O rozvodu
1Ježíš vstal, odešel odsud a přišel na území Judska a Zajordání. Opět se k Němu scházely zástupy lidí a On je podle svého zvyku opět vyučoval.2A přistoupili farizeové a zeptali se Ho: „Je muži dovoleno propustit ženu?“ Tím Ho pokoušeli.3On jim odpověděl: „Co vám přikázal Mojžíš?“ 4Řekli: „Mojžíš nám dovolil napsat rozlukový list a propustit ženu.“5Ježíš jim však řekl: „Mojžíš vám to přikázání napsal kvůli zatvrzelosti vaší mysli.6Od počátku stvoření Bůh udělal ‚muže a ženu.‘ 7Kvůli tomu opustí člověk svého otce a matku a připojí se ke své ženě.8A ti dva budou jedno tělo. Proto již nejsou dvě těla, ale jedno tělo.9Proto co Bůh sjednotil, ať člověk neodděluje.“ 10V domě se Ho na to Jeho učedníci znovu zeptali. 11Řekl jim: „Kdo by propustil svou ženu a oženil se s jinou, cizoloží vůči ní. 12A pokud by ona propustila svého muže a vdala se za jiného, cizoloží.“
13A přinášeli k Němu děti, aby se jich dotkl. Ale učedníci napomínali ty, kdo je přinášeli. 14Když to Ježíš uviděl, naštval se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke Mně, nebraňte jim. Vždyť takových je Boží království. 15Amen, říkám vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něj nevstoupí.“ 16A bral je do náruče, pokládal na ně ruce a žehnal jim.
O bohatství
17Když šel dál po cestě, přiběhl jeden člověk, padl před Ním na kolena a zeptal se Ho: „Mistře, dobrý muži, co mám dělat, abych dědičně obdržel věčný život?“ 18Ježíš mu řekl: „Proč Mě nazýváš ‚dobrý‘? Nikdo není dobrý, pouze sám Bůh. 19Přikázání znáš: ‚Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, neřekneš falešné svědectví, neodepřeš nikomu to, co mu náleží, cti svého otce i matku…‘“ 20Odpověděl Mu: „Mistře, to všechno jsem zachoval od svého mládí.“ 21Ježíš na něj pohlédl, zamiloval si ho a řekl mu: „Jedno ti chybí. Jdi, prodej všechno, co máš, dej to žebrákům a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj Mě; vezmi kříž.“ 22On se na to slovo zachmuřil a velmi smuten odešel, neboť měl mnoho majetku. 23Ježíš se rozhlédl kolem a řekl Svým učedníkům: „Jak obtížně vejdou do Božího království ti, co mají mnoho peněz...“
24A učedníci byli kvůli Jeho slovům v úžasu. Ježíš však na to znovu reagoval, řekl jim: „Děti, jak nesnadné je vstoupit do Božího království pro ty, kdo spoléhají na peníze. 25Snadnější je pro velblouda projít okem jehly, než pro bohatého člověka vstoupit do Božího království.“ 26Oni však byli ještě více ohromeni a říkali si mezi sebou: „Kdo potom může být spasen?“ 27Ježíš na ně pohlédl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne tak je tomu u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno.“
28Petr Mu začal říkat: „Hle: My jsme všechno opustili a následujeme Tě.“ 29Ježíš prohlásil: „Amen, říkám vám: Neexistuje nikdo, kdo by opustil dům, bratry, sestry, otce, matku, ženu, děti nebo pole kvůli Mně a kvůli evangeliu, 30aby neobdržel nyní, v tomto období, stokrát víc domů, bratrů, sester, matek, dětí a polí s pronásledováním, a v přicházejícím věku věčný život. 31Mnozí první budou poslední a poslední budou první.“
Předpověď utrpení
32Byli na cestě. Vystupovali do Jeruzaléma a Ježíš šel napřed. Byli v úžasu, a ti, kdo Ho následovali, měli strach. Vzal Svých dvanáct učedníků a začal jim říkat to, co se Mu má stát: 33„Hle: Vystupujeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán předním kněžím a učitelům zákona. Odsoudí Ho k trestu smrti a vydají Ho pohanům. 34A budou se Mu posmívat, plivat na Něj, zbičují Ho a zavraždí. Ale třetí den vstane z mrtvých.“
35A přistoupili k Němu Jakub a Jan (synové Zebedeovi) a řekli Mu: „Mistře, chceme, abys nám udělal to, o co Tě požádáme.“ 36Řekl jim: „Co chcete, abych vám udělal?“ 37Řekli Mu: „Dej nám, aby ve Tvojí slávě seděl jeden z nás po pravici a druhý z nás po levici.“ 38Ježíš jim řekl: „Nevíte, o co žádáte. Můžete snad pít kalich, který já piji, a být pokřtěni křtem, kterým budu Já pokřtěn?“ 39Řekli Mu: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Vskutku, kalich, který Já piji, budete pít, a křtem, kterým jsem Já křtěn, budete pokřtěni. 40Kdo však bude sedět po Mojí pravici a po levici není dáno Mně, ale těm, kterým je to připraveno.“ 41Když to uslyšelo zbylých deset učedníků, začali být na Jakuba a Jana naštvaní. 42Ježíš je svolal a řekl jim: „Víte, že ti, kteří se zdají být vládci národů, nad nimi panují; a jejich velcí nad nimi uplatňují svrchovanou autoritu. 43Ale tak tomu nemá být mezi vámi. Ale kdo chce být velký, staň se mezi vámi vaším služebníkem, 44a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. 45Neboť i Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal Svoji duši jako výkupné za mnoho lidí.“
Uzdravení slepého Bartimaiose
46A přišli do Jericha. Když On, Jeho učedníci a početný zástup vycházeli z Jericha, seděl u silnice slepý žebrák Bartimaios, syn Timaiův. 47Když uslyšel, že je tam Ježíš Nazaretský, začal křičet: „Davidův synu, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ 48Mnoho lidí mu začalo domlouvat, aby mlčel. Ale on tím víc křičel: „Davidův synu, smiluj se nade mnou!!“ 49Ježíš zastavil zástup a přikázal, aby ho zavolali. Zavolali tedy toho slepého člověka a řekli mu: „Buď dobré mysli a vstaň! Volá tě!“ 50On odhodil svůj plášť, vyběhl a běžel k Ježíšovi. 51Ježíš na to reagoval, řekl mu: „Co chceš, abych ti udělal?“ Ten slepec Mu řekl: „Veliký rabbi, chci, abych mohl vidět.“ 52Ježíš mu řekl: „Jdi, tvoje víra tě spasila.“ A hned prohlédl a následoval Ho po cestě.