jejich mrtvoly budou ležet na ulicích velikého města, které se nazývá duchovně Sodoma a Egypt, kde byl ukřižován i jejich Pán.9Mnozí z lidí, kmenů, jazyků a národů budou pozorovat jejich mrtvoly tři a polovinu dne; a jejich mrtvoly nedovolí položit do hrobu. 10A ti, kteří bydlí na zemi, se nad nimi budou radovat a navzájem si posílat dary, protože ti dva proroci trápili ty, kteří přebývají na zemi. 11A po třech a polovině dne do nich vstoupil duch života od Boha a postavili se na své nohy. A veliký posvátný strach padl na ty, kteří je pozorovali. 12A slyšeli veliký hlas z nebe, který jim říkal: „Vystupte sem!!“ Vystoupili v oblaku do nebe a jejich nepřátelé je pozorovali.
13A v tu chvíli nastalo veliké zemětřesení a desetina města padla; a v tom zemětřesení bylo zabito sedm tisíc jmen lidí. Zbytek lidí se zděsil a vzdal slávu nebeskému Bohu. 14Druhé běda pominulo, hle: třetí běda rychle přichází!
Sedmá polnice
15Zatroubil sedmý anděl a v nebi zazněly veliké hlasy: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a Jeho Krista. A bude kralovat na věky věků!!“ 16A těch dvacet čtyři starších, kteří sedí na svých trůnech před Bohem, padlo na své tváře a klaněli se Bohu se slovy: 17„Děkujeme Ti, Pane, Bože Všemocný, který jsi, kterýs byl a který přicházíš, protože ses chopil Své veliké moci a ujal ses kralování. 18Rozhněvaly se národy a přišel Tvůj hněv a čas soudit mrtvé a dát odměnu Tvým otrokům, prorokům, svatým a těm, kteří se bojí Tvého jména – malým i velkým – a zcela zničit ty, kdo zcela ničí zemi.“ 19A byl otevřen Boží chrám v nebi a v chrámě bylo vidět schránu Jeho smlouvy. A nastaly blesky, hlasy, hromy, zemětřesení a veliké krupobití…
Poznámky:
11,1 ve tvaru – dosl. jako, jakoby
11,2 vynech – dosl. vyhoď ven/zvenčí
11,7 přemůže – var. dobude vítězství
Nebeská znamení
1V nebi se ukázalo veliké znamení: Žena oblečená sluncem, pod jejíma nohama byl měsíc a na její hlavě byl věnec dvanácti hvězd.2Byla v těhotenství a křičela, měla porodní bolesti a trápila se kvůliporodu. 3V nebi se ukázalo jiné znamení, hle: Veliký ohnivě zbarvený drak, který má sedm hlav a deset rohů. A na svých hlavách má sedm diadémů.4Jeho ocas stáhl třetinu nebeských hvězd a shodil je na zem. Drak se postavil před ženu, která měla porodit, aby mohl pohltit Dítě, jakmile Hoporodí.5A porodila syna mužského pohlaví, který měl pást všechny národy železnou holí. A její Dítě bylo vytrženo k Bohu a k Jeho trůnu.6A žena utekla do pouště, kde měla od Boha připravené místo, aby ji tam krmil tisíc dvě stě šedesát dní. 7A v nebi nastala válka: Michael a Jeho andělé válčili proti drakovi. Drak a jeho andělé válčili,8ale neobstáli, a již se pro ně nenašlo místo v nebi.9A ten veliký drak, ten starodávný had, který se jmenuje ‚ďábel‘ a ‚satan‘, svádějící na scestí celý obydlený svět, byl shozen na zem a jeho andělé byli shozeni s ním.
10Uslyšel jsem veliký hlas v nebi: „Právě teď nastala spása, moc, království našeho Boha a moc Jeho Krista, protože byl shozen žalobce našich bratrů, ten, který je dnem i nocí obžalovává před naším Bohem!! 11Ale oni nad ním dobyli vítězství skrze krev Beránka a skrze slova jejich svědectví. A nemilovali svou duši až na smrt!! 12Kvůli tomu: Radujte se, ó nebesa a ti, kteří v nich svatostánkujete!! Běda však zemi a moři, protože k vám sestoupil ďábel, který má velký hněv – ví, že má krátký čas!!“ 13A když drak uviděl, že byl shozen na zem, pronásledoval ženu, která porodila to Dítě mužského pohlaví.14Ženě byla dána dvě křídla velikého orla, aby letěla do pouště na své místo, kde bude krmena čas, časy a polovinu času; tam bude ukryta před tváří hada. 15A had vychrlil z tlamy za ženou vodu jako řeku, aby ji strhnul proudem. 16Té ženě pomohla země – otevřela svoje ústa a pohltila tu řeku, kterou vychrlil drak ze své tlamy. 17A drak se na tu ženu rozhněval a odešel válčit s ostatkem jejího potomstva, který zachovává Boží přikázání a má Ježíšovo svědectví. 18A postavil se na písku u moře.
Poznámky:
12,5 vytrženo – dosl. pevně uchopit, popadnout, zmocnit se. Přeneseně: být uchopen Bohem a přenesen (Sk 8,39; 2. Kor 12,2.4; 1. Tes 4,17; Zj 12,5)
12,7 válka – var. (velký) spor (srov. Jak 4,1)
12,8 neobstáli – dosl. ne(měli) sílu/moc
12,12 svatostánkovat – var. stanovat, přebývat
12,17 má – var. vlastní, drží
Šelma ze země a šelma z moře
1A uviděl jsem šelmu vystupující z moře, která měla deset rohů a sedm hlav. A na svých rozích měla deset diadémů a na svých hlavách měla jména rouhání.2Ta šelma, kterou jsem viděl, byla jako leopard, její nohy byly jako nohy medvěda a její tlama byla jak tlama lva. A drak jí dal svou moc, svůj trůn a svou pravomoc. 3A jedna z těch jejích hlav byla jakoby zabitá k smrti. Ta smrtelná rána byla uzdravena a celá země nad tou šelmou užasla. 4Poklonili se drakovi, který dal té šelmě pravomoc, a poklonili se také té šelmě se slovy: „Kdo je jako ta šelma? A kdo je schopen proti té šelmě válčit?“ 5A byla jí dána ústa mluvící veliké věci a rouhání a byla jí dána pravomoc jednat po čtyřicet dva měsíců.6Otevřela svoje ústa k rouhání se proti Bohu a rouhala se Jeho jménu, Jeho svatostánku a těm, kteří svatostánkují v nebi.7Bylo jí dáno válčit proti svatým lidem a dobývat nad nimi vítězství. A byla jí dána pravomoc nad každým kmenem, lidem, jazykem a národem. 8A budou se jí klanět všichni, kteří bydlí na zemi, jejichž jména nejsou zapsána v knize života toho zabitého Beránka od založení světa.9Kdo má uši, slyš! 10Pokud někdo půjde do zajetí, půjde do zajetí. Pokud někdo bude zabit mečem, musí být zabit mečem. Zde je vytrvalost a víra svatých lidí. 11A uviděl jsem jinou šelmu vystupující ze země, měla dva rohy jako beránek a mluvila jako drak. 12Vykonává všechnu pravomoc té první šelmy v její přítomnosti. A nutí ty, kdo na ní bydlí, aby se klaněli první šelmě, jejíž smrtelná rána byla uzdravena. 13A vykonává tak veliká znamení, že před lidmi i oheň sestupuje z nebe na zem. 14A ty, kteří bydlí na zemi, svádí na scestí prostřednictvím znamení, která jí byla dána vykonat před šelmou, říkajíce těm, kteří bydlí na zemi, aby udělali obraz té šelmě, která měla ránu od meče a ožila. 15A bylo jí dáno, aby dala tomu obrazu šelmy ducha, takže ten obraz šelmy promluvil a způsobil, že byl zabit každý, kdo se neklaněl obrazu šelmy. 16A působí vůči všem: malým i velkým, bohatým i chudým, svobodným i otrokům, aby jim byl dán cejch na jejich pravou ruku nebo na jejich čelo, 17aby nikdo nemohl nakupovat nebo prodávat, pokud nemá ten cejch – jméno šelmy nebo číslo jejího jména. 18Zde je moudrost: Ti, kdo mají chápavou mysl, ať spočítají počet šelmy, neboť je to počet člověka. A jeho číslo je šest set šedesát šest.
Poznámky:
13,2 autorita – var. nadvláda, pravomoc
13,3 zabitá – stejné ř. slovo ve Zj 13,8
13,4(2x) klanět – var. uctívat
13,5 jednat – var. dělat, konat, vykonávat. Stejné ř. slovo ve Zj 13,7 (dosl. ‚dělat válku‘ – přeloženo: ‚válčit‘)
13,6 svatostánkovat – var. stanovat, přebývat
13,7 dobývat – var. přemáhat, vítězit
13,12 nutí – var. vykonává (ve Zj 13,12 je toto slovo 2x), obvykle se překládá jako: vykonávat, dělat, jednat, působit, konat… Někdy také ‚nutit‘ (srovnej se Sk 7,19)
13,14 před – ve smyslu: za přítomnosti, před očima
Poselství tří andělů
1A pohleděl jsem a hle: Beránek stojící na hoře Sión a s Ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kteří mají na svých čelech napsáno jméno Jeho a jméno Jeho Otce.2A uslyšel jsem hlas z nebe, jakoby zvuk mnoha vod a zvuk hlasitého hromu. Hlas, který jsem uslyšel, byl jako zvuk harfeníků, kteří hráli na své harfy. 3A zpívali jakoby novou píseň před trůnem, před těmi čtyřmi živými bytostmi a před staršími. A nikdo nebyl schopen se tu píseň naučit, kromě těch sto čtyřiceti čtyř tisíc vykoupených ze země.4To jsou ti, kteří se nezašpinili ženami, neboť jsou panici. Ti následují Beránka, kamkoliv jde. Ti jsou vykoupeni ze všech lidí, jsou obětí prvních plodů vůči Bohu a Beránkovi.5A v jejich ústech nebyla nalezena lež; jsou před Božím trůnem neposkvrněni. 6A uviděl jsem jiného anděla, jak letí prostředkem nebe a má kázat věčné evangelium těm, kteří jsou usídleni na zemi, a každému národu, kmenu, jazyku a lidu.
7Říkal velikým hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte Mu slávu, neboť přišel čas Jeho soudu. A klanějte se Tomu, který udělal nebe, zemi, moře a prameny vod!!“ 8A druhý anděl ho následoval se slovy: „Padl, padl veliký Babylón, který dával napít všem národům víno hněvu svého smilstva.“ 9A třetí anděl je následoval a říkal velikým hlasem: „Kdo se klaní šelmě a jejímu obrazu, obdrží cejch na své čelo nebo na svou ruku 10a bude pít víno Božího hněvu, které je namícháno neředěné v kalichu Jeho hněvu!! A bude trápen v ohni a síře před svatými anděly a před Beránkem!! 11A kouř jejich utrpení vystupuje na věky věků a nebudou mít odpočinek dnem ani nocí ti, kteří se klaní šelmě a jejímu obrazu, a ti, kteří obdrželi cejch jejího jména!!“ 12Zde je trpělivost svatých lidí, těch, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru. 13A uslyšel jsem hlas z nebe: „Napiš: Blahoslavení mrtví v Pánu, kteří umírají od této chvíle.“ „Ano,“ říká Duch, „…aby odpočinuli od svých namáhavých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi.“
Sklizeň země
14A pohleděl jsem a hle: Bílý oblak a na tom oblaku Sedící, jakoby Syn člověka. Na Své hlavě měl zlatý věnec a ve Své ruce měl ostrý srp.
15A jiný anděl vyšel z chrámu a volal velikým hlasem na Sedícího na oblaku: „Pošli Svůj srp a sklízej, protože už přišel čas sklízení. Neboť dozrála sklizeň země!!“
16A ten Sedící na oblaku hodil Svůj srp na zem a země byla sklizena. 17A z chrámu v nebi vyšel jiný anděl, který měl také ostrý srp.
18A od oltáře vyšel jiný anděl, který měl pravomoc nad ohněm. A povolal velikým hlasem toho, který měl ostrý srp: „Pošli svůj srp a skliď trsy hroznů z vinné révy země, protože její trsy hroznů již dozrály!!“
19Anděl hodil svůj srp na zemi a sklidil vinnou révu země. A hodil ty hrozny do vinného lisu velikého Božího hněvu.
20A ten vinný lis byl šlapán mimo město. A z toho vinného lisu vyšla krev do výše uzdy koní na vzdálenost šesti tisíc stádií.
Poznámky:
14,8 národům – var. pohanům
14,8.10 hněv – var. rozhorlení, vztek
14,10 namícháno neředěné – dosl. namícháno nemíchané; namícháno – kvůli silnějšímu účinku se víno míchalo s dalšími přísadami; nemíchané – víno se ředilo vodou 1:3 pro slabší účinek, zde je nesmíchané s vodou, tedy neředěné. Je tedy s maximálním účinkem.
14,13 jejich skutky jdou s nimi – dosl. skutky jejich následují s nimi
14,15 dozrát – var. vyschnout (stejné slovo ve Zj 16,12)
14,20 šesti tisíc stádií – tj. asi 298km
Úvod k sedmi ranám
1A uviděl jsem v nebi jiné znamení, veliké a podivuhodné: Sedm andělů, kteří mají sedm posledních ran, neboť v nich je dokončen Boží hněv. 2A uviděl jsem jakoby skleněné moře smíchané s ohněm, a ty, kteří dobyli vítězství nad šelmou, jejím obrazem a počtem jejího jména, jak stojí na tom skleněném moři a mají Boží harfy.3A zpívají píseň Mojžíše, Božího otroka, a Beránkovu píseň: „♪♫ Tvoje skutky jsou veliké a podivuhodné, Pane, Bože Všemocný! ♪♫Tvoje cesty jsou spravedlivé a pravdivé, Králi národů! ♪♫
4Kdo by se nebál Tebe, Pane, a neoslavoval Tvoje jméno? ♪♫ Neboť Tyjediný jsi chvályhodný! ♪♫ Vždyť všechny národy přijdou a pokloní se před Tebou! ♪♫ Neboť Tvoje spravedlivé skutky vyšly najevo! ♪♫“ 5Potom jsem viděl, hle: V nebi byla otevřena svatyně svatostánku svědectví.6A ze svatyně vyšlo sedm andělů, kteří měli sedm ran. Byli oblečeni lněným čistým jasným rouchem a kolem hrudi měli přepásány zlaté pásy.7A jedna z těch čtyř živých bytostí dala těm sedmi andělům sedm zlatých misek plných hněvu Boha, toho Žijícího na věky věků.8A svatyně byla naplněna kouřem pocházející z Boží slávy a z Jeho moci. A nikdo nemohl vstoupit do svatyně, dokud nebude dokončeno sedm ran od těch sedmi andělů.
Poznámky:
15,3 národů – jiné rukopisy: svatých
15,4 ne(bál) – v řečtině dva zápory vedle sebe (důraz na zápor)
Úvod k sedmi ranám
1A uslyšel jsem ze svatyně veliký hlas, který promluvil k těm sedmi andělům: „Jděte a vylijte na zem těch sedm misek Božího hněvu!!“
Sedm posledních ran
2Vyšel první anděl a vylil svou misku na zemi – a přišly zlé a špatné vředy na lidi, kteří mají cejch šelmy a kteří se klaní jejímu obrazu. 3A druhý anděl vylil svou misku na moře – a to se stalo krví, jakoby krví mrtvého člověka. A zemřela každá živá duše, která byla v moři. 4A třetí anděl vylil svou misku do řek a do pramenů vod – a ty se staly krví.5Uslyšel jsem anděla vod, jak říká: „Spravedlivý jsi, který jsi a který jsi byl, Ty chvályhodný, protože jsi vykonal soud.6Neboť prolévali krev svatých lidí a proroků – a dal jsi jim pít jejich krev. Jsou toho hodni.”7Uslyšel jsem oltář, jak říká: „Ano, Pane, Bože Všemocný. Tvoje soudy jsou pravdivé a spravedlivé.“ 8A čtvrtý anděl vylil svou misku na slunce – a tomu slunci bylo dáno spalovat lidi v ohni.
9A spalovalo lidi velikým žárem, a ti lidé proklínali jméno Boha, který má pravomoc nad těmi ranami; a nezměnili v lítosti myšlení a nevzdali Mu slávu. 10A pátý anděl vylil svou misku na trůn šelmy – a království se zatmělo a lidé se z bolesti kousali do jazyka.
11A proklínali nebeského Boha kvůli svým bolestem a kvůli svým vředům; a nezměnili v lítosti myšlení ohledně svých skutků. 12Šestý anděl vylil svou misku na tu velikou řeku Eufrat – a její voda vyschla, aby byla připravena cesta králům z východu slunce. 13A uviděl jsem z úst draka, z úst šelmy a z úst falešného proroka vycházet tři nečisté duchy jako žáby. 14Neboť jsou to duchové démonů konající znamení, kteří vycházejí ke králům celého obydleného světa, aby je shromáždili do bitvy ve veliký den Všemocného Boha. 15„Hle: Přicházím jako zloděj. Blahoslavený, kdo bdí a zachovává svoje roucha, aby nechodil nahý a neviděli jeho hanbu!” 16A shromáždil je na místo zvané hebrejsky: Harmagedon. 17A sedmý anděl vylil svou misku na vzduch – a z [nebeské] svatyně od trůnu vyšel veliký hlas: „Stalo se!!“ 18Nastaly blesky, hlasy, hromy a zemětřesení nastalo tak veliké, jaké nebylo, co je člověk na zemi. Tak veliké bylo to zemětřesení, tak mocné... 19A to veliké město se stalo rozdělené na tři části a města národů padla. A veliký Babylón byl připomenut před Bohem a Bůh mu dal kalich vína Svého zuřivého hněvu. 20A každý ostrov uprchl a hory nebyly k nalezení. 21A nastalo veliké krupobití – na lidi padaly z nebe kroupy těžké jako talent. A lidéi> proklínali Boha kvůli té ráně krupobití, neboť ta rána byla velmi veliká.
Poznámky:
16,9.11.21 proklínat – var. rouhat se
16,14 bitvy – var. války
16,18 mocné – var. veliké
16,19 zuřivého – var. rozhorleného, hněv
16,21 1 talent – 36kg
Soud nad prostitutkou
1A přišel jeden z těch sedmi andělů majících sedm misek, a promluvil ke mně: „Pojď, ukážu ti soud té veliké prostitutky, která sedí na mnoha vodách,2se kterou smilnili králové země a vínem jejího smilstva se opili ti, kteří bydlí na zemi.“ 3A v Duchu mě odnesl do pustiny a uviděl jsem ženu sedící na šarlatové šelmě, která byla plná rouhavých jmen a měla sedm hlav a deset rohů.4Ta žena byla oblečena purpurem a šarlatem, byla ozdobená zlatými šperky, drahými kameny a perlami. Ve své ruce měla kalich plný ohavností a nečistot svého smilstva.5A na jejím čele bylo napsáno tajemství: ‚Veliký Babylón, matka prostitutek a ohavností země.‘6A uviděl jsem ženu, kterábyla opilá z krve svatých lidí a z krve Ježíšových svědků. Když jsem ji uviděl, divil jsem se velikým údivem. 7Anděl mi řekl: „Proč se divíš? Řeknu ti tajemství té ženy a šelmy, která ji nese a má sedm hlav a deset rohů.
8Šelma, kterou jsi viděl, byla a není, a má vystoupit z abyssu a jít do zatracení. A budou se divit ti, kteří přebývají na zemi (jejichž jména nejsou zapsána v knize života od založení světa), až uvidí, že ta šelma byla a není, a znovu přijde. 9Zde je potřeba mít mysl, která má moudrost: Sedm hlav je sedm hor (na kterých ta žena sedí) a sedm králů. 10Pět padlo, jeden je a další ještě nepřišel. A až přijde, musí zůstat jen nakrátko. 11A šelma, která byla a není, je tím osmým králem a je z těch sedmi králů. A jde do zatracení. 12Deset rohů, které jsi viděl, je deset králů, kteří ještě nepřijali království, ale jako králové přijmou pravomoc na jednu hodinuspolu se šelmou. 13Ti mají jeden úmysl a svou moc a pravomoc dají šelmě. 14Ti budou válčit s Beránkem a Beránek nad nimi dobude vítězství, protože je Pán pánů a Král králů; a dobudou vítězství i ti, kteří jsou s Ním, jsou povolaní, vyvolení a věrní.“ 15Řekl mi: „Vody, které jsi viděl – tam, kde sedí ta prostitutka – jsou lidé a zástupy, národy a jazyky. 16Těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma budou tu prostitutku nenávidět, udělají ji opuštěnou a nahou a sní maso jejího těla. A úplně ji spálí v ohni.
17Neboť Bůh jim vložil do mysli, aby vykonali Jeho úmysl; a oni vykonali jeden úmysl a dali své království šelmě, dokud nebudou dokončena Boží slova. 18A ta žena, kterou jsi viděl, je to veliké město, které má královskou moc nad králi země.
Poznámky:
17,4 zlatými šperky – ř. slovo χρυσίον označuje spíše zlaté šperky, ornamenty (1. Tim 2,9; 1. Pt 3,3; Zj 17,4), je to zdrobnělina řeckého slova pro zlato (χρυσοῦς). Zde v jednotném čísle (jako další slovospojení: drahý kámen)
17,4.5 ohavností – var. odporných věcí
17,8 přijde – var. bude (přítomná)
17,12 přijmou – dosl. přijímají
17,12 na jednu hodinu – var. v jeden okamžik/hodinu/krátký čas, na jeden okamžik/hodinu/krátký čas
17,18 královskou moc – dosl. království
Soud nad Babylónem
1Potom jsem viděl jiného anděla, jak sestupuje z nebe a má velikou moc. A země byla osvícena jeho slávou.
2A vykřikl silným hlasem: „Padla, padla ta veliká Babylón!! A stala se příbytkem démonů a vězením každého nečistého ducha a vězením každého nečistého ptáka a vězením každé nečisté a nenáviděné šelmy!!
3Neboť z vína hněvu jejího smilstva pily všechny národy, králové země s ní smilnili a obchodníci země zbohatli z moci jejího zhýralého luxusu!!“ 4A uslyšel jsem jiný hlas z nebe: „Můj lide, vyjděte z ní, abyste neměli společný podíl na jejích hříších a abyste nevzali z jejích ran.
5Neboť její hříchy se navršily až k nebi a Bůh si vzpomněl na její nespravedlnosti.
6Odplaťe jí jako i ona odplácela vám. A odplaťte jí dvojnásob – podle jejích skutků. Do kalicha, který namíchala, jí namíchejte dvojnásob.
7Nakolik oslavila sebe a užívala luxusu, tolik jí dejte utrpení a nářku. Neboť si v mysli říká: ‚Sedím jako královna, nejsem vdova! A jistě neuvidím nářek.‘
8Kvůli tomu na ni v jeden den přijdou její rány – smrt, nářek a hladomor. A bude úplně spálena v ohni, protože ji soudil silný Pán Bůh.“ 9Králové země budou kvůli ní plakat a bít se do prsou; ti, kteří s ní smilnili a žili v luxusu, když uvidí kouř jejího požáru.
10Pro strach z jejích utrpení budou stát opodál a říkat: ‚Běda, běda, ty veliké město Babylóne, ty silné město, neboť v jednu chvílina tebe přišel soud.‘ 11Také obchodníci země budou kvůli ní plakat a naříkat, protože si už nikdo nekoupí jejich lodní náklad.
12Lodní náklad zlata, stříbra, drahého kamene, perel, jemné lněné tkaniny, purpuru, hedvábí, šarlatu, všech druhů vonného dřeva, veškerého zboží ze slonoviny, veškerého zboží z nejdražšího dřeva, měděné mince, železa, mramoru,
13skořice, indického koření, kadidla, vonného oleje, jiných kadidel, vína, oleje, jemné pšeničné mouky, normální pšenice, tažného dobytka, ovcí, koní, povozů, těl a lidských duší… 14 „A zralé ovoce, po kterém tvoje duše toužila, od tebe odešlo, všechno tučné a jasně zářící se ti ztratilo a lidé je již jistě nenajdou.“ 15Obchodníci s těmito věcmi, kteří skrze Babylón zbohatli, budou stát opodál kvůli strachu před jejím utrpením, budou plakat a naříkat se slovy: 16„Běda, běda, veliké město! Byla jsi oblečena jemnou lněnou tkaninou, purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahými kameny a perlami.
17Neboť v jednu chvíli bylo zpustošeno tak veliké bohatství.“ A každý kormidelník, ti, kteří se plaví při pobřeží, námořníci a všichni, kteří pracují na moři, se postavili opodál,
18a když uviděli kouř jejího požáru, vykřikli: „Jaké město je podobné tomuto velikému městu?!“
19A házeli si na své hlavy prach, křičeli, plakali a naříkali: „Běda, běda tomu velikému městu, ve kterém skrze její bohatství zbohatli všichni ti, kteří měli lodě na moři. Neboť v jednu chvílito bylo zpustošeno!“ 20 „Nebe, svatí lidé, apoštolové a proroci, radujte se nad ní, neboť Bůh ji soudil soudem za to, jak jednala proti vám.“ 21A jeden silný anděl zvedl kámen, který byl jako mlýnský kámen, a hodil ho do moře se slovy: „S takovou prudkostí bude Babylón – to veliké město – hozena, a nikdy již nebude nalezena.
22Už v tobě jistě nebude slyšet hlas harfeníků, muzikantů, těch, kteří hrají na flétnu, ani těch, kteří hrají na trubku. Ani v tobě už nebude nalezen žádný řemeslník jakéhokoliv řemesla, ani už v tobě jistě nebude slyšen zvuk mlýnského kamene.
23Už v tobě jistě nebude svítit světlo lampy, nikdo už v tobě nezaslechne hlas ženicha a nevěsty. Neboť tvoji obchodníci byli velmoži země, protože ve svém pohanském léčitelství svedli na scestí všechny národy.
24A byla v něm nalezena krev proroků, svatých i všech zabitých lidí na zemi.“
Poznámky:
18,1-24 – ř. označení Babylón je v ženském rodě, což se promítlo do překladu celé kapitoly
18,5 navršit – ve smyslu: jeden se připojuje k druhému
18,7 královna – prostitutka i Babylón jsou v ř. v ženském rodě
18,22 těch, kdo hrají na flétnu – var. smuteční hudebníci (srov. Mt 9,23)
18,23 pohanské léčitelství – var. kouzla. Od ř. slova pharmakeia (v překladu: podávat drogy), tedy použití léků, drog nebo kouzel (kouzla + drogy) k uzdravení. V Bibli zde a v Gal 5,20.
Radost z vítězství
1Potom jsem uslyšel jakoby veliký hlas početného zástupu v nebi: „Haleluja!! Spása, sláva, [čest] i moc náleží našemu Pánu Bohu!!
2Neboť pravdivé a spravedlivé jsou Jeho soudy, protože soudil tu velikou prostitutku, která zpustošila zemi ve svém smilstvu!! A pomstil krev Svých otroků z její ruky!!“3A podruhé řekli: „Haleluja.“ A dým toho Babylóna vystupoval na věky věků. 4A těch dvacet čtyři starců a čtyři živé bytosti padli na zem, klaněli se Bohu, tomu Sedícímu na trůnu, a řekli: „Amen, haleluja.“ 5A od trůnu vyšel hlas: „Chvalte našeho Boha všichni Jeho otroci a ti, kteří se Ho bojíte, malí i velcí!“ 6A uslyšel jsem jakoby hlas početného zástupu, jakoby zvuk mnoha vod, jakoby zvuk silných hromů: „Haleluja!! Náš Pán Bůh Všemocný se ujal kralování!!7Radujme se, veselme se a vzdejme Mu slávu, protože přišla Beránkova svatba a Jeho žena se připravila.8A bylo jí dáno, aby se oblékla do jasně zářící jemné lněné tkaniny, neboť ta jemná lněná tkanina jsou spravedlivé skutky svatých lidí.“ 9A řekl mi: „Napiš: ‚Blahoslavení, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.‘“ A řekl mi: „Toto jsou pravdivá Boží slova.“ 10Padl jsem před jeho nohy, abych se mu poklonil. Řekl mi: „Hleď, abys to nedělal! Jsem spoluotrok tvůj i tvých bratrů, kteří mají Ježíšovo svědectví. Bohu se pokloň! Neboť Ježíšovo svědectví je duch proroctví.“
Kristův druhý příchod
11A uviděl jsem otevřené nebe, a hle: Bílý kůň a na něm Sedící (zvaný: ‚Věrný a pravdivý‘) a ve spravedlnosti soudí a válčí. 12Jeho oči byly jako plamen ohně a na Jeho hlavě bylo mnoho diadémů. Má napsáno Své jméno, které nezná nikdo, jen On sám.13Je oblečen do roucha zmáčeného krví. Jeho jméno je: ‚Boží slovo‘. 14A vojsko v nebi Ho následovalo na bílých koních; byli oblečení do čisté bílé jemné lněné tkaniny. 15Z Jeho úst vycházela ostrá šavle, aby s ní bil národy. A bude je pást železnou holí a bude šlapat vinný lis zuřivého hněvu Boha, toho Všemocného. 16A má na Svém rouchu a svém stehnu napsáno jméno: ‚Král králů a Pán pánů‘. 17A uviděl jsem jednoho anděla, jak stojí ve slunci. A křikl velikým hlasem na všechny ptáky, kteří létali prostředkem nebe: „Pojďte a shromážděte se k veliké Boží hostině, 18abyste jedli maso králů, velitelů vojsk, mocných lidí, koní i těch, kteří na nich sedí; a maso všech – svobodných i otroků, malých i velkých!!“ 19A uviděl jsem šelmu, krále země a jejich vojska. Shromáždili se, aby válčili se Sedícím na koni a s Jeho vojskem. 20A byla zajata šelma a s ní i falešný prorok, který před ní vykonával znamení, ve kterých sváděl na scestí ty, kteří přijali cejch šelmy, i ty, kteří se klaněli jejímu obrazu. Ti dva byli zaživa vhozeni do ohnivého jezera, kde hoří síra. 21A zbytek byl zabit šavlí, která vycházela z úst Sedícího na koni. A všichni ptáci se nasytili jejich masem.
Poznámky:
19,3 toho Babylóna – dosl. její (Babylón i nevěstka jsou v ř. v ženském rodě)
19,9 pozvaní – var. povolaní
19,15 holí – var. žezlem
19,15 zuřivého – var. hněvivého, rozhorleného
Tisíc let
1A uviděl jsem anděla sestupujícího z nebe, který měl ve své ruce klíč odabyssu a veliký řetěz.2Zmocnil se draka, toho starodávného hada, který je ďábel a satan, a svázal ho na tisíc let.
3A hodil ho do abyssu, zamkl ho tam a zapečetil ji nad ním, aby již nesváděl na scestí národy, dokud nebude dokončeno těch tisíc let. Potom má být na krátký čas propuštěn.4Uviděl jsem trůny a ty, kteří se na ně posadili – a byl jim svěřen soud. Uviděl jsem také duše těch, kteří byli sťati kvůli Ježíšovu svědectví a kvůli Božímu slovu, i ty, kteří se neklaněli šelmě a jejímu obrazu a nepřijali cejch na čelo a na svou ruku. A ožili a kralovali s Kristem tisíc let. 5Zbytek mrtvých neožil, dokud nebude dokončeno těch tisíc let. Toto je první vzkříšení.6Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení. Nad těmito lidmi nemá moc druhá smrt, ale budou Božími a Kristovými kněžími a budou s Ním kralovat tisíc let. 7Když bude dokončeno těch tisíc let, satan bude ze svého vězení propuštěn.8A vyjde, aby svedl na scestí národy, které jsou na čtyřech úhlech země – Góga a Magóga – aby je shromáždil k válce. Jejich počet bude jako počet zrnek písku v moři.9A vystoupili na celou šíři země a obklíčili tábor svatých lidí a to milované město. Ale z nebe sestoupil oheň a pohltil je. 10A ďábel, který je sváděl na scestí, byl vhozen do jezera ohně a síry, kde byla i šelma a falešný prorok. A byli trápeni dnem i nocí na věky věků.
Soud nad mrtvými
11A uviděl jsem veliký bílý trůn a na něm Sedícího, před jehož tváří utekla země i nebe; a jejich místo již nebylo nalezeno. 12A uviděl jsem mrtvé – velké i malé – jak stojí před trůnem. Byly otevřeny knihy; a byla otevřena jiná kniha, tj. ‚Kniha života‘. A mrtví byli souzeni z toho, co bylo napsáno v těch knihách – podle svých skutků. 13A moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm. A Smrt a Hádes vydali mrtvé, kteří byli v nich. A každý byl souzen podle svých skutků. 14Smrt a Hádespak byli vhozeni do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt – ohnivé jezero. 15Pokud někdo nebyl nalezen v té knize života – nebyl tam zapsán – byl vhozen do ohnivého jezera.
Poznámky:
20,3 zamknout (srov. Mt 25,10; Sk 5,23) – var. zavřít
20,9 tábor – var. vojsko, kasárna
Nové nebe a nová země
1A uviděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť dřívější nebe a dřívější země pominuly. A moře již nebylo.2A uviděl jsem sestupovat z nebe od Boha svaté město, nový Jeruzalém, připravený jako je nevěsta ozdobená pro svého muže. 3A uslyšel jsem veliký hlas z trůnu: „Hle: Boží svatostánek uprostřed lidí. A bude s nimi svatostánkovat a oni budou Jeho lid. Bůh bude s nimi a On bude jejich Bohem.4A vymaže jim každou slzu z očí. A smrt již nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nebude, protože dřívější věci pominuly.“5A ten Sedící na trůnu řekl: „Hle: všechno dělám nové.“ A řekl: „Napiš to, neboť tato slova jsou věrná a pravdivá.“6Řekl mi: „Stalo se. JÁ JSEM Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám napít zadarmo žíznícím lidem z pramene vody života.7Kdo dobývá vítězství, zdědí toto všechno; a budu mu Bohem a on bude Mým synem.8Avšak zbabělci, nevěřící, odporní lidé, vrahové, smilníci, mágové, modloslužebníci a všichni lháři mají svůj podíl v jezeře, kde hoří oheň – což je ta druhá smrt.“ 9A přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm misek plných sedmi posledních ran, a promluvil ke mně: „Pojď, ukážu ti nevěstu, Beránkovu ženu.“ 10A přenesl mě v Duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi to veliké město, svatý Jeruzalém, sestupující z nebe od Boha. 11Má Boží slávu. Jeho jasné světlo je jako jas nejdražšího kamene, jako jas jaspisu; září jako křišťál. 12Má velikou a vysokou hradbu. Má dvanáct bran a na těch branách je dvanáct andělů a jsou tam napsaná jména – tj. jména dvanácti kmenů synů Izraele. 13Tři brány jsou od východu, tři brány od severu, tři brány od jihu a tři brány od západu. 14A městská hradba má dvanáct základních kamenů a na nich je dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů. 15Ten, který se mnou mluvil, měl jako míru zlatou rákosovou hůl, aby změřil město, jeho brány a hradbu. 16Město bylo položeno do čtverce; jeho délka je stejná jako šířka. Změřil jsem město tou rákosovou holí: mělo dvanáct tisíc stádií. Jeho délka, šířka i výška jsou stejné. 17Změřil jsem jeho zeď: sto čtyřicet čtyři loktů – je to lidská míra, která je i andělskou mírou. 18Stavivem jeho hradby je jaspis. Město je z čistého zlata, které je podobné čistému průhlednému sklu. 19Základy městské hradby jsou ozdobeny drahými kameny. První základní kámen je jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, 20pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chryzolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chryzopras, jedenáctý hyacint a dvanáctý ametyst. 21A je tam dvanáct bran a dvanáct perel; každá z těch bran byla z jedné perly. A ulice města byly čisté jako průhledné sklo. 22A neviděl jsem v něm svatyni, protože jeho svatyní je Pán Bůh Všemocný a Beránek. 23A to město nepotřebuje, aby v něm svítily slunce a měsíc. Osvěcuje ho Boží sláva a jeho lampou je Beránek. 24A národy budou chodit skrze jeho světlo a králové země do něho přinášejí svou slávu a čest. 25A jeho brány jistě nebudou ve dne zavřeny. A nebude tam noc. 26A přinesou do něj slávu a čest národů. 27A jistě do něj nevstoupí nic poskvrněného ani ten, kdo dělá ohavnost a lež. Vstoupí tam jen ti, kteří jsou zapsáni v Beránkově knize života.
Poznámky:
21,3 svatostánek – var. stan
21,3 svatostánkovat – var. přebývat, ‚svatostánkovat‘, stanovat
21,4 vymazat – var. setřít
21,4 první – var. dřívější (tak i ve Zj 21,1)
21,16 dvanáct tisíc stádií – asi 2232km
21,17 čtyřicet čtyři loktů – asi 66m
21,18.21 průhledné sklo – značení pro sklo nebo nějaký průhledný drahý kámen
21,21 ulice – var. náměstí
21,25 zavřeny – var. zamknuty (srov. Mt 25,10; Sk 5,23)
21,27 ohavnosti – var. odporné věci
Nové nebe a nová země
1A ukázal mi řeku vody života, jasně zářící jako křišťál, která vycházela z trůnu Božího a Beránkova.2Uprostřed ulice města z obou stran byl strom života přinášející dvanáct ovocí (podle měsíců). Každý měsíc vydává své ovoce a listí toho stromu je k léčení národů.3A nebude tam již nic proklatého. A bude v něm trůn Boží a Beránkův a Jeho otroci Mu budou sloužit.4A uvidí Jeho tvář a Jeho jméno bude na jejich čelech.5A nebude tam noc, lidé ani nebudou potřebovat lampu a sluneční světlo, protože Pán Bůh je bude osvěcovat a bude kralovat na věky věků.
Závěrečná řeč
6A řekl mi: „Tato slova jsou věrná a pravdivá. A Pán, ten Bůh svatých proroků, poslal Svého anděla, aby ukázal Svým otrokům to, co se má brzy stát.7A hle: Přijdu brzy. Blahoslavený, kdo zachovává slova proroctví této knihy.“ 8A já, Jan, jsem tyto věci slyšel a viděl. Když jsem to všechno uslyšel a uviděl, padl jsem před nohama anděla, který mi to ukazoval, abych se mu poklonil.9A řekl mi: „Hleď, abys to nedělal! Jsem spoluotrok tvůj a tvých bratrů proroků, těch, kteří zachovávají slova této knihy. Bohu se pokloň!“ 10Řekl mi: „Nezapečeťuj slova proroctví této knihy. Čas je blízko. 11Nespravedlivý člověk ať stále koná nespravedlnost a špinavý člověk ať se stále špiní. A spravedlivý člověk ať koná spravedlnost a svatý člověk ať se stále posvěcuje. 12Hle: Přijdu brzy a Moje odplata přijde se Mnou, abych dal každému podle jeho skutků.
13JÁ JSEM Alfa a Omega, První a Poslední, Počátek a Konec.
14Blahoslavení, kteří konají Jeho přikázání, aby jejich právo bylo ke stromu života a aby branami vstoupili do města. 15Vně města budou psi, mágové, smilníci, vrahové, modloslužebníci a každý, kdo má rád a vykonává lež.“ 16 „Já, Ježíš, jsem poslal Svého anděla, aby vám v církvích dosvědčil tyto věci. JÁ JSEM kořen a rod Davidův, hvězda jasně zářící, která jde vidět brzy ráno.“ 17Duch a nevěsta říkají: „Přicházej!“ A kdo to uslyší, ať řekne: „Přicházej!“ A kdo žízní, ať přichází. A kdo chce, ať si vezme zadarmo vodu života. 18Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: „Pokud někdo k těmto věcem něco přidá, Bůh mu přidá ran, které jsou v této knize zapsány. 19A pokud někdo něco odejme ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme jeho podíl ze stromu života a ze svatého města, které byly popsány v této knize.“ 20Ten, který dosvědčuje tyto věci, říká: „Ano, přijdu brzy.“ Amen. Pane Ježíši, přijď! 21Milost našeho Pána Ježíše Krista buď se všemi svatými lidmi. Amen.
Poznámky:
22,2 ulice – var. náměstí
22,2 léčení – ve smyslu: lékařská služba (péče), uzdravení
22,3 sloužit – var. uctívat (sloužit ve smyslu bohoslužby)
22,6.7.12.2 brzy – var. rychle
22,12 odplata – var. odměna, mzda
22,14 konají Jeho přikázání – jiné rukopisy: ‚perou svá dlouhá roucha‘ (dlouhé roucho, které nosili vysoce postavení lidé)
22,16 která jde vidět brzy ráno – dosl. ‚brzy ráno‘. V některých překladech: ‚jitřenka‘, což je ale název pro těleso, které jde vidět jako poslední objekt na obloze, když ranní svit znemožní pozorování nebeských těles (kromě slunce), obvykle se tak označuje Venuše. ‚Hvězda brzkého rána‘ tedy označuje hvězdu, která jde vidět brzy ráno, když už patrně ostatní hvězdy vidět nejdou.