Hádky ve společenství
1Moji bratři a sestry: ať není mnoho učitelů. Víte, že učitelé přijmou větší soud.2Všichni v mnohém klopýtáme. Pokud někdo neklopýtá ve slovech, je dokonalý člověk, který je schopen držet na uzdě celé své tělo.3Pokud dáváme koním do huby uzdu – aby nás poslouchali – můžeme tak řídit celé jejich tělo.4Hle: Také lodě jsou tak veliké a jsou hnány silnými větry, ale jsou řízeny maličkým kormidlem podle pohybu toho, kdo vyrovnává směr cesty, jak on chce.5Tak i jazyk je malý orgán, ale vychloubá se velikými věcmi. Hle: Jak malý oheň zapálí tak veliký les!6I jazyk je ohněm; je to svět nespravedlnosti, je umístěn mezi našimi orgány, poskvrňuje celé tělo, spaluje náš celý koloběh života od narození – a sám je spalován gehennou!7Všechny druhy divoké zvěře, ptáků, plazů a mořských živočichů mohou být zkroceny – a byly zkroceny lidským druhem –8ale jazyk nedokáže zkrotit nikdo z lidí. Je to nestálé zlo, plné smrtelného jedu.
9V něm žehnáme našemu Pánu a Otci, a v něm proklínáme lidi, kteří povstali podle Boží podoby. 10Z těch samých úst vychází požehnání i prokletí. Moji bratři a sestry: To není zapotřebí, tak tomu být nemá! 11Copak z toho samého otvoru pramene tryská voda sladká i hořká? 12Moji bratři a sestry: Může snad fíkovník nést olivy? Nebo vinná réva fíky? Stejně tak ani slaný pramen nemůže přinášet sladkou vodu.
13Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže ze svého dobrého způsobu života své skutky v tiché moudrosti. 14Pokud však máte ve svých myslích hořkost, závist a egoismus, nepovyšujte se a nelžete proti pravdě. 15To není moudrost sestupující shůry, ale moudrost pozemská, duševní, démonská… 16Vždyť kde je závist a egoismus, tam je i nepokoj a kdejaká špatná věc. 17Ale moudrost shůry je hlavně svatá, dále pokojná, mírná, poddajná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, jednoznačná, bez přetvářky… 18Vždyť ovoce spravedlnosti je v pokoji rozséváno těm, kdo vytváří pokoj.