Ježíš mluví o pokání
1Právě v ten čas tam bylo přítomno několik lidí, kteří Mu podali zprávu o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s krví jejich obětí.2Ježíš jim odpověděl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci, protože toto vytrpěli?3Ne, říkám vám. Ale pokud nezměníte v lítosti myšlení, všichni podobně zahynete.4Anebo oněch osmnáct lidí, na které spadla ta věž v Siloe a zabila je – myslíte si, že tito dlužníci byli větší dlužníci než všichni lidé, kteří bydlí v Jeruzalémě?5Ne, říkám vám. Ale pokud nezměníte v lítosti myšlení, všichni podobně zahynete.“
6Řekl toto podobenství: „Kdosi měl na své vinici zasazený fíkovník. A přišel, hledal na něm ovoce, ale nic nenašel.7Řekl vinaři: ‚Hle: po tři roky přicházím, hledám na tomto fíkovníku ovoce a nic nenacházím. Proto jej vykořeň! Proč by měl na té zemi zbytečně růst?‘8On mu odpověděl: ‚Pane, ponechej ho i tento rok, ať jej okopám a dám mu hnůj.9Zda by snad vskutku nesl ovoce v náležitý čas. Pokud však ne, potom jej vykořeň.‘“
10V sobotu vyučoval v jedné synagoze. 11A hle: Žena, která měla ducha slabosti osmnáct let; byla sehnutá a vůbec se nemohla napřímit. 12Ježíš ji uviděl, zavolal ji a řekl jí: „Ženo, jsi zproštěna své slabosti.“ 13Vložil na ni ruce. Hned se postavila vzpřímeně a oslavovala Boha. 14Reagoval na to správce synagogy; naštval se, protože Ježíš tu ženu uzdravil v sobotu. Řekl zástupu: „Je šest dní, ve kterých je potřeba pracovat. Proto v těch dnech přicházejte k uzdravení, ale ne v sobotní den.“ 15Pán mu odpověděl: „Pokrytče. Neodvazuje snad každý z vás v sobotu svého vola či osla od koryta pro krmení a nevede ho napájet? 16A tato Abrahamova dcera, kterou hle: satan svazoval osmnáct let – není snad potřeba, aby byla rozvázána z tohoto pouta v sobotní den?“ 17Když to řekl, všichni Jeho oponenti byli zcela zahanbeni a celý zástup se radoval nad všemi těmi slavnými činy, které se staly od Něho.
18Ježíš proto řekl: „Čemu je podobné Boží království? A k čemu ho připodobním? 19Je podobno semínku hořčičného keře, které člověk vzal a zasadil do své zahrady. Semínko rostlo, stal se z něj veliký strom a na jeho větvích se uhnízdili nebeští ptáci.“ 20A znovu řekl: „K čemu připodobním Boží království? 21Je podobné kvásku, který žena vzala, zadělala do třech mírek mouky, dokud to všechno neprokvasilo.“
22A procházel se po městech a vesnicích, vyučoval a postupoval vpřed do Jeruzaléma. 23Jeden člověk mu řekl: „Pane, je málo těch, kteří přijímají spasení?“ On jim řekl: 24 „Usilovně zápaste o to, abyste vešli úzkými dveřmi, protože vám říkám: Mnoho lidí se bude snažit vejít, ale nebudou moci. 25V tu chvíli, když by vstal hospodář a zavřel dveře, a vy byste stáli venku, začnete tlouct na dveře a říkat: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ A on vám odpoví: ‚Neznám vás… Odkud jste?‘ 26Tehdy začnete říkat: ‚Jedli jsme a pili jsme ve Tvojí přítomnosti a na našich ulicích jsi vyučoval.‘ 27A on řekne: ‚Říkám vám: Neznám vás. Odkud jste? Odejděte ode mě vy všichni, kdo jste pracovníci nespravedlnosti.‘ 28Tam bude nářek a skřípění zubů, až uvidíte Abrahama, Izáka, Jákoba a všechny proroky v Božím království, ale vás vyženou ven. 29A přijdou lidé od východu i od západu, od severu i od jihu; a budou sedět u stolu v Božím království. 30A hle: Jsou poslední, kteří budou první; a jsou první, kteří budou poslední.“
31V tu chvíli k Němu přistoupili nějací farizeové a řekli Mu: „Vyjdi a jdi odtud, protože Tě chce Herodes zavraždit!“ 32Řekl jim: „Jděte a řekněte té lišce: ‚Hle: Vyháním démony a léčím dnes i zítra; a třetího dne dokonám Své dílo. 33Ale dnes, zítra i pozítří musím jít dál, protože není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.‘
34Jeruzaléme, Jeruzaléme, který vraždíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni: Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvoje děti takovým způsobem, jako shromažďuje slepice svoje kuřátka pod křídla? A nechtěli jste… 35Hle: Váš dům se vám zanechává opuštěný. Ale říkám vám: Jistě Mě neuvidíte, dokud nepřijde ten čas, kdy řeknete: ‚Požehnaný, který přichází v Pánově jménu.‘“