Svody k hříchu
1V tom čase k Ježíšovi přistoupili učedníci a řekli: „Kdo je v nebeském království největší?“2On zavolal dítě, postavil je doprostřed,3a řekl: „Amen, říkám vám: Pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do nebeského království.4Proto kdokoli by se ponížil jako toto dítě, bude v nebeském království největší.5A kdo by přijal i jen jedno dítě v Mém jménu – Mě přijímá.
6Kdo by však svedl k hříchu jednoho z těchto maličkých, kteří věří ve Mě – pro toho by bylo lepší, aby mu kolem jeho krku zavěsili těžký mlýnský kámen a byl potopen v mořské hlubině.7Běda světu kvůli svodům k hříchu. Svody k hříchu sice nutně musí přijít, ale běda člověku, skrze kterého ten svod k hříchu přichází!8Pokud tě svádí k hříchu tvoje ruka nebo noha, usekni ji a odhoď od sebe. Lépe je pro tebe vstoupit do života zmrzačený či chromý, než být uvržen do věčného ohně a mít dvě ruce či dvě nohy.9A pokud tě svádí k hříchu tvoje oko, vyloupni je a odhoď od sebe. Lépe je pro tebe vstoupit do života jako jednooký, než mít dvě oči a být uvržen do ohně gehenny. 10Hleďte, abyste neopovrhovali ani jedním z těchto maličkých. Neboť vám říkám, že jejich andělé v nebesích se stále dívají na tvář Mého Otce, který je v nebesích. 11Neboť Syn člověka přišel spasit to, co by jinak zahynulo.
12Co myslíte? Pokud se stane, že nějaký člověk má sto ovcí, a jedna z nich se zatoulá – nezanechá snad těch devadesát devět ovcí na horách a nejde hledat tu zbloudilou ovci? 13A pokud ji najde, amen, říkám vám: Raduje se nad ní více než nad devadesáti devíti ovcemi, které nezbloudily. 14Stejně tak není vůle vašeho Otce, který je v nebesích, aby zahynul i jen jediný z těchto maličkých. 15Pokud proti tobě zhřeší tvůj bratr, jdi a pokárej ho – ať se to stane mezi tebou a jím samotným. Pokud by uposlechl, získal jsi svého bratra. 16Pokud by neuposlechl, vezmi s sebou ještě jednoho či dva lidi, aby ‚každé slovo bylo postaveno na ústech dvou nebo tří svědků.‘ 17Pokud by je odmítl slyšet, řekni to shromáždění. Pokud odmítne slyšet také shromáždění, ať je ti jako pohan a výběrčí daní. 18Amen, říkám vám: Cokoli svážete na zemi, tak to bude svázáno v nebi. A cokoli rozvážete na zemi, to bude rozvázáno v nebi. 19Amen, znovu vám říkám: Pokud se dva z vás shodnou na zemi ohledně nějaké záležitosti – pokud by za ni prosili – stane se jim to od Mého Otce, který je v nebesích. 20Vždyť kde se shromáždí dva nebo tři v Mém jménu, tam jsem Já uprostřed nich.“
Podobenství o dvou dlužnících
21Tehdy přistoupil Petr a řekl Mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Až sedmkrát?“ 22Ježíš mu řekl: „Neříkám ti: ‚až sedmkrát,‘ ale až ‚sedmdesátkrát sedmkrát.‘ 23Kvůli tomu je nebeské království podobné člověku králi, který chtěl se svými otroky provést vyúčtování. 24Když začal provádět vyúčtování, byl mu přiveden jeden otrok, který mu byl dlužen deset tisíc talentů. 25Když neměl čím zaplatit, jeho pán rozkázal prodat jeho, jeho ženu, děti i všechno, co měl – a zaplatit. 26Proto ten otrok padl na zem, klaněl se mu a řekl: ‚Pane, měj se mnou trpělivost a všechno ti zaplatím.“ 27Pán byl nad tím otrokem pohnut soucitem, takže ho propustil a dluh mu odpustil.
28Ten otrok vyšel od svého pána a našel jednoho ze svých spoluotroků, který mu dlužil sto denárů. Chopil se ho, začal ho škrtit a řekl: ‚Zaplať, co mi dlužíš!‘ 29Proto ten spoluotrok padl na zem a naléhavě prosil: ‚Měj se mnou trpělivost a všechno ti zaplatím!‘ 30On však nechtěl, ale odešel a nechal ho vsadit do vězení, dokud nezaplatí to, co mu dluží. 31Tehdy spoluotroci viděli to, co se stalo, a velice zesmutněli. Šli a objasnili svému pánu všechno, co se stalo. 32Tehdy si ho jeho pán zavolal a řekl mu: ‚Zlý otroku! Celý dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě naléhavě prosil. 33Neměl ses i ty smilovat nad svým spoluotrokem, jako jsem se také já smiloval nad tebou?‘ 34Jeho pán se rozhněval a předal ho vězeňskému dozorci, dokud nezaplatí všechno, co mu dluží. 35Tak vám udělá i Můj nebeský Otec, pokud ze své mysli neodpustíte každý svému bratru jeho přestoupení.“