Bůh nezavrhl Izrael
1Proto říkám: Zavrhl Bůh Svůj lid? Naprosto ne! Vždyť také já jsem Izraelita, z Abrahamova potomstva, z kmene Benjamín.2Bůh nezavrhl svůj lid, který předem znal. Copak nevíte, co říká Písmo ve zprávě o Eliášovi? Když se přimlouvá k Bohu vůči Izraeli, čteme: 3‚Pane, zavraždili Tvoje proroky a zbořili Tvoje oltáře a já zbývám sám; a také o moji duši usilují.‘ 4Ale co je mu řečeno v Božské odpovědi? ‚Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili svoje kolena před Bálem.‘ 5Tak taky v současné době vznikl ostatek podle Božího vyvolení z milosti.6Pokud je však z milosti, již není ze skutků, jinak by již milost nebyla milostí. Pokud je však ze skutků, již to není milost, jinak by již skutek nebyl skutek.
7Co tedy? Co Izrael usilovně hledal, toho nedosáhl, ale Bohem vyvolení toho dosáhli. Ostatní však zkameněli v mysli,8jak je psáno: ‚Bůh jim dal ducha otupělosti: nevidící oči a neslyšící uši, aby neslyšeli – až do dnešního dne.‘ 9A David říká: ‚Ať se jim jejich stůl stane pastí, loveckou léčkou, kamenem úrazu a jejich odplatou. 10Ať se jejich oči zatmějí, ať nevidí, a jejich záda ať jsou stále spolusehnutá.‘
Důsledky nevíry Izraelitů
11Ptám se tedy: Klopýtli snad proto, aby padli? Naprosto ne! Ale jejich přestoupení je spásou pohanům k tomu, aby je to podnítilo k žárlivosti. 12Pokud je však jejich přestoupení bohatstvím světu, a jejich selhání je bohatstvím pohanům – oč více bude bohatstvím jejich plnost!
13Vám pohanům říkám: Právě proto, že jsem apoštol pohanů, oslavuji svoji službu, 14zda bych tím snad nějak podnítil žárlivost u těch, kteří jsou z mého těla, a některé z nich přivedl ke spasení. 15Vždyť pokud je jejich ztráta usmířením světa, co jiného bude jejich přijetí, než život z mrtvých? 16Pokud je svatá oběť prvních plodů, je svaté také těsto; a pokud je svatý kořen, jsou svaté také větve.
17Pokud jsou však některé větve odlomeny, a ty, planý olivovník, jsi byl na jejich místo naroubován a stal ses tak spoluúčastníkem kořene i tučnosti olivy – nepovyšuj se nad ty větve! 18Pokud se budeš povyšovat, pamatuj, že ty neneseš kořen, ale že kořen nese tebe. 19Řekneš tedy: ‚Větve byly odlomeny, abych byl naroubován já.‘ 20Dobře to říkáš: nevěrou byly odlomeny, ale ty vírou stojíš. Nepřemýšlej o sobě vysoko, ale boj se! 21Vždyť pokud Bůh neušetřil přirozené větve, ani tebe nijak neušetří. 22Podívej se proto na Boží dobrotivost i přísnost. Přísnost vůči těm, kteří padli, ale vůči tobě Boží dobrotivost, pokud tedy nepřestaneš v dobrotivosti – jinak budeš odseknut i ty. 23A oni, pokud přestanou v nevíře, budou naroubováni. Vždyť Bůh je může znovu naroubovat. 24Pokud jsi odseknut z přirozeného planého olivovníku a proti přirozenosti jsi naroubován na ušlechtilý olivovník, čím více ti, kteří jsou přirozeností kultivované olivy, budou naroubováni na svůj vlastní olivový strom.
25Bratři a sestry, vždyť nechci, abyste neznali toto tajemství – abyste nebyli moudří sami u sebe: Tato částečná zatvrzelost Izraele nastala, dokud nevstoupí plnost pohanů. 26A tak bude spasen celý Izrael, jak je psáno: ‚Ze Siónu přijde Vysvoboditel, a odvrátí z Jákoba bezbožnost. 27A to bude smlouva ode Mne, až odejmu jejich hříchy.‘ 28Podle evangelia jsou kvůli vám nepřátelé, ale podle Božího vyvolení jsou kvůli svým otcům milovanými. 29Vždyť dary milosti a Boží povolání jsou neodvolatelné. 30Neboť jako jste byli kdysi neposlušní vůči Bohu, ale nyní jste došli slitování skrze jejich nevěru, 31tak také oni nyní neuposlechli skrze vaše přijetí slitování, aby také oni došli slitování. 32Vždyť Bůh uzavřel všechny v nevěře, aby se nad všemi slitoval.
33Ó, hloubko bohatství, moudrosti a poznání Boží! Jak neprozkoumatelné jsou Jeho soudy a jak nevystopovatelné jsou Jeho cesty! 34‚Vždyť kdo poznal Pánovu mysl? Anebo kdo se stal Jeho spoluporadcem?‘ 35Anebo: ‚Kdo Mu dal něco dopředu a On mu to musel oplatit?‘ 36Protože z Něho, skrze Něho a k Němu jsou všechny věci. Jemu buď sláva až navěky. Amen.