Podobenství o hostině
1Ježíš na to reagoval. Znovu k nim mluvil v podobenstvích:2„Nebeské království je podobné člověku králi, který svému synu vystrojil svatbu.3Poslal své otroky, aby zavolali ty, kteří byli pozváni na svatbu. Ale nechtěli přijít.4Poslal znovu jiné otroky a řekl jim: ‚Řekněte pozvaným lidem: ‚Hle: Moje hostina je připravena. Nechal jsem porazit své býky a krmný dobytek a vše je připraveno. Přijďte na svatbu.‘5Ale oni toho nedbali. Jeden odešel na své pole a druhý za svým obchodem. 6Ostatní se zmocnili jeho otroků, uráželi je a povraždili. 7Když to král uslyšel, rozhněval se a poslal svoje vojska, aby zničili ty vrahy a jejich město.
8Tehdy řekl svým otrokům: ‚Svatba je připravena, ale ti, kteří byli pozváni, jí nebyli hodni. 9Proto jděte na křižovatky cest a koho najdete, toho pozvěte na svatbu.‘ 10Ti otroci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli: špatné i dobré lidi. A svatba byla naplněna stolovníky. 11Když král vstoupil, aby se podíval na stolovníky, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen svatebním oděvem. 12Řekl mu: ‚Společníku, jak jsi sem vstoupil, nemajíce svatební oděv?‘ A on ztichl. 13Tehdy řekl král služebníkům: ‚Svažte jeho ruce a nohy, vezměte ho a uvrhněte ho do nejzazší temnoty. Tam bude nářek a skřípění zubů.‘ 14Neboť je mnoho pozvaných, ale málo vyvolených.“ 15Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by Ho mohli chytit za slovo.
Židé pokoušejí Ježíše
16A poslali k Němu své učedníky s herodiány, kteří Mu řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš v pravdě Boží cestě. Víme, že nebereš ohled na postavení člověka, neboť se nedíváš na to, jak člověk vypadá. 17Proto nám řekni, co myslíš: Je dovoleno dát císaři daň, nebo ne?“ 18Ježíš však znal jejich zlý úmysl a řekl jim: „Proč Mě pokoušíte, pokrytci? 19Ukažte Mi minci daně.“ A oni Mu podali denár. 20Řekl jim: „Čí je to obraz? A čí je to nápis?“ 21Řekli Mu: „Císařův.“ Tehdy jim řekl: „Proto co je císařovo, vracejte císaři. A co je Boží, vracejte Bohu.“ 22Když to uslyšeli, podivili se. Opustili Ho a odešli pryč.
23V ten den k Němu přišli saduceové, kteří říkají, že neexistuje vzkříšení. A zeptali se Ho: 24„Mistře, Mojžíš řekl: ‚Pokud by někdo zemřel a neměl děti, jeho bratr se ožení s jeho ženou, a tak jeho bratru zajistí potomka.‘ 25Mezi námi bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel a neměl potomka. Zanechal svou ženu svému bratru. 26Stejně tomu bylo i s druhým bratrem, i se třetím… Až do sedmého bratra. 27Nakonec ze všech zemřela ta žena. 28Proto se ptáme: Koho z těch sedmi bratrů bude ta žena při vzkříšení? Vždyť ji měli za manželku všichni.“
29Ježíš jim odpověděl: „Bloudíte a neznáte Písma ani Boží moc. 30Vždyť při vzkříšení se lidé nebudou ani ženit, ani vdávat, ale budou jako Boží andělé v nebi. 31Ohledně vzkříšení z mrtvých: Nečetli jste, co vám bylo řečeno od Boha: 32‚JÁ JSEM Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? Bůh není Bohem mrtvých, ale Bohem živých.“ 33Když to uslyšely zástupy, byly kvůli Jeho učení ohromeny. 34Když farizeové uslyšeli, že umlčel saduceje, sešli se spolu.
35A zeptal se Ho jeden znalec zákona, aby Ho pokoušel: 36„Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“ 37Ježíš Mu řekl: „‚Miluj svého Pána Boha v celé své mysli, v celé své duši a v celém svém přemýšlení.‘ 38To je největší a první přikázání. 39Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sebe.‘ 40Na těchto dvou přikázáních je zavěšen celý Zákon a Proroci.“
41Když se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal: 42„Co si myslíte ohledně Krista? Čí je to syn?“ Řekli Mu: „Davidův.“ 43Řekl jim: „Proč Ho tedy David nazývá ‚Pánem,‘ když říká: 44‚Řekl Pán mému Pánu: ‚Seď po Mojí pravici, dokud Tvoje nepřátele nepoložím jako rohož pod Tvoje nohy.‘? 45Pokud Ho tedy David nazývá ‚Pánem,‘ jak může být jeho syn?“ 46Nikdo nebyl schopen Mu odpovědět ani jediné slovo. Od toho dne se Ho již nikdo neodvažoval na nic ptát.