Pobouření v Efezu
1Když byl Apollo v Korintu, stalo se, že Pavel prošel vrchní oblasti a přišel do Efezu, kde našel nějaké učedníky.2Řekl jim: „Přijali jste Ducha svatého, když jste uvěřili?“ Řekli mu: „Ne, vždyť jsme ani neslyšeli, že je Duch svatý.“3Řekl jim: „Do jakého křtu jste byli ponořeni?“ Řekli: „Do Janova křtu.“4Pavel řekl: „Jan křtil křtem poukazující na změnu myšlení v lítosti, a říkal lidem, aby uvěřili v Toho přicházejícího po něm, tj. v Ježíše.“5Když ho vyslechli, byli křtem ponořeni do jména Pána Ježíše.6Když na ně Pavel položil ruce, přišel na ně Duch svatý; a mluvili jazyky a prorokovali.7Těch mužů bylo celkově asi dvanáct.
8Pavel vešel do synagogy a směle tam mluvil po tři měsíce; diskutoval s lidmi a přesvědčoval je o Božím království.9Když se však někteří zatvrdili a neposlouchali – mluvili zle o Cestě před lidmi ze zástupu – Pavel od nich odstoupil a oddělil od nich učedníky. Každý den diskutoval ve škole nějakého Tyranna. 10To se dělo po dva roky, takže všichni, kteří přebývali v Malé Asii, poslouchali Pánovo slovo – Židé i Řekové.
11Bůh skrze Pavlovy ruce vykonával mimořádné mocné činy, 12takže když na kůži nemocných přinášeli šátky či zástěry, byli propuštěni od chronických nemocí a opouštěli je zlí duchové. 13Tehdy se pokusili někteří židovští potulní exorcisté vzývat jméno Pána Ježíše nad těmi, kteří měli zlé duchy, a říkali: „Zapřísahám vás Ježíšem, kterého káže Pavel!“ 14Dělalo to sedm synů nějakého židovského velekněze jménem Skéva. 15Zlý duch jim však odpověděl: „Ježíše znám a o Pavlovi vím. Ale kdo jste vy?“ 16A ten člověk, ve kterém byl zlý duch, na ně skočil a dva z nich ovládl; přemohl je, takže z toho domu utekli pryč nazí a zranění. 17To se stalo známé všem Židům a Řekům, kteří bydleli v Efezu. A na všechny padla posvátná úcta a velebili jméno Pána Ježíše. 18Mnozí z těch, kteří uvěřili, přicházeli a vyznávali a oznamovali své zlé skutky. 19Mnoho lidí z těch, kteří praktikovali magické umění, přinášeli své knihy a přede všemi je úplně spálili. Spočítali jejich hodnotu a shledali, že je to pět desetitisíců stříbrných. 20Tak Pánovo slovo mocně rostlo a sílilo.
21Po naplnění těchto události si Pavel v duchu ustanovil, že projde Makedonií, Achají a půjde do Jeruzaléma. Řekl: „Poté, co tam pobudu, musím vidět také Řím.“ 22Dva z těch, kteří mu přisluhovali, poslal do Makedonie – Timotea a Erasta. Sám však zůstal určitý čas v Malé Asii.
23V tom čase povstal nějaký nemalý rozruch ohledně Cesty. 24Neboť jeden stříbrotepec Demétrius, který dělával stříbrné modely do chrámu Artemis a přinášel řemeslníkům nemalý zisk, 25svolal řemeslníky i ostatní pracovníky v tomto oboru. A řekl: „Muži, víte, že z této práce je blahobyt. 26A vidíte a slyšíte, že nejen v Efezu, ale téměř v celé Malé Asii tento Pavel svedl a přesvědčil značný počet lidí, když říkal, že neexistují bohové udělaní skrze ruce. 27Je nebezpečí, že nejen naše odvětví řemesel přijde do pohrdání, ale také chrám veliké bohyně Artemis bude považován za nic. A bude sesazena velkolepost té, kterou uctívají lidé v celé Malé Asii a v celém obydleném světě.“
28Když to uslyšeli, byli plni hněvu a křičeli: „Veliká je efezská Artemis!“ 29A celé město bylo naplněno zmatkem a nastalo pozdvižení. Zmocnili se silou Pavlových makedonských spolucestovatelů Gaia a Aristarchuse a jednomyslně je táhli do divadla. 30Pavel chtěl vstoupit mezi lid, ale učedníci mu to nedovolili. 31Někteří asijští správci, kteří byli jeho přátelé, mu poslali vzkaz s prosbou, aby se nevydával do divadla. 32Každý křičel něco jiného; shromáždění bylo uvedeno do zmatku a mnoho lidí ani nevědělo, kvůli čemu se sešli. 33Ze zástupu určili Alexandra, kterého Židé předem podstrčili. Alexandr pokynul rukou a chtěl se před lidem hájit. 34Když poznali, že je Žid, nastal ode všech jeden hlas, totiž křik trvající kolem dvou hodin: „Veliká je efezská Artemis!“
35Když městský písař ten zástup upokojil, řekl: „Muži efezští, vždyť kdo z lidí by nevěděl, že město Efez je strážcem chrámu velikého božstva Artemis a toho jejího obrazu spadlého z nebe? 36Protože je to nepopiratelné, je vám zapotřebí, abyste se upokojili a nedělali nic unáhleně. 37Vždyť jste přivedli tyto muže, kteří se nedopustili svatokrádeže ani naši bohyni neuráží. 38Pokud má tedy Demétrios a ti řemeslníci, kteří jsou s ním, proti někomu nějakou záležitost, je zřízeno tržiště, kde je soud, a jsou k tomu prokonzulové. Tam ať obžalují jeden druhého. 39Pokud však požadujete něco mimo to, bude to vyřešeno v zákonném shromáždění. 40Vždyť jsme v nebezpečí, že budeme kvůli dnešní hádce obžalováni ze vzpoury. Neexistuje žádný důvod, kvůli kterému bychom mohli vydat počet ohledně tohoto srocení.“ Když to řekl, propustil shromáždění.