Ježíš a Nikodém
1Byl pak jeden člověk z řad farizeů, jménem Nikodém, přední z Židů.2Ten přišel v noci k Ježíšovi a řekl mu: „Rabbi, víme, že jsi přišel od Boha. Přišel jsi jako učitel, protože nikdo nemůže dělat taková znamení, pokud s ním není Bůh.“3Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Kdo se nenarodí znovu, nemůže uvidět Boží království.“ 4Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když už je stařec? Může snad znovu vstoupit do břicha matky a narodit se znovu?“5Ježíš odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Kdo se nenarodí z vody a z Ducha svatého, nemůže vejít do Božího království.6Co se narodilo z těla, je tělo; a co se narodilo z Ducha, je duch.7Nediv se, že jsem ti řekl: ‚Musíte se znovu narodit.‘8Vítr vane, kam chce. Slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“
9Nikodém Mu odpověděl: „Jak se to může stát?“ 10Ježíš mu odpověděl: „Ty jsi v Izraeli učitel, a toto nevíš? 11Amen, amen, říkám ti: Mluvíme o tom, co známe a co jsme viděli – svědčíme, ale naše svědectví nepřijímáte. 12Pokud jsem vám říkal o pozemských věcech – a nevěříte Mi, jak tomu bude, pokud vám budu říkat o nebeských věcech – uvěříte Mi? 13Neboť nikdo nevystoupil do nebe, kromě Toho, který sestoupil z nebe – Syn člověka, který je v nebi. 14A jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen i Syn člověka, 15aby každý, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl věčný život.
16Vždyť Bůh tak miloval svět, že dal Svého jedinečného Syna, aby každý, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl věčný život. 17Vždyť Bůh neposlal Svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl skrze Něj svět spasen. 18Kdo v Něho věří, nebude odsouzen, ale kdo v Něho nevěří, je již odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jedinečného Božího Syna.
19Toto pak je soud: Že Světlo přišlo do světa, ale lidé více milovali tmu, než Světlo, protože jejich skutky byly špatné. 20Ano, každý, kdo dělá špatné věci, nenávidí Světlo a nejde ke Světlu, aby jeho skutky nebyly potrestány. 21Ale kdo koná pravdu, jde ke Světlu, aby bylo zjeveno, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“
Jan svědčí o Ježíši
22Ježíš a Jeho učedníci potom přišli do judské země. Tam s nimi strávil nějaký čas a křtil. 23A Jan křtil také, v Ainon, blízko Salim, neboť tam bylo hodně vody. A přicházelo tam mnoho lidí a nechávali se pokřtít. 24Neboť v té době ještě Jan nebyl vsazen do vězení.
25Tehdy vznikla debata mezi Židy a některými z Janových učedníků ohledně očišťování. 26A přišli k Janovi a řekli mu: „Rabbi, Ten, který byl s tebou za Jordánem, kterému jsi vydal svědectví, hle: On křtí a všichni jdou k Němu.“ 27Jan odpověděl: „Člověk si nemůže vzít nic, co mu není dáno z nebe. 28Vy sami jste moji svědci, že jsem řekl: ‚Já nejsem Kristus, ale byl jsem poslán před Ním.‘ 29Kdo má nevěstu, je ženich, avšak přítel ženicha je ten, kdo stojí, slyší ho a má velikou radost z ženichova hlasu. Proto je moje radost naplněna. 30On musí růst, já se však musím dělat podřadnějším.
31Kdo přišel shůry, je nade všechny; kdo je ze země, je zemský a mluví pozemské věci. Ale Ten, který přišel z nebe, je nade všechny, 32a co viděl a slyšel, to svědčí, ale Jeho svědectví nikdo nepřijímá. 33Kdo však Jeho svědectví přijímá, zpečetil, že Bůh je pravdivý. 34Neboť Ten, kterého poslal Bůh, říká Boží slovo, protože mu Bůh dává Ducha bez míry. 35Otec miluje Syna a všechno dal do Jeho rukou. 36Kdo věří v Syna, má věčný život; ale kdo neposlouchá Syna, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“