Role Ducha svatého
1Proto už teď není trest vůči těm v Kristu Ježíši, kteří nechodí podle těla, ale chodí podle Ducha.2Vždyť zákonitost Ducha života v Kristu Ježíši mě vysvobodila od zákonitosti hříchu a smrti.3Kvůli bezmocnosti zákona a jeho slabosti skrze tělo, Bůh poslal Svého syna v podobnosti těla hříchu jako oběť za hřích; a tak odsoudil hřích v těle,4aby byla naplněna spravedlnost zákona v nás, kteří nechodíme podle těla, ale chodíme podle Ducha.
5Ti, kteří jsou podle těla, přemýšlí nad věcmi těla, avšak ti podle Ducha, přemýšlí nad věcmi Ducha.6Vždyť přemýšlení těla je smrt, avšak přemýšlení Ducha je život a pokoj.7Přemýšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť není podřízeno Božímu zákonu, vždyť mu ani podřízeno být nemůže.8Proto se ti, kteří jsou v těle, nemohou líbit Bohu.9Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku přebývá Boží Duch. Kdo však nemá Kristova Ducha, ten není Jeho. 10Pokud je však ve vás Kristus, je sice vaše tělo skrze hřích mrtvé, ale duch je živý skrze spravedlnost. 11Pokud ve vás přebývá Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, potom Ten, který vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých, oživí také vaše smrtelná těla skrze Svého Ducha, který ve vás přebývá.
12A tak tedy, bratři a sestry, nejsme dlužníci vůči tělu, abychom žili podle těla. 13Vždyť pokud budete žít podle těla, máte zemřít. Pokud byste ale Duchem umrtvovali skutky těla, budete žít. 14Neboť Boží synové a dcery jsou všichni ti, kteří jsou vedeni Duchem. 15Vždyť jste nepřijali Ducha otroctví, abyste byli znovu ve strachu, ale přijali jste Ducha adopce za syny a dcery, ve kterém voláme: ‚Abba, Otče!‘ 16Ten Duch spoludosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. 17A pokud jsme Boží děti, jsme take dědicové – Boží dědicové a Kristovi spoludědicové, pokud s Ním vskutku spolutrpíme, tak abychom byli také spoluoslaveni.
18Neboť počítám s tím, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má na nás být zjevena. 19Vždyť celé stvoření toužebně vyhlíží a toužebně očekává zjevení Božích synů a dcer. 20Stvoření je podřízeno marnosti, a to nedobrovolně, ale prostřednictvím toho, který to stvoření podřídil. 21Kvůli tomu je naděje, že i samo stvoření bude vysvobozeno z otroctví rozkladu do svobody slávy Božích dětí. 22Vždyť víme, že všechno stvoření až dodnes spolusténá a spolupodstupuje porodní bolest. 23A nejen ono, ale také my, kteří máme oběť prvních plodů Ducha. Také my sami v sobě vzdycháme a přitom toužebně očekáváme adopci za Boží syny a adcery, a také vykoupení našeho těla. 24Vždyť jsme spaseni nadějí. Avšak naděje, kterou můžeme vidět, není naděje. Neboť když někdo něco vidí – proč by v této věci ještě měl naději? 25Pokud však něco nevidíme, máme ohledně toho naději a skrze vytrvalost to toužebně očekáváme.
26Stejně tak i Duch svatý aktivně spolupomáhá naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se máme modlit, ale Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným vzdycháním. 27Ten pak, který zkoumá mysli, ví, jaké je přemýšlení Ducha; přimlouvá se totiž podle Boha za svaté. 28Víme však, že všechny věci spolupracují [s Bohem] k dobrému vůči těm, kteří milují Boha a jsou povolání podle Jeho záměru. 29Protože ty, které předem znal, také předem vyvolil, aby byli přizpůsobeni obrazu Jeho Syna k tomu, aby byl On prvorozený mezi mnoha bratry. 30Avšak ty, které předem vyvolil, ty také povolal, a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.
31Co tedy k tomu všemu řekneme? Pokud je s námi Bůh – kdo je proti nám? 32Bůh, který ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal Ho za nás za všechny – jak by nám s Ním milostivě nedaroval všechno? 33Kdo obžaluje Boží vyvolené? Vždyť Bůh je ospravedlňuje! 34Kdo je odsoudí? Vždyť Ježíš Kristus, který zemřel a hlavně byl vzkříšen – ten je po Boží pravici a přimlouvá se za nás! 35A proto: kdo nás oddělí od Kristovy lásky? Snad trápení, úzkost, perzekuce, hladomor, nahota, nebezpečí nebo meč? 36Jak je psáno: ‚Kvůli Tobě jsme celý den vydáváni na smrt, byli jsme započteni mezi ovce určené na porážku.‘ 37Ale v tom všem svrchovaně vítězíme prostřednictvím Toho, který si nás zamiloval. 38Vždyť jsem přesvědčen, že ani smrt ani život, ani andělé ani vládcové, ani přítomnost ani budoucnost, ani mocnosti, 39ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.