Pesachová večeře
1Bylo dva dny před pesachem a svátky nekvašených chlebů. Přední kněží a učitelé zákona hledali způsob, jak by se Ježíše lstivě zmocnili a pak Ho zavraždili.2Neboť říkali: „Neuděláme to ve svátek, aby snad nenastal v lidu nepokoj.“
3Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného a stoloval tam, přišla žena, která měla alabastrovou nádobu čistého velmi drahého nardového vonného oleje. Tu alabastrovou nádobu rozbila a její obsah Mu vylila na hlavu.4Avšak někteří se mezi sebou na ni naštvali a řekli: „K čemu je taková ztráta vonného oleje?5Vždyť ten vonný olej mohl být prodán za více než tři sta denárů a ty peníze mohly být dány žebrákům.“ A byli vůči ní rozhořčeni.6Avšak Ježíš řekl: „Nechte ji. Proč jí způsobujete trápení? Vykonala ve Mně dobrý skutek.7Vždyť žebráky máte mezi sebou vždycky, a když budete chtít, můžete vůči nim vždycky udělat dobro. Mě však nemáte stále.8Udělala, co měla: Předem pomazala Moje tělo a připravila ho k pohřbu.9Amen, říkám vám: Kdekoli po celém světě bude kázáno toto evangelium, bude také vyprávěno na její památku to, co udělala tato žena.“
10A Juda z Kerijótu, jeden z dvanácti učedníků, odešel k předním kněžím, aby jim Ho vydal. 11Když ho vyslechli, zaradovali se a slíbili mu dát peníze. A hledal vhodnou příležitost – jak by jim Ho vydal.
12První den svátku nekvašených chlebů, když bývá obětován pesachový beránek, řekli Ježíšovi Jeho učedníci: „Kam chceš, ať odejdeme a připravíme Ti k jídlu pesachového beránka?“ 13Poslal dva ze Svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody. Následujte ho. 14A kam vejde, vejděte i vy a řekněte hospodáři domu: ‚Mistr říká: Kde je Moje místnost k ubytování, kde bych mohl se Svými učedníky jíst pesachového beránka?‘ 15On vám ukáže prostornou horní místnost, již prostřenou a připravenou. Tam nám připravte jídlo.“ 16Učedníci odešli, přišli do města a našli všechno tak, jak jim řekl. A připravili pesachového beránka.
17Když nastal večer, přišel s dvanácti učedníky. 18Leželi u stolu, jedli a Ježíš řekl: „Amen, říkám vám: Jeden z vás Mě zradí. Ten, který se Mnou jí.“ 19Oni začali být velmi smutní a jeden po druhém Mu říkali: „Snad ne já?“ a další řekl: „Snad ne já?“ 20On jim řekl: „Jeden z dvanácti učedníků. Ten, který se Mnou namáčí v jedné míse. 21Neboť Syn člověka odchází, jak je o Něm psáno. Avšak běda tomu člověku, skrze kterého je Syn člověka zrazen. Pro toho člověka by bylo lepší, kdyby se nikdy nenarodil.“ 22Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal ho, lámal ho a dával jim ho se slovy: „Vezměte a jezte. Toto je Moje tělo.“ 23A vzal kalich, poděkoval a podal jim ho. A všichni z něj pili. 24Řekl jim: „Toto je Moje krev nové smlouvy, která se prolévá za mnoho lidí. 25Amen, říkám vám, že se již jistě nenapiji z plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít nový v Božím království.“
26Pak zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. 27Ježíš jim řekl: „Všichni se nade Mnou této noci pohoršíte. Vždyť je psáno: ‚Budou bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘ 28Ale poté, co vstanu, vás předejdu do Galileje.“ 29A Petr Mu řekl: „Kdyby se snad všichni pohoršili, já ne!“ 30Ježíš mu řekl: „Amen, říkám ti: V tuto dnešní noc, dříve, než kohout dvakrát zakokrhá, Mě třikrát zapřeš.“ 31On však tím více říkal: „I kdybych s Tebou musel spoluzemřít, jistě Tě nezapřu!“ Podobně mluvili i všichni ostatní.
V Getsemane
32A přišli na místo, které má jméno: ‚Getsemane.‘ A řekl Svým učedníkům: „Posaďte se zde, než se pomodlím.“ 33Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a začal se děsit a být ustaraný. 34Řekl jim: „Moje duše je velmi zarmoucená, až k smrti. Zůstaňte zde a bděte.“ 35Trochu poodešel, padl na zem a modlil se, aby Ho, pokud je to možné, minula tato chvíle. 36Řekl: „Abba, Otče, Ty můžeš všechno. Odejmi ode Mě tento kalich. Ale ne, co já chci, ale co ty chceš.“ 37Přišel k učedníkům a našel je, jak spí. Řekl Petrovi: „Šimone, spíš? Nemohl jsi bdít jedinou chvíli? 38Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je vskutku odhodlán, ale tělo je slabé.“ 39A opět poodešel, modlil se a říkal stejná slova. 40Znovu se vrátil a našel je, jak spí, protože jejich oči byly zatíženy únavou. A nevěděli, co by Mu na to odpověděli. 41A přišel potřetí a řekl jim: „Stále spíte a odpočíváte? To stačí. Přišla ta chvíle. Hle: Syn člověka je vydáván do rukou hříšných lidí. 42Vstaňte a pojďte. Hle: Přiblížil se ten, který Mě zrazuje.“
43A hned, zatímco ještě mluvil, přišel Juda z Kerijótu, jeden z dvanácti učedníků, a s Ním početný zástup s meči a dřevěnými holemi, který byl poslán od předních kněží, učitelů zákona a starších lidu. 44Zrádce jim dal znamení: „Koho přátelsky políbím, ten to je. Zmocněte se Ho a bezpečně Ho odveďte.“ 45Hned k Němu přišel, totiž přistoupil, a řekl: „Rabbi, rabbi!“ a vroucně Ho políbil. 46A vztáhli na Něj ruce a zmocnili se Ho. 47Ale jeden z těch, kteří stáli kolem, vytasil meč, udeřil jím veleknězova otroka a usekl mu ucho. 48Ježíš na to reagoval: „Vyšli jste Mě zatknout s meči a dřevěnými holemi, jako byste šli proti nějakému banditovi. 49Každý den jsem byl u vás a vyučoval jsem v chrámě, ale nezmocnili jste se Mě. Ale toto se děje proto, aby se naplnila Písma.“ 50A učedníci Ho opustili; všichni utekli.
51A doprovázel Ho nějaký mladík. Měl přes nahé tělo přehozený lněný oděv a lidé ze zástupu se ho zmocnili. 52On jim však svůj lněný oděv zanechal a nahý utekl.
Soud nad Ježíšem
53Ježíše tedy přivedli k veleknězi a shromáždili se tam všichni přední kněží, starší lidu a učitelé zákona. 54Petr Ho z dálky následoval až na nádvoří velekněze. Posadil se se služebníky a zahříval se u ohně. 55Přední kněží a celý sanhedrin hledali proti Ježíšovi svědectví, aby Ho vydali na smrt, ale žádné nenašli. 56Neboť proti Němu vznášelo falešná svědectví mnoho lidí, ale jejich svědectví se neshodovala. 57A někteří lidé povstali a vznesli proti Němu toto falešné svědectví: 58„My jsme Ho slyšeli, jak řekl: ‚Zničím tento chrám udělaný lidskýma rukama a ve třech dnech postavím jiný chrám, který nebude udělaný lidskýma rukama.‘“ 59Ale ani toto jejich svědectví nebylo shodné.
60A velekněz se postavil doprostřed a zeptal se Ježíše: „Neodpovíš nic na to, co proti Tobě tito lidé svědčí?“ 61Ale On mlčel a nic mu neodpověděl. Znovu se Ho velekněz zeptal: „Jsi Kristus, Syn Požehnaného?“ 62Ježíš řekl: „JÁ JSEM. A uvidíte Syna člověka, jak sedí po pravici Moci a přicházejícího s nebeskými oblaky.“ 63A velekněz roztrhl své roucho a řekl: „Na co ještě potřebujeme mít svědky?! 64Slyšeli jste rouhání! Jak se vám to jeví?“ A všichni Ho odsoudili; propadl smrti. 65Někteří lidé na Něj začali plivat, zahalovat Jeho tvář, bít Ho pěstmi a říkat Mu: „Prorokuj nám!“ A služebníci Ho zasypali údery holí.
66A když byl Petr dole na nádvoří, přišla jedna mladá služebná, která sloužila veleknězi. 67Uviděla Petra, jak se zahřívá u ohně, prohlédla si ho a řekla: „Ty jsi byl také s tím Nazaretským Ježíšem.“ 68Ale on to zapřel: „Vůbec nevím. Ani nechápu, co mi říkáš.“ A vyšel ven do předního nádvoří a kohout zakokrhal. 69Když si ho ta mladá služebná prohlédla, začala znovu říkat těm, kteří stáli kolem ohně: „Ten muž je jeden z nich.“ 70Avšak on to opět zapřel. Za malou chvíli znovu ti, kteří tam kolem stáli, řekli Petrovi: „Pravda, jsi jeden z nich, vždyť jsi galilejský – tvoje řeč se podobá řeči Galilejců.“ 71On se však začal zapřísahat kletbou a přísahat: „Neznám toho člověka, o kterém mluvíte!“ 72A hned nato podruhé zakokrhal kohout. Petr si připomněl to slovo, které mu Ježíš řekl: ‚Dříve než kohout dvakrát zakokrhá, Mě třikrát zapřeš.‘ A vyběhl pryč a plakal.