O zodpovědnosti před Bohem
1Řekl Svým učedníkům: „Je nemožné, aby nepřišly svody, ale běda skrze koho přijdou.2Pro takového člověka je výhodnější, kdyby mu kolem krku zavěsili mlýnský kámen a vhodili ho do moře, než aby svedl byť jen jednoho z těchto maličkých.3Věnujte tomu pozornost! Pokud zhřeší tvůj bratr, napomeň ho. A pokud v lítosti změní myšlení, odpusť mu.4A pokud proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát se k tobě obrátí se slovy: ‚v lítosti jsem změnil myšlení‘, odpustíš mu.“
5Apoštolové řekli Pánu: „Přidej nám víru.“6Pán však řekl: „Pokud byste měli víru jako semínko hořčičného keře, řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a zasaď se do moře‘ – a poslechla by vás.7Neboť kdo z vás, kdo má otroka (který orá na poli či pase stádo), mu řekne hned, když se vrátí z pole: ‚Pojď a posaď se za stůl‘?8Neřekne mu spíš: ‚Připrav mi něco, ať povečeřím. Přepásej si svoje bedra a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji. Potom se najez a napij ty.‘9Děkuje snad tomu otroku, že udělal to, co přikázal? [Nemyslím si to.] 10Tak také vy, když uděláte všechno, co je vám přikázáno, řekněte: ‚Jsme neužiteční otroci. Co jsme dlužni udělat, to děláme.‘“
11Když vystupoval do Jeruzaléma, stalo se, že šel mezi Samařskem a Galileou. 12Když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s Ním deset malomocných mužů, kteří zůstali stát v dálce. 13Pozdvihli své hlasy: „Ježíši, Veliteli, slituj se nad námi!“ 14Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ Když šli, stalo se, že byli očištěni. 15Jeden z nich uviděl, že byl uzdraven. Vrátil se a s velikým hlasem oslavoval Boha. 16Padl na tvář k Jeho nohám a děkoval Mu. A ten člověk byl Samařan. 17Ježíš na to reagoval: „Nebylo očištěno deset? Kde je těch devět? 18Nenašel se nikdo, kdo by se vrátil a vzdal Bohu dík, kromě tohoto cizince?“ 19A řekl mu: „Vstaň a jdi, tvoje víra tě spasila.“
Ježíš vyučuje o Božím království
20Farizeové se Ho zeptali, kdy přijde Boží království. Odpověděl jim: „Boží království nepřijde tak, že jej budete pozorovat, 21ani neřeknete: ‚Hle: Je tady‘ nebo: ‚Je tam‘. Neboť hle: ‚Boží království je mezi vámi.‘“
22Řekl učedníkům: „Přijdou dny, kdy budete toužit vidět aspoň jeden den Syna člověka, ale neuvidíte. 23Řeknou vám: ‚Je tam‘ nebo: ‚Hle: Je tady‘ – nechoďte tam, ani za nimi neběhejte. 24Neboť jako blýskající se blesk září od jednoho konce pod nebem až k druhému konci pod nebem – takový bude i Syn člověka ve Svém dni. 25Avšak nejprve musí mnoho trpět a být odmítnut touto generací. 26Jako se to stalo za dnů Noeho, tak tomu bude i ve dnech Syna člověka: 27Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do archy. Pak přišla potopa a všechno zničila. 28Podobně jako se to stalo ve dnech Lota: Jedli, pili, kupovali, prodávali, vysazovali, stavěli… 29Avšak toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechno zničil. 30Podle toho tomu bude také ve dni, kdy se zjeví Syn člověka.
31V ten den: Kdo bude na střeše a v domě bude mít své věci, ať nesestupuje, aby si je vzal. A kdo je na poli, stejně tak: ať se pro ně nevrací zpět. 32Vzpomeňte na Lotovu ženu. 33Kdo by se snažil získat svůj život, ztratí ho; kdo by ho ztratil, zachová ho. 34Říkám vám: Té noci budou dva na jedné posteli; jeden bude vzat, a druhý zanechán. 35Na jednom místě budou mlít obilí dvě ženy; jedna bude vzata, a druhá zanechána. 36Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý zanechán.“ 37Odpověděli Mu: „Kde se to stane, Pane?“ Řekl jim: „Kde je tělo, tam se také shromáždí orli.“