EVANGELIUM A IZRAEL
Abrahamovy děti
1Říkám pravdu v Kristu a nelžu – spoludosvědčuje mi to moje svědomí v Duchu svatém:2Můj zármutek je veliký a v mojí mysli je nepřetržitá bolest.3Vždyť si přeji být proklet od Krista já sám, namísto svých bratrů a sester – svých příbuzných podle těla!4Ti jsou Izraelci, kterým patří adopce za syny a dcery, sláva, smlouvy, vydání zákona, posvátná služba Bohu i zaslíbení.5Jejich jsou také otcové a ti, ze kterých je podle těla Kristus, který je nade vším, totiž Bůh požehnaný až na věky. Amen.
6Avšak ne že by Boží slovo padlo. Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael.7Jen proto, že jsou Abrahamovým potomstvem, nejsou hned všichni jeho děti, ale platí: ‚V Izákovi bude povoláno tvoje potomstvo.‘ 8Tj. děti podle těla nejsou hned Boží děti, ale za potomstvo se počítají děti zaslíbení.9Neboť zaslíbení je toto slovo: ‚V tomto čase přijdu a Sára bude mít syna.‘ 10Avšak nejen to, ale také Rebeka měla z jedné manželské postele našeho praotce Izáka. 11Vždyť ještě se jí synové ani nenarodili a neudělali nic dobrého či špatného, aby však zůstalo vše podle Božího záměru ohledně vyvolení 12(ne ze skutků, ale od Toho, který povolává), bylo jí řečeno: ‚Starší bude otročit mladšímu.‘ 13Jak je psáno: ‚Jákoba jsem miloval, ale Ezaua jsem nenáviděl.‘
14Co tedy řekneme? Že u Boha není spravedlnost? Naprosto ne! 15Vždyť Mojžíšovi říká: ‚Smiluji se, nad kým se smiluji; a budu mít soucit, nad kým budu mít soucit.‘ 16Tak tedy nezáleží na tom, kdo chce, ani kdo běhá, ale na Božím slitování. 17Neboť Písmo říká faraonovi: ‚Proto jsem ti tedy dal povstat, abych na tobě jasně ukázal Svou moc a aby bylo rozhlášeno Moje jméno po celé zemi.‘ 18Tak tedy: nad kým chce, nad tím se slituje; avšak koho chce, toho zatvrdí.
19Ale řekneš mi: Proč nás tedy stále obviňuje? Neboť kdo se postaví na odpor Jeho vůli? 20Ó, člověče, naopak: Kdo jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výrobek svému hrnčíři: ‚Proč jsi mě udělal právě takto?‘ 21Nebo nemá hrnčíř moc nad blátem, aby z jedné hroudy bláta udělal hodnotnou nádobu, avšak z druhé hroudy bláta nehodnotnou nádobu? 22Pokud chtěl Bůh jasně ukázat hněv a uvést ve známost svou moc – snášel proto ve velké trpělivosti nádoby hněvu připravené k zatracení. 23A snášel je také proto, aby uvedl ve známost bohatství Své slávy na nádobách milosrdenství (předem připravené ke slávě), 24jež také povolal – totiž nás, ne pouze z Židů, ale také i z pohanů.
25Jak i v Ozeáši říká: ‚Lid, který není Můj, nazvu: ‚Můj lid,‘ a nemilovanou nazvu milovanou,‘ 26 ‚a na místě, kde jim bylo řečeno: ‚Nejste Můj lid,‘ – tam se stane, že budou nazváni syny a dceryživého Boha.‘ 27Izaiáš však volá ohledně Izraele: ‚Kdyby byl počet izraelských synů a dcer jako mořského písku, spaseni budou pouze ti zbývající.‘ 28Vždyť Pán naplní a rychle vykoná Své slovo na zemi. 29A jak předpověděl Izaiáš: ‚Pokud by nám Pán zástupů nezanechal potomstvo, byli bychom jako Sodoma; byli bychom podobní Gomoře.‘
30Co tedy řekneme? Že pohané, kteří nenásledovali spravedlnost, se zmocnili spravedlnosti, a to spravedlnosti, která je z víry, 31avšak Izrael, který následoval zákon spravedlnosti, k zákonu nedorazil? 32Kvůli čemu? Protože to nebylo z víry, ale jakoby ze skutků. Zakopli o kámen úrazu, 33jak je psáno: ‚Hle: kladu na Sión kámen úrazu a skálu příčiny pádu; a věřící v Něj nebude zahanben.‘