MEZIHRA POLNIC – svitek v rukou anděla
1A uviděl jsem dalšího – silného – Anděla, který sestupoval z nebe. Byl oblečen oblakem, na Jeho hlavě byla duha, Jeho tvář byla jako slunce a Jeho nohy byly jako ohnivé sloupy.2Ve Své ruce měl otevřený malý svitek. Postavil se Svou pravou nohou na moře a levou na zemi a vykřikl velikým hlasem, jakoby řval lev. A když vykřikl, promluvilo svými hlasy sedm hromů.4Když promluvilo těch sedm hromů, chtěl jsem to zapsat. Ale uslyšel jsem hlas z nebe: „Zapečeť to, co řeklo těch sedm hromů, a nepiš to.“
5Anděl, kterého jsem viděl stojícího na moři a na zemi, pozdvihl Svou ruku do nebe6a přísahal při Žijícím na věky věků (který stvořil nebe a to, co je v něm, a zemi a to, co je v ní) že čas už nebude.7Ale ve dnech hlasu sedmého anděla – když se bude troubit – bude dokončeno Boží tajemství, jak to oznámil v dobré zprávě Svým otrokům, těm prorokům.
8A ten hlas, který jsem slyšel z nebe, ke mně znovu promluvil: „Jdi a vezmi ten otevřený svitek, který je v ruce Anděla stojícího na moři a na zemi.“ 9Šel jsem k Andělovi a řekl jsem Mu: „Dej mi ten malý svitek.“ Řekl mi: „Vezmi jej a sněz. Tvůj žaludek zhořkne, ale v ústech bude sladký jako med.“ 10Vzal jsem ten malý svitek z ruky Anděla a snědl jsem ho. Byl v mých ústech jako sladký med; a když jsem ho snědl, můj žaludek zhořkl. 11A řekl mi: „Musíš znovu prorokovat vůči mnoha lidem, národům, jazykům a králům.“