Ježíš pomáhá potřebným
1Potom se stalo, že cestoval skrze města a vesnice, rozhlašoval a kázal evangelium Božího království; bylo s Ním těch dvanáct učedníků.2A toto jsou některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a od nemocí: Marie (zvaná ‚z Magdaly,‘ ze které kdysi vyšlo sedm démonů),3Jana (manželka Herodova správce Chuzy), Zuzana a mnoho dalších, které se o ně staraly ze svých prostředků.
Ježíš učí v podobenstvích
4Když se k Němu scházel početný zástup a z jednotlivých měst k Němu přicházeli lidé, mluvil k nim prostřednictvím podobenství:
5 „Vyšel rozsévač, aby rozséval své osivo. Když rozséval, některá semínka padla podél cesty – a byla pošlapána a nebeští ptáci je sezobali.6Jiná semínka spadla na skálu – vzrostla, ale pak uschla, neboť neměla vláhu.7Jiná semínka padla mezi trní – trní spolurostlo s rostlinkami a udusilo je.8Jiná semínka padla do dobré země – když vzrostla, přinesla stonásobný užitek.“ Když to řekl, zvolal: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“
9Jeho učedníci se Ho zeptali: „Jaký je výklad toho podobenství?“ 10Řekl jim: „Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ostatním však je to dáno v podobenstvích, aby ‚hledíce neviděli a slyšíce nechápali.‘ 11Toto je výklad toho podobenství: Osivo je Boží slovo. 12Semínka, která padla podél cesty – to jsou ti, kteří slyší, a potom přichází ďábel a vytrhává to slovo z jejich mysli, aby neuvěřili a nebyli spaseni. 13Semínka, která padla na skálu – to jsou ti, kteří když slyší, s radostí to slovo přijímají, ale nemají kořen. Ti na čas uvěří, ale v čase pokušení odpadají. 14Semínka, která padla mezi trní – to jsou ti, kteří slyší; a pod starostmi, bohatstvím a smyslnými touhami života jdou svou cestou a jsou udušeni; nepřináší dokonalé ovoce. 15Semínka, která padla na dobrou zem – to jsou ti, kteří uslyšeli slovo a pevně se ho drží v dobré a krásné mysli; a ve vytrvalosti nesou ovoce.
16 Vždyť nikdo, kdo zapaluje lampu, ji nepřikrývá nádobou, ani ji nepoloží pod postel, ale položí ji na svícen, aby ti, kdo vcházejí do domu, uviděli světlo. 17Neboť není nic ukrytého, co se nestane viditelné, ani nic skrytého, co se jistě nestane známým a nepřijde ke zviditelnění. 18Proto si dávejte pozor na to, jak slyšíte. Neboť kdo má, tomu bude dáno; a kdo nemá, od toho bude odejmuto i to, co si myslí, že má.“
19A přišli k Němu Jeho bratři a matka, ale kvůli zástupu se s Ním nemohli setkat. 20Řekli Mu: „Venku stojí Tvoje matka a Tvoji bratři a chtějí Tě vidět.“ 21On jim však odpověděl: „Moje matka a Moji bratři jsou ti, kteří slyší a činí Boží slovo.“
Ježíš zjevuje svoji moc
22V jeden den se stalo, že se Svými učedníky vstoupil do lodi. Řekl jim: „Přeplavme se na druhou stranu jezera.“ A vypluli. 23Když se plavili, usnul. Na jezero přišel větrný uragán, lodě se úplně naplňovaly vodou a byly v nebezpečí. 24Přistoupili k Němu, úplně Ho probudili a řekli: „Veliteli, veliteli, zahyneme!!“ On se úplně probudil a napomenul vítr i rozbouřené mořské vlny. Ten vítr i vlny přestaly a nastal klid. 25Řekl jim: „Kde je vaše víra?“ Oni se zděsili a podivili. Říkali si mezi sebou: „Kdo je tento Ježíš, že dokonce rozkazuje větrům i vodám – a poslouchají Ho?“
26A přepluli do krajiny Gerasenů, která je naproti Galileji. 27Když vystoupil z lodě na zem, setkal se s Ním jeden muž z města, který měl dlouhou dobu démona. Nenosil oděv ani nebydlel v domě, ale bydlel v hrobech. 28Když uviděl Ježíše, vykřikl, padl před Ním a velikým hlasem řekl: „Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha?! Prosím Tě, netrap mě!!“ 29Neboť Ježíš tomu nečistému duchu přikázal, aby z toho člověka vyšel. Častokrát se ho zmocňoval silou; býval spoután řetězy a pouty a byl hlídán, ale démon vždy pouta roztrhal. Býval také od démona hnán na poušť. 30Ježíš se ho zeptal: „Jaké je tvoje jméno?“ Řekl: „Legie“ – neboť do něj vstoupilo mnoho démonů. 31Prosili ho, aby jim nerozkazoval odejít do abyssu. 32Bylo tam veliké stádo prasat, které se páslo na hoře. Démoni Ho prosili, aby jim dovolil do nich vstoupit. A dovolil jim to. 33Z toho člověka vyšli démoni a vstoupili do těch prasat. To stádo se hnalo dolů ze strmého srázu až do jezera, kde se ta prasata ve vodě udusila. 34Když pastevci viděli, co se stalo, utekli pryč. Podali o tom zprávu do města a do okolních vesnic. 35Lidé vyšli, aby uviděli, co se stalo. Přišli k Ježíšovi a našli toho člověka, ze kterého vyšli démoni – oblečeného a se zdravou myslí, jak sedí u Ježíšových nohou. A zděsili se. 36Ti, kteří to viděli, jim podali zprávu o tom, jak byl spasen ten člověk, který byl posedlý démony. 37A celé to velké množství lidí z okolní gedarenské krajiny Ho prosilo, aby od nich odešel, neboť je sužoval veliký strach. A vstoupil do lodi a vrátil se. 38Ten muž, ze kterého vyšli démoni, Ho prosil, aby mohl být s Ním. Ale Ježíš ho propustil a řekl: 39 „Vrať se do svého domu a povyprávěj lidem, jak velké věci ti udělal Bůh.“ On odešel a po všech městech rozhlašoval, jak velké věci mu udělal Ježíš.
40Když se Ježíš vrátil, přivítal Ho zástup lidí, neboť Ho všichni očekávali. 41A hle: Přišel muž, jehož jméno bylo Jairus. Byl to představený synagogy. Padl k Ježíšovým nohám a prosil Ho, aby vešel do jeho domu, 42protože měl dceru, jedináčka, které bylo kolem dvanácti let; a ona umírala. Když Ježíš šel, tlačil se na Něj zástup.
43Jedna žena měla po dvanáct let nadměrnou menstruaci. Na lékaře vynaložila celé své živobytí a nikdo ji nedokázal uzdravit. 44Ona přistoupila zezadu, dotkla se třásní na okraji Jeho pláště a hned její menstruace přestala. 45Ježíš řekl: „Kdo se Mě dotkl?“ Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kteří byli s Ním: „Veliteli, zástupy se na Tebe tlačí a silně tisknou, a říkáš: 'Kdo se Mě dotkl?'“ 46Ale Ježíš řekl: „Někdo se Mě dotkl, neboť jsem poznal, že ze Mě vyšla moc.“ 47Když žena viděla, že to neutají, s třesením přišla, padla před Ním a oznámila před všemi lidmi to, z jakého důvodu se Ho dotkla a jak byla hned uzdravena. 48Řekl jí: „Dcero, buď dobré mysli. Tvoje víra tě spasila. Jdi v pokoji.“
49Když ještě mluvil, přišel jeden člověk od správce synagogy, a řekl mu: „Tvoje dcera zemřela. Již Mistra neobtěžuj…“ 50Když to Ježíš uslyšel, odpověděl mu: „Neboj se, jen věř a bude spasena.“ 51Vstoupil do domu. Nedovolil, aby s Ním někdo šel, kromě Petra, Jakuba, Jana a otce a matky toho dítěte. 52Všichni nad ní plakali a naříkali. On ale řekl: „Neplakejte… Vždyť nezemřela, ale spí.“ 53Oni se Mu posmívali, protože věděli, že zemřela. 54On však všechny vyhnal ven, pevně ji uchopil za ruku a zvolal: „Dívko, vstaň!“ 55Její duch se vrátil a hned vstala. A přikázal, aby jí dali najíst. 56Její rodiče byli ohromeni. A přikázal jim, aby nikomu neříkali to, co se stalo.