Marie pomazává Ježíšovy nohy
1Šestého dne před pesachem Ježíš přišel do Betanie, kde byl Lazar, který zemřel, a jehož Ježíš vzkřísil z mrtvých.2Udělali mu tam večeři. Marta přisluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří s Ním leželi u stolu.3Marie vzala libru čistého velmi cenného nardového vonného oleje, pomazala Ježíšovi nohy a utřela Mu ty nohy svými vlasy. A celý dům byl naplněn aromatickou vůní toho vonného oleje. 4Tehdy řekl Juda (jeden z Jeho učedníků), syn Šimona z Kerijótu, který Ho měl zradit:5„Proč nebyl ten vonný olej prodán za tři sta denárů, aby se ten obnos daroval žebrákům?“6To neřekl proto, že by měl starost o žebráky, ale protože byl zloděj. Měl na starost pokladnici a bral z toho, co bylo do ní dáváno.7Ježíš tedy řekl: „Nechte ji. Zachovala totiž to Moje tělo ke dni Mojí přípravy k pohřbu.8Vždyť žebráky máte u sebe vždycky, ale Mě u sebe mít vždycky nebudete.“
9Početný zástup Židů se dozvěděl o tom, že tam je, a přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také proto, aby uviděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. 10Velekněží se rozhodli, že zavraždí také Lazara, 11protože mnoho Židů kvůli němu odcházelo a uvěřilo v Ježíše.
Ježíš vzjíždí do Jeruzaléma
12Další den uslyšel početný zástup, který přišel na svátek, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. 13Vzali si tedy palmové větve z palem a vyšli, aby se s Ním setkali. A volali: „Hosana! Požehnaný, Ten přicházející v Pánově jménu! Král Izraele!“ 14Ježíš našel mladé oslátko a nasedl na něj; jak je psáno: 15‚Siónská dcero, neboj se, hle: tvůj král přichází a sedí na oslátku od oslice.‘ 16Jeho učedníci tomu nejprve neporozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že o Něm bylo psáno to, že s Ním budou lidé takto jednat. 17Zástup, který byl s Ním, když zavolal Lazara z hrobu a probudil ho z mrtvých, o tom svědčil. 18Kvůli tomu se s Ním zástup vyšel setkat, protože uslyšeli o tom znamení, které udělal. 19Farizeové si říkali mezi sebou: „Vidíte, že nic nezmůžete. Hle: celý svět odešel za Ním!“
Ježíš je světlem světa
20Někteří z těch, kteří vystupovali do Jeruzaléma, aby se ve svátek poklonili Bohu, byli Řekové. 21Ti tedy přistoupili k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, chtěli bychom vidět Ježíše.“ 22Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip pak šli a řekli to Ježíšovi.
23Ježíš jim odpověděl: „Přišla ta chvíle, aby byl oslaven Syn člověka. 24Amen, amen, říkám vám: Pokud zrnko pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samotné. Pokud však zemře, přinese mnoho užitku. 25Kdo má rád svou duši, ztratí ji; a kdo svou duši na tomto světě nenávidí, zachová ji k věčnému životu. 26Kdo Mi slouží, ať Mě následuje; a kde jsem Já, tam bude i Můj služebník. A kdo Mi bude sloužit, toho Otec poctí. 27Nyní je Moje duše rozrušena. A co na to řeknu? Otče, zachraň Mě od této chvíle? Ale právě kvůli tomuto jsem do této chvíle přišel. 28Otče, oslav Své jméno.“ Přišel tedy hlas z nebe: „Oslavil jsem a znovu oslavím.“
29Ten zástup, který tam stál a slyšel to, říkal: „To byl zvuk hromu.“ Jiní říkali: „Promluvil k Němu anděl.“ 30Ježíš odpověděl: „Tento hlas nepřišel kvůli Mně, ale kvůli vám. 31Nyní je nad tímto světem soud, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. 32A Já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k Sobě.“ 33To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.
34Zástup Mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze zákona, že Kristus zůstává na věčnost. Jak můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?“ 35Ježíš jim tedy řekl: „Ještě na krátký čas je mezi vámi Světlo. Choďte, dokud máte Světlo, aby se vás nezmocnila tma. Kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. 36Dokud máte Světlo, věřte ve Světlo, abyste byli synové a dcery Světla.“ Když to Ježíš řekl, odešel a skryl se před nimi.
37Ačkoliv před nimi vykonal tak velký počet znamení, neuvěřili v Něho, 38takže se naplnilo slovo proroka Izaiáše, který řekl: ‚Pane, kdo uvěří naší zvěsti? A komu bude odhalena Pánova paže?‘ 39Nemohli uvěřit kvůli tomu, že Izaiáš zase jindy řekl: 40‚Oslepil jejich oči a způsobil, že jejich mysl zkameněla, aby se nestalo, že by očima viděli, myslí rozuměli, obrátili se a Já je uzdravil.‘ 41To řekl Izaiáš, protože viděl Jeho slávu a mluvil o Něm. 42Nicméně v Něj uvěřilo mnoho vůdců lidu, ale kvůli farizeům se k Němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagogy. 43Neboť milovali lidskou slávu více než Boží slávu.
44Ježíš však zvolal: „Kdo věří ve Mně, nevěří pouze ve Mně, ale i v Toho, který Mě poslal! 45A kdo vidí Mě, vidí Toho, který Mě poslal. 46Já, Světlo, jsem přišel na svět, aby nikdo, kdo věří ve Mně, nezůstal ve tmě. 47Pokud někdo slyší Moje slova a nezachovává je – Já ho nesoudím, neboť jsem nepřišel, abych soudil svět, ale abych svět spasil. 48Kdo Mě odmítá a nepřijímá Moje slova, má svého soudce. Slova, která jsem říkal – ta ho budou soudit v poslední den. 49Protože jsem nemluvil sám ze Sebe, ale Ten, který Mě poslal, totiž Sám Otec, Mi dal příkaz, co bych měl říci a co promluvit. 50A vím, že Jeho příkaz je věčný život. Co tedy Já říkám, říkám tak, jak Mi to řekl Můj Otec.“