ch
Ospravedlnění a zákon
1Nebo nevíte, bratři a sestry (mluvím k vám totiž jako k těm, kteří znají zákon), že zákon panuje nad člověkem, dokud žije?2Vždyť provdaná žena je vázána k živému muži zákonem. Pokud by však její muž zemřel, je zproštěna od zákona manželství. 3Proto tedy, pokud žije její muž, bude nazvána cizoložnicí, pokud bude s jiným mužem. Pokud by však její muž zemřel, je od toho zákona svobodná; takže nebude cizoložnicí, když bude s jiným mužem.4Moji bratři a sestry, právě tak jste i vy vydáni na smrt zákonu, a to prostřednictvím Kristova těla, abyste byli oddáni Jinému (Tomu, který byl vzkříšen z mrtvých) a abyste nesli ovoce Bohu.
5Vždyť když jste byli v těle, chtíče hříchu působily prostřednictvím zákona ve vašich orgánech k tomu, abyste nesli ovoce smrti.6Nyní však jsme zproštěni účinku od zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli pevně drženi. To proto, abyste otročili v novosti ducha a neotročili ve starobě písemnosti.
7Co tedy řekneme? Že je zákon hříchem? Naprosto ne! Ale nepoznal bych hřích jinak, než skrze zákon. Neboť bych neznal chtíč, pokud by zákon neřekl: ‚Nebudeš chtivý...‘8Hřích se však skrze toto přikázání chopil příležitosti a způsobil ve mně veškerý chtíč (vždyť bez zákona je hřích mrtvý).9Já jsem však kdysi žil bez zákona, když však přišlo přikázání, hřích znovu ožil, avšak já jsem zemřel.
10A bylo shledáno, že to přikázání, které bylo k životu, je mi ke smrti. 11Neboť hřích se chopil příležitosti skrze přikázání, zcela mě oklamal a skrze něj mě zabil. 12Takže zákon je vskutku svatý a přikázání je svaté, spravedlivé a dobré. 13Takže mi tedy to dobré způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale hřích, aby se ukázal být hříchem, mi skrze to dobré způsobil smrt, aby se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným prostřednictvím přikázání.
14Vždyť víme, že zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, jsem prodán pod hřích. 15Vždyť nepoznávám, co vykonávám. Neboť nekonám to, co chci, ale dělám to, co nenávidím. 16Pokud však dělám to, co nechci, tak souhlasím se zákonem, že je dobrý. 17Takže to již nevykonávám já, ale hřích ve mně přebývající. 18Neboť vím, že ve mně (tj. v mém těle) nepřebývá dobro. Vždyť chci, aby bylo při mně přítomno dobro, ale vykonat dobro, to mi nejde. 19Vždyť nedělám to dobro, co chci, ale konám to špatné, co nechci. 20Pokud však dělám to, co nechci, již to nevykonávám já, ale hřích ve mně přebývající.
21Nacházím proto zákonitost: chci dělat dobro, nicméně je při mně přítomno jen zlo. 22Vždyť podle vnitřního člověka mám spolupotěšení s Božím zákonem. 23Vidím ve svých orgánech jinou zákonitost, která vede boj proti zákonu mojí mysli a která mě uvádí do zajetí v zákonitosti hříchu, který je v mých orgánech.
24Jsem ubohý člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? 25Děkuji Bohu skrze našeho Pána Ježíše Krista! Tak tedy: Myslí otročím Božímu zákonu, avšak tělem zákonitosti hříchu.