Ježíšova obdivuhodná moc
1Šel odsud pryč a přišel do Své domoviny; a Jeho učedníci Ho následovali. 2Když přišla sobota, začal vyučovat v synagoze. Mnoho lidí Ho slyšelo a byli ohromeni. Říkali: „Odkud to ten Ježíš má? Jaká je to moudrost, která Mu byla dána! A jaké zázraky se dějí skrze Jeho ruce! 3Není to snad ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona? A nejsou snad Jeho sestry tady s námi?“ A měli v Něm kámen úrazu.4Ježíš jim řekl: „Prorok není bez úcty, leda ve své domovině, u svých příbuzných a ve své domácnosti.“ 5A nemohl tam udělat žádný zázrak, uzdravil pouze několik nemocných, když na ně položil ruce. 6A podivil se nad jejich nevírou. Procházel okolními vesnicemi a vyučoval.
Ježíš a učedníci
7Zavolal Svých dvanáct učedníků, začal je posílat po dvou a dal jim moc nad nečistými duchy.8Přikázal jim: „Neberte si na cestu nic, kromě své hole. Neberte si koženou brašnu, chleba ani měděné mince do opasku.9Ale mějte na nohou zavázané sandály a neoblékejte si dvě tuniky.“ 10Řekl jim: „Pokud byste vešli do domu, zůstaňte tam, dokud nepůjdete dál. 11Ale pokud by vás na nějakém místě nepřijali, ani vás nevyslechli, tak odsud vyjděte a vytřepejte prach ze spodku vašich nohou – jim na svědectví. Amen, říkám vám: V den soudu bude lehčeji obyvatelům Sodomy a Gomory, než tomu městu.“ 12Pak vyšli a kázali lidem, aby v lítosti změnili myšlení. 13A vyháněli mnoho démonů, mnoho nemocných pomazávali olejem a uzdravovali je.
Vsuvka o Janu Křtiteli
14A protože se Ježíšovo jméno stalo známé, uslyšel o Něm i král Herodes. Říkalo se: „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí tyto moci.“ 15Jiní lidé však říkali: „Je to Eliáš.“ Ještě jiní zase: „Je to prorok – jeden z proroků.“ 16Když to uslyšel Herodes, řekl: „Je to Jan, kterého jsem nechal popravit. On vstal z mrtvých.“
17Neboť ten Herodes poslal vojáky zajmout Jana a spoutal ho ve vězení kvůli Herodias (manželce jeho bratra Filipa), protože se s ní oženil. 18Jan totiž Herodovi říkal: „Není ti dovoleno mít manželku svého bratra.“ 19Herodias proti němu chovala závist a chtěla ho zabít, ale nemohla. 20Vždyť Herodes se Jana bál, věděl, že je to spravedlivý a svatý muž, a ochraňoval ho. Mnohdy, když ho uslyšel, byl v rozpacích; a rád mu naslouchal.
21Vhodný den nastal, když Herodes pořádal narozeninovou hostinu pro své velmože, vojenské velitele a přední muže z Galileje. 22Přišla tam dcera té Herodias a tancovala, což se zalíbilo Herodovi i těm, kteří s ním stolovali. A král té dívce řekl: „Požádej mě, o co chceš, a dám ti to.“ 23Přísahal jí: „O cokoli mě požádáš, dám ti to – až do poloviny svého království!“ 24I vyšla a řekla své matce: „O co mám žádat?“ Řekla jí: „O hlavu Jana Křtitele.“ 25A hned ve spěchu vešla ke králi a žádala ho: „Chci, abys mi hned dal na míse hlavu Jana Křtitele.“ 26Král se stal velmi zarmouceným, ale nechtěl ji odmítnout kvůli přísaze a kvůli těm, kteří s ním stolovali. 27Král hned poslal kata a rozkázal mu, aby mu přinesl Janovu hlavu. On odešel, popravil ho ve vězení a přinesl jeho hlavu na míse. 28A dal ji dívce a dívka ji dala své matce. 29Když to uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho mrtvolu a uložili tu mrtvolu do hrobu.
30Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a podali Mu zprávu o všem, co dělali a co vyučovali. 31Řekl jim: „Pojďte vy sami do soukromí na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Přicházelo totiž velké množství lidí a neměli příležitost se ani najíst. 32Přeplavili se tedy lodí na opuštěné místo, aby byli sami. 33Mnoho lidí je uvidělo odjíždět a poznali je. Seběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je. A shromáždili se k Němu.
34Když Ježíš vystoupil, uviděl početný zástup lidí a byl vůči nim pohnut soucitem, protože byli jako ovce nemající pastýře. A začal je vyučovat mnoha věcem. 35Když už čas pokročil, přistoupili k Němu Jeho učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné a čas už pokročil. 36Propusť je, aby odešli do okolních statků a vesnic a něco koupili. Vždyť nemají co jíst.“ 37Avšak On jim odpověděl: „Dejte jim najíst vy.“ Řekli Mu: „Máme odejít a nakoupit za dvě stě denárů a dát jim najíst?“ 38Řekl jim: „Kolik máte chlebů? Jděte a podívejte se.“ Když se to dozvěděli, řekli: „Pět. A máme ještě dvě ryby.“
39Rozkázal jim, aby všechny posadili po skupinkách na zelenou trávu. 40A lehli si po skupinkách po stech a po padesáti. 41Vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal to. Pak lámal chleby a dával je Svým učedníkům, aby jim je předkládali. Také všem rozdělili ty dvě ryby. 42A všichni jedli a byli nasyceni. 43Potom posbírali ze zbylých kousků chleba a ryb dvanáct plných nůší. 44Těch, kteří jedli ty chleby, bylo pět tisíc mužů. 45A hned naléhal na Své učedníky, aby vstoupili do lodi a šli napřed na druhou stranu moře do Betsaidy, než On propustí zástup.
46Když se s nimi rozloučil, vyšel na horu, aby se modlil. 47Když nastal večer, byla loď uprostřed moře a On byl na zemi sám. 48Uviděl je, jak s trápením veslují přes moře, protože proti nim vál vítr. Při čtvrté noční hlídce k nim přišel; chodil po moři a chtěl je obejít. 49Učedníci Ho uviděli, jak chodí po moři. Domnívali se, že je to přízrak, a vykřikli; 50neboť Ho uviděli všichni a byli rozrušeni. A hned k nim promluvil: „Buďte dobré mysli, JÁ JSEM. Nebojte se.“
51Vystoupil k nim na loď a vítr zeslábl. Byli v sobě velice ohromeni a podivili se. 52Nepochopili totiž, co se stalo ohledně těch chlebů, ale jejich mysl byla zkamenělá. 53Když se připlavili k zemi, přišli do Genezaretu a tam zakotvili. 54Když vyšli z lodi, hned Ho lidé kolem poznali. 55Oběhli celou tu krajinu a začali na lůžkách přinášet nemocné tam, kde slyšeli, že je. 56Kdekoliv vstoupil do vesnic, měst či statků, kladli na tržištích nemocné a prosili Ho, aby se mohli jen dotknout třásní na okraji Jeho pláště. A byl spasen každý, kdo se Ho dotkl.