Podobenství o dělnících na vinici
1 „Vždyť nebeské království je jako člověk hospodář, který brzy ráno vyšel zaměstnat pracovníky na svou vinici.2Smluvil si s pracovníky jako mzdu denár na den a vyslal je na svou vinici.3A vyšel kolem deváté hodiny a uviděl jiné, jak zahálčivě postávají na tržišti.4Řekl jim: ‚Jděte také vy na moji vinici. A dám vám to, co bude spravedlivé.‘5A oni šli. Opět vyšel kolem šesté a deváté hodiny a udělal totéž.6Vyšel kolem páté hodiny a našel jiné, jak jen tak postávají. A řekl jim: ‚Proč tu celý den stojíte a zahálíte?‘7Řekli mu: ‚Protože nás nikdo nezaměstnal.‘ Řekl jim: ‚Jděte také vy na moji vinici a obdržíte to, co bude spravedlivé.‘
8Když nastal večer, pán vinice řekl svému správci: ‚Svolej pracovníky a vyplať jim mzdu. Začni od posledních a pokračuj až k prvním.‘9A přišli ti, kteří byli zaměstnáni kolem páté hodiny, a každý obdržel jeden denár. 10A přišli první, kteří se domnívali, že obdrží víc peněz, ale také každý z nich obdržel jeden denár. 11Když si ten denár vzali, reptali proti hospodáři: 12‚Ti, co přišli poslední, pracovali jednu hodinu a postavil jsi je na roveň s námi, kteří jsme nesli tíhu dne a snášeli spalující horko.‘ 13On však jednomu z nich odpověděl: ‚Společníku, nedělám vůči tobě nespravedlnost. Nesmluvil sis se mnou jeden denár? 14Vezmi si, co je tvé, a jdi. Neboť chci tomu poslednímu dát stejnou mzdu, jako tobě. 15Nebo mi snad není dovoleno dělat, co chci s tím, co je moje? Nebo je snad tvoje oko zlé, protože jsem dobrý?‘ 16Tak budou poslední první a první budou poslední. Vždyť je mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“
Kdo je v Božím království největší?
17A když Ježíš vystoupil do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct učedníků a cestou jim řekl: 18 „Hle: Vystupujeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán do ruk předních kněží a učitelů zákona a odsoudí Ho ke smrti. 19Vydají Ho do rukou pohanů, aby se Mu posmívali, zbičovali Ho a ukřižovali. A třetího dne vstane z mrtvých.“
20Tehdy k Němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny. Klaněla se Mu a něco od Něj žádala. 21Řekl jí: „Co si přeješ?“ Řekla Mu: „Řekni, aby v Tvém království tito dva moji synové usedli jeden po Tvojí pravici a druhý po Tvojí levici.“ 22Ježíš však odpověděl: „Nevíte, co žádáte. Jste schopni pít kalich, který budu pít Já? A být pokřtěni křtem, kterým jsem Já křtěn?“ Řekli Mu: „Jsme toho schopni.“ 23Řekl jim: „Vskutku: Můj kalich budete pít a křtem, kterým jsem Já pokřtěn, budete pokřtěni. Ale není Mojí věcí, abych dal někomu usednout po Mojí pravici a levici. Ale usednou tam ti, kterým je to připraveno od Mého Otce.“ 24Když to uslyšelo zbylých deset učedníků, naštvali se na ty dva bratry. 25Ale Ježíš je svolal a řekl: „Víte, že vládci národů panují nad svými poddanými. A velcí nad nimi uplatňují svrchovanou autoritu. 26Mezi vámi tomu tak nebude. Ale kdo si přeje se stát mezi vámi velkým, buď vaším služebníkem, 27a kdo si přeje být mezi vámi prvním, buď vaším otrokem. 28Stejně i Syn člověka nepřišel, aby Mu druzí sloužili, ale přišel sloužit a dát Svůj život jako výkupné za mnoho lidí.“
Uzdravení dvou slepců
29Když vycházeli z Jericha, následoval Ho početný zástup. 30A hle: U cesty seděli dva slepí lidé. Když uslyšeli, že tudy prochází Ježíš, křičeli: „Pane, smiluj se nad námi! Davidův synu!“ 31Zástup je však napomínal, aby mlčeli. Ale oni ještě více křičeli: „Pane, smiluj se nad námi!! Synu Davidův!!“ 32Ježíš se zastavil, zavolal si je a řekl: „Co chcete, abych vám udělal?“ 33Řekli Mu: „Pane, chceme, aby se nám otevřely oči.“ 34Ježíš, pohnut soucitem, se dotkl jejich očí, a hned prohlédli. A následovali Ho.