O lásce
1Kdybych mluvil lidskými jazyky, ba i andělskými – ale neměl bych lásku, stal jsem se dunícím měděným zvonem či hlasitým činelem.2A kdybych měl dar proroctví, znal všechna tajemství a měl veškeré poznání, a kdybych měl veškerou víru, takže bych přesunoval hory – ale neměl bych lásku, nic nejsem.3A kdybych dal k nasycení chudých celý svůj majetek, a kdybych vydal své tělo, abych se pochlubil – ale lásku bych neměl, nic to neprospěje.
4Láska je trpělivá, dobrotivá, láska není závistivá, láska se nevychloubá ani se nepovyšuje.5Nejedná nevhodně, nehledá své věci, nenechá se vyprovokovat, nepočítá zlo.6Neraduje se z nespravedlnosti, ale spoluradujte se s pravdou.7Všechno snáší, všemu věří, vždy má naději, vždy vytrvá.
8Láska nikdy nepadne; avšak proroctví bude zrušeno, jazyky přestanou a poznání bude zrušeno.9Vždyť nyní jen částečně poznáváme a jen částečně prorokujeme. 10Když však přijde dokonalost, to, co je částečné, bude zrušeno. 11Když jsem byl malé dítě, mluvil jsem jako malé dítě, přemýšlel jsem jako malé dítě a uvažoval jsem jako malé dítě. Když jsem se stal mužem, zrušil jsem to, co se týkalo malých dětí. 12Vždyť právě teď se díváme skrze zrcadlo, tedy nejasně, ale tehdy uvidíme tváří v tvář. Právě teď poznávám částečně, ale tehdy zřetelně poznám, jak jsem byl také já sám zřetelně poznán.
13Nyní však zůstávají tyto tři: víra, naděje a láska, avšak největší z nich je láska.