Pavel v Řecku a Makedonii
1Když ta bouře přestala, Pavel svolal učedníky, povzbudil je a rozloučil se s nimi. Pak vyšel a šel do Makedonie.2Když prošel těmi krajinami a povzbudil bratry a sestry mnoha slovy, přišel do Řecka.3Tam pobýval tři měsíce a Židé proti němu vymýšleli úklady. Když se měl přeplavit do Sýrie, vyvstal mu v mysli úmysl vrátit se skrze Makedonii.4Počínaje Malou Asií ho doprovázel Sópatros (syn Pyrrha z Beroje), z Tesaloniky ho doprovázeli Aristarchus, Sekundos, Gaius z Derbe, Timoteus a z Malé Asie Tychikos a Trofimos.5Ti šli napřed a čekali na nás v Troadě.6My jsme po dnech svátku nekvašených chlebů vypluli z Filip a za pět dní jsme přišli k nim do Troady, kde jsme strávili sedm dní.
Uzdravení Eutycha
7V první den po sobotě jsme se sešli k lámání chleba a Pavel jim kázal. Protože měl další den odejít, protáhl svoji řeč až do půlnoci.8V horní místnosti, kde jsme byli shromážděni, bylo mnoho lamp.9Jeden mládenec jménem Eutychos seděl na okně. Když Pavel tak dlouho kázal, byl přemáhán hlubokým spánkem. Přemožen tím spánkem spadl dolů z třetího poschodí. Zdvihli ho mrtvého. 10Pavel sestoupil dolů, padl na něj, objal ho a řekl: „Nerozrušujte se, neboť jeho duše v něm stále je.“ 11Pak vystoupil nahoru, lámal chléb a jedl. A mluvil s nimi po dlouhou dobu, až do svítání; tak odešel. 12Přivedli to dítě živé a byli nesmírně povzbuzeni.
Pavlův vzkaz efezským starším
13My jsme šli napřed do lodi a přeplavili jsme se do Assu, odkud jsme měli vyzvednout Pavla, neboť tak to přikázal. Sám se chystal jít pěšky. 14Když se s námi setkal v Assu, vyzvedli jsme ho a jeli jsme do Mitylény. 15Odtud jsme se odplavili a následující den jsme se dostali naproti Chiu. Další den jsme se přeplavili do Samu a následující den jsme přišli do Milétu. 16Neboť Pavel usoudil, že obepluje Efez, aby se mu nestalo, že by se zdržel v Malé Asii. Spěchal totiž, aby – pokud by to bylo pro něj možné – byl v den letnic v Jeruzalémě.
17Z Milétu poslal vzkaz do Efezu a pozval k sobě starší církve. 18Když k němu přišli, řekl jim: „Vy víte, jak od prvního dne, ve kterém jsem vstoupil do Malé Asie, jsem byl s vámi po celý čas. 19Otročil jsem Pánu s veškerou vnitřní pokorou, slzami a pokušeními, které mi nastaly v úkladech od Židů. 20Víte, jak jsem se nevyhýbal ničemu, co by pro vás bylo užitečné, a všechno jsem vám oznámil, když jsem vás učil veřejně, nebo po domech. 21Slavnostně jsem svědčil Židům i Řekům o změně myšlení v lítosti, která vede k Bohu a o víře k našemu Pánu Ježíši Kristu. 22A nyní hle: Jsem svázán Duchem, jdu do Jeruzaléma a nevím, co mě v něm potká, 23kromě toho, že mi Duch svatý v každém městě slavnostně dosvědčuje, že na mě čekají pouta a pronásledování. 24Ale v žádném ohledu nedělám svou duši drahou vůči sobě víc, než abych dokonal svoji závodní dráhu a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše – totiž slavnostně dosvědčovat evangelium Boží milosti.
25A nyní hle: Já vím, že už neuvidíte moji tvář vy všichni, mezi kterými jsem chodil a kázal Boží království. 26Proto vám v tento den dosvědčuji, že jsem čist od krve vás všech, 27neboť se nestalo, že bych se něčemu vyhnul a neoznámil vám všem Boží úmysl. 28Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, ve kterém vás Duch svatý ustanovil za správce církve, abyste pásli Boží církev, kterou získal skrze Svoji krev. 29Neboť já vím, že po mém odchodu vstoupí mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. 30A z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácenosti, aby s sebou strhli učedníky. 31Proto buďte pohotoví a pamatujte, že jsem po tři roky dnem i nocí nepřestával se slzami varovat každého z vás. 32Bratři, nyní vás předkládám Bohu a slovu Jeho milosti, které má moc vás zbudovat a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými. 33Netoužil jsem po stříbře, zlatě či oblečení od nikoho z vás. 34Však sami víte, že potřebám mým i těch, kteří jsou se mnou, sloužily tyto ruce. 35Ve všem jsem vám ukázal, že takto máte namáhavě pracovat, aktivně pomáhat slabým a pamatovat na slova Pána Ježíše, jak Sám řekl: ‚Více je blahoslavenější dávat, než brát.‘ “
36Když jim to řekl, poklekl na svoje kolena a se všemi se modlil. 37Od všech nastal veliký nářek, padli Pavlovi kolem krku a vroucně ho líbali; 38přitom měli velikou bolest nad tím slovem, které řekl, totiž že už neuvidí jeho tvář. A doprovodili ho k lodi.