Spor o sobotu
1V ten čas šel Ježíš v sobotu skrze obilné pole a Jeho učedníci hladověli. Začali trhat klasy a jíst je. 2Když to viděli farizeové, řekli Mu: „Hle: Tvoji učedníci dělají to, co není dovoleno dělat v sobotu.“3On jim řekl: „Nečetli jste, co udělal David, když hladověl on i ti, kteří byli s ním?4Jak vstoupil do Božího domu a jedl chleby předložení, které nejsou dovoleny jíst jemu ani těm, kteří byli s ním – ale pouze kněžím?5Anebo: Nečetli jste v zákoně, že kněží v sobotu v chrámě znesvěcují sobotu – a jsou nevinní?6Ale říkám vám: Zde je Někdo větší než chrám. 7Pokud byste však věděli, co je to: ‚Chci milosrdenství, a ne oběti‘ – neodsuzovali byste nevinné.8Vždyť Syn člověka je Pánem soboty.“
9A když odsud odešel, přišel do jejich synagogy. 10A hle: Byl tam člověk, který měl ochrnutou ruku. Ptali se Ho: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat?“ – aby Ho mohli obžalovat. 11On jim řekl: „Kdo z vás je takový člověk, který když by měl jednu ovci, a ta spadla v sobotu do jámy, tak by ji pevně neuchopil a nevytáhl? 12Oč hodnotnější je člověk, než ovce! Proto je dovoleno v sobotu dělat dobro.“ 13Tehdy řekl tomu člověku: „Natáhni svou ruku.“ Když ji natáhl, byla uzdravena. Byla zdravá jako druhá ruka. 14Ale farizeové vyšli a radili se proti Němu, jak by Ho zavraždili.
15Ježíš se to dozvěděl a šel odsud pryč. Následovaly Ho početné zástupy a On je všechny uzdravoval. 16A napomínal je, aby Ho nezviditelňovali. 17Takže se naplnilo to, co bylo řečeno prorokem Izaiášem: 18 ‚Hle: Můj služebník, kterého jsem vyvolil, Můj Milovaný, ve kterém našla Moje duše zalíbení. Položím na Něj Svého Ducha a podá zprávu národům ohledně soudu. 19Nebude se přít, křičet, ani nikdo neuslyší v ulicích Jeho hlas. 20Nalomený rákos nezlomí, doutnající lněný knot neuhasí, dokud nedovede soud do vítězství. 21A národy budou mít naději v Jeho jménu.‘
Uzdravení posedlého člověka
22Tehdy byl k Němu přiveden člověk, který byl posedlý démonem; byl slepý a němý. On ho uzdravil, takže ten němý člověk mluvil a viděl. 23Všechny zástupy žasly a lidé říkali: „Může snad být tento Ježíš Davidův syn?“ 24Ale když to farizeové uslyšeli, řekli: „Tento Ježíš nevyhání démony jinak, než v belzebubovi, vládci démonů.“
25Ježíš však znal jejich přemýšlení a řekl jim: „Pustne každé království, které je samo proti sobě rozděleno. A neobstojí žádný dům či město, které je samo proti sobě rozděleno. 26Pokud satan vyhání satana, je sám proti sobě rozdělen. Jak potom jeho království obstojí? 27A pokud vyháním démony v belzebubovi, v kom ho vyhání vaši synové? Kvůli tomu budou oni vašimi soudci. 28Pokud však vyháním démony v Božím Duchu, potom vás již předešlo Boží království.
29 Anebo: Jak může kdokoli vstoupit do domu silného muže a pobrat jeho věci, pokud nejprve toho silného muže nesváže? Teprve potom vykrade jeho dům. 30Kdo není se Mnou, je proti Mně; a kdo se Mnou neshromažďuje, rozptyluje.
31 Kvůli tomu vám říkám: Lidem bude odpuštěn každý hřích i rouhání, ale rouhání proti Duchu lidem odpuštěno nebude. 32Pokud by někdo řekl slovo proti Synu člověka – bude mu odpuštěno. Ale kdo by mluvil proti Duchu svatému – tomu nebude odpuštěno v tomto období ani v budoucím. 33Proto vysaďte dobrý strom a jeho ovoce bude dobré, nebo vysaďte špatný strom a jeho ovoce bude špatné. Neboť strom poznáte podle ovoce. 34Potomci zmijí, jak můžete mluvit dobré věci a přitom být zlí? Neboť ústa mluví z toho, v čem má mysl nadbytek. 35Dobrý člověk vynáší dobré z toho dobrého, co nashromáždil v mysli. A zlý člověk vynáší zlo z toho zlého, co nashromáždil v mysli. 36Říkám vám: Z každého neúčinného slova, které budou lidé mluvit, složí účty v den soudu. 37Neboť ze svých slov budeš ospravedlněn a ze svých slov budeš odsouzen.“
38Tehdy na to reagovali někteří učitelé zákona a farizeové takto: „Mistře, chceme od tebe vidět znamení.“ 39On jim odpověděl: „Zlá a cizoložná generace usilovně hledá znamení, ale znamení jí nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše. 40Neboť jako byl Jonáš v břiše velryby tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka v srdci země tři dny a tři noci. 41Muži z Ninive povstanou na soudu s touto generací a odsoudí ji, protože oni na Jonášovo kázání v lítosti změnili myšlení. A hle: Zde je Někdo větší než Jonáš. 42Královna z jihu povstane na soudu s touto generací a odsoudí ji, protože přišla z dalekých končin země, aby slyšela Šalamounovu moudrost. A hle: Zde je Někdo větší než Šalamoun. 43Když z člověka vyjde nečistý duch, prochází se po pustých místech a hledá odpočinek, ale nenajde ho. 44Tak řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ A když přijde, najde ten dům prázdný, vymetený a pěkně uspořádaný. 45Tak jde, vezme s sebou sedm jiných duchů (zlejších, než on sám), vejdou tam a přebývají tam. A pozdější dny toho člověka se stanou horšími, než dřívější. Tak tomu bude i s touto zlou generací.“
Ježíšova rodina
46Zatímco mluvil k zástupům, hle: Venku stáli Jeho matka a bratři a chtěli s Ním mluvit. 47Jeden z přítomných Mu řekl: „Hle: Venku stojí Tvoje matka a Tvoji bratři a chtějí s Tebou mluvit.“ 48On odpověděl tomu, který Mu to řekl: „Kdo je Moje matka a kdo jsou Moji bratři?“ 49Ukázal rukou na Svoje učedníky a řekl: „Hle: Moje matka a Moji bratři. 50Vždyť kdo by konal vůli Mého Otce, který je v nebesích – takový člověk je Můj bratr, sestra i matka.“