Ježíš opět v Jeruzalémě
1Potom byl židovský svátek a Ježíš vystoupil do Jeruzaléma.2V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník (jemu se židovsky říká ,Bethesda'), který má pět sloupořadí. 3Lehávalo tam velké množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých, kteří čekali na pohyb vody.4Neboť během určitého období sestupoval do rybníku anděl a vířil vodu. A kdo sestoupil do rybníku po tom víření vody nejdříve, býval uzdraven, ať už trpěl jakýmkoliv onemocněním.
5Byl tam jeden člověk, který byl v nemoci třicet osm let.6Ježíš ho uviděl, jak leží, a poznal, že je již nemocný dlouhou dobu. Řekl mu: „Chceš být zdráv?“ 7Nemocný Mu odpověděl: „Pane, nemám člověka, který by mě přenesl do rybníku, když se začne vířit voda. Zatímco já teprve přicházím, jiný tam sestupuje přede mnou."8Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lůžko a choď.“ 9A ten člověk se hned stal zdravým. Vzal své lůžko a šel. V ten den však byla sobota.
10Židé tedy tomu uzdravenému řekli: „Je sobota, není ti dovoleno zvednout tvoje lůžko.“ 11On jim odpověděl: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: ‚Vezmi své lůžko a choď.‘“ 12Zeptali se ho tedy: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: ‚Vezmi své lůžko a choď?‘“ 13Ten uzdravený však nevěděl, kdo to byl, neboť Ježíš se ztratil v zástupu, který byl na tom místě. 14Potom ho Ježíš našel v chrámě a řekl mu: „Hle: Jsi uzdraven. Již nehřeš, aby se ti nestalo něco horšího.“ 15Ten člověk odešel a řekl Židům, že to byl Ježíš, kdo ho uzdravil. 16Kvůli tomu Židé Ježíše pronásledovali a snažili se ho zavraždit, protože to udělal v sobotu. 17Ježíš však na ně reagoval takto: „Můj Otec až dosud pracuje, i Já pracuji.“ 18Kvůli tomu se stalo, že se ho Židé ještě více snažili zavraždit, protože nejenom že rušil sobotu, ale také Boha nazýval Svým Otcem, čímž se dělal rovným Bohu.
19Ježíš jim tedy odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Syn sám od Sebe nemůže dělat nic, kromě toho, co vidí, že dělá Otec. Vždyť cokoliv dělá On, to dělá stejně i Syn. 20Neboť Otec má rád Syna a ukazuje Mu všechno, co Sám dělá. A ukáže Mu ještě větší skutky, než tyto, abyste vy žasli. 21Neboť jako Otec probouzí mrtvé a oživuje je, tak i Syn oživuje ty, které chce. 22Vždyť Otec nikoho nesoudí, ale celý soud dal Synovi, 23aby všichni ctili Syna tak, jak ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který Ho poslal. 24Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší Moje slovo a věří Tomu, který Mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale je přesunut ze smrti do života. 25Amen, amen, říkám vám, že přichází chvíle – a nyní je již zde – kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna; a ti, kteří ten hlas uslyší, budou živi.
26Neboť jako má Otec život sám v Sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v Sobě. 27A dal Mu moc vykonávat soud, protože je Syn člověka. 28Nedivte se tomu, protože přichází chvíle, ve které všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší Jeho hlas a vyjdou z hrobů. 29Ti, kteří dělali dobro, vyjdou ke vzkříšení života; ale ti, kteří jednali zle, vyjdou ke vzkříšení soudu. 30Já sám od Sebe nemůžu dělat nic. Ale jak slyším, tak soudím. A Můj soud je spravedlivý, protože nehledám Svou vůli, ale vůli Toho, který Mě poslal, totiž Otce.
31Pokud svědčím sám o Sobě, Moje svědectví není spolehlivé. 32Existuje někdo jiný, kdo o Mně svědčí, a Já vím, že Jeho svědectví, které o Mně svědčí, je spolehlivé. 33Vy jste byli vysláni k Janovi a on vydal svědectví Pravdě. 34Já sice nepřijímám svědectví od člověka, ale toto vám říkám, abyste byli spaseni. 35On byl hořící a svítící lampou a vy jste se chtěli na chvíli veselit v jeho světle. 36Ale Já mám větší svědectví, než měl Jan. Neboť skutky, které Mi dal Otec, abych je dokonal – to jsou skutky, které konám. Ty skutky svědčí o Mně, totiž že Mě poslal Otec. 37A Otec, který Mě poslal – On o Mně vydal svědectví. Jeho hlas jste nikdy neslyšeli ani jste nikdy neviděli Jeho podobu. 38Jeho slovo ve vás nezůstává, protože nevěříte Tomu, kterého On poslal.
39Zkoumáte Písma, protože se domníváte, že v nich máte věčný život, ale ta Písma svědčí o Mně. 40A nechcete ke Mně přijít, abyste měli život. 41Nepřijímám slávu od lidí. 42Ale znám vás, vím, že v sobě nemáte Boží lásku. 43Já jsem přišel ve jménu Mého Otce, ale nepřijímáte Mě. Kdyby přišel jiný člověk ve svém jménu, tak ho přijmete. 44Jak můžete uvěřit, když přijímáte slávu jedni od druhých, ale nehledáte slávu, která je od jediného Boha? 45Nemyslete si, že vás před Otcem obžaluji Já, vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož doufáte. 46Vždyť kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste také Mně, neboť on psal o Mně. 47Pokud však nevěříte jeho písemnostem, jak uvěříte Mým výrokům?“