Lepší život křesťanů
1Proto i my, když jsme obklopeni tak velkým oblakem svědků, odložme všechnu zátěž a snadno nás oklopující hřích. Skrze trpělivost běžme závod, který je nám předložen,2přitom se upřeně dívejme na Ježíše, Původce a Dokončovatele naší víry, který pro radost, jež byla před Ním předložena, vytrpěl kříž, když povrhnul hanbou. Usedl po pravici Božího trůnu.3Vždyť pouvažujte nad Tím, který vytrpěl proti Sobě tak velkou vzpouru od hříšníků, abyste nezeslábli, ochabujíce ve svých duších.4Ještě jste neodolávali až do krve v usilovném zápase proti hříchu.
5Úplně jste zapomněli na vybídnutí, které je vám adresováno jako synům a dcerám: ‚Můj synu, moje dcero, nepodceňuj Pánovu výchovu, ani neochabuj, když jsi od Něj usvědčován.6Vždyť koho Pán miluje, toho vychovává; bičuje každého, koho přijímá za syna či dceru.‘ 7Snášejte to jako výchovu; Bůh vás bere jako syny a dcery. Vždyť co je to za syna či dceru, jehož otec nevychovává?! 8Pokud jste však bez výchovy, jejíž účastníci se stali všechny děti, potom jste nemanželské děti a nejste synové a dcery.9Dále: V našich tělesných otcích jsme měli vychovatele a měli jsme je v úctě. Nebudeme mnohem více podřízeni Otci duchů, abychom žili? 10Vždyť nás vychovávali na pár dní podle svého úsudku, avšak On nás vychovává k užitku a k podílu na Jeho svatosti. 11Každá výchova se v ten přítomný čas nezdá být radostná, ale bolestná. Avšak později vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří byli prostřednictvím té výchovy trénováni.
12Proto napřimte umdlené ruce a ochrnutá kolena 13a udělejte přímé stezky pro své nohy, aby se to, co je chromé, nevykloubilo, ale naopak uzdravilo. 14Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez které nikdo neuvidí Pána, 15dohlížejíce na to, aby se nestalo, že by měl někdo nedostatek Boží milosti, protože by ho trápil nějaký vzhůru vzrůstající kořen hořkosti, skrze který by se mnozí znečistili. 16Ať nikdo není smilník či světský člověk jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediné jídlo. 17Vždyť víte, že když chtěl později to požehnání zdědit, tak – ačkoliv o to požehnání se slzami usiloval – byl odmítnut, protože v sobě nenašel místo pro změnu myšlení v lítosti.
18Vždyť jste nepřistoupili k hmatatelné hoře, hořícímu ohni, temnotě, hluboké mrákotě, vichřici, 19zvuku polnice a k takovému hlasu slov, že ti, kteří ten hlas uslyšeli, prosili, aby jim nebylo přidáváno slovo, 20neboť nemohli snést to, co bylo přikazováno: ‚I kdyby se jen divoká zvěř dotkla té hory, bude ukamenována [nebo prostřelena šípem].‘ 21A tak strašlivá byla ta podívaná, že Mojžíš řekl: ‚Jsem vyděšený a třesu se strachem.‘ 22Ale přistoupili jste k hoře Sión, k městu živého Boha (nebeskému Jeruzalému), k slavnostnímu shromáždění desetitisíců andělů, 23k církvi prvorozených (kteří jsou zapsáni v nebesích), k Bohu (Soudci všech lidí), k duchům spravedlivých (kteří jsou učiněni dokonalými), 24k Prostředníku nové smlouvy Ježíšovi, a ke krvi pokropení (která mluví lépe, než Ábel).
25Hleďte, ať neodmítnete Toho, který mluví. Vždyť pokud neutekli trestu oni, když odmítli Toho, který je na zemi varoval, čím víc neutečeme trestu my, když se odvrátíme od Toho, který nás varuje z nebes. 26Jeho hlas tehdy zatřásl zemí. Nyní však slíbil: ‚Ještě jednou zatřesu‘ nejen ‚zemí,‘ ale i ‚nebem.‘ 27Tím ‚ještě jednou‘ objasňuje, že změní to, čím lze třást. Vždyť ty otřesitelné věci jsou udělány proto, aby zůstaly ty věci, které jsou neotřesitelné. 28Proto to mějme za milost, že přijímáme neotřesitelné království. Skrze tuto milost vykonávejme posvátnou službu přijatelně vůči Bohu s posvátným strachem a plni úcty. 29Vždyť náš Bůh je stravující oheň.