Soud nad Ježíšem
1A celé shromáždění povstalo a vedli Ho k Pilátovi.2A začali proti Němu vznášet obžaloby: „Tohoto Ježíše jsme našli, jak rozvrací náš lid. Brání lidem, aby dávali císaři daň, a říká, že On Sám je Kristus král.“3Pilát se Ho zeptal: „Jsi židovský král?“ On mu odpověděl: „Ty sám to říkáš.“
4Pilát řekl předním kněžím a zástupům lidí: „Na tomto člověku nenacházím žádnou příčinu viny.“5Ale oni na něj naléhali: „Podněcuje lid a vyučuje po celém Judsku! Začal v Galileji a přišel s tím až sem!“6Když Pilát uslyšel o Galileji, zeptal se, zda je ten člověk z Galileje.7Když se dozvěděl, že je z Herodovy jurisdikce, poslal Ho k Herodovi, který byl v těch dnech také v Jeruzalémě.
8Když Herodes uviděl Ježíše, velmi se zaradoval, neboť si Ho už dlouhý čas přál vidět, protože toho o Něm mnoho slyšel a doufal, že od Něj uvidí nějaké znamení.9Kladl Mu mnoho otázek, ale On mu na nic neodpověděl. 10Stáli tam však přední kněží a učitelé zákona a s vypětím sil proti Němu vznášeli obžaloby. 11Herodes se svými vojáky Ježíšem pohrdl, vysmál se Mu, oblékl Ho do jasně zářícího oblečení a poslal Ho zpět k Pilátovi. 12V ten den se Herodes s Pilátem stali vzájemnými přáteli, neboť předtím bylo mezi nimi nepřátelství.
13Pilát svolal přední kněze, vládce a lid a řekl jim: 14„Přivedli mi tohoto člověka, že rozvrací lid, a hle: já jsem ho před vámi vyslechl a nenašel jsem na tomto člověku žádnou příčinu viny; nic, kvůli čemu proti Němu vznášíte obžaloby. 15Ani Herodes nic nenašel, vždyť Ho poslal zpět k nám. Hle: neudělal nic, co by zasluhovalo trest smrti. 16Až Ho tedy potrestám, propustím Ho.“
17O svátcích jim musel nutně propustit jednoho vězně. 18Avšak všichni společně vykřikli: „Pryč s tímto Ježíšem, ale propusť nám Barabáše!“ 19Ten byl vsazen do vězení kvůli nějakému povstání ve městě a pro vraždu. 20Pilát k nim znovu promluvil; chtěl totiž Ježíše propustit. 21Oni však křičeli: „Ukřižuj! Ukřižuj Ho!“ 22On jim potřetí řekl: „Vždyť co špatného ten Ježíš udělal? Nenacházím na Něm příčinu pro trest smrti. Proto Ho potrestám a propustím.“ 23Oni však na něj naléhali hlasitým křikem, dožadovali se, aby byl ukřižován. A jejich křik a křik předních kněží převládal. 24Pilát se tedy rozhodl jejich žádosti vyhovět. 25Propustil toho Barabáše, který byl vsazen do vězení kvůli povstání a vraždě, a za něhož prosili; ale Ježíše vydal jejich vůli. 26Když Ho odváděli, chytili nějakého Šimona z Kyrény, který šel z pole. Vložili na něj trám na kříž, aby jej nesl za Ježíšem.
Ukřižování
27Ježíše následovalo velké množství lidu a žen, které nad Ním plakaly a naříkaly. 28Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Jeruzalémské dcery, neplačte nade Mnou, ale plačte samy nad sebou a nad svými dětmi. 29Neboť hle: Přijdou dny, ve kterých se bude říkat: ‚Blahoslavené jsou neplodné ženy, břicha, která nerodila, a prsa, která nekojila.‘ 30Tehdy začnou říkat horám: ‚Padněte na nás!‘ A kopcům: ‚Přikryjte nás!‘ 31Protože pokud se toto děje zelenému stromu – co se stane suchému?“
32Byli s Ním vedeni ke smrti také dva další zločinci. 33A když přišli na místo zvané: ‚Lebka‘, ukřižovali Ho tam a s Ním i ty zločince – jednoho po pravici a jednoho po levici. 34Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť neví, co dělají.“ Rozdělili si Jeho roucho tím, že o něj metali los.
35Lidé stáli a dívali se, zatímco nad Ním vládci lidu ohrnovali nos: „Jiné zachránil, tak ať zachrání sám Sebe, pokud je to Kristus, ten Boží vyvolený.“ 36Posmívali se mu také vojáci, kteří přistupovali a nabízeli Mu zkyslé víno. 37Říkali: „Pokud jsi ten židovský král, zachraň sám Sebe!“ 38Byl nad Ním také nápis: ‚TOTO JE ŽIDOVSKÝ KRÁL‘ – písemně v řeckém, latinském a hebrejském jazyce.
39Jeden z těch pověšených zločinců se Mu rouhal: „Nejsi snad Kristus? Zachraň sám Sebe i nás!“ 40Druhý zločinec odpověděl; napomenul ho: „To se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi ve stejném soudu. 41My jsme v soudu spravedlivě, vždyť jsme hodni toho, co si zasloužíme za to, co jsme udělali. Tento Ježíš však neudělal nic zvráceného!“ 42A řekl Ježíšovi: „Pane, vzpomeň si na mě, až přijdeš do Svého království…“ 43Řekl mu: „Amen, říkám ti dnes: ‚Budeš se Mnou v ráji.‘“
44Když bylo kolem dvanácté polední hodiny, nastala tma po celé zemi až do třetí hodiny odpoledne. 45Nastalo zatmění slunce a chrámová opona se uprostřed roztrhla. 46Ježíš zvolal velikým hlasem: „Otče, do Tvých rukou předkládám Svého ducha!!“ A když to řekl, naposledy vydechl. 47Když setník uviděl, co se stalo, oslavoval Boha: „Skutečně. Tento člověk byl spravedlivý…“ 48A když všechny zástupy lidí, které byly shromážděny u této scény, hleděly na to, co se stalo, vracely se domů bijíce se do hrudi. 49Opodál stáli všichni, kteří Ho znali, a ženy, které Ho doprovázely z Galileje; a viděli to.
50A hle: Muž jménem Josef, člen sanhedrinu, byl muž dobrý a spravedlivý, 51který nesouhlasil s jejich úmyslem a činem. Pocházel z judského města Arimatie a očekával Boží království. 52Ten přistoupil k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. 53Sundal to tělo z kříže, zavinul ho do lněné látky a umístil do hrobu vytesaného ve skále, ve kterém ještě nikdo neležel. 54Byl den příprav a nastávala sobota. 55Doprovodily ho ženy, které se sešly z Galileje. Uviděly hrobku i to, jak do ní bylo položeno Jeho tělo. 56Pak se vrátily a připravily vonné látky a vonné oleje, ale v sobotu podle přikázání odpočinuly.