Ježíš mluví k bohatým i chudým
1Když Ježíš v sobotu vešel do domu jednoho z předních farizeů jíst chléb, stalo se, že Ho pozorně sledovali.2A hle: Byl před Ním nějaký člověk, který trpěl vodnatelností.
3Ježíš na to reagoval; řekl znalcům zákona a farizeům: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?“ 4Ale oni mlčeli. Pevně ho uchopil, uzdravil a propustil.5Řekl: „Komu z vás by spadl do studny syn nebo vůl – a nevytáhl by ho hned v sobotní den?“ 6Na to Mu nedokázali odmlouvat.
7Když věnoval pozornost tomu, jak si pozvaní lidé vybírají přední místa u stolu, řekl jim podobenství:8 „Když tě někdo pozve na svatbu, nelehej si ke stolu na přední místa, aby snad nebyl pozván někdo váženější, než jsi ty.9Jinak přijde ten, který tebe i toho vznešeného pozval, a řekne ti: ‚Dej tomuto vznešenému člověku místo.‘ A tehdy s hanbou zaujmeš poslední místo. 10Ale když jsi pozván, jdi a posaď se na posledním místě. Takže když přijde ten, který tě pozval, řekne ti: ‚Příteli, postup výše.‘ Tehdy budeš mít slávu před všemi, kteří s tebou stolují. 11Protože každý, kdo se povyšuje, bude ponížen. A kdo se ponižuje, bude povýšen.“
12Řekl také tomu, který Ho pozval: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, bratry, příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také oni na oplátku nepozvali a tak by nastala tvoje odplata. 13Ale když pořádáš banket, pozvi žebráky, zmrzačené, chromé a slepé. 14A budeš blahoslavený, protože nemají nic, čím by ti odplatili. Vždyť ti bude odplaceno při vzkříšení spravedlivých lidí. “
15Uslyšel to jeden ze stolovníků a řekl Mu: „Blahoslavený, kdo bude jíst chléb v Božím království.“ 16Ale On mu řekl: „Jeden člověk pořádal velikou večeři a pozval mnoho lidí. 17V čas večeře poslal svého otroka, aby řekl pozvaným: ‚Pojďte, vše je již připraveno.‘ 18A každý začal prosit. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a je nutné, abych se na ně šel podívat. Prosím tě, přijmi moji omluvu.‘ 19A jiný řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.‘ 20A jiný řekl: ‚Oženil jsem se se ženou a kvůli tomu nemohu přijít.‘ 21Otrok se vrátil a podal o tom zprávu svému pánu. Tehdy se hospodář rozhněval a řekl svému otroku: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem žebráky, zmrzačené, chromé a slepé.‘22A otrok řekl: ‚Pane, stalo se, jak jsi rozkázal. A ještě je místo.‘ 23Pán řekl svému otroku: ‚Vyjdi na cesty a mezi ploty a naléhej na lidi, aby vešli, aby se můj dům naplnil.‘ 24Neboť vám říkám, že nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neochutná mojí večeři.“
25Scházely se k Němu početné zástupy. Obrátil se k nim a řekl: 26„Pokud ke Mně někdo jde, musí nenávidět svého otce, matku, ženu, děti, bratry, sestry, ano – i svou duši – jinak nemůže být Mým učedníkem. 27A musí nést svůj kříž a jít za Mnou – jinak nemůže být Mým učedníkem.
28Vždyť když někdo z vás chce postavit věž, copak si nejprve nesedne a nespočítá si náklady, zda má na dokončení stavby?29Takže když by položil základ a nemohl stavbu dokončit, všichni, kteří by to uviděli, by se mu začali posmívat a říkat: 30‚Ten člověk začal stavět, ale nemohl to dokončit.‘ 31Anebo když táhne nějaký král, aby se setkal s jiným králem ve válce: Copak si nejprve nesedne a nerozhodne se, zda je schopen se s deseti tisíci vojáky střetnout s tím, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci vojáky? 32Pokud ne, tak ještě když je od něj daleko, vyšle k němu delegaci, aby si vyžádal podmínky pro mír. 33Proto také nikdo z vás, kdo se nerozloučí se vším, co sám je, nemůže být Mým učedníkem.
34Sůl je dobrá. Pokud se však sůl stane neslanou – v čem bude ochucena? 35Nehodí se ani do země, ani do hnoje, ale vyhazuje se ven. Kdo má uši k slyšení, slyš!“