Ananiáš a Zafira
1Jeden muž, jménem Ananiáš, prodal se svou manželkou Zafirou majetek.2S vědomím manželky si dal z výtěžku stranou nějaké peníze. A přinesl určitý díl majetku a položil jej k nohám apoštolů.3Petr však řekl: „Ananiáši, proč satan naplnil tvoji mysl lhaním vůči Duchu svatému a dal jsi stranou nějaké peníze z výtěžku svého pozemku?4Nezůstalo by ti snad to, co by ti zůstalo? A co jsi prodal – nebylo by to ve tvojí moci? Proč jsi uložil ve své mysli tuto záležitost? Nelhal jsi člověku, ale Bohu.“5Když Ananiáš ta slova uslyšel, padl a naposledy vydechl. A na všechny, kteří to slyšeli, přišel veliký strach.6Mladí muži ho zvedli, zahalili a vynesli ven pohřbít.
7O tři hodiny později se stalo, že přišla jeho žena, ale nevěděla, co se stalo.8Petr na to reagoval: „Řekni mi, prodali jste ten pozemek za tolik peněz?“ Řekla: „Ano, za tolik.“9Avšak Petr jí řekl: „Proč jste se shodli na tom, že budete pokoušet Pánova Ducha? Hle: Nohy těch, kteří pochovali tvého muže, jsou za dveřmi; a vynesou i tebe.“ 10Hned padla před jeho nohy a vydechla naposled. Vešli mladíci, našli ji mrtvou a vynesli ji ven, kde ji pohřbili u jejího muže. 11A přišel veliký posvátný strach na celou církev a na ty, kteří to slyšeli.
Apoštolové vězněni a propuštěni
12Skrze ruce apoštolů se mezi lidmi dělo mnoho znamení a zázraků. A všichni byli jednomyslně v Šalamounově sloupořadí. 13Nikdo z ostatních se k nim neodvažoval připojit, ale lidé je velebili. 14Ještě více lidí se přidávalo k věřícím v Pána; množství mužů a žen. 15Takže na ulice vynášeli nemocné, pokládali je na postele i lůžka, aby – až půjde Petr – aspoň některého z nich zastínil jeho stín. 16Scházelo se množství lidí z okolních měst Jeruzaléma, přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy – a ti všichni byli uzdraveni.
17Povstal velekněz a všichni ti, kteří byli s ním (ze skupiny saduceů) a byli naplnění horlivostí. 18Vztáhli na apoštoly ruce a vsadili je do veřejného vězení. 19Ale během noci Pánův anděl otevřel dveře vězení, vyvedl je ven a řekl: 20„Jděte, postavte se a mluvte v chrámu všem lidem slova tohoto života.“ 21Když to uslyšeli, šli a vešli brzy ráno do chrámu a učili.
Když se dostavil velekněz a s ním ti, kteří svolali sanhedrin, a všichni z rady starších synů Izraele, poslali do vězení zprávu, aby je přivedli. 22Služebníci přišli do vězení, ale ve vězení je nenašli. Vrátili se a podali zprávu: 23„Vězení jsme našli zavřené ve veškeré bezpečnosti. Strážci stáli před dveřmi, ale když jsme je otevřeli a vstoupili, nikoho jsme uvnitř nenašli.“ 24Když ta slova uslyšel velitel chrámové stráže a velekněží, byli z nich velmi zmatení; nechápali, co se to mohlo stát. 25Přišel nějaký člověk a oznámil jim: „Hle: Muži, které jste vsadili do vězení, jsou v chrámu, stojí a učí lid.“ 26Tehdy odešel velitel chrámové stráže se služebníky, aby je přivedli. Ale bez násilí, neboť se báli lidu, aby je neukamenovali.
27Přivedli je a postavili před sanhedrin. Velekněz se jich zeptal: 28„Nedal jsem vám snad jasné instrukce, abyste v tom jménu neučili? A hle: Jeruzalém jste naplnili svým učením a chcete na nás přivést krev toho člověka.“ 29Petr a apoštolové však odpověděli: „Má se poslouchat víc Bůh, než lidi. 30Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, jehož jste zavraždili tím, že jste Ho pověsili na dřevěný kříž. 31Jeho Bůh jakožto Vedoucí a Spasitel Svou pravicí vyvýšil, aby dal Izraeli změnu myšlení v lítosti a odpuštění hříchů. 32A my jsme svědci těchto výroků, a Duch svatý, jehož Bůh dal těm, kteří Ho poslouchají.“
33Když to uslyšeli, byli vnitřně rozzlobení a chtěli je zabít. 34Avšak v sanhedrinu povstal nějaký farizeus jménem Gamaliel (přední učitel Mojžíšova zákona), který byl všem lidem vzácný. Přikázal, aby na malou chvíli apoštoly vyvedli ven. 35Řekl jim: „Izraelští muži, dávejte si pozor na to, co s těmi lidmi uděláte. 36Vždyť před těmito dny povstal Theudas a říkal o sobě, že je někým velikým. Se zaujetím se k němu připojilo početně kolem čtyř set mužů. On byl zabit a všichni, kteří ho následovali, se rozptýlili a všechno přišlo vniveč. 37Po něm, ve dnech soupisu, povstal Juda Galilejský, který odvrátil lid k sobě. Také on zahynul, a všichni, které přesvědčil, byli rozptýleni. 38A vám nyní říkám: Nechte tyto lidi a propusťte je, neboť pokud je to z lidí, tak ten úmysl či to dílo bude zničeno. 39Pokud je to však z Boha, nemůžete je zničit, abyste snad nakonec nebyli shledáni protiBohubojujícími.“ 40Byli jím přesvědčeni.
Zavolali si apoštoly, nechali je zbít a přikázali jim, aby nemluvili v Ježíšově jménu. A pak je propustili. 41Oni tedy odešli z přítomnosti toho sanhedrinu, a přitom se radovali, že byli uznáni za hodné být znevažováni kvůli Jménu. 42Každý den v chrámě a v domech nepřestávali učit a kázat evangelium Ježíše Krista.