Pavlova cesta do Jeruzaléma
1Když jsme se od nich odtrhli, vypluli jsme. Pluli jsme přímo a dopluli jsme do Kós. Druhý den jsme pluli na Rhodos a odtud do Patary.2Našli jsme tam loď, která se měla přeplavit do Fénicie; vystoupili jsme na palubu a pluli dál.3Když se před námi zřetelně objevil Kypr, nechali jsme ho nalevo a plavili jsme se do Sýrie. Připluli jsme do Týru, neboť tam měla loď vyložit lodní náklad.4Našli jsme tam učedníky – ti učedníci skrze Ducha říkali Pavlovi, aby nevystupoval do Jeruzaléma – a zůstali jsme tam sedm dní.5Když se stalo, že se ty dny vyplnily, vyšli jsme a šli. Všichni nás se ženami a dětmi vyprovodili až za město. U břehu jsme poklekli na kolena a modlili jsme se.6Když jsme se navzájem rozloučili, vystoupili jsme na loď a oni se vrátili do svých domovů.
7Dokončili jsme plavbu z Týru a připluli jsme do Ptolemaidy, kde jsme pozdravili bratry a zůstali jsme s nimi jeden den.8Další den jsme vyšli a přišli jsme do Cesareje. Vstoupili jsme do domu Filipa evangelisty, který byl jedním ze sedmi, a zůstali jsme s ním.9Ten Filip měl čtyři dcery, panny, které prorokovaly. 10Když jsme tam zůstali mnoho dní, sestoupil z Judska nějaký prorok jménem Agabos. 11Přišel k nám, vzal Pavlův opasek, svázal si nohy a ruce a řekl: „Toto říká Duch svatý: ‚Muž, jehož je tento opasek, bude takto svázán od Židů v Jeruzalémě. A vydají ho do rukou pohanů.‘ “ 12Když jsme to uslyšeli, prosili jsme Pavla my a ti, kteří byli na tom místě, aby nevystupoval do Jeruzaléma. 13Tehdy Pavel odpověděl: „Co to děláte, že pláčete a rozlamujete moji mysl? Vždyť já jsem připraven nejen být svázán, ale také zemřít v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše.“ 14Nepřesvědčili jsme ho, tak jsme se utišili a řekli: „Staň se Boží vůle.“
15Po těch dnech jsme se připravili na cestu a vystoupili jsme do Jeruzaléma. 16Šli s námi také učedníci z Cesareje a přivedli nás k jednomu z prvních učedníků – Mnasonovi z Kypru, u kterého jsme se měli ubytovat.
Pavel v Jeruzalémě
17Když jsme přišli do Jeruzaléma, bratři nás radostně přivítali. 18Následující den s námi Pavel vstoupil k Jakubovi a přišli všichni starší. 19Pozdravil je a vyprávěl jim jedno po druhém všechno, co Bůh udělal mezi pohany skrze jeho službu. 20Když to uslyšeli, oslavovali Boha a řekli mu: „Vidíš, bratře, kolik desetitisíců lidí mezi Židy uvěřilo – a všichni jsou aktivní vůči zákonu. 21Avšak o tobě se doslechli, že učíš všechny Židy, kteří žijí mezi pohany, aby odpadli od Mojžíše, říkaje: ‚Neobřezávejte své děti, ani nechoďte podle zvyků.‘ 22Co je tedy potřeba? Jistě se musí sejít shromáždění, neboť uslyší, že jsi přišel. 23Udělej tedy toto, co ti říkáme: Jsou tu čtyři muži, kteří na sebe vzali modlitbou slib. 24Ty muže vezmi, nech se s nimi očistit a utrať za ně peníze, aby si oholili hlavu. A všichni budou vědět, že to, co se o tobě doslechli, není ničím, ale že i ty sám pochoduješ v zachovávání zákona. 25Ohledně pohanů, kteří uvěřili: Jim jsme napsali a usoudili jsme, že nemají zachovat nic takového, kromě toho, že se mají držet dál od masa obětovaného modlám, krve, toho zardoušeného a smilstva.“
26Tehdy Pavel ty muže přijal k sobě a následující den se s nimi posvětil. Vstoupil do chrámu a rozhlašoval zprávu o tom, kdy se naplní dny jejich posvěcení a že bude za každého z nich obětována oběť.
27Když se mělo naplnit sedm dní, Židé z Malé Asie uviděli, že je Pavel v chrámu. Uvedli do zmatku zástup, vztáhli na něj ruce a křičeli: 28„Izraelští muži, pomozte! Toto je ten člověk, který všude učí proti těmto lidem, zákonu a tomuto místu! Mimo to přivedl do chrámu Řeky a poskvrnil toto svaté místo!“ 29Neboť dříve s ním viděli Trofima z Efezu, o kterém se domnívali, že ho Pavel přivedl do chrámu. 30Celé město bylo v pohybu a lidé se seběhli. Zmocnili se Pavla a vytáhli ho ven z chrámu. A hned byly zavřeny brány.
31Když se ho snažili zavraždit, vystoupilo hlášení k veliteli vojenského oddílu, že byl celý Jeruzalém uveden do zmatku. 32On s sebou hned vzal vojáky a setníky a seběhl na ně. Když uviděli velitele vojska a vojáky, přestali Pavla bít. 33Tehdy přistoupil velitel vojska, zmocnil se ho a rozkázal ho svázat dvěma řetězy. Zeptal se, kdo to je a co udělal. 34V zástupu každý křičel něco jiného. Kvůli tomu rozruchu se nemohl dozvědět nic jistého. Přikázal ho tedy přivést do kasáren. 35Když se Pavel ocitl na schodišti, stalo se, že ho kvůli násilí zástupu museli vojáci nést, 36neboť ho následovalo množství lidu a křičeli: „Pryč s ním!“
Pavlova řeč k Jeruzalémským židům
37Když měl být přiveden do kasáren, Pavel tomu veliteli vojska řekl: „Smím vám něco říct?“ On řekl: „Vy umíte řecky? 38Nejste snad ten Egypťan, který před těmito dny udělal rozruch a vyvedl do pouště čtyři tisíce mužů sikariů?“ 39Pavel řekl: „Já jsem Žid z Tarsu v Kilikii, občan ne bezvýznamného města. Proto vás prosím: dovolte mi promluvit k lidu.“ 40Když mu to dovolil, Pavel se postavil na schodišti, pokynul rukou na lid a nastalo veliké ticho. Promluvil k nim v hebrejském nářečí: