Vyslání Barnabáše a Pavla
1V Antiochii byli v církvi proroci a učitelé, jako například Barnabáš, Simeon (zvaný Černý), Lukios z Kyrény, Manaén (vychován s tetrarchou Herodem) a Saul.2Když sloužili Pánu a postili se, Duch svatý jim řekl: „Oddělte Mi Barnabáše a Saula k dílu, ke kterému jsem je povolal.“ 3Tehdy se postili, pomodlili, položili na ně ruce a propustili je.
Na Kypru
4Oni tedy byli vysláni Duchem svatým. Sestoupili do Seleukie a odtud se přeplavili na Kypr.5Když se ocitli v Salamině, kázali Boží slovo v židovských synagogách. Měli s sebou pomocníka Jana.6Když prošli skrze celý ostrov až do Páfu, našli muže jménem Barjesus (nějaký astrolog a židovský falešný prorok).7Ten byl u učeného muže prokonzula Sergia Pavla. On si nechal zavolat Barnabáše a Saula a velmi toužil slyšet Boží slovo.8Ale stavěl se jim na odpor Elymas ‚Astrolog‘ (neboť tak se překládá jeho jméno) a snažil se odvrátit prokonzula od víry.9Avšak Saul (zvaný také ‚Pavel‘) – naplněn Duchem svatým – na něj pohleděl a řekl: 10„Ó ty ďáblův synu, plný veškeré lsti a zločinu, nepříteli veškeré spravedlnosti: Nepřestaneš převracet Pánovy přímé cesty? 11A nyní hle: Je nad tebou Pánova ruka a budeš slepý; nebudeš vidět slunce až do určeného času.“ Hned na něj padla mlha a temnota; chodil kolem a hledal, kdo by ho vedl za ruku. 12Tehdy prokonzul viděl, co se stalo; uvěřil a byl ohromen z Pánova učení.
V pisidské Antiochii
13Pavel a ti, kteří byli kolem něho, přepluli z Páfu a přišli do Pergy v Pamfylii. Jan však od nich odešel a vrátil se do Jeruzaléma. 14Z Pergy šli dál do Pisidské Antiochie. V sobotní den vešli do synagogy a posadili se. 15Po veřejném předčítání Zákona a Proroků pro ně správcové synagogy poslali a řekli: „Muži bratři, pokud je mezi vámi nějaké slovo povzbuzení vůči lidem, mluvte.“
16Pavel povstal, pokynul rukou, a řekl: „Izraelští muži a ti, kteří se bojíte Boha, poslouchejte: 17Bůh tohoto izraelského národa si vybral naše otce; vyvýšil tento lid, když pobýval v egyptské zemi. A z té země je vyvedl s paží vztaženou vysoko. 18Kolem času čtyřiceti let snášel na poušti jejich chování. 19Když zničil v kanánské zemi sedm národů, rozdělil jim losem zemi. 20Poté, trvalo to asi čtyři sta padesát let, jim dával soudce až do doby proroka Samuele. 21Od té doby žádali krále a Bůh jim dal na čtyřicet let Saula, syna Kíšova, muže z kmene Benjamín. 22Když ho odstranil, vzbudil jim jako krále Davida, o němž také řekl ve svědectví: ‚Našel jsem Davida, syna Jišajova, muže podle Mojí mysli – ten vykoná veškerou Moji vůli.‘ 23Podle zaslíbení Bůh z jeho potomstva přivedl Izraeli Spasitele – Ježíše. 24Před tváří Jeho vstupu na zem Jan předem vyhlásil křest změny myšlení v lítosti - pro celý izraelský lid. 25Zatímco Jan naplňoval svoji závodní dráhu, řekl: ‚Nejsem ten, za koho mě pokládáte. Ale hle: Přichází po mně Ten, kterému nejsem hoden ani rozvázat sandály na Jeho nohou.‘
26Muži bratři, synové Abrahamova rodu a ti mezi vámi, kteří mají posvátnou úctu před Bohem: Bylo nám posláno toto slovo spásy. 27Neboť ti, kteří bydlí v Jeruzalémě a jejich vládci, Ho nepoznali a odsoudili Ho - a tak naplnili hlasy proroků, která se čtou každou sobotu. 28Ačkoli nenašli žádný důvod k rozsudku smrti, žádali Piláta, aby Ho nechal zabít. 29Když dokončili všechno, co se mělo vůči Němu stát, sundali Ho z dřevěného kříže a byl položen do hrobky. 30Bůh Ho však vzkřísil z mrtvých. 31On se zjevoval po mnoho dnů těm, kteří s Ním vystoupili z Galileje do Jeruzaléma. Ti jsou nyní Jeho svědky před lidmi. 32A my vám kážeme evangelium, že to zaslíbení, které se stalo našim otcům, Bůh naplnil nám, jejich dětem, když vzkřísil Ježíše. 33Jak je psáno v druhém žalmu: ‚Ty jsi Můj syn, Já jsem Tě dnes zplodil.‘ 34A že Ho vzkřísil z mrtvých, aby se již nenavracel do úplné zkázy, řekl takto: ‚Dám vám zbožné a věrné Davidovy záležitosti.‘ 35Proto i v jiném žalmu říká: ‚Nedáš svému Zbožnému vidět úplnou zkázu.‘ 36Vždyť David ve své generaci sloužil Božímu úmyslu. Zesnul, přidal se ke svým otcům a viděl úplnou zkázu. 37Avšak Ten, kterého Bůh vzkřísil, neviděl úplnou zkázu. 38Muži bratři, proto ať je vám známo, že skrze Toho Ježíše je vám hlásáno odpuštění hříchů. 39A od všeho, od čeho jste nemohli být ospravedlněni v Mojžíšově zákoně – od toho je v Něm ospravedlňován každý, kdo věří. 40Proto hleďte, aby na vás nepřišlo to, co je řečeno v Prorocích: 41‚Hle: Vy, kteří Mnou opovrhujete, divte se a zmizte kvůli skutku, který vykonám ve vašich dnech. Skutek, kterému nikdy neuvěříte, ani kdyby vám ho někdo vyprávěl.‘“
42Když z té židovské synagogy vycházeli, pohané je vybídli, aby k nim ty výroky promluvili také příští sobotu. 43Když byli lidé ze synagogy rozpuštěni, mnoho Židů a vyznávajících proselytů následovalo Pavla a Barnabáše, kteří k nim mluvili a přesvědčovali je, aby zůstali v Boží milosti.
44Další sobotu se shromáždili lidé téměř z celého města, aby slyšeli Pánovo slovo. 45Když Židé uviděli zástupy, byli naplněni žárlivostí a začali mluvit proti tomu, co řekl Pavel; a rouhali se. 46Tehdy Pavel a Barnabáš směle promluvili: „Nejprve bylo zapotřebí mluvit Boží slovo k vám, ale když jste ho odmítli a nepovažujete se za hodné věčného života, hle: obracíme se k pohanům. 47Neboť takto nám to Pán přikázal: ‚Ustanovil jsem tě za světlo pohanům, abys byl ke spáse až do nejposlednějších končin země.‘ " 48Když to pohané uslyšeli, radovali se a oslavovali Pánovo slovo. A uvěřili všichni, kteří byli ustanoveni k věčnému živou. 49A Pánovo slovo se rozšiřovalo po celé krajině.
50Židé však podnítili vážené ženy vyznávající náboženství a přední muže města, aby rozvířili perzekuci proti Pavlovi a Barnabášovi. A z té krajiny je vyhnali. 51Oni však proti nim vytřepali prach ze svých nohou a šli do Ikonie. 52A učedníci byli naplněni radostí a Duchem svatým.