Ježíš mluví k bohatým i chudým
1Řekl také Svým učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk, který měl správce domácnosti. Ten byl před ním obžalován, že rozhazuje jeho majetek.2Povolal ho k sobě a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Vydej počet ze svého správcovství, neboť již nebudeš moci nadále spravovat můj majetek.‘ 3Správce domácnosti si však sám u sebe řekl: ‚Co budu dělat? Můj pán ode mne odnímá správcovství. Kopat nemohu a žebrat se stydím.4Vím, co udělám, aby mě lidé přijali do svých domovů, až budu zbaven správcovství.‘5Zavolal si každého dlužníka svého pána. Řekl prvnímu dlužníkovi: ‚Kolik mému pánu dlužíš?‘6Řekl: ‚Sto věder oleje.‘ Řekl mu: ‚Vezmi svůj písemný dlužní úpis, rychle si sedni a napiš: padesát.‘7Potom řekl jinému dlužníkovi: ‚Ty dlužíš kolik?‘ Řekl: ‚Sto měr pšenice.‘ Řekl mu: ‚Vezmi svůj písemný dlužní úpis a napiš: osmdesát.‘8A pán pochválil toho nespravedlivého správce domácnosti, protože jednal chytře. Neboť synové tohoto věku jsou vůči svému druhu moudřejší, než synové světla.
9A Já vám říkám: Udělejte si přátele z nespravedlivého mamonu, aby vás, až zanikne, přijali do věčných stanů. 10Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i v mnohém; kdo je v nejmenším nespravedlivý, je nespravedlivý i v mnohém. 11Pokud jste se tedy nestali věrnými v nespravedlivém mamonu, kdo vám bude důvěřovat ohledně opravdového mamonu? 12A pokud jste se nestali věrnými v tom, co patři jinému – kdo vám dá to, co je vaše? 13Žádný služebník domácnosti nemůže otročit dvěma pánům, neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat; jednoho se pevně přidrží a druhým bude opovrhovat. Nemůžete otročit Bohu a mamonu.“
14Když to slyšeli farizeové, kteří byli penězomilující, ohrnovali nad Ním nos. 15Řekl jim: „Vy jste ti, kteří se sami ospravedlňují před lidmi, ale Bůh zná vaše mysli. Vždyť co je mezi lidmi vysoce ceněno, to je před Bohem ohavnost. 16Zákon a Proroci až do Jana – od tehdy je kázáno evangelium Božího království a každý se do něj usilovně dere. 17Snadněji však pomine nebe a země, než aby padla jediná čárečka zákona.
18Cizoloží každý, kdo propouštějíce svou ženu se žení s jinou. A cizoloží ten, kdo se žení s propuštěnou od manžela.
19Byl jeden bohatý člověk. Oblékal se do purpuru a drahého lněného oblečení. Každý den skvostně hodoval. 20U jeho brány lehával jeden žebrák jménem Lazar a byl plný vředů. 21Toužil se nasytit z drobků, které padaly ze stolu toho boháče. A přicházeli psi a olizovali jeho vředy. 22Když ten žebrák umřel, stalo se, že byl anděly přenesen na Abrahamovu hruď. Umřel však i boháč a byl pohřben. 23A v hádesu pozdvihl své oči v trápení a uviděl v dálce Abrahama a Lazara na jeho hrudi. 24Zvolal: ‚Otče Abrahame, slituj se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil aspoň koneček svého prstu ve vodě a ochladil můj jazyk, neboť je mi v tomto plameni způsobena velká bolest!‘
25Abraham však řekl: ‚Dítě, vzpomeň si, že jsi plně obdržel to své dobré ve svém životě, a Lazar podobně zlé. Nyní je však zde Lazar povzbuzován, a tobě je způsobována velká bolest. 26Mimo to všechno: Mezi námi a tebou je upevněna veliká propast, takže ti, kteří chtějí přejít odtud k vám, přejít nemohou; ani se nemohou přepravit odtamtud k nám.‘
27A řekl: ‚Otče, potom tě prosím, abys ho poslal do domu mého otce, 28neboť mám pět bratrů – ať jim slavnostně svědčí, aby také oni nepřišli do tohoto místa trápení.‘ 29Abraham však řekl: ‚Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají.‘ 30On řekl: ‚Ne, otče Abrahame, ale pokud by k nim přišel někdo z mrtvých, v lítosti změní myšlení.‘ 31Řekl mu: ‚Pokud neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“